ENTECAVIR SANDOZ -

Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Entecavir Sandoz 0,5 mg potahované tablety
Entecavir Sandoz 1 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Entecavir Sandoz 0,5 mg potahované tablety
Jedna potahovaná tableta obsahuje entecavirum 0,5 mg (jako entecavirum monohydricum).

Pomocná látka se známým účinkem
Jedna 0,5mg potahovaná tableta obsahuje 114,4 mg laktosy (jako monohydrát).

Entecavir Sandoz 1 mg potahované tablety
Jedna potahovaná tableta obsahuje entecavirum 1 mg (jako entecavirum monohydricum).

Pomocná látka se známým účinkem
Jedna 1mg potahovaná tableta obsahuje 228,9 mg laktosy (jako monohydrát).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta

Entecavir Sandoz 0,5 mg potahované tablety
Bílá, kulatá, potahovaná tableta, s vyražením po obou stranách, se “SZ” na jedné straně a “108” na straně
druhé, o průměru přibližně 8,0 mm.

Entecavir Sandoz 1 mg potahované tablety
Růžová, kulatá, potahovaná tableta, s vyražením po obou stranách, se “SZ” na jedné straně a “109” na
straně druhé, o průměru přibližně 10,0 mm.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1. Terapeutické indikace

Entecavir je indikován k léčbě chronické infekce virem hepatitidy B (HBV, viz bod 5.1) u dospělých
pacientů s:
• kompenzovaným jaterním onemocněním a prokázanými známkami aktivní virové replikace,
přetrvávajícími zvýšenými hodnotami sérové alaninaminotransferázy (ALT) a histologicky
prokázaným aktivním zánětem a/nebo fibrózou.
• dekompenzovaným jaterním onemocněním (viz bod 4.4).



Tato indikace je založena, jak pro pacienty s kompenzovaným, tak dekompenzovaným jaterním
onemocněním, na výsledcích klinických studií u pacientů dosud neléčených nukleosidy s HBeAg
pozitivní a HBeAg negativní HBV infekcí. Pokud jde o pacienty s hepatitidou B refrakterní na lamivudin,
viz body 4.2, 4.4 a 5.1.

Pediatrická populace

Entecavir je také indikován k léčbě chronické infekce HBV u dětských pacientů dosud neléčených
nukleosidy ve věku od 2 do < 18 let s kompenzovaným onemocněním jater, s prokázanými známkami
aktivní virové replikace a s trvale zvýšenými hodnotami ALT v séru, nebo s histologicky prokázaným
středně těžkým až těžkým zánětem a/nebo fibrózou. S ohledem na rozhodnutí o zahájení léčby u
pediatrických pacientů, viz body 4.2, 4.4 a 5.1.

4.2. Dávkování a způsob podání

Terapii má zahájit lékař, který má zkušenosti s léčbou chronické hepatitidy B.

Dávkování
Kompenzované jaterní onemocnění
Pacienti dosud neléčeni nukleosidy: doporučená dávka u dospělých je 0,5 mg jednou denně s jídlem nebo
bez jídla.

Pacienti refrakterní na lamivudin (tj. s průkazem viremie při užívání lamivudinu nebo s přítomností
mutací rezistence na lamivudin [LVDr]) (viz body 4.4 a 5.1): doporučená dávka u dospělých je 1 mg
jednou denně, která se musí užívat na lačno (více než 2 hodiny před jídlem a více než 2 hodiny po jídle)
(viz bod 5.2). Pokud jsou přítomny mutace LVDr, má být dána přednost kombinaci entekaviru s druhým
antivirovým přípravkem (který nevykazuje zkříženou rezistenci ani s lamivudinem ani s entekavirem)
před monoterapií entekavirem (viz bod 4.4).

Dekompenzované jaterní onemocnění
Doporučená dávka pro dospělé pacienty s dekompenzovaným jaterním onemocněním je 1 mg denně,
která se užívá nalačno (tzn. dříve než 2 hodiny před jídlem a déle než 2 hodiny po jídle) (viz bod 5.2). Pro
pacienty s hepatitidou B refrakterní na lamivudin - viz body 4.4 a 5.1.

Trvání léčby
Optimální trvání léčby není známo. O ukončení léčby může být rozhodnuto v následujících případech:
• u HBeAg pozitivních dospělých pacientů má léčba trvat alespoň 12 měsíců po dosažení sérokonverze
HBe (ztráta HBeAg a ztráta HBV DNA s průkazem anti-HBe ve 2 vzorcích séra po sobě v intervalu
alespoň 3-6 měsíců) nebo do sérokonverze HBs nebo do ztráty účinnosti (viz bod 4.4).
• u HBeAg negativních dospělých pacientů má léčba trvat alespoň do sérokonverze HBs, případně do
ztráty účinnosti. U dlouhodobé léčby trvající více než 2 roky se doporučuje provádět pravidelné
přehodnocení k potvrzení, že je vhodné pokračovat v odopovídající terapii.
Pacientům s dekompenzovaným jaterním onemocněním nebo cirhózou se nedoporučuje léčbu přerušovat.

Pediatrická populace

Pro odpovídající dávkování u pediatrické populace je dostupný přípravek Entecavir Sandoz 0,5 mg
potahované tablety a pro dávky nižší než 0,5 mg je k dispozici entekavir ve formě perorálního roztoku
jiného výrobce.
Rozhodnutí o léčbě pediatrických pacientů má být založeno na pečlivém zvážení individuálních potřeb
pacienta a s odkazem na aktuální pediatrické léčebné postupy, včetně znalosti počátečních výsledků


histologického vyšetření. Přínosy dlouhodobé virové suprese s pokračující léčbou musí být zváženy v
porovnání s rizikem prodloužené léčby, včetně možnosti vzniku rezistentního viru hepatitidy B.
Hodnoty ALT v séru mají být trvale zvýšené po dobu nejméně 6 měsíců před léčbou dětských pacientů s
kompenzovaným onemocněním jater v důsledku HBeAg pozitivní chronické hepatitidy B; a po dobu
alespoň 12 měsíců u pacientů s HBeAg-negativním onemocněním.
Pediatrickým pacientům s tělesnou hmotností alespoň 32,6 kg má být podávána jedna 0,5mg tableta
jednou denně, s jídlem nebo bez něj. Pro pacienty s tělesnou hmotností nižší než 32,6 kg má být dostupný
perorální roztok entekaviru jiného výrobce.

Délka léčby u pediatrických pacientů
Optimální délka léčby není známa. V souladu s platnými směrnicemi pediatrické praxe mohou být
důvody pro ukončení léčby následující:
• U HBeAg pozitivních dětských pacientů má léčba trvat po dobu nejméně 12 měsíců po dosažení
nedetekovatelné HBV DNA a sérokonverze HBeAg (ztráta HBeAg a detekce anti-HBe ve dvou po
sobě jdoucích vzorcích séra alespoň v rozmezí 3-6 měsíců) či do sérokonverze HBs, nebo pokud
dojde ke ztrátě účinnosti. Hodnoty ALT a HBV DNA v séru mají být po ukončení léčby pravidelně
sledovány (viz bod 4.4).
• U HBeAg negativních dětských pacientů má léčba trvat do dosažení sérokonverze HBs, nebo pokud
dojde ke ztrátě účinnosti.
Farmakokinetika u pediatrických pacientů s poruchou funkce ledvin nebo jater nebyla studována.

Starší pacienti: Není třeba upravovat dávkování podle věku. Dávkování se má upravit podle renální
funkce pacienta (viz doporučené dávkování u poruchy funkce ledvin a bod 5.2).

Pohlaví a etnická příslušnost: Není třeba upravovat dávkování podle pohlaví nebo etnické příslušnosti.

Porucha funkce ledvin: Clearance entekaviru se snižuje s klesající clearance kreatininu (viz bod 5.2). U
pacientů s clearance kreatininu < 50 ml/min, včetně pacientů na hemodialýze nebo kontinuální
peritoneální dialýze (CAPD), je doporučeno upravit dávkování. Doporučuje se snížení denní dávky
použitím entekaviru ve formě perorálního roztoku, jak je uvedeno v tabulce. Pokud není perorální roztok
k dispozici, jako alternativa úpravy dávky se může prodloužit interval mezi dávkami, jak je také uvedeno
v tabulce. Navrhované úpravy dávky jsou založeny na extrapolaci omezených dat a jejich bezpečnost a
účinnost nebyly klinicky hodnoceny. Proto se má pečlivě monitorovat virologická odpověď.

Dávkování entekaviru*
Clearance kreatininu
(ml/min)
Pacienti dosud
neléčeni nukleosidy
Lamivudin-refrakterní pacienti nebo pacienti s
dekompenzovaným jaterním onemocněním
>= 50 0,5 mg jednou denně 1 mg jednou denně
30-49 0,25 mg jednou
denně*
NEBO
0,5 mg každých hodin
0,5 mg jednou denně
10-29 0,15 mg jednou
denně*
NEBO
0,5 mg každých hodin
0,3 mg jednou denně*
NEBO
0,5 mg každých 48 hodin


< hemodialýza nebo
CAPD**
0,05 mg jednou
denně*
NEBO
0,5 mg každých 5-dní
0,1 mg jednou denně *
NEBO
0,5 mg každých 72 hodin
*Pro dávky < 0,5 mg se doporučuje entekavir ve formě perorálního roztoku
**Ve dnech, kdy se provádí hemodialýza, se entekavir podává po hemodialýze.

Porucha funkce jater: U pacientů s poruchou funkce jater není třeba dávkování upravovat.

Způsob podání
Entecavir Sandoz se užívá perorálně.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Porucha funkce ledvin: U pacientů s poruchou funkce ledvin se doporučuje úprava dávky (viz bod 4.2).
Navrhované úpravy dávky jsou založeny na extrapolaci omezených dat a jejich bezpečnost a účinnost
nebyla klinicky hodnocena. Proto se má pečlivě monitorovat virologická odpověď.

