Micardis

Farmakoterapeutická skupina: Blokátory receptorů pro angiotenzinII, samotní; ATC kód: C09CAMechanismus účinku
Telmisartan je specifický antagonista receptoruangiotenzinuII podání. Svelmi vysokouafinitouvytěsňuje angiotenzinII zjeho vazebného místa na subtypu
receptoruAT1, který odpovídá za známé působení angiotenzinuII. Telmisartan nevykazujena
receptoruAT1žádnouparciální agonistickouaktivituaváže se selektivně na tento receptor. Vazba má
dlouhodobý charakter. Telmisartan nevykazuje afinitukostatním receptorům, včetněAT2aostatních
méně charakterizovaných receptorůAT. Funkční význam těchto receptorů není znám, stejně jako efekt
jejich možné zvýšené stimulace angiotenzinemII, jehož hladiny se podáváním telmisartanuzvyšují.
Plazmatické hladiny aldosteronuse podáváním telmisartanusnižují. Telmisartan neinhibuje učlověka
plazmatický renin ani neblokuje iontové kanály. Telmisartan neinhibuje enzym konvertující
angiotenzin by telmisartan potencoval nežádoucí účinky zprostředkované bradykininem.
Dávka telmisartanu80mg učlověka téměř zcela inhibuje zvýšení krevního tlakuvyvolané
angiotenzinemII. Inhibiční účinek přetrvává déle než 24hodin aje měřitelný po dobuaž 48hodin.
Klinická účinnost abezpečnost
Léčba esenciální hypertenze
Po první dávce telmisartanuse do3hodin postupně začne projevovat jeho antihypertenzní účinek.
Maximální redukce krevního tlakuse dosáhne obvykle vprůběhu4až 8týdnů od zahájení léčby
apřetrvává během dlouhodobé terapie.
Antihypertenzní účinek trvá nepřetržitě24hodin po podání dávky včetně posledních 4hodin před
podáním následující dávky, jak bylo prokázáno ambulantním monitorováním krevního tlaku.
Vklinickýchstudiích kontrolovaných placebem bylo po dávkách40a80mgtelmisartanutoto
potvrzeno poměrem minimálních amaximálních hodnot tlakukrve, který byl konzistentně nad 80%.
Existuje zjevná závislost mezi podanoudávkouačasem potřebným knávratusystolického krevního
tlakujednotné.
Upacientů shypertenzí snižuje telmisartan jak systolický, tak idiastolický krevní tlak bez ovlivnění
tepové frekvence. Příspěvek diuretického anatriuretického efektuléčivého přípravkukjeho
hypotenznímupůsobení musí být ještě určen. Antihypertenzní účinnost telmisartanuje srovnatelná se
zástupci jiných tříd antihypertenzivtelmisartan samlodipinem,atenololem, enalaprilem, hydrochlorothiazidem alisinoprilemPo náhlém přerušení léčby telmisartanem se během období několika dnů krevní tlak postupně vrací
khodnotám před léčbou, aniž by byl doloženvznik„reboundhypertenze“.
Vklinických hodnoceních přímo srovnávajících dvě antihypertenziva byl výskyt suchého kašle
významně nižší upacientů léčených telmisartanem než upacientů léčených inhibitory enzymu
konvertujícího angiotenzin.
Kardiovaskulární prevence
Klinická studie ONTARGETRamipril Global Endpoint Trialaramipriluna kardiovaskulární výsledky u25620pacientů ve věku55let nebo starších sanamnézou
ischemické choroby srdeční, cévní mozkové příhody, tranzitorní ischemické ataky, onemocnění
periferních arterií nebo diabetesmellitus2.typusprokázaným poškozenímcílových orgánůretinopatie, hypertrofie levé srdeční komory, makro-nebo mikroalbuminuriesrizikem vznikukardiovaskulárních příhod.
Pacienti bylirandomizovánido jedné ze 3následujících léčebných skupin: telmisartan 80mg
Pokud jde osnížení hodnot primárníhokombinovanéhocílovéhoparametruklinické studie–úmrtí
zkardiovaskulárních příčin, nefatální infarktymyokardu, nefatální cévní mozkovépříhodynebo
hospitalizace zdůvodukongestivního srdečního selhání–, telmisartan ukázal podobný účinekjako
ramipril. Výskyt primárního cílového parametruuskupinyužívající telmisartan užívající ramipril 1,01 upacientů léčených telmisartanem11,6%, upacientů léčených ramiprilem 11,8%.
