Strana 1 (celkem 13)
Sp.zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Tensiomin 12,5 mg tablety
Tensiomin 25 mg tablety
Tensiomin 50 mg tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta přípravku Tensiomin 12,5 mg tablety obsahuje captoprilum 12,5 mg,
Jedna tableta přípravku Tensiomin 25 mg tablety obsahuje captoprilum 25 mg
Jedna tableta přípravku Tensiomin 50 mg tablety obsahuje captoprilum 50 mg.
Pomocná látka se známým účinkem:
Tensiomin 12,5 mg tablety obsahuje v jedné tabletě 24,93 mg laktosy.
Tensiomin 25 mg tablety obsahuje v jedné tabletě 49,88 mg laktosy.
Tensiomin 50 mg tablety obsahuje v jedné tabletě 99,75 mg laktosy.
Tablety přípravku Tensiomin obsahují hydrogenovaný ricinový olej.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tableta.
Popis přípravku:
Tensiomin 12,5 mg tablety: bílé až šedobílé ploché, kulaté tablety se zkosenými hranami, na jedné straně
s půlicí rýhou, na druhé straně vyraženo 121, se slabým charakteristickým zápachem;
Tensiomin 25 mg tablety: bílé až šedobílé ploché, kulaté tablety se zkosenými hranami, na jedné straně
s dělicím křížem, na druhé straně vyraženo 122, se slabým charakteristickým zápachem;
Tensiomin 50 mg tablety: bílé až šedobílé ploché, kulaté tablety se zkosenými hranami, na jedné straně
s půlicí rýhou, na druhé straně vyraženo 123, se slabým charakteristickým zápachem.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Hypertenze
Kaptopril je v první řadě doporučen k léčbě mírné až středně těžké hypertenze. Při výskytu hypertenze
u diabetiků je lékem první nebo druhé volby (viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1).
U těžké hypertenze by měl být kaptopril použit, jen pokud je standardní terapie neúčinná nebo nevhodná
(viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1).
Městnavé srdeční selhání
V terapii městnavého srdečního selhání může být kaptopril použit i v kombinaci s diuretiky a kde je
třeba, i s digoxinem.
Po infarktu myokardu
Strana 2 (celkem 13)
V případě symptomatické nebo asymptomatické dysfunkce levé komory, za stabilizovaných
hemodynamických podmínek.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Dávkování by mělo být upraveno dle stavu pacienta.
Mírná až středně těžká hypertenze:
Počáteční dávka je 12,5 mg třikrát denně. Doporučená udržovací dávka je 25 mg třikrát denně. Tato
dávka může být během 2 až 4 týdnů postupně zvyšována až do dosažení optimální výše krevního tlaku.
Dávkování obvykle nepřesahuje 50 mg třikrát denně.
Kombinace kaptoprilu s thiazidovými diuretiky potencuje jeho hypotenzní účinek. Dávka diuretika
může být zvyšována v 1 až 2týdenních intervalech až do dosažení uspokojivé odpovědi (nebo dosažení
maximální dávky diuretika).
Těžká hypertenze:
Počáteční dávka je 12,5 mg třikrát denně u pacientů, kde standardní terapie nebyla účinná nebo vyvolala
nepřijatelné nežádoucí účinky. Kaptopril se může kombinovat s ostatními antihypertenzivy, jejich dávku
je však třeba přizpůsobit stavu pacienta (viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1). Dávka kaptoprilu může být
postupně zvyšována až na 50 mg třikrát denně. Celková denní dávka 150 mg kaptoprilu se obvykle
nepřekračuje.
Městnavé srdeční selhání:
Kaptopril může být kombinován s diuretiky a je-li potřeba, i s digoxinem, avšak léčba musí být zahájena
v nemocnici pod lékařským dohledem dávkou 6,25 mg nebo 12,5 mg třikrát denně, aby se riziko vzniku
akutní hypotenze snížilo na minimum.
U vysoce rizikových pacientů (při porušené rovnováze vody a solí, např. po intenzivní diuretické terapii
nebo při průjmech a zvracení), se doporučuje před zahájením terapie kaptoprilem diuretikum vysadit a
není-li to možné, alespoň jeho dávku snížit. Obvyklá doporučená udržovací dávka kaptoprilu je 25 mg
třikrát denně. Není-li dosaženo uspokojivé srdeční kompenzace, může být dávka ve dvoutýdenních
intervalech postupně zvyšována až na 50 mg třikrát denně.
Dávka 150 mg denně se obvykle nepřekračuje.
Infarkt myokardu:
Léčba kaptoprilem může být zahájena nejdříve 3 dny po infarktu myokardu, při stabilizovaném
hemodynamickém stavu, nízkou dávkou 6,25 mg. V závislosti na toleranci přípravku může být dávka
zvýšena až na 25 mg třikrát denně. Později, opět v závislosti na individuální toleranci, lze dávku zvýšit
až na maximální denní dávku 50 mg třikrát denně.
Starší pacienti
Ve stáří není třeba zvláštního dávkování, pokud nejde o pacienta s poruchou funkce ledvin. Před
nasazením kaptoprilu je proto nutné zkontrolovat renální funkce (viz také bod 4.4). Použijeme nejnižší
možnou dávku, která stačí k udržení žádoucích hodnot krevního tlaku.
Pediatrická populace:
Kaptopril není určen k léčbě mírné až středně těžké hypertenze v dětském věku.
Pokud je indikován, jako např. u těžké hypertenze refrakterní na léčbu, používá se počáteční dávka
0,3 mg/kg tělesné hmotnosti až do maximální dávky 6 mg/kg tělesné hmotnosti, a to rozděleně ve dvou
až třech dávkách. Výši dávky přizpůsobíme hodnotám krevního tlaku.
Zkušenosti s podáváním kaptoprilu u novorozenců nejsou dostatečné, proto se podávání tohoto
přípravku novorozencům, a to i vzhledem k lékové formě, nedoporučuje.
Porucha funkce ledvin:
Podávání kaptoprilu pacientům s poruchou renální funkce se nedoporučuje.
Není-ji jiná možnost léčby u těžkých hypertoniků s poruchou renální funkce, musí být dávka kaptoprilu
náležitě zredukována nebo prodlouženy intervaly mezi jednotlivými dávkami. Eliminace kaptoprilu
Strana 3 (celkem 13)
koreluje s clearance kreatininu. Použijeme proto co nejnižší dávku, která ještě stačí k udržení hodnot
krevního tlaku ve fyziologických mezích. Je-li třeba použít diuretika, dáme přednost kličkovým
diuretikům před thiazidovými.
Způsob podání
Perorální podání
Jídlo může snížit biologickou dostupnost kaptoprilu. Pacienti musí být upozorněni, že přípravek je třeba
užívat 1 hodinu před jídlem.
4.3 Kontraindikace
• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo ostatní ACE inhibitory nebo na kteroukoli pomocnou látku
uvedenou v bodě 6.1,
• Výskyt angioneurotického edému v anamnéze, spojený s předchozí terapií ACE inhibitory,
• Dědičný/idiopatický angioneurotický edém,
• Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6),
• Současné užívání přípravku Tensiomin s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno u
pacientů s diabetes mellitus nebo s poruchou funkce ledvin (GFR <60 ml/min/1,73 m2), (viz body
4.5 a 5.1).
• Současné používání se sakubitrilem/valsartanem. Kaptopril nesmí být nasazen dříve než
36 hodin po poslední dávce sakubitrilu/valsartanu (viz také body 4.4 a 4.5).
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Kontrola renálních funkcí
U všech pacientů se musí před zahájením terapie kaptoprilem zkontrolovat renální funkce. Kaptopril je
vylučován z organismu hlavně ledvinami a jsou-li renální funkce poškozené, může stoupat incidence
nežádoucích účinků, zejména u pacientů s vážným srdečním selháním. Během terapie kaptoprilem
pravidelně renální funkce kontrolujeme.
Pacientům s poruchou renálních funkcí musí být dávka kaptoprilu náležitě upravena (viz bod 4.Dávkování a způsob podání) a renální funkce monitorovány.
Ve spojení s léčbou ACE inhibitory bylo popsáno selhání ledvin, zejména u pacientů s těžkým srdečním
selháním nebo s předchozím onemocněním ledvin včetně stenózy renální arterie.
U pacientů s postižením ledvin (zejména se stenózou renálních arterií nebo se stenózou renální arterie u
solitární ledviny) bylo popsáno zvýšení urémie a kreatininu. U některých těchto pacientů není možné
normalizovat krevní tlak a udržet adekvátní perfuzi ledvin. Zvýšení urey a kreatininu v séru po ACE
inhibitorech spolu s diuretikem bylo popsáno také u pacientů, u kterých nebylo postižení ledvin dosud
zjištěno. Tato situace má lékaře upozornit na možnost stenózy renální arterie a vyšetřování má být
vedeno tímto směrem. Léčba diuretikem má být v tomto případě přerušena a dávka kaptoprilu snížena.
Anafylaktoidní reakce během desenzibilizace
Trvale život ohrožující anafylaktoidní reakce byla vzácně hlášena u pacientů, kteří podstoupili
desenzibilizační léčbu proti jedu blanokřídlého hmyzu při užívání dalšího ACE inhibitoru. U těchto
pacientů tato reakce nebyla, když byl ACE inhibitor dočasně vysazen, ale objevila se po náhodném
opětovném vystavení. Proto je třeba dbát zvýšené opatrnosti u pacientů léčených ACE inhibitory,
podstupujících takovou desenzibilizační léčbu.
Anafylaktoidní reakce během dialýzy pomocí vysokoprůtokových membrán/lipoproteinové aferézy
U pacientů léčených ACE inhibitory a současně podstupujících dialýzu pomocí vysokoprůtokových
membrán nebo LDL aferézu s dextran sulfátovou absorpcí, byl zaznamenán vysoký výskyt
anafylaktoidních reakcí. Proto je doporučeno použít v tomto případě jiný druh dialyzační membrány
nebo jiný druh medikace.
Hypotenze
Hypotenze se vyskytuje vzácněji u pacientů s nekomplikovanou hypertenzí. Pravděpodobnější je u
Strana 4 (celkem 13)
hypertonických pacientů s hypovolémií a/nebo nedostatkem solí vyvolanými diuretickou terapií,
dietním režimem s vyloučením soli, hemodialýzou, průjmy nebo zvracením. Objemovou a/nebo solnou
depleci je nutné před podáním ACE inhibitoru upravit a je třeba zvážit nižší počáteční dávku. Hypotenze
se obvykle dostaví asi 1 hodinu po počáteční dávce a byla popsána hlavně u pacientů s vážným srdečním
selháním ve spojení s renální insuficiencí nebo i bez ní. Hypotenze je pravděpodobnější u pacientů
s hyponatrémií, s poškozením ledvinných funkcí nebo léčených vysokými dávkami kličkových diuretik.
