Linezolid krka

Inhibitory monoaminooxidázy
Linezolid je reverzibilní, neselektivní inhibitor monoaminooxidázy (IMAO). K dispozici jsou jen velmi
omezené údaje z interakčních studií a o bezpečnosti linezolidu v případě podání pacientům se souběžnou
medikací, která by je mohla vystavit riziku plynoucímu z inhibice MAO. Proto se použití linezolidu za
těchto okolností nedoporučuje, pokud není možné pečlivé sledování a monitorování pacienta (viz body
4.3 a 4.4).

Potenciální interakce vedoucí ke zvýšení krevního tlaku
U zdravých dobrovolníků s normálním krevním tlakem vyvolával linezolid další zvýšení krevního tlaku
způsobené pseudoefedrinem nebo fenylpropanolamin-hydrochloridem. Souběžné podání linezolidu s
pseudoefedrinem nebo fenylpropanolaminem vyvolalo průměrné zvýšení systolického krevního tlaku
řádově o 30–40 mmHg, v porovnání s nárůstem o 11–15 mmHg u samotného linezolidu, 14–18 mmHg
u pseudoefedrinu nebo fenylpropanolaminu a 8–11 mmHg u placeba. Obdobné studie u pacientů s
hypertenzí nebyly provedeny. K dosažení požadované odezvy u léků s vasopresivním účinkem (včetně
dopaminergních látek) se doporučuje pečlivá titrace dávek, pokud jsou podávány souběžně s
linezolidem.

Potenciální serotonergní interakce
Potenciální léková interakce s dextromethorfanem byla studována u zdravých dobrovolníků.
Zkoumaným subjektům byl podán dextromethorfan (dvě dávky 20 mg v odstupu 4 hodin) souběžně s
linezolidem nebo bez něho. U zdravých dobrovolníků používajících linezolid a dextromethorfan nebyly
pozorovány projevy serotoninového syndromu (zmatenost, delirium, neklid, třes, zrudnutí, pocení a
hyperpyrexie).
Zkušenosti po uvedení přípravku na trh: byl hlášen jeden případ, kdy se při souběžném užívání
linezolidu a dextromethorfanu projevily u pacienta účinky podobné serotoninovému syndromu. Tyto
účinky odezněly při přerušení podávání obou přípravků.


Během klinického použití linezolidu se serotonergními látkami, včetně antidepresiv jako jsou inhibitory
zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) a s opioidy, byly hlášeny případy serotoninového syndromu.
Přestože je jejich souběžné podávání kontraindikováno (viz bod 4.3), je v bodě 4.4 popsán návod, jak
postupovat u pacientů, u nichž je souběžná léčba linezolidem a serotonergními přípravky nezbytná.

Podávání v kombinaci s potravinami bohatými na tyramin
U jedinců, kteří dostávali souběžně linezolid a méně než 100 mg tyraminu, nebyla pozorována
signifikantní presorická odpověď. To naznačuje, že je pouze nutné se vyhnout souběžné konzumaci
nadměrného množství potravin a nápojů s vysokým obsahem tyraminu (např. vyzrálé sýry, kvasnicové
extrakty, nedestilované alkoholické nápoje a fermentované produkty ze sójových bobů, jako je sójová
omáčka).

Léčivé přípravky metabolizované cytochromem PLinezolid není znatelně metabolizován prostřednictvím enzymatického systému cytochromu P(CYP) a neinhibuje aktivity klinicky významných lidských CYP izoforem (1A2, 2C9, 2C19, 2D6, 2E1,
3A4). Obdobně linezolid neindukuje P450 izoenzymy u potkanů. Proto se neočekává interakce s CYP
450 indukovanými léky a linezolidem.

Rifampicin
Účinek rifampicinu na farmakokinetiku linezolidu byl studován na šestnácti zdravých dospělých
dobrovolnících mužského pohlaví, kterým bylo dvakrát denně po dobu 2,5 dne podáváno 600 mg
linezolidu. Část dostávala po dobu 8 dnů ještě 600 mg rifampicinu denně, část rifampicin nedostávala
vůbec. Rifampicin snížil hodnotu Cmax a AUC linezolidu v průměru o 21 % [90% interval spolehlivosti,
15,27], resp. v průměru o 32 % [90% interval spolehlivosti, 27,37]. Mechanismus této interakce ani její
klinický význam nejsou známy.

Warfarin
Pokud byl pacientům léčeným linezolidem po dosažení rovnovážného stavu podán warfarin, došlo
k 10% snížení průměrné maximální hodnoty mezinárodního normalizovaného poměru (INR) a 5%
snížení AUC INR. Pro hodnocení klinického významu těchto nálezů nejsou k dispozici dostatečné údaje
o pacientech, kteří užívali linezolid a warfarin.