Oxycontin
Současné užívání opioidů spolu se sedativy, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky,
zvyšuje riziko sedace, respirační deprese, kómatu a úmrtí v důsledku aditivního tlumivého účinku na
CNS. Je nutné omezit dávku a délku trvání jejich současného užívání (viz bod 4.4).
Mezi léky, které tlumí CNS, patří mimo jiné: další opioidy, gabapentinoidy (např. pregabalin),
anxiolytika, hypnotika a sedativa (včetně benzodiazepinů), antipsychotika, antidepresiva, fenothiaziny
a alkohol.
Současné podávání oxykodonu a anticholinergik nebo léků s anticholinergní aktivitou (například
tricyklická antidepresiva, antihistaminika, antipsychotika, myorelaxancia, antiparkinsonika) může vést
ke zvýšení anticholinergních nežádoucích účinků. Inhibitory MAO jsou známy svou interakcí s
narkotickými analgetiky vedoucí k excitaci CNS nebo depresi s hyper- nebo hypotenzní krizí (viz bod
4.4). Oxykodon má být používán s opatrností u pacientů užívajících inhibitory MAO, nebo u těch,
kteří užívali inhibitory MAO v průběhu posledních dvou týdnů (viz bod 4.4).
Současné podávání oxykodonu s látkami ovlivňujícími serotonin, jako jsou selektivní inhibitory
zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) nebo inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a
norepinefrinu (SNRI), může způsobit serotoninovou toxicitu. Příznaky serotoninové toxicity mohou
zahrnovat změny v psychickém stavu (např. agitovanost, halucinace, kóma), nestabilitu autonomního
nervového systému (např. tachykardie, nestálý tlak krve, hypertermie), neuromuskulární abnormality
(např. hyperreflexie, ztráta koordinace, ztuhlost) a/nebo gastrointestinální příznaky (např. nauzea,
zvracení, průjem). U pacientů užívajících tato léčiva je třeba používat oxykodon s opatrností a může
být nutné snížení dávky.
Oxycodon je primárně metabolizován přes CYP3A4 izomery a částečně přes CYP2D6 izomery.
Aktivita těchto metabolitů může být inhibována nebo indukována podáním různých léčiv nebo
potravinových doplňků. Může být proto nutné upravit dávky oxykodonu.
Inhibitory CYP3A4 jako makrolidová antibiotika (např. klarithromycin, erythromycin, telithromycin),
azolová antimykotika (např. ketokonazol, vorikonazol, itrakonazol, posakonazol), inhibitory proteáz
(např. boceprevir, ritonavir, indinavir, nelfinavir, sachinavir), cimetidin a grepfruitová šťáva mohou
způsobit snížení clearance oxykodonu, což může vést ke zvýšení koncentrací oxykodonu v plazmě.
Některé konkrétní příklady jsou uvedeny níže:
• itrakonazol, silný inhibitor CYP3A4 v dávce 200 mg perorálně po dobu pěti dnů zvýšil AUC
perorálního oxykodonu. V průměru byla AUC přibližně 2,4krát vyšší (v rozmezí 1,5-3,4).
• vorikonazol, inhibitor CYP3A4 v dávce 200 mg dvakrát denně po dobu čtyř dnů (400 mg
podáno v prvních dvou dávkách), zvýšil AUC perorálního oxykodonu. V průměru byla AUC
přibližně 3,6krát vyšší (v rozmezí 2,7-5,6).
• telithromycin, inhibitor CYP3A4 v dávce 800 mg perorálně po dobu čtyř dnů, zvýšil AUC
perorálního oxykodonu. V průměru byla AUC přibližně 1,8krát vyšší (v rozmezí 1,3-2,3).
• grapefruitový džus, inhibitor CYP3A4 v dávce 200 ml třikrát denně po dobu pěti dnů, zvýšil
AUC perorálního oxykodonu. V průměru byla AUC přibližně 1,7krát vyšší (v rozmezí 1,1-2,1).
CYP3A4 induktory, jako je rifampicin, karbamazepin, fenytoin a třezalka tečkovaná, mohou
indukovat metabolismus oxykodonu a způsobit zvýšenou clearance oxykodonu vedoucí ke snížení
plazmatických koncentrací oxykodonu. Může být nezbytné upravit dávku oxykodonu.
Některé konkrétní příklady jsou uvedeny níže:
• třezalka tečkovaná, induktor CYP3A4 v dávce 300 mg třikrát denně po dobu patnácti dní,
snížila AUC perorálního oxykodonu. V průměru bylo AUC přibližně o 50 % nižší (v rozmezí
37-57 %).
• Rifampicin, induktor CYP3A4, v dávce 600 mg jednou denně po dobu sedmi dnů, snížil AUC
perorálního oxykodonu. V průměru bylo AUC přibližně o 86 % nižší.
Léky, které inhibují aktivitu CYP2D6, např. paroxetin a chinidin, mohou způsobit sníženou clearance
oxykodonu, která může vést ke zvýšení plazmatických koncentrací oxykodonu.