Exacerbace hepatitidy: Spontánní exacerbace chronické hepatitidy B je relativně běžná a je
charakterizovaná přechodným zvýšením hodnot ALT v séru. Po zahájení protivirové terapie se mohou
hodnoty ALT v séru u některých pacientů zvýšit, přičemž sérové hodnoty HBV DNA klesají (viz bod
4.8). U pacientů léčených entekavirem má exacerbace při léčbě medián doby nástupu 4-5 týdnů. U
pacientů s kompenzovaným jaterním onemocněním nebývají obvykle tyto vzestupy hodnot ALT v séru
doprovázeny zvýšením sérové koncentrace bilirubinu nebo jaterní dekompenzací. Pacienti s pokročilým
jaterním onemocněním nebo s cirhózou mohou mít zvýšené riziko jaterní dekompenzace po exacerbaci
hepatitidy, a proto mají být v průběhu terapie pečlivě sledováni.
Akutní exacerbace hepatitidy byla hlášena také u pacientů, u nichž byla léčba hepatitidy B ukončena (viz
bod 4.2). Exacerbace po léčbě bývá obvykle spojena se zvýšenými hodnotami HBV DNA a většinou
spontánně odezní. Byly však hlášeny i případy těžké exacerbace včetně úmrtí.
U pacientů léčených entekavirem, kteří doposud nedostávali nukleosidy, byl medián doby do nástupu
exacerbace po léčbě 23-24 týdnů a nejčastěji byla hlášena u HBeAg negativních pacientů (viz bod 4.8).
Po ukončení terapie hepatitidy B je třeba opakovaně monitorovat po dobu alespoň 6 měsíců jaterní
funkce, a to jak klinicky, tak i laboratorně. V případě potřeby může být opodstatněno obnovení léčby
hepatitidy B.

Pacienti s dekompenzovaným jaterním onemocněním: U pacientů s dekompenzovaným jaterním
onemocněním, zejména u těch pacientů s klasifikačním skóre Child-Turcotte-Pugh (CTP) třídy C, byla v
porovnání s pacienty s kompenzovanými jaterními funkcemi pozorována vyšší četnost závažných
jaterních nežádoucích účinků (bez ohledu na příčinu). Rovněž pacienti s dekompenzovaným jaterním
onemocněním mohou mít vyšší riziko laktátové acidózy a specifických nežádoucích účinků na ledviny,
jako např. hepatorenální syndrom. Z toho důvodu mají být u těchto pacientů pečlivě monitorovány
klinické a laboratorní parametry (viz také body 4.8 a 5.1).

Laktátová acidóza a těžká hepatomegalie se steatózou: Při používání nukleosidových analog byl
zaznamenán výskyt laktátové acidózy (při absenci hypoxeemie), někdy fatální, která byla obvykle spojena
s těžkou hepatomegalií a jaterní steatózou. Protože entekavir je nukleosidový analogon, nelze toto riziko


vyloučit. Léčbu nukleosidovými analogy je třeba přerušit, jestliže se hodnoty aminotransferázy rychle
zvyšují, objeví-li se progresivní hepatomegalie nebo metabolická / laktátová acidóza neznámé etiologie.
Na rozvoj laktátové acidózy mohou ukazovat benigní zažívací problémy, jako jsou nauzea, zvracení a
bolesti břicha. Těžké případy, někdy s fatálním koncem, byly spojeny s pankreatitidou, selháním jater /
jaterní steatózou, selháním ledvin a vysokými hodnotami laktátu v séru. Při předepisování
nukleosidových analog pacientům (zejména obézním ženám) s hepatomegalií, hepatitidou nebo jinými
známými rizikovými faktory pro onemocnění jater je nutná zvýšená opatrnost. Tito pacienti musí být
pozorně sledováni.
Aby mohl lékař rozlišit, zda ke zvýšení aminotransferáz došlo v rámci odpovědi na léčbu, nebo zda by to
mohlo ukazovat na laktátovou acidózu, musí se ujistit, že změny hodnot ALT jsou spojeny se zlepšením
dalších laboratorních markerů chronické hepatitidy B.

Rezistence a specifické upozornění u pacientů refrakterních na lamivudin: Mutace u HBV polymeráz,
které kódují substituce rezistence na lamivudin, mohou vést k následnému objevení sekundárních
substitucí, včetně substitucí spojených s rezistencí na entekavir (ETVr). U malého procenta pacientů
refrakterních na lamivudin ETVr substituce na reziduích rtT184, rtS202 nebo rtM250 byly přítomny na
začátku léčby. U pacientů s HBV, kteří jsou rezistentní na lamivudin, je vyšší riziko rozvoje následné
rezistence na entekavir než u pacientů bez rezistence na lamivudin. Kumulativní pravděpodobnost vzniku
genotypové rezistence na entekavir po 1, 2, 3,4 a 5 letech léčby ve studiích u lamivudin-refrakterních byla
postupně 6%, 15%, 36%, 47% a 51%. Virologická odpověď má být běžně sledována u populace
refrakterní na lamivudin a mají být prováděny příslušné testy na rezistenci. U pacientů se suboptimální
virologickou odpovědí po 24 týdnech léčby entekavirem má být zvážena modifikace léčby. (viz body 4.a 5.1). Pokud se zahajuje léčba u pacientů s HBV rezistentní na lamivudin v anamnéze, má být
upřednostněno užití kombinace entekaviru s druhým antivirotikem (které nevykazuje zkříženou rezistenci
ani s lamivudinem ani s entekavirem) před entekavirem v monoterapii.
Dřívější rezistence HBV na lamivudin je spojena se zvýšeným rizikem pro následnou rezistenci na
entekavir bez ohledu na stupeň onemocnění jater; virologický průlom u pacientů s dekompenzovaným
jaterním onemocněním může být spojen s vážnými klinickými komplikacemi daného onemocnění jater.
Proto by u pacientů jak s dekompenzovaným onemocněním jater, tak s rezistentním HBV na lamivudin
měl být upřednostněn entekavir s dalším antivirotikem (které nevykazuje zkříženou rezistenci ani s
lamivudinem ani entekavirem) před entekavirem v monoterapii.

Pediatrická populace: Byla pozorována nižší míra virologické odpovědi (HBV DNA < 50 IU/ml) u

pediatrických pacientů s výchozí hodnotou HBV DNA ≥ 8,0 log10 IU/ml (viz bod 5.1). Entekavir má být
podáván těmto pacientům pouze tehdy, pokud potenciální přínos léčby převyšuje potenciální riziko pro
dítě (např. rezistence). Protože někteří pediatričtí pacienti mohou vyžadovat dlouhodobou nebo dokonce
celoživotní léčbu chronické aktivní hepatitidy B, má být věnována pozornost vlivu entekaviru na budoucí
možnosti léčby.

Příjemci transplantátů jater: U příjemců transplantátů jater užívajících cyklosporin nebo takrolimus je
třeba před terapií entekavirem a v jejím průběhu pečlivě hodnotit renální funkce (viz bod 5.2).
Souběžná infekce s hepatitidou C nebo D: Nejsou k dispozici žádné údaje o účinnosti entekaviru u
pacientů souběžně infikovaných virem hepatitidy C nebo D.

Pacienti koinfikovaní virem lidské imunodeficience (HIV)/HVB, kteří souběžně neužívají antiretrovirovou
léčbu: U pacientů koinfikovaných HIV/HBV, kteří souběžně nedostávali účinnou léčbu HIV, nebyl
entekavir hodnocen. U pacientů s infekcí HIV, kterým byl podáván entekavir k léčbě chronické hepatitidy
B a kteří nedostávali vysoce účinnou antiretrovirovou léčbu (HAART), se objevila rezistence HIV (viz
bod 5.1). Proto se entekavir nemá použít u pacientů koinfikovaných HIV/HBV, kteří nejsou léčeni
HAART. Entekavir nebyl zkoušen v léčbě infekce HIV a pro toto použití se nedoporučuje.



Pacienti koinfikovaní HIV/HVB, kteří souběžně užívají antiretrovirovou léčbu: Entekavir byl hodnocen u
68 dospělých s koinfekcí HIV/HBV, kterým byla podávána léčba HAART obsahující lamivudin (viz bod
5.1). Nejsou k dispozici žádná data ohledně účinnosti entekaviru u HBeAg-negativních pacientů
koinfikovaných HIV. Existují pouze omezená data týkající se pacientů koinfikovaných HIV, kteří mají
nízký počet CD4 buněk (< 200 buněk/mm3).

Obecně: Pacienty je třeba upozornit, že nebylo prokázáno, že by léčba entekavirem snižovala riziko
přenosu HBV a že je tedy třeba i nadále dodržovat příslušná opatření.

Entecavir Sandoz obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy,
úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek užívat.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Protože se entekavir vylučuje převážně ledvinami (viz bod 5.2), souběžné podávání jiných léků,
snižujících renální funkce nebo s ním kompetujících o aktivní tubulární sekreci, může zvyšovat
koncentrace těchto léků v séru. S výjimkou lamivudinu, adefovir-dipivoxilu a tenofovir-disoproxil-
fumarátu nebyly účinky souběžného podávání entekaviru s léčivy, jež se vylučují ledvinami nebo
ovlivňují renální funkce, hodnoceny. Je-li entekavir podáván souběžně s takovými léky, je třeba pacienty
pečlivě monitorovat kvůli výskytu nežádoucích účinků.
Mezi entekavirem a lamivudinem, adefovirem nebo tenofovirem nebyly pozorovány žádné
farmakokinetické interakce.
Entekavir není substrátem, induktorem ani inhibitorem enzymů cytochromu P450 (CYP450) (viz bod
5.2). Není tedy pravděpodobné, že by při užívání entekaviru mohlo dojít k lékovým interakcím
zprostředkovaným cytochromem CYP450.

