Efectin er

Sebevražda/sebevražedné myšlenky a klinické zhoršení
Deprese je spojena se zvýšeným rizikem sebevražedných myšlenek, sebepoškození a sebevraždy
(příhody související se sebevraždou). Toto riziko přetrvává až do dosažení signifikantní remise.
Vzhledem k tomu, že zlepšení nemusí nastat v prvních několika týdnech léčby, mají být pacienti
pečlivě sledováni, dokud se takové klinické zlepšení nedostaví. Podle obecných klinických zkušeností
se riziko sebevraždy může v raných stádiích uzdravování zvýšit.

Další psychiatrická onemocnění, pro něž se venlafaxin předepisuje, mohou být rovněž spojena se
zvýšeným rizikem příhod souvisejících se sebevraždou. Navíc tato onemocnění mohou být
kombinována s těžkou depresivní poruchou. Při léčení ostatních psychiatrických poruch mají být proto
dodržována stejná preventivní opatření jako u pacientů s těžkou depresivní poruchou.

Je známo, že u pacientů s anamnézou příhod souvisejících se sebevraždou nebo u pacientů se
signifikantním stupněm sebevražedných myšlenek před zahájením léčení je vyšší riziko
sebevražedných myšlenek nebo sebevražedných pokusů a tito pacienti by měli být v průběhu léčení
pečlivě sledováni. Souhrnná analýza placebem kontrolovaných klinických studií s antidepresivními
léčivy u dospělých pacientů s psychiatrickými poruchami ukázala, že antidepresiva zvyšují riziko
sebevražedného chování v porovnání s placebem u pacientů mladších než 25 let.

Terapie má být doprovázena přísným sledováním pacientů, hlavně těch, u kterých je riziko vysoké, a
to zvláště na začátku léčby a při zvyšování dávky. Pacienti (a jejich ošetřovatelé) mají být upozorněni
na nutnost sledovat, zda se neobjevují jakékoliv známky klinického zhoršení, sebevražedného chování
nebo myšlenek a neobvyklé změny v chování a v případě přítomnosti těchto symptomů vyhledat ihned
lékařskou pomoc.

Pediatrická populace
Přípravek EFECTIN ER se nedoporučuje podávat dětem a dospívajícím ve věku do 18 let.
V klinických studiích s antidepresivy u dětí a dospívajících bylo sebevražedné chování (sebevražedné
pokusy a myšlenky) a hostilita (převážně agresivita, opoziční chování a zlost) pozorováno častěji ve
skupině pacientů léčených antidepresivy než ve skupině, která dostávala placebo. Pokud je přesto na
základě klinické potřeby léčba indikována, měl by být pacient pečlivě sledován, zda se u něj
neobjevují příznaky sebevražedného chování. Navíc u dětí a dospívajících chybí dlouhodobé údaje o
bezpečnosti týkající se růstu, dospívání a kognitivního a behaviorálního vývoje.


Serotoninový syndrom
Podobně jako u jiných serotonergních látek může v průběhu léčby venlafaxinem dojít k rozvoji
serotoninového syndromu, potenciálně život ohrožujícího stavu; k tomuto může dojít zvláště při
souběžném podávání jiných látek, které mohou ovlivňovat serotonergní neurotransmiterový systém
(včetně triptanů, SSRI, SNRI, tricyklických antidepresiv, amfetaminů, lithia, sibutraminu, třezalky
tečkované [Hypericum perforatum], opioidů [např. buprenorfinu, fentanylu a jeho analogů, tramadolu,
dextromethorfanu, tapentadolu, pethidinu, methadonu a pentazocinu]) s léčivými přípravky, které
zhoršují metabolizmus serotoninu (jako jsou IMAO - např. trihydrát methylthioninium-chloridu –
methylenová modř), prekurzory serotoninu (jako jsou potravinové doplňky s obsahem tryptofanu)
nebo s antipsychotiky či jinými antagonisty dopaminu (viz body 4.3 a 4.5).

Symptomy serotoninového syndromu mohou zahrnovat změny mentálního stavu (např. agitovanost,
halucinace, koma), vegetativní labilitu (např. tachykardie, labilní krevní tlak, hypertermie),
neuromuskulární změny (např. hyperreflexie, nekoordinace) a/nebo gastrointestinální symptomy
(např. nevolnost, zvracení, průjem). Serotoninový syndrom ve své nejzávažnější formě může
připomínat NMS, což zahrnuje hypertermii, svalovou ztuhlost, vegetativní labilitu s možnými
rychlými změnami životních znaků a změny mentálního stavu.

Pokud je klinicky oprávněná souběžná léčba venlafaxinem a dalšími léky, které mohou ovlivňovat
serotonergní a/nebo dopaminergní neurotransmiterové systémy, pacienti by měli být v průběhu léčby
pečlivě sledováni, zvláště na začátku léčby a při zvyšování dávky.

