Sangona combi Interakce

Losartan
Bylo hlášeno, že rifampicin a flukonazol snižují hladiny aktivního metabolitu. Klinické důsledky
těchto interakcí nebyly hodnoceny.
Jako je tomu u jiných léčiv, která blokují angiotenzin II nebo jeho účinky, současné podávání kalium
šetřících diuretik (např. amilorid, triamteren, spironolakton), suplementace draslíkem nebo podávání
substitutů solí obsahujících draslík, nebo jiných léčivých přípravků, které mohou zvyšovat hladinu
draslíku v séru (např. přípravky obsahující trimethoprim), může vést ke zvýšení sérových hladin
draslíku. Současné podávání těchto léčiv se nedoporučuje.


Jako u jiných léčiv ovlivňujících vylučování sodíku, může být sníženo vylučování lithia. Pokud se
mají soli lithia podávat spolu s antagonisty receptoru angiotenzinu II, musí být sérové hladiny lithia
pečlivě sledovány.

Pokud se antagonisté angiotenzinu II podávají současně s nesteroidními antirevmatiky (tj. selektivními
inhibitory COX-2, kyselinou acetylsalicylovou v protizánětlivých dávkách) a neselektivními
nesteroidními antirevmatiky, může dojít k oslabení antihypertenzního účinku. Současné používání
antagonistů angiotenzinu II nebo diuretik a nesteroidních antirevmatik může vést ke zvýšení rizika
zhoršení renálních funkcí, včetně možného akutního selhání ledvin, a ke zvýšení sérového draslíku,
zvláště u pacientů se stávající sníženou funkcí ledvin. Tuto kombinaci je nutno podávat opatrně,
zvláště u starších pacientů. Pacienti musí být odpovídajícím způsobem zavodňováni, přičemž po
zahájení souběžné léčby a pak pravidelně poté je nutno zvážit monitorování renálních funkcí.

U některých pacientů se sníženou funkcí ledvin léčených nesteroidními antirevmatiky, včetně
selektivních inhibitorů cyklooxygenázy 2, může současné podávání antagonistů receptoru
angiotenzinu II vést k dalšímu zhoršení renálních funkcí. Tyto účinky jsou obvykle reverzibilní.


Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)
pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo
aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená
funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující
RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).

Jiné látky navozující hypotenzi jako jsou tricyklická antidepresiva, antipsychotika, baklofen,
amifostin: současné podávání s těmito léčivy, jejichž hlavním účinkem nebo nežádoucím účinkem je
snížení tlaku krve, může riziko hypotenze zesílit.

Hydrochlorothiazid
Při současném podávání mohou s thiazidovými diuretiky interagovat následující léčiva:

Alkohol, barbituráty, narkotika nebo antidepresiva:
Může se objevit potenciace ortostatické hypotenze.

Antidiabetika (perorální a inzulin):
Léčba thiazidy může ovlivnit glukózovou toleranci. Může být nutné upravit dávku antidiabetika. V
případě potřeby lze dávku antidiabetika upravit. Metformin je nutno používat opatrně kvůli riziku
laktátové acidózy, ke které může dojít v důsledku možného funkčního selhání ledvin souvisejícího s
hydrochlorothiazidem.

Jiná antihypertenziva:
Aditivní účinek.

Cholestyramin a kolestipolové pryskyřice:
Absorpce hydrochlorothiazidu je v přítomnosti aniontových iontoměničových pryskyřic zhoršena.
Jednotlivé dávky buď cholestyraminu nebo kolestipolových pryskyřic vážou hydrochlorothiazid a
snižují jeho absorpci z gastrointestinálního traktu až o 85, respektive 43 procent.

Kortikosteroidy, ACTH:
Zvýšená deplece elektrolytů, zejména hypokalemie.

Presorické aminy (např. adrenalin):
Možné snížení odpovědi na presorické aminy, které nicméně není natolik výrazné, aby vylučovalo
jejich použití.