Pediatrická populace

Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Ženy ve fertilním věku: vzhledem k tomu, že potenciální rizika pro vyvíjející se plod nejsou známa, mají
ženy ve fertilním věku používat účinnou antikoncepci.

Těhotenství: adekvátní údaje o podávání entekaviru těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie na
zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu při vysokých dávkách (viz bod 5.3). Potenciální riziko pro
člověka není známé. Entekavir nemá být během těhotenství podáván, pokud to není nezbytně
nutné.Neexistují žádné údaje o vlivu entekaviru na přenos HBV z matky na novorozence. Proto je třeba
podniknout příslušná opatření, aby nedošlo k neonatální akvizici HBV.

Kojení: není známo, zda se entekavir u lidí vylučuje do mateřského mléka. Dostupné toxikologické údaje
u zvířat prokázaly vylučování entekaviru do mateřského mléka (podrobnosti viz bod 5.3). Riziko pro
kojené novorozence nelze vyloučit. Kojení má být během léčby přípravkem Entecavir Sandoz přerušeno.

Fertilita: toxikologické studie u zvířat, kterým byl podáván entakavir, neprokázaly známky poškození
fertility (viz bod 5.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Studie hodnotící účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly provedeny. Závratě, únava a
somnolence jsou časté nežádoucí účinky, které mohou zhoršit schopnost řídit a obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

a. Přehled bezpečnostního profilu
V klinických studiích u pacientů s kompenzovaným jaterním onemocněním byly mezi nejčastějšími
nežádoucími účinky různého stupně závažnosti s alespoň možnou souvislostí s entekavirem bolest hlavy
(9 %), únava (6 %), závratě (4 %) a nauzea (3 %). Během léčby entekavirem a po jejím přerušení byla
také hlášena exacerbace hepatitidy (viz bod 4.4 a c. Popis vybraných nežádoucích účinků).

b. Tabulkový přehled nežádoucích účinků
Hodnocení nežádoucích účinků vychází ze zkušeností postmarketingového sledování a čtyř klinických
studií, při nichž 1720 pacientů s chronickou infekcí virem hepatitidy B a kompenzovaným jaterním
onemocněním užívalo ve dvojitě zalepeném režimu entekavir (n = 862) nebo lamivudin (n = 858) po
dobu až 107 týdnů (viz bod 5.1). V těchto studiích byl porovnáván bezpečnostní profil včetně abnormalit
laboratorních hodnot entekaviru 0,5 mg denně (679 pacientů doposud neužívajících nukleosidy HBeAg
pozitivních nebo negativních léčených po medián doby 53 týdnů), entekaviru 1 mg denně (183 pacientů
refrakterních na lamivudin léčených po medián doby 69 týdnů) a lamivudinu.
Nežádoucí účinky, které je možné alespoň považovat za související s léčbou entekavirem, jsou seřazeny
podle jednotlivých orgánů a tělesných funkcí. Jejich frekvence je definována jako velmi časté (≥ 1/10);
časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10000 až < 1/1000). V každé
skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

Poruchy imunitního systému
Vzácné: anafylaktoidní reakce.

Psychiatrické poruchy
Časté: insomnie.

Poruchy nervového systému
Časté: bolesti hlavy, závratě, somnolence.

Gastrointestinální poruchy
Časté: zvracení, průjem, nauzea, dyspepsie.

Poruchy jater a žlučových cest
Časté: zvýšené hladiny aminotransferázy.

Poruchy kůže a podkožní tkáně
Méně časté: vyrážka, alopecie.

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Časté: únava.

Byly hlášeny případy laktátové acidózy často ve spojení s jaterní dekompenzací, další závažné zdravotní
stavy nebo lékové projevy (viz bod 4.4).
Léčba trvající déle než 48 týdnů: při pokračující léčbě entekavirem po medián doby 96 týdnů se
neobjevily žádné nové bezpečnostní signály.

c. Popis vybraných nežádoucích účinků
Abnormality laboratorních hodnot: Ve studiích u pacientů dosud neléčených nukleosidy byly u 5 %
zjištěny zvýšené hodnoty ALT na více než 3násobek oproti výchozí hodnotě a u < 1 % byly zjištěny


zvýšené hodnoty ALT na více než 2násobek oproti výchozí hodnotě společně se zvýšením celkového
bilirubinu o více než 2násobek horního limitu normálního rozsahu a o více než 2násobek oproti výchozí
hodnotě. Hodnoty albuminu < 2,5 g/dl se vyskytly u < 1 % pacientů, hodnoty amylázy o více než
3násobek oproti výchozí hodnotě u 2 % pacientů, hodnoty lipázy o více než 3násobek oproti výchozí
hodnotě u 11 % a trombocyty < 50000/mm3 u < 1 % pacientů.
V klinických studiích u pacientů refrakterních na lamivudin byly u 4 % zjištěny zvýšené hodnoty ALT o
více než 3násobek oproti výchozí hodnotě a u < 1 % byly zjištěny zvýšené hodnoty ALT o více než
2násobek oproti výchozí hodnotě společně se zvýšením celkového bilirubinu o více než 2násobek horního
limitu normálního rozsahu a o více než 2násobek oproti výchozí hodnotě. Hodnoty amylázy o více než
3násobek oproti výchozí hodnotě se vyskytly u 2 % pacientů, hodnoty lipázy o více než 3násobek oproti
výchozí hodnotě u 18 % a trombocyty< 50000/mm3 u < 1 % pacientů.

Exacerbace v průběhu léčby: Ve studiích u pacientů, kteří doposud neužívali nukleosidy, se objevily
zvýšené hodnoty ALT v průběhu léčby o více než 10násobek horního limitu normálního rozsahu a o více
než 2násobek oproti výchozí hodnotě u 2 % pacientů léčených entekavirem oproti 4 % pacientů léčených
lamivudinem. Ve studiích s pacienty refrakterními na lamivudin se objevily zvýšené hodnoty ALT v
průběhu léčby o více než 10násobek horního limitu normálního rozsahu a o více než 2násobek oproti
výchozí hodnotě u 2 % pacientů léčených entekavirem oproti 11 % pacientů léčených lamivudinem. U
pacientů léčených entekavirem se zvýšení hodnot ALT objevilo se střední dobou nástupu 4-5 týdnů a stav
se při pokračující léčbě obvykle upravil. Ve většině případů šlo o snížení virové nálože o ≥ 2 log10/ml
před zvýšením hodnot ALT nebo v průběhu tohoto zvýšení. Doporučuje se po dobu léčby pravidelně
sledovat hepatální funkce.

Exacerbace po přerušení léčby: Akutní exacerbace hepatitidy byla hlášena u pacientů, kteří přerušili
protivirovou léčbu hepatitidy B včetně terapie entekavirem (viz bod 4.4). Ve studiích s pacienty, kteří
doposud neužívali nukleosidy, se při sledování po léčbě objevily zvýšené hodnoty ALT u 6 % pacientů
léčených entekavirem a u 10 % pacientů léčených lamivudinem (o více než 10násobek horního limitu
normálního rozsahu a o více než 2násobek oproti referenční hodnotě [minimální výchozí hodnota nebo
poslední měření při ukončení podávání léku]). Střední doba nástupu zvýšení hodnot ALT činila u
pacientů léčených entekavirem, kteří doposud neužívali nukleosidy, 23-24 týdnů a 86 % (24/28) případů
zvýšení hodnot ALT bylo zaznamenáno u HBeAg negativních pacientů. Ve studiích s pacienty
refrakterními na lamivudin, jež zahrnovaly pouze omezený počet sledovaných pacientů, se zvýšené
hodnoty ALT objevily u 11 % pacientů léčených entekavirem a u žádného pacienta léčeného
lamivudinem během sledování po léčbě.
V klinických studiích byla léčba entekavirem ukončena, jestliže pacient dosáhl předem specifikovanou
odpověď. Při ukončení léčby bez ohledu na odpověď na terapii může být četnost zvýšení hodnot ALT
vyšší.

d.

Pediatrická populace

Bezpečnost entekaviru u pediatrických pacientů ve věku od 2 do < 18 let věku je založeno na dvou
klinických studiích u pacientů s chronickou HBV infekcí; jedna farmakokinetická studie fáze 2 (studie
028) a jedna studie fáze 3 (studie 189). Tyto studie poskytují zkušenosti se 195 HBeAg- pozitivními
pacienty dosud neléčenými nukleosidy léčenými entekavirem se střední dobou léčby 99 týdnů. Nežádoucí
účinky pozorované u dětských pacientů, kteří podstupovali léčbu entekavirem, byly shodné s těmi, které
byly pozorovány v klinických studiích entekaviru u dospělých (viz a. Přehled bezpečnostního profilu a
bod 5.1), s následující výjimkou pro pediatrické pacienty:
• velmi časté nežádoucí účinky: neutropenie.

