Sarten 40 Bezpečnost (v těhotenství)

Ve studiích chronické toxicity provedených na potkanech a psech vykazoval olmesartan-medoxomil
obdobné účinky jako jiní antagonisté AT1 receptorů a ACE inhibitory: zvýšení močoviny v krvi
(BUN) a kreatininu (v důsledku funkčních změn ledvin způsobených blokádou AT1 receptorů); snížení
váhy srdce; snížení parametrů červených krvinek (erytrocyty, hemoglobin, hematokrit); histologické
známky poškození ledvin (regenerační léze renálního epitelu, ztluštění bazální membrány, dilatace
tubulů). Tyto nežádoucí účinky způsobené farmakologickým působením olmesartan-medoxomilu se
vyskytly také v preklinických studiích provedených s jinými antagonisty AT1 receptorů a ACE
inhibitory a mohou být omezeny současným perorálním podáváním chloridu sodného.

U obou živočišných druhů bylo pozorováno zvýšení aktivity plasmatického reninu a
hypertrofie/hyperplazie juxtaglomerulárních buněk ledvin. Tyto změny, které patří mezi typické
účinky ACE inhibitorů a antagonistů AT1 receptorů, by nemusely mít klinickou významnost.

Stejně jako u jiných antagonistů AT1 receptorů, bylo zjištěno, že olmesartan-medoxomil zvyšuje
incidenci zlomů chromozomů v buněčných kulturách in vitro. V několika in vivo studiích
provedených s olmesartan-medoxomilem ve velmi vysokých dávkách (až 2000 mg/kg) podávaných
perorálně nebyly pozorovány žádné významné účinky. Data z komplexní studie genotoxicity
naznačují, že olmesartan velmi pravděpodobně nemá genotoxické účinky při klinickém používání.
Olmesartan-medoxomil nebyl karcinogenní ani u potkanů (dvouletá studie) ani u myší, u kterých byl
testován ve dvou studiích kancerogenity po dobu 6 měsíců s použitím transgenních modelů.

Ve studiích reprodukční toxicity provedených na potkanech neovlivňoval olmesartan-medoxomil
plodnost a nebyly zaznamenány ani teratogenní účinky. Společně s jinými antagonisty angiotenzinu II,
přežití potomků bylo po expozici olmesartan-medoxomilem sníženo a dilatace ledvinné pánvičky byla
pozorována po expozici samic v pokročilé fázi březosti a při kojení. Společně s jinými
antihypertenzivy, olmesartan-medoxomil byl více toxický pro březí samice králíků než pro březí
samice potkanů, avšak známky fetotoxicity nebyly pozorovány.