Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Stygapon 5 mg potahované tablety
Stygapon 10 mg potahované tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Stygapon 5 mg potahované tablety: jedna potahovaná tableta obsahuje olanzapinum 5 mg.
Pomocné látky se známým účinkem: jedna potahovaná tableta obsahuje 85,62 mg laktosy a 0,1 mg
sójového lecithinu v jedné tabletě.
Stygapon 10 mg potahované tablety: jedna potahovaná tableta obsahuje olanzapinum 10 mg.
Pomocné látky se známým účinkem: jedna potahovaná tableta obsahuje 171,25 mg laktosy a 0,2 mg
sójového lecithinu v jedné tabletě.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.
3. LÉKOVÁ FORMA
Potahovaná tableta.
Stygapon 5 a 10 mg jsou kulaté, bikonvexní bílé potahované tablety s půlicí rýhou na jedné straně a
hladké na druhé straně.
Stygapon 5 mg a 10 mg potahované tablety s půlicí rýhou lze rozdělit na stejné dávky.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Dospělí
Olanzapin je indikován k léčbě schizofrenie.
Olanzapin je účinný v udržení klinického zlepšení během pokračující terapie u pacientů, kteří na
počátku léčby odpověděli zlepšením.
Olanzapin je indikován k léčbě středně těžkých až těžkých manických epizod.
Olanzapin je indikovaný k prevenci recidivy u pacientů s bipolární poruchou, u kterých byla účinná
léčba olanzapinem u manické epizody (viz bod 5.1).
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Dospělí
Schizofrenie
Doporučená počáteční dávka olanzapinu je 10 mg/den.
Manická epizoda
Počáteční dávka je 15 mg v jedné denní dávce při monoterapii nebo 10 mg denně při kombinační
léčbě (viz bod 5.1).
Prevence recidivy bipolární poruchy
Doporučená počáteční dávka je 10 mg/den. U pacientů, kteří byli v manické epizodě léčeni
olanzapinem, pokračujte pro prevenci recidivy v terapii stejnou dávkou. Pokud se objeví nová
manická, smíšená nebo depresivní epizoda, léčba olanzapinem má pokračovat (s optimalizací dávky
podle potřeby) s přídatnou terapií příznaků poruchy nálady podle klinické indikace.
Během léčby schizofrenie, manických epizod a prevence recidivy bipolární poruchy může být denní
dávkování následně přizpůsobeno na základě individuálního klinického stavu v rozmezí 5–20 mg/den.
Zvýšení na vyšší než doporučenou počáteční dávku je vhodné jen po patřičném opětovném klinickém
vyšetření a nemělo by k němu zpravidla být přistoupeno v intervalech kratších než 24 hodin.
Při vysazování olanzapinu se má zvážit postupné snižování dávky.
Zvláštní populace
Starší pacienti
U pacientů starších 65 let není běžně nižší počáteční dávka (5 mg/den) nutná, ale má být
v odůvodněných případech zvážena (viz bod 4.4).
Porucha funkce ledvin a/nebo jater
U těchto pacientů je vhodné zvážit nižší počáteční dávku (5 mg). V případě středně závažné
nedostatečnosti jater (cirhóza, Child-Pugh třída A nebo B) má být počáteční dávka 5 mg a zvyšována
má být opatrně.
Kuřáci
Nekuřákům ve srovnání s kuřáky není třeba upravovat počáteční dávku a dávkové rozmezí.
Metabolismus olanzapinu může být kouřením indukován. Doporučuje se klinické sledování a
v případě potřeby může být zváženo zvýšení dávky olanzapinu (viz bod 4.5).
Při přítomnosti více než jednoho faktoru, který zpomaluje metabolismus (ženské pohlaví, vyšší věk,
nekuřák) se má zvážit snížení počáteční dávky. Pokud je indikováno zvýšení dávky, má být provedeno
obezřetně (viz body 4.5 a 5.2).
Pediatrická populace
Podávání olanzapinu dětem a dospívajícím do 18 let se vzhledem k nedostatečným údajům
o bezpečnosti a účinnosti nedoporučuje. V krátkodobých studiích u dospívajících pacientů bylo ve
srovnání se studiemi u dospělých hlášeno výraznější zvýšení tělesné hmotnosti a větší změny hladin
lipidů a prolaktinu (viz body 4.4, 4.8, 5.1 a 5.2).
Způsob podání
Olanzapin může být podáván bez ohledu na jídlo, protože absorpce není ovlivňována potravou.
4.3 Kontraindikace
- Hypersenzitivita na léčivou látku, arašídy, sóju nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou
v bodě 6.1.
- Pacienti se známým rizikem glaukomu s uzavřeným úhlem.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Při antipsychotické léčbě může trvat několik dní až týdnů, než dojde ke zlepšení klinického stavu
pacienta. Po tuto dobu by měl být pacient pod pečlivou kontrolou.
Psychózy a/nebo poruchy chování souvisejících s demencí
Olanzapin se nedoporučuje u pacientů s psychózou a/nebo poruchami chování souvisejícími s demencí
z důvodu zvýšené incidence mortality a zvýšeného rizika cerebrovaskulárních příhod. V placebem
kontrolovaných studiích (trvajících 6–12 týdnů) u starších pacientů (průměrný věk 78 let) s psychózou
a/nebo poruchami chování souvisejícími s demencí byla u pacientů léčených olanzapinem
dvojnásobná incidence úmrtí ve srovnání s pacienty užívajícími placebo (3,5 % vs. 1,5 %). Vyšší
incidence úmrtí nesouvisela s dávkou olanzapinu (průměrná denní dávka 4,4 mg) nebo s délkou léčby.
Rizikovými faktory, které se mohou podílet na zvýšené mortalitě u této skupiny pacientů, jsou věk nad
65 let, dysfagie, sedace, malnutrice a dehydratace, plicní onemocnění (např. pneumonie, eventuálně i s
aspirací) nebo současné užívání benzodiazepinů. Vyšší incidence úmrtí u pacientů léčených
olanzapinem ve srovnání s pacienty užívajícími placebo byla však na uvedených rizikových faktorech
nezávislá.
Ve stejných klinických studiích byly hlášeny cerebrovaskulární nežádoucí příhody (např. iktus,
tranzitorní ischemické ataky), včetně úmrtí. U pacientů léčených olanzapinem bylo zaznamenáno
trojnásobné zvýšení výskytu cerebrovaskulárních nežádoucích příhod ve srovnání s placebem (1,3 %
vs. 0,4 %). U všech pacientů léčených olanzapinem nebo placebem, u nichž se cerebrovaskulární
příhoda vyskytla, byly přítomny rizikové faktory. K rizikovým faktorům pro cerebrovaskulární
nežádoucí příhody patřil u pacientů léčených olanzapinem věk nad 75 let a vaskulární a/nebo smíšená
demence. Účinnost olanzapinu v těchto studiích nebyla stanovena.
Parkinsonova choroba
Použití olanzapinu na léčbu psychózy související s podáváním dopaminového agonisty u pacientů s
Parkinsonovou chorobou se nedoporučuje. V klinických studiích bylo velmi často a s vyšší frekvencí
než u placeba zaznamenáno zhoršení parkinsonské symptomatiky a halucinací (viz bod 4.8) a
olanzapin nebyl v léčení psychotických příznaků účinnější než placebo. V těchto studiích museli mít
pacienti na začátku studie stabilní nejnižší účinnou dávku antiparkinsonika (dopaminový agonista).
Toto antiparkinsonikum jim bylo podáváno ve stejné dávce po celou zbývající dobu studie. Počáteční
dávka olanzapinu byla 2,5 mg/den a podle uvážení lékaře mohla být titrována do maximální dávky mg/den.
Neuroleptický maligní syndrom (NMS)
NMS je potenciálně život ohrožující stav spojený s podáváním antipsychotik. Vzácné případy
označené jako NMS byly rovněž hlášeny v souvislosti s olanzapinem. Klinické příznaky NMS jsou
hyperpyrexie, svalová rigidita, alterovaná psychika a autonomní instabilita (nepravidelný pulz anebo
tlak krve, tachykardie, pocení a arytmie). Další příznaky mohou zahrnovat zvýšenou hladinu
kreatinfosfokinázy, myoglobinurii (rhabdomyolýzu) a akutní renální selhání. Pokud se u pacienta
objeví příznaky podezřelé ze spojení s NMS nebo pokud se objeví nevysvětlitelně vysoká horečka i
bez dalších klinických známek NMS, musí být všechna antipsychotika včetně olanzapinu vysazena.
Hyperglykemie a diabetes
Méně často byly hlášeny hyperglykemie a/nebo exacerbace diabetu, spojené příležitostně
s ketoacidózou nebo kómatem, včetně několika fatálních případů (viz bod 4.8). V některých případech
tomu předcházelo zvýšení tělesné hmotnosti, což mohlo být predispozičním faktorem. V souladu s
používanými pravidly antipsychotické léčby je doporučeno příslušné klinické monitorování, např.
měření hladiny glukosy v krvi před začátkem léčby, 12 týdnů po zahájení podávání olanzapinu a
následně vždy jednou ročně.
U pacientů léčených jakýmikoliv antipsychotickými léky, včetně olanzapinu, by měly být sledovány
známky a příznaky hyperglykemie (jako je polydipsie, polyurie, polyfagie a slabost) a pacienti s
diabetem nebo s rizikovými faktory pro rozvoj diabetu by měli být pravidelně monitorováni s ohledem
na zhoršení kontroly hladiny glukosy. Pravidelně by měla být kontrolována tělesná hmotnost, např.
před začátkem léčby, 4, 8 a 12 týdnů po zahájení podávání olanzapinu a následně vždy každé tři
měsíce.
Změny hladin lipidů
V placebem kontrolovaných klinických studiích byly u pacientů léčených olanzapinem pozorovány
nežádoucí změny hladin lipidů (viz bod 4.8). Změny lipidového profilu by měly být ošetřeny podle
klinické potřeby, obzvláště u pacientů s dyslipidemií a u pacientů s rizikovými faktory pro rozvoj
poruch lipidů. U pacientů léčených jakýmikoliv antipsychotickými léky, včetně olanzapinu, by v
souladu s používanými pravidly antipsychotické léčby měly být pravidelně kontrolovány hladiny
lipidů, např. před začátkem léčby, 12 týdnů po zahájení podávání olanzapinu a následně vždy každých
let.
Anticholinergní aktivita
Ačkoliv byla in vitro prokázána anticholinergní aktivita, zkušenosti během klinických studií ukázaly
nízkou incidenci souvisejících příhod. Protože klinické zkušenosti s podáváním olanzapinu u pacientů
s jiným souběžným onemocněním jsou omezené, doporučuje se zvýšená pozornost, pokud je
olanzapin předepisován pacientům s hypertrofií prostaty, paralytickým ileem nebo podobnými stavy.
Jaterní funkce
Často, obzvlášť v počátcích léčby, bylo pozorováno přechodné asymptomatické zvýšení hladiny
jaterních aminotransferáz, ALT a AST. U pacientů s vyšší hladinou ALT a/nebo AST, se známkami a
příznaky poruchy funkce jater, s předchozími stavy spojenými se sníženou jaterní funkční rezervou a u
pacientů léčených potenciálně hepatotoxickými přípravky je třeba opatrnosti a dalšího sledování. Je-li
u pacientů diagnostikována hepatitida (včetně hepatocelulárního, cholestatického nebo
kombinovaného poškození jater), je třeba léčbu olanzapinem ukončit.
Neutropenie
Opatrnosti je třeba u pacientů s nižším počtem leukocytů a/nebo neutrofilů z jakýchkoliv příčin, u
pacientů užívajících léky způsobující neutropenii, u pacientů s anamnézou polékového útlumu kostní
dřeně nebo útlumem kostní dřeně způsobeným souběžným onemocněním, radiační terapií nebo
chemoterapií, u pacientů s hypereozinofilií nebo s myeloproliferativní chorobou. Neutropenie byla
často hlášena při současném podávání olanzapinu a valproátu (viz bod 4.8).
Přerušení léčby
Při náhlém přerušení léčby olanzapinem byly vzácně (≥ 0,01 % a < 0,1 %) hlášeny akutní příznaky
jako pocení, nespavost, třes, úzkost, nevolnost nebo zvracení.
QT interval
V klinických studiích bylo u pacientů léčených olanzapinem klinicky významné prodloužení QTc
intervalu (korekce QT podle Fridericii [QTcF] ≥ 500 milisekund [ms] kdykoliv po vstupním vyšetření
u pacientů se vstupní hodnotou QTcF < 500 ms) méně časté (0,1 % až 1 %), bez signifikantních
rozdílů v průvodních srdečních příhodách ve srovnání s placebem. Přesto je třeba zvýšené opatrnosti,
je-li olanzapin předepisován s lékem prodlužujícím QTc interval, obzvlášť u starších pacientů, u
pacientů s vrozeným prodloužením QT intervalu, městnavým srdečním selháním, srdeční hypertrofií,
hypokalemií nebo hypomagnesemií.
