Sp. zn. suklsSOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
LAMOTRIX 25 mg tablety
LAMOTRIX 50 mg tablety
LAMOTRIX 100 mg tablety
LAMOTRIX 200 mg tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta přípravku LAMOTRIX 25 mg obsahuje 25 mg lamotriginu.
Jedna tableta přípravku LAMOTRIX 50 mg obsahuje 50 mg lamotriginu.
Jedna tableta přípravku LAMOTRIX 100 mg obsahuje 100 mg lamotriginu.
Jedna tableta přípravku LAMOTRIX 200 mg obsahuje 200 mg lamotriginu.

Pomocná látka se známým účinkem: monohydrát laktózy
Jedna tableta přípravku LAMOTRIX 25 mg obsahuje 24,7 mg monohydrátu laktózy.
Jedna tableta přípravku LAMOTRIX 50 mg obsahuje 49,4 mg monohydrátu laktózy.
Jedna tableta přípravku LAMOTRIX 100 mg obsahuje 98,8 mg monohydrátu laktózy.
Jedna tableta přípravku LAMOTRIX 200 mg obsahuje 197,6 mg monohydrátu laktózy.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tableta.
LAMOTRIX 25 mg: Béžové, kulaté, ploché tablety o průměru 6 mm s vyražením „MC“ na jedné straně.
LAMOTRIX 50 mg: Béžové, kulaté, ploché tablety o průměru 8 mm s půlicí rýhou.
LAMOTRIX 100 mg: Béžové, kulaté, ploché tablety o průměru 9,5 mm s půlicí rýhou.
LAMOTRIX 200 mg: Béžové, kulaté, ploché tablety o průměru 12,7 mm s půlicí rýhou.
Tablety lze dělit na dvě stejné poloviny, kromě LAMOTRIXU 25 mg, který nemá půlicí rýhu.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Epilepsie
Dospělí a mladiství od 13 let
• Přídatná léčba nebo monoterapie epilepsie s parciálními a generalizovanými záchvaty, včetně
tonicko-klonických záchvatů
• Záchvaty spojené s Lennox-Gastautovým syndromem. LAMOTRIX se podává jako přídatná
léčba, ale u Lennox-Gastautova syndromu může být úvodním antiepileptickým lékem (AED).
Děti a mladiství od 2 do 12 let
• Přídatná léčba epilepsie s parciálními a generalizovanými záchvaty, včetně tonicko-klonických
záchvatů a záchvatů spjatých s Lennox-Gastautovým syndromem
• Monoterapie u záchvatů typu absencí
Bipolární porucha
Dospělí od 18 let
• Prevence epizod poruchy nálad u pacientů s bipolární poruchou typu I, kteří mají zkušenost hlavně
s depresivními epizodami (viz bod 5.1).
LAMOTRIX není indikován k akutní léčbě epizod mánie a deprese.
4.2 Dávkování a způsob podání
Způsob podání
Tablety přípravku LAMOTRIX se mají polykat celé, nemají se žvýkat, nebo drtit.
Dávkování
Jestliže se vypočtená dávka lamotriginu (např. k léčbě dětí s epilepsií nebo pacientů s hepatální
dysfunkcí) nerovná určitému počtu celých tablet, má se podávat dávka zaokrouhlená na nejbližší nižší
počet celých tablet.
Znovuzahájení léčby
Při znovuzahájení léčby u pacientů, kteří z jakéhokoliv důvodu přestali LAMOTRIX užívat, má
předepisující lékař posoudit potřebu zvyšování dávky až po dávku udržovací, protože s vysokými
úvodními dávkami a s překročením doporučeného postupného zvyšování dávek lamotriginu je spojeno
riziko závažné vyrážky (viz bod 4.4). Čím delší je časový interval od poslední dávky, tím opatrněji má
zvyšování dávek k dávce udržovací probíhat. Pokud je interval od ukončení podávání lamotriginu delší
než pět poločasů (viz bod 5.2), LAMOTRIX má být zvyšován na udržovací dávku podle příslušného
schématu.
Doporučuje se, aby LAMOTRIX nebyl znovu podáván pacientům, kterým byla léčba ukončena
z důvodu vyrážky spojené s léčbou lamotriginem, pokud očekávaný přínos jasně nepřeváží nad možným
rizikem.
Epilepsie
Doporučené zvyšování dávek a udržovací dávky pro dospělé a mladistvé od 13 let (Tabulka 1) a pro
děti a mladistvé od 2 do 12 let (tabulka 2) jsou uvedené níže. Z důvodu rizika vzniku vyrážky se nemá
úvodní dávka a následné zvyšování dávky překročit (viz bod 4.4).
Pokud jsou vysazeny souběžné AED, nebo pokud jsou do léčebného režimu obsahujícího lamotrigin
zařazeny jiné AED/léčivé přípravky, má se zvážit možný účinek na farmakokinetiku lamotriginu (viz
bod 4.5).
Tabulka 1: Dospělí a mladiství od 13 let - doporučený léčebný režim u epilepsie
Léčebný režim 1. a 2. týden 3. a 4. týden Obvyklá udržovací
dávka
Monoterapie 25 mg/den
(jednou denně)
50 mg/den
(jednou denně)
100–200 mg/den
(jednou denně nebo
rozděleně ve dvou
dílčích dávkách)
K dosažení udržovací
dávky lze denní dávku
Léčebný režim 1. a 2. týden 3. a 4. týden Obvyklá udržovací
dávka
postupně zvyšovat
každý týden až každé
dva týdny o 50 až
100 mg, dokud není
dosaženo optimální
odpovědi.
Někteří pacienti
vyžadují k dosažení
požadované odpovědi
denní dávku 500 mg.
Přídatná terapie S valproátem (inhibitor lamotriginové glukuronidace - viz bod 4.5)
Tento dávkovací režim
má být použit
s valproátem bez ohledu
na další současně
podávanou léčbu
12,5 mg/den
(podává se 25 mg
obden)
25 mg/den
(jednou denně)
100–200 mg
(jednou denně nebo
rozděleně ve dvou
dílčích dávkách)
K dosažení udržovací
dávky lze denní dávku
postupně zvyšovat
každý týden až každé
dva týdny o
maximálně 25 až mg, dokud není
dosaženo optimální
odpovědi.
Přídatná terapie BEZ valproátu a S induktory lamotriginové glukuronidace (viz bod 4.5)
Tento dávkovací režim
má být použit bez
valproátu, ale s:
fenytoinem
karbamazepinem
fenobarbitalem
primidonem
rifampicinem
lopinavirem/ritonavirem
50 mg/den
(jednou denně)
100 mg/den
(rozděleně ve dvou
dílčích dávkách)
200–400 mg
(rozděleně ve dvou
dílčích dávkách)
K dosažení udržovací
dávky lze denní dávku
postupně zvyšovat
každý týden až každé
dva týdny o 100 mg,
dokud není dosaženo
optimální odpovědi.
Někteří pacienti
vyžadují k dosažení
požadované odpovědi
denní dávku 700 mg.
Přídatná terapie BEZ valproátu a BEZ induktorů lamotriginové glukuronidace (viz bod 4.5)
Tento dávkovací režim
má být použit s jinými
přípravky, které
výrazně neinhibují,
nebo neindukují
25 mg/den
(jednou denně)
50 mg/den
(jednou denně)
100–200 mg
(jednou denně nebo
rozděleně ve dvou
dílčích dávkách)
Léčebný režim 1. a 2. týden 3. a 4. týden Obvyklá udržovací
dávka
glukuronidaci
lamotriginu.
K dosažení udržovací
dávky lze denní dávku
postupně zvyšovat
každý týden až každé
dva týdny o 50 až
100 mg dokud není
dosaženo optimální
odpovědi.
U pacientů užívajících léčivé přípravky, u kterých není v současnosti známá farmakokinetická
interakce s lamotriginem (viz bod 4.5), se má léčebný režim lamotriginu užívat způsobem
doporučeným pro kombinaci lamotriginu s valproátem.

Tabulka 2: Děti a mladiství ve věku od 2 do 12 let - doporučený léčebný režim u epilepsie (vyjádřený
jako celkové denní dávky v mg/kg tělesné hmotnosti/den)**
Léčebný režim 1. a 2. týden 3. a 4. týden Obvyklá udržovací
dávka
Monoterapie u záchvatů
v podobě absencí
0,3 mg/kg/den
(jednou denně nebo
rozděleně ve dvou
dílčích dávkách)
0,6 mg/kg/den
(jednou denně nebo
rozděleně ve dvou
dílčích dávkách)
1–15 mg/kg/den
(jednou denně nebo
rozděleně do dvou
denních dávek)
K dosažení udržovací
dávky mohou být
dávky zvýšené
o maximálně
0,6 mg/kg/den každý
týden nebo každé dva
týdny, dokud není
dosaženo optimální
odpovědi. Maximální
udržovací dávka je
200 mg/den.
Přídatná terapie S valproátem (inhibitor lamotriginové glukuronidace - viz bod 4.5)
Tento dávkovací režim
má být použít
s valproátem bez ohledu
na další současně
podávanou léčbu
0,15 mg/kg/den*
(jednou denně)
0,3 mg/kg/den*
(jednou denně)
1–5 mg/kg/den
(jednou denně nebo
rozděleně do dvou
denních dávek)
K dosažení udržovací
dávky mohou být
dávky zvýšené
o maximálně 0,mg/kg každý týden
nebo každé dva týdny
dokud není dosaženo
optimální odpovědi,
s maximální udržovací
Léčebný režim 1. a 2. týden 3. a 4. týden Obvyklá udržovací
dávka
dávkou do mg/den.
Přídatná terapie BEZ valproátu a S induktory lamotriginové glukuronidace (viz bod 4.5)
Tento dávkovací režim
má být použit bez
valproátu, ale s:
fenytoinem
karbamazepinem
fenobarbitalem
primidonem
rifampicinem
lopinavirem/ritonavirem
0,6 mg/kg/den
(rozděleně ve dvou
dílčích dávkách)
1,2 mg/kg/den
(rozděleně ve dvou
dílčích dávkách)
5–15 mg/kg/den
(jednou denně nebo
rozděleně do dvou
denních dávek)
K dosažení udržovací
dávky mohou být
dávky zvýšené
o maximálně 1,mg/kg každý týden
nebo každé dva týdny
až do dosažení
optimální odpovědi, s
maximální udržovací
dávkou do mg/den.
Přídatná terapie BEZ valproátu a BEZ induktorů lamotriginové glukuronidace (viz bod 4.5)
Tento dávkovací režim
má být použit s jinými
přípravky, které
výrazně neinhibují,
nebo indukují
glukuronidaci
lamotriginu.
0,3 mg/kg/den
(jednou denně nebo
rozděleně ve dvou
dílčích dávkách)
0,6 mg/kg/den
(jednou denně nebo
rozděleně ve dvou
dílčích dávkách)
1–10 mg/kg/den
(jednou denně nebo
rozděleně do dvou
denních dávek)
K dosažení udržovací
dávky mohou být
dávky zvýšené
o maximálně
0,6 mg/kg každý týden
nebo každé dva týdny
až do dosažení
optimální odpovědi,
s maximální udržovací
dávkou do mg/den.
