RISPERIDON ACTAVIS -

Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Risperidon Actavis 1 mg potahované tablety
Risperidon Actavis 2 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Risperidon Actavis 1 mg: Jedna potahovaná tableta obsahuje risperidonum 1 mg.
Pomocná látka se známým účinkem
Jedna potahovaná tableta obsahuje 61 mg laktózy.

Risperidon Actavis 2 mg: Jedna potahovaná tableta obsahuje risperidonum 2 mg.
Pomocná látka se známým účinkem
Jedna potahovaná tableta obsahuje 123 mg laktózy.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta

mg: bílé oválné bikonvexní potahované tablety s dělicí rýhou, s označením "T1",
o velikosti 8 mm x 5 mm. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.
mg: bílé oválné bikonvexní potahované tablety s dělicí rýhou, s označením "T2",
o velikosti 10 mm x 5 mm. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Risperidon Actavis je určen k léčbě schizofrenie.

Risperidon Actavis je indikován k léčbě středně závažných až závažných manických epizod provázejících
bipolární poruchy.

Risperidon Actavis je indikován ke krátkodobé léčbě (do 6 týdnů) přetrvávající agrese u pacientů se středně
závažnou až závažnou Alzheimerovou demencí, kteří neodpovídají na nefarmakologické postupy a u kterých
hrozí riziko sebepoškození nebo poškození ostatních.
Risperidon Actavis je indikován ke krátkodobé symptomatické léčbě (až do 6 týdnů) přetrvávající agrese při
poruchách chování u dětí od 5 let věku a dospívajících s podprůměrnými intelektuálními funkcemi nebo
mentální retardací diagnostikovanými na základě DSM-IV kritérií, u kterých závažnost agresivity nebo jiné
formy destruktivního chování vyžadují farmakologickou léčbu. Farmakologická léčba by měla být součástí
rozsáhlejšího léčebného programu, zahrnujícího i psychosociální a vzdělávací intervence. Doporučuje se,
aby byl risperidon předepsán specialistou v dětské neurologii a psychiatrii pro děti a dospívající nebo
lékařem, který je dobře seznámen s léčbou disruptivních poruch chování u dětí a dospívající.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování
Schizofrenie
Dospělí
Risperidon Actavis je možné užívat jednou nebo dvakrát denně.

Pacient by měl zahájit léčbu dávkou 2 mg risperidonu denně. Druhý den je možno dávku zvýšit na 4 mg.
Tuto dávku lze ponechat nezměněnou nebo ji v případě potřeby dále individuálně upravovat. Pro většinu
pacientů je optimální denní dávka 4 až 6 mg. U některých pacientů může být vhodná pomalejší titrační fáze,
nižší úvodní a udržovací dávka.
Dávky nad 10 mg denně neprokázaly vyšší účinnost ve srovnání s nižšími dávkami a mohou způsobit
zvýšený výskyt extrapyramidových symptomů. Bezpečnost dávek nad 16 mg denně nebyla ověřena, proto se
tyto dávky nedoporučují.

Starší pacienti
Léčba se zahajuje doporučenou dávkou 0,5 mg dvakrát denně. Toto dávkování lze individuálně
přizpůsobovat zvyšováním o 0,5 mg dvakrát denně na 1 až 2 mg dvakrát denně.

Pediatrická populace

Risperidon se nedoporučuje k používání u dětí do 18 let věku se schizofrenií vzhledem k nedostatku údajů o
účinnosti.

Manické epizody u bipolární poruchy
Dospělí
Risperidon má být užíván jednou denně, s počáteční dávkou 2 mg risperidonu. Tuto dávku lze v případě
potřeby individuálně upravovat zvyšováním o 1 mg denně, avšak ne v kratších než 24hodinových
intervalech. Risperidon může být podáván ve flexibilních dávkách v rozmezí od 1 do 6 mg tak, aby u
každého pacienta byla optimalizována hladina účinnosti a snášenlivosti. Denní dávky nad 6 mg risperidonu
nebyly u pacientů s manickými epizodami zkoušeny.
Jako u každé symptomatické léčby je zapotřebí pokračování léčby risperidonem průběžně hodnotit a
posuzovat.
Starší pacienti
Doporučená úvodní dávka je 0,5 mg dvakrát denně. Tuto dávku lze individuálně upravovat o 0,5 mg dvakrát
denně do 1 až 2 mg dvakrát denně. Vzhledem k tomu, že klinické zkušenosti s podáváním starším osobám
jsou omezené, je nutno věnovat podávání risperidonu této skupině pacientů zvýšenou pozornost.

Pediatrická populace

Risperidon se nedoporučuje k používání u dětí do 18 let věku s bipolární mánií vzhledem k nedostatku
klinických údajů o účinnosti.

Přetrvávající agrese u pacientů se středně závažnou až závažnou Alzheimerovou demencí
Úvodní doporučená dávka činí 0,25 mg dvakrát denně. Vhodná léková forma pro podání 0,25 mg je
perorální roztok 1 mg/ml. Toto dávkování může být individuálně upravováno zvyšováním o 0,25 mg dvakrát
denně, ale ne častěji než obden. Optimální dávka je pro většinu pacientů 0,5 mg dvakrát denně. Pro některé
pacienty však může být vhodnější dávkování až do 1 mg dvakrát denně.
U pacientů s přetrvávající agresí u Alzheimerovy demence by se risperidon neměl podávat déle než 6 týdnů.
Během léčby je zapotřebí pacienty často a pravidelně hodnotit a posuzovat nutnost další léčby.

Poruchy chování
Děti a dospívající ve věku od 5 do 18 let
U pacientů ≥ 50 kg činí úvodní doporučená dávka 0,5 mg jednou denně. Tato dávka může být v případě
potřeby individuálně upravována zvyšováním o 0,5 mg jednou denně, ne častěji než obden. Optimální dávka
pro většinu pacientů představuje 1 mg jednou denně. Pro některé pacienty může být vhodná dávka 0,5 mg
jednou denně, zatímco pro jiné 1,5 mg jednou denně. U pacientů < 50 kg činí úvodní doporučená dávka 0,mg jednou denně. Vhodná léková forma pro podání 0,25 mg je perorální roztok 1 mg/ml. Tato dávka může
být v případě potřeby individuálně upravována zvyšováním o 0,25 mg jednou denně, ne častěji než obden.
Optimální dávka pro většinu pacientů představuje 0,5 mg jednou denně. Pro některé pacienty může být
vhodná dávka 0,25 mg, zatímco pro jiné pacienty bude optimální dávka 0,75 mg jednou denně. Vhodná
léková forma pro podání 0,75 mg je perorální roztok 1 mg/ml.
Jako u každé symptomatické léčby je zapotřebí pokračování léčby risperidonem průběžně hodnotit a
posuzovat nutnost další léčby.
Risperidon se nedoporučuje u dětí mladších než 5 let, protože u dětí do 5 let, které trpí touto poruchou, není
s podáváním risperidonu žádná zkušenost.

Porucha funkce ledvin a jater
Pacienti s poruchou funkce ledvin vykazují nižší schopnost eliminovat účinnou antipsychotickou složku než
dospělí s normální funkcí ledvin. Pacienti s poruchou funkce jater vykazují zvýšené plazmatické koncentrace
volné frakce risperidonu.

Nezávisle na indikaci by měly být u pacientů s poruchou funkce ledvin a jater sníženy úvodní a následné
dávky na polovinu a zpomalena titrace dávky.

Risperidon by měl být u těchto skupin pacientů užíván s opatrností.

Způsob podání
Potahované tablety jsou určeny k perorálnímu podání. Potrava neovlivňuje absorpci risperidonu.
Pro ukončení léčby se doporučuje postupné snižování dávky. Po náhlém vysazení vysokých dávek
antipsychotických léčivých přípravků byly velmi vzácně popsány abstinenční příznaky zahrnující nauzeu,
zvracení, pocení a nespavost (viz bod 4.8). Může se také vyskytnout návrat psychotických příznaků a byl
hlášen výskyt mimovolních pohybů (jako akatizie, dystonie a dyskineze).