Tromboembolismus
Časová souvislost léčby olanzapinem a žilního tromboembolismu byla hlášena méně často (≥ 0,1 % a
< 1 %). Kauzální vztah mezi výskytem žilního tromboembolismu a léčbou olanzapinem nebyl
stanoven. Avšak protože u pacientů se schizofrenií jsou často přítomny získané rizikové faktory
žilního tromboembolismu, je nutné vzít v úvahu všechny možné rizikové faktory VTE, např.
imobilizaci pacientů, a podniknout preventivní opatření.
Obecná CNS aktivita
Vzhledem k primárnímu účinku olanzapinu na centrální nervovou soustavu je třeba opatrnosti při
současném užívání s jinými centrálně působícími léky či alkoholem. Protože olanzapin působí in vitro
jako dopaminový antagonista, může působit proti účinku přímých a nepřímých agonistů dopaminu.
Křeče
Olanzapin by měl být používán opatrně u pacientů s křečemi v anamnéze, anebo u těch, kteří mají pro
křeče dispozice. U pacientů léčených olanzapinem byly křeče hlášeny méně často. Ve většině těchto
případů byly hlášeny křeče v anamnéze či jiné rizikové faktory.
Tardivní dyskineze
V ročních nebo kratších srovnávacích studiích byl olanzapin statisticky významně méně často spojen s
náhlou dyskinezí. Přesto riziko tardivní dyskineze při dlouhodobém užívání vzrůstá, a proto se u
pacienta léčeného olanzapinem se symptomy tardivní dyskineze má zvážit snížení dávky anebo
přerušení podávání. Tyto symptomy se mohou přechodně zhoršit nebo dokonce objevit po přerušení
léčby.
Posturální hypotenze
V klinických studiích byla zřídka u starších pacientů pozorována posturální hypotenze. U pacientů
starších 65 let je doporučeno pravidelně měřit krevní tlak.
Náhlá srdeční smrt
V postmarketingovém sledování olanzapinu byly u pacientů léčených olanzapinem nahlášeny případy
náhlé srdeční smrti. V retrospektivní observační kohortové studii bylo riziko předpokládané náhlé
srdeční smrti u pacientů léčených olanzapinem přibližně dvojnásobné oproti pacientům, kteří neužívali
antipsychotika. V této studii bylo riziko při užívání olanzapinu porovnatelné s rizikem užívání
atypických antipsychotik spojených do jedné analýzy.
Pediatrická populace
Olanzapin není indikován pro použití v léčbě dětí a dospívajících. Klinické studie provedené u
pacientů ve věkovém rozmezí 13–17 let ukázaly různé nežádoucí účinky, včetně zvýšení tělesné
hmotnosti, změny metabolických parametrů a zvýšení hladiny prolaktinu (viz body 4.8 a 5.1).
Sójový lecithin
Přípravek Stygapon potahované tablety obsahuje sójový lecithin. Sójový lecithin může obsahovat
rezidua sójových proteinů a tudíž pacienti hypersenzitivní na sóju nebo arašídy nesmí užívat tento
přípravek.
Tito pacienti mohou užívat přípravek Stygapon tablety dispergovatelné v ústech, který sóju
neobsahuje.
Laktosa
Přípravek Stygapon potahované tablety obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s
intolerancí galaktosy, hereditárním deficitem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají
tento přípravek užívat.
Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.
Možnosti ovlivnění účinku olanzapinu
Vzhledem k tomu, že je olanzapin metabolizován izoenzymem CYP1A2, mohou látky, které
specificky tento izoenzym indukují nebo inhibují, ovlivnit farmakokinetiku olanzapinu.
Indukce CYP1AKouření a karbamazepin mohou indukovat metabolismus olanzapinu, což může vést ke snížení jeho
koncentrace. Bylo pozorováno zanedbatelné, případně jen mírné zvýšení clearance olanzapinu. I když
je klinický dopad pravděpodobně minimální, doporučuje se klinické monitorování a v nezbytných
případech je možné zvážit zvýšení dávek olanzapinu (viz bod 4.2).
Inhibice CYP1AProkázalo se, že fluvoxamin, specifický inhibitor CYP1A2, významně zpomaluje metabolismus
olanzapinu. Průměrné zvýšení maximální koncentrace olanzapinu fluvoxaminem bylo 54 % u žen
nekuřaček a 77 % u mužů kuřáků. Průměrné zvýšení plochy pod křivkou koncentrace léčiva (AUC)
bylo 52 % u žen a 108 % u mužů. U pacientů užívajících fluvoxamin nebo jiný inhibitor CYP1A2,
jako např. ciprofloxacin, je třeba zvážit snížení počáteční dávky olanzapinu. Při zahájení léčby
inhibitorem CYP1A2 je třeba zvážit snížení dávek olanzapinu.
Snížení biologické dostupnosti
Aktivní uhlí snižuje biologickou dostupnost olanzapinu po perorálním podání o 50 až 60 %, a mělo by
se užít nejméně 2 hodiny před nebo po užití olanzapinu.
Fluoxetin (inhibitor CYP2D6), jednorázové dávky antacida (hliník, hořčík) nebo cimetidinu neměly
významný vliv na farmakokinetiku olanzapinu.
Možnosti ovlivnění účinku jiných léků olanzapinem
Olanzapin může působit proti účinkům přímých a nepřímých agonistů dopaminu.
Olanzapin in vitro neinhibuje hlavní izoenzymy CYP450 (např. 1A2, 2D6, 2C9, 2C19, 3A4).
Neočekávají se proto žádné zvláštní interakce, což dokazují i in vivo studie, které neprokázaly inhibici
metabolismu následujících léčivých látek: tricyklická antidepresiva (reprezentující převážně CYP2Dcestu metabolizace), warfarin (CYP2C9), theofylin (CYP1A2) nebo diazepam (CYP3A4 a 2C19).
Olanzapin nevykazoval interakci se současně podávaným lithiem nebo biperidenem.
Terapeutické monitorování plazmatických hladin valproátu neukázalo, že je při zahájení přídatné
medikace olanzapinem nutná úprava dávkování.
Obecná CNS aktivita
Zvýšená opatrnost je zapotřebí u pacientů požívajících alkohol nebo užívajících léčivé přípravky
působící tlumivě na CNS.
Současné užívání olanzapinu a léčivých přípravků pro léčbu Parkinsonovy choroby není doporučeno u
pacientů s Parkinsonovou chorobou a demencí (viz bod 4.4).
QTc interval
Zvýšená opatrnost je zapotřebí u pacientů užívajících současně olanzapin a léčivé přípravky, u kterých
je známo, že prodlužují QTc interval (viz bod 4.4).
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Neexistují žádné adekvátní a dobře kontrolované studie u těhotných žen. Pacientky mají být poučeny,
aby lékaře informovaly o graviditě anebo plánované graviditě během užívání olanzapinu. Avšak kvůli
nedostatku zkušeností by olanzapin měl být v graviditě podáván pouze tehdy, když jeho prospěšnost
vyváží potenciální nebezpečí pro plod.
U novorozenců, kteří byli během třetího trimestru těhotenství vystaveni vlivu antipsychotik (včetně
olanzapinu), existuje riziko nežádoucích účinků včetně extrapyramidových příznaků a/nebo příznaků z
vysazení. Tyto příznaky se mohou lišit v délce trvání i v závažnosti. Byly hlášeny případy
agitovanosti, hypertonie, hypotonie, tremoru, somnolence, respirační tísně nebo poruch příjmu
potravy. Proto by novorozenci měli být pečlivě monitorováni.
Kojení
Ve studii u kojících zdravých žen byl olanzapin vylučován do mateřského mléka. Průměrná expozice
dítěte (mg/kg) v ustáleném stavu byla odhadnuta na 1,8 % z dávky olanzapinu podaného matce
(mg/kg). Pacientky je třeba poučit, aby během užívání olanzapinu nekojily.
Fertilita
Účinky na fertilitu nejsou známy (viz bod 5.3 Preklinické informace).
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Jelikož olanzapin
může způsobit ospalost a závratě, pacienti by měli být opatrní při obsluze strojů včetně řízení
motorových vozidel.
4.8 Nežádoucí účinky
Souhrn bezpečnostního profilu
Dospělí
Nejčastěji hlášenými (pozorované u ≥ 1 % pacientů) nežádoucími účinky spojenými s užíváním
olanzapinu v klinických studiích byla ospalost, zvýšení tělesné hmotnosti, eozinofilie, zvýšené hladiny
prolaktinu, cholesterolu, glukosy a triglyceridů (viz bod 4.4), glykosurie, zvýšená chuť k jídlu, závratě,
akatizie, parkinsonismus, leukopenie, neutropenie (viz bod 4.4), dyskineze, ortostatická hypotenze,
anticholinergní účinky, přechodné asymptomatické zvýšení jaterních aminotransferáz (viz bod 4.4),
vyrážka, astenie, únava, horečka, artralgie, zvýšené hodnoty alkalické fosfatázy, vysoké hladiny gama-
glutamyltransferázy, kyseliny močové a kreatinfosfokinázy a otok.
Tabulkový souhrn nežádoucích účinků
Následující tabulka zahrnuje seznam nežádoucích účinků a laboratorních nálezů zjištěných
ze spontánních hlášení a z klinických studií. V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny
podle klesající závažnosti.
Četnosti výskytu: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100),
vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000) a není známo (z dostupných údajů nelze
určit).
Velmi časté Časté Méně časté Vzácné Není známo
Poruchy krve a lymfatického systému
Eozinofilie
LeukopenieNeutropenie Thrombocytopenie11
Poruchy imunitního systému
Hypersenzitivita11
Poruchy metabolismu a výživy
Zvýšení tělesné
hmotnosti Zvýšené hladiny
cholesterolu 2,Zvýšené hladiny
glukosy Zvýšené hladiny
triglyceridů 2,Glykosurie
Zvýšená chuť k jídlu
Vznik nebo
exacerbace
diabetu, spojené
příležitostně
s ketoacidózou
nebo
komatem, včetně
několika fatálních
případů (viz bod
4.4)Hypotermie
Poruchy nervového systému
Ospalost Závratě
AkatizieParkinsonismusDyskineze
Křeče, kdy ve
většině případů
byly hlášeny křeče
v anamnéze či jiné
rizikové faktory
pro vznik křečíDystonie (včetně
okulogyrické
krize)Tardivní
dyskinezeAmnézieDysartrie
KoktáníSyndrom
neklidných nohou
Neuroleptický maligní
syndrom (viz bod
4.4)Příznaky z
vysazení7,
Srdeční poruchy
Bradykardie
Prodloužení QTc
intervalu (viz bod
4.4)
Ventrikulární
tachykardie/fibrilace,
náhlá smrt (viz bod
4.4)
Cévní poruchy
Ortostatická
hypotenze Tromboembolismus
(včetně pulmonární
embolie a hluboké
žilní trombózy)
(viz bod 4.4)
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Epistaxe9
Gastrointestinální poruchy
Mírné přechodné
anticholinergní účinky
včetně obstipace a
sucha v ústech
Břišní distenze9,
HypersalivacePankreatitida11
Poruchy jater a žlučových cest
Přechodné
asymptomatické
zvýšení hladiny
jaterních
aminotransferáz
(ALT, AST) obzvlášť
na počátku léčby (viz
bod 4.4)
Hepatitida (včetně
hepatocelulárního,
cholestatického nebo
kombinovaného
poškození jater)
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Vyrážka Fotosenzitivní
reakce
Alopecie
Léková reakce
s eozinofilií a
systémovými
příznaky (drug
reaction with
eosinophilia
and systemic
symptoms,
DRESS)
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Artralgie9 Rhabdomyolýza11
Poruchy ledvin a močových cest
Inkontinence moči,
Retence moči
Opožděný start
močení
Stavy spojené s těhotenstvím, šestinedělím a perinatálním obdobím
Syndrom z
vysazení léku u
novorozenců
(viz bod 4.6)
Poruchy reprodukčního systému a prsu
Erektilní dysfunkce u
mužů
Snížené libido u mužů
a žen
Amenorea
Zvětšení prsou
Galaktorea u žen
Gynekomastie/zvět
šení prsou u mužů
Priapismus12
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Astenie
Únava
Otok
Horečka
Vyšetření
Zvýšené
plazmatické
hladiny
prolaktinuZvýšené hodnoty
alkalické fosfatázy
Vysoká hladina
kreatinfosfokinázy
Vysoká hladina gama-
glutamyltransferázy
Vysoká hladina
kyseliny močovéZvýšená hodnoty
celkového
bilirubinu
Klinicky významné zvýšení tělesné hmotnosti bylo pozorováno napříč všemi základními kategoriemi
dle BMI (Body Mass Index). Při krátkodobé léčbě (medián trvání 47 dnů) bylo zvýšení tělesné
hmotnosti o ≥ 7 % velmi časté (22,2 %), o ≥ 15 % časté (4,2 %) a o ≥ 25 % bylo méně časté (0,8 %).
