Prolekofen

Hladinu propafenonu mohou zvyšovat látky inhibující aktivitu enzymů CYP2D6, CYP1A2, CYP3A4,
např. ketokonazol, cimetidin a chinidin, erythromycin a grapefruitová šťáva.
Je-li propafenon podáván společně s inhibitory těchto enzymů, musí být zajištěno pečlivé
monitorování pacientů a v případě potřeby musí dojít i k úpravě dávkování.

Během současného podávání propafenonu a lidokainu nebyl pozorován žádný výrazný dopad na
farmakokinetiku těchto léků. Avšak při současném podávání propafenon-hydrochloridu a
intravenózního lidokainu bylo pozorováno zvýšené riziko nežádoucích účinků na centrální nervový
systém působením lidokainu.

Kombinovaná terapie amiodaronu s propafenonem může ovlivnit vedení vzruchu
a repolarizaci a může vést k potencionálně proarytmickým abnormalitám. Je nutné upravit dávkování
obou látek v závislosti na terapeutické odpovědi.

Při současném podávání propafenonu s inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), např. s
paroxetinem a fluoxetinem, se mohou vyskytnout zvýšené plazmatické hladiny propafenonu. Současné
podávání propafenonu a fluoxetinu u rychlých metabolizátorů vede u S-propafenonu k vzrůstu Cmax o
39 % a AUC o 50 % a u R-propafenonu k vzrůstu Cmax o 71 % a AUC o 50 %. K dosažení požadované
terapeutické odpovědi mohou být dostatečné nižší dávky propafenonu.

Při kombinaci propafenonu s lokálními anestetiky (např. při implantaci kardiostimulátorů nebo u
chirurgických a dentálních výkonů) a dalšími léčivy, která působí inhibičně na tepovou frekvenci
srdce a/nebo kontraktilitu myokardu (např. betablokátory, tricyklická antidepresiva), může dojít k
zesílení nežádoucích účinků.

Současné podávání propafenonu s léky metabolizovanými CYP2D6 (jako například venlafaxin) může
vést ke zvýšeným hladinám těchto léků. V průběhu léčby propafenonem bylo zaznamenáno zvýšení
koncentrací propranololu, metoprololu, desipraminu, cyklosporinu, theofylinu a digoxinu v plazmě
nebo krvi. Dávky těchto léčivých přípravků mají být sníženy, jestliže se objeví příznaky předávkování.

Současné podávání propafenonu s fenobarbitalem a/nebo rifampicinem (induktory CYP3A4) může
snižovat antiarytmický účinek propafenonu z důvodu snížení jeho plazmatické koncentrace. Proto má
být během současného chronického podávání fenobarbitalu a/nebo rifampicinu monitorována odpověď
na terapii propafenonem.

Jelikož propafenon může zvyšovat plazmatické hladiny perorálních antikoagulancií (např.
fenprokumonu, warfarinu) a tím vést k prodloužení protrombinového času, doporučuje se pečlivé
monitorování srážlivosti krve u pacientů, kteří tato léčiva ve vzájemné kombinaci užívají. V případě
potřeby musí dojít k úpravě dávkování.