Stejně jako u jiných antihypertenziv může přílišné snížení krevního tlaku u pacientů s ischemickým
kardiovaskulárním nebo cerebrovaskulárním onemocněním zvyšovat riziko infarktu myokardu nebo
cévní mozkové příhody.
Pokud dojde k hypotenzi, uložíme pacienta do vodorovné polohy a doplníme objem cirkulující tekutiny
intravenózně podaným solným roztokem.
Možnost nadměrného poklesu krevního tlaku snížíme přerušením nebo snížením dávky diuretika na
čtyři až sedm dní před nasazením kaptoprilu (viz bod 4.2 Dávkování a způsob podání, Městnavé srdeční
selhání). Některým pacientům prospěje infúze fyziologického roztoku.
Hypotenze po první dávce kaptoprilu nebrání pokračovat v léčbě pozdější opatrnou titrací dávky.
Duální blokáda systému renin-angiotensin-aldosteron (RAAS)
Bylo prokázáno, že současné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo
aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalémie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání
ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů
pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1).
Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem
specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů
s diabetickou nefropatií.
Renovaskulární hypertenze
Zvýšené riziko závažné hypotenze a renální insuficience je u pacientů s bilaterální stenózou renálních
arterií nebo u stenózy renální arterie u solitární ledviny, pokud jsou léčeni inhibitory ACE. Ztráta
funkčnosti ledvin se může projevit pouze mírnou změnou v sérovém kreatininu. U těchto pacientů má
být léčba zahájena pod přísným lékařským dohledem, s nízkými dávkami, pečlivou titrací a sledováním
funkce ledvin. Je-li zde použití ACE inhibitorů nevyhnutelné, provádí se za hospitalizace a před
nasazením ACE inhibitorů by se měla přerušit diuretická léčba (viz také bod 4.2 Dávkování a způsob
podání a viz výše Kontrola renálních funkcí).
Hypersenzitivita/angioedém
U pacientů léčených inhibitory enzymu konvertujícího angiotenzin, včetně kaptoprilu, byl hlášen výskyt
angioneurotického edému obličeje, končetin, rtů, jazyka, hlasivkové štěrbiny a/nebo hrtanu, který se
může objevit kdykoli během léčby.
V tomto případě je nutné léčbu kaptoprilem ihned přerušit, zahájit odpovídající monitorování, aby bylo
zajištěno úplné vymizení symptomů před propuštěním pacienta. V případech, kdy byl otok omezen na
obličej a rty, obvykle tento stav ustoupil bez léčby, i když antihistaminika byla přínosná na zmírnění
symptomů. Angioneurotický edém spojený s otokem hrtanu může být smrtelný.
Pokud je zasažen jazyk, glottis nebo hrtan s pravděpodobnou obstrukcí dýchacích cest, musíme zavést
příslušnou terapii včetně s. c. aplikace adrenalinu 1:1000 (0,3 ml až 0,5 ml) a/nebo mají být neprodleně
provedena opatření k zajištění průchodnosti dýchacích cest. Pacienta nutno hospitalizovat a sledovat
12 až 24 hodin.
U pacientů černé populace užívajících inhibitory ACE byl hlášen vyšší výskyt angioedému ve srovnání
s jinými rasami.
Pacienti s anamnézou angioedému nesouvisejícího s léčbou inhibitorem ACE mohou mít vyšší riziko
angioedému při užívání inhibitorů ACE (viz bod 4.3). Střevní angioedém byl vzácně hlášen u pacientů
léčených inhibitory ACE. Pacienti hlásili bolest břicha (s nebo bez nauzey nebo zvracení); v některých
případech se angioedém obličeje neprojevil a hladiny C-1 esterázy byly normální. Angioedém byl
diagnostikován vyšetřeními zahrnujícími CT břicha, ultrazvuk nebo chirurgicky a příznaky vymizely po
vysazení inhibitorů ACE. Střevní angioedém má být zahrnut do jiné diagnostické skupiny pacientů,
pacienti s bolestí břicha užívající inhibitory ACE (viz bod 4.8).
Strana 5 (celkem 13)
Současné podávání ACE inhibitorů se sakubitrilem/valsartanem je kontraindikováno z důvodu
zvýšeného rizika angioedému. Léčbu sakubitrilem/valsartanem nelze zahájit dříve než 36 hodin po
poslední dávce kaptoprilu. Léčba kaptoprilem nelze zahájit dříve než 36 hodin po poslední dávce
sakubitrilu/valsartanu (viz body 4.3 a 4.5).
Současné užívání ACE inhibitorů s racekadotrilem, inhibitory mTOR (např. sirolimus, everolimus,
temsirolimus) a vildagliptinem může vést ke zvýšenému riziku angioedému (např. otok dýchacích cest
nebo jazyka spolu s poruchou dýchání nebo bez poruchy dýchání) (viz bod 4.5). U pacientů, kteří již
užívají ACE inhibitor, je třeba opatrnosti při počátečním podání racekadotrilu inhibitorů, mTOR (např.
sirolimus, everolimus, temsirolimus) a vildagliptinu.
Kašel
V průběhu léčby ACE inhibitory se může objevit suchý, neproduktivní kašel, který vymizí po přerušení
léčby.
Selhání jater
Vzácně byly inhibitory ACE spojovány se syndromem, který začíná cholestatickou žloutenkou a
postupuje v náhlou jaterní nekrózu a (někdy) úmrtí. Mechanismus tohoto syndromu není znám. Pacienti
užívající inhibitory ACE, u kterých se objeví žloutenka nebo výrazné zvýšení jaterních enzymů, musí
přestat užívat inhibitory ACE a musí být provedena patřičná následná lékařská opatření.
Sérové kalium
ACE inhibitory mohou vyvolat hyperkalemii, protože brání uvolňování aldosteronu. U pacientů
s normální funkcí ledvin není účinek obvykle významný. U pacientů s poruchou funkce ledvin,
diabetem mellitem a/nebo pacientů užívajících doplňky draslíku (včetně náhražek kuchyňské soli),
kalium šetřící diuretika, heparin, trimethoprim nebo kotrimoxazol, rovněž známý jako
trimethoprim/sulfamethoxazol, a zejména antagonisty aldosteronu nebo blokátory receptorů
angiotensinu se ale hyperkalemie může objevit. Kalium šetřící diuretika a blokátory angiotensinového
receptoru se musí u pacientů užívajících ACE inhibitory používat opatrně, přičemž je nutno sledovat
sérové kalium a renální funkce (viz bod 4.5).
Aortální a mitrální stenóza/hypertrofická obstrukční kardiomyopatie/kardiogenní šok:
Inhibitory ACE mají být používány s opatrností u pacientů s obstrukcí levé ventrikulární valvulární a
výtokové části a vyloučeny v případě kardiogenního šoku a hemodynamicky signifikantní obstrukce.
Chirurgie/anesteziologie
U pacientů po velkém chirurgickém zákroku nebo po použití hypotenzi vyvolávajících anestetik blokuje
kaptopril angiotenzin II, čímž sekundárně kompenzuje uvolnění reninu. Může proto dojít k hypotenzi,
kterou zvládneme zvýšením objemu.
Neutropenie/agranulocytóza
U pacientů léčených inhibitory ACE, včetně kaptoprilu, byly popsány poruchy krvetvorby jako
neutropenie, agranulocytóza, trombocytopenie nebo anémie. Tyto poruchy krvetvorby se vyskytují u
pacientů s normálními renálními funkcemi a u nekomplikované hypertenze vzácně.
Kaptopril má být používán s extrémní opatrností u pacientů s kolagenózou, imunosupresivní terapií,
léčbou alopurinolem nebo prokainamidem nebo při kombinaci těchto komplikujících faktorů, zejména
pokud mají pre-existující poruchu funkce ledvin. U některých takto léčených pacientů se objevily vážné
infekce, které v několika málo případech nereagovaly na intenzivní terapii antibiotiky.
Je-li u takových pacientů podání kaptoprilu nevyhnutelné, musíme během prvních třech měsíců terapie
kontrolovat krevní obraz včetně diferenciálu každé dva týdny. Pacienti musí být upozorněni, aby hlásili
všechny příznaky infekce (například bolest v krku, horečka). Pokud se při vyšetření krevního obrazu
potvrdí neutropenie (počet neutrofilů menší než 1000/mm³), měl by se kaptopril a další souběžné
medikace (viz 4.5) vysadit.
U většiny pacientů se počet neutrofilů po vysazení kaptoprilu rychle normalizoval.
Strana 6 (celkem 13)
Proteinurie
Proteinurie se může objevit zejména u pacientů s existující poruchou funkce ledvin nebo užívají-li
relativně vysoké dávky inhibitorů ACE. Celkové množství bílkovin v moči větší než 1 g denně bylo
pozorováno u přibližně 0,7 % pacientů léčených kaptoprilem.
U většiny pacientů bylo prokázáno předchozí onemocnění ledvin nebo užívali relativně vysoké dávky
kaptoprilu (více než 150 mg/den), nebo obojí. Nefrotický syndrom se vyskytl přibližně u jedné pětiny
pacientů s proteinurií. Ve většině případů, proteinurie ustoupila nebo vymizela během šesti měsíců,
nezávisle na užívání kaptoprilu. Parametry funkce ledvin, jako je například BUN a kreatinin, byly jen
zřídkakdy změněny u pacientů s proteinurií. U pacientů s předchozím onemocněním ledvin je třeba před
zahájením léčby stanovit proteinurii (dip-stick na první ranní moč) a poté v pravidelných intervalech
kontrolovat.
Pacienti s diabetes mellitus
V průběhu prvního měsíce léčby inhibitory ACE je nutné pečlivě sledovat hladiny glykemie u
diabetických pacientů dříve léčených perorálními antidiabetiky nebo inzulínem.
Riziko hypokalemie
Kombinace inhibitorů ACE s thiazidovými diuretiky nevylučuje vznik hypokalemie. Proto má být
prováděno pravidelné sledování hladin draslíku.
Kombinace s lithiem
Vzhledem k zesílení toxicity lithia se kaptopril nedoporučuje v kombinaci s lithiem (viz bod 4.5).