Při dlouhodobém užívání (nejméně 48 týdnů) bylo u pacientů zvýšení tělesné hmotnosti o ≥ 7 %,
o ≥ 15 % a o ≥ 25 % velmi časté (64,4 %, 31,7 %, resp. 12,3 %).
Průměrné zvýšení hodnot lipidů nalačno (celkový cholesterol, LDL cholesterol a triglyceridy) bylo
vyšší u pacientů bez prokázané poruchy regulace tuků na začátku léčby.
Pozorováno pro normální počáteční hladiny nalačno (< 5,17 mmol/l), kdy došlo ke zvýšení hladin na
vysoké (≥ 6,2 mmol/l). Změny počátečních hodnot celkového cholesterolu nalačno z hraničních
(≥ 5,17 - < 6,2 mmol/l) na vysoké (≥ 6,2 mmol/l) byly velmi časté.
Pozorováno pro normální počáteční hladiny glukosy nalačno (< 5,56 mmol/l), kdy došlo ke zvýšení
hladin na vysoké (≥ 7 mmol/l). Změny počátečních hodnot glukosy nalačno z hraničních (≥ 5,56 - < mmol/l) na vysoké (≥ 7 mmol/l) byly velmi časté.
Pozorováno pro normální počáteční hladiny nalačno (< 1,69 mmol/l), které vzrostly na vysoké
(≥ 2,26 mmol/l). Změny počátečních hladin triglyceridů nalačno z hraničních hodnot (≥ 1,69 mmol/l -
< 2,26 mmol/l) na vysoké (≥ 2,26 mmol/l) byly velmi časté.
V klinických studiích byl výskyt parkinsonismu a dystonie u pacientů léčených olanzapinem číselně
vyšší, ale statisticky se signifikantně nelišil od placeba. Parkinsonismus, akatizie a dystonie se při
užívání olanzapinu vyskytovaly vzácněji než při užívání odpovídajících dávek haloperidolu.
Vzhledem k nedostatku podrobných informací o akutních a pozdních extrapyramidových příznacích
v anamnéze není možné rozhodnout, zda olanzapin způsobuje tardivní dyskinezi a/nebo další pozdní
extrapyramidové příznaky méně často.
Při náhlém přerušení léčby olanzapinem byly hlášeny akutní příznaky jako pocení, nespavost, třes,
úzkost, nevolnost a zvracení.
V klinických studiích trvajících až 12 týdnů překročily plazmatické koncentrace prolaktinu horní
hranici normálního rozmezí u přibližně 30 % pacientů léčených olanzapinem s normální počáteční
hladinou prolaktinu. U většiny těchto pacientů bylo zvýšení obvykle mírné a zůstalo pod
dvojnásobkem horní hranice normálního rozmezí.
Nežádoucí účinek zjištěný z klinických studií v integrované databázi olanzapinu.
10 Odhadnuto z naměřených hodnot z klinických studií v integrované databázi olanzapinu.
11 Nežádoucí účinek zjištěný ze spontánních postmarketingových hlášení, jehož četnost výskytu byla
určena s využitím integrované databáze olanzapinu.
12 Nežádoucí účinek zjištěný ze spontánních postmarketingových hlášení, jehož četnost výskytu byla
odhadnuta na horní hranici 95% intervalu spolehlivosti s využitím integrované databáze olanzapinu.
Dlouhodobé užívání (nejméně 48 týdnů)
Podíl pacientů, u kterých se projevily nežádoucí účinky - klinicky významné zvýšení tělesné
hmotnosti, glukosy, celkového/LDL/HDL cholesterolu nebo triglyceridů - se v průběhu času zvyšuje.
U dospělých pacientů, kteří dokončili léčbu v délce 9–12 měsíců, se nárůst hladiny glukosy v krvi
zpomalil přibližně po 6 měsících.
Další informace týkající se specifických populací
V klinických studiích u starších pacientů s demencí byla léčba olanzapinem spojena s vyšší incidencí
úmrtí a cerebrovaskulárních nežádoucích příhod ve srovnání s placebem (viz bod 4.4). Velmi časté
nežádoucí účinky spojené s užíváním olanzapinu u této skupiny pacientů byly abnormální chůze a
pády. Často byly pozorované pneumonie, zvýšení tělesné teploty, letargie, erythém, zrakové
halucinace a inkontinence moči.
V klinických studiích u pacientů s Parkinsonovou chorobou s psychózou související s podáváním
dopaminového agonisty bylo velmi často a s vyšší frekvencí než u placeba zaznamenáno zhoršení
parkinsonské symptomatiky a halucinace.
V jedné klinické studii u pacientů v manické fázi bipolární poruchy měla léčba valproátem v
kombinaci s olanzapinem za následek 4,1 % incidenci neutropenie; potenciálně přispívajícím faktorem
by mohly být vysoké plazmatické hladiny valproátu. Současné podání olanzapinu s lithiem nebo
valproátem vedlo ke zvýšení výskytu (≥ 10 %) tremoru, sucha v ústech, zvýšené chuti k jídlu a
zvýšení tělesné hmotnosti. Poruchy řeči byly také hlášeny často. Při léčbě olanzapinem v kombinaci s
lithiem nebo divalproexem došlo v akutní fázi léčby (trvající max. 6 týdnů) ke zvýšení tělesné
hmotnosti o ≥ 7 % u 17,4 % pacientů.
Dlouhodobá léčba olanzapinem (trvající max. 12 týdnů) pro prevenci recidivy u pacientů s bipolární
poruchou byla doprovázena zvýšením tělesné hmotnosti o > 7 % u 39,9 % pacientů.
Pediatrická populace
Olanzapin není indikován pro použití v léčbě dětí a dospívajících mladších 18 let. Ačkoli nebyly
provedeny studie navržené pro porovnání dospívajících a dospělých pacientů, údaje z klinických studií
u dospívajících byly srovnány s údaji získanými ze studií u dospělých.
Následující tabulka shrnuje nežádoucí účinky hlášené s vyšší četností výskytu u dospívajících pacientů
(ve věku 13–17 let) oproti dospělým pacientům, nebo nežádoucí účinky identifikované pouze v
průběhu krátkodobých klinických studií u dospívajících pacientů. Zdá se, že se klinicky významné
zvýšení tělesné hmotnosti (≥ 7 %) se ve srovnání s dospělou populací vyskytuje u dospívajících
pacientů s vyšší frekvencí. Velikost váhového přírůstku a procento dospívajících, u kterých došlo ke
klinicky významnému zvýšení tělesné hmotnosti, byly vyšší při dlouhodobém užívání (nejméně týdnů) ve srovnání s krátkodobým užíváním.
V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.
Četnosti výskytu: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10).
Poruchy metabolismu a výživy
Velmi časté: Zvýšení tělesné hmotnosti13, zvýšené hladiny triglyceridů14, zvýšená chuť k jídlu.
Časté: Zvýšené hladiny cholesterolu15.
Poruchy nervového systému
Velmi časté: Sedace (zahrnující: hypersomnie, letargie, ospalost).
Gastrointestinální poruchy
Časté: Sucho v ústech.
Poruchy jater a žlučových cest
Velmi časté: Zvýšení hladiny jaterních aminotransferáz (ALT/AST; viz bod 4.4).
Vyšetření
Velmi časté: Snížené hodnoty celkového bilirubinu, zvýšení hodnoty GGT, zvýšení plazmatických
hladin prolaktinu16.
13 Po absolvování krátkodobé léčby (medián trvání 22 dnů), bylo zvýšení tělesné hmotnosti (kg)
o ≥ 7 % oproti počáteční tělesné hmotnosti velmi časté (40,6 %), zvýšení tělesné hmotnosti o ≥ 15 %
bylo časté (7,1 %) a zvýšení o ≥ 25 % bylo časté (2,5 %). Při dlouhodobém užívání (nejméně týdnů), došlo u 89,4 % pacientů k nárůstu tělesné hmotnosti o ≥ 7 %, u 55,3 % o ≥ 15 % a u 29,1 %
o ≥ 25 % oproti počáteční tělesné hmotnosti.
14 Pozorováno pro normální počáteční hladiny nalačno (< 1,016 mmol/l), které vzrostly na vysoké
(≥ 1,467 mmol/l) a změny počátečních hladin triglyceridů nalačno z hraničních hodnot (≥ 1,mmol/l - < 1,467 mmol/l) na vysoké (≥ 1,467 mmol/l).
15 Změny počátečních hodnot celkového cholesterolu nalačno, kdy došlo ke zvýšení hladin z
normálních (< 4,39 mmol/l) na vysoké (≥ 5,17 mmol/l), byly pozorovány často. Změny počátečních
hodnot celkového cholesterolu nalačno z hraničních (≥ 4,39 - < 5,17 mmol/l) na vysoké (≥ 5,mmol/l) byly velmi časté.
16 Zvýšení plazmatické hladiny prolaktinu bylo hlášeno u 47,4 % dospívajících pacientů.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Známky a příznaky
Mezi velmi časté příznaky (výskyt > 10 %) předávkování patří tachykardie, agitovanost/agresivita,
dysartrie, různé extrapyramidové příznaky a snížená úroveň vědomí mezi sedací a kómatem.
Další zdravotně významné důsledky předávkování zahrnují delirium, křeče, kóma, možný
neuroleptický maligní syndrom, útlum dýchání, aspiraci, hypertenzi nebo hypotenzi, srdeční arytmii
(< 2 % případů předávkování) a zástavu dýchání a srdeční činnosti. Smrtelné případy se vyskytly už
po akutním předávkování dávkou 450 mg, ale rovněž bylo popsáno přežití po akutním předávkování
dávkou 2 g perorálního olanzapinu.
Léčba
Proti olanzapinu neexistuje žádné specifické antidotum.
Nedoporučuje se vyvolání zvracení. Mohou být indikovány jiné standardní postupy používané při
léčbě předávkování (např. výplach žaludku, podání aktivního uhlí). Ukázalo se, že současné podání
aktivního uhlí snižuje biologickou dostupnost olanzapinu po perorálním podání o 50–60 %.
Podle klinického stavu je potřebné zahájit symptomatickou léčbu a sledování vitálních funkcí,
zahrnující léčbu hypotenze, cirkulačního kolapsu a podporu funkce dýchání. Nesmí být používán
adrenalin, dopamin nebo jiná β sympatomimetika, protože stimulace β adrenergních receptorů může
prohloubit hypotenzi. Sledování kardiovaskulárních parametrů je nezbytné kvůli diagnostice možných
poruch srdečního rytmu. Pacient musí být až do zotavení pod stálým lékařským dohledem a musí být
sledovány jeho vitální funkce.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: psycholeptika, diazepiny, oxazepiny, thiazepiny a oxepiny, ATC kód:
N05AH
Farmakodynamické účinky
Olanzapin je antipsychotická, antimanická a náladu stabilizující látka, která vykazuje široké
farmakologické působení na řadu receptorových systémů.
V preklinických studiích vykazuje olanzapin širokou afinitu k řadě receptorů (Ki<100 nM) pro
serotonin 5HT2A/2C, 5HT3, 5HT6, dopamin D1, D2, D3, D4, D5, cholinergní muskarinové receptory M1-
M5; α1 adrenergní a histaminové H1 receptory. Behaviorální studie na zvířatech prokázaly
antagonistické působení olanzapinu na 5HT, dopaminové a cholinergní receptory konzistentní s
receptorovým profilem. Olanzapin vykazoval větší in vitro afinitu k serotoninovým 5HT2 receptorům
než k dopaminovým D2 a vyšší 5HT2 než D2 aktivitu na in vivo modelech. Elektrofyziologické studie
ukázaly, že olanzapin selektivně snižuje aktivitu mezolimbických (A10) dopaminergních neuronů bez
výraznějšího účinku na striatální (A9) dráhy ovládající motoriku. Olanzapin oslabuje podmíněnou
vyhýbavou odpověď, což naznačuje antipsychotickou aktivitu, v dávkách nižších než jsou ty, které
vyvolávají katalepsii, účinek naznačující motorické nežádoucí účinky. Na rozdíl od typických
antipsychotik olanzapin zesiluje odpověď v “anxiolytickém testu”.