U pacientů užívajících léčivé přípravky, u kterých není v současnosti známá farmakokinetická
interakce s lamotriginem (viz bod 4.5), se má léčebný režim lamotriginu užívat způsobem
doporučeným pro kombinaci lamotriginu s valproátem.
* Pokud je vypočtená denní dávka u pacientů užívajících valproát 1 mg a více, ale méně než 2 mg,
lze použít jinou dostupnou formu lamotriginu 2 mg užívanou v prvních dvou týdnech obden. Pokud
je vypočtená denní dávka u pacientů užívajících valproát menší než 1 mg, LAMOTRIX se nemá
podávat.
** Pokud nelze vypočtené dávky lamotriginu dosáhnout pomocí celých tablet, dávka má být
zaokrouhlena dolů na nejbližší celou tabletu.

Aby se u dětí zajistily přesné terapeutické dávky, je nutné průběžně sledovat tělesnou hmotnost a při její
změně revidovat dávkování. Je pravděpodobné, že pacienti ve věku dvou až šesti let budou potřebovat
udržovací dávky na horní hranici doporučeného dávkového rozmezí.
Je-li při přídavné léčbě dosaženo kontroly epilepsie, současné užívání antiepileptik může být ukončeno
a pacienti mohou pokračovat v monoterapii přípravkem LAMOTRIX.
Děti ve věku do 2 let
Údaje o účinnosti a bezpečnosti podávání lamotriginu jako přídatné léčby epilepsie s parciálními
záchvaty dětem ve věku od 1 měsíce do 2 let jsou omezené (viz bod 4.4). Nejsou k dispozici žádná data
o podávání u dětí do 1 měsíce. LAMOTRIX se tedy nedoporučuje podávat dětem do 2 let. Přesto, pokud
je na základě klinické potřeby rozhodnuto přípravek podat, je třeba věnovat pozornost informacím
v bodech 4.4, 5.1 a 5.2.
Bipolární porucha
Doporučené zvyšování dávek a udržovací dávky u dospělých pacientů od 18 let jsou uvedeny
v tabulkách níže. Přechodný režim zahrnuje zvyšování dávek lamotriginu k udržovací stabilizující dávce
za více než šest týdnů (viz Tabulka 3), po které jiné psychotropní přípravky a/nebo antiepileptika mohou
být vysazeny, je-li to z klinického hlediska indikováno (viz Tabulka 4). Úprava dávky následující po
přidání dalších psychotropních přípravků a/nebo antiepileptik je rovněž uvedena níže (viz Tabulka 5).
Vzhledem k riziku výskytu kopřivky se úvodní dávka a následné zvyšování dávky nemá překročit (viz
bod 4.4).

Tabulka 3: Dospělí od 18 let - doporučené zvyšování dávek až po celkovou denní stabilizující dávku
u léčených pro bipolární poruchu
Léčebný režim 1. a 2. týden 3. a 4. týden 5. týden Stabilizující
dávka
(6. týden)*
Monoterapie s lamotriginem NEBO přídatnou terapií BEZ valproátu a BEZ induktorů
lamotriginové glukuronidace (viz bod 4.5)
Tento dávkovací režim
má být použit s jinými
přípravky, které
výrazně neinhibují,
nebo neindukují
glukuronidaci
lamotriginu.
25 mg/den
(jednou denně)
50 mg/den
(jednou denně
nebo rozděleně
ve dvou dílčích
dávkách)
100 mg/den
(jednou denně
nebo rozděleně
ve dvou dílčích
dávkách)
200 mg/den -
obvyklá cílová
dávka pro
optimální
odpověď
(jednou denně,
nebo rozděleně
ve dvou dílčích
dávkách)
Dávky v
rozmezí 400 mg/den byly
použity
v klinických
studiích)
Přídavná terapie S valproátem (inhibitor lamotriginové glukuronidace - viz bod 4.5)
Tento dávkovací režim
má být použít
s valproátem bez ohledu
12,5 mg/den
(podává se mg obden)
25 mg/den
(jednou denně)
50 mg/den
(jednou denně
nebo rozděleně
100 mg/den -
obvyklá cílová
dávka pro
na další současně
podávanou léčbu
ve dvou dílčích
dávkách)
optimální
odpověď
(jednou denně,
nebo rozděleně
ve dvou dílčích
dávkách)
Maximální
denní dávka
200 mg může
být podána
v závislosti na
klinické
odpovědi
Přídavná terapie BEZ valproátu a S induktory lamotriginové glukuronidace (viz bod 4.5)
Tento dávkovací režim
má být použit bez
valproátu, ale s:
fenytoinem
karbamazepinem
fenobarbitalem
primidonem
rifampicinem
lopinavirem/ritonavirem
50 mg/den
(jednou denně)
100 mg/den
(rozděleně ve
dvou dílčích
dávkách)
200 mg/den
(rozděleně ve
dvou dílčích
dávkách)
V 6. týdnu
300 mg/den a je-
li potřeba, dávka
se zvýší
v 7. týdnu na
obvykle cílovou
dávku
400 mg/den
k dosažení
optimální
odpovědi
(rozděleně ve
dvou dílčích
dávkách)
U pacientů užívajících léčivé přípravky, u kterých farmakokinetická interakce s lamotriginem
v současnosti není známa (viz bod 4.5), se má zvyšovat dávkování lamotriginu způsobem
doporučeným pro kombinaci lamotriginu s valproátem.
* cílová stabilizační dávka závisí na klinické odpovědi
Tabulka 4: Dospělí od 18 let - udržovací stabilizující celková denní dávka u bipolární poruchy po
vysazení souběžné léčby
Jakmile je dosažena cílová udržovací stabilizující denní dávka, ostatní přípravky mohou být vysazeny,
jak je ukázáno níže.
Léčebný režim Současná
stabilizující
dávka
lamotriginu
(před vysazením)
1. týden
(začátek
vysazování
léčby)
2. týden 3. týden a další*
Vysazování léčby valproátem (inhibitor lamotriginové glukuronidace - viz bod 4.5), závisející
na původní dávce lamotriginu:
Když je valproát
vysazen, zdvojnásobí se
stabilizující dávka,
100 mg/den 200 mg/den Udržovací dávka (200 mg/den)
(rozděleně ve dvou dílčích
dávkách)
nepřekračuje se zvýšení
o více než 100 mg/týden
200 mg/den 300 mg/den 400 mg/den Udržovací
dávka
(400 mg/den)
Vysazování induktorů lamotriginové glukuronidace (viz bod 4.5), závisející na původní
dávce lamotriginu:
Tento dávkovací režim
má být použit při
vysazení:
fenytoinu
karbamazepinu
fenobarbitalu
primidonu
rifampicinu
lopinaviru/ritonaviru
400 mg/den 400 mg/den 300 mg/den 200 mg/den
300 mg/den 300 mg/den 225 mg/den 150 mg/den
200 mg/den 200 mg/den 150 mg/den 100 mg/den
Vysazování přípravků, které významně NEinhibují nebo NEindukují lamotriginovou
glukuronidaci (viz bod 4.5)
Tento dávkovací režim
má být použit s jinými
přípravky, které výrazně
neinhibují, nebo
neindukují
glukuronidaci
lamotriginu
Udržovat cílovou dávku dosaženou při eskalaci dávky (dávka
200 mg/den rozdělená ve dvou dílčích dávkách)
(dávkovací rozmezí 100–400 mg/den)
U pacientů užívajících léčivé přípravky, u kterých farmakokinetická interakce s lamotriginem
v současnosti není známá (viz bod 4.5), je doporučený režim léčby lamotriginem tento: zpočátku
udržovat stávající dávku a léčbu lamotriginem upravovat v závislosti na klinické odpovědi.
* Je-li třeba, může být dávka zvýšena až na 400 mg/den.
Tabulka 5: Dospělí od 18 let - nastavení denní dávky lamotriginu po přidání jiných přípravků
u bipolární poruchy
S nastavením denní dávky lamotriginu při přidání jiných přípravků nejsou klinické zkušenosti. Nicméně
na základě interakčních studií s jinými přípravky byla vytvořena následující doporučení:
Léčebný režim Současná
stabilizující
dávka
lamotriginu (před
nasazením
přídavné léčby)
1. týden
(začátek
s přídavnou
léčbou)
2. týden 3. týden a další
Přidání valproátu (inhibitor lamotriginové glukuronidace - viz bod 4.5), závisející na původní
dávce lamotriginu:
Tento dávkovací
režim má být použít
s valproátem bez
ohledu na další
200 mg/den 100 mg/den Udržovací dávkování (100 mg/den)
300 mg/den 150 mg/den Udržovací dávkování (150 mg/den)
současně podávanou
léčbu 400 mg/den 200 mg/den Udržovací dávkování (200 mg/den)
Přidání induktorů lamotriginové glukuronidace pacientům NEužívajícím valproát (viz bod
4.5), závisející na původní dávce lamotriginu:
Tento dávkovací
režim má být použit
při přidání
následujících látek
bez valproátu:
fenytoinu
karbamazepinu
fenobarbitalu
primidonu
rifampicinu
lopinaviru/ritonaviru
200 mg/den 200 mg/den 300 mg/den 400 mg/den
150 mg/den 150 mg/den 225 mg/den 300 mg/den
100 mg/den 100 mg/den 150 mg/den 200 mg/den
Přidání přípravků BEZ signifikantní inhibice nebo indukce glukuronidaci lamotriginu (viz
bod 4.5):
Tento dávkovací
režim má být použit
při přidání přípravků,
které výrazně
neinhibují nebo
neindukují
glukuronidaci
lamotriginu

Udržovat cílovou dávku dosaženou při eskalaci dávky (200 mg/den;
dávkovací rozmezí 100–400 mg/den)
U pacientů užívajících léčivé přípravky, u kterých farmakokinetická interakce s lamotriginem
v současnosti není známá (viz bod 4.5), se má léčebný režim dávkování lamotriginu řídit způsobem
doporučeným pro kombinaci lamotriginu s valproátem.

Ukončení podávání lamotriginu u pacientů s bipolární poruchou
Při náhlém vysazení lamotriginu se v klinických studiích v porovnání s placebem neprokázal zvýšený
výskyt, závažnost nebo počet typů nežádoucích účinků, proto pacienti s bipolární poruchou mohou
ukončit léčbu bez postupného snižování dávek.
Děti a mladiství do 18 let
LAMOTRIX se nedoporučuje podávat dětem do 18 let, protože randomizovaná vyřazovací studie
nedemonstrovala významnou účinnost a ukázala zvýšené hlášení suicidality (viz body 4.4 a 5.1).