Převádění z léčby ostatními antipsychotiky

V lékařsky odůvodněných případech se doporučuje předchozí medikaci postupně snižovat a současně
zavádět léčbu risperidonem. Pacienty dosud léčené depotními antipsychotiky lze v lékařsky odůvodněných
případech převádět na risperidon namísto příští plánované injekce. Nutnost pokračování v zavedené
medikaci antiparkinsoniky je zapotřebí průběžně posuzovat.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Starší pacienti s demencí
Zvýšení mortality u starších osob s demencí
V meta-analýze 17 kontrolovaných klinických studií atypických antipsychotik včetně risperidonu u starších
pacientů s demencí léčených atypickými antipsychotiky byla ve srovnání s placebem zvýšena mortalita.
V klinických studiích kontrolovaných placebem s risperidonem byla v této populaci incidence mortality
4,0 % u pacientů léčených risperidonem ve srovnání s 3,1 % u skupiny léčené placebem. Poměr odds ratio
(95% interval spolehlivosti) byl 1,21 (0,7; 2,1). Průměrný věk (rozmezí) pacientů, kteří zemřeli, byl 86 let
(rozmezí 67-100). Údaje ze dvou velkých observačních studií ukázaly, že u starších osob s demencí léčených
klasickými antipsychotiky je nepatrně zvýšené riziko smrti ve srovnání s osobami, které léčeny nejsou.
Neexistují dostatečné údaje, aby bylo možno přesně určit zvýšení tohoto rizika; příčina tohoto rizika není
známa. Do jaké míry lze nálezy zvýšené úmrtnosti v observačních studiích spojit s antipsychotiky oproti
některým vlastnostem pacientů, není známo.

Současné užívání s furosemidem
V placebem kontrolovaných klinických studiích s risperidonem u starších pacientů s demencí byla mortalita
ve skupině pacientů léčených furosemidem a risperidonem vyšší (7,3 %; průměrný věk 89 let, rozpětí 75-97)
než při léčbě pouze risperidonem (3,1 %; průměrný věk 84 let, rozpětí 70-96) nebo samotným furosemidem
(4,1 %; průměrný věk 80 let, rozpětí 67-90). Zvýšená mortalita pacientů léčených furosemidem spolu s
risperidonem byla shledána u dvou ze čtyř klinických studií. Současné užívání risperidonu s dalšími
diuretiky (hlavně thiazidovými diuretiky užívanými v nízké dávce) nebylo s podobnými nálezy spojeno.
Patofyziologický mechanizmus k vysvětlení tohoto jevu není znám a žádná konzistentní příčina úmrtí nebyla
zjištěna. Přesto však je zapotřebí věnovat této kombinaci nebo současnému podávání dalších vysoce
účinných diuretik zvýšenou pozornost a před zahájením léčby touto kombinací posoudit riziko a prospěch.
Incidence mortality u pacientů užívajících současně s risperidonem jiná diuretika nebyla zvýšena. Nezávisle
na léčbě byla obecným rizikovým faktorem mortality dehydratace, a je proto zapotřebí ji u starších pacientů s
demencí zamezit.
Cerebrovaskulární nežádoucí příhody (CVAE)
V randomizovaných placebem kontrolovaných klinických studiích u pacientů s demencí léčených některými
atypickými antipsychotiky bylo pozorováno přibližně trojnásobně zvýšené riziko cerebrovaskulárních
nežádoucích příhod. Data vyplývající ze šesti placebem kontrolovaných studií s risperidonem u převážně
starších pacientů (> 65 let) s demencí ukazují, že cerebrovaskulární nežádoucí účinky (závažné i nezávažné,
kombinované) se vyskytly u 3,3 % (33/1009) pacientů léčených risperidonem a u 1,2 % (8/712) pacientů,
kteří užívali placebo. Poměr odds ratio činil (při 95% intervalu spolehlivosti) 2,96 (1,34; 7,50).
Mechanizmus tohoto zvýšeného rizika není znám. Zvýšené riziko nelze vyloučit ani pro jiná antipsychotika
nebo další populace pacientů. U pacientů s rizikovými faktory pro cerebrovaskulární příhodu je nutno
risperidon používat s opatrností.
Riziko CVAE bylo významně zvýšeno u pacientů s demencí smíšeného nebo vaskulárního typu ve srovnání
s Alzheimerovou demencí. Proto by pacienti s jinými typy demence než Alzheimerovou neměli být léčeni
risperidonem.
Lékař by měl posoudit rizika a přínosy použití risperidonu u starších pacientů s demencí a vzít v úvahu
rizikové faktory pro cerebrovaskulární příhodu u konkrétního pacienta. Pacient nebo osoba poskytující péči
by měli být upozorněni, aby neprodleně hlásili známky a příznaky možných cerebrovaskulárních příhod jako
je náhlá slabost nebo znecitlivění ve tváři, horních nebo dolních končetinách a obtíže s řečí nebo poruchy
vidění. V takovém případě by měly být neprodleně posouzeny všechny léčebné možnosti, včetně vysazení
risperidonu.
Risperidon je možno u přetrvávající agrese u pacientů s Alzheimerovou demencí použít pouze krátkodobě
jako náhradu nefarmakologických přístupů, které měly pouze omezenou nebo žádnou účinnost a existuje-li
potenciální riziko sebepoškození nebo poškození ostatních.
Pacienty je nutno opakovaně kontrolovat a nutnost léčby opakovaně přehodnocovat.
Ortostatická hypotenze
Vzhledem k blokádě alfa-aktivity způsobené risperidonem může docházet k (ortostatické) hypotenzi, zvláště
během počáteční titrační fáze. V post-marketingovém sledování byla pozorována významná hypotenze při
současném podávání risperidonu a antihypertenziv. Risperidon by měl být podáván s opatrností pacientům se
známým kardiovaskulárním onemocněním (např. při srdečním selhání, infarktu myokardu, poruchách
vodivosti, dehydrataci, hypovolémii nebo cerebrovaskulárním onemocnění); zde je zapotřebí dávky postupně
titrovat dle doporučení (viz bod 4.2). Pokud se v průběhu léčby vyskytne hypotenze, je zapotřebí snížit
dávku.
Leukopenie, neutropenie a agranulocytóza
U antipsychotik, včetně risperidonu, byly hlášeny případy leukopenie, neutropenie a agranulocytózy.
Agranulocytóza byla během post-marketingového sledování hlášena velmi vzácně (< 1/10 pacientů).
Pacienty s anamnézou klinicky významného nízkého počtu bílých krvinek nebo leukopenie/
neutropenie vyvolané léčivými přípravky je nutno během počátečních měsíců léčby monitorovat a
zvážit ukončení léčby risperidonem při prvních známkách klinicky významného poklesu počtu bílých
krvinek při nepřítomnosti jeho jiných možných příčin.
U pacientů s klinicky významnou neutropenií je nutno důkladně monitorovat horečku nebo jiné příznaky
infekce, a pokud se takové příznaky objeví, okamžitě je léčit. U pacientů se závažnou neutropenií (absolutní
počet neutrofilů < 1 x 109/l) je nutno léčbu risperidonem ukončit a sledovat počet bílých krvinek do návratu
k normálu.
Tardivní dyskineze / extrapyramidové příznaky (TD/EPS)
Léčba přípravky s antagonistickým účinkem na dopaminové receptory je spojena s rizikem rozvoje tardivní
dyskineze charakterizované rytmickými mimovolními pohyby, především svalů jazyka a/nebo obličeje.
Nástup extrapyramidových příznaků je rizikovým faktorem pro tardivní dyskinezi. Pokud se objeví příznaky
tardivní dyskineze, mělo by být posouzeno vysazení všech antipsychotik.
Doporučuje se opatrnost u pacientů, kteří užívají současně psychostimulancia (např. methylfenidát) a
risperidon. Při úpravě dávky jednoho nebo obou přípravků se mohou objevit extrapyramidové příznaky.
Doporučuje se postupné vysazování stimulancií (viz bod 4.5).
Neuroleptický maligní syndrom (NMS)
Při léčbě antipsychotiky byl rovněž popsán neuroleptický maligní syndrom projevující se hypertermií,
svalovou rigiditou, vegetativní labilitou, poruchami vědomí a zvýšenými plazmatickými hladinami
kreatinfosfokinázy. K dalším příznakům může patřit myoglobinurie (rhabdomyolýza) a akutní ledvinové
selhání. Při výskytu uvedených příznaků je nutné vysadit všechna antipsychotika včetně risperidonu.
Parkinsonova choroba a demence s Lewyho tělísky
Při předepisování antipsychotik včetně risperidonu pacientům trpícím Parkinsonovou chorobou nebo
demencí s Lewyho (DLB) tělísky by měli lékaři posoudit poměr rizika a prospěchu. Parkinsonova choroba se
může risperidonem zhoršit. U obou skupin může být zvýšené riziko neuroleptického maligního syndromu a
zvýšená citlivost k antipsychotikům; tito pacienti byli vyloučeni z klinických hodnocení. K projevům této
zvýšené citlivosti může patřit zmatenost, otupělost, posturální nestabilita s častými pády doprovázející
extrapyramidové příznaky.
Hyperglykemie a diabetes mellitus
V průběhu léčby risperidonem byly hlášeny hyperglykemie, diabetes mellitus a zhoršení již existujícího
diabetu. V některých případech byl hlášen předchozí přírůstek tělesné hmotnosti, což mohlo být
predisponujícím faktorem. Spojení s ketoacidózou bylo hlášeno velmi vzácně a spojení s diabetickým
kómatem vzácně. Doporučuje se příslušné klinické monitorování v souladu s užívanými doporučeními pro
antipsychotika. U pacientů léčených jakýmkoli atypickým antipsychotikem, včetně risperidonu, je nutno
monitorovat příznaky hyperglykemie (jako jsou polydipsie, polyurie, polyfagie a slabost) a pacienty
s diabetem je nutno pravidelně monitorovat na zhoršení kontroly glukosy.
Přírůstek tělesné hmotnosti
Při užívání risperidonu byly hlášeny významné přírůstky tělesné hmotnosti. Tělesnou hmotnost je nutno
pravidelně kontrolovat.
Hyperprolaktinemie
Hyperprolaktinémie je častý nežádoucí účinek během léčby risperidonem. Je doporučeno stanovit hladinu
prolaktinu v plazmě u pacientů s prokázanými nežádoucími účinky spojenými s prolaktinem (např.
gynekomastie, menstruační poruchy, anovulace, poruchy fertility, snížení libida, poruchy erekce a
galaktorea).
Studie na tkáňových kulturách ukazují, že buněčný růst v lidských nádorech prsu může být stimulován
prolaktinem. Ačkoli dosud nebyla v klinických a epidemiologických studiích prokázána přímá souvislost s
podáváním antipsychotik, u pacientů s příslušnou anamnézou je nutno postupovat opatrně. U pacientů s
existující hyperprolaktinemií a u pacientů s možnými tumory závislými na prolaktinu je nutno risperidon
používat s opatrností.
Prodloužení QT intervalu
Prodloužení QT intervalu bylo velmi vzácně hlášeno v post-marketingovém sledování. Jako u jiných
antipsychotik je nutno při předepisování risperidonu postupovat opatrně u pacientů se známým
kardiovaskulárním onemocněním, prodloužením QT intervalu v rodinné anamnéze, při bradykardii nebo
poruchách elektrolytové rovnováhy (hypokalemie, hypomagnesemie), protože risperidon může při
současném užívání přípravků, které prodlužují QT interval, zvýšit riziko arytmogenního účinku.
Křeče
Risperidon je nutno používat opatrně u pacientů s křečemi v anamnéze nebo u jiných stavů, které potenciálně
snižují křečový práh.
Priapismus
Během léčby risperidonem se může objevit priapismus vzhledem k blokádě alfa-adrenergního účinku
risperidonem.