Ve studii pozitronové emisní tomografie (PET) účinku jednorázové dávky (10 mg) u zdravých
dobrovolníků obsazoval olanzapin více 5HT2A receptory než dopaminové D2 receptory Navíc SPECT
(jednofotonová emisní výpočetní tomografie) zobrazovací studie odhalila, že obsazenost D2 receptorů
u schizofrenních pacientů odpovídajících na olanzapin byla nižší než u pacientů odpovídajících na jiná
antipsychotika a risperidon, zatímco u pacientů odpovídajících na klozapin byla srovnatelná.
Klinická účinnost
Ve dvou ze dvou placebem kontrolovaných a dvou ze tří porovnávacích studií s aktivním
komparátorem s více než 2 900 schizofrenními pacienty s pozitivními i negativními symptomy
vykazoval olanzapin statisticky významně větší zlepšení jak u negativních, tak i pozitivních
symptomů.
V mezinárodní dvojitě zaslepené srovnávací studii zahrnující 1 481 pacientů se schizofrenií,
shizoafektními a příbuznými chorobami s různými stupni přidružených depresivních symptomů
(výchozí hodnota 16,6 na Montgomery-Asberg škále) prokázala analýza skóre změn nálady mezi
výchozími a konečnými hodnotami statisticky významné zlepšení (p=0,001) ve prospěch olanzapinu (-
6,0) oproti haloperidolu (-3,1).
U pacientů s manickou nebo smíšenou epizodou bipolární poruchy vykázal olanzapin ve snížení
manických symptomů za 3 týdny vyšší účinnost než placebo a heminatriumvalproát. Olanzapin také
vykázal srovnatelnou účinnost s haloperidolem ve smyslu podílu pacientů v symptomatické remisi
mánie a deprese po 6 a 12 týdnech. Ve studii u pacientů léčených lithiem nebo valproátem minimálně
týdny vedlo přidání olanzapinu v dávce 10 mg (v kombinaci s lithiem nebo valproátem) k větší
redukci symptomů mánie než léčba lithiem nebo valproátem v monoterapii za 6 týdnů.
V 12měsíční studii prevence recidivy u pacientů s manickou epizodou, kteří dosáhli remise při léčbě
olanzapinem a byli poté randomizováni k užívání olanzapinu nebo placeba, prokázal olanzapin vůči
placebu v primárním parametru recidivy bipolární poruchy statisticky významnou superioritu.
Olanzapin také vykázal ve srovnání s placebem statisticky významnou výhodu v prevenci recidivy jak
manie, tak deprese.
Ve druhé 12měsíční studii prevence recidivy u pacientů s manickou epizodou, kteří dosáhli remise při
léčbě kombinací olanzapinu a lithia a byli poté randomizováni k užívání samotného olanzapinu nebo
lithia, byl olanzapin v primárním parametru recidivy bipolární poruchy statisticky noninferiorní vůči
lithiu (olanzapin 30,0 %, lithium 38,3 %; p=0,055).
V 18měsíční studii s kombinační léčbou u pacientů s manickou nebo smíšenou epizodou, kteří byli
stabilizováni na léčbě olanzapinem spolu se stabilizátorem nálady (lithium nebo valproát), nebyla
dlouhodobá kombinační léčba olanzapinem spolu s lithiem nebo valproátem statisticky významně
superiorní vůči léčbě samotným lithiem nebo valproátem v prodloužení doby do recidivy bipolární
poruchy definované podle syndromových (diagnostických) kritérií.
Pediatrická populace
Kontrolovaná data u dospívajících (od 13 do 17 let věku) jsou omezena na krátkodobé studie
schizofrenie (6 týdnů) a mánie spojené s bipolární poruchou typu I (3 týdny), zahrnující méně než dospívajících. Olanzapin byl užíván ve flexibilní dávce od 2,5 mg při zahájení léčby až po 20 mg/den.
V průběhu léčby olanzapinem došlo u dospívajících k signifikantně vyššímu nárůstu tělesné hmotnosti
ve srovnání s dospělými. Velikost změn hladin nalačno celkového cholesterolu, LDL cholesterolu,
triglyceridů a prolaktinu (viz body 4.4 a 4.8) byla u dospívajících větší než u dospělých. Kontrolované
údaje o přetrvávání účinku nebo o dlouhodobé bezpečnosti nejsou k dispozici (viz body 4.4 a 4.8).
Informace o dlouhodobé bezpečnosti jsou omezeny na nekontrolované údaje z nezaslepených studií.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Olanzapin se po perorálním podání dobře vstřebává a dosahuje maximální koncentrace v plazmě za až 8 hodin. Vstřebávání není ovlivněno jídlem. Absolutní perorální biologická dostupnost vztažená k
intravenóznímu podání nebyla stanovena.
Distribuce
Při plazmatické koncentraci 7 až 1 000 ng/ml se olanzapin váže přibližně z 93 % na plazmatické
bílkoviny, především na albumin a kyselý α1-glykoprotein.
Biotransformace
Olanzapin je metabolizovaný v játrech cestou konjugace a oxidace. V cirkulaci se z metabolitů objeví
hlavně 10-N-glukuronid, který neprostupuje hematoencefalickou bariérou. Enzymy cytochromu PCYP1A2 a CYP2D6 přispívají k tvorbě N-desmethyl a 2-hydroxymethyl metabolitů, které ve studiích
na zvířatech vykazují významně nižší in vivo farmakologickou aktivitu než olanzapin. Převážná část
farmakologické aktivity je způsobená původním olanzapinem.
Eliminace
Po perorálním podání se průměrný poločas vylučování olanzapinu u zdravých jedinců lišil podle věku
a pohlaví.
U zdravých starších jedinců (65 let a více) byl průměrný poločas vylučování prodloužený v porovnání
se zdravými jedinci pod 65 let (51,8 h vs 33,8 h) a clearance byla snížena (17,5 vs 18,2 l/h).
Farmakokinetická odchylka pozorovaná u starších jedinců je v mezích odchylek normálních jedinců.
U 44 schizofrenických pacientů starších 65 let nebyl při dávkách 5–20 mg/den pozorován zvláštní
výskyt nežádoucích účinků.
U žen oproti mužům byl průměrný poločas vylučování poněkud prodloužen (36,7 vs 32,3 h) a
clearance byla snížena (18,9 vs 27,3 l/h). Přesto vykazuje olanzapin (5–20 mg) srovnatelný
bezpečnostní profil u žen (n=467) jako u mužů (n=869).
Porucha funkce ledvin
Porucha funkce ledvin (clearance kreatininu < 10 ml/min) ve srovnání se zdravými osobami
nezpůsobovala významný rozdíl poločasu eliminace (37,7 vs 32,4 h) nebo clearance (21,2 vs 25,0 l/h).
Studie rovnováhy ukázala, že přibližně 57 % radioaktivně značeného olanzapinu se objevilo v moči
převážně jako metabolity.
Porucha funkce jater
Malá studie vlivu poruchy funkce jater u 6 subjektů s klinicky významnou cirhózou (klasifikace
Childs Pugh A (n = 5) a B (n = 1)) prokázala malý vliv na farmakokinetiku perorálně podávaného
olanzapinu (jednotlivá dávka 2,5 – 7,5 mg): Subjekty s lehkou až středně těžkou dysfunkcí jater měly
ve srovnání se subjekty bez jaterní dysfunkce (n = 3) lehce zvýšenou systémovou clearance a rychlejší
poločas eliminace. Mezi subjekty s cirhózou bylo více kuřáků (4/6; 67 %), než mezi subjekty bez
jaterní dysfunkce (0/3; 0 %).
Kouření
U nekuřáků oproti kuřákům (ženy i muži) byl průměrný poločas vylučování prodloužen (38,6 h vs
30,4 h) a clearance snížena (18,6 v. 27,7 l/h).
Plazmatická clearance olanzapinu je nižší u starších než u mladších jedinců, u žen než u mužů a u
nekuřáků oproti kuřákům. Závažnost vlivu věku, pohlaví a kouření na clearance a poločas vylučování
olanzapinu je malý v porovnání s celkovou variabilitou mezi jednotlivci.
Klinická studie nepopisuje žádné rozdíly farmakokinetických parametrů mezi bělochy, Japonci a
Číňany.
Pediatrická populace
Dospívající (od 13 do 17 let věku): Farmakokinetika olanzapinu je podobná u dospívajících i
dospělých. V klinických studiích byla u dospívajících průměrná expozice olanzapinu vyšší přibližně o
27 %. Demografické rozdíly mezi dospívajícími a dospělými zahrnují nižší průměrnou tělesnou
hmotnost a menší počet kuřáků mezi dospívajícími. Tyto faktory možná přispívají k vyšší průměrné
expozici u dospívajících.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Akutní toxicita (po jednorázové dávce)
Příznaky toxicity po perorálním podání hlodavcům obsahovaly silnou neuroleptickou složku:
hypoaktivitu, kóma, třes, klonické křeče, slinění a pomalejší přibývání hmotnosti. Střední letální dávka
u myší byla přibližně 210 mg/kg a u potkanů 175 mg/kg. Psi tolerovali jednorázovou perorální dávku
100 mg/kg s nulovou mortalitou. Mezi klinické příznaky patřil útlum, ataxie, třes, zrychlený pulz,
dušnost, mióza a anorexie. U opic vyvolala jednorázová perorální dávka až do 100 mg/kg vyčerpanost
a vyšší dávky částečné bezvědomí.
Toxicita po opakovaném podávání
Ve studiích, které trvaly u myší až 3 měsíce a u potkanů a psů až 1 rok, se ukázaly jako hlavní účinky
deprese CNS, anticholinergní účinky a hematologické poruchy. Na depresi CNS se vyvinula tolerance.
Růstové parametry byly při vysokých dávkách sníženy. Reverzibilní účinky spojené se zvýšenou
hladinou prolaktinu u potkanů zahrnovaly pokles hmotnosti ovarií a uteru, a morfologické změny
vaginálního epitelu a prsní žlázy.
Hematologická toxicita
U všech druhů byly pozorované účinky na hematologické ukazatele včetně na dávce závislého poklesu
počtu leukocytů v krvi u myší a nespecifického poklesu leukocytů v krvi u potkanů. Navzdory tomu
nebyl dokázaný hematotoxický účinek na kostní dřeň. U několika psů, kterým bylo podáváno 8 až mg/kg/den (celková expozice olanzapinu [AUC] byla 12–15krát vyšší než jaké je vystaven člověk při
dávce 12 mg), se vyvinula reverzibilní neutropenie, trombocytopenie nebo anemie. U psů s cytopenií
nebyly pozorované žádné nepříznivé účinky na progenitorové a proliferující buňky kostní dřeně.
Reprodukční toxicita
Olanzapin nemá žádné teratogenní účinky. Sedace ovlivnila u potkaních samců páření. Estrální cykly
byly ovlivněné dávkou 1,1 mg/kg (což je 3násobek maximální dávky pro člověka), a reprodukční
parametry byly u potkanů ovlivněné dávkou 3 mg/kg (což je 9násobek maximální dávky pro člověka).
U potomstva potkanů, kterým byl podávaný olanzapin, bylo pozorované opoždění fetálního vývoje a
přechodný pokles aktivity.
Mutagenita
Olanzapin se neukázal jako mutanogenní nebo klastogenní v žádném ze standardních testů, které
zahrnovaly bakteriální testy mutagenity in vitro a in vivo testy u savců.
Karcinogenicita
Na základě výsledků studií na myších a potkanech bylo zjištěno, že olanzapin není kancerogenní.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Jádro tablety
mannitol
laktosa
sodná sůl karboxymethylškrobu, typ A
hyprolosa
magnesium-stearát
Potahová vrstva
částečně hydrolyzovaný polyvinylalkohol
oxid titaničitý (E 171)
mastek
sójový lecithin (E 322)
xanthanová klovatina
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
roky.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem a vlhkostí.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Stygapon 5 mg potahované tablety: OPA/Al/PVC/Al blistry v krabičkách po 14, 28, 35 nebo tabletách.
Stygapon 10 mg potahované tablety: OPA/Al/PVC/Al blistry v krabičkách po 14, 28, 35, 56 nebo tabletách.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Zentiva, k. s., U Kabelovny 130, 102 37 Praha 10, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO
Stygapon 5 mg potahované tablety: 68/442/10-C
Stygapon 10 mg potahované tablety: 68/444/10-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 2. 6. Datum posledního prodloužení registrace: 10. 4.
10. DATUM REVIZE TEXTU
15. 5.
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Stygapon 5 mg potahované tablety
Stygapon 10 mg potahované tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Stygapon 5 mg potahované tablety: jedna potahovaná tableta obsahuje olanzapinum 5 mg.