Užívání venlafaxinu souběžně s prekurzory serotoninu (jako například potravinové doplňky s obsahem
tryptofanu) se nedoporučuje.

Glaukom s úzkým úhlem
Při podávání venlafaxinu byla pozorována mydriáza. Doporučuje se pečlivě monitorovat pacienty se
zvýšeným nitroočním tlakem a pacienty s rizikem glaukomu s úzkým úhlem (glaukom s uzavřeným
komorovým úhlem).

Krevní tlak
Po podávání venlafaxinu bylo často pozorováno zvýšení krevního tlaku závislé na dávce. Po uvedení
přípravku na trh byly hlášeny některé případy těžké hypertenze, které vyžadovaly okamžitou léčbu.
Všichni pacienti by měli být pečlivě vyšetřeni na vysoký krevní tlak a preexistující hypertenze by
měla být upravena před zahájením podávání venlafaxinu. Pacientům má být pravidelně měřen krevní
tlak po zahájení léčby a po každém zvýšení dávky. Opatrnosti je třeba u pacientů, u kterých by zvýšení
krevního tlaku mohlo zhoršit jejich současný zdravotní stav, např. u pacientů s poruchami srdeční
funkce.

Srdeční frekvence
Může se vyskytnout zvýšená srdeční frekvence, zvláště po vyšších dávkách. Opatrnosti je třeba u
pacientů, u kterých by zvýšení srdeční frekvence mohlo zhoršit jejich současný zdravotní stav.

Srdeční choroba a riziko arytmie
Venlafaxin nebyl hodnocen u pacientů s nedávno prodělaným infarktem myokardu ani s nestabilní
srdeční chorobou. Při jeho použití u takových pacientů je proto třeba opatrnosti.

Po uvedení přípravku na trh byly při podávání venlafaxinu, zvláště při jeho předávkování nebo u
pacientů s jinými rizikovými faktory pro prodloužení QTc nebo TdP, zjištěny případy prodloužení
QTc, Torsades de Pointes (TdP), ventrikulární tachykardie a fatální srdeční arytmie. U pacientů
s vysokým rizikem závažné srdeční arytmie nebo prodloužení QTc je proto třeba před předepsáním
venlafaxinu zvážit rizika a přínosy terapie (viz bod 5.1).

Křeče

V průběhu léčby venlafaxinem se mohou vyskytnout křeče. Podobně jako všechna antidepresiva by
měl být venlafaxin podáván s opatrností u pacientů s křečemi v anamnéze a tito pacienti by měli být
pečlivě sledováni. U každého pacienta, u něhož se vyskytnou křeče, má být léčba ukončena.

Hyponatrémie
Při podávání venlafaxinu se mohou vyskytnout případy hyponatrémie a/nebo syndromu nepřiměřené
sekrece antidiuretického hormonu (SIADH). Tyto byly nejčastěji hlášeny u pacientů trpících
objemovou deplecí nebo u dehydratovaných pacientů. Vyšší riziko této příhody může být u starších
pacientů, pacientů užívajících diuretika a pacientů s objemovou deplecí.

Abnormální krvácení
Léčivé přípravky, které snižují zpětné vychytávání serotoninu, mohou vést ke snížené funkci krevních
destiček. Krvácivé příhody spojené s užitím SSRI a SNRI zahrnovaly stavy od ekchymóz, hematomů,
epistaxe a petechie až po gastrointestinální a život ohrožující krvácení. SSRI/SNRI mohou zvýšit
riziko poporodního krvácení (viz body 4.6 a 4.8). U pacientů užívajících venlafaxin může být riziko
krvácení zvýšené. Podobně jako jiné inhibitory zpětného vychytávání serotoninu má být i venlafaxin
podáván s opatrností pacientům predisponovaným ke krvácení, včetně pacientů léčených
antikoagulancii a inhibitory krevních destiček.

Hladina cholesterolu v séru
U 5,3 % pacientů léčených venlafaxinem a u 0 % pacientů léčených placebem bylo zaznamenáno
klinicky významné zvýšení hladiny cholesterolu v séru, v alespoň 3měsíčních placebem
kontrolovaných klinických studiích. V průběhu dlouhodobé léčby je třeba pamatovat na měření hladin
cholesterolu v séru.

Současné podávání s látkami snižujícími tělesnou hmotnost
Bezpečnost a účinnost venlafaxinu v kombinaci s látkami snižujícími tělesnou hmotnost včetně
fenterminu nebyla stanovena. Souběžné podávání venlafaxinu a látek snižujících tělesnou hmotnost se
nedoporučuje. Venlafaxin není určen ke snižování tělesné hmotnosti ani samotný ani v kombinaci
s jinými přípravky.