Bylo zjištěno, že telmisartanbyl podobně účinný jako ramipril, pokud se týká předem stanoveného
sekundárního cílového parametru–úmrtí zkardiovaskulárních příčin, nefatální infarkty myokardu
anefatální cévní mozkové příhody [0,99 byly primárním cílovým parametrem referenční studie HOPE Prevention EvaluationKlinická studie TRANSCEND randomizovala pacienty netolerujícíACE inhibitory,jinak byla vstupní
kriteria podobná jako ve studii ONTARGET. Pacienti užívali telmisartan 80mg placebo a8měsíců.Nebyl prokázán statisticky významný rozdíl ve výskytuprimárního kombinovaného
cílového parametrumozkové příhody nebo hospitalizace zdůvodukongestivního srdečního selhánístelmisartanema17,0% ve skupině splacebem,spoměremrizika0,92 Prokázalo se, že telmisartan byl účinnější než placebovpředem stanoveném sekundárním
kombinovaném cílovém parametru–úmrtí zkardiovaskulárních příčin, nefatální infarkty myokardu
anefatální cévní mozkové příhody[0,87 ukardiovaskulární mortalityUpacientů léčených telmisartanem byl méně často hlášen kašel aangioedém než upacientů, kterým
byl podáván ramipril. Naopak vpřípadě telmisartanubyla častěji hlášena hypotenze.
Kombinace telmisartanusramiprilem nepřinesla další prospěchve srovnání se samotným ramiprilem
nebo samotným telmisartanem. Výskyt kardiovaskulární mortality amortality ze všech příčin byl
utéto kombinace numericky vyšší. Navíc došlo vrameni kombinované léčby kvýznamně vyššímu
výskytuhyperkalemie, renálníhoselhání, hypotenze asynkopy. Utéto populacese proto používání
kombinace telmisartanusramiprilem nedoporučuje.
Vhodnocení„Účinná sekundární prevence cévních mozkových příhod“ Prevention Regimen For Effectively avoiding Second Strokeskteří nedávno prodělali cévní mozkovoupříhodu, byl zaznamenán zvýšený výskyt sepse po
telmisartanuve srovnání splacebem, 0,70% vs. 0,49% [RR 1,43 1,00-2,06srovnáníspacientyléčenýmiplacebem Pozorovaná zvýšená míra výskytusepse spojenáspodáváním telmisartanumůže být náhodný nález
nebo může souviset sdosud neznámým mechanismem.
Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných hodnoceních Telmisartan Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trialinhibitoru sblokátorem receptorů pro angiotenzinII.
Studie ONTARGET byla provedena upacientů sanamnézou kardiovaskulárního nebo
cerebrovaskulárního onemocnění nebo upacientů sdiabetes mellitus 2.typu sprůkazempoškození
cílových orgánů. Podrobnější informace viz výše uvedený odstavec snadpisem „Kardiovaskulární
prevence“.
Studie VANEPHRON-D byla provedena upacientů sdiabetes mellitus 2.typu adiabetickou
nefropatií.
Vtěchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebokardiovaskulární
výsledky amortalitu, ale vporovnání smonoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie,
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem kpodobnosti farmakodynamických vlastností
jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další ACE inhibitory ablokátory receptorů pro angiotenzinII.
ACE inhibitory ablokátory receptorů pro angiotenzinII proto nemajípacienti sdiabetickou nefropatií
užívat současně.
Studie ALTITUDE Endpointsinhibitorem nebo blokátorem receptorů pro angiotenzinII upacientů sdiabetes mellitus 2.typu
achronickým onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněnímnebo obojím. Studie byla
předčasně ukončena zdůvodu zvýšení rizika nežádoucích následků. Úmrtí zkardiovaskulárních příčin
acévní mozková příhoda byly numericky častější ve skupině saliskirenem než ve skupině splacebem
azároveň byly nežádoucí příhody asledované závažné nežádoucí příhody arenální dysfunkcePediatrická populace
Bezpečnost aúčinnost přípravku Micardis udětí adospívajících ve věku do 18let nebyla stanovena.
Hypotenzní účinky dvou dávek telmisartanu byly hodnoceny u76pacientů shypertenzí, převážně
snadváhou,ve věku 6až 18let telmisartanu vdávce 1mg/kg dobu 4týdnů léčby. Sekundární hypertenze nebyla do hodnocení zahrnuta. Uněkterých sledovaných
pacientů byly užité dávky vyšší,než jsou doporučené kléčbě hypertenze udospělé populace,
adosáhly denní dávky srovnatelné se 160mg, která byla testována udospělých pacientů.Průměrné
změny STKoproti výchozímu stavu byly-14,5stelmisartanem 1mg/kg a-6,0výchozímustavubylyuuvedených skupin-8,4Změna byla závislá na dávce. Údaje obezpečnosti ztéto studie upacientů ve věku 6až 18let se
obecně jevily podobné jako udospělých. Bezpečnost dlouhodobé léčby telmisartanem udětí
adospívajících nebyla hodnocena.
Zvýšení eozinofilů hlášené vtéto populaci pacientů nebylo udospělých zaznamenáno. Jeho klinický
význam azávažnost nejsou známy.
Tyto klinické údaje neumožňují vyvodit závěry ve vztahu kúčinnostiabezpečnostitelmisartanu
upediatrické populace shypertenzí.