Montelukast teva

Farmakoterapeutická skupina: Antagonista leukotrienových receptorů
ATC kód: R03DC
Mechanismus účinku
Cysteinylové leukotrieny (LTC4, LTD4, LTE4) jsou silné zánětlivé eikosanoidy uvolňované různými
buňkami, včetně žírných buněk a eosinofilů. Tyto důležité proastmatické mediátory se vážou na
cysteinyl-leukotrienové (CysLT) receptory. Receptor CysLT typu 1 (CysLT1) se nachází v dýchacích
cestách člověka (včetně buněk hladkého svalu dýchacích cest a makrofágů dýchacích cest) a na
dalších prozánětlivých buňkách (včetně eosinofilů a některých myeloidních kmenových buněk). Byla
zjištěna korelace mezi CysLT a patofyziologií astmatu a alergické rýmy. Při astmatu patří mezi
leukotrieny zprostředkované účinky bronchokonstrikce, sekrece hlenu, vaskulární permeabilita a
zmnožení eosinofilů. Při alergické rýmě se po expozici alergenu uvolňují CysLT z nosní sliznice
během reakce jak časné, tak i pozdní fáze, a souvisejí se symptomy alergické rýmy. Bylo zjištěno, že
intranazální expozice CysLT zvětšuje rezistenci nosní části dýchacích cest a zhoršuje příznaky
neprůchodnosti nosu.

Farmakodynamické účinky
Montelukast je sloučenina účinná po perorálním podání, která se váže s vysokou afinitou a selektivitou
na receptor CysLT1. V klinických studiích montelukast inhiboval bronchokonstrikci vyvolanou
inhalací LTD4 v dávkách nejvýše 5 mg. K bronchodilataci došlo během 2 hodin od perorálního
podání. Bronchodilatační efekt β-agonistů posiloval účinek vyvolaný montelukastem. Léčba
montelukastem inhibuje jak časnou, tak pozdní bronchokonstrikci vyvolanou antigenním testem.
Montelukast v porovnání s placebem snižoval množství eosinofilů v periferní krvi u dospělých a dětí.
Ve zvláštní studii léčba montelukastem významně snížila množství eosinofilů v dýchacích cestách
(měřeno ve sputu) a v periferní krvi za zlepšení klinické kontroly astmatu.

Klinická účinnost a bezpečnost
Ve studiích u dospělých montelukast v dávce 10 mg jednou denně významně zlepšil v porovnání s
placebem ranní jednosekundovou vitální kapacitu při usilovném výdechu - FEV1 (10,4 % oproti 2,7 %
v porovnání se stavem před léčbou), dopolední vrcholovou expirační průtokovou rychlost – PEFR
(24,5 l/min oproti 3,3 l/min v porovnání se stavem před léčbou) a významně snížil celkovou spotřebu
β-agonistů (-26,1 % oproti 4,6 % v porovnání se stavem před léčbou). Zlepšení v pacienty udávaném
hodnocení denních a nočních astmatických příznaků bylo významně větší než u placeba.

Studie u dospělých prokázaly schopnost montelukastu zvýšit klinický účinek inhalačních
kortikosteroidů (změna v % oproti stavu před léčbou u inhalačního beklometazonu a montelukastu
v porovnání s beklometazonem, co se týče FEV1: 5,43 % oproti 1,04 %, užití β -agonistů -8,70 %
oproti 2,64 %). Ve srovnání s inhalačním beklometazonem (200 μg dvakrát denně s použitím spaceru)
prokázal montelukast mnohem rychlejší počáteční odezvu, ačkoli během 12týdenní studie vykázal
beklometazon v průměru vyšší terapeutický efekt (změna v % oproti stavu před léčbou u montelukastu
v porovnání s beklometazonem, co se týče FEV1: 7,49 % oproti 13,3 %, užití β-agonistů -28,28 %
oproti -43,89 %). U vysokého procenta pacientů léčených montelukastem byla nicméně dosažena
podobná klinická odezva jako u beklometazonu (tj. 50 % pacientů léčených beklometazonem dosáhlo
11% nebo vyššího zlepšení FEV1 v porovnání se stavem před léčbou, přičemž přibližně 42 % pacientů
léčených montelukastem dosáhlo stejné odezvy).


U dospělých a dospívajících pacientů ve věku 15 a více let s astmatem a současně se sezónní
alergickou rýmou byla provedena klinická studie, která hodnotila účinek montelukastu při
symptomatické léčbě sezónní alergické rýmy. V této studii montelukast podávaný jednou denně v
dávce 10 mg prokázal statisticky významné zlepšení skóre denních symptomů rýmy v porovnání s
placebem. Skóre denních symptomů rýmy je průměrem skóre denních nosních symptomů (ucpání
nosu, výtok z nosu, svědění v nose a kýchání) a skóre nočních symptomů rýmy (ucpání nosu při
probuzení, potíže s usínáním a probouzení se v noci). Celkové hodnocení alergické rýmy pacienty a
lékaři se v porovnání s placebem signifikantně zlepšilo. Hodnocení antiastmatické účinnosti nebylo
primárním cílem této studie.

V 8týdenní studii u dětských pacientů ve věku od 6 do 14 let montelukast v dávce 5 mg denně v
porovnání s placebem signifikantně zlepšil respirační funkce (FEV1 – změna v porovnání se stavem
před léčbou 8,71 % oproti 4,16 %; změna dopoledního PEFR v porovnání se stavem před léčbou –
27,9 l/min oproti 17,8 l/min) a snížení potřeby β-agonistů „podle potřeby“ (-11,7 % oproti +8,2 % v
porovnání se stavem před léčbou).

Signifikantní snížení námahou indukované bronchokonstrikce (EIB) bylo prokázáno v 12týdenní
studii u dospělých (maximální pokles FEV1 22,33 % u montelukastu oproti 32,40 % u placeba, doba
nutná k zotavení a návratu k hodnotám FEV1 před léčbou 44,22 minut oproti 60,64 minut). Tento
účinek se neměnil během celých 12 týdnů trvání studie. Redukce EIB byla rovněž prokázána v
krátkodobé studii u dětských pacientů ve věku od 6 do 14 let (maximální pokles FEV1 18,27 % oproti
26,11 %, doba nutná k zotavení a návratu k hodnotám FEV1 před léčbou 17,76 minut oproti
27,98 minut). Účinek v obou studiích byl prokázán na konci intervalu s dávkováním jednou denně.

U astmatických pacientů citlivých na aspirin současné podávání inhalačních nebo perorálních
kortikosteroidů s montelukastem v porovnání s placebem signifikantně zlepšilo kontrolu astmatu
(FEV1 – změna v porovnání se stavem před léčbou 8,55 % oproti -1,74 % a snížení celkové potřeby β-
agonistů -27,78 % oproti 2,9 % v porovnání se stavem před léčbou).