Regulace tělesné teploty
Antipsychotikům je přisuzována vlastnost rušit schopnost těla snižovat tělesnou teplotu. Pacientům, u
kterých dojde k situacím přispívajícím ke zvýšení tělesné teploty, např. intenzivní cvičení, vystavení
extrémním teplotám, současná léčba přípravky s anticholinergní aktivitou nebo dehydratace, je při
předepisování risperidonu nutno věnovat příslušnou péči.
Antiemetický účinek
V předklinických studiích s risperidonem byl pozorován antiemetický účinek. Pokud se tento účinek
vyskytne u lidí, může maskovat příznaky a projevy předávkování některými léčivými přípravky nebo stavy,
jako je střevní neprůchodnost, Reyův syndrom a mozkový nádor.
Pacienti s poruchou funkce ledvin a jater
Pacienti s poruchou funkce ledvin mají oproti dospělým s normální funkcí ledvin sníženou schopnost
eliminovat účinnou antipsychotickou frakci. Pacienti s poruchou funkce jater vykazují zvýšené plazmatické
koncentrace volné frakce risperidonu (viz bod 4.2).
Venózní tromboembolismus
V souvislosti s užíváním antipsychotik se vyskytly případy žilního tromboembolismu (VTE). Vzhledem
k tomu, že u pacientů léčených antipsychotiky jsou často přítomny získané rizikové faktory pro VTE, měly
by být před i během léčby risperidonem tyto rizikové faktory rozpoznány a následně by měla být uplatněna
preventivní opatření.
Peroperační syndrom plovoucí duhovky
U pacientů léčených přípravky s alfa1a-adrenergním antagonistickým účinkem, včetně risperidonu, byl
během operací katarakty pozorován peroperační syndrom plovoucí duhovky (Intaroperative floppy iris
syndrome = IFIS) (viz bod 4.8).
IFIS může zvýšit riziko očních komplikací v průběhu a po operaci. Před operací by měl být oční
chirurg informován o užívání přípravků s alfa1a-adrenergním antagonistickým účinkem v současnosti
anebo v minulosti. Potenciální přínos ukončení léčby alfa1- blokátorem před operací katarakty nebyl
stanoven a musí být porovnán s rizikem ukončení léčby antipsychotiky.

Pediatrická populace

Před předepsáním risperidonu dítěti nebo dospívajícímu s poruchou chování je nutno pečlivě zhodnotit
fyzikální a sociální příčiny agresivního chování, jako je bolest nebo nepatřičné požadavky okolí.
Sedativní účinek risperidonu je nutno u této populace důkladně monitorovat vzhledem k možnému vlivu na
schopnost učit se. Změna doby podávání risperidonu může u dětí a dospívajících zlepšit vliv na útlum
pozornosti.
Risperidon byl spojován se středními přírůstky tělesné hmotnosti a body mass indexu (BMI). U pacientů se
doporučuje před zahájením léčby změřit tělesnou hmotnost a dále ji pravidelně sledovat. Změny výšky v
dlouhodobých otevřených extensních studiích byly v rámci očekávaných norem příslušných věku.
Dlouhodobý vliv risperidonu na sexuální zrání a růst nebyl plně vyhodnocen.
Vzhledem k potenciálnímu vlivu hyperprolaktinemie na růst a sexuální zrání u dětí a dospívajících je nutno
uvážit pravidelné klinické posouzení endokrinologického stavu, včetně stanovení výšky, tělesné hmotnosti,
sexuální zralosti, monitorování menstruace a jiných účinků potenciálně spojených s prolaktinem.
Výsledky z malé post-marketingové observační studie ukázaly, že jedinci ve věkovém rozmezí 8−16 let,
kteří užívali risperidon, byli v průměru přibližně o 3,0 až 4,8 cm vyšší než ti, kteří užívali jinou atypickou
antipsychotickou léčbu. Tato studie nebyla dostatečná ke stanovení, zda měla expozice risperidonu nějaký
vliv na konečnou tělesnou výšku v dospělosti, nebo zda byl výsledek způsoben přímým účinkem risperidonu
na růst kostí, nebo účinkem základního onemocnění na růst kostí nebo důsledek efektivnější kontroly
základního onemocnění s následným vzestupem lineárního růstu.
Během léčby risperidonem je nutno provádět pravidelná vyšetření extrapyramidových symptomů a jiných
poruch hybnosti.
Specifická doporučení pro dávkování u dětí a dospívajících jsou uvedena v bodu 4.2.
Pomocná látka
Laktóza
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo
malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Interakce související s farmakodynamikou

Léčivé látky prodlužující QT interval
Stejně jako u jiných antipsychotik je nutná opatrnost při předepisování risperidonu spolu s léčivými
přípravky, o kterých je známo, že prodlužují QT interval, jako jsou antiarytmika (např. chinidin,
disopyramid, prokainamid, propafenon, amiodaron, sotalol), tricyklickými antidepresivy (např. amitriptylin),
tetracyklickými antidepresivy (např. maprotilin), některými antihistaminiky, jinými antipsychotiky,
některými antimalariky (např. chinin, meflochin) a přípravky způsobujícími poruchu elektrolytové
rovnováhy (hypokalemii, hypomagnesemii), bradykardii nebo přípravky, které inhibují metabolizmus
risperidonu v játrech. Tento seznam je orientační a není vyčerpávající.