e. Další zvláštní populace
Zkušenost u pacientů s dekompenzovaným jaterním onemocněním: bezpečnostní profil entekaviru u
pacientů s dekompenzovaným jaterním onemocněním byl zhodnocen v randomizované otevřené


komparativní studii, ve které byl pacientům podáván entekavir 1 mg denně (n = 102) nebo adefovir-
dipivoxil 10 mg denně (n = 89) (studie 048). Ve srovnání s nežádoucími účinky zmíněnými v bodě b.
Tabulkový přehled nežádoucích účinků byl u pacientů léčených entekavirem pozorován ještě další
nežádoucí účinek (pokles krevního bikarbonátu o 2 %) ve 48. týdnu. Kumulativní výskyt mortality ve
studii byl 23 % (23/102), a případy úmrtí souvisely s onemocněním jater, očekávatelně v této populaci.
Kumulativní výskyt hepatocelulárního karcinomu (HCC) ve studii byl 12 % (12/102). Závažné nežádoucí
účinky byly obecně spojeny s jaterním onemocněním s kumulativní frekvencí 69 %. Pacienti s vysokými
počátečními hodnotami CTP skóre byli ve vyšším riziku rozvoje závažných nežádoucích účinků (viz bod
4.4).
Abnormality laboratorních hodnot: až do 48. týdne žádný z pacientů s dekompenzovaným jaterním
onemocněním léčených entekavirem neměl zvýšené hodnoty ALT o více než 10násobek horního limitu
normálního rozsahu ani o více než 2násobek oproti výchozí hodnotě, a 1 % pacientů mělo zvýšené
hodnoty ALT o více než 2násobek oproti výchozí hodnotě společně se zvýšením celkového bilirubinu o
více než 2násobek horního limitu normálního rozsahu a o více než 2násobek oproti výchozí hodnotě.
Hodnoty albuminu < 2,5 g/dl se vyskytly u 30 % pacientů, hodnoty lipázy o více než 3násobek oproti
výchozí hodnotě u 10 % a trombocyty < 50000/mm3 u < 20 % pacientů.
Zkušenosti u pacientů se souběžnou HIV infekcí: bezpečnostní profil entekaviru byl u omezeného počtu
pacientů souběžně infikovaných HIV/HBV, kteří byli léčeni v režimu HAART zahrnujícím lamivudin
(vysoce aktivní antiretrovirová terapie), podobný bezpečnostnímu profilu pacientů s monoinfekcí HBV
(viz bod 4.4).
Pohlaví/věk: v bezpečnostním profilu entekaviru se v souvislosti s pohlavím (~ 25 % žen v klinických
studiích) nebo věkem (~ 5 % pacientů starších 65 let) neobjevil žádný zjevný rozdíl.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10, webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-
nezadouci-ucinek.

4.9 Předávkování

Zkušenosti s předávkováním pacientů entekavirem jsou omezené. U zdravých jedinců, kteří užívali do mg/den po dobu 14 dnů a jednorázové dávky do 40 mg, se neobjevily žádné neočekávané nežádoucí
reakce. Jestliže dojde k předávkování, pacient musí být sledován kvůli projevům toxicity a v případě
potřeby se musí zahájit standardní podpůrná terapie.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antivirotika pro systémovou aplikaci, nukleosidové a nukleotidové
inhibitory reverzní transkriptázy
ATC kód: J05AF
Mechanizmus působení: Entekavir, nukleosidový analog guanosinu působící proti HBV polymeráze, je
účinně fosforylován na aktivní trifosfátovou (TP) formu, která má nitrobuněčný poločas 15 hodin.
Kompeticí s přirozeným substrátem deoxyguanosinem TP entekavir-TP funkčně inhibuje 3 aktivity
virové polymerázy: (1) priming polymerázy HBV, (2) reverzní transkripci negativního vlákna DNA z
pregenomové messenger-RNA a (3) syntézu pozitivního vlákna HBV DNA. Entekavir -TP Ki pro


polymerázu HBV DNA je 0,0012 μM. Entekavir-TP je slabým inhibitorem buněčných DNA polymeráz
alfa, beta a delta s hodnotami Ki 18 až 40 μM. Kromě toho působení vysokých dávek entekaviru nemělo
žádné relevantní nežádoucí účinky na syntézu polymerázy gama ani mitochondriální DNA v buňkách
HepG2 (Ki > 160 μM).

Protivirové působení: Entekavir inhibuje v lidských buňkách HepG2 infikovaných divokým typem HBV
syntézu HBV DNA (snížení o 50 %, EC50) při koncentraci 0,004 μM. Medián hodnoty EC50 pro
entekavir proti LVDr HBV (rtL180M a rtM204V) byla 0,026 μM (rozsah 0,010-0,059 μM).
Rekombinantní viry kódující adefovir-rezistentní substituce na rtN236T nebo rtA181V zůstaly na
entekavir plně vnímavé.
Analýza inhibiční aktivity entekaviru proti panelu laboratorních a klinických HIV-1 izolátů za použití
různých buněk a metod ukázala hodnoty EC50 v rozsahu od 0,026 do > 10 μM; nižší hodnoty EC50 byly
pozorovány při použití snížených hladin viru v testu. V buněčné kultuře entekavir v mikromolárních
koncentracích selektoval M184I substituci, což potvrzuje inhibiční tlak při vysokých koncentracích
entekaviru. HIV varianty obsahující M184V substituci vykázaly ztrátu citlivosti na entekavir (viz bod
4.4).
U kombinovaných studií HBV v buněčné kultuře, abakavir, didanosin, lamivudin, stavudin, tenofovir ani
zidovudin se nechovaly antagonisticky vůči anti-HBV účinkům entekaviru v širokém rozsahu
koncentrací. U antivirových testů HIV nebyl entekavir v mikromolárních koncentracích antagonistický
vůči anti-HIV účinkům v buněčné kultuře těchto šesti NRTI nebo emtricitabinu.

Rezistence v buněčné kultuře: Ve vztahu k divokému typu HBV vykazují LVDr viry obsahující
substituce rtM204V a rtL180M v reverzní transkriptáze osminásobně nižší citlivost na entekavir.
Inkorporace dalších změn ETVr aminokyselin rtT184, rtS202 nebo rtM250 snižuje citlivost na entekavir v
buněčné kultuře. Substituce pozorované v klinických izolátech (rtT184A, C, F, G, I, L, M nebo S; rtSC, G nebo I; a/nebo rtM250I, L nebo V) dále snižovaly citlivost na entekavir 16 - 741krát ve srovnání s
divokým typem viru. Kmeny rezistentní na lamivudin obsahující rtL180M a rtM204V v kombinaci se
substitucí aminokyseliny rtA181C vedly k 16 až 122násobnému snížení citlivosti fenotypů na entekavir.
ETVr substituce na rezidujících rtT184, rtS202 a rtM250 měly pouze mírný vliv na citlivost na entekavir
a v nepřítomnosti LVDr substitucí nebyly pozorovány u více než 1000 sekvencovaných vzorků pacientů.
Rezistence je zprostředkovaná redukovanou vazbou inhibitoru na pozměněnou HBV reverzní
transkriptázu a rezistentní HBV vykazuje sníženou replikační kapacitu v buněčné kultuře.

Klinická zkušenost: Prokázaný přínos vychází z histologických, virologických, biochemických a
sérologických odpovědí po 48 týdnech léčby v aktivně kontrolovaných klinických studiích, jež
zahrnovaly 1633 dospělých pacientů s chronickou hepatitidou B s průkazem virové replikace a
kompenzovaným jaterním onemocněním. Bezpečnost a účinnost entekaviru byla také hodnocena v
aktivně kontrolované klinické studii u 191 pacientů infikovaných HBV s dekompenzovaným jaterním
onemocněním a v klinické studii u 68 pacientů koinfikovaných HBV i HIV.
Ve studiích u pacientů s kompenzovaným jaterním onemocněním bylo histologické zlepšení definováno
jako snížení skóre nekrózy/zánětu podle Knodella o ≥ 2 body oproti výchozí hodnotě bez zhoršení
Knodellova skóre fibrózy. Odpověď pacientů s výchozím skóre cirhózy 4 podle Knodella (cirhóza) byla
srovnatelná s celkovou odpovědí u všech měřítek účinnosti (všichni pacienti měli kompenzované jaterní
onemocnění). Vysoké výchozí hodnoty Knodellova skóre nekrózy/zánětu (> 10) souvisely s větším
histologickým zlepšením u pacientů, kteří doposud neužívali nukleosidy. Výchozí hodnoty ALT ≥
2násobek ULN a výchozí hodnoty HBV DNA ≤ 9.0 log10 kopií/ml byly spojeny s vyššími stupni
virologické odpovědi (týden 48 HBV DNA < 400 kopií/ml) u HBeAg-pozitivních pacientů dosud
neléčených nukleosidy. Bez ohledu na výchozí hodnoty u většiny pacientů došlo k histologické a
virologické odpovědi na léčbu.

Zkušenosti u pacientů s kompenzovaným jaterním onemocněním, kteří doposud neužívali nukleosidy:


Výsledky 48týdenních randomizovaných, dvojitě zaslepených studií srovnávajících entekavir (ETV) s
lamivudinem (LVD) u HBeAg pozitivních (022) a HBeAg negativních (027) pacientů jsou uvedeny v
následující tabulce.

Bez předchozí léčby nukleosidy
HBeAg pozitivní (studie 022) HBeAg negativní (studie 027)
ETV 0,5 mg
jednou denně
LVD 100 mg
jednou denně
ETV 0,5 mg
jednou denně
LVD 100 mg
jednou denně
n 314(a) 314(a) 296(a) 287(a)
Histologické zlepšení(b) 72 %* 62 % 70 %* 61 %
Zlepšení skóre fibrózy
podle Ishaka
39 % 35 % 36 % 38 %
Zhoršení skóre fibrózy podle Ishaka 8 % 10 % 12 % 15 %
n 354 355 325 Snížení virové nálože
(log10kopií/ml)(c)
-6,86* -5,39 -5,04* -4,Nedetekovatelná HBV DNA
(<300 kopií/ml podle PCR)(c)
67 %* 36 % 90 %* 72 %
Normalizace ALT
(≤ 1násobek ULN)
68 %* 60 % 78 %* 71 %
sérokonverze HBeAg 21 % 18 % - -
*p hodnota v porovnání s lamivudinem < 0,(a) pacienti s hodnotitelnou výchozí histologií (výchozí skóre nekrózy / zánětu podle Knodella ≥ 2)
(b) primární cílový parametr
(c) Roche Cobas Amplicor PCR Assay (LLOQ = 300 kopií/ml)

Zkušenosti u pacientů refrakterních na lamivudin s kompenzovaným jaterním onemocněním:
V randomizované, dvojitě zaslepené studii s pacienty s pozitivním HBeAg, kteří byli rezistentní na
lamivudin (026), kdy u 85 % pacientů na začátku byla přítomna mutace LVDr, pacienti užívající
lamivudin při vstupu do studie buď přešli na entekavir 1 mg jednou denně, a to bez washout období a
overlap období (n = 141), nebo pokračovali v léčbě lamivudinem 100 mg jednou denně (n = 145).
Výsledky po 48 týdnech jsou uvedeny v následující tabulce.