Pomocné látky se známým účinkem: jedna potahovaná tableta obsahuje 85,62 mg laktosy a 0,1 mg
sójového lecithinu v jedné tabletě.
Stygapon 10 mg potahované tablety: jedna potahovaná tableta obsahuje olanzapinum 10 mg.
Pomocné látky se známým účinkem: jedna potahovaná tableta obsahuje 171,25 mg laktosy a 0,2 mg
sójového lecithinu v jedné tabletě.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.
3. LÉKOVÁ FORMA
Potahovaná tableta.
Stygapon 5 a 10 mg jsou kulaté, bikonvexní bílé potahované tablety s půlicí rýhou na jedné straně a
hladké na druhé straně.
Stygapon 5 mg a 10 mg potahované tablety s půlicí rýhou lze rozdělit na stejné dávky.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Dospělí
Olanzapin je indikován k léčbě schizofrenie.
Olanzapin je účinný v udržení klinického zlepšení během pokračující terapie u pacientů, kteří na
počátku léčby odpověděli zlepšením.
Olanzapin je indikován k léčbě středně těžkých až těžkých manických epizod.
Olanzapin je indikovaný k prevenci recidivy u pacientů s bipolární poruchou, u kterých byla účinná
léčba olanzapinem u manické epizody (viz bod 5.1).
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Dospělí
Schizofrenie
Doporučená počáteční dávka olanzapinu je 10 mg/den.
Manická epizoda
Počáteční dávka je 15 mg v jedné denní dávce při monoterapii nebo 10 mg denně při kombinační
léčbě (viz bod 5.1).
Prevence recidivy bipolární poruchy
Doporučená počáteční dávka je 10 mg/den. U pacientů, kteří byli v manické epizodě léčeni
olanzapinem, pokračujte pro prevenci recidivy v terapii stejnou dávkou. Pokud se objeví nová
manická, smíšená nebo depresivní epizoda, léčba olanzapinem má pokračovat (s optimalizací dávky
podle potřeby) s přídatnou terapií příznaků poruchy nálady podle klinické indikace.
Během léčby schizofrenie, manických epizod a prevence recidivy bipolární poruchy může být denní
dávkování následně přizpůsobeno na základě individuálního klinického stavu v rozmezí 5–20 mg/den.
Zvýšení na vyšší než doporučenou počáteční dávku je vhodné jen po patřičném opětovném klinickém
vyšetření a nemělo by k němu zpravidla být přistoupeno v intervalech kratších než 24 hodin.
Při vysazování olanzapinu se má zvážit postupné snižování dávky.
Zvláštní populace
Starší pacienti
U pacientů starších 65 let není běžně nižší počáteční dávka (5 mg/den) nutná, ale má být
v odůvodněných případech zvážena (viz bod 4.4).
Porucha funkce ledvin a/nebo jater
U těchto pacientů je vhodné zvážit nižší počáteční dávku (5 mg). V případě středně závažné
nedostatečnosti jater (cirhóza, Child-Pugh třída A nebo B) má být počáteční dávka 5 mg a zvyšována
má být opatrně.
Kuřáci
Nekuřákům ve srovnání s kuřáky není třeba upravovat počáteční dávku a dávkové rozmezí.
Metabolismus olanzapinu může být kouřením indukován. Doporučuje se klinické sledování a
v případě potřeby může být zváženo zvýšení dávky olanzapinu (viz bod 4.5).
Při přítomnosti více než jednoho faktoru, který zpomaluje metabolismus (ženské pohlaví, vyšší věk,
nekuřák) se má zvážit snížení počáteční dávky. Pokud je indikováno zvýšení dávky, má být provedeno
obezřetně (viz body 4.5 a 5.2).
Pediatrická populace
Podávání olanzapinu dětem a dospívajícím do 18 let se vzhledem k nedostatečným údajům
o bezpečnosti a účinnosti nedoporučuje. V krátkodobých studiích u dospívajících pacientů bylo ve
srovnání se studiemi u dospělých hlášeno výraznější zvýšení tělesné hmotnosti a větší změny hladin
lipidů a prolaktinu (viz body 4.4, 4.8, 5.1 a 5.2).
Způsob podání
Olanzapin může být podáván bez ohledu na jídlo, protože absorpce není ovlivňována potravou.
4.3 Kontraindikace
- Hypersenzitivita na léčivou látku, arašídy, sóju nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou
v bodě 6.1.
- Pacienti se známým rizikem glaukomu s uzavřeným úhlem.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Při antipsychotické léčbě může trvat několik dní až týdnů, než dojde ke zlepšení klinického stavu
pacienta. Po tuto dobu by měl být pacient pod pečlivou kontrolou.
Psychózy a/nebo poruchy chování souvisejících s demencí
Olanzapin se nedoporučuje u pacientů s psychózou a/nebo poruchami chování souvisejícími s demencí
z důvodu zvýšené incidence mortality a zvýšeného rizika cerebrovaskulárních příhod. V placebem
kontrolovaných studiích (trvajících 6–12 týdnů) u starších pacientů (průměrný věk 78 let) s psychózou
a/nebo poruchami chování souvisejícími s demencí byla u pacientů léčených olanzapinem
dvojnásobná incidence úmrtí ve srovnání s pacienty užívajícími placebo (3,5 % vs. 1,5 %). Vyšší
incidence úmrtí nesouvisela s dávkou olanzapinu (průměrná denní dávka 4,4 mg) nebo s délkou léčby.
Rizikovými faktory, které se mohou podílet na zvýšené mortalitě u této skupiny pacientů, jsou věk nad
65 let, dysfagie, sedace, malnutrice a dehydratace, plicní onemocnění (např. pneumonie, eventuálně i s
aspirací) nebo současné užívání benzodiazepinů. Vyšší incidence úmrtí u pacientů léčených
olanzapinem ve srovnání s pacienty užívajícími placebo byla však na uvedených rizikových faktorech
nezávislá.
Ve stejných klinických studiích byly hlášeny cerebrovaskulární nežádoucí příhody (např. iktus,
tranzitorní ischemické ataky), včetně úmrtí. U pacientů léčených olanzapinem bylo zaznamenáno
trojnásobné zvýšení výskytu cerebrovaskulárních nežádoucích příhod ve srovnání s placebem (1,3 %
vs. 0,4 %). U všech pacientů léčených olanzapinem nebo placebem, u nichž se cerebrovaskulární
příhoda vyskytla, byly přítomny rizikové faktory. K rizikovým faktorům pro cerebrovaskulární
nežádoucí příhody patřil u pacientů léčených olanzapinem věk nad 75 let a vaskulární a/nebo smíšená
demence. Účinnost olanzapinu v těchto studiích nebyla stanovena.
Parkinsonova choroba
Použití olanzapinu na léčbu psychózy související s podáváním dopaminového agonisty u pacientů s
Parkinsonovou chorobou se nedoporučuje. V klinických studiích bylo velmi často a s vyšší frekvencí
než u placeba zaznamenáno zhoršení parkinsonské symptomatiky a halucinací (viz bod 4.8) a
olanzapin nebyl v léčení psychotických příznaků účinnější než placebo. V těchto studiích museli mít
pacienti na začátku studie stabilní nejnižší účinnou dávku antiparkinsonika (dopaminový agonista).
Toto antiparkinsonikum jim bylo podáváno ve stejné dávce po celou zbývající dobu studie. Počáteční
dávka olanzapinu byla 2,5 mg/den a podle uvážení lékaře mohla být titrována do maximální dávky mg/den.
Neuroleptický maligní syndrom (NMS)
NMS je potenciálně život ohrožující stav spojený s podáváním antipsychotik. Vzácné případy
označené jako NMS byly rovněž hlášeny v souvislosti s olanzapinem. Klinické příznaky NMS jsou
hyperpyrexie, svalová rigidita, alterovaná psychika a autonomní instabilita (nepravidelný pulz anebo
tlak krve, tachykardie, pocení a arytmie). Další příznaky mohou zahrnovat zvýšenou hladinu
kreatinfosfokinázy, myoglobinurii (rhabdomyolýzu) a akutní renální selhání. Pokud se u pacienta
objeví příznaky podezřelé ze spojení s NMS nebo pokud se objeví nevysvětlitelně vysoká horečka i
bez dalších klinických známek NMS, musí být všechna antipsychotika včetně olanzapinu vysazena.
Hyperglykemie a diabetes
Méně často byly hlášeny hyperglykemie a/nebo exacerbace diabetu, spojené příležitostně
s ketoacidózou nebo kómatem, včetně několika fatálních případů (viz bod 4.8). V některých případech
tomu předcházelo zvýšení tělesné hmotnosti, což mohlo být predispozičním faktorem. V souladu s
používanými pravidly antipsychotické léčby je doporučeno příslušné klinické monitorování, např.
měření hladiny glukosy v krvi před začátkem léčby, 12 týdnů po zahájení podávání olanzapinu a
následně vždy jednou ročně.
U pacientů léčených jakýmikoliv antipsychotickými léky, včetně olanzapinu, by měly být sledovány
známky a příznaky hyperglykemie (jako je polydipsie, polyurie, polyfagie a slabost) a pacienti s
diabetem nebo s rizikovými faktory pro rozvoj diabetu by měli být pravidelně monitorováni s ohledem
na zhoršení kontroly hladiny glukosy. Pravidelně by měla být kontrolována tělesná hmotnost, např.
před začátkem léčby, 4, 8 a 12 týdnů po zahájení podávání olanzapinu a následně vždy každé tři
měsíce.
Změny hladin lipidů
V placebem kontrolovaných klinických studiích byly u pacientů léčených olanzapinem pozorovány
nežádoucí změny hladin lipidů (viz bod 4.8). Změny lipidového profilu by měly být ošetřeny podle
klinické potřeby, obzvláště u pacientů s dyslipidemií a u pacientů s rizikovými faktory pro rozvoj
poruch lipidů. U pacientů léčených jakýmikoliv antipsychotickými léky, včetně olanzapinu, by v
souladu s používanými pravidly antipsychotické léčby měly být pravidelně kontrolovány hladiny
lipidů, např. před začátkem léčby, 12 týdnů po zahájení podávání olanzapinu a následně vždy každých
let.
Anticholinergní aktivita
Ačkoliv byla in vitro prokázána anticholinergní aktivita, zkušenosti během klinických studií ukázaly
nízkou incidenci souvisejících příhod. Protože klinické zkušenosti s podáváním olanzapinu u pacientů
s jiným souběžným onemocněním jsou omezené, doporučuje se zvýšená pozornost, pokud je
olanzapin předepisován pacientům s hypertrofií prostaty, paralytickým ileem nebo podobnými stavy.
Jaterní funkce
Často, obzvlášť v počátcích léčby, bylo pozorováno přechodné asymptomatické zvýšení hladiny
jaterních aminotransferáz, ALT a AST. U pacientů s vyšší hladinou ALT a/nebo AST, se známkami a
příznaky poruchy funkce jater, s předchozími stavy spojenými se sníženou jaterní funkční rezervou a u
pacientů léčených potenciálně hepatotoxickými přípravky je třeba opatrnosti a dalšího sledování. Je-li
u pacientů diagnostikována hepatitida (včetně hepatocelulárního, cholestatického nebo
kombinovaného poškození jater), je třeba léčbu olanzapinem ukončit.
Neutropenie
Opatrnosti je třeba u pacientů s nižším počtem leukocytů a/nebo neutrofilů z jakýchkoliv příčin, u
pacientů užívajících léky způsobující neutropenii, u pacientů s anamnézou polékového útlumu kostní
dřeně nebo útlumem kostní dřeně způsobeným souběžným onemocněním, radiační terapií nebo
chemoterapií, u pacientů s hypereozinofilií nebo s myeloproliferativní chorobou. Neutropenie byla
často hlášena při současném podávání olanzapinu a valproátu (viz bod 4.8).
Přerušení léčby
Při náhlém přerušení léčby olanzapinem byly vzácně (≥ 0,01 % a < 0,1 %) hlášeny akutní příznaky
jako pocení, nespavost, třes, úzkost, nevolnost nebo zvracení.
QT interval
V klinických studiích bylo u pacientů léčených olanzapinem klinicky významné prodloužení QTc
intervalu (korekce QT podle Fridericii [QTcF] ≥ 500 milisekund [ms] kdykoliv po vstupním vyšetření
u pacientů se vstupní hodnotou QTcF < 500 ms) méně časté (0,1 % až 1 %), bez signifikantních
rozdílů v průvodních srdečních příhodách ve srovnání s placebem. Přesto je třeba zvýšené opatrnosti,
je-li olanzapin předepisován s lékem prodlužujícím QTc interval, obzvlášť u starších pacientů, u
pacientů s vrozeným prodloužením QT intervalu, městnavým srdečním selháním, srdeční hypertrofií,
hypokalemií nebo hypomagnesemií.