Centrálně účinkující léčivé přípravky a alkohol
Risperidon je nutno používat opatrně v kombinaci s dalšími centrálně účinkujícími léčivými přípravky,
zejména s alkoholem, opiáty, antihistaminiky a benzodiazepiny, a to vzhledem ke zvýšenému riziku sedace.

Levodopa a agonisté dopaminu
Risperidon může zeslabit účinek levodopy a jiných agonistů dopaminu. Je-li tato kombinace nutná, zejména
v konečném stadiu Parkinsonovy choroby, je nutno předepsat nejnižší účinnou dávku obou přípravků.

Antihypertenziva
V post-marketingovém období byla při současném používání risperidonu a antihypertenziv pozorována
klinicky významná hypotenze.

Psychostimulancia
Současné užívání psychostimulancií (např. methylfenidátu) a risperidonu může vést ke vzniku
extrapyramidových symptomů po změně jedné léčby nebo obou (viz bod 4.4).

Paliperidon
Současné užívání perorálního risperidonu s paliperidonem se nedoporučuje, protože paliperidon je účinným
metabolitem risperidonu a jejich kombinace může vést ke zvýšené expozici antipsychotické frakce.

Interakce související s farmakokinetikou

Potrava neovlivňuje absorpci risperidonu.

Risperidon je metabolizován převážně prostřednictvím CYP2D6 a v menší míře prostřednictvím CYP3A4.
Jak risperidon, tak i jeho aktivní metabolit 9-hydroxyrisperidon jsou substráty P-glykoproteinu (P-gp). Látky,
které ovlivňují aktivitu CYP2D6 nebo silné inhibitory nebo induktory aktivity CYP3A4 a/nebo P-gp mohou
mít účinek na farmakokinetiku účinné antipsychotické frakce risperidonu.

Silné inhibitory CYP2DSoučasné podávání risperidonu se silným inhibitorem CYP2D6 může zvýšit plazmatické koncentrace
risperidonu, ale méně už koncentrace účinné antipsychotické frakce. Vyšší dávky silného inhibitoru
CYP2D6 mohou zvýšit koncentraci účinné antipsychotické frakce risperidonu (např. paroxetin, viz níže).
Předpokládá se, že jiné inhibitory CYP2D6, jako je chinidin, mohou mít vliv na plazmatické koncentrace
risperidonu podobným způsobem. Při zahájení či ukončení léčby a současném užívání paroxetinu, chinidinu
nebo jiného silného inhibitoru CYP2D6, zvláště při vyšších dávkách, musí lékař přehodnotit dávkování
risperidonu.

Inhibitory CYP3A4 a/nebo P-glykoproteinu
Současné užívání risperidonu spolu se silnými inhibitory CYP3A4 a/nebo inhibitory P-gp může podstatně
zvýšit plazmatické koncentrace účinné antipsychotické frakce risperidonu. Pokud je zahájena nebo ukončena
léčba současně užívaným itrakonazolem a/nebo jiným silným inhibitorem CYP3A4 a/nebo P-gp, měl by
lékař přehodnotit dávkování risperidonu.

Induktory CYP3A4 a/nebo P-glykoproteinu
Současné podávání risperidonu se silným induktorem CYP3A4 a/nebo P-gp může snížit plazmatické
koncentrace aktivní antipsychotické frakce risperidonu. Při zahájení nebo ukončení souběžného podávání
karbamazepinu nebo jiného silného induktoru CYP3A4 a/nebo P-gp by měl lékař přehodnotit dávkování
risperidonu. Induktory CYP3A4 uplatňují svůj účinek časově závislým způsobem a po zavedení může trvat
nejméně 2 týdny, než dosáhne maximálního účinku. Naopak, po ukončení léčby může pokles indukce
CYP3A4 trvat nejméně 2 týdny.

Léčivé přípravky s vysokou vazbou na proteiny
Pokud je risperidon užíván spolu s léčivými přípravky s vysokou vazbou na proteiny, není klinicky
relevantní vytlačení z vazby na plazmatické bílkoviny ani u jednoho z léčivých přípravků.

Při současném podávání těchto léčivých přípravků je třeba nahlédnout do informací o přípravku pro
informace o způsobu metabolismu a možné potřebě úpravy dávkování.

Pediatrická populace

Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých. Relevance výsledků z těchto studií u pediatrické
populace není známá. Současné užívání psychostimulancií (např. methylfenidátu) spolu s risperidonem u dětí
a dospívajících neovlivnilo farmakokinetiku a účinnost risperidonu.

Příklady

Příklady léčivých přípravků, které se mohou potenciálně ovlivňovat, nebo u kterých nebyly prokázány
interakce s risperidonem jsou uvedeny níže:

Účinky ostatních přípravků na farmakokinetiku risperidonu:

Antibakteriální látky
• Erythromycin, mírný inhibitor CYP3A4 a inhibitor P-gp nemění farmakokinetiku risperidonu a účinné
antipsychotické frakce.
• Rifampicin, silný induktor CYP3A4 a induktor P-gp snižuje plazmatické koncentrace účinné
antipsychotické frakce.

Anticholinesterázy
• Donepezil a galantamin, oba substráty CYP2D6 a CYP3A4, nevykazují klinicky významný účinek na
farmakokinetiku risperidonu ani účinné antipsychotické frakce.

Antiepileptika
• Karbamazepin, silný induktor CYP3A4 a induktor P-gp prokazatelně snižuje plazmatické koncentrace
antipsychotické frakce risperidonu. Podobný účinek může být pozorován např. u fenytoinu a fenobarbitalu,
které také indukují jaterní enzymy CYP3A4 i P-glykoprotein
• Topiramát mírně snižuje biologickou dostupnost risperidonu, nikoli však účinné antipsychotické frakce.
Proto není pravděpodobné, že by tato interakce měla klinický význam.

Antimykotika
• Itrakonazol, silný inhibitor CYP3A4 a inhibitor P-gp, v dávce 200 mg/den zvyšuje plazmatické
koncentrace účinné psychotické frakce přibližně o 70 % při dávce risperidonu 2 až 8 mg/den.

• Ketokonazol, silný inhibitor CYP3A4 a inhibitor P-gp, v dávce 200 mg/den zvyšuje plazmatické
koncentrace risperidonu a snižuje plazmatické koncentrace 9-hydroxyrisperidonu.

Antipsychotika
• Fenothiaziny mohou zvyšovat plazmatické koncentrace risperidonu, nikoli však účinné antipsychotické
frakce.

Antivirotika
• Inhibitory proteázy: nejsou dostupné údaje z oficiálního hodnocení, nicméně vzhledem k tomu, že ritonavir
je silným inhibitorem CYP3A4 a slabým inhibitorem CYP2D6, mohou ritonavir a ritonavirem zesílené
inhibitory proteázy zvýšit koncentrace účinné antipsychotické frakce risperidonu.

Betablokátory
• Některé betablokátory mohou zvyšovat plazmatické koncentrace risperidonu, nikoli však účinné
antipsychotické frakce.

Blokátory kalciových kanálů
• Verapamil, mírný inhibitor CYP3A4 a inhibitor P-gp, zvyšuje plazmatické koncentrace risperidonu a
účinné antipsychotické frakce.

Gastrointestinální přípravky
• Antagonisté H2-receptorů: cimetidin a ranitidin, oba slabé inhibitory CYP2D6 a CYP3A4, zvyšují
biologickou dostupnost risperidonu, pouze minimálně však zvyšují dostupnost účinné antipsychotické
frakce.