Etnické rozdíly
Stejně jako ostatní inhibitory ACE, je kaptopril zřejmě méně účinný při snižování krevního tlaku u
černošské populace než u jiných lidských ras, pravděpodobně z důvodu vyšší prevalence stavů nízké
hladiny reninu v populaci černošských hypertoniků.
Těhotenství
Inhibitory ACE nesmí být užívány během těhotenství. Pokud je pokračování v léčbě inhibitory ACE
považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být převedeny na jinou léčbu hypertenze,
která má ověřený bezpečnostní profil pro podávání v těhotenství. Pokud je diagnostikováno těhotenství,
musí být léčba inhibitory ACE okamžitě ukončena a má být zahájena vhodná alternativní léčba (viz
body 4.3 a 4.6).
Léčivý přípravek Tensiomin obsahuje laktosu a hydrogenovaný ricinový olej.
Tensiomin 12,5 mg tablety obsahuje v jedné tabletě 24,93 mg laktosy.
Tensiomin 25 mg tablety obsahuje v jedné tabletě 49,88 mg laktosy.
Tensiomin 50 mg tablety obsahuje v jedné tabletě 99,75 mg laktosy.
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, úplným nedostatkem laktázy nebo
malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek užívat.
Tablety přípravku Tensiomin obsahují hydrogenovaný ricinový olej, který může způsobit podráždění
žaludku a průjem.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Léky zvyšující riziko angioedému
Současné podávání ACE inhibitorů a sakubitrilu/valsartanu je kontraindikováno z důvodu zvýšeného
rizika angioedému (viz bod 4.3 a 4.4).
Současné užívání ACE inhibitorů s racekadotrilem, inhibitory mTOR (např. sirolimus, everolimus,
temsirolimus) a vildagliptinem může vést ke zvýšenému riziku angioedému (viz bod 4.4).
Kalium šetřící diuretika, doplňky draslíku nebo náhražky soli obsahující draslík
Hladina draslíku v séru obvykle zůstává v normálu, ale u některých pacientů se může při léčbě ACE
inhibitorem objevit hyperkalémie. Kalium šetřící diuretika (např. spironolakton, triamteren nebo
Strana 7 (celkem 13)
amilorid), doplňky stravy obsahující kalium nebo náhražky soli obsahující kalium mohou vést
k významnému zvýšení hladiny draslíku v séru. Při podávání kaptoprilu společně s dalšími látkami,
které zvyšují sérové kalium, jako je trimethoprim a kotrimoxazol (trimethoprim/sulfamethoxazol), je
zapotřebí opatrnost, protože o trimethoprimu je známo, že se chová jako kalium šetřící diuretikum jako
amilorid. Proto není kombinace kaptoprilu s výše zmíněnými přípravky doporučena. Pokud je současné
podávání indikováno, je třeba je podávat s opatrností a s pravidelnými kontrolami hladin draslíku v séru.
ACE inhibitory mohou potlačit hypokalemii vyvolanou diuretiky.
Cyklosporin
Při současném podávání ACE inhibitorů a cyklosporinu se může objevit hyperkalemie. Doporučuje se
kontrolovat hladinu draslíku v séru.
Heparin
Při současném podávání ACE inhibitorů s heparinem se může objevit hyperkalemie. Doporučuje se
kontrolovat hladinu draslíku v séru.
Diuretika (thiazidová nebo kličková diuretika)
Předchozí léčba vysokými dávkami diuretik může vést k vyčerpání objemu a riziku vzniku hypotenze
při zahájení léčby kaptoprilem (viz 4.4). Hypotenzní účinek může být snížen vysazením diuretika,
zvýšením objemu nebo příjmu soli nebo zahájením terapie nízkou dávkou kaptoprilu. Avšak ve
specifických studiích s hydrochlorothiazidem nebo furosemidem nebyly nalezeny klinicky významné
lékové interakce.
Jiná antihypertenziva
Kaptopril je možné bezpečně podávat současně s jinými běžně používanými antihypertenzivy (např.
beta-blokátory a dlouhodobě působící blokátory kalciových kanálů). Současné užívání těchto látek může
zvyšovat hypotenzní účinky kaptoprilu. Léčba nitroglycerinem a dalšími nitráty nebo jinými
vazodilatancii, má být používána se zvýšenou opatrností.
Klonidin
Bylo zjištěno, že hypotenzní účinek kaptoprilu může být opožděn, pokud pacienti léčení klonidinem
jsou převedeni na kaptopril.
Periferní vazodilatancia a kaptopril se navzájem ve svém hypotenzním účinku potencují. Dávkování je
třeba upravit tak, abychom se vyvarovali hypotenzi po počáteční dávce.
Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)
pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu
je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená funkce
ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující RAAS (viz
body 4.3, 4.4 a 5.1).
Lithium
Při současném podávání lithia s inhibitory ACE byly hlášeny případy reverzibilního zvýšení koncentrací
lithia v séru a toxicita. Současné použití thiazidových diuretik může zvýšit riziko toxicity lithia, a ještě
zvýšit již zvýšené riziko toxicity lithia s inhibitory ACE. Užívání kaptoprilu s lithiem se nedoporučuje,
ale pokud je taková kombinace nezbytná, má být prováděno pečlivé monitorování hladiny lithia v séru.
Nesteroidní protizánětlivé léčivé přípravky
Bylo popsáno, že nesteroidní protizánětlivé léčivé přípravky (NSAID) a inhibitory ACE mají aditivní
účinek na zvýšení hladiny kalia v séru, zatímco funkce ledvin může být snížena. Tyto účinky jsou
v zásadě reverzibilní. Vzácně se může objevit akutní selhání ledvin, zejména u pacientů s poruchou
funkce ledvin, jako jsou starší nebo dehydratované osoby. Trvalé podávání NSAID může snižovat
antihypertenzní účinek inhibitorů ACE.
Anestetika
ACE inhibitory mohou potencovat hypotenzní účinek některých anestetik. Takto vzniklou hypotenzi
zvládneme podáním náhradních roztoků.
Strana 8 (celkem 13)
Narkotika/antipsychotika
Je možná posturální hypotenze.
Alfa blokátory
Současné užívání alfa blokátorů, může zvýšit antihypertenzní účinky kaptoprilu a zvýšit riziko
ortostatické hypotenze.
Léčba akutního infarktu myokardu
Kaptopril může být použit k léčbě pacientů s infarktem myokardu současně s kyselinou
acetylsalicylovou (v kardiologických dávkách), trombolytiky, betablokátory a/nebo nitráty.
Tricyklická antidepresiva/antipsychotika
Inhibitory ACE mohou zvyšovat hypotenzní účinky některých tricyklických antidepresiv a
antipsychotik (viz 4.4). Může dojít k posturální hypotenzi.
Antacida
Redukují biologickou dostupnost kaptoprilu, ale nemá to klinický význam.
Sympatomimetika
Mohou snížit antihypertenzní účinky inhibitorů ACE; pacienti mají být pečlivě sledováni.
Antidiabetika
Farmakologické studie prokázaly, že inhibitory ACE, včetně kaptoprilu, mohou u diabetiků potencovat
účinky inzulínu a perorálních antidiabetik jako je sulfonylmočovina na hladinu glukosy v krvi. Pokud
by k této velmi vzácné interakci došlo, může být nutné snížení dávkování antidiabetik během současné
léčby inhibitory ACE.
Alopurinol, prokainamid, cytostatika nebo imunosupresiva
Současné podávání s inhibitory ACE může vést ke zvýšenému riziku leukopenie, zejména pokud jsou
užívány ve vyšších než v běžně doporučovaných dávkách.
U pacientů léčených kaptoprilem a alopurinolem nebo prokainamidem byl popsán výskyt neutropenie
a/nebo Stevens-Johnsonova syndromu. Přesto, že kauzální vztah nebyl prokázán, této kombinaci se
vyhýbáme, zejména u pacientů s poruchou renálních funkcí.
U pacientů s poruchou renálních funkcí, léčených kaptoprilem, byl azathioprin a cyklofosfamid
spojován s výskytem poruch krvetvorby.
Probenecid
Probenecid snižuje vylučování kaptoprilu.
Alkohol
Alkohol zvyšuje hypotenzní účinek kaptoprilu.
Laboratorní testy
Kaptopril může způsobit falešně pozitivní test na přítomnost acetonu v moči.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Podávání ACE inhibitorů během prvního trimestru těhotenství není doporučeno (viz bod 4.4).
Podávání ACE inhibitorů v druhém a třetím trimestru těhotenství je kontraindikováno (viz bod
4.3 a 4.4).
Epidemiologické důkazy týkající se rizika teratogenity při podávání inhibitorů ACE během prvního
trimestru těhotenství nebyly nezvratné, avšak malé zvýšení rizika nelze vyloučit. Pokud je pokračování
v léčbě inhibitory ACE považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být převedeny na
Strana 9 (celkem 13)
jinou léčbu hypertenze, která má ověřený bezpečnostní profil pro podávání v těhotenství. Pokud je
těhotenství prokázané, musí být léčba inhibitory ACE okamžitě ukončena a musí být zahájena vhodná
alternativní léčba.
Léčba inhibitory ACE v průběhu druhého a třetího trimestru způsobuje lidskou fetotoxicitu (porucha
funkce ledvin, oligohydramnion, zpoždění osifikace lebky) a neonatální toxicitu (selhání ledvin,
hypotenze, hyperkalemie), (viz bod 5.3). Pokud k léčbě inhibitory ACE došlo od druhého trimestru
těhotenství, doporučuje se ultrazvukové vyšetření funkce ledvin a lebky. Novorozenci, jejichž matky
užívaly inhibitory ACE, musí být sledováni kvůli hypotenzi (viz body 4.3 a 4.4).
Kojení
Omezené farmakokinetické údaje vykazují velmi nízké koncentrace v mateřském mléce (viz bod 5.2). I
když tyto koncentrace se zdají být klinicky irelevantní, použití kaptoprilu v období kojení se
nedoporučuje u předčasně narozených dětí a několik prvních týdnů po porodu, z důvodu hypotetického
kardiovaskulárního a renálního rizika a z důvodu nedostatku klinických zkušeností.
U staršího dítěte může být zváženo použití kaptoprilu u kojící matky, pokud je tato léčba pro matku
nezbytná a dítě je sledováno, zda léčba nemá nežádoucí účinky.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Stejně jako u jiných antihypertenziv může být snížena schopnost řídit nebo obsluhovat stroje, a to na
začátku léčby, nebo při úpravě dávkování, a také při užívání v kombinaci s alkoholem, avšak tyto účinky
jsou závislé na citlivosti jedince.