Tromboembolismus
Časová souvislost léčby olanzapinem a žilního tromboembolismu byla hlášena méně často (≥ 0,1 % a
< 1 %). Kauzální vztah mezi výskytem žilního tromboembolismu a léčbou olanzapinem nebyl
stanoven. Avšak protože u pacientů se schizofrenií jsou často přítomny získané rizikové faktory
žilního tromboembolismu, je nutné vzít v úvahu všechny možné rizikové faktory VTE, např.
imobilizaci pacientů, a podniknout preventivní opatření.
Obecná CNS aktivita
Vzhledem k primárnímu účinku olanzapinu na centrální nervovou soustavu je třeba opatrnosti při
současném užívání s jinými centrálně působícími léky či alkoholem. Protože olanzapin působí in vitro
jako dopaminový antagonista, může působit proti účinku přímých a nepřímých agonistů dopaminu.
Křeče
Olanzapin by měl být používán opatrně u pacientů s křečemi v anamnéze, anebo u těch, kteří mají pro
křeče dispozice. U pacientů léčených olanzapinem byly křeče hlášeny méně často. Ve většině těchto
případů byly hlášeny křeče v anamnéze či jiné rizikové faktory.
Tardivní dyskineze
V ročních nebo kratších srovnávacích studiích byl olanzapin statisticky významně méně často spojen s
náhlou dyskinezí. Přesto riziko tardivní dyskineze při dlouhodobém užívání vzrůstá, a proto se u
pacienta léčeného olanzapinem se symptomy tardivní dyskineze má zvážit snížení dávky anebo
přerušení podávání. Tyto symptomy se mohou přechodně zhoršit nebo dokonce objevit po přerušení
léčby.
Posturální hypotenze
V klinických studiích byla zřídka u starších pacientů pozorována posturální hypotenze. U pacientů
starších 65 let je doporučeno pravidelně měřit krevní tlak.
Náhlá srdeční smrt
V postmarketingovém sledování olanzapinu byly u pacientů léčených olanzapinem nahlášeny případy
náhlé srdeční smrti. V retrospektivní observační kohortové studii bylo riziko předpokládané náhlé
srdeční smrti u pacientů léčených olanzapinem přibližně dvojnásobné oproti pacientům, kteří neužívali
antipsychotika. V této studii bylo riziko při užívání olanzapinu porovnatelné s rizikem užívání
atypických antipsychotik spojených do jedné analýzy.
Pediatrická populace
Olanzapin není indikován pro použití v léčbě dětí a dospívajících. Klinické studie provedené u
pacientů ve věkovém rozmezí 13–17 let ukázaly různé nežádoucí účinky, včetně zvýšení tělesné
hmotnosti, změny metabolických parametrů a zvýšení hladiny prolaktinu (viz body 4.8 a 5.1).
Sójový lecithin
Přípravek Stygapon potahované tablety obsahuje sójový lecithin. Sójový lecithin může obsahovat
rezidua sójových proteinů a tudíž pacienti hypersenzitivní na sóju nebo arašídy nesmí užívat tento
přípravek.
Tito pacienti mohou užívat přípravek Stygapon tablety dispergovatelné v ústech, který sóju
neobsahuje.
Laktosa
Přípravek Stygapon potahované tablety obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s
intolerancí galaktosy, hereditárním deficitem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají
tento přípravek užívat.
Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.
Možnosti ovlivnění účinku olanzapinu
Vzhledem k tomu, že je olanzapin metabolizován izoenzymem CYP1A2, mohou látky, které
specificky tento izoenzym indukují nebo inhibují, ovlivnit farmakokinetiku olanzapinu.
Indukce CYP1AKouření a karbamazepin mohou indukovat metabolismus olanzapinu, což může vést ke snížení jeho
koncentrace. Bylo pozorováno zanedbatelné, případně jen mírné zvýšení clearance olanzapinu. I když
je klinický dopad pravděpodobně minimální, doporučuje se klinické monitorování a v nezbytných
případech je možné zvážit zvýšení dávek olanzapinu (viz bod 4.2).
Inhibice CYP1AProkázalo se, že fluvoxamin, specifický inhibitor CYP1A2, významně zpomaluje metabolismus
olanzapinu. Průměrné zvýšení maximální koncentrace olanzapinu fluvoxaminem bylo 54 % u žen
nekuřaček a 77 % u mužů kuřáků. Průměrné zvýšení plochy pod křivkou koncentrace léčiva (AUC)
bylo 52 % u žen a 108 % u mužů. U pacientů užívajících fluvoxamin nebo jiný inhibitor CYP1A2,
jako např. ciprofloxacin, je třeba zvážit snížení počáteční dávky olanzapinu. Při zahájení léčby
inhibitorem CYP1A2 je třeba zvážit snížení dávek olanzapinu.
Snížení biologické dostupnosti
Aktivní uhlí snižuje biologickou dostupnost olanzapinu po perorálním podání o 50 až 60 %, a mělo by
se užít nejméně 2 hodiny před nebo po užití olanzapinu.
Fluoxetin (inhibitor CYP2D6), jednorázové dávky antacida (hliník, hořčík) nebo cimetidinu neměly
významný vliv na farmakokinetiku olanzapinu.
Možnosti ovlivnění účinku jiných léků olanzapinem
Olanzapin může působit proti účinkům přímých a nepřímých agonistů dopaminu.
Olanzapin in vitro neinhibuje hlavní izoenzymy CYP450 (např. 1A2, 2D6, 2C9, 2C19, 3A4).
Neočekávají se proto žádné zvláštní interakce, což dokazují i in vivo studie, které neprokázaly inhibici
metabolismu následujících léčivých látek: tricyklická antidepresiva (reprezentující převážně CYP2Dcestu metabolizace), warfarin (CYP2C9), theofylin (CYP1A2) nebo diazepam (CYP3A4 a 2C19).
Olanzapin nevykazoval interakci se současně podávaným lithiem nebo biperidenem.
Terapeutické monitorování plazmatických hladin valproátu neukázalo, že je při zahájení přídatné
medikace olanzapinem nutná úprava dávkování.
Obecná CNS aktivita
Zvýšená opatrnost je zapotřebí u pacientů požívajících alkohol nebo užívajících léčivé přípravky
působící tlumivě na CNS.
Současné užívání olanzapinu a léčivých přípravků pro léčbu Parkinsonovy choroby není doporučeno u
pacientů s Parkinsonovou chorobou a demencí (viz bod 4.4).
QTc interval
Zvýšená opatrnost je zapotřebí u pacientů užívajících současně olanzapin a léčivé přípravky, u kterých
je známo, že prodlužují QTc interval (viz bod 4.4).
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Neexistují žádné adekvátní a dobře kontrolované studie u těhotných žen. Pacientky mají být poučeny,
aby lékaře informovaly o graviditě anebo plánované graviditě během užívání olanzapinu. Avšak kvůli
nedostatku zkušeností by olanzapin měl být v graviditě podáván pouze tehdy, když jeho prospěšnost
vyváží potenciální nebezpečí pro plod.
U novorozenců, kteří byli během třetího trimestru těhotenství vystaveni vlivu antipsychotik (včetně
olanzapinu), existuje riziko nežádoucích účinků včetně extrapyramidových příznaků a/nebo příznaků z
vysazení. Tyto příznaky se mohou lišit v délce trvání i v závažnosti. Byly hlášeny případy
agitovanosti, hypertonie, hypotonie, tremoru, somnolence, respirační tísně nebo poruch příjmu
potravy. Proto by novorozenci měli být pečlivě monitorováni.
Kojení
Ve studii u kojících zdravých žen byl olanzapin vylučován do mateřského mléka. Průměrná expozice
dítěte (mg/kg) v ustáleném stavu byla odhadnuta na 1,8 % z dávky olanzapinu podaného matce
(mg/kg). Pacientky je třeba poučit, aby během užívání olanzapinu nekojily.
Fertilita
Účinky na fertilitu nejsou známy (viz bod 5.3 Preklinické informace).
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Jelikož olanzapin
může způsobit ospalost a závratě, pacienti by měli být opatrní při obsluze strojů včetně řízení
motorových vozidel.
4.8 Nežádoucí účinky
Souhrn bezpečnostního profilu
Dospělí
Nejčastěji hlášenými (pozorované u ≥ 1 % pacientů) nežádoucími účinky spojenými s užíváním
olanzapinu v klinických studiích byla ospalost, zvýšení tělesné hmotnosti, eozinofilie, zvýšené hladiny
prolaktinu, cholesterolu, glukosy a triglyceridů (viz bod 4.4), glykosurie, zvýšená chuť k jídlu, závratě,
akatizie, parkinsonismus, leukopenie, neutropenie (viz bod 4.4), dyskineze, ortostatická hypotenze,
anticholinergní účinky, přechodné asymptomatické zvýšení jaterních aminotransferáz (viz bod 4.4),
vyrážka, astenie, únava, horečka, artralgie, zvýšené hodnoty alkalické fosfatázy, vysoké hladiny gama-
glutamyltransferázy, kyseliny močové a kreatinfosfokinázy a otok.
Tabulkový souhrn nežádoucích účinků
Následující tabulka zahrnuje seznam nežádoucích účinků a laboratorních nálezů zjištěných
ze spontánních hlášení a z klinických studií. V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny
podle klesající závažnosti.
Četnosti výskytu: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100),
vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000) a není známo (z dostupných údajů nelze
určit).
Velmi časté Časté Méně časté Vzácné Není známo
Poruchy krve a lymfatického systému
Eozinofilie
LeukopenieNeutropenie Thrombocytopenie11
Poruchy imunitního systému
Hypersenzitivita11
Poruchy metabolismu a výživy
Zvýšení tělesné
hmotnosti Zvýšené hladiny
cholesterolu 2,Zvýšené hladiny
glukosy Zvýšené hladiny
triglyceridů 2,Glykosurie
Zvýšená chuť k jídlu
Vznik nebo
exacerbace
diabetu, spojené
příležitostně
s ketoacidózou
nebo
komatem, včetně
několika fatálních
případů (viz bod
4.4)Hypotermie
Poruchy nervového systému
Ospalost Závratě
AkatizieParkinsonismusDyskineze
Křeče, kdy ve
většině případů
byly hlášeny křeče
v anamnéze či jiné
rizikové faktory
pro vznik křečíDystonie (včetně
okulogyrické
krize)Tardivní
dyskinezeAmnézieDysartrie
KoktáníSyndrom
neklidných nohou
Neuroleptický maligní
syndrom (viz bod
4.4)Příznaky z
vysazení7,
Srdeční poruchy
Bradykardie
Prodloužení QTc
intervalu (viz bod
4.4)
Ventrikulární
tachykardie/fibrilace,
náhlá smrt (viz bod
4.4)
Cévní poruchy
Ortostatická
hypotenze Tromboembolismus
(včetně pulmonární
embolie a hluboké
žilní trombózy)
(viz bod 4.4)
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Epistaxe9
Gastrointestinální poruchy
Mírné přechodné
anticholinergní účinky
včetně obstipace a
sucha v ústech
Břišní distenze9,
HypersalivacePankreatitida11
Poruchy jater a žlučových cest
Přechodné
asymptomatické
zvýšení hladiny
jaterních
aminotransferáz
(ALT, AST) obzvlášť
na počátku léčby (viz
bod 4.4)
Hepatitida (včetně
hepatocelulárního,
cholestatického nebo
kombinovaného
poškození jater)
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Vyrážka Fotosenzitivní
reakce
Alopecie
Léková reakce
s eozinofilií a
systémovými
příznaky (drug
reaction with
eosinophilia
and systemic
symptoms,
DRESS)
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Artralgie9 Rhabdomyolýza11
Poruchy ledvin a močových cest
Inkontinence moči,
Retence moči
Opožděný start
močení
Stavy spojené s těhotenstvím, šestinedělím a perinatálním obdobím
Syndrom z
vysazení léku u
novorozenců
(viz bod 4.6)
Poruchy reprodukčního systému a prsu
Erektilní dysfunkce u
mužů
Snížené libido u mužů
a žen
Amenorea
Zvětšení prsou
Galaktorea u žen
Gynekomastie/zvět
šení prsou u mužů
Priapismus12
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Astenie
Únava
Otok
Horečka
Vyšetření
Zvýšené
plazmatické
hladiny
prolaktinuZvýšené hodnoty
alkalické fosfatázy
Vysoká hladina
kreatinfosfokinázy
Vysoká hladina gama-
glutamyltransferázy
Vysoká hladina
kyseliny močovéZvýšená hodnoty
celkového
bilirubinu
Klinicky významné zvýšení tělesné hmotnosti bylo pozorováno napříč všemi základními kategoriemi
dle BMI (Body Mass Index). Při krátkodobé léčbě (medián trvání 47 dnů) bylo zvýšení tělesné
hmotnosti o ≥ 7 % velmi časté (22,2 %), o ≥ 15 % časté (4,2 %) a o ≥ 25 % bylo méně časté (0,8 %).
