Sarten plus h Bezpečnost (v těhotenství)

Toxický potenciál kombinace olmesartan-medoxomil/hydrochlorothiazid byl hodnocen
u potkanů a psů v rámci studií toxicity s opakovaným perorálním podáváním léku po
dobu až šesti měsíců.
Stejně jako u obou jednotlivých látek a u jiných léků této skupiny byly hlavním cílovým
orgánem toxikologického působení této kombinace ledviny. Kombinace olmesartan-
medoxomil/hydrochlorothiazid vyvolala funkční změny ledvin (vzestup dusíku urey a
kreatininu v séru). Vysoké dávky způsobily u potkanů a psů degeneraci a regeneraci
tubulů v ledvinách, pravděpodobně změnou v hemodynamice ledvin (snížená perfuze
ledvin jako důsledek hypotenze s tubulární hypoxií a degenerací tubulárních buněk).
Kromě toho kombinace olmesartan-medoxomil/hydrochlorothiazid způsobila u potkanů
pokles parametrů červených krvinek (počet erytrocytů, hemoglobin a hematokrit) a
snížení hmotnosti srdce.
Tyto účinky byly pozorovány také u jiných antagonistů AT1 receptorů a rovněž u ACE
inhibitorů; nejspíše jsou vyvolány farmakologickým působením vysokých dávek
olmesartan-medoxomilu a zdá se, že u člověka nejsou při podávání doporučených
terapeutických dávek relevantní.

Ve studiích genotoxicity se neprokázaly žádné známky klinicky významné genotoxické
aktivity jak u kombinace olmesartan-medoxomilu s hydrochlorothiazidem, tak u
jednotlivých složek.

Karcinogenní potenciál kombinace olmesartan-medoxomilu s hydrochlorothiazidem
nebyl studován.

Pokud jde o teratogenitu kombinace olmesartan-medoxomilu/hydrochlorothiazidu, ve
studiích provedených na myších a potkanech se neprojevovala. Jak se u této skupiny
léčivých přípravků dalo předpokládat, byla u potkanů pozorována fetální toxicita, což
bylo prokázáno významným poklesem tělesné váhy plodů, které byly během gestace
vystaveny působení kombinace olmesartan-medoxomilu s hydrochlorothiazidem (viz
bod 4.3,4.6).