SSRI a tricyklická antidepresiva
• Fluoxetin, silný inhibitor CYP2D6, zvyšuje plazmatickou koncentraci risperidonu, méně však účinné
antipsychotické frakce.
• Paroxetin, silný inhibitor CYP2D6, zvyšuje plazmatické koncentrace risperidonu, ale při dávce do mg/den už méně koncentrace účinné antipsychotické frakce. Vyšší dávky paroxetinu však mohou zvýšit
plazmatickou koncentraci i u účinné antipsychotické frakce risperidonu.
• Tricyklická antidepresiva mohou zvyšovat plazmatické koncentrace risperidonu, nikoli však účinné
antipsychotické frakce. Amitriptylin neovlivňuje farmakokinetiku risperidonu ani účinné antipsychotické
frakce.
• Sertralin, slabý inhibitor CYP2D6, a fluvoxamin, slabý inhibitor CYP3A4, v dávce až do 100 mg/den
nejsou spojovány s klinicky významnými změnami v koncentracích účinné antipsychotické frakce
risperidonu. Nicméně dávky sertralinu nebo fluvoxaminu vyšší než 100 mg/den mohou zvýšit koncentrace
účinné antipsychotické frakce risperidonu.

Účinky risperidonu na farmakokinetiku ostatních přípravků

Antiepileptika
• Risperidon neprokázal klinicky významný účinek na farmakokinetiku valproátu nebo topiramátu.

Antipsychotika
• Aripiprazol, substrát CYP2D6 a CYP3A4: risperidon v tabletách nebo injekcích neovlivňuje
farmakokinetiku aripiprazolu a jeho aktivního metabolitu dehydroaripiprazolu.

Digitalisové glykosidy
• Risperidon neprokázal klinicky významný účinek na farmakokinetiku digoxinu.

Lithium
• Risperidon neprokázal klinicky významný účinek na farmakokinetiku lithia.

Současné užívání risperidonu s furosemidem

Viz bod 4.4 týkající se zvýšené úmrtnosti starších pacientů s demencí užívajících současně furosemid.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Adekvátní údaje o podávání risperidonu těhotným ženám nejsou k dispozici. Risperidon nebyl ve studiích na
zvířatech teratogenní, ale byly pozorovány jiné typy reprodukční toxicity (viz bod 5.3). Potenciální riziko pro
člověka není známo.

U novorozenců, kteří byli během třetího trimestru těhotenství vystaveni vlivu antipsychotik včetně
risperidonu, existuje riziko nežádoucích účinků včetně extrapyramidových příznaků a/nebo příznaků z
vysazení. Tyto příznaky se mohou lišit v délce trvání i v závažnosti. Byly hlášeny případy agitovanosti,
hypertonie, hypotonie, tremoru, somnolence, respirační tísně nebo poruch příjmu potravy. Proto by
novorozenci měli být pečlivě monitorováni.

Risperidon by neměl být během těhotenství podáván, pokud to není nezbytně nutné. Je-li nutné přerušení
léčby během těhotenství, nesmí se léčba ukončit náhle.

Kojení
Ve studiích na zvířatech byl risperidon i 9-hydroxy-risperidon vylučován do mléka. Bylo prokázáno, že se
risperidon a 9-hydroxy-risperidon vylučují v malém množství také do lidského mateřského mléka.
O nežádoucích účincích na kojené děti nejsou dostupné údaje. Výhody kojení by proto měly být posouzeny
oproti potenciálnímu riziku pro dítě.

Fertilita
Stejně jako jiné léky, které jsou antagonisté receptorů dopaminu D2, tak i risperidon zvyšuje hladinu
prolaktinu. Hyperprolaktinémie může potlačit hypothalamický GnRH, což vede ke snížení sekrece
gonadotropinu hypofýzou. To může inhibovat reprodukční funkci narušením steroidogeneze gonád u žen i
mužů.

V neklinických studiích nebyly pozorovány žádné relevantní účinky.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Risperidon může mít malý nebo mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje vzhledem k jeho účinku
na nervový systém a účinku na zrak (viz bod 4.8). Proto by pacienti měli být upozorněni, aby neřídili nebo
neobsluhovali stroje, dokud nebude známa jejich individuální vnímavost.

4.8 Nežádoucí účinky

Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky (výskyt ≥ 10 %) jsou: parkinsonismus, sedace/ospalost, bolest
hlavy a nespavost. Nežádoucí účinky, které se jevily jako závislé na dávce, zahrnovaly parkinsonismus a
akatizii.
Dále jsou uvedeny nežádoucí účinky hlášené z klinických hodnocení a post-marketingového sledování
risperidonu podle kategorie četnosti odhadované z klinických studií. Používána je následující terminologie a
frekvence: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné
(≥ 1/10 000 až < 1/1 000) a velmi vzácné (< 1/10 000).
V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.
Třída
orgánových
systémů
Nežádoucí účinek
Četnost

Velmi časté Časté Méně časté Vzácné
Velmi
vzácné
Infekce a
infestace
pneumonie,
bronchitida, infekce
horních cest
dýchacích, sinusitida,
infekce močového
ústrojí, infekce ucha,
chřipka
infekce dýchacích cest,
cystitida, infekce oka,
tonsilitida,
onychomykóza, celulitida,
lokalizovaná infekce,
virová infekce,
akarodermatitida
infekce
Poruchy
krve a
lymfatického
systému
neutropenie, snížení počtu
bílých krvinek,
trombocytopenie, anémie,
snížený hematokrit,
zvýšený počet eozinofilů
agranulocytózac
Poruchy
imunitního
systému
hypersensitivita anafylaktická
reakcec

Endokrinní
poruchy
hyperprolaktinémie a nepatřičná sekrece
antidiuretického
hormonu,
přítomnost
glukosy v moči

Poruchy
metabolismu
a výživy
zvýšení tělesné
hmotnosti, zvýšení
chuti k jídlu, snížení
chuti k jídlu
diabetes mellitus b,
hyperglykémie,
polydipsie, snížení tělesné
hmotnosti, anorexie,
zvýšení hladiny
cholesterolu v krvi
intoxikace vodouc,
hypoglykémie,
hyperinsulinémiec,
zvýšení hladiny
triglyceridů v krvi

diabetická
ketoacidóza
Psychiatrické
poruchy
insomnied poruchy spánku,
agitovanost, deprese,
úzkost
mánie, stavy zmatenosti,
snížení libida, nervozita,
noční můry
katatonie,
somnabulismus,
porucha příjmu
potravy spojená se
spánkem,

otupělost,
anorgasmie
Poruchy
nervového
systému
sedace/
somnolence,
parkinson-
ismus d,
bolest hlavy
akatizied, dystonied,
závratě, dyskinezed,
třes
tardivní dyskineze,
cerebrální ischemie,
nereagování na podněty,
ztráta vědomí, snížená
úroveň vnímání, křečed,
synkopa, psycho-
motorická hyperaktivita,
poruchy rovnováhy,
poruchy koordinace,
posturální závratě,
poruchy pozornosti,
dysartrie, poruchy chuti,
hypestézie, parestézie
neuroleptický
maligní syndrom,
cerebrovaskulární
porucha,
diabetické koma,
titubace hlavy

Poruchy oka rozmazané vidění,
konjunktivitida
fotofobie, suché oko,
zvýšená tvorba slz, oční
hyperémie
glaukom,
okohybná
porucha, protáčení
očí, tvorba krust
na okraji víčka,
peroperační
syndrom plovoucí
duhovky
(Intaroperative
floppy iris
syndrome = IFIS)c


Poruchy
ucha a
labyrintu
vertigo, tinitus, bolest
ucha

Srdeční
poruchy
tachykardie atriální fibrilace,
atrioventrikulární blokáda,
poruchy vedení,
prodloužení intervalu QT
na EKG, bradykardie,
abnormální EKG,
palpitace
sinusová arytmie
Cévní
poruchy
hypertenze hypotenze, ortostatická
hypotenze, návaly horka
plicní embolie,
žilní trombóza

Respirační,
hrudní a
mediastinální
poruchy
dyspnoea,
faryngolaryngeální
bolest, kašel, epistaxe,
kongesce nosní
sliznice
aspirační pneumonie,
plicní kongesce, kongesce
dýchacího traktu, šelesty,
sípání, dysfonie, poruchy
dýchání
syndrom spánkové
apnoe,
hyperventilace

