Haloperidol-richter
Neklinické údaje založené na konvenčních studiích toxicity při opakovaných dávkách a genotoxicity
neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka. U hlodavců vedlo podávání haloperidolu ke snížené
fertilitě, omezené teratogenitě a toxickým účinkům na embryo.
Ve studii kancerogenity haloperidolu byla u myších samic pozorována na dávce závislá zvýšení počtů
adenomů hypofýzy a karcinomů mammy. Tyto nádory mohou být způsobeny dlouhodobou antagonizací
dopaminu na receptorech D2 a hyperprolaktinemií. Relevance těchto zjištění nádorů u hlodavců ohledně
rizika u člověka není známa.
V několika publikovaných studiích bylo prokázáno, že haloperidol in vitro v srdci blokuje kanál hERG.
V řadě in vivo studií vyvolávalo v některých zvířecích modelech intravenózní podávání haloperidolu v
dávkách kolem 0,3 mg/kg, které vedly k plasmatickým hladinám Cmax nejméně 7- až 14krát vyšším, než
jsou terapeutické plasmatické koncentrace 1 až 10 ng/ml, které byly v klinických studiích účinné u
většiny pacientů, výrazné prodloužení QTc. Tyto intravenózní dávky, které prodlužovaly QTc,
nevyvolávaly arytmie. V některých studiích na zvířatech vyvolávaly vyšší intravenózní dávky
haloperidolu 1 mg/kg nebo více při plasmatických hladinách Cmax nejméně 38- až 137krát vyšších, než
jsou terapeutické plasmatické koncentrace, které byly v klinických studiích účinné u většiny pacientů,
prodloužení QTc a/nebo komorové arytmie.