OBECNÁ DOPORUČENÍ PRO DÁVKOVÁNÍ PŘÍPRAVKU LAMOTRIX U ZVLÁŠTNÍCH
SKUPIN PACIENTŮ
Ženy užívající hormonální antikoncepci
U kombinace ethinylestradiol/levonorgestrel (30 μg/150 μg) bylo prokázáno přibližně dvojnásobné
zvýšení clearance lamotriginu vedoucí ke sníženým hladinám lamotriginu. Po titraci může být potřeba
vyšší udržovací dávka lamotriginu (až dvojnásobně) k docílení maximální terapeutické odpovědi.
V průběhu týdne bez medikace ("týden bez tablet") bylo pozorováno dvojnásobné zvýšení hladiny
lamotriginu. Není možné vyloučit výskyt na dávce závislých nežádoucích účinků. Proto se jako léčba
první volby má zvážit antikoncepce nezahrnující týden bez medikace (např. kontinuální hormonální
antikoncepce nebo nehormonální metody antikoncepce, viz body 4.4 a 4.5).
Začátek léčby hormonální antikoncepcí u pacientek, které již užívají udržovací dávky lamotriginu
a NEužívají induktory lamotriginové glukuronidace
Ve většině případů je třeba udržovací dávku lamotriginu zvýšit až na dvojnásobek (viz body 4.4 a 4.5).
Doporučuje se, aby se od doby zahájení podávání hormonální antikoncepce dávka lamotriginu zvýšila
každý týden o 50 až 100 mg/den, podle individuální klinické odpovědi. Zvyšování dávky nemá být
rychlejší, pokud klinická odpověď nepodpoří výraznější zvýšení. Pro potvrzení, že je udržována původní
koncentrace lamotriginu, lze provést stanovení plazmatických koncentrací lamotriginu před a po
zahájení užívání hormonální antikoncepce. Je-li to nutné, dávka má být upravena. Ženám užívajícím
hormonální antikoncepci, jejíž režim zahrnuje jeden týden bez léčby ("týden bez tablet"), má být
monitorování plazmatické hladiny lamotriginu provedeno během 3. týdne aktivní léčby, tj. v 15. až 21.
den cyklu antikoncepce. Proto se jako léčba první volby má zvážit antikoncepce nezahrnující týden bez
medikace (např. kontinuální hormonální antikoncepce nebo nehormonální metody antikoncepce, viz
body 4.4 a 4.5).
Ukončení léčby hormonální antikoncepcí u pacientek, které již užívají udržovací dávky lamotriginu
a NEužívají induktory lamotriginové glukuronidace
Ve většině případů je třeba udržovací dávku lamotriginu snížit až o 50 % (viz body 4.4 a 4.5).
Doporučuje se postupné snižování denní dávky lamotriginu o 50–100 mg každý týden (rychlostí
nepřesahující 25 % celkové denní dávky týdně) během tří týdnů, jestliže klinická odpověď nenaznačuje
jinak. Měření plazmatických koncentrací lamotriginu před a po ukončení užívání hormonální
antikoncepce může být bráno jako potvrzení udržení původní koncentrace lamotriginu. Ženám, které si
přejí ukončit užívání hormonální antikoncepce zahrnující jeden týden bez léčby ("týden bez tablet"), má
být provedeno monitorování plazmatické hladiny lamotriginu během 3. týdne aktivní léčby, tj. v 15. až
21. den cyklu antikoncepce. Vzorky pro posouzení hladin lamotriginu po trvalém ukončení užívání
antikoncepčních tablet nemají být odebírány v průběhu prvního týdne po ukončení antikoncepce.
Začátek léčby lamotriginem u pacientek, které již užívají hormonální antikoncepci
Zvyšování dávky má sledovat normální doporučené dávkování popsané v tabulkách.
Zahájení a ukončení léčby hormonální antikoncepcí u pacientek, které již užívají udržovací dávky
lamotriginu a UŽÍVAJÍ induktory lamotriginové glukuronidace
Přizpůsobení doporučené udržovací dávky lamotriginu nemusí být potřebné.
Užívání s atazanavirem/ritonavirem
Pokud se lamotrigin přidává k zavedené léčbě atazanavirem/ritonavirem, není nutná žádná úprava
doporučeného postupného zvyšování dávky lamotriginu. U pacientů, kteří již dostávají udržovací dávky
lamotriginu a neužívají induktory glukuronidace, může být nutné dávku lamotriginu zvýšit, pokud se
k léčbě přidává atazanavir/ritonavir, nebo snížit, pokud se atazanavir/ritonavir vysazuje. Před
a v průběhu 2 týdnů po zahájení nebo ukončení léčby atazanavirem/ritonavirem je třeba provádět
kontroly hladiny lamotriginu v plazmě, aby bylo možné sledovat, zda není nutné dávku lamotriginu
upravit (viz bod 4.5).
Užívání s lopinavirem/ritonavirem
Pokud se lamotrigin přidává k zavedené léčbě lopinavirem/ritonavirem, není nutná žádná úprava
doporučeného postupného zvyšování dávky lamotriginu. U pacientů, kteří již dostávají udržovací dávky
lamotriginu a neužívají induktory glukuronidace, může být nutné dávku lamotriginu zvýšit, pokud se
k léčbě přidává lopinavir/ritonavir, nebo snížit, pokud se lopinavir/ritonavir vysazuje. Před a v průběhu
týdnů po zahájení nebo ukončení léčby lopinavirem/ritonavirem je třeba provádět kontroly hladiny
lamotriginu v plazmě, aby bylo možné sledovat, zda není nutné dávku lamotriginu upravit (viz bod 4.5).
Starší pacienti (>65 let)
Doporučené dávkování není třeba upravovat. Farmakokinetika lamotriginu není v této věkové skupině
významně odlišná od farmakokinetiky u dospělé populace (viz bod 5.2).
Porucha funkce jater
Počáteční, zvyšované i udržovací dávky mají být obecně sníženy přibližně o 50 % u pacientů se středně
těžkou jaterní dysfunkcí (stupeň B podle Child-Pughovy klasifikace) a o přibližně 75 % u pacientů
s těžkou jaterní dysfunkcí (stupeň C podle Child-Pughovy klasifikace). Zvyšované a udržovací dávky
mají být upraveny podle klinické odezvy (viz bod 5.2).
Porucha funkce ledvin
Při podávání lamotriginu pacientům s onemocněním ledvin je třeba opatrnost.
U pacientů s terminálním stádiem renálního selhání je při stanovení počáteční dávky lamotriginu třeba
zohlednit stávající medikaci. U pacientů s výrazným snížením renálních funkcí mohou být účinné
snížené udržovací dávky (viz bod 4.4 a 5.2).
Způsob podání
Perorální podání
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
EKG typu Brugada a další abnormality srdečního rytmu a převodního systému
U pacientů léčených lamotriginem byly hlášeny arytmogenní abnormality úseku ST-T a typickým EKG
typu Brugada. Na základě nálezů in vitro by lamotrigin mohl potenciálně zpomalit komorové vedení
(rozšířit QRS) a indukovat proarytmii v terapeuticky relevantních koncentracích u pacientů se srdečním
onemocněním. Lamotrigin se chová jako slabé antiarytmikum třídy IB s přidruženými potenciálními
riziky závažných nebo fatálních srdečních příhod. Souběžné užívání jiných blokátorů sodíkových kanálů
může dále zvýšit riziko proarytmie a zpoždění komorového vedení (viz bod 5.3). Při terapeutických
dávkách až do 400 mg/den lamotrigin nezpomalil komorové vedení (nerozšířil QRS) ani nezpůsobil
prodloužení QT intervalu u zdravých jedinců v důkladné studii QT. U pacientů s klinicky významným
strukturálním nebo funkčním srdečním onemocněním, jako je syndrom Brugadových nebo jiné srdeční
kanálopatie, srdeční selhání, ischemická choroba srdeční, srdeční blokáda nebo komorové arytmie, se
má použití lamotriginu pečlivě zvážit. Pokud je lamotrigin u těchto pacientů klinicky opodstatněný, je
třeba před zahájením léčby zvážit konzultaci s kardiologem.
Hemofagocytující lymfohistiocytóza (HLH)
U pacientů užívajících lamotrigin byla hlášena HLH (viz bod 4.8). HLH je charakterizována známkami
a příznaky jako jsou horečka, vyrážka, neurologické příznaky, hepatosplenomegalie, lymfadenopatie,
cytopenie, vysoká hladina feritinu v séru, hypertriglyceridemie a abnormality funkce jater a koagulace.
Obecně se symptomy vyskytují během 4 týdnů od zahájení léčby, HLH může být život ohrožující.
Při léčbě lamotriginem mají být pacienti informováni o příznacích spojených s HLH a mají být poučeni,
že v případě výskytu těchto příznaků, mají ihned vyhledat lékařskou pomoc.
Pacienti, u nichž se tyto známky a příznaky vyvinuly, musí být okamžitě vyšetřeni a zvážena diagnóza
HLH. Podávání lamotriginu má být okamžitě přerušeno, pokud nebude možné stanovit jinou příčinu.
Kožní vyrážka
Byly hlášeny nežádoucí kožní reakce, jež se obvykle vyskytly v průběhu prvních osmi týdnů po zahájení
terapie lamotriginem. Ve většině případů šlo o mírné a samovolně odeznívající vyrážky, byly však
hlášeny také závažné kožní reakce vyžadující hospitalizaci a ukončení podávání lamotriginu.
Tyto reakce zahrnují potenciálně život ohrožující vyrážky, jako jsou Stevens-Johnsonův syndrom (SJS),
toxická epidermální nekrolýza (TEN) a léková reakce s eosinofilií a systémovými příznaky (DRESS),
také známá jako hypersensitivní syndrom (HSS) (viz bod 4.8).
Incidence závažných kožních reakcí ve studiích u dospělých s epilepsií byla při užívání doporučených
dávek lamotriginu přibližně 1 : 500. Asi polovina z těchto případů byla hlášena jako Stevens-Johnsonův
syndrom (1 z 1000 pacientů). V klinických studiích u pacientů s bipolární poruchou byla incidence
závažné vyrážky přibližně 1 : 1000.
U dětí je riziko závažných kožních reakcí vyšší než u dospělých. Dostupná data z několika studií
naznačují, že incidence kožních reakcí vyžadujících hospitalizaci je u dětí s epilepsií 1 : 300 až 1 : 100.
Výskyt vyrážky u dětí může být mylně interpretován jako vyrážka infekčního původu, a proto je
zapotřebí, aby u dětí, u kterých se během prvních osmi týdnů terapie lamotriginem objeví vyrážka
a horečka, lékaři pomýšleli na možnost reakce na lamotrigin.
Dále se celkové riziko kožní vyrážky zdá být úzce spojeno s:
• vysokými počátečními dávkami lamotriginu a překročením doporučeného schématu zvyšování
dávky (viz bod 4.2)
• souběžným podáváním valproátu (viz bod 4.2)
Pozornost je třeba i při léčbě pacientů s anamnézou alergických reakcí nebo kožní vyrážky po jiných
antiepilepticích, neboť frekvence výskytu nezávažné kožní vyrážky po léčbě lamotriginem byla u těchto
pacientů asi třikrát vyšší než u pacientů bez této anamnézy.