Při dlouhodobém užívání (nejméně 48 týdnů) bylo u pacientů zvýšení tělesné hmotnosti o ≥ 7 %,
o ≥ 15 % a o ≥ 25 % velmi časté (64,4 %, 31,7 %, resp. 12,3 %).
Průměrné zvýšení hodnot lipidů nalačno (celkový cholesterol, LDL cholesterol a triglyceridy) bylo
vyšší u pacientů bez prokázané poruchy regulace tuků na začátku léčby.
Pozorováno pro normální počáteční hladiny nalačno (< 5,17 mmol/l), kdy došlo ke zvýšení hladin na
vysoké (≥ 6,2 mmol/l). Změny počátečních hodnot celkového cholesterolu nalačno z hraničních
(≥ 5,17 - < 6,2 mmol/l) na vysoké (≥ 6,2 mmol/l) byly velmi časté.
Pozorováno pro normální počáteční hladiny glukosy nalačno (< 5,56 mmol/l), kdy došlo ke zvýšení
hladin na vysoké (≥ 7 mmol/l). Změny počátečních hodnot glukosy nalačno z hraničních (≥ 5,56 - < mmol/l) na vysoké (≥ 7 mmol/l) byly velmi časté.
Pozorováno pro normální počáteční hladiny nalačno (< 1,69 mmol/l), které vzrostly na vysoké
(≥ 2,26 mmol/l). Změny počátečních hladin triglyceridů nalačno z hraničních hodnot (≥ 1,69 mmol/l -
< 2,26 mmol/l) na vysoké (≥ 2,26 mmol/l) byly velmi časté.
V klinických studiích byl výskyt parkinsonismu a dystonie u pacientů léčených olanzapinem číselně
vyšší, ale statisticky se signifikantně nelišil od placeba. Parkinsonismus, akatizie a dystonie se při
užívání olanzapinu vyskytovaly vzácněji než při užívání odpovídajících dávek haloperidolu.
Vzhledem k nedostatku podrobných informací o akutních a pozdních extrapyramidových příznacích
v anamnéze není možné rozhodnout, zda olanzapin způsobuje tardivní dyskinezi a/nebo další pozdní
extrapyramidové příznaky méně často.
Při náhlém přerušení léčby olanzapinem byly hlášeny akutní příznaky jako pocení, nespavost, třes,
úzkost, nevolnost a zvracení.
V klinických studiích trvajících až 12 týdnů překročily plazmatické koncentrace prolaktinu horní
hranici normálního rozmezí u přibližně 30 % pacientů léčených olanzapinem s normální počáteční
hladinou prolaktinu. U většiny těchto pacientů bylo zvýšení obvykle mírné a zůstalo pod
dvojnásobkem horní hranice normálního rozmezí.
Nežádoucí účinek zjištěný z klinických studií v integrované databázi olanzapinu.
10 Odhadnuto z naměřených hodnot z klinických studií v integrované databázi olanzapinu.
11 Nežádoucí účinek zjištěný ze spontánních postmarketingových hlášení, jehož četnost výskytu byla
určena s využitím integrované databáze olanzapinu.
12 Nežádoucí účinek zjištěný ze spontánních postmarketingových hlášení, jehož četnost výskytu byla
odhadnuta na horní hranici 95% intervalu spolehlivosti s využitím integrované databáze olanzapinu.
Dlouhodobé užívání (nejméně 48 týdnů)
Podíl pacientů, u kterých se projevily nežádoucí účinky - klinicky významné zvýšení tělesné
hmotnosti, glukosy, celkového/LDL/HDL cholesterolu nebo triglyceridů - se v průběhu času zvyšuje.
U dospělých pacientů, kteří dokončili léčbu v délce 9–12 měsíců, se nárůst hladiny glukosy v krvi
zpomalil přibližně po 6 měsících.
Další informace týkající se specifických populací
V klinických studiích u starších pacientů s demencí byla léčba olanzapinem spojena s vyšší incidencí
úmrtí a cerebrovaskulárních nežádoucích příhod ve srovnání s placebem (viz bod 4.4). Velmi časté
nežádoucí účinky spojené s užíváním olanzapinu u této skupiny pacientů byly abnormální chůze a
pády. Často byly pozorované pneumonie, zvýšení tělesné teploty, letargie, erythém, zrakové
halucinace a inkontinence moči.
V klinických studiích u pacientů s Parkinsonovou chorobou s psychózou související s podáváním
dopaminového agonisty bylo velmi často a s vyšší frekvencí než u placeba zaznamenáno zhoršení
parkinsonské symptomatiky a halucinace.
V jedné klinické studii u pacientů v manické fázi bipolární poruchy měla léčba valproátem v
kombinaci s olanzapinem za následek 4,1 % incidenci neutropenie; potenciálně přispívajícím faktorem
by mohly být vysoké plazmatické hladiny valproátu. Současné podání olanzapinu s lithiem nebo
valproátem vedlo ke zvýšení výskytu (≥ 10 %) tremoru, sucha v ústech, zvýšené chuti k jídlu a
zvýšení tělesné hmotnosti. Poruchy řeči byly také hlášeny často. Při léčbě olanzapinem v kombinaci s
lithiem nebo divalproexem došlo v akutní fázi léčby (trvající max. 6 týdnů) ke zvýšení tělesné
hmotnosti o ≥ 7 % u 17,4 % pacientů.
Dlouhodobá léčba olanzapinem (trvající max. 12 týdnů) pro prevenci recidivy u pacientů s bipolární
poruchou byla doprovázena zvýšením tělesné hmotnosti o > 7 % u 39,9 % pacientů.
Pediatrická populace
Olanzapin není indikován pro použití v léčbě dětí a dospívajících mladších 18 let. Ačkoli nebyly
provedeny studie navržené pro porovnání dospívajících a dospělých pacientů, údaje z klinických studií
u dospívajících byly srovnány s údaji získanými ze studií u dospělých.
Následující tabulka shrnuje nežádoucí účinky hlášené s vyšší četností výskytu u dospívajících pacientů
(ve věku 13–17 let) oproti dospělým pacientům, nebo nežádoucí účinky identifikované pouze v
průběhu krátkodobých klinických studií u dospívajících pacientů. Zdá se, že se klinicky významné
zvýšení tělesné hmotnosti (≥ 7 %) se ve srovnání s dospělou populací vyskytuje u dospívajících
pacientů s vyšší frekvencí. Velikost váhového přírůstku a procento dospívajících, u kterých došlo ke
klinicky významnému zvýšení tělesné hmotnosti, byly vyšší při dlouhodobém užívání (nejméně týdnů) ve srovnání s krátkodobým užíváním.
V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.
Četnosti výskytu: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10).
Poruchy metabolismu a výživy
Velmi časté: Zvýšení tělesné hmotnosti13, zvýšené hladiny triglyceridů14, zvýšená chuť k jídlu.
Časté: Zvýšené hladiny cholesterolu15.
Poruchy nervového systému
Velmi časté: Sedace (zahrnující: hypersomnie, letargie, ospalost).
Gastrointestinální poruchy
Časté: Sucho v ústech.
Poruchy jater a žlučových cest
Velmi časté: Zvýšení hladiny jaterních aminotransferáz (ALT/AST; viz bod 4.4).
Vyšetření
Velmi časté: Snížené hodnoty celkového bilirubinu, zvýšení hodnoty GGT, zvýšení plazmatických
hladin prolaktinu16.
13 Po absolvování krátkodobé léčby (medián trvání 22 dnů), bylo zvýšení tělesné hmotnosti (kg)
o ≥ 7 % oproti počáteční tělesné hmotnosti velmi časté (40,6 %), zvýšení tělesné hmotnosti o ≥ 15 %
bylo časté (7,1 %) a zvýšení o ≥ 25 % bylo časté (2,5 %). Při dlouhodobém užívání (nejméně týdnů), došlo u 89,4 % pacientů k nárůstu tělesné hmotnosti o ≥ 7 %, u 55,3 % o ≥ 15 % a u 29,1 %
o ≥ 25 % oproti počáteční tělesné hmotnosti.
14 Pozorováno pro normální počáteční hladiny nalačno (< 1,016 mmol/l), které vzrostly na vysoké
(≥ 1,467 mmol/l) a změny počátečních hladin triglyceridů nalačno z hraničních hodnot (≥ 1,mmol/l - < 1,467 mmol/l) na vysoké (≥ 1,467 mmol/l).
15 Změny počátečních hodnot celkového cholesterolu nalačno, kdy došlo ke zvýšení hladin z
normálních (< 4,39 mmol/l) na vysoké (≥ 5,17 mmol/l), byly pozorovány často. Změny počátečních
hodnot celkového cholesterolu nalačno z hraničních (≥ 4,39 - < 5,17 mmol/l) na vysoké (≥ 5,mmol/l) byly velmi časté.
16 Zvýšení plazmatické hladiny prolaktinu bylo hlášeno u 47,4 % dospívajících pacientů.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Známky a příznaky
Mezi velmi časté příznaky (výskyt > 10 %) předávkování patří tachykardie, agitovanost/agresivita,
dysartrie, různé extrapyramidové příznaky a snížená úroveň vědomí mezi sedací a kómatem.
Další zdravotně významné důsledky předávkování zahrnují delirium, křeče, kóma, možný
neuroleptický maligní syndrom, útlum dýchání, aspiraci, hypertenzi nebo hypotenzi, srdeční arytmii
(< 2 % případů předávkování) a zástavu dýchání a srdeční činnosti. Smrtelné případy se vyskytly už
po akutním předávkování dávkou 450 mg, ale rovněž bylo popsáno přežití po akutním předávkování
dávkou 2 g perorálního olanzapinu.
Léčba
Proti olanzapinu neexistuje žádné specifické antidotum.
Nedoporučuje se vyvolání zvracení. Mohou být indikovány jiné standardní postupy používané při
léčbě předávkování (např. výplach žaludku, podání aktivního uhlí). Ukázalo se, že současné podání
aktivního uhlí snižuje biologickou dostupnost olanzapinu po perorálním podání o 50–60 %.
Podle klinického stavu je potřebné zahájit symptomatickou léčbu a sledování vitálních funkcí,
zahrnující léčbu hypotenze, cirkulačního kolapsu a podporu funkce dýchání. Nesmí být používán
adrenalin, dopamin nebo jiná β sympatomimetika, protože stimulace β adrenergních receptorů může
prohloubit hypotenzi. Sledování kardiovaskulárních parametrů je nezbytné kvůli diagnostice možných
poruch srdečního rytmu. Pacient musí být až do zotavení pod stálým lékařským dohledem a musí být
sledovány jeho vitální funkce.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: psycholeptika, diazepiny, oxazepiny, thiazepiny a oxepiny, ATC kód:
N05AH
Farmakodynamické účinky
Olanzapin je antipsychotická, antimanická a náladu stabilizující látka, která vykazuje široké
farmakologické působení na řadu receptorových systémů.
V preklinických studiích vykazuje olanzapin širokou afinitu k řadě receptorů (Ki<100 nM) pro
serotonin 5HT2A/2C, 5HT3, 5HT6, dopamin D1, D2, D3, D4, D5, cholinergní muskarinové receptory M1-
M5; α1 adrenergní a histaminové H1 receptory. Behaviorální studie na zvířatech prokázaly
antagonistické působení olanzapinu na 5HT, dopaminové a cholinergní receptory konzistentní s
receptorovým profilem. Olanzapin vykazoval větší in vitro afinitu k serotoninovým 5HT2 receptorům
než k dopaminovým D2 a vyšší 5HT2 než D2 aktivitu na in vivo modelech. Elektrofyziologické studie
ukázaly, že olanzapin selektivně snižuje aktivitu mezolimbických (A10) dopaminergních neuronů bez
výraznějšího účinku na striatální (A9) dráhy ovládající motoriku. Olanzapin oslabuje podmíněnou
vyhýbavou odpověď, což naznačuje antipsychotickou aktivitu, v dávkách nižších než jsou ty, které
vyvolávají katalepsii, účinek naznačující motorické nežádoucí účinky. Na rozdíl od typických
antipsychotik olanzapin zesiluje odpověď v “anxiolytickém testu”.
Ve studii pozitronové emisní tomografie (PET) účinku jednorázové dávky (10 mg) u zdravých
dobrovolníků obsazoval olanzapin více 5HT2A receptory než dopaminové D2 receptory Navíc SPECT
(jednofotonová emisní výpočetní tomografie) zobrazovací studie odhalila, že obsazenost D2 receptorů
u schizofrenních pacientů odpovídajících na olanzapin byla nižší než u pacientů odpovídajících na jiná
antipsychotika a risperidon, zatímco u pacientů odpovídajících na klozapin byla srovnatelná.