Periferní myorelaxancia, nedepolarizující (např. tubokurarin):

Možné zesílení odpovědi na myorelaxancia.

Lithium:
Diuretika snižují renální clearance lithia a přinášejí vysoké riziko lithiové toxicity; současné používání
se nedoporučuje.

Léčivé přípravky používané při léčbě dny (probenecid, sulfinpyrazon a allopurinol):
Úprava dávky urikosurik může být nezbytná, protože hydrochlorothiazid může zvyšovat hladinu
kyseliny močové v séru. Zvýšení dávek probenecidu nebo sulfinpyrazonu může být nezbytné.
Současné podávání thiazidu může zvýšit incidenci hypersenzitivních reakcí na allopurinol.

Anticholinergika (např. atropin, biperiden):
Zvýšení biologické dostupnosti thiazidových diuretik prostřednictvím snížení gastrointestinální
motility a rychlosti vyprazdňování žaludku.

Cytotoxické látky (např. cyklofosfamid, methotrexát):
Thiazidy mohou snižovat renální exkreci cytotoxických přípravků a potencovat jejich myelosupresivní
účinky.

Salicyláty:
V případě vysokých dávek salicylátů může hydrochlorothiazid zesilovat toxické účinky salicylátů na
centrální nervový systém.

Methyldopa:
Existují ojedinělá hlášení hemolytické anémie vyskytnuvší se při současném podávání
hydrochlorothiazidu a methyldopy.

Cyklosporin:
Současná léčba cyklosporinem může zvyšovat riziko hyperurikémie a komplikací připomínajících
dnu.

Digitalisové glykosidy:
Thiazidy navozená hypokalemie nebo hypomagnezémie může usnadnit nástup digitalisem navozených
srdečních arytmií.

Léčivé přípravky ovlivněné změnami hladin draslíku v séru:
Pravidelné sledování sérového draslíku a EKG se doporučuje při podávání kombinace
losartan/hydrochlorothiazid s léčivými přípravky, které mohou být ovlivněny změnami hladiny
draslíku v séru (např. digitalisové glykosidy a antiarytmika), a s následujícími léčivými přípravky
navozujícími torsades de pointes (komorová tachykardie) (včetně některých antiarytmik), jelikož
hypokalemie je predisponujícím faktorem vzniku torsades de pointes (komorové tachykardie):

− Antiarytmika třídy Ia (např. chinidin, hydrochinidin, disopyramid).
− Antiarytmika třídy III (např. amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid).
− Některá antipsychotika (např. thioridazin, chlorpromazin, levomepromazin,
trifluoperazin, cyamemazin, sulpirid, sultoprid, amisulprid, tiaprid, pimozid, haloperidol,
droperidol).
− Jiné (např. bepridil, cisaprid, difemanil, i.v. erythromycin, halofantrin, mizolastin, pentamidin,
terfenadin, i.v. vinkamin).

Vápníkové soli:
Thiazidová diuretika mohou zvyšovat hladiny sérového vápníku v důsledku sníženého vylučování.
Pokud musejí být doplňky vápníku předepisovány, musí být hladiny vápníku v séru monitorovány a
podle toho musí být dávkování vápníku upraveno.


Interakce s laboratorními testy:

Kvůli účinkům na metabolismus vápníku mohou thiazidy interferovat s testy funkce příštítné žlázy
(viz bod 4.4).

Karbamazepin:
Riziko symptomatické hyponatrémie. Je třeba provádět klinické a biologické monitorování.

Jodované kontrastní látky:
Při dehydrataci navozené diuretiky existuje zvýšené riziko akutního selhání ledvin, zvláště při
vysokých dávkách jodovaného přípravku.
Pacienti musí být před podáním těchto látek rehydratováni.

Amfotericin B (parenterální), kortikosteroidy, ACTH, stimulační laxativa nebo kyselina
glycyrrhizinová (obsažená v lékořici):
Hydrochlorothiazid může zesilovat nerovnováhu elektrolytů, zejména hypokalemii.