Lamivudin-refrakterní
HBeAg pozitivní (studie 026)
ETV 1,0 mg
jednou denně
LVD 100 mg
jednou denně
n 124(a) 116(a)
Histologické zlepšení(b) 55 %* 28 %
Zlepšení skóre fibrózy podle Ishaka 34 %* 16 %
Zhoršení skóre fibrózy podle Ishaka 11 % 26 %
n 141 Snížení virové nálože
(log10kopií/ml)(c)
-5,11* -0,Nedetekovatelná HBV DNA
(<300 kopií/ml podle PCR)(c)
19 %* 1 %
Normalizace ALT
(≤ 1násobek ULN)
61 %* 15 %
Sérokonverze HBeAg 8 % 3 %


*p hodnota v porovnání s lamivudinem < 0,(a) pacienti s hodnotitelnou výchozí histologií (výchozí skóre nekrózy / zánětu podle Knodella ≥ 2)
(b) primární cílový parametr
(c) Roche Cobas Amplicor PCR Assay (LLOQ = 300 kopií/ml)

Výsledky po 48 týdnech léčby:
Léčba byla ukončena, když byla po 48 týdnech nebo v druhém roce léčby dosažena předem stanovená
kritéria odpovědi. Jako kritéria odpovědi byla stanovena virologická suprese HBV (HBV DNA < 0,mekv/ml podle bDNA) a ztráta HBeAg (u HBeAg pozitivních pacientů) nebo ALT < 1,25krát ULN (u
HBeAg negativních pacientů). Pacienti s odpovědí byli sledováni dalších 24 týdnů po ukončení léčby.
Pacienti, kteří měli virologickou, ale nikoli sérologickou nebo biochemickou odpověď, pokračovali v
léčbě v zaslepeném režimu. Pacientům, kteří neměli virologickou odpověď, byla nabídnuta alternativní
léčba.

Pacienti, kteří doposud neužívali nukleosidy:
HBeAg pozitivní (studie 022): při léčbě entekavirem po dobu až 96 týdnů (n = 354) mělo kumulativní
četnost odpovědí 80 % u HBV DNA < 300 kopií/ml podle PCR, 87 % u normalizace ALT, 31 % u
sérokonverze HBeAg a 2 % u sérokonverze HBsAg (5% u ztráty HBsAg). U lamivudinu (n = 355) činila
kumulativní četnost odpovědí 39 % u HBV DNA < 300 kopií/ml podle PCR, 79 % u normalizace ALT,
26 % u sérokonverze HBeAg a 2 % u sérokonverze HBsAg (3 % u ztráty HBsAg). Na konci dávkování
mezi pacienty, kteří pokračovali v léčbě po 52 týdnech (medián 96 týdnů), mělo 81 % z 243 léčených
entekavirem a 39 % ze 164 léčených lamivudinem HBV DNA < 300 kopií/ml podle PCR, zatímco k
normalizaci ALT (≤ 1krát ULN) došlo u 79% pacientů léčených entekavirem a u 68 % pacientů léčených
lamivudinem.
HBeAg negativní (studie 027): při léčbě entekavirem po dobu až 96 týdnů (n = 325) mělo kumulativní
četnost odpovědí 94 % u HBV DNA < 300 kopií/ml podle PCR a 89% u normalizace ALT oproti 77 % u
HBV DNA < 300 kopií/ml podle PCR a 84 % u normalizace ALT u pacientů léčených lamivudinem (n =
313).
Z 26 pacientů léčených entekavirem a 28 pacientů léčených lamivudinem, kteří pokračovali v léčbě po týdnech (medián 96 týdnů), mělo 96 % pacientů léčených entekavirem a 64 % pacientů léčených
lamivudinem při ukončení léčby HBV DNA < 300 kopií/ml podle PCR. K normalizaci ALT (≤ 1krát
ULN) došlo při ukončení léčby u 27 % pacientů léčených entekavirem a 21% pacientů léčených
lamivudinem.
U pacientů, kteří splnili kritéria odpovědi definovaná v protokolu, přetrvávala odpověď po dobu 24 týdnů
v sledování po léčbě u 75 % (83/111) respondentů léčených entekavirem oproti 73 % (68/93) respondentů
léčených lamivudinem ve studii 022 a ve studii 027 u 46 % (131/286) respondentů léčených entekavirem
oproti 31 % (79/253) respondentů léčených lamivudinem. Během 48 týdnů sledování po ukončení léčby
došlo ke ztrátě odpovědi u značného počtu HBeAg-negativních pacientů.
Výsledky biopsie jater: u 57 pacientů, kteří doposud neužívali nukleosidy z pivotních studií 022 (HBeAg
pozitivní) a 027 (HBeAg negativní) a kteří byli dále zařazeni do dlouhodobé navazující studie, byly
hodnoceny dlouhodobé výsledky biopsie jater. Dávka entekaviru byla 0,5 mg denně v pivotních studiích
(průměrná expozice 85 týdnů) a 1 mg denně v navazující studii (průměrná expozice 177 týdnů), ve které
51 pacientů dostávalo zpočátku lamivudin (medián doby trvání 29 týdnů). Z těchto pacientů 55/57 (%) mělo histologické zlepšení, jak bylo předem definováno (viz výše), a 50/57 (88 %) mělo ≥ 1-bodové
snížení skóre fibrózy podle Ishaka. Z pacientů, s výchozí hodnotou skóre fibrózy podle Ishaka ≥ 2, mělo
25/43 (58 %) ≥ 2bodové snížení. Všichni pacienti (10/10) s pokročilou fibrózou nebo cirhózou na počátku
(Ishak skóre 4, 5 nebo 6) měli ≥ 1bodové snížení (průměrné snížení oproti výchozímu stavu bylo 1,bodu).
V čase dlouhodobé biopsie měli všichni pacienti HBV DNA < 300 kopií/ml a 49/57 (86 %) pacientů mělo
sérové hodnoty ALT ≤ 1krát ULN. Všech 57 pacientů zůstalo HBsAg pozitivních.



Lamivudin-refrakterní:
HBeAg pozitivní (studie 026): při léčbě entekavirem po dobu až 96 týdnů (n = 141) byla kumulativní
četnost odpovědí 30 % u HBV DNA < 300 kopií/ml podle PCR a 85 % u normalizace ALT a 17 % u
sérokonverze HBeAg.
Ze 77 pacientů, kteří pokračovali v léčbě po 52 týdnech (medián 96 týdnů), mělo 40 % pacientů při
ukončení léčby HBV DNA < 300 kopií/ml podle PCR a k normalizaci ALT (≤ 1krát ULN) došlo při
ukončení léčby u 81 % pacientů.

Věk / pohlaví:
Nebyl žádný patrný rozdíl v účinnosti entekaviru s ohledem na pohlaví (~ 25 % žen v klinických studiích)
nebo věk (~ 5 % pacientů starších než 65 let).

Dlouhodobá studie s následným sledováním
Studie 080 byla randomizovaná, observační otevřená studie fáze 4 k posouzení dlouhodobých rizik léčby
entekavirem (ETV, n = 6216) nebo jiné standardní léčby nukleosidovými kyselinami HBV (non-ETV) (n
= 6162) po dobu až 10 let u subjektů s chronickou infekcí HBV (CHB). Hlavními hodnocenými
událostmi klinického hodnocení byl celkový počet maligních nádorů (kombinovaný počet HCC maligních
nádorů a maligních nádorů bez HCC), progrese onemocnění HBV související s játry, maligní nádory bez
HCC, HCC, a úmrtí, včetně úmrtí souvisejících s jaterními onemocněními. V této studii nebyl ETV
spojen se zvýšeným rizikem výskytu maligních nádorů ve srovnání s použitím léčby bez ETV, podle
hodnocení buď kombinovaným koncovým ukazatelem celkových maligních nádorů (ETV n = 331, bez
ETV n = 337; HR = 0,93 [0,8-1,1]) nebo individuálním koncovým ukazatelem maligního nádoru jiného
než HCC (ETV n = 95, bez ETV n = 81; HR = 1,1 [0,82-1,5]). Hlášené události týkající se progrese
onemocnění HBV související s játry a HCC byly srovnatelné ve skupinách ETV i bez ETV. Nejčastěji
hlášenou malignitou v obou skupinách ETV i bez ETV byl HCC následovaný zhoubnými nádory
gastrointestinálního traktu.