Gastrointesti
nální
poruchy
bolest břicha, břišní
diskomfort, zvracení,
nauzea, zácpa, průjem,
dyspepsie, sucho v
ústech, bolest zubů
inkontinence stolice,
fekalom, gastroenteritida,
dysfagie, nadýmání
pankreatitida,
obstrukce střeva,
otok jazyka,
cheilitida
ileus
Poruchy
jater a
žlučových
cest
zvýšení hladiny
transamináz, zvýšení
hladiny gamma-
glutamyltransferázy,
zvýšení hladiny jaterních
enzymů
žloutenka
Poruchy
kůže a
podkožní
tkáně
vyrážka, erytém kopřivka, svědění,
alopecie, hyperkeratóza,
ekzém, suchá kůže, změna
barvy kůže, akné,
seboroická dermatitida,
kožní onemocnění, kožní
léze
léková erupce,
lupy
angioedém
Poruchy
svalové a
kosterní
soustavy a
pojivové
tkáně
svalové křeče,
muskuloskeletální
bolest, bolest zad,
artralgie
zvýšení hladiny kreatin-
fosfokinázy v krvi,
abnormální držení těla,
ztuhlost kloubů, otok
kloubů, svalová slabost,
bolest krku
rhabdomyolýza
Poruchy
kůže a
podkožní
tkáně
inkontinence moči polakisurie, retence moči,
dysurie

Stavy
spojené s
těhotenstvím,
šestinedělím
a
perinatálním
obdobím
syndrom z
vysazení léku u
novorozencůc

Poruchy
reprodukční
ho systému a
prsu
erektilní dysfunkce,
porucha ejakulace,
amenorea, poruchy
menstruaced,
gynekomastie, galaktorea,
sexuální dysfunkce, bolest
prsou, prsní diskomfort,
vaginální výtok
priapismusc,
zpoždění
menstruace,
přeplnění prsů,
zvětšení prsů,
výtok z prsu

Celkové
poruchy a
reakce v
místě
aplikace
edémd, pyrexie, bolest
na hrudi, astenie,
únava, bolest
otok obličeje, zimnice,
zvýšená tělesná teplota,
abnormální chůze, žízeň,
bolest na hrudi, malátnost,
abnormální pocit,
diskomfort
hypotermie,
snížení tělesné
teploty, chladné
končetiny,
abstinenční
syndrom,
induracec

Poranění,
otravy a
procedurální
komplikace
pád bolest při proceduře
(a) Hyperprolaktinemie může v některých případech vést ke gynekomastii, poruchám menstruace, amenoree,
anovulaci a galaktoree, poruše fertility, sníženému libidu, či erektilní dysfunkci.
(b) V placebem kontrolovaných klinických hodnoceních byl diabetes mellitus hlášen u 0,18 % subjektů
léčených risperidonem ve srovnání s 0,11 % u skupiny s placebem. Celkový výskyt ze všech klinických
hodnocení byl u subjektů léčených risperidonem 0,43 %.
(c) Nebyly pozorovány v klinických studiích, ale byly pozorovány po uvedení risperidonu na trh.
(d) Mohou se objevit extrapyramidové příznaky: parkinsonismus (hypersekrece slin, muskuloskeletální
ztuhlost, parkinsonismus, slinění, fenomén ozubeného kola, bradykineze, hypokineze, ztuhlost obličejových
svalů, svalové napětí, akineze, ztuhlost šíje, svalová ztuhlost, parkinsonská chůze a abnormální glabelární
reflex, klidový tremor při parkinsonismu), akatizie (akatizie, neklid, hyperkineze a syndrom neklidných
nohou), třes, dyskineze (dyskineze, svalové záškuby, choreoatetóza, atetóza a myoklonus), dystonie.
Dystonie zahrnuje dystonii, hypertonii, tortikolis, mimovolní svalové kontrakce, svalové kontrakce,
blefarospasmus, okulogyraci, paralýzu jazyka, faciální spasmus, laryngospasmus, myotonii, opistotonus,
orofaryngeální spasmus, pleurototonus, spasmus jazyka a trismus. Je nutno poznamenat, že je zahrnuto širší
spektrum příznaků, které nemusejí být nutně extrapyramidového původu. Insomnie zahrnuje: počáteční
nespavost, střední nespavost; Křeče zahrnují: grand mal křeče; Menstruační poruchy zahrnují:
nepravidelná menstruace, oligomenorea; Edém zahrnuje: generalizovaný edém, periferní edém,
hydrostatický intersticiální (důlkový) edém.

Nežádoucí účinky pozorované u lékových forem obsahujících paliperidon
Paliperidon je účinným metabolitem risperidonu, proto se profily nežádoucích účinků obou látek (včetně jak
perorálních, tak injekčních lékových forem) prolínají. K výše uvedeným nežádoucím účinkům byly při
užívání přípravků s paliperidonem navíc pozorovány následující nežádoucí účinky, které lze očekávat také
u risperidonu.

Srdeční poruchy
Syndrom posturální ortostatické tachykardie

Účinky třídy
Podobně jako u jiných antipsychotik byly po uvedení na trh hlášeny velmi vzácné případy prodloužení QT
intervalu. Další účinky na srdce spojené s touto skupinou přípravků hlášené u antipsychotik, které prodlužují
QT interval, zahrnují ventrikulární arytmii, ventrikulární fibrilaci, ventrikulární tachykardii, náhlé úmrtí,
zástavu srdce a torsade de pointes.

Žilní tromboembolismus
V souvislosti s antipsychotiky byly hlášeny případy žilního tromboembolismu, včetně případů plicní embolie
a hluboké žilní trombózy (frekvence není známo).

Přírůstek tělesné hmotnosti
Podíl pacientů se schizofrenií léčených risperidonem a placebem, kteří dosáhli přírůstku na tělesné hmotnosti
≥ 7 %, byl porovnán v souhrnné analýze 6-8týdenních placebem kontrolovaných klinických hodnocení;
závěrem byl statisticky významně větší přírůstek na tělesné hmotnosti u pacientů léčených risperidonem
(18 %) oproti placebu (9 %).
V souhrnné analýze 3týdenních studií u dospělých pacientů s akutní mánií byl výskyt přírůstku na tělesné
hmotnosti ≥ 7 % v závěru studie srovnatelný, u skupiny s risperidonem (2,5 %) a u skupiny s placebem
(2,4 %) a byl mírně vyšší u skupiny s aktivní kontrolou (3,5 %).
V populaci dětí a dospívajících s poruchami chování a jinými disruptivními poruchami chování byl v
dlouhodobých klinických studiích střední nárůst tělesné hmotnosti 7,3 kg po 12 měsících léčby. Očekávaný
přírůstek na tělesné hmotnosti normálních dětí mezi 5-12 lety je 3 až 5 kg za rok. Mezi 12-16 rokem věku je
přírůstek na tělesné hmotnosti 3 až 5 kg za rok zachován u dívek, zatímco u chlapců je přírůstek přibližně kg za rok.

Další informace u zvláštních populací
Nežádoucí účinky, které byly hlášeny s vyšším výskytem u starších pacientů s demencí nebo pediatrických
pacientů než u dospělé populace, jsou uvedeny níže:

Starší pacienti s demencí
Frekvence tranzitorních ischemických atak a cerebrovaskulárních příhod hlášených jako nežádoucí účinky
v klinických hodnoceních u starších pacientů byly 1,4 %, resp. 1,5 %. Dále byly s frekvencí ≥ 5 % a s
nejméně dvojnásobnou frekvencí než u dospělé populace hlášeny u starších pacientů s demencí tyto
nežádoucí účinky: infekce močových cest, periferní otok, letargie a kašel.

Pediatrická populace

Obecně je předpokládáno, že nežádoucí účinky u dětí budou typově podobné těm, pozorovaných dospělých.
U pediatrických pacientů (5 až 17 let) byly s frekvencí > 5 % a s nejméně dvojnásobnou frekvencí než v
klinických studiích u dospělé populace hlášeny tyto nežádoucí účinky: somnolence/sedace, únava, bolest
hlavy, zvýšení chuti k jídlu, zvracení, infekce horních cest dýchacích, kongesce nosní sliznice, bolest břicha,
závrať, kašel, pyrexie, tremor, průjem a enuréza.
Vliv dlouhodobé léčby risperidonem na pohlavní zrání a výšku nebyl dostatečně studován (viz bod 4.4,
podkapitola „

Pediatrická populace“).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat
ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili
podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Příznaky
Všeobecně se jedná o příznaky vyplývající z vystupňování známých farmakologických účinků risperidonu.
Patří k nim ospalost a sedace, tachykardie a hypotenze a extrapyramidové symptomy. Při předávkování byly
hlášeny případy prolongace QT intervalu a křečí. Torsade de pointes byly hlášeny v souvislosti s
kombinovaným předávkováním risperidonem a paroxetinem.
V případě akutního předávkování je zapotřebí zjistit, zda se nejedná o současné předávkování více přípravky.