4.8 Nežádoucí účinky
Frekvence je definována s použitím následující konvence: časté (1/100 až <1/10), méně časté (až <1/100), vzácné (1/10000 až <1/1000) a velmi vzácné (<1/10000), není známo (z dostupných údajů
nelze určit).
Nežádoucí účinky hlášené při léčbě kaptoprilem a/nebo inhibitory ACE:
Poruchy krve a lymfatického systému
Velmi vzácné: neutropenie/agranulocytóza (viz 4.4), pancytopenie, zejména u pacientů s poruchou
funkce ledvin (viz bod 4.4), anémie (včetně aplastické a hemolytické), trombocytopenie,
lymfadenopatie, eozinofilie, autoimunitní choroby a/nebo pozitivní ANA-titrace.
Není známo: sérová nemoc
Poruchy metabolismu a výživy
Vzácné: anorexie
Velmi vzácné: hyperkalémie, hypoglykemie (viz bod 4.4)
Psychiatrické poruchy
Časté: poruchy spánku
Velmi vzácné: zmatenost, deprese
Poruchy nervového systému
Časté: zhoršení chuti, závratě
Vzácné: ospalost, bolest hlavy a parestezie
Velmi vzácné: cerebrovaskulární příhody, včetně cévní mozkové příhody a synkopy.
Není známo: poruchy rovnováhy
Poruchy oka
Velmi vzácné: rozmazané vidění
Poruchy ucha a labyrintu
Není známo: tinnitus
Strana 10 (celkem 13)
Srdeční poruchy
Méně časté: tachykardie nebo tachyarytmie, angina pectoris, palpitace
Velmi vzácné: srdeční zástava, kardiogenní šok
Není známo: infarkt myokardu v souvislosti s hypotenzí
Cévní poruchy
Méně časté: hypotenze (viz bod 4.4), Raynaudův syndrom, zrudnutí, bledost
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Časté: suchý, dráždivý (neproduktivní kašel), dušnost
Velmi vzácné: bronchospasmus, rinitida, alergická alveolitida/eosinofilní pneumonie
Není známo: bronchitida, sinusitida
Gastrointestinální poruchy:
Časté: nauzea, zvracení, podráždění žaludku, bolest břicha, průjem, zácpa, sucho v ústech.
Vzácné: stomatitida/aftózní ulcerace, střevní angioedém (viz bod 4.4).
Velmi vzácné: glositida, peptický vřed, pankreatitida.
Není známo: porucha trávení
Poruchy jater a žlučových cest
Velmi vzácné: porucha jaterní funkce a cholestáza (včetně žloutenky), hepatitida včetně nekrózy,
zvýšení jaterních enzymů a bilirubinu.
Poruchy kůže a podkožní tkáně:
Časté: pruritus s vyrážkou nebo bez vyrážky, vyrážka a alopecie.
Méně časté: angioedém (viz bod 4.4)
Velmi vzácné: kopřivka, Stevens-Johnsonův syndrom, erythema multiforme, fotosenzitivita,
erytrodermie, pemfigoidní reakce a exfoliativní dermatitida.
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Velmi vzácné: myalgie, artralgie
Poruchy ledvin a močových cest
Vzácné: poruchami funkce ledvin, včetně selhání ledvin, polyurie, oligurie, zvýšená frekvence moči.
Velmi vzácné: nefrotický syndrom.
Poruchy reprodukčního systému a prsu
Velmi vzácné: impotence, gynekomastie
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Méně časté: bolest na hrudi, únava, malátnost
Velmi vzácné: horečka
Vyšetření
Velmi vzácné: proteinurie, eozinofilie, zvýšení hladiny draslíku v séru, snížení hladiny sodíku v séru,
zvýšení močovinového dusíku v krvi nebo séru (azotemie), kreatininu v séru a sérového bilirubinu,
snížení hemoglobinu, hematokritu, leukocytů, trombocytů, pozitivní ANA-titr, zvýšená sedimentace
Není známo: acidóza
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova Strana 11 (celkem 13)
100 41 Praha Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Symptomy
Příznakem předávkování je těžká hypotenze, šok, stupor, bradykardie, elektrolytový rozvrat a renální
selhání.
Léčba
Pacient po požití nadměrné dávky musí být pod stálou kontrolou. Je třeba často monitorovat elektrolyty
a kreatinin v séru. Snažíme se zabránit vstřebávání dávky (např. výplachem žaludku, podáním
adsorbentů a síranu sodného do 30 minut po požití) a podpořit její vyloučení v případě nedávného požití.
Dojde-li k hypotenzi, uložíme pacienta do protišokové polohy a urychleně doplníme soli a krevní volum
náhradními roztoky. Je nutno zvážit použití angiotenzinu II. Bradykardie nebo rozsáhlé vagové reakce
by měly být léčeny atropinem. Je možné zvážit použití kardiostimulátoru. Kaptopril je odstranitelný
hemodialýzou, není však vhodné použití vysokoprůtokových polyakrylonitrilových membrán.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Léčiva ovlivňující renin-angiotensinový systém, ACE inhibitory,
samotné
ATC kód: C09AA
Příznivý účinek ACE inhibitorů na hypertenzi a srdeční selhání spočívá v supresi renin-angiotenzin
aldosteronového systému. Kaptopril inhibuje angiotenzin konvertující enzym (ACE)
peptidyldipeptidázu, která umožňuje přeměnu inaktivního angiotenzinu I na aktivní angiotenzin II.
Angiotenzin II je účinný vazokonstriktor vyvolávající arteriální vazokonstrikci a zvýšení TK a sekreci
aldosteronu v nadledvinách. Výsledkem inhibice ACE je snížení hladiny angiotenzinu II v plazmě, které
vede ke snížení vazokonstrikce a ke snížení sekrece aldosteronu (následné snížení retence vody a Na+ a
zvýšení K+). ACE rovněž degraduje bradykinin na inaktivní metabolity. Výsledkem inhibice ACE je
zvýšení aktivity cirkulujícího kalikrein-kininového systému, který aktivací prostaglandinů vyvolá
periferní vazodilataci. Je možné, že tento mechanismus je zodpovědný za některé nežádoucí účinky i za
antihypertenzivní efekt u hypertoniků.
ACE inhibitory snižují TK u hypertoniků vleže i vstoje, aniž by docházelo ke kompenzačnímu zrychlení
tepové frekvence. Periferní rezistence arterií se snižuje a nedochází k signifikantním změnám
v srdečním výdeji. Současně dochází ke změnám renálního průtoku, aniž by došlo ke změnám
glomerulární filtrace. U renovaskulární hypertenze však se na straně stenózy renální arterie glomerulární
filtrace signifikantně snižuje (na straně zdravé ke změně nedochází).
Dosažení uspokojivé hodnoty TK může trvat i několik týdnů, ale přetrvává i při vynechání dávky.
ACE inhibitory jsou účinné dokonce i u hypertoniků s nízkou hladinou reninu, ačkoliv u hypertoniků
černé rasy (nízká hladina reninu) je odpověď na monoterapii ACE inhibitory v průměru slabší než u
hypertoniků bílé rasy. Tento rozdíl mizí po přidání diuretik.
Hemodynamický účinek ACE inhibitorů na pacienty se srdečním selháním je vyvolán dilatací jak
arteriol, tak vén. Snižuje se předtížení i dotížení, klesají plnící tlaky, plicní cévní odpor, zvyšuje se
srdeční výdej i tolerance zátěže. Tyto účinky jsou dlouhodobé.
Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan
Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans
Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem
receptorů pro angiotenzin II.
Strana 12 (celkem 13)
Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo cerebrovaskulárního
onemocnění nebo u pacientů s diabetes mellitus 2. typu se známkami poškození cílových orgánů. Studie
VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a diabetickou nefropatií.
V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární
ukazatele a mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalémie,
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností
jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotensin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií
užívat současně.
Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease
Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem
ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a chronickým
onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena
z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda byly
numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí účinky a
sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalémie, hypotenze a renální dysfunkce) byly častěji
hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Po perorálním podání léčebné dávky dochází k rychlé absorpci ze 70 % a absolutní biologická
dostupnost je kolem 60 % ve srovnání s i. v. aplikací. Nástup účinku začíná za 30 minut a dosahuje
maxima za 1 až 2 hodiny po podání. Po jednotlivé perorální dávce 100 mg je Cmax asi 1,6 až 1,9 mg/ml,
Tmax je asi 0,8 až 1,0 hod. K eliminaci dochází během 24 hodin ledvinami, asi 40 až 50 % podané látky
se vyloučí v nezměněné formě. Na plazmatické bílkoviny se kaptopril váže z 25 až 30 %. Biologický
poločas je asi 2 hodiny.
Antihypertenzní účinek se překročením dávky 150 mg/den nezvyšuje.
Potrava snižuje biologickou dostupnost o 25 až 50 %, ale nemá to vliv na antihypertenzní účinek.
Antacida však snižují biologickou dostupnost (o 45 %), opožďují Tmax o 1,5 hodiny a opožďují nástup
antihypertenzního účinku.
Kojení
V hodnocení dvanácti žen užívajících orální kaptopril 100 mg třikrát denně, byla průměrná vrcholná
hladina v mléce 4,7 mikrogramu/l a nastala 3,8 hodiny po dávce.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Kancerogenita kaptoprilu se při studiích na myších a krysách neprokázala ani při mnohonásobném
překročení maximální dávky.
Teratogenní účinek kaptoprilu je popsán výše (bod 4.6).
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Mikrokrystalická celulosa, monohydrát laktosy, kukuřičný škrob, hydrogenovaný ricinový olej,
koloidní bezvodý oxid křemičitý a magnesium-stearát.
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
roky.
Strana 13 (celkem 13)
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25 C, v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.
6.5 Druh obalu a obsah balení
OPA/Al/PVC/Al blistr, krabička.
Velikost balení:
Tensiomin 12,5 mg tablety: 30, 90 nebo 200 tablet;
Tensiomin 25 mg tablety: 30, 90 nebo 200 tablet;
Tensiomin 50 mg tablety: 20, 30, 90 nebo 200 tablet.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Egis Pharmaceuticals PLC.
1106 Budapešť, Keresztúri út 30-38.
Maďarsko
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)
Tensiomin 12,5 mg tablety: 58/097/92-A/C
Tensiomin 25 mg tablety: 58/097/92-B/C
Tensiomin 50 mg tablety: 58/097/92-C/C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 28.5.Datum posledního prodloužení registrace: 16.9.
10. DATUM REVIZE TEXTU
3. 12.
