Litalir
Bezpečnost a účinnost přípravku LITALIR u dětí nebyla stanovena.
Pacienti s poruchou funkce ledvin
Jelikož LITALIR je vylučován ledvinami, u pacientů s poruchami funkce ledvin je třeba jeho dávky
adekvátně snížit. Doporučuje se pečlivé sledování hematologických parametrů.
Pacienti s poruchou funkce jater
Specifické údaje o nutnosti úpravy dávkování u pacientů s poruchami jaterních funkcí nejsou k dispozici.
Doporučuje se pečlivé sledování hematologických parametrů.
Starší pacienti
Mohou být vnímavější k účinkům přípravku LITALIR a mohou vyžadovat nižší dávkování.
Souběžné podávání
Přípravek LITALIR s jinými myelosupresivními léky může vyžadovat úpravu dávkování.
LITALIR se má podávat s opatrností u pacientů, kteří před nedávnou dobou dostávali jiná cytotoxická
chemoterapeutika nebo prodělali extenzivní radiační léčbu (viz body 4.4 a 4.5).
Těžké zažívací potíže, jako je nauzea, zvracení a nechutenství vyplývající z kombinované léčby, se
obvykle upraví po dočasném vysazení přípravku LITALIR.
Bolest nebo diskomfort vyvolaný mukozitidou v ozařované oblasti se obvykle zvládne lokálními
anestetiky nebo perorálně podávanými analgetiky. Při těžké bolestivé reakci je možné LITALIR dočasně
vysadit. Při velmi těžké reakci se může navíc dočasně přerušit i ozařování.
Způsob podání
Speciální instrukce
Jestliže to pacient preferuje, nebo pokud není schopen tobolky polknout, jejich obsah je možné vysypat do
sklenice s vodou a ihned vypít (viz bod 6.6). Některé inertní látky použité jako vehikula v tobolkách se
nemusí rozpustit a plavou na hladině.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Terapii přípravkem LITALIR musí řídit specialista hematolog nebo onkolog, který má také rozhodnout
o případném přerušení terapie nebo o spolupráci s radioterapeutem.
Terapie se nesmí zahájit při depresi kostní dřeně, tzn. při leukopenii (<2 500 buněk/mm³),
trombocytopenii (<100 000/mm3) nebo závažné anemii. LITALIR může vyvolat supresi kostní dřeně;
leukopenie je obvykle první a nejběžnější projev hematotoxicity. Trombocytopenie a anemie se objevují
méně často a bez předchozí leukopenie se vyvinou zřídka. Dřeňový útlum je pravděpodobnější u pacientů,
kteří již prodělali radioterapii, anebo léčení cytotoxickými chemoterapeutiky; v takových případech je
třeba používat LITALIR opatrně. Dřeňový útlum se po vysazení přípravku LITALIR rychle upraví.
U pacientů léčených hydroxykarnbamidem kvůli myeoloproliferativním chorobám byly hlášeny případy
hemolytické anemie. Pacientům, u kterých se vyvine závažná anemie, mají být provedeny laboratorní
testy na hemolýzu. Při potvrzení diagnózy hemolytické anemie se má hydroxykarnbamid vysadit.
Těžkou anemii je nutno upravit ještě před zahájením terapie přípravkem LITALIR.
Na začátku terapie se často objeví abnormity erytrocytů, např. spontánně se upravující megaloblastická
erytropoéza. Morfologické změny se podobají těm u perniciózní anemie, nemají však vztah k nedostatku
vitaminu B12 anebo kyseliny listové. Makrocytóza může zakrýt vedlejší vznik nedostatku kyseliny listové,
a proto se doporučuje pravidelné stanovení sérové koncentrace kyseliny listové. Hydroxykarbamid může
také prodloužit plazmatickou clearance železa a snížit využívání železa erytrocyty; nezdá se však, že by
měnil dobu přežití erytrocytů.
U pacientů, kteří již v minulosti prodělali terapii ozářením, se při podávání přípravku LITALIR může
vyvinout exacerbace postiradiačního erytému.
Fatální i nefatální pankreatitida byla pozorována u HIV-infikovaných pacientů v průběhu léčby
hydroxykarbamidem a didanosinem, s nebo bez stavudinu. Hepatotoxicita a selhání jater s následným
úmrtím byly popsány v průběhu postmarketingového sledování u HIV-infikovaných pacientů léčených
hydroxykarbamidem a jinými antivirovými léky. Fatální jaterní poškození bylo nejčastěji hlášeno u
pacientů léčených kombinací hydroxykarbamid, didanosin a stavudin, a proto je třeba se podávání této
kombinace vyvarovat. Periferní neuropatie, v některých případech i závažná, byla popsána u HIV-
infikovaných pacientů léčených hydroxykarbamidem v kombinaci s antiretrovirovými látkami včetně
didanosinu, s nebo bez stavudinu (viz bod 4.8).
