Casaro hct

Mezi sloučeniny, které byly zkoumány v klinických farmakokinetických studiích patří warfarin,
digoxin, perorální antikonceptiva (tj. ethinylestradiol/levonorgestrel), glibenklamid a nifedipin.
V těchto studiích nebyly zjištěny žádné klinicky významné farmakokinetické interakce.

Lze předpokládat, že účinky hydrochlorothiazidu vedoucí k depleci draslíku mohou být potencovány
dalšími léčivými přípravky, které jsou spojovány se ztrátami draslíku a hypokalémií (např. další
kaliuretická diuretika, laxativa, amfotericin, karbenoxolon, sodná sůl penicilinu G, deriváty kyseliny
salicylové, steroidy, ACTH).

Souběžné podávání přípravku Casaro HCT a kalium-šetřících diuretik, doplňků s obsahem draslíku
nebo náhrad soli nebo dalších léčiv, které mohou zvyšovat hladiny draslíku v séru (např. sodná sůl
heparinu, kotrimoxazol, označovaný též jako trimethoprim/sulfamethoxazol), mohou vést ke
zvýšeným hladinám draslíku v séru. Monitorování hladin draslíku má být prováděno podle potřeby
(viz bod 4.4).

Diuretiky navozená hypokalémie a hypomagnesémie predisponují k možným kardiotoxickým
účinkům digitalisových glykosidů a antiarytmik. Pokud se přípravek Casaro HCT podává souběžně s
těmito léčivými přípravky a nebo s následujícími léčivými přípravky, které mohou navodit torsade de
pointes, doporučuje se pravidelné sledování draslíku v séru:

- Antiarytmika třídy Ia (např. chinidin, hydrochinidin, disopyramid)
- Antiarytmika třídy III (např. amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid)
- Některá antipsychotika (např. thioridazin, chlorpromazin, levomepromazin, trifluoperazin,
cyamemazin, sulpirid, sultoprid, amisulprid, tiaprid, pimozid, haloperidol, droperidol)
steroidal anti‑inflammatory drugs) (tj. selektivní inhibitory COX-2, kyselina acetylsalicylová (> g/den) a neselektivní NSAIDs) může dojít k oslabení antihypertenzního účinku.
Podobně jako u inhibitorů ACE, může souběžné užívání AIIRAs a NSAIDs vést ke zvýšení rizika
zhoršení renálních funkcí, včetně možného akutního renálního selhání, a dále ke zvýšení hladin
draslíku v séru, především u pacientů s již existující sníženou renální funkcí. Tato kombinace se má
podávat s opatrností, zejména u starších pacientů. Pacienti mají být adekvátně hydratováni a je
zapotřebí zvážit monitorování renálních funkcí ihned po zahájení souběžné léčby a potom v
pravidelných intervalech.
Diuretický, natriuretický a antihypertenzní účinek hydrochlorothiazidu je prostřednictvím NSAIDs
tlumen.

Vstřebávání hydrochlorothiazidu je sníženo kolestipolem nebo cholestyraminem.

Hydrochlorothiazid může potencovat účinky nedepolarizujících periferních myorelaxancií (např.
tubokurarinu).

Thiazidová diuretika mohou zvyšovat hladiny kalcia v důsledku snížení jeho exkrece. V případě
nutnosti předepsání doplňků kalcia nebo vitaminu D je třeba sledovat hladiny kalcia v séru a podle
toho upravit dávkování.

Thiazidy mohou zvyšovat hyperglykemický účinek beta-blokátorů a diazoxidu.

Anticholinergika (např. atropin, biperiden) mohou zvyšovat biologickou dostupnost diuretik
thiazidového typu snížením gastrointestinální motility a rychlosti vyprazdňování žaludku.

Thiazidy mohou zvyšovat riziko vzniku nežádoucích účinků způsobených amantadinem.

Thiazidy mohou snižovat renální exkreci cytotoxických léčivých přípravků (např. cyklofosfamidu,
methotrexátu) a zesilovat jejich myelosupresivní účinky.

Souběžné požití alkoholu, barbiturátů nebo anestetik může zhoršit posturální hypotenzi.

Léčba thiazidovými diuretiky může snížit glukózovou toleranci. Může být nutné upravit dávkování
antidiabetik, včetně insulinu. Metformin se má užívat s opatrností vzhledem k riziku laktátové
acidózy, která může být způsobená selháním renální funkce souvisejícím s hydrochlorothiazidem.

Hydrochlorothiazid může způsobit snížení arteriální odpovědi na presorické aminy (např. adrenalin),
nikoli však natolik, aby se vyloučil presorický účinek.

Hydrochlorothiazid může zvýšit riziko akutní renální insuficience, obzvláště při vysokých dávkách
jodovaných kontrastních látek.

Souběžná léčba cyklosporinem může zvýšit riziko hyperurikémie a dnavých komplikací.


Souběžná léčba baklofenem, amifostinem, tricyklickými antidepresivy nebo neuroleptiky může vést ke
zvýšení antihypertenzního účinku a může indukovat hypotenzi.

Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda renin-angiotenzin-aldosteronového systému
(RAAS) prostřednictvím kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin
II nebo aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalémie a
snížená renální funkce (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky
ovlivňující RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).