Sp.zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Tensiomin 12,5 mg tablety
Tensiomin 25 mg tablety
Tensiomin 50 mg tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta přípravku Tensiomin 12,5 mg tablety obsahuje captoprilum 12,5 mg,
Jedna tableta přípravku Tensiomin 25 mg tablety obsahuje captoprilum 25 mg
Jedna tableta přípravku Tensiomin 50 mg tablety obsahuje captoprilum 50 mg.
Pomocná látka se známým účinkem:
Tensiomin 12,5 mg tablety obsahuje v jedné tabletě 24,93 mg laktosy.
Tensiomin 25 mg tablety obsahuje v jedné tabletě 49,88 mg laktosy.
Tensiomin 50 mg tablety obsahuje v jedné tabletě 99,75 mg laktosy.
Tablety přípravku Tensiomin obsahují hydrogenovaný ricinový olej.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tableta.
Popis přípravku:
Tensiomin 12,5 mg tablety: bílé až šedobílé ploché, kulaté tablety se zkosenými hranami, na jedné straně
s půlicí rýhou, na druhé straně vyraženo 121, se slabým charakteristickým zápachem;
Tensiomin 25 mg tablety: bílé až šedobílé ploché, kulaté tablety se zkosenými hranami, na jedné straně
s dělicím křížem, na druhé straně vyraženo 122, se slabým charakteristickým zápachem;
Tensiomin 50 mg tablety: bílé až šedobílé ploché, kulaté tablety se zkosenými hranami, na jedné straně
s půlicí rýhou, na druhé straně vyraženo 123, se slabým charakteristickým zápachem.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Hypertenze
Kaptopril je v první řadě doporučen k léčbě mírné až středně těžké hypertenze. Při výskytu hypertenze
u diabetiků je lékem první nebo druhé volby (viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1).
U těžké hypertenze by měl být kaptopril použit, jen pokud je standardní terapie neúčinná nebo nevhodná
(viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1).
Městnavé srdeční selhání
V terapii městnavého srdečního selhání může být kaptopril použit i v kombinaci s diuretiky a kde je
třeba, i s digoxinem.
Po infarktu myokardu
Strana 2 (celkem 13)
V případě symptomatické nebo asymptomatické dysfunkce levé komory, za stabilizovaných
hemodynamických podmínek.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Dávkování by mělo být upraveno dle stavu pacienta.
Mírná až středně těžká hypertenze:
Počáteční dávka je 12,5 mg třikrát denně. Doporučená udržovací dávka je 25 mg třikrát denně. Tato
dávka může být během 2 až 4 týdnů postupně zvyšována až do dosažení optimální výše krevního tlaku.
Dávkování obvykle nepřesahuje 50 mg třikrát denně.
Kombinace kaptoprilu s thiazidovými diuretiky potencuje jeho hypotenzní účinek. Dávka diuretika
může být zvyšována v 1 až 2týdenních intervalech až do dosažení uspokojivé odpovědi (nebo dosažení
maximální dávky diuretika).
Těžká hypertenze:
Počáteční dávka je 12,5 mg třikrát denně u pacientů, kde standardní terapie nebyla účinná nebo vyvolala
nepřijatelné nežádoucí účinky. Kaptopril se může kombinovat s ostatními antihypertenzivy, jejich dávku
je však třeba přizpůsobit stavu pacienta (viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1). Dávka kaptoprilu může být
postupně zvyšována až na 50 mg třikrát denně. Celková denní dávka 150 mg kaptoprilu se obvykle
nepřekračuje.
Městnavé srdeční selhání:
Kaptopril může být kombinován s diuretiky a je-li potřeba, i s digoxinem, avšak léčba musí být zahájena
v nemocnici pod lékařským dohledem dávkou 6,25 mg nebo 12,5 mg třikrát denně, aby se riziko vzniku
akutní hypotenze snížilo na minimum.
U vysoce rizikových pacientů (při porušené rovnováze vody a solí, např. po intenzivní diuretické terapii
nebo při průjmech a zvracení), se doporučuje před zahájením terapie kaptoprilem diuretikum vysadit a
není-li to možné, alespoň jeho dávku snížit. Obvyklá doporučená udržovací dávka kaptoprilu je 25 mg
třikrát denně. Není-li dosaženo uspokojivé srdeční kompenzace, může být dávka ve dvoutýdenních
intervalech postupně zvyšována až na 50 mg třikrát denně.
Dávka 150 mg denně se obvykle nepřekračuje.
Infarkt myokardu:
Léčba kaptoprilem může být zahájena nejdříve 3 dny po infarktu myokardu, při stabilizovaném
hemodynamickém stavu, nízkou dávkou 6,25 mg. V závislosti na toleranci přípravku může být dávka
zvýšena až na 25 mg třikrát denně. Později, opět v závislosti na individuální toleranci, lze dávku zvýšit
až na maximální denní dávku 50 mg třikrát denně.
Starší pacienti
Ve stáří není třeba zvláštního dávkování, pokud nejde o pacienta s poruchou funkce ledvin. Před
nasazením kaptoprilu je proto nutné zkontrolovat renální funkce (viz také bod 4.4). Použijeme nejnižší
možnou dávku, která stačí k udržení žádoucích hodnot krevního tlaku.
Pediatrická populace:
Kaptopril není určen k léčbě mírné až středně těžké hypertenze v dětském věku.
Pokud je indikován, jako např. u těžké hypertenze refrakterní na léčbu, používá se počáteční dávka
0,3 mg/kg tělesné hmotnosti až do maximální dávky 6 mg/kg tělesné hmotnosti, a to rozděleně ve dvou
až třech dávkách. Výši dávky přizpůsobíme hodnotám krevního tlaku.
Zkušenosti s podáváním kaptoprilu u novorozenců nejsou dostatečné, proto se podávání tohoto
přípravku novorozencům, a to i vzhledem k lékové formě, nedoporučuje.
Porucha funkce ledvin:
Podávání kaptoprilu pacientům s poruchou renální funkce se nedoporučuje.
Není-ji jiná možnost léčby u těžkých hypertoniků s poruchou renální funkce, musí být dávka kaptoprilu
náležitě zredukována nebo prodlouženy intervaly mezi jednotlivými dávkami. Eliminace kaptoprilu
Strana 3 (celkem 13)
koreluje s clearance kreatininu. Použijeme proto co nejnižší dávku, která ještě stačí k udržení hodnot
krevního tlaku ve fyziologických mezích. Je-li třeba použít diuretika, dáme přednost kličkovým
diuretikům před thiazidovými.
Způsob podání
Perorální podání
Jídlo může snížit biologickou dostupnost kaptoprilu. Pacienti musí být upozorněni, že přípravek je třeba
užívat 1 hodinu před jídlem.
4.3 Kontraindikace
• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo ostatní ACE inhibitory nebo na kteroukoli pomocnou látku
uvedenou v bodě 6.1,
• Výskyt angioneurotického edému v anamnéze, spojený s předchozí terapií ACE inhibitory,
• Dědičný/idiopatický angioneurotický edém,
• Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6),
• Současné užívání přípravku Tensiomin s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno u
pacientů s diabetes mellitus nebo s poruchou funkce ledvin (GFR <60 ml/min/1,73 m2), (viz body
4.5 a 5.1).
• Současné používání se sakubitrilem/valsartanem. Kaptopril nesmí být nasazen dříve než
36 hodin po poslední dávce sakubitrilu/valsartanu (viz také body 4.4 a 4.5).
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Kontrola renálních funkcí
U všech pacientů se musí před zahájením terapie kaptoprilem zkontrolovat renální funkce. Kaptopril je
vylučován z organismu hlavně ledvinami a jsou-li renální funkce poškozené, může stoupat incidence
nežádoucích účinků, zejména u pacientů s vážným srdečním selháním. Během terapie kaptoprilem
pravidelně renální funkce kontrolujeme.
Pacientům s poruchou renálních funkcí musí být dávka kaptoprilu náležitě upravena (viz bod 4.Dávkování a způsob podání) a renální funkce monitorovány.
Ve spojení s léčbou ACE inhibitory bylo popsáno selhání ledvin, zejména u pacientů s těžkým srdečním
selháním nebo s předchozím onemocněním ledvin včetně stenózy renální arterie.
U pacientů s postižením ledvin (zejména se stenózou renálních arterií nebo se stenózou renální arterie u
solitární ledviny) bylo popsáno zvýšení urémie a kreatininu. U některých těchto pacientů není možné
normalizovat krevní tlak a udržet adekvátní perfuzi ledvin. Zvýšení urey a kreatininu v séru po ACE
inhibitorech spolu s diuretikem bylo popsáno také u pacientů, u kterých nebylo postižení ledvin dosud
zjištěno. Tato situace má lékaře upozornit na možnost stenózy renální arterie a vyšetřování má být
vedeno tímto směrem. Léčba diuretikem má být v tomto případě přerušena a dávka kaptoprilu snížena.
Anafylaktoidní reakce během desenzibilizace
Trvale život ohrožující anafylaktoidní reakce byla vzácně hlášena u pacientů, kteří podstoupili
desenzibilizační léčbu proti jedu blanokřídlého hmyzu při užívání dalšího ACE inhibitoru. U těchto
pacientů tato reakce nebyla, když byl ACE inhibitor dočasně vysazen, ale objevila se po náhodném
opětovném vystavení. Proto je třeba dbát zvýšené opatrnosti u pacientů léčených ACE inhibitory,
podstupujících takovou desenzibilizační léčbu.
Anafylaktoidní reakce během dialýzy pomocí vysokoprůtokových membrán/lipoproteinové aferézy
U pacientů léčených ACE inhibitory a současně podstupujících dialýzu pomocí vysokoprůtokových
membrán nebo LDL aferézu s dextran sulfátovou absorpcí, byl zaznamenán vysoký výskyt
anafylaktoidních reakcí. Proto je doporučeno použít v tomto případě jiný druh dialyzační membrány
nebo jiný druh medikace.
Hypotenze
Hypotenze se vyskytuje vzácněji u pacientů s nekomplikovanou hypertenzí. Pravděpodobnější je u
Strana 4 (celkem 13)
hypertonických pacientů s hypovolémií a/nebo nedostatkem solí vyvolanými diuretickou terapií,
dietním režimem s vyloučením soli, hemodialýzou, průjmy nebo zvracením. Objemovou a/nebo solnou
depleci je nutné před podáním ACE inhibitoru upravit a je třeba zvážit nižší počáteční dávku. Hypotenze
se obvykle dostaví asi 1 hodinu po počáteční dávce a byla popsána hlavně u pacientů s vážným srdečním
selháním ve spojení s renální insuficiencí nebo i bez ní. Hypotenze je pravděpodobnější u pacientů
s hyponatrémií, s poškozením ledvinných funkcí nebo léčených vysokými dávkami kličkových diuretik.