Léčba
Je nutné udržovat průchodnost dýchacích cest a zajistit adekvátní okysličení a ventilaci. Je možno zvážit
podání živočišného uhlí společně s laxativem, pouze pokud byl příjem léčivého přípravku méně než před
jednou hodinou. Okamžitě je nutno zahájit monitorování kardiovaskulárních funkcí a udržovat je kontinuálně
s cílem detekce možných arytmií.
Specifické antidotum risperidonu není známo, proto je zapotřebí zahájit podpůrnou léčbu. Hypotenzi a
cirkulační kolaps je nutno léčit adekvátním způsobem - intravenózním podáním tekutin a/nebo
sympatomimetiky. Při závažných extrapyramidových příznacích by měla být podávána anticholinergika.
Pacient by měl být podroben pečlivému lékařskému dohledu a monitorován až do normalizace stavu.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: jiná antipsychotika, ATC kód: N05AX08.
Mechanismus účinku
Risperidon je selektivní monoaminergní antagonista s jedinečnými vlastnostmi. Vyznačuje se vysokou
afinitou k serotoninergnímu 5-HT2 a dopaminergnímu D2 receptoru. Risperidon se rovněž váže na alfaadrenergní receptory a s nižší afinitou na H1-histaminové a alfa2-adrenergní receptory. Risperidon nemá
afinitu k cholinergním receptorům. Ačkoliv je risperidon velmi silným D2 antagonistou, s čímž souvisí jeho
terapeutický účinek na pozitivní příznaky schizofrenie, ve srovnání s klasickými antipsychotiky způsobuje
nižší útlum psychomotorické aktivity a méně často navozuje katalepsii. Vyvážený centrální serotoninový a
dopaminový antagonismus může snižovat pohotovost k nežádoucím extrapyramidovým účinkům a současně
rozšiřovat terapeutickou účinnost na negativní a afektivní symptomy schizofrenie.

Farmakodynamické účinky

Klinická účinnost

Schizofrenie
Účinnost risperidonu v krátkodobé léčbě schizofrenie byla stanovena ve čtyřech studiích s trváním 4 až týdnů, do kterých bylo zahrnuto více než 2500 pacientů, kteří splňovali DSM-IV kritéria pro schizofrenii.
V 6týdenní placebem kontrolované studii, která zahrnovala titraci risperidonu v dávkách až do 10 mg/den
podávaných dvakrát denně, byl risperidon účinnější než placebo v celkovém hodnocení na Brief Psychiatric
Rating Scale (BPRS). V 8týdenní placebem kontrolované klinické studii zahrnující 4 fixní dávky risperidonu
(2, 6, 10 a 16 mg/den podávaných dvakrát denně), převýšily všechny čtyři skupiny s risperidonem placebo v
celkovém hodnocení na Positive and Negative Syndrome Scale (PANSS). V 8týdenní studii porovnávající
dávky, která zahrnovala pět fixních dávek risperidonu (1, 4, 8, 12 a 16 mg/den podávaných dvakrát denně),
převýšily skupiny se 4, 8 a 16 mg risperidonu za den skupinu s 1 mg risperidonu v celkovém hodnocení na
PANSS. Ve 4týdenní placebem kontrolované studii porovnávající dávky, která zahrnovala dvě fixní dávky
risperidonu (4 a 8 mg/den podávaných jednou denně), převýšily skupiny s oběma dávkami risperidonu
placebo v několika PANSS kritériích, včetně celkového PANSS a hodnocení odpovědi (> 20% snížení
celkového PANSS skóre). V dlouhodobém hodnocení byli dospělí ambulantní pacienti splňující DSM-IV
kritéria pro schizofrenii a klinicky stabilizovaní po nejméně 4 týdny na antipsychotické léčbě randomizováni
do skupiny s risperidonem 2 až 8 mg/den nebo haloperidolem na pozorování relapsu po dobu 1 až 2 let.
Během srovnávaného období byla doba do relapsu u pacientů léčených risperidonem signifikantně delší než
u pacientů s haloperidolem.

Manické epizody u bipolární poruchy
Účinnost monoterapie risperidonem u akutní léčby manických epizod spojených s bipolárními poruchami I
byla prokázána ve třech dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných studiích s monoterapií u přibližně
820 pacientů, kteří trpěli bipolární poruchou I, založeno na DSM-IV kritériích. Ve třech studiích byl
risperidon v dávce 1 až 6 mg/den (počáteční dávka 3 mg ve dvou studiích a 2 mg v jedné studii) významně
účinnější než placebo podle předem stanoveného výstupu, tj. změny od původního stavu v celkovém skóre
Young Mania Rating Scale (YMRS) ve 3. týdnu. Sekundární výstupy prokazující účinnost byly konzistentní
s primárním výstupem. Procento pacientů s poklesem ≥ 50 % celkového YMRS skóre od počátečního stavu
do hodnocení po 3. týdnu bylo signifikantně vyšší u risperidonu než u placeba. Jedna z těchto studií
zahrnovala i větev s haloperidolem a 9týdenní dvojitě zaslepenou udržovací fázi. Účinnost byla zachována
po celé 9týdenní sledované období. Změna celkového YMRS od výchozího stavu se stále zlepšovala a ve 12.
týdnu byla srovnatelná pro risperidon a haloperidol.

Účinnost risperidonu jako přídatné léčby k stabilizátorům nálady při léčbě akutní mánie byla doložena v
jedné ze dvou 3týdenních dvojitě slepých studií u přibližně 300 pacientů, kteří splňovali DSM-IV kritéria pro
bipolární poruchu I. V jedné 3týdenní studii byl risperidon podáván v dávce 1 až 6 mg/den (počáteční dávka
mg/den) spolu s lithiem nebo valproátem; kombinace s risperidonem byla účinnější než samotné lithium
nebo valproát v předem stanoveném výstupu, tj. změně od výchozího stavu v celkovém YMRS skóre ve 3.
týdnu. Ve druhé 3týdenní studii nebyl risperidon v dávce 1 až 6 mg/den (počáteční dávka 2 mg/den)
kombinovaný s lithiem, valproátem nebo karbamazepinem lepší v redukci celkového YMRS skóre než
lithium, valproát nebo karbamazepin jako monoterapie. Možným zdůvodněním selhání této studie byla
indukce clearance risperidonu a 9-hydroxy-risperidonu karbamazepinem, která vedla k subterapeutickým
hladinám risperidonu a 9-hydroxy-risperidonu. Po vyloučení skupiny s karbamazepinem v dodatečné
analýze, byl risperidon podaný spolu s lithiem nebo valproátem účinnější ve snížení celkového YMRS skóre
než samotné lithium nebo valproát.

Přetrvávající agrese při demenci
Účinnost risperidonu při léčbě behaviorálních a psychologických symptomů deprese (Behavioural and
Psychological Symptoms of Dementia = BPSD), které zahrnují poruchy chování jako je agresivita,
agitovanost, psychóza, poruchy aktivity a afektivity, byla prokázána ve třech dvojitě slepých placebem
kontrolovaných studiích u 1150 starších pacientů se střední nebo těžkou demencí. Jedna studie byla s fixními
dávkami risperidonu 0,5, 1 a 2 mg/den. Dvě studie byly s proměnlivými dávkami, kde byly skupiny s dávkou
risperidonu v rozmezí 0,5 až 4 mg/den, resp. 0,5 až 2 mg/den. U risperidonu se prokázala statisticky
významná a klinicky důležitá účinnost při léčbě agrese a méně konsistentní účinnost při léčbě agitovanosti a
psychózy u starších pacientů s demencí (měřeno pomocí Behavioural Pathology in Alzheimer's Disease
Rating Scale [BEHAVE-AD] a Cohen Mansfield Agitation Inventory [CMAI]). Léčebný účinek risperidonu
nebyl závislý na skóre Mini-Mental State Examination (MMSE) (a tím na závažnosti demence), na
sedativních vlastnostech risperidonu, na přítomnosti nebo absenci psychózy a na typu demence,
Alzheimerova typu, vaskulární nebo smíšené (viz také bod 4.4).