Kožní cévní toxicity včetně cévních ulcerací a gangrény byly popsány u pacientů s myeloproliferativními
chorobami v průběhu léčby hydroxykarbamidem. Tyto cévní toxicity se nejvíce vyskytovaly u pacientů,
kteří byli v minulosti nebo souběžně léčeni interferonem. Vzhledem k potenciálně závažným klinickým
následkům kožních cévních vředů, které byly hlášeny u pacientů s myeloproliferativní chorobou, musí být
při vzniku cévních kožních ulcerací léčba hydroxykarbamidem přerušena a nasazena alternativní
cytostatická terapie dle potřeby.
U pacientů s myeloproliferativními chorobami, jako je polycytemia vera a trombocytemie, dlouhodobě
léčených hydroxykarbamidem byla popsána sekundární leukemie; není známo, zda tento leukogenní efekt
je sekundární ve vztahu k hydroxykarbamidu nebo k základnímu onemocnění. Po dlouhodobé léčbě
hydroxykarbamidem byl také popsán vznik karcinomu kůže.
Pacienty je třeba upozornit, aby chránili kůži před slunečním zářením a pravidelně svou kůži kontrolovali,
zároveň u nich má být prováděn při pravidelných návštěvách u lékaře screening sekundárních malignit.
U pacientů dlouhodobě léčených hydroxykarbamidem byl popsán vznik karcinomu kůže. Pacienty je třeba
upozornit, aby si chránili kůži před slunečním zářením. Dále je třeba, aby si v průběhu léčby a po
přerušení terapie hydroxykarbamidem pravidelně svou kůži sami kontrolovali, a zároveň u nich má být
prováděn při následných běžných návštěvách u lékaře screening sekundárních malignit.
Respirační poruchy
U pacientů, kteří podstoupili léčbu myeloproliferativní neoplazie, byla popsána intersticiální plicní
onemocnění včetně plicní fibrózy, plicní infiltrace, pneumonitidy a alveolitidy/alergické alveolitidy, která
mohou být spojena s fatálními následky. Pacienta, u kterého se vyvine pyrexie, kašel, dyspnoe či jiné
respirační příznaky, je třeba pozorně sledovat, vyšetřit a léčit. Řešení plicních příhod bývá spojeno s
okamžitým přerušením užívání hydroxykarbamidu a léčbou kortikosteroidy (viz bod 4.8).
Hypersenzitivita
Poléková horečka: v některých případech byla hlášena vysoká horečka (> 39 °C) vyžadující hospitalizaci,
souběžně s gastrointestinálními, pulmonálními, muskuloskeletálními, hepatobiliárními, dermatologickými
nebo kardiovaskulárními projevy.
Vzplanutí se typicky vyskytlo v průběhu 6 týdnů od zahájení léčby přípravkem LITALIR, ale byly
hlášeny i případy, kdy se vzplanutí polékové horečky vyskytlo i 3 měsíce od začátku terapie.
Ve většině případů došlo k ústupu příznaků horečky během 1-2 dní po vysazení přípravku LITALIR, ale
v některých případech příznaky přetrvávaly i několik dní.
Byl také hlášen současný výskyt výrazného zvýšení hladin CRP, které v zaznamenaných případech
obvykle klesaly k normálu v průběhu několika dní až týdnů po vysazení léčby přípravkem LITALIR.
Po opětovném podání léku se horečka znovu objevila během 24 hodin. Užívání přípravku LITALIR musí
být přerušeno a následně musí být podána antihistaminika, kortikosteroidy a paracetamol, podle uvážení
lékaře.
U pacientů s poruchou renálních funkcí je třeba podávat hydroxykarbamid s opatrností.
Hydroxykarbamid může zvyšovat hladinu kyseliny močové v krvi, což může vyžadovat nutnost úpravy
dávkování urikosurické léčby.
Pacienty je třeba upozornit, aby dodržovali přiměřený příjem tekutin.
Přípravek LITALIR obsahuje 40,09 mg laktózy v jedné tvrdé tobolce. Pacienti se vzácnými dědičnými
problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy
nemají tento přípravek užívat.
Tento léčivý přípravek obsahuje 11,7 mg sodíku v jedné tvrdé tobolce, což odpovídá 0,59 %
doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g.