Stejně jako u jiných antihypertenziv může přílišné snížení krevního tlaku u pacientů s ischemickým
kardiovaskulárním nebo cerebrovaskulárním onemocněním zvyšovat riziko infarktu myokardu nebo
cévní mozkové příhody.
Pokud dojde k hypotenzi, uložíme pacienta do vodorovné polohy a doplníme objem cirkulující tekutiny
intravenózně podaným solným roztokem.
Možnost nadměrného poklesu krevního tlaku snížíme přerušením nebo snížením dávky diuretika na
čtyři až sedm dní před nasazením kaptoprilu (viz bod 4.2 Dávkování a způsob podání, Městnavé srdeční
selhání). Některým pacientům prospěje infúze fyziologického roztoku.
Hypotenze po první dávce kaptoprilu nebrání pokračovat v léčbě pozdější opatrnou titrací dávky.
Duální blokáda systému renin-angiotensin-aldosteron (RAAS)
Bylo prokázáno, že současné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo
aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalémie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání
ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů
pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1).
Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem
specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů
s diabetickou nefropatií.
Renovaskulární hypertenze
Zvýšené riziko závažné hypotenze a renální insuficience je u pacientů s bilaterální stenózou renálních
arterií nebo u stenózy renální arterie u solitární ledviny, pokud jsou léčeni inhibitory ACE. Ztráta
funkčnosti ledvin se může projevit pouze mírnou změnou v sérovém kreatininu. U těchto pacientů má
být léčba zahájena pod přísným lékařským dohledem, s nízkými dávkami, pečlivou titrací a sledováním
funkce ledvin. Je-li zde použití ACE inhibitorů nevyhnutelné, provádí se za hospitalizace a před
nasazením ACE inhibitorů by se měla přerušit diuretická léčba (viz také bod 4.2 Dávkování a způsob
podání a viz výše Kontrola renálních funkcí).
Hypersenzitivita/angioedém
U pacientů léčených inhibitory enzymu konvertujícího angiotenzin, včetně kaptoprilu, byl hlášen výskyt
angioneurotického edému obličeje, končetin, rtů, jazyka, hlasivkové štěrbiny a/nebo hrtanu, který se
může objevit kdykoli během léčby.
V tomto případě je nutné léčbu kaptoprilem ihned přerušit, zahájit odpovídající monitorování, aby bylo
zajištěno úplné vymizení symptomů před propuštěním pacienta. V případech, kdy byl otok omezen na
obličej a rty, obvykle tento stav ustoupil bez léčby, i když antihistaminika byla přínosná na zmírnění
symptomů. Angioneurotický edém spojený s otokem hrtanu může být smrtelný.
Pokud je zasažen jazyk, glottis nebo hrtan s pravděpodobnou obstrukcí dýchacích cest, musíme zavést
příslušnou terapii včetně s. c. aplikace adrenalinu 1:1000 (0,3 ml až 0,5 ml) a/nebo mají být neprodleně
provedena opatření k zajištění průchodnosti dýchacích cest. Pacienta nutno hospitalizovat a sledovat
12 až 24 hodin.
U pacientů černé populace užívajících inhibitory ACE byl hlášen vyšší výskyt angioedému ve srovnání
s jinými rasami.
Pacienti s anamnézou angioedému nesouvisejícího s léčbou inhibitorem ACE mohou mít vyšší riziko
angioedému při užívání inhibitorů ACE (viz bod 4.3). Střevní angioedém byl vzácně hlášen u pacientů
léčených inhibitory ACE. Pacienti hlásili bolest břicha (s nebo bez nauzey nebo zvracení); v některých
případech se angioedém obličeje neprojevil a hladiny C-1 esterázy byly normální. Angioedém byl
diagnostikován vyšetřeními zahrnujícími CT břicha, ultrazvuk nebo chirurgicky a příznaky vymizely po
vysazení inhibitorů ACE. Střevní angioedém má být zahrnut do jiné diagnostické skupiny pacientů,
pacienti s bolestí břicha užívající inhibitory ACE (viz bod 4.8).
Strana 5 (celkem 13)
Současné podávání ACE inhibitorů se sakubitrilem/valsartanem je kontraindikováno z důvodu
zvýšeného rizika angioedému. Léčbu sakubitrilem/valsartanem nelze zahájit dříve než 36 hodin po
poslední dávce kaptoprilu. Léčba kaptoprilem nelze zahájit dříve než 36 hodin po poslední dávce
sakubitrilu/valsartanu (viz body 4.3 a 4.5).
Současné užívání ACE inhibitorů s racekadotrilem, inhibitory mTOR (např. sirolimus, everolimus,
temsirolimus) a vildagliptinem může vést ke zvýšenému riziku angioedému (např. otok dýchacích cest
nebo jazyka spolu s poruchou dýchání nebo bez poruchy dýchání) (viz bod 4.5). U pacientů, kteří již
užívají ACE inhibitor, je třeba opatrnosti při počátečním podání racekadotrilu inhibitorů, mTOR (např.
sirolimus, everolimus, temsirolimus) a vildagliptinu.
Kašel
V průběhu léčby ACE inhibitory se může objevit suchý, neproduktivní kašel, který vymizí po přerušení
léčby.
Selhání jater
Vzácně byly inhibitory ACE spojovány se syndromem, který začíná cholestatickou žloutenkou a
postupuje v náhlou jaterní nekrózu a (někdy) úmrtí. Mechanismus tohoto syndromu není znám. Pacienti
užívající inhibitory ACE, u kterých se objeví žloutenka nebo výrazné zvýšení jaterních enzymů, musí
přestat užívat inhibitory ACE a musí být provedena patřičná následná lékařská opatření.
Sérové kalium
ACE inhibitory mohou vyvolat hyperkalemii, protože brání uvolňování aldosteronu. U pacientů
s normální funkcí ledvin není účinek obvykle významný. U pacientů s poruchou funkce ledvin,
diabetem mellitem a/nebo pacientů užívajících doplňky draslíku (včetně náhražek kuchyňské soli),
kalium šetřící diuretika, heparin, trimethoprim nebo kotrimoxazol, rovněž známý jako
trimethoprim/sulfamethoxazol, a zejména antagonisty aldosteronu nebo blokátory receptorů
angiotensinu se ale hyperkalemie může objevit. Kalium šetřící diuretika a blokátory angiotensinového
receptoru se musí u pacientů užívajících ACE inhibitory používat opatrně, přičemž je nutno sledovat
sérové kalium a renální funkce (viz bod 4.5).
Aortální a mitrální stenóza/hypertrofická obstrukční kardiomyopatie/kardiogenní šok:
Inhibitory ACE mají být používány s opatrností u pacientů s obstrukcí levé ventrikulární valvulární a
výtokové části a vyloučeny v případě kardiogenního šoku a hemodynamicky signifikantní obstrukce.
Chirurgie/anesteziologie
U pacientů po velkém chirurgickém zákroku nebo po použití hypotenzi vyvolávajících anestetik blokuje
kaptopril angiotenzin II, čímž sekundárně kompenzuje uvolnění reninu. Může proto dojít k hypotenzi,
kterou zvládneme zvýšením objemu.
Neutropenie/agranulocytóza
U pacientů léčených inhibitory ACE, včetně kaptoprilu, byly popsány poruchy krvetvorby jako
neutropenie, agranulocytóza, trombocytopenie nebo anémie. Tyto poruchy krvetvorby se vyskytují u
pacientů s normálními renálními funkcemi a u nekomplikované hypertenze vzácně.
Kaptopril má být používán s extrémní opatrností u pacientů s kolagenózou, imunosupresivní terapií,
léčbou alopurinolem nebo prokainamidem nebo při kombinaci těchto komplikujících faktorů, zejména
pokud mají pre-existující poruchu funkce ledvin. U některých takto léčených pacientů se objevily vážné
infekce, které v několika málo případech nereagovaly na intenzivní terapii antibiotiky.
Je-li u takových pacientů podání kaptoprilu nevyhnutelné, musíme během prvních třech měsíců terapie
kontrolovat krevní obraz včetně diferenciálu každé dva týdny. Pacienti musí být upozorněni, aby hlásili
všechny příznaky infekce (například bolest v krku, horečka). Pokud se při vyšetření krevního obrazu
potvrdí neutropenie (počet neutrofilů menší než 1000/mm³), měl by se kaptopril a další souběžné
medikace (viz 4.5) vysadit.
U většiny pacientů se počet neutrofilů po vysazení kaptoprilu rychle normalizoval.
Strana 6 (celkem 13)
Proteinurie
Proteinurie se může objevit zejména u pacientů s existující poruchou funkce ledvin nebo užívají-li
relativně vysoké dávky inhibitorů ACE. Celkové množství bílkovin v moči větší než 1 g denně bylo
pozorováno u přibližně 0,7 % pacientů léčených kaptoprilem.
U většiny pacientů bylo prokázáno předchozí onemocnění ledvin nebo užívali relativně vysoké dávky
kaptoprilu (více než 150 mg/den), nebo obojí. Nefrotický syndrom se vyskytl přibližně u jedné pětiny
pacientů s proteinurií. Ve většině případů, proteinurie ustoupila nebo vymizela během šesti měsíců,
nezávisle na užívání kaptoprilu. Parametry funkce ledvin, jako je například BUN a kreatinin, byly jen
zřídkakdy změněny u pacientů s proteinurií. U pacientů s předchozím onemocněním ledvin je třeba před
zahájením léčby stanovit proteinurii (dip-stick na první ranní moč) a poté v pravidelných intervalech
kontrolovat.
Pacienti s diabetes mellitus
V průběhu prvního měsíce léčby inhibitory ACE je nutné pečlivě sledovat hladiny glykemie u
diabetických pacientů dříve léčených perorálními antidiabetiky nebo inzulínem.
Riziko hypokalemie
Kombinace inhibitorů ACE s thiazidovými diuretiky nevylučuje vznik hypokalemie. Proto má být
prováděno pravidelné sledování hladin draslíku.
Kombinace s lithiem
Vzhledem k zesílení toxicity lithia se kaptopril nedoporučuje v kombinaci s lithiem (viz bod 4.5).
Etnické rozdíly
Stejně jako ostatní inhibitory ACE, je kaptopril zřejmě méně účinný při snižování krevního tlaku u
černošské populace než u jiných lidských ras, pravděpodobně z důvodu vyšší prevalence stavů nízké
hladiny reninu v populaci černošských hypertoniků.
