Roxithromycin-ratiopharm Pro děti, pediatrická populace

sp.zn. sukls


SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU


1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Roxithromycin ratiopharm 150 mg potahované tablety
Roxithromycin ratiopharm 300 mg potahované tablety


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Roxithromycinum 150 mg nebo 300 mg v 1 potahované tabletě.
Pomocné látky se známým účinkem: glukóza, sodík, propylenglykol.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA
Potahované tablety.

Popis přípravku:
Roxithromycin ratiopharm 150 mg
Popis přípravku: bílé až téměř bílé kulaté bikonvexní potahované tablety

Roxithromycin ratiopharm 300 mg
Popis přípravku: bílé až téměř bílé kulaté bikonvexní potahované tablety s půlící rýhou na jedné
straně. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace
Přípravek Roxithromycin ratiopharm je indikován k léčbě infekcí vyvolaných mikroorganizmy
citlivými na roxithromycin:
Infekční onemocnění dýchacích cest
Komunitní pneumonie, zvláště pneumonie vyvolané patogeny Mycoplasma pneumoniae,
Chlamydia psittaci (ornitóza) nebo Chlamydia pneumoniae (TWAR).
Tonzilitida a faryngitida vyvolané bakterií Streptoccocus pyogenes u pacientů, kteří jsou
hypersenzitivní na beta-laktamová antibiotika, nebo u kterých je taková léčba nevhodná z jiného
důvodu.
Urogenitální infekce vyvolané Chlamydií trachomatis.
Infekce měkkých tkání vyvolaných Streptoccocus pyogenes u pacientů, kteří jsou hypersenzitivní
na beta-laktamová antibiotika, nebo u kterých je taková léčba nevhodná z jiného důvodu.
V úvahu je třeba brát oficiální/národní doporučení, týkající se rezistence bakterií a vhodného užití
a správného předepisování antibiotik.

4.2 Dávkování a způsob podání
Tablety se užívají minimálně 15 minut před jídlem.
Obvyklá dávka je 150 mg roxithromycinu dvakrát denně (tj. každých 12 hodin).
Pacienti s pneumonií mohou eventuálně užívat dávku 300 mg jednou denně.

Dávkování při poruše funkce ledvin
U pacientů s renální insuficiencí nejsou nutné žádné úpravy dávek.

Dávkování při poruše funkce jater
Roxithromycin nemají užívat pacienti s těžkou poruchou funkce jater (viz bod 4.4). Pokud je
užívání roxithromycinu těmito pacienty bezpodmínečně nutné, mohou tito pacienti užívat
polovinu denní dávky (tj. 150 mg).
Roxithromycin musí být podáván s opatrností pacientům s lehkou nebo středně těžkou poruchou
funkce jater.
U pacientů s příznaky jaterní dysfunkce nebo pacientů, u kterých se poškození jater během léčby
roxithromycinem vyskytlo již v minulosti, musejí být parametry jaterních funkcí pravidelně
sledovány. Pokud se parametry jaterních funkcí při podávání roxithromycinu zhorší, má být
zváženo ukončení léčby roxithromycinem.

Starší pacienti
U starších pacientů není nutná úprava dávek.

Děti
Dětem s tělesnou hmotností 40 kg a více se podávají stejné dávky jako dospělým.

Délka léčby
Léčba obvykle pokračuje ještě další 3-4 dny i po vymizení příznaků onemocnění.
Při infekcích vyvolaných beta-hemolytickým streptokokem léčba trvá minimálně 10 dní, aby se
zabránilo pozdním komplikacím (např. revmatické horečce, glomerulonefritidě).

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na makrolidy nebo na kteroukoli pomocnou látku
uvedenou v bodě 6.1.
Současné podávání s vazokonstrikčními námelovými alkaloidy (viz bod 4.5).
Současné podávání s léčivými přípravky s úzkým terapeutickým oknem, které jsou substráty
CYP3A4 (např. astemizol, cisaprid, pimozid a terfenadin) (viz body 4.4 a 4.5).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Upozornění

Při užívání makrolidových antibiotik spolu s námelovými vazokonstrikčními alkaloidy byly
hlášeny případy závažné vazokonstrikce (tzv. ergotismus) s možnou nekrózou končetin. Před
předepsáním roxithromycinu musí být vždy prověřeno, že neprobíhá léčba těmito alkaloidy.

