Osagrand

Různé studie u zvířat i lidí prokázaly, že primární farmakologické účinky kyseliny ibandronové na
kost nejsou v přímém vztahu k jejím aktuálním plazmatickým koncentracím.

Absorpce
Absorpce kyseliny ibandronové v horní části gastrointestinálního traktu je po perorálním podání rychlá
a plazmatické koncentrace se zvyšují v závislosti na dávce až do perorální dávky 50 mg, přičemž při
dávkách nad 50 mg byl vzestup vyšší, než by odpovídalo zvýšení dávky. Maximální pozorované
plazmatické koncentrace byly dosaženy během 0,5 až 2 hodin (medián 1 hodina) ve stavu nalačno a
absolutní biologická dostupnost byla okolo 0,6 %. Rozsah absorpce klesá, je-li přípravek podán s
jídlem nebo nápojem (jiným než voda). Biologická dostupnost je při podání kyseliny ibandronové se
standardní snídaní snížena zhruba o 90 % ve srovnání s biologickou dostupností pozorovanou u
lačných osob. Žádný významný pokles biologické dostupnosti není pozorován, je-li kyselina
ibandronová podána 60 minut před prvním denním jídlem. V případě požití jídla nebo nápoje dříve
než za 60 minut po podání kyseliny ibandronové jsou sníženy jak biologická dostupnost, tak přírůstky
BMD.

Distribuce
Po počáteční systémové expozici se kyselina ibandronová rychle váže v kosti nebo je vyloučena do
moče. Konečný distribuční objem u člověka je alespoň 90 l a množství dávky, které se dostane do
kosti je odhadována na 40–50 % cirkulující dávky. Vazba na plazmatické bílkoviny u člověka je
přibližně 85–87 % (zjištěno in vitro při terapeutických koncentracích), a tudíž potenciál pro interakce s
jinými léčivými přípravky, způsobené vytěsněním z vazby, je nízký.

Biotransformace
Metabolizace kyseliny ibandronové nebyla u zvířat ani lidí prokázána.



Eliminace
Absorbovaná kyselina ibandronová je z krevního oběhu odstraněna absorpcí do kostí (u
postmenopauzálních žen jde zhruba o 40–50 %), zbývající množství je v nezměněné formě vyloučeno
ledvinami. Nevstřebaný podíl kyseliny ibandronové je vyloučen v nezměněném stavu stolicí.
Rozmezí pozorovaných zdánlivých poločasů je široké, zdánlivý terminální poločas se obecně
pohybuje v rozmezí 10–72 hodin. Vypočtené hodnoty jsou z velké části závislé na trvání studie,
použité dávce a citlivosti stanovení, proto je skutečný terminální poločas stejně jako u jiných
bisfosfonátů pravděpodobně mnohem delší. Časně dosažené plazmatické koncentrace se rychle snižují
a dosahují 10 % maximálních hodnot během 3 a 8 hodin po intravenózním a perorálním podání.
Celková clearance kyseliny ibandronové je nízká, s průměrnými hodnotami v rozmezí
84–160 ml/min. Renální clearance (zhruba 60 ml/min u zdravých postmenopauzálních žen) odpovídá
za 50–60 % celkové clearance a je úměrná clearance kreatininu. Rozdíl mezi celkovou a renální
clearance odráží vychytávání přípravku kostí.

Sekreční cesta se nepřekrývá s žádným ze známých kyselých nebo zásaditých transportních systémů,
které se podílejí na vylučování jiných léčivých látek. Navíc, kyselina ibandronová neinhibuje hlavní
lidské hepatické izoenzymy cytochromu P450 a neindukuje systém hepatického cytochromu P450 u
potkanů.

Farmakokinetika ve zvláštních klinických situacích
Pohlaví
Biologická dostupnost a farmakokinetika kyseliny ibandronové jsou u mužů i žen obdobné.

Rasa
Neexistují žádné důkazy pro klinicky významné rozdíly v chování kyseliny ibandronové u příslušníků
jednotlivých etnických skupin bělošského a asijského původu. U pacientů afro-amerického původu
jsou k dispozici pouze omezená data.

Porucha funkce ledvin
Renální clearance kyseliny ibandronové u pacientek s různým stupněm poruchy funkce ledvin je
přímo úměrná clearance kreatininu (ClCr).
U pacientek s mírnou nebo středně závažnou poruchou funkce ledvin (Cl vyšší nebo rovna 30 ml/min)
není nutná žádná úprava dávky, což bylo prokázáno ve studii BM 16549, která zahrnovala většinu
pacientek s mírnou nebo středně závažnou poruchou funkce ledvin.
Pacientky se závažnou poruchou funkce ledvin (CL nižší než 30 ml/min), které denně dostávaly 10 mg
kyseliny ibandronové v perorální formě po dobu 21 dnů, měly 2–3krát vyšší plazmatické koncentrace
než osoby s normální funkcí ledvin. Celková clearance kyseliny ibandronové byla 44 ml/min. Po
intravenózním podání dávky 0,5 mg se u osob se závažnou poruchou funkce ledvin snížila celková,
renální a nerenální clearance o 67 %, 77 %, resp. 50 %, nebyl však pozorován pokles snášenlivosti
spojený se zvýšenou expozicí. Pro nedostatečné klinické zkušenosti není kyselina ibandronová
doporučována u pacientek se závažnou poruchou funkce ledvin (viz body 4.2 a bod 4.4).
Farmakokinetika kyseliny ibandronové nebyla posuzována u pacientek v konečném stádiu
onemocnění ledvin léčených jinými způsoby než hemodialýzou. Farmakokinetika kyseliny
ibandronové u těchto pacientek není známá, proto nemá být kyselina ibandronová za těchto okolností
podávána.

Porucha funkce jater (viz bod 4.2)
Neexistují žádné údaje o farmakokinetice při podávání kyseliny ibandronové u pacientek s poruchou
funkce jater. Játra nemají významnou úlohu v clearance kyseliny ibandronové, která není
metabolizována, ale je vylučována ledvinami a absorbována v kostech. U pacientek s poruchou funkce
jater není tedy úprava dávky nutná.



Starší populace (viz bod 4.2)
V multivariační analýze nebyl prokázán věk jako nezávislý faktor žádného ze sledovaných
farmakokinetických parametrů. Jediným faktorem, který je nutné vzít v úvahu, je pokles funkce ledvin
s věkem (viz bod Porucha funkce ledvin).

Pediatrická populace (viz body 4.2 a 5.1)
Neexistují žádné údaje o užívání kyseliny ibandronové v těchto věkových skupinách.