Těhotenství
Inhibitory ACE nesmí být užívány během těhotenství. Pokud je pokračování v léčbě inhibitory ACE
považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být převedeny na jinou léčbu hypertenze,
která má ověřený bezpečnostní profil pro podávání v těhotenství. Pokud je diagnostikováno těhotenství,
musí být léčba inhibitory ACE okamžitě ukončena a má být zahájena vhodná alternativní léčba (viz
body 4.3 a 4.6).
Léčivý přípravek Tensiomin obsahuje laktosu a hydrogenovaný ricinový olej.
Tensiomin 12,5 mg tablety obsahuje v jedné tabletě 24,93 mg laktosy.
Tensiomin 25 mg tablety obsahuje v jedné tabletě 49,88 mg laktosy.
Tensiomin 50 mg tablety obsahuje v jedné tabletě 99,75 mg laktosy.
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, úplným nedostatkem laktázy nebo
malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek užívat.
Tablety přípravku Tensiomin obsahují hydrogenovaný ricinový olej, který může způsobit podráždění
žaludku a průjem.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Léky zvyšující riziko angioedému
Současné podávání ACE inhibitorů a sakubitrilu/valsartanu je kontraindikováno z důvodu zvýšeného
rizika angioedému (viz bod 4.3 a 4.4).
Současné užívání ACE inhibitorů s racekadotrilem, inhibitory mTOR (např. sirolimus, everolimus,
temsirolimus) a vildagliptinem může vést ke zvýšenému riziku angioedému (viz bod 4.4).
Kalium šetřící diuretika, doplňky draslíku nebo náhražky soli obsahující draslík
Hladina draslíku v séru obvykle zůstává v normálu, ale u některých pacientů se může při léčbě ACE
inhibitorem objevit hyperkalémie. Kalium šetřící diuretika (např. spironolakton, triamteren nebo
Strana 7 (celkem 13)
amilorid), doplňky stravy obsahující kalium nebo náhražky soli obsahující kalium mohou vést
k významnému zvýšení hladiny draslíku v séru. Při podávání kaptoprilu společně s dalšími látkami,
které zvyšují sérové kalium, jako je trimethoprim a kotrimoxazol (trimethoprim/sulfamethoxazol), je
zapotřebí opatrnost, protože o trimethoprimu je známo, že se chová jako kalium šetřící diuretikum jako
amilorid. Proto není kombinace kaptoprilu s výše zmíněnými přípravky doporučena. Pokud je současné
podávání indikováno, je třeba je podávat s opatrností a s pravidelnými kontrolami hladin draslíku v séru.
ACE inhibitory mohou potlačit hypokalemii vyvolanou diuretiky.
Cyklosporin
Při současném podávání ACE inhibitorů a cyklosporinu se může objevit hyperkalemie. Doporučuje se
kontrolovat hladinu draslíku v séru.
Heparin
Při současném podávání ACE inhibitorů s heparinem se může objevit hyperkalemie. Doporučuje se
kontrolovat hladinu draslíku v séru.
Diuretika (thiazidová nebo kličková diuretika)
Předchozí léčba vysokými dávkami diuretik může vést k vyčerpání objemu a riziku vzniku hypotenze
při zahájení léčby kaptoprilem (viz 4.4). Hypotenzní účinek může být snížen vysazením diuretika,
zvýšením objemu nebo příjmu soli nebo zahájením terapie nízkou dávkou kaptoprilu. Avšak ve
specifických studiích s hydrochlorothiazidem nebo furosemidem nebyly nalezeny klinicky významné
lékové interakce.
Jiná antihypertenziva
Kaptopril je možné bezpečně podávat současně s jinými běžně používanými antihypertenzivy (např.
beta-blokátory a dlouhodobě působící blokátory kalciových kanálů). Současné užívání těchto látek může
zvyšovat hypotenzní účinky kaptoprilu. Léčba nitroglycerinem a dalšími nitráty nebo jinými
vazodilatancii, má být používána se zvýšenou opatrností.
Klonidin
Bylo zjištěno, že hypotenzní účinek kaptoprilu může být opožděn, pokud pacienti léčení klonidinem
jsou převedeni na kaptopril.
Periferní vazodilatancia a kaptopril se navzájem ve svém hypotenzním účinku potencují. Dávkování je
třeba upravit tak, abychom se vyvarovali hypotenzi po počáteční dávce.
Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)
pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu
je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená funkce
ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující RAAS (viz
body 4.3, 4.4 a 5.1).
Lithium
Při současném podávání lithia s inhibitory ACE byly hlášeny případy reverzibilního zvýšení koncentrací
lithia v séru a toxicita. Současné použití thiazidových diuretik může zvýšit riziko toxicity lithia, a ještě
zvýšit již zvýšené riziko toxicity lithia s inhibitory ACE. Užívání kaptoprilu s lithiem se nedoporučuje,
ale pokud je taková kombinace nezbytná, má být prováděno pečlivé monitorování hladiny lithia v séru.
Nesteroidní protizánětlivé léčivé přípravky
Bylo popsáno, že nesteroidní protizánětlivé léčivé přípravky (NSAID) a inhibitory ACE mají aditivní
účinek na zvýšení hladiny kalia v séru, zatímco funkce ledvin může být snížena. Tyto účinky jsou
v zásadě reverzibilní. Vzácně se může objevit akutní selhání ledvin, zejména u pacientů s poruchou
funkce ledvin, jako jsou starší nebo dehydratované osoby. Trvalé podávání NSAID může snižovat
antihypertenzní účinek inhibitorů ACE.
Anestetika
ACE inhibitory mohou potencovat hypotenzní účinek některých anestetik. Takto vzniklou hypotenzi
zvládneme podáním náhradních roztoků.
Strana 8 (celkem 13)
Narkotika/antipsychotika
Je možná posturální hypotenze.
Alfa blokátory
Současné užívání alfa blokátorů, může zvýšit antihypertenzní účinky kaptoprilu a zvýšit riziko
ortostatické hypotenze.
Léčba akutního infarktu myokardu
Kaptopril může být použit k léčbě pacientů s infarktem myokardu současně s kyselinou
acetylsalicylovou (v kardiologických dávkách), trombolytiky, betablokátory a/nebo nitráty.
Tricyklická antidepresiva/antipsychotika
Inhibitory ACE mohou zvyšovat hypotenzní účinky některých tricyklických antidepresiv a
antipsychotik (viz 4.4). Může dojít k posturální hypotenzi.
Antacida
Redukují biologickou dostupnost kaptoprilu, ale nemá to klinický význam.
Sympatomimetika
Mohou snížit antihypertenzní účinky inhibitorů ACE; pacienti mají být pečlivě sledováni.
Antidiabetika
Farmakologické studie prokázaly, že inhibitory ACE, včetně kaptoprilu, mohou u diabetiků potencovat
účinky inzulínu a perorálních antidiabetik jako je sulfonylmočovina na hladinu glukosy v krvi. Pokud
by k této velmi vzácné interakci došlo, může být nutné snížení dávkování antidiabetik během současné
léčby inhibitory ACE.
Alopurinol, prokainamid, cytostatika nebo imunosupresiva
Současné podávání s inhibitory ACE může vést ke zvýšenému riziku leukopenie, zejména pokud jsou
užívány ve vyšších než v běžně doporučovaných dávkách.
U pacientů léčených kaptoprilem a alopurinolem nebo prokainamidem byl popsán výskyt neutropenie
a/nebo Stevens-Johnsonova syndromu. Přesto, že kauzální vztah nebyl prokázán, této kombinaci se
vyhýbáme, zejména u pacientů s poruchou renálních funkcí.
U pacientů s poruchou renálních funkcí, léčených kaptoprilem, byl azathioprin a cyklofosfamid
spojován s výskytem poruch krvetvorby.
Probenecid
Probenecid snižuje vylučování kaptoprilu.
Alkohol
Alkohol zvyšuje hypotenzní účinek kaptoprilu.
Laboratorní testy
Kaptopril může způsobit falešně pozitivní test na přítomnost acetonu v moči.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Podávání ACE inhibitorů během prvního trimestru těhotenství není doporučeno (viz bod 4.4).
Podávání ACE inhibitorů v druhém a třetím trimestru těhotenství je kontraindikováno (viz bod
4.3 a 4.4).
Epidemiologické důkazy týkající se rizika teratogenity při podávání inhibitorů ACE během prvního
trimestru těhotenství nebyly nezvratné, avšak malé zvýšení rizika nelze vyloučit. Pokud je pokračování
v léčbě inhibitory ACE považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být převedeny na
Strana 9 (celkem 13)
jinou léčbu hypertenze, která má ověřený bezpečnostní profil pro podávání v těhotenství. Pokud je
těhotenství prokázané, musí být léčba inhibitory ACE okamžitě ukončena a musí být zahájena vhodná
alternativní léčba.
Léčba inhibitory ACE v průběhu druhého a třetího trimestru způsobuje lidskou fetotoxicitu (porucha
funkce ledvin, oligohydramnion, zpoždění osifikace lebky) a neonatální toxicitu (selhání ledvin,
hypotenze, hyperkalemie), (viz bod 5.3). Pokud k léčbě inhibitory ACE došlo od druhého trimestru
těhotenství, doporučuje se ultrazvukové vyšetření funkce ledvin a lebky. Novorozenci, jejichž matky
užívaly inhibitory ACE, musí být sledováni kvůli hypotenzi (viz body 4.3 a 4.4).
Kojení
Omezené farmakokinetické údaje vykazují velmi nízké koncentrace v mateřském mléce (viz bod 5.2). I
když tyto koncentrace se zdají být klinicky irelevantní, použití kaptoprilu v období kojení se
nedoporučuje u předčasně narozených dětí a několik prvních týdnů po porodu, z důvodu hypotetického
kardiovaskulárního a renálního rizika a z důvodu nedostatku klinických zkušeností.
U staršího dítěte může být zváženo použití kaptoprilu u kojící matky, pokud je tato léčba pro matku
nezbytná a dítě je sledováno, zda léčba nemá nežádoucí účinky.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Stejně jako u jiných antihypertenziv může být snížena schopnost řídit nebo obsluhovat stroje, a to na
začátku léčby, nebo při úpravě dávkování, a také při užívání v kombinaci s alkoholem, avšak tyto účinky
jsou závislé na citlivosti jedince.
4.8 Nežádoucí účinky
Frekvence je definována s použitím následující konvence: časté (1/100 až <1/10), méně časté (až <1/100), vzácné (1/10000 až <1/1000) a velmi vzácné (<1/10000), není známo (z dostupných údajů
nelze určit).
