Vapress

Absorpce
Po perorálním podání samotného valsartanu je dosažena vrcholová koncentrace valsartanu v plazmě za
2–4 hodiny po užití tablet a 1–2 hodiny po užití roztoku. Průměrná absolutní biologická dostupnost je
23 % u tablet a 39% u formy roztoku. Jídlo snižuje expozici (měřeno pomocí AUC) valsartanu přibližně
o 40 % a vrcholovou koncentraci v plazmě (Cmax) přibližně o 50 %, přestože přibližně po 8 h po podání
dávky jsou koncentrace valsartanu v plazmě obdobné pro skupinu najedených osob i skupinu osob, která
byla nalačno. Toto snížení AUC přesto není doprovázeno klinicky signifikantním snížením
terapeutického účinku, a valsartan proto může být užíván s jídlem i bez něho.
Distribuce
Distribuční objem valsartanu v ustáleném stavu po intravenózním podání je přibližně 17 litrů, což značí,
že valsartan není do tkání distribuován ve značném množství. Valsartan je silně vázán na proteiny séra
(94–97 %), především na sérový albumin.
Biotransformace
Valsartan není extenzivně biotransformován, protože pouze asi 20 % dávky je nalezeno jako metabolity.
Hydroxymetabolit byl identifikován v plazmě v nízkých koncentracích (méně než 10 % AUC
valsartanu). Tento metabolit není farmakologicky aktivní.
Eliminace
Valsartan má multiexponenciální kinetiku rozpadu (t½ α <1 h a t½ß přibližně 9 h). Valsartan je primárně
vylučován žlučí do stolice (přibližně 83 % dávky) a ledvinami do moči (přibližně 13 % dávky), převážně
jako nezměněný lék. Po intravenózním podání je plazmatická clearance valsartanu přibližně 2 l/h a jeho
renální clearance je 0,62 l/h (přibližně 30 % celkové clearance). Poločas valsartanu je 6 hodin.
U pacientů se srdečním selháním (pouze 40 mg, 80 mg a 160 mg)
Průměrný čas dosažení vrcholové koncentrace a poločas vylučování valsartanu u pacientů se srdečním
selháním jsou obdobné hodnotám pozorovaným u zdravých dobrovolníků. Hodnoty AUC a Cmax
valsartanu jsou téměř úměrné rostoucí dávce v rozsahu klinického dávkování (40 až 160 mg dvakrát
denně). Průměrný faktor kumulace je přibližně 1,7. Zdánlivá clearance valsartanu po perorálním podání
je přibližně 4,5 l/h. Věk neovlivňuje zřejmou clearance u pacientů se srdečním selháním.
Zvláštní skupiny pacientů
Starší pacienti
O trochu vyšší systémová expozice valsartanu byla pozorována u některých starších osob v porovnání s
mladšími osobami; tato skutečnost však nemá klinický význam.
Porucha funkce ledvin
Jak bylo očekáváno pro látku, jejíž renální clearance je pouze 30 % celkové plazmatické clearance,
nebyla pozorována korelace mezi funkcí ledvin a systémovou expozicí valsartanu. Úprava dávky proto
není u pacientů s poruchou funkce ledvin vyžadována (kreatininová clearance >10 ml/min).
V současnosti neexistují zkušenosti s bezpečným použitím u pacientů s kreatininovou
clearance <10 ml/min a u pacientů podstupujících dialýzu, proto má být u těchto pacientů valsartan
používán s opatrností (viz body 4.2 a 4.4).
Valsartan je silně vázán na proteiny plazmy a jeho odstranění pomocí dialýzy je nepravděpodobné.
Porucha funkce jater
Přibližně 70 % absorbované dávky je eliminováno žlučí, převážně v nezměněné formě. Valsartan
nepodléhá významnější biotransformaci. Zdvojnásobení expozice (AUC) v porovnání se zdravými
osobami bylo pozorováno u pacientů s mírnou až středně závažnou poruchou funkce jater. Přesto nebyla
pozorována korelace mezi koncentracemi valsartanu v plazmě a rozsahem dysfunkce jater. Valsartan
nebyl studován u pacientů se závažnou dysfunkcí jater (viz body 4.2, 4.3 a 4.4).
Pediatrická populace
Ve studii u 26 pediatrických pacientů s hypertenzí (ve věku 1 rok až 16 let), kterým byla podána
jednorázová dávka valsartanu ve formě suspenze (průměr 0,9 až 2 mg/kg, maximální dávka 80 mg),
byla clearance (litr/h/kg) valsartanu v rámci intervalu 1 rok až 16 let srovnatelná a podobná jako
u dospělých pacientů, kteří dostávali stejnou lékovou formu.
Porucha funkce ledvin
Použití u pediatrických pacientů s clearance kreatininu <30 ml/min a pediatrických pacientů na dialýze
nebylo studováno, proto není užívání valsartanu u těchto pacientů doporučeno. U pediatrických pacientů
s clearance kreatininu >30 ml/min není nutná úprava dávkování. Funkci ledvin a hladinu draslíku v séru
je třeba pečlivě monitorovat (viz body 4.2 a 4.4).