Urizia Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti
Urizia
Níže uvedené informace uvádějí farmakokinetické parametry po opakovaném podávání přípravku.
Studie relativní biologické dostupnosti po více dávkách prokázala, že podávání přípravku Urizia vede
ke srovnatelné expozici jako při současném podání samostatných tablet solifenacinu a tamsulosinu
OCAS ve stejných dávkách.
Absorpce
Po opakovaném podání přípravku Urizia se tmax solifenacinu pohyboval mezi 4,27 hodinami
a 4,76 hodinami v různých studiích; tmax tamsulosinu se pohyboval mezi 3,47 hodinami
a 5,65 hodinami. Odpovídající Cmax hodnoty solifenacinu se pohybovaly mezi 26,5 ng/ml
a 32,0 ng/ml, zatímco hodnota Cmax tamsulosinu se pohybovala mezi 6,56 ng/ml a 13,3 ng/ml.
Hodnoty AUC solifenacinu se pohybovaly mezi 528 ng.h/ml a 601 ng.h/ml, a tamsulosinu mezi
97,1 ng.h/ml a 222 ng.h/ml. Absolutní biologická dostupnost solifenacinu je přibližně 90%, zatímco
tamsulosinu se podle odhadu absorbuje 70 % až 79 %.
Studie vlivu jedné dávky jídla byla provedena s přípravkem Urizia dávkovaným nalačno,
po nízkotučné, nízkokalorické snídani a po vysoce kalorické snídani s vysokým obsahem tuku.
Po vysoce kalorické snídani s vysokým obsahem tuku bylo pozorováno 54% zvýšení u hodnoty Cmax
pro složku tamsulosinu přípravku Urizia ve srovnání se stavem nalačno, zatímco AUC bylo zvýšeno
o 33 %. Nízkotučná, nízkokalorická snídaně neovlivnila farmakokinetiku tamsulosinu.
Farmakokinetika solifenacinové složky nebyla ovlivněna ani nízkotučnou, nízkokalorickou snídaní,
ani vysoce kalorickou snídaní s vysokým obsahem tuku.
Souběžné podávání solifenacinu a tamsulosinu OCAS vedlo k 1,19násobnému zvýšení Cmax
a 1,24násobnému zvýšení AUC tamsulosinu ve srovnání s AUC samostatně podaných tablet
tamsulosinu OCAS. Nebyl zaznamenán žádný náznak svědčící o vlivu tamsulosinu na
farmakokinetiku solifenacinu.
Eliminace
Po jednorázovém podání přípravku Urizia se biologický poločas t1/2 solifenacinu pohyboval v rozmezí
od 49,5 hodiny do 53,0 hodin a u tamsulosinu od 12,8 hodin do 14,0 hodin.
Opakované dávky verapamilu 240 mg jednou denně podávané s přípravkem Urizia vedly k 60%
nárůstu Cmax a 63% nárůstu AUC u solifenacinu, zatímco u tamsulosinu se Cmax zvýšil o 115 %
a AUC o 122 %. Změny v Cmax a AUC nejsou považovány za klinicky relevantní.
Populační farmakokinetické analýzy dat studií fáze 3 ukázaly, že intraindividuální variabilita
farmakokinetiky tamsulosinu souvisela s rozdíly ve věku, tělesné výšce a plazmatické koncentraci αkyselého glykoproteinu. Vyšší věk a α1-kyselý glykoprotein byly spojeny se zvýšením AUC, zatímco
větší výška byla spojena se snížením AUC. Stejné faktory vedly k podobným změnám ve
farmakokinetice solifenacinu. Kromě toho bylo zvýšení gama-glutamyl-transpeptidázy spojeno
s vyššími hodnotami AUC. Tyto změny v AUC nejsou považovány za klinicky relevantní.
Informace o jednotlivých léčivých látkách používaných jako jednotlivé samostatné přípravky dotváří
úplnost farmakokinetických vlastností přípravku Urizia:
Solifenacin
Absorpce
U tablet solifenacinu je hodnota tmax nezávislá na dávce a dochází k ní 3 až 8 hodin po opakovaném
podání dávky. Cmax a AUC se zvyšují v poměru k dávce mezi 5 a 40 mg. Absolutní biologická
dostupnost je přibližně 90%.
Distribuce
Zdánlivý distribuční objem solifenacinu po nitrožilním podání je přibližně 600 l. Přibližně 98 %
solifenacinu se váže na plazmatické bílkoviny, hlavně α1-kyselý glykoprotein.
Biotransformace
Solifenacin má nízký „first pass effect“, je metabolizován pomalu. Solifenacin je ve velké míře
metabolizován v játrech, primárně enzymem CYP3A4. Existují však také jiné metabolické cesty,
které mohou přispět k metabolismu solifenacinu. Systémová clearance solifenacinu je přibližně
9,5 l/h. Po perorálním podání byl v plazmě kromě solifenacinu zjištěn ještě jeden farmakologicky
aktivní metabolit (4R-hydroxy solifenacin) a tři neaktivní metabolity (N-glukuronid, N-oxid a 4R-
hydroxyl-N-oxid solifenacinu).
Eliminace
Po jednorázovém podání 10 mg [14C-značeného]-solifenacinu bylo detekováno přibližně 70 %
radioaktivity v moči a 23 % ve stolici více než 26 dní. V moči je přibližně 11 % radioaktivity získáno
zpět jako nezměněná léčivá látka; přibližně 18 % jako metabolit N-oxid, 9 % jako metabolit
4R-hydroxy-N-oxid a 8 % jako 4R-hydroxy metabolit (aktivní metabolit).