Nežádoucí účinky hlášené při léčbě kaptoprilem a/nebo inhibitory ACE:
Poruchy krve a lymfatického systému
Velmi vzácné: neutropenie/agranulocytóza (viz 4.4), pancytopenie, zejména u pacientů s poruchou
funkce ledvin (viz bod 4.4), anémie (včetně aplastické a hemolytické), trombocytopenie,
lymfadenopatie, eozinofilie, autoimunitní choroby a/nebo pozitivní ANA-titrace.
Není známo: sérová nemoc
Poruchy metabolismu a výživy
Vzácné: anorexie
Velmi vzácné: hyperkalémie, hypoglykemie (viz bod 4.4)
Psychiatrické poruchy
Časté: poruchy spánku
Velmi vzácné: zmatenost, deprese
Poruchy nervového systému
Časté: zhoršení chuti, závratě
Vzácné: ospalost, bolest hlavy a parestezie
Velmi vzácné: cerebrovaskulární příhody, včetně cévní mozkové příhody a synkopy.
Není známo: poruchy rovnováhy
Poruchy oka
Velmi vzácné: rozmazané vidění
Poruchy ucha a labyrintu
Není známo: tinnitus
Strana 10 (celkem 13)
Srdeční poruchy
Méně časté: tachykardie nebo tachyarytmie, angina pectoris, palpitace
Velmi vzácné: srdeční zástava, kardiogenní šok
Není známo: infarkt myokardu v souvislosti s hypotenzí
Cévní poruchy
Méně časté: hypotenze (viz bod 4.4), Raynaudův syndrom, zrudnutí, bledost
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Časté: suchý, dráždivý (neproduktivní kašel), dušnost
Velmi vzácné: bronchospasmus, rinitida, alergická alveolitida/eosinofilní pneumonie
Není známo: bronchitida, sinusitida
Gastrointestinální poruchy:
Časté: nauzea, zvracení, podráždění žaludku, bolest břicha, průjem, zácpa, sucho v ústech.
Vzácné: stomatitida/aftózní ulcerace, střevní angioedém (viz bod 4.4).
Velmi vzácné: glositida, peptický vřed, pankreatitida.
Není známo: porucha trávení
Poruchy jater a žlučových cest
Velmi vzácné: porucha jaterní funkce a cholestáza (včetně žloutenky), hepatitida včetně nekrózy,
zvýšení jaterních enzymů a bilirubinu.
Poruchy kůže a podkožní tkáně:
Časté: pruritus s vyrážkou nebo bez vyrážky, vyrážka a alopecie.
Méně časté: angioedém (viz bod 4.4)
Velmi vzácné: kopřivka, Stevens-Johnsonův syndrom, erythema multiforme, fotosenzitivita,
erytrodermie, pemfigoidní reakce a exfoliativní dermatitida.
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Velmi vzácné: myalgie, artralgie
Poruchy ledvin a močových cest
Vzácné: poruchami funkce ledvin, včetně selhání ledvin, polyurie, oligurie, zvýšená frekvence moči.
Velmi vzácné: nefrotický syndrom.
Poruchy reprodukčního systému a prsu
Velmi vzácné: impotence, gynekomastie
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Méně časté: bolest na hrudi, únava, malátnost
Velmi vzácné: horečka
Vyšetření
Velmi vzácné: proteinurie, eozinofilie, zvýšení hladiny draslíku v séru, snížení hladiny sodíku v séru,
zvýšení močovinového dusíku v krvi nebo séru (azotemie), kreatininu v séru a sérového bilirubinu,
snížení hemoglobinu, hematokritu, leukocytů, trombocytů, pozitivní ANA-titr, zvýšená sedimentace
Není známo: acidóza
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova Strana 11 (celkem 13)
100 41 Praha Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Symptomy
Příznakem předávkování je těžká hypotenze, šok, stupor, bradykardie, elektrolytový rozvrat a renální
selhání.
Léčba
Pacient po požití nadměrné dávky musí být pod stálou kontrolou. Je třeba často monitorovat elektrolyty
a kreatinin v séru. Snažíme se zabránit vstřebávání dávky (např. výplachem žaludku, podáním
adsorbentů a síranu sodného do 30 minut po požití) a podpořit její vyloučení v případě nedávného požití.
Dojde-li k hypotenzi, uložíme pacienta do protišokové polohy a urychleně doplníme soli a krevní volum
náhradními roztoky. Je nutno zvážit použití angiotenzinu II. Bradykardie nebo rozsáhlé vagové reakce
by měly být léčeny atropinem. Je možné zvážit použití kardiostimulátoru. Kaptopril je odstranitelný
hemodialýzou, není však vhodné použití vysokoprůtokových polyakrylonitrilových membrán.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Léčiva ovlivňující renin-angiotensinový systém, ACE inhibitory,
samotné
ATC kód: C09AA
Příznivý účinek ACE inhibitorů na hypertenzi a srdeční selhání spočívá v supresi renin-angiotenzin
aldosteronového systému. Kaptopril inhibuje angiotenzin konvertující enzym (ACE)
peptidyldipeptidázu, která umožňuje přeměnu inaktivního angiotenzinu I na aktivní angiotenzin II.
Angiotenzin II je účinný vazokonstriktor vyvolávající arteriální vazokonstrikci a zvýšení TK a sekreci
aldosteronu v nadledvinách. Výsledkem inhibice ACE je snížení hladiny angiotenzinu II v plazmě, které
vede ke snížení vazokonstrikce a ke snížení sekrece aldosteronu (následné snížení retence vody a Na+ a
zvýšení K+). ACE rovněž degraduje bradykinin na inaktivní metabolity. Výsledkem inhibice ACE je
zvýšení aktivity cirkulujícího kalikrein-kininového systému, který aktivací prostaglandinů vyvolá
periferní vazodilataci. Je možné, že tento mechanismus je zodpovědný za některé nežádoucí účinky i za
antihypertenzivní efekt u hypertoniků.
ACE inhibitory snižují TK u hypertoniků vleže i vstoje, aniž by docházelo ke kompenzačnímu zrychlení
tepové frekvence. Periferní rezistence arterií se snižuje a nedochází k signifikantním změnám
v srdečním výdeji. Současně dochází ke změnám renálního průtoku, aniž by došlo ke změnám
glomerulární filtrace. U renovaskulární hypertenze však se na straně stenózy renální arterie glomerulární
filtrace signifikantně snižuje (na straně zdravé ke změně nedochází).
Dosažení uspokojivé hodnoty TK může trvat i několik týdnů, ale přetrvává i při vynechání dávky.
ACE inhibitory jsou účinné dokonce i u hypertoniků s nízkou hladinou reninu, ačkoliv u hypertoniků
černé rasy (nízká hladina reninu) je odpověď na monoterapii ACE inhibitory v průměru slabší než u
hypertoniků bílé rasy. Tento rozdíl mizí po přidání diuretik.
Hemodynamický účinek ACE inhibitorů na pacienty se srdečním selháním je vyvolán dilatací jak
arteriol, tak vén. Snižuje se předtížení i dotížení, klesají plnící tlaky, plicní cévní odpor, zvyšuje se
srdeční výdej i tolerance zátěže. Tyto účinky jsou dlouhodobé.
Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan
Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans
Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem
receptorů pro angiotenzin II.
Strana 12 (celkem 13)
Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo cerebrovaskulárního
onemocnění nebo u pacientů s diabetes mellitus 2. typu se známkami poškození cílových orgánů. Studie
VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a diabetickou nefropatií.
V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární
ukazatele a mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalémie,
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností
jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotensin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií
užívat současně.
Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease
Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem
ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a chronickým
onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena
z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda byly
numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí účinky a
sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalémie, hypotenze a renální dysfunkce) byly častěji
hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Po perorálním podání léčebné dávky dochází k rychlé absorpci ze 70 % a absolutní biologická
dostupnost je kolem 60 % ve srovnání s i. v. aplikací. Nástup účinku začíná za 30 minut a dosahuje
maxima za 1 až 2 hodiny po podání. Po jednotlivé perorální dávce 100 mg je Cmax asi 1,6 až 1,9 mg/ml,
Tmax je asi 0,8 až 1,0 hod. K eliminaci dochází během 24 hodin ledvinami, asi 40 až 50 % podané látky
se vyloučí v nezměněné formě. Na plazmatické bílkoviny se kaptopril váže z 25 až 30 %. Biologický
poločas je asi 2 hodiny.
Antihypertenzní účinek se překročením dávky 150 mg/den nezvyšuje.
Potrava snižuje biologickou dostupnost o 25 až 50 %, ale nemá to vliv na antihypertenzní účinek.
Antacida však snižují biologickou dostupnost (o 45 %), opožďují Tmax o 1,5 hodiny a opožďují nástup
antihypertenzního účinku.
Kojení
V hodnocení dvanácti žen užívajících orální kaptopril 100 mg třikrát denně, byla průměrná vrcholná
hladina v mléce 4,7 mikrogramu/l a nastala 3,8 hodiny po dávce.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Kancerogenita kaptoprilu se při studiích na myších a krysách neprokázala ani při mnohonásobném
překročení maximální dávky.
Teratogenní účinek kaptoprilu je popsán výše (bod 4.6).
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Mikrokrystalická celulosa, monohydrát laktosy, kukuřičný škrob, hydrogenovaný ricinový olej,
koloidní bezvodý oxid křemičitý a magnesium-stearát.
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
roky.
Strana 13 (celkem 13)
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25 C, v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.
6.5 Druh obalu a obsah balení
OPA/Al/PVC/Al blistr, krabička.
Velikost balení:
Tensiomin 12,5 mg tablety: 30, 90 nebo 200 tablet;
Tensiomin 25 mg tablety: 30, 90 nebo 200 tablet;
Tensiomin 50 mg tablety: 20, 30, 90 nebo 200 tablet.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Egis Pharmaceuticals PLC.
1106 Budapešť, Keresztúri út 30-38.
Maďarsko
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)
Tensiomin 12,5 mg tablety: 58/097/92-A/C
Tensiomin 25 mg tablety: 58/097/92-B/C
Tensiomin 50 mg tablety: 58/097/92-C/C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 28.5.Datum posledního prodloužení registrace: 16.9.
10. DATUM REVIZE TEXTU
3. 12.
Více o léku Tensiomin
Tensiomin
Auswahl von Produkten in unserem Angebot von unserer Apotheke
|
Auf Lager | Versand von 79 CZK 735 CZK |
|
Auf Lager | Versand von 79 CZK 135 CZK |
