Chlorid sodný 10% braun

Hypertonickým roztokem NaCl by se měly léčit pouze děti se symptomatickou hyponatremií.
Při léčbě symptomatické hyponatremie u pediatrické populace se postupuje podobně jako u
dospělých.
Dávka 6 mmol chloridu sodného na kg tělesné hmotnosti obvykle zvyšuje hladinu natria v séru
o přibližně 10 mmol/l.

Výchozí prudké terapeutické zvýšení hladin sodíku v séru by mělo mít hodnotu pouze okolo mmol/l a sérové hladiny sodíku by se neměly zvýšit o více než 10 mmol/l/d.
Aby se zabránilo hypernatremii, měla by následná zvýšení sérových koncentrací sodíku vést k
malým přírůstkům během několika hodin.

Maximální rychlost infuze
Maximální rychlost infuze závisí na převažující klinické situaci.
Aby se předešlo vzniku syndromu osmotické demyelinizace u pacientů s chronickou
hyponatremií, měla by být rychlost podávání dostatečně nízká, aby koncentrace sodíku v séru
nerostla rychleji než o 0,35-0,5 mmol/l/h, což odpovídá 8-12 mmol/l/d (viz též bod 4.9.).

Způsob podání

Intravenózní podání, pouze zředěný přidáním ke vhodnému infuznímu roztoku.

Obvykle je vypočítané množství chloridu sodného přidáno do 250 ml tekutiny. V případě
deficitu tekutin může být použit větší objem nosného roztoku.

K infuzi do periferních žil musí být roztok naředěn tak, aby jeho osmolarita nepřekračovala mosm/l.

Koncentrát chloridu sodného má být přidáván do nosného roztoku za přísně aseptických
podmínek bezprostředně před zahájením infuze. Poté infuzní lahví jemně zatřepejte, aby byl
roztok homogenní.

4.3 Kontraindikace

● hypernatremie
● hyperchloremie

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Chlorid sodný B. Braun 10% se podává pouze s opatrností v případech
● hypokalemie
● poruch, při nichž je indikována restrikce příjmu sodíku, jako jsou srdeční nedostatečnost,
generalizovaný edém, plicní edém, hypertenze, poruchy těhotenství spojené s hypertenzí,
těžká ledvinová nedostatečnost
● léčby kortikosteroidy nebo ACTH (viz bod 4.5)
● metabolické acidózy

Infuze roztoků s vysokou koncentrací sodíku do periferních žil mohou způsobit podráždění žil
nebo flebitidu, tak jako k tomu dochází u jiných hypertonických nebo hyperosmolárních
roztoků. Doporučují se kontroly místa podání infuze.

Klinické sledování by mělo zahrnovat kontrolu sérového iontogramu, rovnováhy tekutin a
acidobazické rovnováhy.