Doxorubicin "ebewe"

LD50 po jednorázové intravenózní injekci doxorubicinu činila 12,6 mg/kg u potkanů, 9,4 mg/kg u myší a
mg/kg u králíků.

Byl pozorován úbytek tělesné hmotnosti a zkrácení doby přežití u starých a mladých potkanů, jimž byla
podána jednorázová intravenózní dávka 2,5 a 5 mg/kg.

Údaje zjištěné u zvířat ukázaly zvýšenou toxicitu u starších potkanů.

Na základě interakce s DNA a cytotoxických vlastností se očekává, že doxorubicin je mutagenní,
vykazuje in vitro chromozomální poškození lidských lymfocytů a je kancerogenní i u zvířat. Tato látka je
také teratogenní a emryocidní. Ačkoli i.v. a i.p. aplikace myším a potkanům v dávce do 1 mg/kg od 7. do
13. dne gestace nepřinesla žádný důkaz o teratogenních účincích, vyšší dávka 2 mg/kg i.p. podávaná
dlouhodoběji u potkanů vyvolala atrezii jícnu a střeva a kardiovaskulární abnormality. U králíků vyvolaly
dávky i.v. do 0,6 mg/kg podané 16. – 18. den potrat, ale bez abnormalit plodu. Postnatální poškození
ledvin vznikla u potkanů, jimž byla podávána dávka 1 nebo 1,5 mg/kg doxorubicinu, 6. – 9. den nebo 10.
– 12. den.

Mikroskopické vyšetření srdce pacientů nepřináší důkaz o závažné kardiomyopatii. Byly popsány různé
změny, z nichž většina byla reprodukována na zvířecích modelech na myších, potkanech, psech a opicích;
rozvoj a povaha lézí u potkanů a králíků silně připomíná tyto projevy u člověka, přestože u potkanů se
kardiomyopatie vyvíjí při nižších celkových dávkách než u králíků. Patogeneze se obtížně hodnotí,
protože v srdci probíhá velké množství složitých biochemických procesů.