Tamsulosin
Absorpce
U tamsulosinu OCAS dochází k tmax 4 až 6 hodin po opakovaném podání dávky 0,4 mg/den. Cmax
a AUC se zvyšují v poměru k dávce mezi 0,4 a 1,2 mg. Absolutní biologická dostupnost je přibližně
57 %.
Distribuce
Distribuční objem tamsulosinu po nitrožilním podání je přibližně 16 l. Přibližně 99 % tamsulosinu se
váže na plazmatické bílkoviny, hlavně α1-kyselý glykoprotein.
Biotransformace
Tamsulosin má nízký „first pass effect“, je metabolizován pomalu. Tamsulosin je ve velké míře
metabolizován v játrech, primárně enzymy CYP3A4 a CYP2D6. Systémová clearance tamsulosinu je
přibližně 2,9 l/h. Většina tamsulosinu je přítomna v plazmě ve formě nezměněné léčivé látky.
Žádný z metabolitů nebyl účinnější než původní sloučenina.
Eliminace
Po jednorázovém podání 0,2 mg [14C-značeného]-tamsulosinu bylo po 1 týdnu vyloučeno přibližně
76 % radioaktivity v moči a 21 % ve stolici. V moči je přibližně 9 % radioaktivity získáno zpět jako
nezměněný tamsulosin; přibližně 16 % jako sulfát o-deetylovaného tamsulosinu a 8 % jako kyselina
o-ethoxyfenoxy octová.
Charakteristika u specifických skupin pacientů
Starší populace
V klinických farmakologických a biofarmaceutických studiích se věk pacientů pohyboval mezi 19
a 79 lety. Po podání přípravku Urizia byly nejvyšší průměrné hodnoty expozice nalezeny u starších
pacientů, ačkoli došlo k téměř úplnému překrytí s jednotlivými hodnotami nalezenými u mladších
pacientů. Toto bylo potvrzeno údaji populační farmakokinetické analýzy studií fáze 2 a 3. Přípravek
Urizia se může používat u starších pacientů.
Porucha funkce ledvin
Urizia
Přípravek Urizia se může používat u pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce ledvin, ale
má se používat s opatrností u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin.
Farmakokinetika přípravku Urizia nebyla studována u pacientů s poruchou funkce ledvin. Následující
tvrzení odráží dostupné informace o jednotlivých složkách, pokud jde o poruchu funkce ledvin.
Solifenacin
Hodnoty AUC a Cmax solifenacinu u pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce ledvin
nebyly výrazně odlišné od hodnot zjištěných u zdravých dobrovolníků. U pacientů s těžkou poruchou
funkce ledvin (clearance kreatininu ≤ 30 ml/min) byla expozice solifenacinu významně větší než
u kontrolní skupiny, s nárůstem Cmax přibližně o 30 %, AUC o více než 100 % a prodloužením to více než 60 %. Statisticky významný vztah byl pozorován mezi clearancí kreatininu a clearancí
solifenacinu.
Farmakokinetika u pacientů podstupujících hemodialýzu nebyla studována.
Tamsulosin
Farmakokinetika tamsulosinu byla porovnána u 6 pacientů s mírnou až středně těžkou (30 ≤ CrCl
< 70 ml/min/1,73 m2) nebo těžkou (< 30 ml/min/1,73 m2) poruchou funkce ledvin s 6 zdravými
subjekty (CrCl > 90 ml/min/1,73 m2). Zatímco byla pozorována změna v celkové plazmatické
koncentraci tamsulosinu v důsledku pozměněné vazby na α1-kyselý glykoprotein, koncentrace
nenavázaného (aktivní) tamsulosin hydrochloridu, stejně jako vnitřní clearance, zůstaly relativně
konstantní. Pacienti v konečném stádiu poruchy funkce ledvin (CrCl < 10 ml/min/1,73 m2) nebyli
studováni.
Porucha funkce jater
Urizia
Přípravek Urizia se může používat u pacientů s mírným až středně těžkým poškozením funkce jater,
ale je kontraindikován u pacientů s těžkým poškozením funkce jater.
Farmakokinetika přípravku Urizia nebyla studována u pacientů s poškozením funkce jater.
Následující tvrzení odráží dostupné informace o jednotlivých složkách, pokud jde o poškození funkce
jater.
Solifenacin
U pacientů se středně těžkým poškozením funkce jater (Child-Pugh skóre 7 až 9) nebyla hodnota Cmax
ovlivněna, hodnota AUC se zvýšila o 60 % a t½ se zdvojnásobil. Farmakokinetika solifenacinu
u pacientů s těžkým poškozením funkce jater nebyla studována.
Tamsulosin
Farmakokinetika tamsulosinu byla porovnána u 8 pacientů s mírným poškozením funkce jater (Child-
Pugh skóre 7 až 9) a 8 zdravých subjektů. Zatímco byla pozorována změna v celkové plazmatické
koncentraci tamsulosinu v důsledku pozměněné vazby na α1-kyselý glykoprotein, koncentrace
nenavázaného (aktivní) tamsulosinu se významně nezměnila a došlo jen k malé (32%) změně vnitřní
clearance nenavázaného tamsulosinu. Tamsulosin nebyl studován u pacientů s těžkým poškozením
funkce jater.