Zvláštní populace
Pacienti s dekompenzovaným jaterním onemocněním: Studie 048 zahrnovala 191 pacientů s HBeAg
pozitivní nebo negativní chronickou HBV infekcí a projevy jaterní dekompenzace definovanými jako
CTP skóre 7 a vyšší. Pacienti užívali entekavir 1 mg jednou denně nebo adefovir-dipivoxil 10 mg jednou
denně. Pacienti nebyli dříve léčeni pro HBV nebo byli předléčeni (s vyloučením předchozí léčby
entekavirem, adefovir-dipivoxilem, nebo tenofovir-disoproxil-fumarátem). Na počátku měli pacienti
průměrnou hodnotu skóre CTP 8,59 a u 26 % z nich bylo stanoveno CTP třídy C. Průměrná výchozí
hodnota skóre MELD (Model for End Stage Liver Disease) byla 16,23. Průměrná hodnota HBV DNA v
séru, stanoveno PCR, byla 7,83 log10 kopií/ml a průměrná hodnota ALT v séru byla 100 U/l; 54 %
pacientů bylo HBeAg pozitivních a 35 % pacientů mělo na začátku substituce LVDr. Entekavir vykázal
vyšší účinnost než adefovir-dipivoxil v primárním cílovém parametru účinnosti, kterým byla změna
průměrné hodnoty HBV DNA v séru, stanoveno PCR, ve 24. týdnu ve srovnání s výchozím stavem.
Výsledky vybraných cílových parametrů studie v týdnech 24 a 48 jsou uvedeny v tabulce:

24. týden 48. týden
ETV
mg
1x
denně
Adefovir-
dipivoxil
10 mg
1x denně
ETV
mg
1x
denně
Adefovir-
dipivoxil
10 mg
1x denně
n 100 91 100 HBV DNA(a)
Pod hranicí detekovatelnosti(<300 kopií/ml)(b) 49 %* 16 % 57 %* 20 %


Průměrná změna oproti výchozí hodnotě
(log10kopií/ml) (c)
-4.48* -3.40 -4.66 -3.Stálé nebo zlepšené CTP skóre(b,d) 66 % 71 % 61 % 67 %
MELD skóre, průměrná změna oproti výchozí
hodnotě(c,e)
-2,0 -0,9 -2,6 -1,Ztráta HBsAg(b) 1 % 0 5 % Normalizace: (f)
ALT (≤1 X ULN)(b) 46/78
(%)*
28/71 (39 %) 49/78
(%)*
33/71 (46 %)
Albumin (≥ 1 X LLN)(b) 20/82
(24 %)
14/69 (20 %) 32/82
(39 %)
20/69 (29 %)
Bilirubin (≤ 1 X ULN)(b) 12/75
(16 %)
10/65 (15 %) 15/75
(20 %)
18/65 (28 %)
Protrombinvý čas (≤ 1 X ULN)(b) 9/95
(9 %)
6/82 (7 %) 8/95
(8 %)
7/82 (9 %)
(a) Roche COBAS Amplicor PCR assay (LLOQ = 300 kopií/ml).
(b) NC=F (noncompleters = failure - osoba, která nedokončila studii = selhání léčby, tzn. ukončení
léčby před týdnem analýzy, včetně důvodů jako úmrtí, nedostatečná účinnost, nežádoucí účinky,
noncompliance / ztráta sledování, se počítají jako selhání (např. HBV DNA >= 300 kopií/ml))
(c) NC=M (noncompleters=missing - osoba, která nedokončila studii = ztracená)
(d) Definované jako pokles nebo žádná změna oproti výchozím hodnotám CTP skóre.
(e) Průměrná výchozí hodnota MELD skóre byla 17,1 pro entekavir a 15,3 pro adefovir-dipivoxil.
(f) Jmenovatelem jsou pacienti s abnormálními hodnotami na počátku sledování.
* p<0,ULN=horní limit normálního rozsahu, LLN=dolní limit normálního rozsahu.

Čas do vzniku hepatocelulárního karcinomu (HCC) nebo úmrtí (cokoli nastalo dříve) byl srovnatelný v
obou léčených skupinách; kumulativní výskyt mortality byl u pacientů léčených entekavirem 23 %
(23/102), resp. 33 % (29/89) u pacientů léčených adefovir-dipivoxilem a kumulativní výskyt
hepatocelulárního karcinomu (HCC) byl 12 % (12/102), resp. 20 % (18/89).
Z pacientů se substitucemi LVDr na počátku studie bylo pacientů s HBV DNA < 300 kopií/ml 44 % pro
entekavir a 20 % pro adefovirem ve 24. týdnu, ve 48. týdnu jich bylo 50 % pro entekavir a 17 % pro
adefovir.

HIV/HBV koinfikovaní pacienti, kteří souběžně užívají HAART: Studie 038 zahrnovala 67 pacientů
HBeAg pozitivních a 1 pacienta HBeAg negativního koinfikovaných HIV. Pacienti měli stabilně
kontrolovaný HIV (HIV RNA < 400 kopií/ml) s relapsem viremie HBV v režimu HAART zahrnujícím
lamivudin. Režimy HAART nezahrnovaly emtricitabin nebo tenofovir disoproxil-fumarát. Na začátku
studie měli pacienti léčení entekavirem po medián doby před léčbou lamivudinem 4,8 roku a medián
počtu CD4 494 buněk/mm3 (pouze 5 subjektů mělo počet CD4 buněk < 200 buněk/mm3). Pacienti
pokračovali ve svém lamivudinovém režimu a byli zařazeni do skupiny, která navíc dostávala entekavir mg jednou denně (n = 51), nebo placebo (n = 17) po dobu 24 týdnů, po které následovalo období dalších
24 týdnů, kdy všichni pacienti dostávali entekavir. Po 24 týdnech bylo snížení virové nálože HBV
významně vyšší u entekaviru (-3,65 v porovnání se zvýšením 0,11 log10 kopií/ml). U pacientů, kteří byli
původně zařazeni do skupiny léčené entekavirem, bylo snížení HBV DNA po 48 týdnech -4,20 logkopií/ml, k normalizaci ALT došlo u 37 % pacientů s abnormálními výchozími hodnotami ALT a u
žádného z těchto pacientů nedošlo k sérokonverzi HBeAg.



Pacienti koinfikovaní HIV / HVB, kteří souběžně neužívají HAART: Entekavir nebyl hodnocen u pacientů
koinfikovaných HIV/HBV, kteří souběžně nedostávali účinnou léčbu HIV. U pacientů koinfikovaných
HIV/HBV, kteří dostávali entekavir v monoterapii bez léčby HAART, bylo hlášeno snížení HIV RNA. V
některých případech byla pozorována selekce varianty HIV M184V, což má dopad na selekci režimů
HAART, které mohou pacienti brát později. Proto se entekavir nemá za těchto podmínek užívat kvůli
možnosti vývoje rezistence na léčbu HIV (viz bod 4.4).

Pacienti s transplantací jater: Bezpečnost a účinnost entekaviru v dávce 1 mg jednou denně byla
hodnocena v jednoramenné studii u 65 pacientů, kteří prodělali transplantaci jater z důvodu komplikací
chronické infekce HBV a kteří měli v době transplantace hladiny HBV DNA <172 IU/ml (přibližně kopií/ml). Studovanou populaci tvořilo 82 % mužů, 39 % bělochů a 37 % Asiatů, v průměrném věku let; 89 % pacientů bylo v době transplantace onemocnění HBeAg negativních. Z toho 61 pacientů, u
kterých se dala hodnotit účinnost, dostávalo entekavir po dobu alespoň 1 měsíce, 60 pacientů rovněž
dostávalo imunoglobulin (HBIg) proti hepatitidě B jako součást potransplantační profylaxe. Z těchto pacientů dostávalo 49 léčbu HBIg víc než 6 měsíců. V týdnu 72 po transplantaci neměl žádný z sledovaných případů virologického relapsu HBV [definovanou jako HBV DNA ≥50 IU/ml (přibližně kopií/ml)] a ani u zbývajících 6 pacientů nebyla virologický relaps hlášena. Všech 61 pacientů bylo po
transplantaci HBsAG negativních, 2 z nich se později stali HBsAg pozitivní navzdory nedetekovatelné
hladině HBV DNA (<6 IU/ml). Četnost výskytu a povaha nežádoucích účinků v této studii byly v souladu
s tím,co se u pacientů s transplantací jater očekávalo, a v souladu se známým bezpečnostním profilem
entekaviru.

Pediatrická populace: Studie 189 je studie o účinnosti a bezpečnosti entekaviru u 180 dětí a dospívajících

dosud neléčených nukleosidy ve věku od 2 do < 18 let s HBeAg-pozitivní chronickou hepatitidou B,
kompenzovaným onemocněním jater a zvýšenou ALT. Pacienti byli randomizováni v poměru 2:1, první
skupina užívala zaslepenou léčbu entekavirem 0,015 mg/kg až do 0,5 mg/den (N=120) a druhá skupina
užívala placebo (N=60). Randomizace byla stratifikována podle věku (2 až 6 let, > 6-12 let, a > 12 až <
18 let). Vstupní demografické údaje a charakteristiky HBV onemocnění byly mezi oběma léčebnými
rameny i napříč věkovými skupinami srovnatelné. Při vstupu do studie byla průměrná HBV DNA 8,log10 IU/ml a průměrná ALT byla 103 U/l napříč skupinami pacientů v této studii. Výsledky hlavních
parametrů účinnosti ve 48. týdnu a 96. týdnu jsou uvedeny v tabulce níže.

Entekavir Placebo*
48. týden 96. týden 48. týden
n 120 120 HBV DNA < 50 IU/ml(a) a sérokonverze HBeAg(a) 24,2 % 35,8 % 3,3 %
HBV DNA < 50 IU/ml(a) 49,2 % 64,2 % 3,3 %
sérokonverze HBeAg(a) 24,2 % 36,7 % 10,0 %
ALT normalizace(a) 67,5 % 81,7 % 23,3 %
HBV DNA < 50 IU/ml(a)


Výchozí HBV
DNA<8 log10IU/ml
82,6 % (38/46) 82,6 % (38/46) 6,5 % (2/31)
Výchozí HBV DNA
>= 8 log10IU/ml
28,4 % (21/74) 52,7 %(39/74) 0 % (0/29)
(a) NC=F (pacient s nedokončenou léčbou=selhání)
* Pacienti, kteří byli randomizováni na placebo a kteří nedosáhli sérokonverze HBe v 48. týdnu
byli pro 2. rok trvání studie převedeni do otevřené studie entekaviru; proto jsou dostupná
randomizovaná komparativní data jen do 48. týdne.