Všichni pacienti (dospělí i děti), u nichž se vyskytne kožní vyrážka, musí být neprodleně vyšetřeni.
Léčbu lamotriginem je nutno ihned přerušit a nezačínat s ní, pokud není jednoznačně doloženo, že
vyrážka není spojena s léčbou lamotriginem. Doporučuje se, aby lamotrigin nebyl opět podán
pacientům, kterým bylo ukončeno podávání lamotriginu z důvodu výskytu vyrážky vzniklé při léčbě
lamotriginem, pokud případný přínos jednoznačně nepřevyšuje možné riziko. Pokud dojde po užití
lamotriginu u pacienta k rozvoji SJS, TEN nebo DRESS, lamotrigin nesmí být u tohoto pacienta nikdy
znovu nasazen.
Vyrážka byla také hlášena jako součást DRESS, rovněž známého jako syndrom přecitlivělosti. Tento
stav je charakterizován proměnlivým obrazem systémových příznaků včetně horečky, lymfadenopatie,
faciálního edému, hematologických a jaterních abnormalit a aseptické meningitidy (viz bod 4.8).
Syndrom vykazuje široké spektrum klinické závažnosti a může vzácně vést k diseminované
intravaskulární koagulaci a vícečetnému orgánovému selhání. Je důležité zmínit, že časná manifestace
přecitlivělosti (např. horečka a lymfadenopatie) se může vyskytnout bez viditelné kožní vyrážky.
Vzniknou-li tyto příznaky a symptomy, má být pacient okamžitě vyšetřen, a jestliže nelze prokázat
jejich jinou příčinu, LAMOTRIX má být vysazen.
Aseptická meningitida byla ve většině případů po vysazení léku reverzibilní, ale v mnoha případech se
při opakované expozici lamotriginu znovu objevila. Opakovaná expozice vedla k rychlému návratu
příznaků, které byly často závažnější. Pacientům, kteří ukončili léčbu z důvodu aseptické meningitidy
související s předchozí léčbou lamotriginem, se lamotrigin nemá znovu podávat.
Rovněž byly hlášeny fotosenzitivní reakce spojené s užíváním lamotriginu (viz bod 4.8). V několika
případech k této reakci došlo při vysoké dávce (400 mg či vyšší), po zvýšení dávky nebo rychlé titraci
směrem nahoru. Pokud je podezření na fotosenzitivitu spojenou s lamotriginem u pacienta vykazujícího
známky fotosenzitivity (jako je nadměrné spálení od slunce), je třeba zvážit přerušení léčby. Jestliže se
pokračování v léčbě lamotriginem považuje za klinicky odůvodněné, má být pacientovi doporučeno,
aby se nevystavoval slunečnímu záření a umělému UV záření a přijal ochranná opatření (např. aby
používal ochranný oděv a opalovací krém).
Klinické zhoršení a riziko sebevraždy
Během léčby antiepileptiky v některých indikacích byly u některých pacientů hlášeny případy
sebevražedných představ a chování. Meta-analýza randomizovaných placebem kontrolovaných
klinických studií antiepileptik rovněž prokázala mírně zvýšené riziko sebevražedných představ
a chování. Mechanismus vzniku není znám a dostupná data nevylučují možnost zvýšeného rizika
u lamotriginu.
Proto u pacientů mají být sledovány příznaky sebevražedných představ či chování a má být zvážena
vhodná léčba. Pacienti (a osoby poskytující pacientům péči) mají být upozorněni na to, že v případě
výskytu symptomů sebevražedného myšlení či chování, mají vyhledat lékařskou pomoc.
U pacientů s bipolární poruchou může dojít ke zhoršování příznaků deprese a/nebo k náhlému vzniku
suicidality bez ohledu na to, zda užívají nebo neužívají přípravky k léčbě bipolární poruchy, včetně
LAMOTRIXU. Proto pacienti užívající LAMOTRIX k léčbě bipolární poruchy mají být pečlivě
sledování se zaměřením na klinické zhoršení (včetně vzniku nových příznaků) a suicidalitu, hlavně na
začátku léčby nebo v době změny dávky. Někteří pacienti, zvláště s anamnézou sebevražedného chování
nebo myšlenek, mladí dospělí a pacienti, u kterých se před začátkem léčby význačnou měrou vyskytují
sebevražedné představy, jsou vystaveni většímu riziku sebevražedných myšlenek nebo sebevražedných
pokusů, a proto mají být během léčby pečlivě sledováni.
U pacientů, u kterých dochází ke klinickému zhoršení (včetně vzniku nových příznaků) a/nebo náhlému
vzniku sebevražedných představ/chování zvláště, když jsou tyto příznaky závažné, vznikly náhle nebo
nebyly pozorovány jako pacientovy původní příznaky, je třeba zvážit změnu léčebného režimu včetně
možnosti ukončení podávání přípravku.
Hormonální antikoncepce
Vliv hormonální antikoncepce na účinnost lamotriginu
Při použití kombinace ethinylestradiol/levonorgestrel (30 μg/150 μg) bylo prokázáno přibližně
dvojnásobné zvýšení clearance lamotriginu vedoucí ke sníženým hladinám lamotriginu (viz bod 4.5).
Snížení hladin lamotriginu bylo spojeno se ztrátou kontroly záchvatů. Po titraci může být nutná vyšší
udržovací dávka lamotriginu (až dvojnásobně) k docílení maximální terapeutické odpovědi. Při
ukončení hormonální antikoncepce může být clearance lamotriginu poloviční. Zvýšení koncentrace
lamotriginu může být spojeno s nežádoucími příhodami závislými na dávce. Pacienti mají být sledováni
s ohledem na tuto skutečnost.
U žen, které ještě neužívají induktor lamotriginové glukuronidace, a které užívají hormonální
antikoncepci zahrnující týden bez medikace („týden bez tablet“), dojde k postupnému přechodnému
zvýšení hladin lamotriginu v průběhu tohoto týdne (viz bod 4.2). Kolísání hladin lamotriginu v tomto
řádu může být spojeno s nežádoucími účinky. Proto má být zváženo podávání hormonální antikoncepce
bez týdne bez medikace jako léčba první volby (např. kontinuální hormonální antikoncepce nebo
nehormonální metody).
Interakce mezi jinými druhy perorální antikoncepce nebo léčbou HRT a lamotriginem nebyly sledovány,
ale mohou podobně ovlivnit farmakokinetické parametry lamotriginu.
Vliv lamotriginu na účinnost hormonální antikoncepce
V interakční klinické studii na 16 zdravých dobrovolnicích bylo prokázáno, že při kombinaci
lamotriginu a hormonální antikoncepce (kombinace ethinylestradiol/ levonorgestrel) došlo k mírnému
zvýšení clearance levonorgestrelu a změně plazmatické hladiny FSH a LH (viz bod 4.5). Dopad těchto
změn na ovariální ovulační aktivitu není znám. Avšak není možné vyloučit, že tyto změny mohou vést
ke snížení účinnosti antikoncepce u některých pacientek užívajících hormonální preparáty spolu
s lamotriginem. Pacientky proto mají být poučeny, aby okamžitě hlásily změny menstruačního cyklu,
jako je menstruační krvácení mimo obvyklé období.
Dihydrofolátreduktáza
Lamotrigin je slabým inhibitorem dihydrofolátreduktázy, proto při dlouhodobé terapii existuje možnost
interference s metabolismem folátů (viz bod 4.6). Během sledované jednoroční aplikace však lamotrigin
u lidí nevyvolal významné změny koncentrace hemoglobinu, průměrného objemu erytrocytů ani
koncentrace folátů v séru nebo v erytrocytech. Významné změny koncentrace folátů v erytrocytech
lamotrigin nevyvolal ani během pětileté aplikace.
Renální selhání
Ve studiích s jednorázovými dávkami lamotriginu subjektům s terminálním renálním selháním nebyly
zjištěny významně odlišné plasmatické koncentrace lamotriginu. U pacientů s renálním selháním je však
nutné očekávat kumulaci glukuronidovaných metabolitů lamotriginu, a proto je při léčbě těchto
nemocných potřebná zvláštní opatrnost.
Pacienti užívající jiné přípravky obsahující lamotrigin
Bez doporučení lékaře nelze podávat přípravek LAMOTRIX pacientům léčeným jinými přípravky
obsahujícími lamotrigin.
Vývoj u dětí
Údaje o vlivu lamotriginu na růst, sexuální dospívání, kognitivní a emocionální vývoj a na vývoj chování
u dětí nejsou k dispozici.
Bezpečnost spojená s epilepsií
Tak jako u ostatních antiepileptik, náhlé ukončení podávání LAMOTRIXU může znovu vyvolat
záchvaty (rebound). Pokud nejsou bezpečnostní důvody k náhlému vysazení (například vyrážka), má se
dávka LAMOTRIXU snižovat postupně v průběhu dvou týdnů.
Existují literární údaje o tom, že těžké konvulzivní záchvaty, včetně status epilepticus, mohou vést
k rabdomyolýze, multiorgánové dysfunkci a diseminované intravaskulární koagulaci, někdy s fatálním
koncem. Podobné případy se vyskytly v souvislosti s léčbou lamotriginem.
Může být pozorováno klinicky významné zhoršení četností křečí místo zlepšení. U pacientů s více než
jedním typem křečí má být zvážen přínos kontroly jednoho typu křečí oproti pozorovanému zhoršení
u jiného typu křečí.
Lamotrigin může zhoršit myoklonické křeče.
Údaje naznačují, že klinické odpovědi na kombinaci s enzymovými induktory jsou menší, než na
kombinaci s antiepileptikem neindukujícím enzymy. Příčina je neznámá.
U dětí užívajících lamotrigin k léčbě záchvatů typu absencí nemusí být účinnost u všech pacientů trvalá.
Bezpečnost spojená s bipolární poruchou
Děti a mladiství do 18 let
U dětí a mladistvých se závažnou depresivní poruchou a jinými psychiatrickými poruchami je léčba
antidepresivy spojená se zvýšeným rizikem výskytu sebevražedného myšlení a chování.
LAMOTRIX obsahuje monohydrát laktózy
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo
malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Studie interakcí byly provedeny pouze na dospělých.
Bylo prokázáno, že za metabolismus lamotriginu jsou odpovědné enzymy uridin 5‘-difosfo (UDP)-
glukuronyl transferázy (UGT).
Léky, které indukují nebo inhibují glukuronidaci mohou proto zřetelně ovlivnit vylučování lamotriginu.
Silné nebo středně silné induktory enzymu cytochrom P450 3A4 (CYP3A4), o kterých je rovněž známo,
že indukují UGT, mohou také zvýšit metabolismus lamotriginu.
Tato léčiva, u kterých bylo prokázáno, že mají klinicky významný vliv na metabolismus lamotriginu,
jsou uvedena v tabulce 6. Specifické pokyny pro dávkování těchto léčiv jsou uvedeny v bodě 4.2.