Manie/hypomanie
Manie/hypomanie se může vyskytnout u malé části pacientů s poruchami nálady léčených
antidepresivy včetně venlafaxinu. Podobně jako ostatní antidepresiva, venlafaxin by měl být používán
opatrně u pacientů s bipolární poruchou v osobní nebo rodinné anamnéze.

Agresivita
Agresivita se může vyskytnout u některých pacientů, kteří dostávají antidepresiva včetně venlafaxinu.
Ta byla zjištěna po zahájení léčby, změnách dávky a po ukončení léčby.

Podobně jako ostatní antidepresiva, by venlafaxin měl být používán opatrně u pacientů s agresivitou
v anamnéze.

Ukončení léčby
Je známo, že se u antidepresiv objevují příznaky z vysazení, které někdy mohou být zdlouhavé
a závažné. Při změnách dávkovacího režimu včetně ukončení léčby byly u pacientů pozorovány
případy sebevraždy/sebevražedných myšlenek a agresivity. Proto je zapotřebí pacienty při snižování
dávky nebo ukončování léčby pečlivě monitorovat (viz výše v bodu 4.4 – Sebevražda/sebevražedné
myšlenky a klinické zhoršení a Agresivita. Při ukončení léčby jsou příznaky z vysazení časté, zvláště
pokud je ukončení podávání náhlé (viz bod 4.8). V klinických studiích se nežádoucí účinky
pozorované v souvislosti s ukončením léčby (při postupném snižování dávek a poté) vyskytly u
přibližně 31 % pacientů léčených venlafaxinem a u 17 % pacientů užívajících placebo.

Riziko příznaků z vysazení může záviset na mnoha faktorech, včetně délky léčby, podávané dávky a
rychlosti snižování dávek. Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky jsou závratě, poruchy smyslů

(včetně parestezie), poruchy spánku (včetně insomnie a intenzivních snů), agitovanost nebo úzkost,
nevolnost a/nebo zvracení, tremor, bolest hlavy, poruchy vidění a hypertenze. Obecně jsou tyto
symptomy mírného až středního stupně, avšak u některých pacientů mohou být těžkého stupně.
Obvykle se vyskytnou do několika dnů po ukončení léčby, ale existují velmi vzácná hlášení takových
symptomů u pacientů po náhodném vynechání dávky. Obecně vzato, tyto symptomy vymizí samy, a to
obvykle do 2 týdnů, ačkoli u některých jedinců mohou přetrvávat (2-3 měsíce nebo déle). Proto se při
ukončování léčby doporučuje postupné snižování dávky venlafaxinu po dobu několika týdnů nebo
měsíců, podle potřeby pacienta (viz bod 4.2). U některých pacientů může vysazování trvat měsíce
i déle.

Sexuální dysfunkce
Inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (norepinefrinu) (SNRI) mohou způsobit
příznaky sexuální dysfunkce (viz bod 4.8). Byly hlášeny případy dlouhodobé sexuální dysfunkce, kdy
příznaky přetrvávaly i po přerušení léčby SNRI.

Akatizie/psychomotorický neklid
Užívání venlafaxinu bylo spojeno s rozvojem akatizie charakterizované subjektivně nepříjemným
nebo stresujícím neklidem a potřebou pohybu, která je často doprovázena neschopností sedět či stát
v klidu. Tyto příznaky se nejčastěji objevují během několika prvních týdnů léčby. U pacientů, kteří
mají tyto symptomy, může být zvýšení dávky škodlivé.

Sucho v ústech
U 10 % pacientů léčených venlafaxinem bylo hlášeno sucho v ústech. To může zvýšit riziko zubního
kazu a pacienti mají být upozorněni na důležitost dentální hygieny.

Diabetes
U pacientů s diabetem může léčba SSRI nebo venlafaxinem ovlivnit kontrolu glykémie. Je možné, že
bude potřeba upravit dávky inzulinu a/ nebo perorálních antidiabetik.

Ovlivnění výsledků laboratorních testů
U pacientů užívajících venlafaxin byly hlášeny falešně-pozitivní výsledky imunologických močových
testů na přítomnost fencyklidinu (PCP) a amfetaminu. Důvodem je nedostatečná přesnost těchto testů.
Falešně-pozitivní výsledky testů je možné očekávat po dobu několika dnů po ukončení léčby
venlafaxinem. Pro rozlišení venlafaxinu od fencyklidinu a amfetaminu je třeba použít konfirmačních
testů, jako je plynová chromatografie/hmotnostní spektometrie.

Obsah sodíku
Přípravek Efectin ER 150 mg obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tobolce, to znamená,
že je v podstatě „bez sodíku“.