Zhodnocení pediatrické rezistence je založeno na údajích ze dvou klinických studií (028 a 189) u
HBeAG-pozitivních pediatrických pacientů dosud neléčených nukleosidy s chronickou infekcí HBV.
Tyto dvě studie obsahují údaje o rezistenci u 183 pacientů léčených a monitorovaných v 1. roce a u pacientů léčených a monitorovaných v 2. roce. Genotypové hodnocení bylo provedeno u všech pacientů s
dostupnými vzorky, kteří dosáhli virologického průlomu v 96. týdnu, nebo dosáhli hodnot HBV DNA >=
50 IU/ml ve 48. nebo 96. týdnu. Během 2. roku byla genotypová rezistence na ETV zjištěna u 2 pacientů
(1,1 % kumulativní pravděpodobnost rezistence ve 2. roce).

Klinická rezistence u dospělých: Pacienti v klinických studiích iniciálně léčení entekavirem v dávce 0,mg (dosud neléčení nukleosidy) nebo dávkou 1 mg (refrakterní na lamivudin), u kterých byla v průběhu
léčby, v nebo po 24. týdnu, měřena PCR HBV DNA, byli monitorováni na rezistenci. Až do konce 240.
týdne ve studiích s pacienty dosud neléčenými nukleosidy, genotypový důkaz ETVr substitucí na rtT184,
rtS202 nebo rtM250 byl identifikován u pacientů léčených entekavirem, u 2 z nich došlo k virologickému
průlomu(viz tabulka). Tyto substituce byly pozorovány pouze v přítomnosti LVDr substitucí (rtM204V a
rtL180M).


Vznikající genotypové rezistence na entekavir až do konce 5. roku, studie bez předchozí léčby
nukleosidy
Rok 1 Rok 2 Rok 3(a) Rok 4(a) Rok 5(a)
Pacienti léčeni a monitorováni na
rezistenci(b)
663 278 149 121 Pacienti ve specifickém roce s/se:
-vznikající genotypovou ETVr(c) 1 1 1 0 -genotypovou ETVrc s virologickým průlomem (d) 1 0 1 0 Kumulativní pravděpodobnost:
-vznikající genotypové ETVr(c) 0,2 % 0,5 % 1,2 % 1,2 % 1,2 %
-genotypové ETVrc s virologickým
průlomem(d)
0,2 % 0,2 % 0,8 % 0,8 % 0,8 %
(a) Výsledky odrážejí užívání entekaviru v dávce 1 mg u 147 ze 149 pacientů ve 3. roce a všechny
pacienty ve 4. - 5. roce a kombinovanou léčbu entekavir/lamivudin (následovanou dlouhodobou
terapií entekavirem) po dobu (medián) 20 týdnů u 130 ze 149 pacientů ve 3. roce a po dobu týdne u 1 ze 121 pacientů ve 4. roce v klinické studii.
(b) Zahrnuje pacienty s alespoň jedním měřením HBV DNA pomocí PCR v anebo po týdnu léčby až do 58. týdne (1. rok), po 58. týdnu až do 102. týdne 102 (2. rok), po 102. týdnu až do 156.
týdne (3. rok), po 156. týdnu až do 204. týdne (4. rok), nebo po 204. týdnu až do 252. týdne (5. rok
).
(c) Pacienti měli také LVDr substituce.
(d) ≥ 1 log10 zvýšení nad nejnižší hodnotu u HBV DNA podle PCR, potvrzeno následnými
měřeními nebo na konci otevřeného časového bodu.
ETVr substituce (kromě LVDr substitucí rtM204V/I +- rtL180M) byly pozorovány na začátku sledování
v izolátech u 10/187 (5 %) pacientů refrakterních na lamivudin léčených entekavirem a monitorovaných
na rezistenci, což naznačuje, že předchozí léčba lamivudinem může selektovat tyto substituce vedoucí k
rezistenci a že v malém počtu mohou existovat před léčbou entekavirem. Až do konce 240. týdne došlo k
virologickému průlomu (≥ 1 log10 zvýšení nad nejnižší hodnotu) u 3 z 10 pacientů. Vznikající rezistenci
na entekavir ve studiích s pacienty rezistentními k lamivudinu až do konce 240. týdne shrnuje tabulka.

Genotypové rezistence na entekavir až do konce 5. roku, studie s pacienty refrakterními na léčbu
lamivudinem
Rok 1 Rok 2 Rok 3 (a) Rok 4 (a) Rok 5(a)


Pacienti léčeni a monitorováni na rezistenci(b) 187 146 80 52 Pacienti ve specifickém roce s/se:
-vznikající genotypovou ETVr(c) 11 12 16 6 -genotypovou ETVr(c) s virologickým
průlomem(d)
2(e) 14(e) 13(e) 9(e) 1(e)
Kumulativní pravděpodobnost:
- vznikající genotypové ETVr(c) 6,2 % 15 % 36,3 % 46,6 % 51,45 %
- genotypové ETVr(c) s virologickým průlomem(d) 1,1 %(e) 10,7 % 27 %(e) 41,3 %(e) 43,6 %(e)
(a) Výsledky se týkají užívání kombinované léčby entekavir-lamivudin po kterém následovala
dlouhodobá terapie entekavirem) pro medián 13 týdnů u 48 z 80 pacientů ve 3. roce, medián týdnů u 10 z 52 pacientů ve 4. roce, a po 16 týdnech u 1 z 33 pacientů v 5. roce v klinické studii.
(b) Zahrnuje pacienty s alespoň jedním měřením HBV DNA pomocí PCR v anebo po týdnu léčby až do 58. týdne (1. rok), po 58. týdnu až do 102. týdne 102 (2. rok), anebo po 102. týdnu až
do 156. týdne (3. rok), po 156. týdnu až do 204. týdne (4. rok) nebo po 204. týdnu až do 252. týdne
(5. rok).
(c) Pacienti měli také LVDr substituce.
(d) ≥ 1 log10 zvýšení nad nejnižší hodnotu u HBV DNA podle PCR, potvrzeno následnými
měřeními nebo na konci otevřeného časového bodu.
(e) ETVr vyskytlá ve kterémkoliv roce; virologický průlom v daném roce.
Mezi pacienty refrakterními na lamivudin s výchozí hodnotou HBV DNA <107 log10 kopií/ml, 64%
(9/14) dosáhlo HBV DNA <300 kopií/ml ve 48. týdnu. Těchto 14 pacientů mělo nižší míru genotypové
rezistence na entekavir (kumulativní pravděpodobnost 18,8 % během 5 let sledování) než v celé
studované populaci (viz tabulka). Pacienti refrakterní na lamivudin, kteří dosáhli HBV DNA <104 logkopií/ml stanoveno metodou PCR ve 24. týdnu, měli také nižší výskyt rezistence než ti, kteří toho
nedosáhli (5letá kumulativní pravděpodobnost 17,6 % [n=50] versus 60,5 % [n=135]).

Integrovaná analýza klinických studií fáze 2 a 3: Ze 17 klinických studií fáze 2 a 3 byla v integrované
analýze údajů rezistence na entekavir po schválení registrace zjištěna po dobu léčby entekavirem
vznikající rezistence na entekavir související se substitucí rtA181C u 5 z 1 461 pacientů. Tato substituce
byla detekovaná pouze v přítomnosti rezistence na lamivudin související se substitucemi rtL180M a
rtM204V.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce: Entekavir se rychle vstřebává, přičemž vrcholové koncentrace v plazmě dosahuje mezi 0,5-1,hodinou. Absolutní biologická dostupnost nebyla stanovena. Podle vylučování léku v nezměněné formě v
moči byla biologická dostupnost odhadnuta na minimálně 70 %. Po opakovaných dávkách v rozsahu od
0,1 mg do 1 mg dochází ke zvýšení Cmax a hodnot AUC úměrně dávce. Ustálený stav je dosažen za 6-dnů při dávkování jednou denně s ~ 2násobnou kumulací. Cmax a Cmin v ustáleném stavu činí 4,2,
respektive 0,3 ng/ml u dávky 0,5 mg a 8,2, respektive 0,5 ng/ml u dávky 1 mg. Tablety a perorální roztok
byly bioekvivalentní u zdravých subjektů; obě formy jsou tedy vzájemně zaměnitelné.
Při podávání 0,5 mg entekaviru se standardní stravou s vysokým obsahem tuků (945 kcal, 54,6 g tuků)
nebo nízkotučnou stravou (379 kcal, 8,2 g tuků) bylo zpoždění absorpce minimální (1-1,5 hodiny po jídle
oproti 0,75 hodiny na lačno), snížení Cmax činilo 44-46 % a snížení AUC 18-20 %. Nižší hodnoty Cmax a
AUC při užívání s jídlem nejsou u pacientů, kteří doposud neužívali nukleosidy, považovány za klinicky
významné, ale mohly by ovlivnit účinnost u pacientů refrakterních na lamivudin (viz bod 4.2).

Distribuce: Odhadovaný objem distribuce je u entekaviru vyšší než celkový objem vody v organizmu.
Vazba na lidské sérové bílkoviny in vitro činí ~ 13 %.



Biotransformace: Entekavir není substrátem, inhibitorem ani induktorem enzymového systému CYP450.
Po podání 14C-entekaviru nebyly pozorovány žádné oxidační ani acetylované metabolity a bylo zjištěno
jen menší množství metabolitů fáze II, konjugátů glukoronidů a sulfátů.