Navíc tato tabulka uvádí také léčiva, u nichž bylo prokázáno, že mají malý nebo žádný vliv na hladinu
lamotriginu. Obecně se neočekává, že souběžné podávání těchto léčiv bude mít jakýkoli klinický dopad.
Je to však třeba zvážit u pacientů, jejichž epilepsie je obzvláště citlivá na kolísání hladiny lamotriginu.
Tabulka 6: Působení jiných přípravků na glukuronidaci lamotriginu
Léčivé přípravky, které
zvyšují hladinu lamotriginu
Léčivé přípravky, které snižují
hladinu lamotriginu
Účinné látky, které nemají
signifikantní inhibiční ani
indukční účinek na
glukuronidaci lamotriginu
valproát fenytoin oxkarbazepin
karbamazepin felbamát
fenobarbital gabapentin
primidon levetiracetam
rifampicin pregabalin
lopinavir/ritonavir topiramát
kombinace
ethinylestradiol/levonorgestrel*
zonisamid
atazanavir/ritonavir* lithium
bupropion
olanzapin
aripiprazol
lakosamid
perampanel
paracetamol
* Doporučení pro dávkování viz bod 4.2 a pro ženy užívající hormonální antikoncepci, viz Hormonální
antikoncepce v bodě 4.Není prokázáno, že by lamotrigin způsoboval klinicky významnou indukci nebo inhibici enzymů
cytochromu P450. Lamotrigin může indukovat svou vlastní metabolizaci, avšak tento efekt je mírný
a není pravděpodobné, že by měl významné klinické důsledky.
Interakce zahrnující antiepileptika
Valproát, který inhibuje glukuronidaci lamotriginu, zpomaluje metabolismus lamotriginu a přibližně na
dvojnásobek prodlužuje průměrný poločas lamotriginu. U pacientů užívajících souběžnou léčbu
s valproátem je třeba užít vhodný léčebný režim (viz bod 4.2).
Antiepileptika s vlastnostmi induktorů enzymů cytochromu P450 (jako je fenytoin, karbamazepin,
fenobarbital a primidon) rovněž indukují UGT, a proto urychlují metabolizaci lamotriginu. U pacientů
souběžně užívajících léčbu s fenytoinem, karbamazepinem, fenobarbitalem nebo primidonem je třeba
užít vhodný léčebný režim (viz bod 4.2).
U pacientů užívajících karbamazepin byly po doplňkovém zavedení lamotriginové terapie hlášeny
nežádoucí příznaky týkající se centrálního nervového systému zahrnující závrať, ataxii, diplopii,
rozmazané vidění a nauzeu. Tyto příznaky obvykle ustoupí po snížení dávky karbamazepinu. Podobné
účinky byly pozorovány během studií s lamotriginem a oxkarbazepinem u zdravých dospělých
dobrovolníků, ale snížené dávkování nebylo zkoumáno.
Z literárních údajů vyplývá, že při užívání lamotriginu v kombinaci s oxkarbazepinem dochází ke
snížení hladiny lamotriginu. V prospektivní studii na zdravých dospělých dobrovolnících užívajících
dávky 200 mg lamotriginu a 1200 mg oxkarbazepinu se však prokázalo, že oxkarbazepin neovlivňuje
metabolizmus lamotriginu a lamotrigin neovlivňuje metabolizmus oxkarbazepinu. Proto u pacientů
užívajících souběžnou léčbu s oxkarbazepinem má být použít léčebný režim pro lamotrigin v podpůrné
léčbě bez valproátu a bez induktorů lamotriginové glukuronidace (viz bod 4.2).
Ve studiích na zdravých dospělých dobrovolnících se současné užívání felbamátu (1200 mg dvakrát
denně) s lamotriginem (100 mg dvakrát denně po dobu 10 dnů) neprojevilo klinicky významným
účinkem na farmakokinetiku lamotriginu.
Na základě retrospektivních analýz plazmatických hladin u pacientů, kteří užívali lamotrigin
s gabapentinem nebo pouze lamotrigin, gabapentin nevedl ke zjevné změně clearance lamotriginu.
V průběhu placebem kontrolovaných klinických studií byly posouzeny potenciální lékové interakce
mezi levetiracetamem a lamotriginem pomocí sledování plazmatických koncentrací obou látek. Tato
data ukazují, že lamotrigin neovlivňuje farmakokinetiku levetiracetamu a levetiracetam neovlivňuje
farmakokinetiku lamotriginu.
Plazmatická koncentrace lamotriginu v ustáleném stavu nebyla ovlivněna souběžným podáním
pregabalinu (200 mg třikrát denně). Mezi lamotriginem a pregabalinem nedochází
k farmakokinetickýcm interakcím.
Topiramát nezměnil plazmatickou koncentraci lamotriginu. Podání lamotriginu mělo za následek 15%
zvýšení koncentrace topiramátu.
Ve studii u pacientů s epilepsií při souběžném užití zonisamidu (200 až 400 mg/den) s lamotriginem
(150 až 500 mg/den) po dobu 35 dnů nebyl pozorován signifikantní účinek na farmakokinetiku
lamotriginu.
Plazmatické koncentrace lamotriginu nebyly v placebem kontrolovaných klinických studiích u pacientů
s parciálními záchvaty ovlivněny souběžným podáváním lakosamidu (200, 400 nebo 600 mg/den).
V souhrnné analýze dat získaných ze tří placebem kontrolovaných klinických studiích sledujících
podpůrnou léčbu perampanelem u pacientů s parciálními a primárně generalizovanými tonicko-
klonickými křečemi, zvýšila nejvyšší hodnocená dávka perampanelu (12 mg/den) vylučování
lamotriginu o méně než 10 %.
I když byly hlášeny změny plasmatických koncentrací jiných antiepileptik, v kontrolovaných studiích
nebylo zjištěno, že by lamotrigin ovlivňoval plasmatické koncentrace souběžně aplikovaných
antiepileptik. Výsledky studií in vitro ukazují, že lamotrigin nevytěsňuje jiná antiepileptika z jejich
vazby na plasmatické proteiny.
Interakce zahrnující jiné psychoaktivní přípravky
Farmakokinetika lithia podávaného 20 zdravým dobrovolníkům ve formě 2 g bezvodého glukonátu
lithia dvakrát denně po dobu šesti dnů nebyla ovlivněna podáním lamotriginu v dávce 100 mg/den.
Opakované perorální podávání bupropionu nemělo statisticky významný efekt na farmakokinetiku jedné
dávky lamotriginu u 12 dobrovolníků a vedlo pouze k mírnému vzestupu hodnot AUC
glukuronidovaného metabolitu lamotriginu.
Ve studiích na zdravých dospělých dobrovolnících se prokázalo, že 15 mg olanzapinu snižuje AUC
lamotriginu průměrně o 24 % a Cmax o 20 %. Lamotrigin v dávce 200 mg neovlivňuje farmakokinetiku
olanzapinu.
Opakované podání perorální dávky lamotriginu 400 mg denně nemělo klinicky statistický efekt na
farmakokinetiku jedné dávky 2 mg risperidonu u 14 zdravých dospělých dobrovolníků. Při souběžném
užití 2 mg risperidonu a lamotriginem, 12 ze 14 dobrovolníků hlásilo ospalost, ve srovnání s 1 z 20, kdy
risperidon byl podán samostatně a žádné, kdy lamotrigin byl podán samostatně.
Ve studii hodnotící 18 dospělých pacientů s bipolární afektivní poruchou I, kteří dostávali lamotrigin
podle zavedeného dávkovacího režimu (100–400 mg/den), byly dávky aripiprazolu zvýšeny z mg/den na cílovou dávku 30 mg/den v průběhu 7 dnů a poté se aripiprazol podával jednou denně po
dobu dalších 7 dnů. Bylo pozorováno průměrné snížení Cmax a AUC lamotriginu přibližně o 10 %.
In vitro studie ukázaly, že vznik primárního metabolitu lamotriginu, 2-N-glukuronidu, je minimálně
inhibován koinkubací s amitriptylinem, bupropionem, klonazepamem, haloperidolem nebo
lorazepamem. Výsledky těchto studií rovněž naznačují, že metabolismus lamotriginu pravděpodobně
není inhibován klozapinem, fluoxetinem, fenelzinem, risperidonem, sertralinem nebo trazodonem.
Navíc studie metabolismu bufuralolu s použitím lidských jaterních mikrozomů prokazují, že lamotrigin
nevede k redukci clearance léčiv vylučovaných převážně pomocí CYP2D6.
Interakce zahrnující hormonální antikoncepci
Účinek hormonální antikoncepce na farmakokinetiku lamotriginu
Ve studii na 16 dobrovolnicích, kterým byla podávána kombinace perorálních kontraceptiv 30 μg
ethinylestradiolu/150 μg levonorgestrelu v jedné tabletě, došlo k přibližně dvojnásobnému zvýšení
clearance perorálně podávaného lamotriginu, které se projevilo průměrně 52 % a 39 % poklesem hodnot
AUC a Cmax lamotriginu. Koncentrace sérového lamotriginu se postupně zvyšovaly v průběhu týdne
bez aktivní medikace (“týden bez tablet”), přičemž koncentrace na konci týdne bez aktivní medikace
byly před podáním další dávky dvojnásobně vyšší než při současném podávání lamotriginu a perorálních
kontraceptiv (viz bod 4.4). Nemělo by být nutné upravovat doporučení pro eskalaci dávek lamotriginu
pouze na základě užívání hormonální antikoncepce, ale udržovací dávku lamotriginu bude většinou
třeba zvýšit nebo snížit při zahájení nebo ukončení podávání hormonální antikoncepce (viz bod 4.2).
Účinek lamotriginu na farmakokinetiku hormonálních kontraceptiv
Ve studii na 16 dobrovolnicích neměla dávka 300 mg lamotriginu při ustáleném stavu žádný účinek na
farmakokinetiku ethinylestradiolové složky kombinovaných perorálních kontraceptiv. Byl však
pozorován mírný vzestup perorální clearance levonorgestrelu vedoucí ke snížení AUC levonorgestrelu
v průměru o 19 % a Cmax levonorgestrelu o 12 %. Plazmatické hodnoty FSH, LH a estradiolu během
studie ukazovaly u některých žen na částečnou ztrátu suprese ovariální hormonální aktivity, ačkoliv
sérové hodnoty progesteronu ukazovaly, že nebyl přítomen hormonální důkaz ovulace u žádné z dobrovolnic. Dopad mírného zvýšení clearance levonorgestrelu a změny FSH a LH v séru na ovariální
ovulační aktivitu není znám (viz bod 4.4). Účinky dávek lamotriginu jiných než 300 mg/den nebyly
studovány a studie s jinými ženskými hormonálními přípravky nebyly prováděny.
