Meropenem kabi

Farmakoterapeutická skupina: antibakteriální léčiva pro systémovou aplikaci, karbapenemy
ATC kód: J01DH02

Mechanismus účinku

Meropenem snadno penetruje do gramnegativních i grampozitivních bakterií a inhibuje syntézu
bakteriální stěny vazbou na proteiny vázající penicilin (PBP).

Farmakokinetické/farmakodynamické (FK/FD) vztahy

Podobně jako u jiných beta-laktamových antibiotik bylo prokázáno, že čas než je překročena MIC (T >
MIC) nejlépe koreluje s účinností. V předklinických modelech prokázal meropenem aktivitu, pokud
plazmatické koncentrace překročily MIC infekčního mikroorganismu po dobu asi 40 % dávkového
intervalu. Tato cílová hodnota nebyla potvrzena v klinických podmínkách.

Mechanismus rezistence

Bakteriální rezistence na meropenem může vzniknout následkem: (1) snížené permeability vnější
membrány gramnegativních bakterií (v důsledku snížené syntézy purinů); (2) snížené afinity k cílovým
PBP; (3) zvýšené exprese komponent efluxních pump a (4) tvorby beta-laktamáz, které mohou
hydrolyzovat karbapenemy.
V Evropské unii byla hlášena lokální ohniska infekcí v důsledku bakterií rezistentních na meropenem.

Neexistuje zkřížená rezistence mezi meropenemem a chinolony, aminoglykosidy, makrolidy a
tetracykliny, pokud jde o cílové mikroorganismy. Pokud však rezistence vznikla na podkladě
neprostupnosti a/nebo efluxních pump, mohou bakterie vykazovat rezistenci k více než jedné třídě
antibiotik.

Hraniční hodnoty

Klinické hraniční hodnoty pro testování MIC Evropského výboru pro testování antimikrobiální citlivosti
(EUCAST) jsou uvedeny níže.

Tabulka Klinické hraniční hodnoty MIC pro meropenem podle EUCAST (2013-02-11, v 3.1)


Organismus citlivé (S)
(mg/l)
rezistentní (R)
(mg/l)
Enterobacteriaceae ≤ 2 > Pseudomonas ≤ 2 > Acinetobacter ≤ 2 > Streptococcus skupiny A, B, C a G poznámka 6 poznámka Streptococcus pneumoniae1 ≤ 2 > Skupina viridujících streptokoků2 ≤ 2 > Enterococcus spp. -- --
Staphylococcus spp. Poznámka 3 Poznámka Haemophilus influenzae1 a Moraxella catarrhalis ≤ 2 > Neisseria meningitidis2,4 ≤ 0,25 > 0,Grampozitivní anaerobní mikroorganismy kromě Clostridium
difficile
≤ 2 > Gramnegativní anaerobní mikroorganismy
Listeria monocytogenes
≤ ≤ 0,> > 0,Hraniční hodnoty nezávislé na druhu5 ≤ 2 > 1 Hraniční hodnoty pro meropenem pro Streptococcus pneumoniae a Haemophilus influenzae
u meningitidy jsou < 0,25 mg/l (citlivé) a > 1 mg/l (rezistentní).
Izoláty s hodnotou MIC nad hraniční hodnotou pro citlivé mikroorganismy jsou velmi vzácné
nebo nejsou dosud hlášeny. Identifikace a testy mikrobiální citlivosti u takových izolátů musí být
opakovány a pokud je výsledek potvrzen, izolát je odeslán do referenční laboratoře. Dokud není
důkaz o klinické účinnosti pro potvrzené izoláty s MIC nad hraniční hodnotou pro rezistenci, mají
být hlášeny jako rezistentní.
Citlivost stafylokoků na karbapenemy je odvozována od citlivosti k cefoxitinu.
Hraniční hodnoty meropenemu se vztahují pouze k meningitidě.
Hraniční hodnoty byly určeny především z hodnot FK/FD a jsou nezávislé na distribuci MIC
určitých druhů. Jsou určeny pouze pro druhy, kterým nebyla přiřazena druhově specifická hraniční
hodnota. Druhově nespecifické hraniční hodnoty jsou odvozeny od následujících dávek: hraniční
hodnoty podle EUCAST pro meropenem 1 g 3x denně jako nejnižší dávka podaný intravenózně po
dobu déle než 30 minut. U závažných infekcí a při určování hraniční hodnoty I/R byla uvažována
dávka 2 g 3 x denně.
Betalaktamová citlivost rodu Streptococcus skupin A, B, C a G je odvozena od citlivosti
k penicilinu.
-- Nedoporučuje se provádět test citlivosti, neboť druh není vhodným cílem pro léčbu léčivým
přípravkem. Izoláty mohou být hlášeny jako R bez předchozího testování.

Prevalence získané rezistence u vybraných mikroorganismů se může lišit geograficky a v čase a je
žádoucí získat místní informace, zvláště při léčbě těžkých infekcí. Pokud je místní prevalence rezistence
taková, že použití léčiva je, přinejmenším u některých typů infekcí, diskutabilní, je třeba si vyžádat
expertní stanovisko.

Následující seznam patogenů je odvozen z klinických zkušeností a léčebných doporučení.
Všeobecně citlivé druhy
Grampozitivní aerobní mikroorganismy
Enterococcus faecalis$
Staphylococcus aureus (citlivé na methicilin)£
rod Staphylococcus (citlivé na methicilin) včetně Staphylococcus epidermidis
Streptococcus agalactiae (skupina B)
Streptococcus milleri skupina (S. anginosus, S. constellatus a S. intermedius)
Streptococcus pneumoniae
Streptococcus pyogenes (skupina A)

Gramnegativní aerobní mikroorganismy

Citrobacter freudii
Citrobacter koseri
Enterobacter aerogenes
Enterobacter cloacae
Escherichia coli
Haemophilus influenzae
Klebsiella oxytoca
Klebsiella pneumoniae
Morganella morganii
Neisseria meningitidis
Proteus mirabilis
Proteus vulgaris
Serratia marcescens

Grampozitivní anaerobní mikroorganismy
Clostridium perfringens
Peptoniphilus asaccharolyticus
rod Peptostreptococcus (včetně P. micros, P anaerobius, P. magnus)

Gramnegativní anaerobní mikroorganismy
Bacteroides caccae
Bacteroides fragilis skupina
Prevotella bivia
Prevotella disiens

Druhy, u kterých může být problémem získaná rezistence
Grampozitivní aerobní mikroorganismy
Enterococcus faecium$†

Gramnegativní aerobní mikroorganismy
rod Acinetobacter
Burkholderia cepacia
Pseudomonas aeruginosa

Přirozeně rezistentní mikroorganismy
Gramnegativní aearobní mikroorganismy
Stenotrophomonas maltophilia
rod Legionella

Jiné mikroorganismy
Chlamydophila pneumoniae
Chlamydophila psittaci
Coxiella burnetii
Mycoplasma pneumoniae

$ Druhy, které vykazují intermediární citlivost.
£ Všechny methicilin rezistentní stafylokoky jsou rezistentní na meropenem.
† Rozsah rezistence  50 % v jedné nebo více zemích EU.

Vozhřivka a melioidóza: Použití meropenemu u lidí je založeno na údajích o citlivosti in vitro u
Burkholderia mallei a Burkholderia pseudomalei a na omezených údajích u lidí. Ošetřující lékař má
konzultovat národní a/nebo mezinárodní doporučení ohledně léčby vozhřivky a melioidózy.