Klinická účinnost
Ve dvou ze dvou placebem kontrolovaných a dvou ze tří porovnávacích studií s aktivním
komparátorem s více než 2 900 schizofrenními pacienty s pozitivními i negativními symptomy
vykazoval olanzapin statisticky významně větší zlepšení jak u negativních, tak i pozitivních
symptomů.
V mezinárodní dvojitě zaslepené srovnávací studii zahrnující 1 481 pacientů se schizofrenií,
shizoafektními a příbuznými chorobami s různými stupni přidružených depresivních symptomů
(výchozí hodnota 16,6 na Montgomery-Asberg škále) prokázala analýza skóre změn nálady mezi
výchozími a konečnými hodnotami statisticky významné zlepšení (p=0,001) ve prospěch olanzapinu (-
6,0) oproti haloperidolu (-3,1).
U pacientů s manickou nebo smíšenou epizodou bipolární poruchy vykázal olanzapin ve snížení
manických symptomů za 3 týdny vyšší účinnost než placebo a heminatriumvalproát. Olanzapin také
vykázal srovnatelnou účinnost s haloperidolem ve smyslu podílu pacientů v symptomatické remisi
mánie a deprese po 6 a 12 týdnech. Ve studii u pacientů léčených lithiem nebo valproátem minimálně
týdny vedlo přidání olanzapinu v dávce 10 mg (v kombinaci s lithiem nebo valproátem) k větší
redukci symptomů mánie než léčba lithiem nebo valproátem v monoterapii za 6 týdnů.
V 12měsíční studii prevence recidivy u pacientů s manickou epizodou, kteří dosáhli remise při léčbě
olanzapinem a byli poté randomizováni k užívání olanzapinu nebo placeba, prokázal olanzapin vůči
placebu v primárním parametru recidivy bipolární poruchy statisticky významnou superioritu.
Olanzapin také vykázal ve srovnání s placebem statisticky významnou výhodu v prevenci recidivy jak
manie, tak deprese.
Ve druhé 12měsíční studii prevence recidivy u pacientů s manickou epizodou, kteří dosáhli remise při
léčbě kombinací olanzapinu a lithia a byli poté randomizováni k užívání samotného olanzapinu nebo
lithia, byl olanzapin v primárním parametru recidivy bipolární poruchy statisticky noninferiorní vůči
lithiu (olanzapin 30,0 %, lithium 38,3 %; p=0,055).
V 18měsíční studii s kombinační léčbou u pacientů s manickou nebo smíšenou epizodou, kteří byli
stabilizováni na léčbě olanzapinem spolu se stabilizátorem nálady (lithium nebo valproát), nebyla
dlouhodobá kombinační léčba olanzapinem spolu s lithiem nebo valproátem statisticky významně
superiorní vůči léčbě samotným lithiem nebo valproátem v prodloužení doby do recidivy bipolární
poruchy definované podle syndromových (diagnostických) kritérií.
Pediatrická populace
Kontrolovaná data u dospívajících (od 13 do 17 let věku) jsou omezena na krátkodobé studie
schizofrenie (6 týdnů) a mánie spojené s bipolární poruchou typu I (3 týdny), zahrnující méně než dospívajících. Olanzapin byl užíván ve flexibilní dávce od 2,5 mg při zahájení léčby až po 20 mg/den.
V průběhu léčby olanzapinem došlo u dospívajících k signifikantně vyššímu nárůstu tělesné hmotnosti
ve srovnání s dospělými. Velikost změn hladin nalačno celkového cholesterolu, LDL cholesterolu,
triglyceridů a prolaktinu (viz body 4.4 a 4.8) byla u dospívajících větší než u dospělých. Kontrolované
údaje o přetrvávání účinku nebo o dlouhodobé bezpečnosti nejsou k dispozici (viz body 4.4 a 4.8).
Informace o dlouhodobé bezpečnosti jsou omezeny na nekontrolované údaje z nezaslepených studií.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Olanzapin se po perorálním podání dobře vstřebává a dosahuje maximální koncentrace v plazmě za až 8 hodin. Vstřebávání není ovlivněno jídlem. Absolutní perorální biologická dostupnost vztažená k
intravenóznímu podání nebyla stanovena.
Distribuce
Při plazmatické koncentraci 7 až 1 000 ng/ml se olanzapin váže přibližně z 93 % na plazmatické
bílkoviny, především na albumin a kyselý α1-glykoprotein.
Biotransformace
Olanzapin je metabolizovaný v játrech cestou konjugace a oxidace. V cirkulaci se z metabolitů objeví
hlavně 10-N-glukuronid, který neprostupuje hematoencefalickou bariérou. Enzymy cytochromu PCYP1A2 a CYP2D6 přispívají k tvorbě N-desmethyl a 2-hydroxymethyl metabolitů, které ve studiích
na zvířatech vykazují významně nižší in vivo farmakologickou aktivitu než olanzapin. Převážná část
farmakologické aktivity je způsobená původním olanzapinem.
Eliminace
Po perorálním podání se průměrný poločas vylučování olanzapinu u zdravých jedinců lišil podle věku
a pohlaví.
U zdravých starších jedinců (65 let a více) byl průměrný poločas vylučování prodloužený v porovnání
se zdravými jedinci pod 65 let (51,8 h vs 33,8 h) a clearance byla snížena (17,5 vs 18,2 l/h).
Farmakokinetická odchylka pozorovaná u starších jedinců je v mezích odchylek normálních jedinců.
U 44 schizofrenických pacientů starších 65 let nebyl při dávkách 5–20 mg/den pozorován zvláštní
výskyt nežádoucích účinků.
U žen oproti mužům byl průměrný poločas vylučování poněkud prodloužen (36,7 vs 32,3 h) a
clearance byla snížena (18,9 vs 27,3 l/h). Přesto vykazuje olanzapin (5–20 mg) srovnatelný
bezpečnostní profil u žen (n=467) jako u mužů (n=869).
Porucha funkce ledvin
Porucha funkce ledvin (clearance kreatininu < 10 ml/min) ve srovnání se zdravými osobami
nezpůsobovala významný rozdíl poločasu eliminace (37,7 vs 32,4 h) nebo clearance (21,2 vs 25,0 l/h).
Studie rovnováhy ukázala, že přibližně 57 % radioaktivně značeného olanzapinu se objevilo v moči
převážně jako metabolity.
Porucha funkce jater
Malá studie vlivu poruchy funkce jater u 6 subjektů s klinicky významnou cirhózou (klasifikace
Childs Pugh A (n = 5) a B (n = 1)) prokázala malý vliv na farmakokinetiku perorálně podávaného
olanzapinu (jednotlivá dávka 2,5 – 7,5 mg): Subjekty s lehkou až středně těžkou dysfunkcí jater měly
ve srovnání se subjekty bez jaterní dysfunkce (n = 3) lehce zvýšenou systémovou clearance a rychlejší
poločas eliminace. Mezi subjekty s cirhózou bylo více kuřáků (4/6; 67 %), než mezi subjekty bez
jaterní dysfunkce (0/3; 0 %).
Kouření
U nekuřáků oproti kuřákům (ženy i muži) byl průměrný poločas vylučování prodloužen (38,6 h vs
30,4 h) a clearance snížena (18,6 v. 27,7 l/h).
Plazmatická clearance olanzapinu je nižší u starších než u mladších jedinců, u žen než u mužů a u
nekuřáků oproti kuřákům. Závažnost vlivu věku, pohlaví a kouření na clearance a poločas vylučování
olanzapinu je malý v porovnání s celkovou variabilitou mezi jednotlivci.
Klinická studie nepopisuje žádné rozdíly farmakokinetických parametrů mezi bělochy, Japonci a
Číňany.
Pediatrická populace
Dospívající (od 13 do 17 let věku): Farmakokinetika olanzapinu je podobná u dospívajících i
dospělých. V klinických studiích byla u dospívajících průměrná expozice olanzapinu vyšší přibližně o
27 %. Demografické rozdíly mezi dospívajícími a dospělými zahrnují nižší průměrnou tělesnou
hmotnost a menší počet kuřáků mezi dospívajícími. Tyto faktory možná přispívají k vyšší průměrné
expozici u dospívajících.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Akutní toxicita (po jednorázové dávce)
Příznaky toxicity po perorálním podání hlodavcům obsahovaly silnou neuroleptickou složku:
hypoaktivitu, kóma, třes, klonické křeče, slinění a pomalejší přibývání hmotnosti. Střední letální dávka
u myší byla přibližně 210 mg/kg a u potkanů 175 mg/kg. Psi tolerovali jednorázovou perorální dávku
100 mg/kg s nulovou mortalitou. Mezi klinické příznaky patřil útlum, ataxie, třes, zrychlený pulz,
dušnost, mióza a anorexie. U opic vyvolala jednorázová perorální dávka až do 100 mg/kg vyčerpanost
a vyšší dávky částečné bezvědomí.
Toxicita po opakovaném podávání
Ve studiích, které trvaly u myší až 3 měsíce a u potkanů a psů až 1 rok, se ukázaly jako hlavní účinky
deprese CNS, anticholinergní účinky a hematologické poruchy. Na depresi CNS se vyvinula tolerance.
Růstové parametry byly při vysokých dávkách sníženy. Reverzibilní účinky spojené se zvýšenou
hladinou prolaktinu u potkanů zahrnovaly pokles hmotnosti ovarií a uteru, a morfologické změny
vaginálního epitelu a prsní žlázy.
Hematologická toxicita
U všech druhů byly pozorované účinky na hematologické ukazatele včetně na dávce závislého poklesu
počtu leukocytů v krvi u myší a nespecifického poklesu leukocytů v krvi u potkanů. Navzdory tomu
nebyl dokázaný hematotoxický účinek na kostní dřeň. U několika psů, kterým bylo podáváno 8 až mg/kg/den (celková expozice olanzapinu [AUC] byla 12–15krát vyšší než jaké je vystaven člověk při
dávce 12 mg), se vyvinula reverzibilní neutropenie, trombocytopenie nebo anemie. U psů s cytopenií
nebyly pozorované žádné nepříznivé účinky na progenitorové a proliferující buňky kostní dřeně.
Reprodukční toxicita
Olanzapin nemá žádné teratogenní účinky. Sedace ovlivnila u potkaních samců páření. Estrální cykly
byly ovlivněné dávkou 1,1 mg/kg (což je 3násobek maximální dávky pro člověka), a reprodukční
parametry byly u potkanů ovlivněné dávkou 3 mg/kg (což je 9násobek maximální dávky pro člověka).
U potomstva potkanů, kterým byl podávaný olanzapin, bylo pozorované opoždění fetálního vývoje a
přechodný pokles aktivity.
Mutagenita
Olanzapin se neukázal jako mutanogenní nebo klastogenní v žádném ze standardních testů, které
zahrnovaly bakteriální testy mutagenity in vitro a in vivo testy u savců.
Karcinogenicita
Na základě výsledků studií na myších a potkanech bylo zjištěno, že olanzapin není kancerogenní.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Jádro tablety
mannitol
laktosa
sodná sůl karboxymethylškrobu, typ A
hyprolosa
magnesium-stearát
Potahová vrstva
částečně hydrolyzovaný polyvinylalkohol
oxid titaničitý (E 171)
mastek
sójový lecithin (E 322)
xanthanová klovatina
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
roky.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem a vlhkostí.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Stygapon 5 mg potahované tablety: OPA/Al/PVC/Al blistry v krabičkách po 14, 28, 35 nebo tabletách.
Stygapon 10 mg potahované tablety: OPA/Al/PVC/Al blistry v krabičkách po 14, 28, 35, 56 nebo tabletách.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Zentiva, k. s., U Kabelovny 130, 102 37 Praha 10, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO
Stygapon 5 mg potahované tablety: 68/442/10-C
Stygapon 10 mg potahované tablety: 68/444/10-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 2. 6. Datum posledního prodloužení registrace: 10. 4.
10. DATUM REVIZE TEXTU
15. 5.
Více o léku Stygapon
Stygapon souhrn údajů
- Dávkování a způsob podání
- Kontraindikace
- Interakce
- Pro děti, pediatrická populace
- Fertilita, těhotenství a kojení
- Užívání po expiraci, upozornění a varování
- Schopnost řízení vozidel
- Předávkování
- Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti
- Bezpečnost (v těhotenství)
- Vedlejší a nežádoucí účinky
- Obalová informace + Stygapon
Ostatní nejvíce nakupují
|
Skladem | Doprava od 79 Kč 19 Kč |