Interakce zahrnující jiná léčiva
Ve studiích na 10 mužských dobrovolnících zvyšoval rifampicin clearance lamotriginu a snižoval
poločas lamotriginu vzhledem k indukci jaterních enzymů odpovědných za glukuronidaci. U pacientů,
kterým je současně podáván rifampicin, má být použit vhodný léčebný režim (viz bod 4.2).
Ve studiích na zdravých dobrovolnících snížily lopinavir/ritonavir přibližně na polovinu plazmatické
koncentrace lamotriginu pravděpodobně indukcí glukuronidace. U pacientů užívajících současně léčbu
s lopinavirem/ritonavirem má být použit vhodný léčebný režim (viz bod 4.2).
Ve studii se zdravými dospělými dobrovolníky snižoval atazanavir/ritonavir (300 mg/100 mg),
podávaný po dobu 9 dnů, plasmatické AUC a Cmax lamotriginu (jednotlivá dávka 100 mg) průměrně
o 32 % resp. 6 %. U pacientů, kteří dostávají souběžnou léčbu atazanavirem/ritonavirem, je třeba použít
vhodný režim léčby (viz bod 4.2).
Ve studii se zdravými dospělými dobrovolníky snižoval paracetamol 1 g (čtyřikrát denně) plazmatickou
AUC a Cmin lamotriginu v průměru o 20 %, resp. 25 %.
Údaje z hodnocení in vitro ukazují, že lamotrigin, nikoliv však metabolit N(2)-glukuronid, je při
potenciálně klinicky významných koncentracích inhibitorem organických kationtových transportérů (organic cationic transporter 2, OCT 2). Tyto údaje ukazují, že lamotrigin je inhibitor OCT 2, s hodnotou
IC50: 53,8 μM. Společné podávání lamotriginu s léčivými přípravky vylučovanými ledvinami, které
jsou substráty OCT 2 (např. metformin, gabapentin a vareniklin), může mít za následek zvýšení
plazmatických hladin těchto léčivých přípravků. Klinický význam tohoto nálezu nebyl jasně stanovený,
avšak u pacientů, kterým jsou tyto léčivé přípravky podávány současně, je třeba postupovat s opatrností.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Riziko spojené s užíváním antiepileptik obecně
Ženám ve fertilním věku má podání doporučit specialista. V případě, že žena plánuje otěhotnět, je třeba
přehodnotit potřebu antiepileptické léčby. U žen léčených na epilepsii je třeba se vyhnout náhlému
přerušení antiepileptické léčby vzhledem k možnému výskytu křečí, které mohou mít závažné důsledky
pro ženu a plod. Kdykoliv je to možné, má být preferována monoterapie, protože kombinovaná
antiepileptická léčba může být spojena s vyšším rizikem výskytu vrozených malformací, než je tomu
u monoterapie, v závislosti na dalších použitých antiepilepticích.
Riziko spojené s užíváním lamotriginu
Těhotenství
Velké množství dat u těhotných žen, které dostávaly lamotrigin v monoterapii v průběhu prvního
trimestru těhotenství (více než 8 700), nenasvědčuje zásadnímu zvýšení rizika závažných kongenitálních
malformací včetně rozštěpových vad obličeje. Studie na zvířatech prokázaly vývojovou toxicitu (viz
bod 5.3).
Je-li léčba lamotriginem v období těhotenství považována za nezbytnou, doporučuje se podat nejnižší
možnou terapeutickou dávku.
Lamotrigin je slabým inhibitorem dihydrofolátreduktázy, a proto teoreticky může vést ke zvýšení rizika
poškození plodu cestou snížení hladiny kyseliny listové. Při plánování těhotenství a na počátku
těhotenství má být zváženo podávání kyseliny listové.
Fyziologické změny během těhotenství mohou ovlivnit hladiny lamotriginu a/nebo jeho léčebné
působení. V průběhu těhotenství bylo pozorováno snížení hladiny lamotriginu s možným rizikem ztráty
kontroly epileptických záchvatů. Po porodu se hladiny lamotriginu mohou rychle zvýšit s rizikem
výskytu nežádoucích účinků spojených s velikostí dávky, proto sérové hladiny lamotriginu mají být
sledovány před, v průběhu a po období těhotenství a také krátce po porodu. Pokud je to nutné, dávka má
být přizpůsobena tak, aby udržela sérové koncentrace lamotriginu na stejné úrovni jako před
otěhotněním, nebo přizpůsobena klinické odpovědi. Navíc po porodu mají být sledovány na dávce
závislé nežádoucí účinky.
Kojení
Data naznačují, že lamotrigin přestupuje do mateřského mléka ve velmi variabilních koncentracích, což
má za následek celkové hladiny lamotriginu u kojenců odpovídající až přibližně 50 % hodnot u matky.
Proto mohou u některých kojenců sérové koncentrace lamotriginu dosahovat hodnot, při kterých se již
objevují farmakologické účinky.
Je třeba zvážit možné přínosy kojení oproti možnému riziku nežádoucích účinků, jež by se mohly
vyskytnout u kojence. Pokud se žena rozhodne kojit, zatímco užívá lamotrigin, je třeba kojence sledovat
pro možný výskyt nežádoucích účinků jako jsou sedace, vyrážka a nízký přírůstek tělesné hmotnosti.
Fertilita
V reprodukčních studiích u pokusných zvířat podávání lamotriginu nenarušilo fertilitu (viz bod 5.3).
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Odezva na jakoukoli antiepileptickou farmakoterapii je individuální, pacienti užívající LAMOTRIX
proto mají otázku řízení vozidel při epilepsii konzultovat se svým lékařem.
Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Dvě studie na
dobrovolnících prokázaly, že vliv lamotriginu na jemnou vizuálně motorickou koordinaci, pohyby očí,
kývání těla a subjektivně pociťované sedativní účinky se nelišil od vlivu placeba. V klinických studiích
s lamotriginem byly hlášeny nežádoucí účinky neurologického charakteru, jako závrať a diplopie, proto
před řízením motorového vozidla nebo obsluhou strojů musí pacienti zjistit, jak je léčba
LAMOTRIXEM ovlivňuje.
4.8 Nežádoucí účinky
Nežádoucí účinky pro indikace epilepsie a bipolární poruchy vycházejí z dostupných údajů
z kontrolovaných klinických studií a dalších klinických zkušeností jsou uvedeny v tabulce níže.
Kategorie četností jsou odvozené z kontrolovaných klinických studií [monoterapie epilepsie
(označené †) a bipolární porucha (označené §)]. Tam, kde se kategorie četností liší mezi údaji
z klinických studií s epilepsií a bipolární poruchou, je zobrazena nejvíce konzervativní četnost. Tam,
kde nejsou k dispozici údaje z kontrolovaných klinických studií, jsou kategorie četností odvozeny
z dalších klinických zkušeností.
Pro přehlednost byla použita následující klasifikace nežádoucích účinků: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥
1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (<
1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Třída orgánových
systémů
Nežádoucí účinek Četnost
Poruchy krve
a lymfatického
systému
Hematologické abnormality1 včetně neutropenie,
leukopenie, anémie, trombocytopenie, pancytopenie,
aplastické anémie, agranulocytózy
Velmi vzácné
Hemofagocytující lymfohistiocytóza (HLH) (viz bod 4.4) Velmi vzácné
Lymfadenopatie1 Není známo
Poruchy
imunitního
systému
Hypersenzitivní syndrom2 Velmi vzácné
Hypogamaglobulinémie Není známo
Psychiatrické
poruchy
Agresivita, podrážděnost Časté
Zmatenost, halucinace, tiky Velmi vzácné
Noční můry Není známo
Poruchy
nervového
systému
Bolest hlavy†§ Velmi časté
Somnolence†§, závrať†§, tremor†, nespavost†, agitovanost§ Časté
Ataxie† Méně časté
Nystagmus† Vzácné
Aseptická meningitida (viz bod 4.4) Vzácné
Labilita, pohybové poruchy, zhoršení Parkinsonovy
choroby3, extrapyramidové účinky, choreoatetóza†,
zvýšení četnosti záchvatů
Velmi vzácné
Poruchy oka Diplopie†, rozmazané vidění† Méně časté
Konjunktivitida Vzácné
Gastrointestinální
poruchy
Nevolnost†, zvracení†, průjem†, sucho v ústech§ Časté
Poruchy jater a
žlučových cest
Jaterní selhání, jaterní dysfunkce4, zvýšení hodnot
jaterních testů
Velmi vzácné
Poruchy kůže a
podkožní tkáně
Kožní vyrážka5†§ Velmi časté
Alopecie, fotosenzitivní reakce Méně časté
Stevens-Johnsonův syndrom§ Vzácné
Toxická epidermální nekrolýza Velmi vzácné
Léková reakce s eosinofilií a systémovými příznaky Velmi vzácné
Poruchy svalové
a kosterní soustavy
a pojivové tkáně
Artralgie§ Časté
Lupoidní reakce Velmi vzácné
Poruchy ledvin
a močových cest
Tubulointersticiální nefritida, syndrom tubulointersticiální
nefritidy a uveitidy
Není známo
Celkové poruchy a
reakce v místě
aplikace
Únava†, bolest§, bolest zad§ Časté

Popis vybraných nežádoucích účinků
1Abnormální hematologické nálezy a lymfadenopatie mohou, ale nemusí, být spojeny s lékovou reakcí
s eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS)/syndromem přecitlivělosti (viz Zvláštní upozornění
a opatření pro použití a Poruchy imunitního systému).
2Vyrážka byla hlášena také jako tohoto syndromu, který je známý také jako DRESS. Tento stav je
charakterizován proměnlivým obrazem systémových příznaků zahrnujících horečku, lymfadenopatii,
otok obličeje a abnormální hematologické, jaterní a ledvinové nálezy. Tento syndrom může nabýt
nejrůznějších stupňů klinické závažnosti a vzácně může vést k diseminované intravaskulární koagulaci
a multiorgánovému selhání. Je důležité upozornit na to, že časná manifestace přecitlivělosti (např.
horečka, lymfadenopatie) může být přítomna i bez zjevné vyrážky. Objeví-li se takovéto příznaky, má
být pacient okamžitě vyšetřen, a jestliže nelze prokázat jejich jinou příčinu, má se zastavit podávání
lamotriginu (viz bod 4.4).
3Tyto nežádoucí účinky byly hlášeny během jiných klinických zkušeností. Existují údaje o tom, že
lamotrigin může zhoršit parkinsonské symptomy u pacientů s již dříve existující Parkinsonovou
chorobou, a ojedinělá hlášení extrapyramidových účinků a choreoatetózy u pacientů bez této diagnózy.
4Jaterní dysfunkci lze obvykle očekávat společně s hypersensitivní reakcí, ale byl hlášen výskyt
izolovaných případů bez zjevných příznaků hypersensitivity.
5V klinických studiích u dospělých pacientů se kožní vyrážka objevovala až u 8–12 % pacientů
užívajících lamotrigin a u 5–6 % pacientů užívajících placebo. Kožní vyrážky vedly k ukončení léčby
lamotriginem u 2 % pacientů. Vyrážka, obvykle makulopapulózního vzhledu, se obvykle objevovala
během osmi týdnů po zahájení léčby lamotriginem a vymizela po vysazení lamotriginu (viz bod 4.4).