Pediatrická populace

Porucha chování
Účinnost risperidonu v krátkodobé léčbě disruptivního chování (DBD) byla prokázána ve dvou dvojitě
zaslepených, placebem kontrolovaných studiích u přibližně 240 pacientů ve věku 5 až 12 let s DSM-IV
diagnózou DBD a hraničními intelektuálními funkcemi nebo slabou až střední mentální retardací / poruchou
učení. Ve dvou studiích byl risperidon v dávce 0,02 až 0,06 mg/kg/den významně účinnější než placebo v
předem stanoveném parametru, tj. změně oproti výchozímu stavu u podstupnice problematického chování v
Nisonger-Child Behaviour Rating Form (N-CBRF) v 6. týdnu.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Risperidon je metabolizován na 9-hydroxy-risperidon, který má podobnou farmakologickou účinnost jako
risperidon (viz Biotransformace a eliminace).
Absorpce
Risperidon je po perorálním podání úplně vstřebán, vrcholových plazmatických koncentrací dosahuje během
až 2 hodin. Absolutní biologická dostupnost risperidonu po perorálním podání je 70% (CV = 25%).
Relativní biologická dostupnost risperidonu z tablet je 94% (CV = 10%) ve srovnání s roztokem. Absorpce
není ovlivněna potravou a risperidon tak lze užívat s jídlem nebo nalačno. Rovnovážného stavu je u většiny
pacientů dosaženo během 1 dne. Rovnovážného stavu 9-hydroxy-risperidonu je dosaženo během 4-5 dní po
podání.
Distribuce
Risperidon je rychle distribuován. Distribuční objem činí 1-2 l/kg. V plazmě se risperidon váže na albumin a
kyselý alfa1-glykoprotein. Podíl risperidonu vázaného na plazmatické proteiny představuje 90 %, u hydroxy-risperidonu 77 %.

Biotransformace a eliminace
Risperidon je metabolizován cytochromem CYP2D6 na 9-hydroxy-risperidon, jehož farmakologický účinek
je podobný risperidonu. Risperidon a 9-hydroxy-risperidon tvoří účinnou antipsychotickou frakci. CYP2Dje předmětem genetického polymorfismu. Rychlí CYP2D metabolizátoři přeměňují risperidon na 9-hydroxy-
risperidon rychle, zatímco pomalí CYP2D metabolizátoři jej přeměňují mnohem pomaleji. Ačkoli rychlí
metabolizátoři mají nižší hladinu risperidonu a vyšší hladinu 9-hydroxy-risperidonu než pomalí
metabolizátoři, farmakokinetika kombinace risperidonu a 9-hydroxy-risperidonu (tj. aktivní antipsychotické
frakce) po jednorázovém a opakovaném podání je obdobná jak u rychlých tak i pomalých metabolizátorů
CYP2D6.
Další cestou metabolizace risperidonu je N-dealkylace. In vitro studie na lidských jaterních mikrozomech
ukázaly, že risperidon v klinicky významných koncentracích neinhibuje podstatně metabolismus látek
metabolizovaných isoenzymy cytochromu P450 včetně CYP1A2, CYP2A6, CYP2C8/9/10, CYP2D6,
CYP2E1, CYP3A4 a CYP3A5. Jeden týden po podání je 70 % dávky vyloučeno močí a 14 % stolicí. V moči
představují risperidon a 9-hydroxy-risperidon 35-45 % dávky. Zbývající podíl tvoří neaktivní metabolity. Po
perorálním podání psychotickým pacientům je risperidon eliminován s poločasem přibližně 3 hodiny.
Eliminační poločas 9-hydroxy-risperidonu a aktivní antipsychotické frakce činí 24 hodin.
Linearita/nelinearita
Koncentrace risperidonu v plazmě jsou v rámci terapeutického rozmezí odpovídající dávce.
Starší pacienti, porucha funkce jater a ledvin
Studie farmakokinetiky s jednorázovým podáním perorálního risperidonu prokázala v průměru o 43 % vyšší
plazmatické koncentrace účinné antipsychotické frakce, o 38 % delší poločas a snížení clearance účinné
antipsychotické frakce o 30 % u starších pacientů. U dospělých se středně závažnou poruchou funkce ledvin
byla clearance aktivní složky ~48 % hodnoty clearance u mladých zdravých dospělých. U dospělých se
závažnou poruchou funkce ledvin byla clearance aktivní složky ~31 % hodnoty clearance u mladých
zdravých dospělých. Poločas aktivní složky byl 16,7 hod. u zdravých mladých dospělých; 24,9 hod. u
dospělých se středně závažnou poruchou funkce ledvin (nebo ~1,5krát delší než u mladých dospělých) a 28,hod. u pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin (nebo ~1,7krát delší než u mladých dospělých). U
pacientů s jaterní insuficiencí byly plazmatické koncentrace risperidonu normální, ale průměrná volná
plazmatická frakce risperidonu byla zvýšena přibližně o 37,1 %.
Clearance po perorálním podání a eliminační poločas risperidonu a jeho aktivní složky u dospělých se
středně závažnou a závažnou poruchou funkce jater nebyly významně odlišné od těchto parametrů u
mladých zdravých dospělých.

Pediatrická populace

Farmakokinetika risperidonu, 9-hydroxy-risperidonu a účinné antipsychotické frakce je u dětí obdobná jako
u dospělých.
Pohlaví, rasa a kouření
Analýza farmakokinetiky u populace neprokázala žádný významný vliv pohlaví, rasy nebo kouření na
farmakokinetiku risperidonu nebo účinné antipsychotické frakce.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Ve studiích (sub)chronické toxicity, kdy bylo dávkování zahájeno u pohlavně nezralých laboratorních
potkanů a psů, byly shledány na dávce závislé účinky na samčí a samičí pohlavní ústrojí a mléčné žlázy.
Tyto účinky souvisely se zvýšenou hladinou prolaktinu způsobenou blokádou dopaminového D2 receptoru
risperidonem. Studie na tkáňových kulturách dále naznačují, že by buněčný růst v lidských tumorech prsu
mohl být stimulován prolaktinem. Risperidon nebyl teratogenní u potkanů a králíků. V reprodukčních
studiích s risperidonem u potkanů byly pozorovány nežádoucí účinky na páření a na porodní hmotnost a
přežití mláďat. U potkanů bylo nitroděložní působení risperidonu spojeno s kognitivním deficitem v
dospělosti. Další antagonisté dopaminu měli při podání březím zvířatům negativní vliv na učení a motorický
vývoj mláďat.
Ve studii toxicity u mláďat potkanů byly pozorovány vyšší mortalita mláďat a zpožďování fyzického vývoje.
Ve 40týdenní studii u štěňat bylo zpožděno pohlavní zrání. Růst dlouhých kostí nebyl dotčen u psů při
3,6násobku maximální humánní perorální expozice pro dospívající (1,5 mg/den) na základě posouzení AUC;
účinky na dlouhé kosti a pohlavní zrání byly pozorovány při 15násobku maximální humánní perorální
expozice pro dospívající.
Risperidon nebyl genotoxický podle celé řady testů. Ve studiích kancerogenity u perorálního podání
risperidonu potkanům a myším byl pozorován zvýšený výskyt adenomu hypofýzy (myši), endokrinního
adenomu slinivky (potkani) a adenomu mléčné žlázy (oba druhy). Tyto nádory mohou být spojeny s
prodlouženým antagonismem dopaminu D2 a hyperprolaktinemií. Význam nálezů těchto nádorů u hlodavců
pro člověka není znám. In vitro a in vivo modely na zvířatech ukazují, že vysoké dávky risperidonu mohou
způsobit prodloužení QT intervalu, což bylo u pacientů spojováno s teoreticky zvýšeným rizikem torsade de
pointes.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety: laktóza, mikrokrystalická celulosa, předbobtnalý škrob, magnesium-stearát.
Potah tablety: hypromelosa, makrogol, oxid titaničitý (E 171).

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

PVC/PVDC/Al blistr: 6, 6x1, 20, 20x1, 28, 28x1, 30, 30x1, 50, 50x1, 60, 60x1, 98, 98x1, 100, 100xpotahovaných tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Actavis Group PTC ehf., Reykjavikurvegur 76-78, 220 Hafnarfjordur, Island

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Risperidon Actavis 1 mg: 68/431/05-C
Risperidon Actavis 2 mg: 68/432/05-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 30. 11. Datum posledního prodloužení registrace: 21. 3.
10. DATUM REVIZE TEXTU:

30. 12.