Eligard

Farmakoterapeutická skupina: Analogy gonadotropin-releasing hormonu
ATC kód: L02A E
Leuprorelin-acetát je syntetický nonapeptidový agonista přirozeně se vyskytujícího gonadoliberinu
(GnRH), který, pokud se podává trvale, inhibuje hypofyzární sekreci gonadotropinu a potlačuje tvorbu
steroidů ve varlatech u mužů. Tento účinek je po přerušení terapie reverzibilní. Agonista je nicméně
účinnější než přirozený hormon a doba do návratu hladiny testosteronu na původní hodnotu se může
u jednotlivých pacientů lišit.

Podávání leuprorelin-acetátu má za následek počáteční zvýšení hladin cirkulujícího luteinizačního
hormonu (LH) a folikulostimulačního hormonu (FSH), což vede k přechodnému zvýšení hladin
gonadálních steroidů, testosteronu a dihydrotestosteronu u mužů. Trvalé podávání leuprorelin-acetátu
vede ke snížení hladin LH a FSH. U mužů se hladina testosteronu snižuje pod úroveň kastračního prahu
( 50 ng/dl). K těmto poklesům dochází během tří až pěti týdnů po zahájení léčby. Průměrné hladiny
testosteronu po šesti měsících jsou 6,1 (±0,4) ng/dL, což je srovnatelné s hladinami po oboustranné
kastraci. Všichni pacienti v pivotní klinické studii dosáhli kastračních hladin do 6 týdnů; 94 % do 28. dne
a 98 % do 35. dne. U velké většiny pacientů byly pozorovány hodnoty testosteronu pod 20 ng/dl, ačkoliv
plný pozitivní dopad těchto nízkých hladin se ještě neprojevil. Hladiny PSA po šesti měsících poklesly
o 94 %.

Dlouhodobé studie ukázaly, že pokračování terapie udržuje hladinu testosteronu pod kastračním prahem
po dobu až sedmi let a pravděpodobně již navždy.

V průběhu klinického zkoušení nebyla přímo měřena velikost tumoru, při léčbě přípravkem ELIGARD
7,5 mg však byla pozorována příznivá odezva ve smyslu snížení průměrné hladiny PSA o 94 %.

Ve fázi III randomizované klinické studie, které se zúčastnilo 970 pacientů s lokálně pokročilým
karcinomem prostaty (hlavně pacienti T2c-T4 a někteří T1c až T2b s onemocněním regionálních
lymfatických uzlin), ze kterých bylo 483 zařazeno do skupiny s krátkodobou androgenní supresí
(6 měsíců) v kombinaci s radioterapií a 487 do skupiny s dlouhodobou terapií (3 roky), byla při non-
inferiorní analýze porovnávána krátkodobá a dlouhodobá konkomitantní a adjuvantní hormonální
léčba GnRH agonisty (triptorelinem nebo goserelinem). Celková 5letá mortalita byla 19 % ve skupině
s krátkodobou léčbou a 15,2 % s dlouhodobou léčbou. Zaznamenaný poměr rizik 1,42 s horním
jednostranným 95,71% CI 1,79 nebo dvoustranným 95,71% CI 1,09; 1,85 (p = 0,65 pro průkaz non-
inferiority) demonstruje, že kombinace radioterapie s 6měsíční androgen deprivační terapií vede
k horšímu přežití ve srovnání s radioterapií spolu s 3letou androgen deprivační terapií. Celkové 5leté
přežití ve skupině s dlouhodobou a krátkodobou léčbou dosahuje 84,8 % a 81,0 %. Celková kvalita života
při použití QLQ-C30 se statisticky významně neliší mezi těmito dvěma skupinami (P=0,37). Ve
výsledcích převládají data populace pacientů s lokálně pokročilým nádorem.

Důkazy pro indikaci vysoce rizikového, lokalizovaného karcinomu prostaty vycházejí z publikovaných
studií radioterapie v kombinaci s analogy GnRH, včetně leuprorelin-acetátu. Byla analyzována data z pěti
publikovaných klinických studií (EORTC 22863, RTOG 85-31, RTOG 92-02, RTOG 8610, a D’Amico et
al., JAMA, 2004), která všechna demonstrují přínos kombinace analogů GnRH s radioterapií.
Jednoznačné rozlišení cílové populace pro indikaci lokálně pokročilého karcinomu prostaty a vysoce
rizikového, lokalizovaného karcinomu prostaty nebylo v publikovaných studiích možné.

Klinická data ukazují, že radioterapie s následnou 3letou androgen deprivační léčbou je vhodnější než
radioterapie s následnou 6měsíční androgen deprivační terapií.
Doporučená délka androgen deprivační terapie v léčebných doporučeních pro pacienty klinického stadia
T3–T4, kteří podstupují radioterapii, je 2 – 3 roky.