Byly hlášeny závažné potenciálně život ohrožující kožní reakce zahrnující Stevens-Johnsonův syndrom
a toxickou epidermální nekrolýzu (Lyellův syndrom) a léková reakce s eozinofilií a systémovými
příznaky (DRESS). I když u většiny postižených po vysazení lamotriginu tyto syndromy ustoupily,
u některých pacientů zůstalo ireverzibilní zjizvení a vyskytly se vzácné případy úmrtí v souvislosti s
touto komplikací (viz bod 4.4).
Zdá se, že celkové riziko vyrážky úzce souvisí:
• s vysokými úvodními dávkami lamotriginu a s překročením doporučeného zvyšování jeho
dávkování (viz bod 4.2)
• se souběžným užíváním valproátu (viz bod 4.2).
U pacientů dlouhodobě léčených lamotriginem byly hlášeny případy snížené kostní denzity, osteopenie,
osteoporózy a zlomenin. Mechanismus, kterým lamotrigin ovlivňuje kostní metabolismus, nebyl
rozpoznán.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Známky a příznaky
Bylo popsáno akutní požití dávek přesahujících desetinásobek až dvacetinásobek maximální
terapeutické dávky, včetně smrtelných případů. Příznaky předávkování zahrnovaly nystagmus, ataxii,
poruchy vědomí, epileptické záchvaty typu grand-mal a kóma. U předávkovaných pacientů bylo také
pozorováno prodloužení komplexu QRS (zpoždění přenosu komorového vzruchu) a prodloužení
intervalu QT. Prodloužení komplexu QRS na více než 100 ms může být spojeno se závažnější toxicitou.
Léčba
Pacient, u něhož došlo k předávkování, má být hospitalizován a má mu být poskytnuta vhodná podpůrná
léčba. Je-li to indikováno, má být poskytnuta léčba s cílem snížit absorpci (aktivní uhlí). O dalších
krocích je třeba rozhodnout podle klinického stavu s přihlédnutím k potenciálním účinkům na srdeční
převodní systém (viz bod 4.4). S hemodialýzou jako léčbou v případě předávkování nejsou zkušenosti.
U 6 dobrovolníků s renálním selháním, kteří byli dialyzovaní po dobu 4 hodin, bylo z celkového
množství lamotriginu odstraněno z těla 20 % (viz bod 5.2).
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Jiná antiepileptika
ATC kód: N03AXMechanismus účinku
Výsledky farmakologických studií svědčí o tom, že lamotrigin je frekvenčně a napěťově závislým („use-
and voltage- dependent”) blokátorem napěťově řízených sodíkových kanálů. Způsobem závislým na
frekvenci a napětí blokuje rychle opakované výboje akčních potenciálů na neuronech a inhibuje
uvolňování glutamátu (neurotransmiter, který hraje klíčovou úlohu při vzniku epileptických záchvatů).
Tyto účinky pravděpodobně přispívají k antikonvulzívním vlastnostem lamotriginu.
Naopak mechanismus, kterým je lamotrigin účinný v léčbě bipolární poruchy, nebyl stanoven, ačkoliv
interakce se sodíkovými kanály ovládanými napětím je patrně důležitá.
Farmakodynamika
Ve studiích uspořádaných ke zhodnocení účinků léčiv na centrální nervový systém se výsledky získané
po aplikaci dávek 240 mg lamotriginu podaných zdravým dobrovolníkům nelišily od výsledků po
aplikaci placeba, zatímco jak fenytoin v dávce 1000 mg, tak diazepam v dávce 10 mg, významně
narušily jemnou vizuálně motorickou koordinaci a pohyby očí, zvětšily kývání těla a navodily
subjektivní sedativní příznaky.
V jiné studii jednotlivé perorální dávky 600 mg karbamazepinu významně narušily jemnou vizuálně
motorickou koordinaci a pohyby očí, zvětšily kývání těla a zrychlily srdeční frekvenci, zatímco výsledky
získané po aplikaci lamotriginu v dávkách 150 mg a 300 mg se nelišily od výsledků po aplikaci placeba.
Klinická účinnost a bezpečnost
Prevence výskytu epizod poruchy nálady u pacientů s bipolární poruchou
Účinnost lamotriginu v prevenci výskytu epizod poruchy nálady u pacientů s bipolární poruchou typu I
byla hodnocena ve dvou klinických studiích.
Studie SCAB2003 byla multicentrickou, dvojitě zaslepenou, placebem a lithiem kontrolovanou,
randomizovanou studií s fixní dávkou zaměřenou na dlouhodobou prevenci relapsů a rekurencí výskytu
depresí a/nebo výskytu manických projevů u pacientů s bipolární poruchou typu I, kteří měli recentní
nebo současně probíhající depresivní epizodu. Po úvodní stabilizaci lamotriginem v monoterapií nebo
přídatné léčbě byli pacienti náhodně přiřazeni do jedné z pěti terapeutických skupin: lamotrigin (50,
200, 400 mg/den), lithium (hladina v séru od 0,8 do 1,1 mmol/l) nebo placebo po dobu maximálně
76 týdnů (18 měsíců). Primárním sledovaným parametrem byla “doba do intervence pro poruchu
nálady”(TIME), kde intervencí byla buď přídatná farmakoterapie, nebo elektrokonvulzivní léčba (ECT).
Studie SCAB2006 měla podobnou strukturu jako studie SCAB2003, ale od studie SCAB2003 se lišila
hodnocením flexibilní dávky lamotriginu (100 až 400 mg/den) a zahrnutím pacientů s bipolární
poruchou typu I, u kterých v nedávné době proběhla nebo v současnosti probíhá manická epizoda.
Výsledek je znázorněn v Tabulce 7.
Tabulka 7: Souhrn výsledků ze studií zkoumajících účinnost lamotriginu v prevenci výskytu epizod
poruchy nálady u pacientů s bipolární poruchou typu I
„Poměr“ pacientů bez příznaků v 76. týdnu
Studie SCABBipolar I
Studie SCABBipolar I
Vstupní kritéria Velká depresivní epizoda Velká manická epizoda
Lamotrigin Lithium Placebo Lamotrigin Lithium Placebo
bez intervence 0,22 0,21 0,12 0,17 0,24 0,p-value Log rank test 0,004 0,006 - 0,023 0,006 -

Bez depresí 0,51 0,46 0,41 0,82 0,71 0,p-value Log rank test 0,047 0,209 - 0,015 0,167 -

bez mánie 0,70 0,86 0,67 0,53 0,64 0,p-value Log rank test 0,339 0,026 - 0,280 0,006 -

Podpůrné analýzy doby do výskytu první depresivní epizody a doby do výskytu prvních příznaků
mánie/hypománie nebo smíšených epizod prokázaly, že pacienti léčení lamotriginem mají výrazně delší
dobu k výskytu první epizody deprese, než pacienti s placebem, a rozdíly léčby z hlediska času do
výskytu mánie/hypománie, nebo smíšených epizod nebyly statisticky významné.
Účinnost lamotriginu v kombinaci s přípravky stabilizujícími náladu nebyly odpovídajícím způsobem
sledovány.
Pediatrická populace
Děti od 1 do 24 měsíců
Účinnost a bezpečnost přídatné léčby u pacientů ve věku 1 až 24 měsíců s parciálními záchvaty byly
sledovány v malé dvojitě zaslepené placebem kontrolované vyřazovací studii. Léčba byla zahájena
u 177 jedinců s dávkovacím titračním schématem podobným jako u dětí ve věku 2 až 12 let. Lamotrigin
mg tablety jsou nejnižší dostupnou silou, proto bylo standardní dávkovací schéma v některých
případech upraveno během titrační fáze (například podáním 2 mg tablety obden, pokud vypočtená dávka
byla nižší než 2 mg). Plazmatické hladiny byly měřeny na konci 2. týdne titrace a následující dávka byla
buď ponechána, nebo byla snížena, pokud koncentrace přesáhla 0,41 μg/ml, tj. očekávanou koncentraci
u dospělých ve stejném čase. Snížení dávky až o 90 % bylo nutné u některých pacientů na konci 2. týdne.
38 respondérů (> 40% snížení četnosti výskytu křečí) bylo randomizováno k léčbě placebem nebo
k pokračování léčby lamotriginem. Podíl jedinců, u kterých došlo k selhání léčby, byl 84 % (jedinců) ve skupině s placebem a 58 % (11/19 jedinců) ve skupině s lamotriginem. Rozdíl nebyl
statisticky významný: 26,3 %, CI95% - 2,6 % <> 50,2 %; p=0,07.
Celkem 256 jedinců ve věku mezi 1 až 24 měsíci bylo léčeno lamotriginem v dávkovacím rozmezí od
do 15 mg/kg/den po dobu až 72 týdnů. Bezpečnostní profil lamotriginu byl u dětí ve věku 1 měsíce až
roky podobný profilu u starších dětí kromě toho, že bylo hlášeno klinicky signifikantní zhoršení křečí
(>= 50 %) častěji u dětí mladších 2 let (26 %) ve srovnání se staršími dětmi (14 %).
Lennox-Gastautův syndrom
Nejsou k dispozici žádné údaje pro monoterapii záchvatů spojených s Lennox-Gastautovým
syndromem.
Prevence výskytu epizod poruchy nálady u dětí (10–12 let věku) a dospívajících (13–17 let věku)
Multicentrická, placebem kontrolovaná, dvojitě zaslepená, randomizovaná, vyřazovací studie
s paralelními skupinami hodnotila účinnost a bezpečnost lamotriginu IR jako přídatné udržovací léčby
k oddálení epizod poruch nálady dětí a dospívajících mužského a ženského pohlaví (ve věku 10–17 let),
které byly diagnostikovány s bipolární poruchou typu I a u kterých byla zaznamenána úleva nebo
zlepšení bipolární epizody během léčby lamotriginem v kombinaci s jiným souběžně podávaným
antipsychotikem nebo jinými náladu stabilizujícími léky. Výsledek primární analýzy účinnosti (doba do
výskytu bipolární epizody - TOBE) nedosáhl statistické významnosti (p = 0,0717), takže účinnost nebyla
prokázána. Kromě toho bezpečnostní výsledky ukázaly nárůst hlášení sebevražedného chování
u lamotriginem léčených pacientů: 5 % (4 pacienti) v lamotriginové větvi v porovnání s 0 u placeba (viz
bod 4.2).
Studie vlivu lamotriginu na srdeční převodní systém
Studie na zdravých dospělých dobrovolnících hodnotily vliv opakovaných dávek lamotriginu (až
400 mg/den) na srdeční převodní systém pomocí 12-svodového EKG. Nedošlo ke klinicky
signifikantním účinkům lamotriginu na interval QT ve srovnání s placebem.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Lamotrigin se rychle a beze zbytku vstřebává ze střeva a nepodléhá významné metabolizaci při prvním
průchodu játry. Maximálních plazmatických koncentrací dosahuje lamotrigin asi 2,5 hodiny po
perorálním podání. Po požití potravy se doba nutná k dosažení maximálních koncentrací poněkud
prodlouží, avšak rozsah vstřebávání není ovlivněn. Existuje značné interindividuální kolísání
v hodnotách stálých maximálních koncentrací, na druhé straně se však individuální koncentrace mění
zřídka.