Eliminace: Entekavir se vylučuje převážně ledvinami, přičemž v moči je při stabilním stavu zjištěno
zhruba 75 % dávky léku v nezměněné podobě. Renální clearance nezávisí na dávce a pohybuje se od do 471 ml/min, což naznačuje, že entekavir prochází jak glomerulární filtrací, tak i tubulární sekrecí. Po
dosažení vrcholové hladiny se koncentrace entekaviru v plazmě snižuje biexponenciálně s terminálním
eliminačním poločasem ~ 128-149 hodin. Pozorovaný index kumulace léčiva je u dávkování jednou
denně ~ 2násobný, což ukazuje na efektivní poločas kumulace přibližně 24 hodin.

Porucha funkce jater: Farmakokinetické parametry u pacientů se středně těžkou nebo těžkou poruchou
funkce jater byly podobné jako u pacientů s normální funkcí jater.

Porucha funkce ledvin: Clearance entekaviru klesá s klesající clearance kreatininu. Při hemodialýze v
délce 4 hodin bylo odstraněno ~ 13 % dávky a 0,3 % bylo odstraněno pomocí CAPD. Farmakokinetika
entekaviru po jednorázové dávce 1 mg u pacientů (bez chronické infekce virem hepatitidy B) je uvedena
v následující tabulce:

Výchozí clearance kreatininu (ml/min)
Normální
funkce
ledvin
> Lehká
porucha
> 50;
≤ Středně těžká
porucha
30-Těžká
porucha
20-
léčená
hemodialýzou
Těžká
porucha
léčená
CAPD
(n = 6) (n = 6) (n = 6) (n = 6) (n = 6) (n = 4)
Cmax (ng/ml)
(CV%)
8,(30,7)
10,(37,2)
10,(22,7)
15,(33,8)
15,(56,4)
16,(29,7)
AUC(0-T)
(ng h/ml)
(CV)
27,(25,6)
51,(22,8)
69,(22,7)
145,(31,5)
233,(28,4)
221,(11,6)
CLR
(ml/min)
(SD)
383,(101,8)
197,(78,1)
135,(31,6)
40,(10,1)
NA
CLT/F
(ml/min)
(SD)
588,(153,7)
309,(62,6)
226,(60,1)
100,(29,1)
50,(16,5)
35,(19,6)

Po transplantaci jater: Expozice entekaviru u příjemců transplantátů jater infikovaných HBV byla při
stabilní dávce cyklosporinu A nebo takrolimu (n = 9) ~ 2násobná v porovnání se zdravými subjekty s
normální funkcí ledvin. Změněná renální funkce přispívá u těchto pacientů k vyšší expozici entekaviru
(viz bod 4.4).

Pohlaví: AUC byla o 14 % vyšší u žen než u mužů, a to v důsledku rozdílů v renální funkci a tělesné
hmotnosti. Po úpravě podle rozdílů v clearance kreatininu a tělesné hmotnosti nebyl mezi mužskými a
ženskými subjekty zjištěn žádný rozdíl v expozici.

Starší pacienti: Vliv věku na farmakokinetiku entekaviru byl hodnocen podle srovnání starších jedinců ve
věku od 65 do 83 let (průměrný věk žen byl 69 let, střední věk mužů 74 let) s mladými subjekty ve věku
od 20 do 40 let (průměrný věk žen byl 29 let, střední věk mužů 25 let). AUC byla u starších subjektů o % vyšší než u mladých subjektů, a to zejména z důvodu rozdílů v renální funkci a tělesné hmotnosti. Po


úpravě podle rozdílů v clearance kreatininu a tělesné hmotnosti měly starší subjekty AUC o 12,5 % vyšší
než mladé subjekty. Populační farmakokinetická analýza zahrnující pacienty ve věku od 16 do 75 let
neidentifikovala věk jako faktor významně ovlivňující farmakokinetiku entekaviru.

Etnická příslušnost: Populační farmakokinetická analýza neidentifikovala etnickou příslušnost jako faktor
významně ovlivňující farmakokinetiku entekaviru. Závěry lze však činit pouze pro bělochy a Asiaty,
protože v ostatních kategoriích bylo jen velmi málo subjektů.

Pediatrická populace: Byla hodnocena farmakokinetika entekaviru v ustáleném stavu (studie 028) u pediatrických subjektů dosud neléčených nukleosidy HBeAg-pozitivních pediatrických subjektů ve věku

od 2 do < 18 let s kompenzovaným onemocněním jater. Expozice entekaviru u pacientů dosud neléčených
nukleosidy léčených jednou denně v dávce entekaviru 0,015 mg/kg až do maximální dávky 0,5 mg byla
podobná expozici dosažené u dospělých, léčených jednou denně v dávce 0,5 mg. Hodnoty Cmax, AUC(0-24)
a Cmin pro tyto subjekty byly 6,31 ng/ml; 18,33 ng h/ml a 0,28 ng/ml.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Při toxikologických studiích opakovaného podávání na psech byl pozorován reverzibilní perivaskulární
zánět v centrálním nervovém systému, u nějž dávky s nulovým účinkem odpovídaly expozici 19krát a
10krát vyšší než u lidí (při dávce 0,5 mg, respektive 1 mg). Toto zjištění nebylo pozorováno ve studiích s
opakovaným podáváním na jiných druzích včetně opic, jimž byl entekavir podáván denně po dobu 1 roku
při expozici ≥ 100krát vyšší než u lidí.

Při reprodukčních toxikologických studiích, při nichž byl zvířatům podáván entekavir po dobu až 4 týdnů,
nebyly pozorovány známky snížené fertility u potkaních samců nebo samic při vysokých expozicích.
Testikulární změny (seminiferósní tubulární degenerace) byly patrné při toxikologických studiích
opakovaného podávání na hlodavcích a psech při expozicích ≥ 26krát vyšších než u lidí. V jednoleté
studii na opicích nebyly zjištěny žádné změny varlat.

U březích potkanů a králíků, jimž byl podán entekavir, hladiny s nulovým efektem na embryotoxicitu
nebo mateřskou toxicitu odpovídaly expozicím ≥ 21krát vyšším než u lidí. U potkanů byla při vysoké
expozici pozorována mateřská toxicita, embryofetální toxicita (resorpce), nižší tělesná hmotnost plodu,
malformace ocasu a obratlů, snížená osifikace (obratle, hrudní kost a články prstů) a nadbytečné lumbární
obratle a žebra. U králíků byla při vysoké expozici pozorována embryofetální toxicita (resorpce), snížená
osifikace (jazylka) a vyšší incidence 13. žebra. Při peri-postnatální studii na potkanech nebyly na
mláďatech pozorovány žádné nežádoucí účinky. V samostatné studii, při níž byl entekavir podáván
březím a kojícím potkanům v dávce 10 mg/kg, byla prokázána jak fetální expozice entekaviru, tak i jeho
vylučování do mateřského mléka. U mláďat potkanů byl podáván entekavir 4. až 80. den po narození a
byla zjištěna mírně snížená akustická úleková reakce v období zotavování (110. - 114. den po narození),
ale ne v průběhu podávání přípravku v daném období, a to s AUC hodnotami ≥ 92krát vyššími než u lidí
užívajících 0,5 mg dávku nebo u dětí s ekvivalentní dávkou. Vzhledem k rozpětí dané expozice je význam
tohoto zjištění pravděpodobně klinicky nevýznamný.

Při Amesově mikrobiálním testu mutagenity, testu genových mutací savčích buněk a transformačním
testu s embryonálními buňkami syrského křečka nebyly zjištěny žádné známky genotoxicity. Také
mikronukleární studie a studie oprav DNA na potkanech byla negativní. Entekavir byl při koncentracích
značně vyšších, než jsou koncentrace dosahované klinicky, klastogenní pro lidské lymfocytové kultury.

Dvouleté studie kancerogenity: u myších samců byla při expozicích ≥ 4 a ≥ 2krát vyšších než u lidí při
dávce 0,5 mg, respektive 1 mg pozorována vyšší incidence tumorů plic. Vzniku tumoru předcházela
proliferace pneumocytů v plicích, která nebyla pozorována u potkanů, psů ani opic, což naznačuje, že


hlavní faktor při vzniku tumoru plic u myší je pravděpodobně druhově specifický. Vyšší incidence jiných
tumorů včetně mozkových gliomů u potkaních samců a samic, karcinomů jater u myších samců,
benigních vaskulárních tumorů u myších samic a adenomů jater a karcinomů u potkaních samic byly
pozorovány pouze při vysoké celoživotní expozici. Nebylo však možné přesně stanovit hladiny s nulovým
účinkem. Prediktivita těchto zjištění pro lidi není známa. Pro klinická data viz bod 5.1.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety
Monohydrát laktosy
Mikrokrystalická celulosa
Krospovidon typ A
Magnesium-stearát

Potahová vrstva tablety
Hypromelosa Makrogol Oxid titaničitý (E171)
Mastek

Entecavir Sandoz 1 mg potahované tablety navíc obsahuje:
Červený oxid železitý (E172)
Žlutý oxid železitý (E172)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

Blistr:
roky

HDPE lahvička:
roky.
Po prvním otevření: 6 měsíců.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Potahované tablety jsou baleny v OPA/Al/PVC-Al blistrech nebo HDPE lahvičce s PP dětským
bezpečnostním uzávěrem, vložených do krabičky.

Velikosti balení
Blistry:10, 30 a 90 potahovaných tablet


Lahvička: 30 potahovaných tablet

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Sandoz s.r.o., Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4 – Nusle


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Entecavir Sandoz 0,5 mg potahované tablety: 42/762/16-C
Entecavir Sandoz 1 mg potahované tablety: 42/763/16-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 28. 6.

10. DATUM REVIZE TEXTU

19. 2.