Sarten plus h 20/25 mg Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce a distribuce

Olmesartan-medoxomil
Olmesartan-medoxomil je proléčivo. Ve střevní sliznici a v portální krvi je během absorpce
z gastrointestinálního traktu rychle přeměňován esterázami na farmakologicky účinný metabolit
olmesartan.
Intaktní olmesartan-medoxomil ani intaktní postranní řetězec medoxomilové části nebyly detekovány
v plasmě nebo exkretech. Průměrná absolutní biologická dostupnost olmesartanu z tablet byla 25,6%.

Průměrné maximální plasmatické koncentrace (cmax) olmesartanu je dosaženo během 2 hodin po
perorálním podání olmesartan-medoxomilu; koncentrace olmesartanu v plasmě se zvyšuje přibližně
lineárně se zvyšováním jednotlivé dávky až do 80 mg.
Potrava má minimální vliv na biologickou dostupnost olmesartanu a proto olmesartan-medoxomil smí
být podáván jak s potravou, tak bez ní.
Klinicky významné rozdíly ve farmakokinetice olmesartanu spojené s pohlavím nebyly pozorovány.
Olmesaratan se velmi váže na plasmatické bílkoviny (99,7%), ale potenciál ke klinicky významným
interakcím následkem vytěsnění z vazby na bílkoviny mezi olmesartanem a jinými současně
podávanými léčivými látkami, které se také vysoce váží na plasmatické bílkoviny, je nízký (což bylo
potvrzeno nepřítomností klinicky významných interakcí mezi olmesartan-medoxomilem a
warfarinem). Vazba olmesartanu na krevní buňky je zanedbatelná. Průměrný distribuční objem po
intravenózním podání je nízký (16-29 l).

Hydrochlorothiazid
Po perorálním podání olmesartan-medoxomilu a hydrochlorothiazidu v kombinaci byla průměrná doba
k dosažení maximální koncentrace hydrochlorothiazidu 1,5 – 2 hodiny po podání. Hydrochlorothiazid
se váže z 68 % na plasmatické bílkoviny a jeho zdánlivý distribuční objem je 0,83 – 1,14 l/kg.

Biotransformace a eliminace
Olmesartan-medoxomil
Celková plasmatická clearance olmesartanu byla 1,3 l/h (CV, 19%) a byla relativně pomalá ve
srovnání s průtokem krve játry (cca 90 l/h). Po jednorázovém perorálním podání 14C-značeného
olmesartan-medoxomilu se 10-16% podané radioaktivity objevilo v moči (velká většina v průběhu hodin po podání dávky) a zbytek radioaktivity byl zaznamenán ve stolici. Na základě systémové
dostupnosti 25,6% lze vypočítat, že absorbovaný olmesartan je odstraňován jak renální exkrecí (cca
40%), tak hepato-biliární exkrecí (cca 60%). Veškerá zaznamenaná radioaktivita byla identifikována
jako olmesartan. Další významné metabolity nebyly detekovány. Enterohepatální oběh olmesartanu je
minimální. Protože velké množství olmesartanu se vylučuje žlučí, použití u pacientů s obstrukcí
žlučových cest je kontraindikováno (viz bod 4.3).
Terminální eliminační poločas olmesartanu po opakovaném perorálním podání je 10 až 15 hodin.
Během 14 dnů opakovaného podávání byl steady state dosažen po několika prvních dávkách a další
akumulace nebyla patrná. Renální clearance byla přibližně 0,5-0,7 l/h a byla nezávislá na dávce.

Hydrochlorothiazid
Hydrochlorothiazid se u člověka nemetabolizuje, ale takřka všechen se vylučuje jako nezměněná
léčivá látka močí. Asi 60 % perorálně podané dávky se vyloučí v nezměněné podobě do 48 hodin.
Renální clearance je asi 250 – 300 ml/min. Terminální eliminační poločas hydrochlorothiazidu je 10 –
15 hodin.

Sarten Plus H
Systémová biologická dostupnost hydrochlorothiazidu je při současném podání s olmesartan-
medoxomilem snížena o cca 20%, ale toto mírné snížení není klinicky významné. Kinetika
olmesartanu není současným podáním hydrochlorothiazidu ovlivněna.

Farmakokinetika u vybraných populací

Starší pacienti (65 let nebo starší)
U starších lidí (65-75 let) trpících hypertenzí byla AUC olmesartanu ve steady state ve srovnání
s mladšími věkovými skupinami zvýšena o cca 35% a u velmi starých lidí (75 let) o cca 44 % (viz
bod 4.2).
Na základě omezených dat se předpokládá, že systémová clearance hydrochlorothiazidu je u zdravých
i hypertenzních starších jedinců v porovnání s mladými zdravými dobrovolníky snížena.

Porucha funkce ledvin
U pacientů s mírnou, středně závažnou a závažnou poruchou funkce ledvin byla AUC olmesartanu ve
steady state ve srovnání se zdravými dobrovolníky zvýšena o 62%, 82% a 179% resp. (viz bod 4.2,
4.4).
Poločas hydrochlorothiazidu je u pacientů s poruchou funkce ledvin prodloužen.

Porucha funkce jater
Po jednorázovém perorálním podání byly hodnoty AUC olmesartanu o 6%, resp. 65% vyšší při mírné,
resp. středně závažné poruše funkce jater než u odpovídajících zdravých dobrovolníků. Nevázaná
frakce olmesartanu ve 2 hodině po podání u zdravých dobrovolníků, u pacientů s mírnou poruchou
funkce jater a u pacientů se středně závažnou poruchou funkce jater byla 0,26%, 0,34%, resp. 0,41%.
Po opakovaném podání u pacientů se středně závažnou poruchou funkce jater byla průměrná
hodnota AUC olmesartanu znovu přibližně o 65 % vyšší než u odpovídajících zdravých
dobrovolníků. Hodnoty Cmax olmesartanu u jedinců s poruchou funkce jater byly podobné
jako u zdravých osob. Olmesartan-medoxomil nebyl posuzován u pacientů se závažnou poruchou
funkce jater (viz bod 4.2, 4.4).
Porucha funkce jater nijak významně neovlivňuje farmakokinetiku hydrochlorothiazidu.

Lékové interakce
Kolesevelam, sekvestrant žlučových kyselin
Současné užívání 40 mg olmesartan medoxomilu a 3750 mg kolesevelam hydrochloridu zdravými
dobrovolníky mělo za následek 28% snížení Cmax a 39% snížení AUC olmesartanu. Menší účinek, 4%
a 15% snížení Cmax a AUC bylo pozorováno, pokud byl olmesartan medoxomil podán 4 hodiny před
užitím kolesevelam hydrochloridu. Eliminační poločas olmesartanu byl snížen o 50–52 % bez ohledu
na to, zda byl podán současně s kolesevelam hydrochloridem nebo 4 hodiny před kolesevelam
hydrochloridem (viz bod 4.5).