Distribuce
Na plazmatické bílkoviny se váže přibližně 55 % lamotriginu. Je velmi nepravděpodobné, že by
uvolnění z vazby na plazmatické bílkoviny mohlo navodit toxické projevy.
Distribuční objem je 0,92 až 1,22 l/kg.
Biotransformace
UDP-glukuronyltransferázy byly identifikovány jako enzymy odpovědné za metabolismus lamotriginu.
Lamotrigin navozuje svůj vlastní metabolismus v mírném rozsahu závislém na dávce. Neexistuje však
důkaz o tom, že by lamotrigin ovlivňoval farmakokinetiku ostatních antiepileptik, a údaje svědčí o tom,
že pravděpodobně nedochází k interakci mezi lamotriginem a přípravky metabolizovanými enzymy
cytochromu P450.
Eliminace
Průměrná clearance za ustáleného stavu představuje u zdravých dospělých 30 ml/min. Clearance
lamotriginu je hlavně metabolická s následným vylučováním glukuronidovaných metabolitů do moče.
Méně než 10 % lamotriginu se vylučuje močí beze změny. Pouze asi 2 % metabolitů lamotriginem se
vylučuje stolicí. Clearance a poločas rozpadu nezávisejí na dávce. Průměrný poločas eliminace
u zdravého dospělého člověka je přibližně 33 hodin (v rozsahu 14 až 103 hodin). Ve studii jedinců
s Gilbertovým syndromem se průměrná clearance snížila v porovnání s normálními koncentracemi
o 32 %, avšak hodnoty byly v rozmezí pozorovaném u celkové populace.
Poločas eliminace lamotriginu je do značné míry ovlivňován průvodní medikací. Průměrný poločas se
při souběžném podávání lamotriginu a léčiv stimulujících enzymy, jakými jsou karbamazepin
a fenytoin, snižuje přibližně na 14 hodin a při podávání lamotriginu pouze s valproátem se zvyšuje
v průměru na 70 hodin (viz bod 4.2).
Linearita/nelinearita
Farmakokinetika lamotriginu je lineární až do 450 mg, což byla nejvyšší testovaná dávka.
Zvláštní skupiny pacientů
Děti
Clearance lamotriginu přepočtená na tělesnou hmotnost je vyšší u dětí než u dospělých. Nejvyšší
hodnoty clearance je dosaženo u dětí mladších než 5 let. Poločas lamotriginu je obecně kratší u dětí než
u dospělých, s průměrnou hodnotou přibližně 7 hodin, pokud se lamotrigin podává spolu s léčivy
stimulujícími jaterní enzymy, jakými jsou karbamazepin a fenytoin. Při současném podávání valproátu
se u dětí poločas zvyšuje na 45 až 50 hodin (viz bod 4.2).
Kojenci ve věku 2 až 26 měsíců
U 143 pediatrických pacientů ve věku 2 až 26 měsíců, vážících 3 až 16 kg, byla clearance snížená ve
srovnání se staršími dětmi se stejnou tělesnou váhou užívajícími podobné perorální dávky přepočtené
na kg tělesné hmotností. Průměrný poločas vyloučení byl odhadován na 23 hodiny u kojenců mladších
než 26 měsíců léčených induktory enzymů, 136 hodin při souběžném užití s valproátem a 38 hodin
u jedinců léčených bez induktorů/inhibitorů enzymů. Individuální odlišnost perorální clearance byla
vysoká u skupiny pediatrických pacientů ve věku 2 až 26 měsíců (47 %). Předpokládané sérové
koncentrace u dětí od 2 do 26 měsíců byly obecně ve stejném rozsahu, jako u starších dětí, ačkoliv je
pravděpodobné, že vyšší hladiny Cmax budou pozorovány u některých dětí s tělesnou hmotností menší
než 10 kg.
Starší pacienti
Výsledky farmakokinetických analýz mladších a starších pacientů s epilepsií, zaznamenaných ve
stejných studiích ukazují, že clearance lamotriginu se nezměnila v klinicky významném rozsahu. Po
jednotlivých dávkách klesla předpokládaná clearance o 12 % z 35 ml/min ve věkové skupině 20 let a na
31 ml/min ve věkové skupině 70 let. Pokles po 48 týdenní léčbě byl 10 %, ze 41 na 37 ml/min ve skupině
mladších i starších pacientů. Navíc, farmakokinetika lamotriginu byla zkoumána u 12 zdravých starších
dobrovolníků po užití 150 mg jednorázové dávky lamotriginu. Průměrná clearance starších pacientů
(0,39 ml/min/kg) se pohybuje v rozsahu průměrných hodnot clearance (od 0,31 do 0,65 ml/min/kg)
získaných z devíti klinických studií na jiných než starších pacientech po podání jednorázové dávky
pohybující se od 30 do 450 mg.
Porucha funkce ledvin
Dvaceti dobrovolníkům s chronickou renální insuficiencí a dalším šesti hemodialyzovaným pacientům
byla podávána jednotlivá dávka 100 mg lamotriginu. Průměrná clearance byla 0,42 ml/min/kg
(u pacientů s chronickou renální insuficiencí), 0,33 ml/min/kg (v období mezi hemodialýzami)
a 1,57 ml/min/kg (v průběhu hemodialýz) ve srovnání se zdravými dobrovolníky, kde byla tato hodnota
0,58 ml/min/kg. Průměrný poločas eliminace byl 42,9 hodin (u pacientů s chronickou renální
insuficiencí), 57,4 hodin (v období mezi hemodialýzami) a 13 hodin (v průběhu hemodialýz) ve srovnání
se zdravými dobrovolníky, kde byla tato hodnota 26,2 hodin. Z celkového množství lamotriginu v těle
bylo v průměru 20 % (rozmezí = 5,6 až 35,1) eliminováno hemodialýzou v průběhu čtyř hodin. Úvodní
dávka pro tyto pacienty se má řídit původní medikací. Udržovací dávka má být snížená u pacientů
s významným snížením renálních funkcí (viz body 4.2 a 4.4).
Porucha funkce jater
Byly provedeny farmakokinetické studie s jednorázovou dávkou na 24 pacientech s různým stupněm
jaterního poškození a na 12 zdravých dobrovolnících sloužících jako kontrolní skupina. Střední hodnota
clearance lamotriginu byla 0,31, 0,24 nebo 0,10 ml/min/kg ve skupinách se stupněm jaterního poškození
A, B nebo C stupně (podle Child-Pughovy klasifikace) jaterního poškození ve srovnání s 0,34 ml/min/kg
ve skupině zdravých dobrovolníků. Úvodní vzestupné a udržovací dávky mají obecně být snížené
u pacientů se středně závažným až závažným poškozením jater (viz bod 4.2).
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Studie farmakologické bezpečnosti, toxicity opakovaných dávek, genotoxicity a karcinogenity klinické
studie neodhalily zvláštní nebezpečí pro lidi.
Studie reprodukční a vývojové toxicity u hlodavců a králíků neprokázaly teratogenní účinky, ale bylo
pozorováno snížení hmotnosti plodu a opožděná osifikace skeletu při vystavení nižším nebo stejným
dávkám očekávaným u klinické expozice. Vyšší expoziční hladiny nemohly být testovány na zvířatech
vzhledem k maternální toxicitě, teratogenní potenciál lamotriginu nebyl určen pro dávky vyšší, než
odpovídají klinické expozici.
Při podání lamotriginu v pozdějším období gestace byla pozorována u potkanů zvýšená fetální
a postnatální mortalita. Tyto účinky byly pozorovány při dávkách nižších než je očekávaná klinická
expozice.
U mladých potkanů byl pozorován vliv na učení v Bielově testu bludiště, mírné zpoždění v oddělení
žaludu od předkožky, na průchodnost vagíny a snížení postnatálního tělesného váhového přírůstku u Fzvířat při expozici nižší než je terapeutická expozicí u dospělých lidí, na základě plochy povrchu těla.
V experimentálních studiích na zvířatech nebylo pozorováno zhoršení fertility způsobené lamotriginem.
Lamotrigin snížil u potkanů hladiny kyseliny listové u plodu. Nedostatek kyseliny listové je
pravděpodobně spojen se zvýšeným rizikem výskytu vrozených malformací u zvířat i u lidí.
Lamotrigin způsobil inhibici závislou na dávce u koncového hERG kanálu u lidských zárodečných
ledvinových buněk. IC50 bylo přibližně devětkrát nad maximální terapeutickou koncentrací. Lamotrigin
nezpůsobil prodloužení intervalu QT u zvířat při vystavení přibližně dvojnásobné maximální
terapeutické koncentraci. V klinických studiích nebyl přítomen žádný klinicky významný účinek
lamotriginu na interval QT u zdravých dospělých dobrovolníků (viz bod 5.1).
Studie in vitro ukazují, že lamotrigin vykazuje antiarytmickou aktivitu třídy IB v terapeuticky
relevantních koncentracích. Inhibuje lidské srdeční sodíkové kanály s rychlým nástupem a kompenzací
kinetiky a silnou závislostí na napětí, stejně jako jiná antiarytmika třídy IB. Při terapeutických dávkách
lamotrigin nezpomalil komorové vedení (nedošlo k rozšíření QRS) u zdravých jedinců v důkladné studii
QT; nicméně u pacientů s klinicky významným strukturálním nebo funkčním srdečním onemocněním
by mohl lamotrigin potenciálně zpomalit vedení komor (rozšířit QRS) a vyvolat proarytmii (viz bod
4.4).
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
monohydrát laktózy
mikrokrystalická celulóza
sodná sůl karboxymethylškrobu
povidon
magnesium-stearát
žlutý oxid železitý (E 172)
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
roky
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
6.5 Druh obalu a obsah balení
PVC/Al blistr.
Velikost balení:
LAMOTRIX 25 mg 20, 30, 50 nebo 100 tablet
LAMOTRIX 50 mg 20, 30, 50 nebo 100 tablet
LAMOTRIX 100 mg 20, 30, 50 nebo 100 tablet
LAMOTRIX 200 mg 20, 30, 50 nebo 100 tablet
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Žádné zvláštní požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
MEDOCHEMIE Ltd., 1-10 Constantinoupoleos Street, 3011 Limassol, Kypr
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA
LAMOTRIX 25 mg: 21/659/07-C
LAMOTRIX 50 mg: 21/660/07-C
LAMOTRIX 100 mg: 21/661/07-C
LAMOTRIX 200 mg: 21/662/07-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 31. 10. Datum posledního prodloužení registrace: 20. 4. 10. DATUM REVIZE TEXTU
3. 2.