Bisoprolol pmcs

Zahájení léčby bisoprolol-fumarátem vyžaduje pravidelné monitorování. Přesné dávkování a způsob
podání viz bod 4.2.
Zvláště u pacientů s ischemickou chorobou srdeční nesmí být ukončení léčby bisoprolol-fumarátem
provedeno náhle, pokud to není jasně indikováno, protože to může vést k přechodnému zhoršení
srdečního onemocnění (viz bod 4.2).
Bisoprolol-fumarát musí být používán s opatrností u pacientů s hypertenzí nebo anginou pectoris
a souvisejícím srdečním onemocněním.
Neexistují terapeutické zkušenosti s léčbou bisoprolol-fumarátem u pacientů se srdečním selháním při
následujících stavech:
- insulindependentní diabetes mellitus (typ I),
- těžká porucha funkce ledvin,
- těžká porucha funkce jater,
- restriktivní kardiomyopatie,
- vrozená srdeční vada,
- hemodynamicky významná organická vada chlopní,
- infarkt myokardu během posledních 3 měsíců.

Bisoprolol-fumarát musí být podáván s opatrností u následujících stavů:
- tendence k bronchospasmu (bronchiální astma, obstrukční choroba bronchopulmonální),
- diabetes mellitus s vysokým kolísáním hladin krevního cukru; mohou být maskovány příznaky
hypoglykemie (např. tachykardie, palpitace nebo pocení),
- přísná redukční dieta,
- probíhající desenzibilizační terapie. Podobně jako jiné beta-blokátory, může bisoprolol-fumarát
zvyšovat citlivost k alergenům jakož i zvyšovat závažnost anafylaktických reakcí. Podání
epinefrinu nemusí mít vždy očekávaný terapeutický účinek.
- AV blok prvního stupně,
- Prinzmetalova angina. Byly pozorovány případy koronárního vazospasmu. Navzdory vysoké
beta1 selektivitě, nelze úplně vyloučit záchvaty anginy, pokud se bisoprolol podává pacientům s
Prinzmetalovou anginou.
- okluzívní onemocnění periferních arterií (zhoršení obtíží se může objevit zvláště na začátku
léčby),
- Celková anestézie. U pacientů podstupujících celkovou anestézii snižují beta-blokátory výskyt
arytmií a myokardiální ischemii během indukce a intubace a pooperační fáze. V současné době se
doporučuje pokračovat v udržování beta-blokády v průběhu operace. Anesteziolog musí být
informován o beta-blokádě z důvodu možnosti interakcí s jinými léky, kdy by mohly vzniknout
bradyarytmie, zeslabení reflexní tachykardie a snížení reflexní kompenzace krevních ztrát. Pokud
je vysazení beta-blokátorů považováno za nutné před operací, mělo by to být provedeno postupně
a mělo by být dokončeno 48 hodin před anestézií.

Pacienti s lupénkou nebo s anamnézou lupénky mají být léčeni beta-blokátory (např. bisoprolol-
fumarátem) po pečlivém zvážení přínosů a rizik.
Při léčbě bisoprolol-fumarátem mohou být maskovány příznaky thyreotoxikózy.
U pacientů s feochromocytomem nesmí být bisoprolol-fumarát podáván dříve než po blokádě alfa-
adrenergních receptorů.
Kombinace bisoprololu s blokátory kalciového kanálu typu verapamilu nebo diltiazemu, s
antiarytmiky třídy I a s centrálně působícími antihypertenzívy není obecně doporučována; pro
podrobnosti viz bod 4.5.
Ačkoli kardioselektivní (beta1) beta-blokátory mohou mít menší vliv na plicní funkce než neselektivní
betablokátory (stejně jako všechny ostatní betablokátory), je třeba se vyhnout jejich používání u
pacientů s obstrukční plicní nemocí, pokud jejich užití není klinicky odůvodněno. Pokud takový důvod
existuje, je možno přípravek Bisoprolol PMCS s opatrností podat. U pacientů s obstrukční plicní
nemocí má být léčba bisoprololem zahájena nejnižší možnou dávkou a pacienti mají být pečlivě
monitorování s ohledem na možnost výskytu nových příznaků (např. dušnost, netolerance zátěže,
kašel).
V případě bronchiálního astmatu nebo chronického obstrukčního onemocnění dýchacích cest, které
mohou tyto příznaky způsobit, je doporučeno souběžně podávat bronchodilatační terapii. Ojediněle se
může u pacientů s astmatem zvýšit rezistence dýchacích cest, a proto může být potřeba dávku betamimetik zvýšit.