Opatření

• U pacientů s těžkou poruchou funkce jater (např. jaterní cirhózou s hepatitidou a/nebo
ascitem) se podávání roxithromycinu nedoporučuje.
• U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater má být roxithromycin podáván
s opatrností.
• U starších pacientů není nutná úprava dávkování.
• Renální exkrece roxithromycinu a jeho metabolitů činí přibližně 10 % perorálně podané
dávky. Při renální insuficienci má být podávána stále stejná dávka.
• Léčivé přípravky, které mají potenciál prodloužit QT interval:
Při podávání roxithromycinu pacientům, kteří užívají léčivé přípravky s potenciálem
prodlužovat QT interval, je nutná opatrnost (viz bod 4.5). Jedná se o antiarytmika třídy IA
(např. chinidin, prokainamid, disopyramid) a třídy III (např. dofetilid a amiodaron),
citalopram, tricyklická antidepresiva, methadon, některá antipsychotika (např. fenothiaziny),
flourochinolony (např. moxifloxacin), některá antimykotika (např. flukonazol, pentamidin) a
některá antiretrovirotika (např. telaprevir).
• Stejně jako jiná makrolidová antibiotika může roxithromycin obnovit nebo zhoršit příznaky
myasthenia gravis. Pacienti trpící myasthenia gravis, kteří užívají roxithromycin, mají v
případě znovuobjevení se příznaků neprodleně vyhledat lékařskou péči. Podávání
roxithromycinu pak musí být přerušeno a je indikována podpůrná léčba.
• Monitorování funkce jater, ledvin a krevního obrazu je doporučeno především během
dlouhodobé léčby (tj. trvající déle než 2 týdny), (viz bod 4.8).
• Onemocnění související s Clostridium difficile: Pokud se během léčby nebo po ní vyskytne
průjem, zvláště je-li závažný, přetrvávající a/nebo s příměsí krve, může se jednat o příznaky
pseudomembranózní kolitidy. Pokud existuje podezření na pseudomembranózní kolitidu,
musí být léčba ihned ukončena.

U roxithromycinu byly hlášeny anafylaktické reakce včetně angioedému. Anafylaktické reakce
mohou vést k život ohrožujícímu šokovému stavu dokonce již při prvním podání. V těchto
případech je nutné ukončit podávání roxithromycinu a zahájit vhodnou léčbu (např. léčbu šoku).

Závažné bulózní reakce
Byly hlášeny případy závažných bulózních kožních reakcí na roxithromycin, jako jsou Stevens-
Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza a akutní generalizovaná exantematózní
pustulóza. V případě příznaků nebo známek akutní generalizované exantematózní pustulózy,
Stevens-Johnsonova syndromu nebo toxické epidermální nekrolýzy (jako je progresivní kožní
vyrážka často s puchýřky nebo slizničními lézemi) je třeba léčbu roxithromycinem přerušit.

Účinnost přípravku u dětí nebyla dosud prokázána. Přípravek Roxithromycin ratiopharm není
určen k léčbě dětí a dospělých pacientů s tělesnou hmotností méně než 40 kg.


Přípravek obsahuje glukózu. Pacienti se vzácnou malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento
přípravek užívat.

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená,
že je v podstatě „bez sodíku“.


4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Kontraindikované kombinace
Vazokonstrikční námelové alkaloidy (viz bod 4.3 Kontraindikace).

Roxithromycin je slabý inhibitor CYP3A4:
• Astemizol, cisaprid, pimozid
Současné podání astemizolu, cisapridu nebo pimozidu, které jsou metabolizovány jaterním
izoenzymem CYP3A4, se silnými inhibitory tohoto izoenzymu, včetně makrolidových antibiotik,
vede ke zvýšení sérových hladin těchto látek spojenému s prodloužením QT intervalu a/nebo
srdečními arytmiemi (typicky se jedná o torsades de pointes). Ačkoli roxithromycin nemá žádnou
nebo má pouze omezenou schopnost ovlivnit komplex CYP3A4, a tak inhibovat přeměnu látek
metabolizovaných tímto izoenzymem, není možné interakce roxithromycinu s výše uvedenými
látkami ani potvrdit, ani vyvrátit, a proto se jejich kombinace s roxithromycinem nedoporučuje.
• Terfenadin
Určitá makrolidová antibiotika jsou schopna farmakokinetické interakce s terfenadinem vedoucí
k následnému zvýšení jeho sérové koncentrace. Výsledkem mohou být závažné ventrikulární
arytmie, typicky torsades de pointes. Ačkoliv nebyly tyto reakce prokázány u roxithromycinu a
studie u omezeného počtu zdravých dobrovolníků neukázaly žádnou farmakokinetickou interakci
nebo relevantní změnu na EKG, společné užívání roxithromycinu a terfenadinu není doporučeno.

Nedoporučené kombinace
• Léčivé přípravky, které mají potenciál prodloužit QT interval:
Při podávání roxithromycinu pacientům, kteří užívají léčivé přípravky s potenciálem
prodlužovat QT interval, je nutná opatrnost (viz bod 4.4). Jedná se o antiarytmika třídy IA
(např. chinidin, prokainamid, disopyramid) a třídy III (např. dofetilid a amiodaron),
citalopram, tricyklická antidepresiva, methadon, některá antipsychotika (např. fenothiaziny),
flourochinolony (např. moxifloxacin), některá antimykotika (např. flukonazol, pentamidin) a
některá antiretrovirotika (např. telaprevir).

• Warfarin a jiná antikoagulancia
Ve studiích se zdravými dobrovolníky nebyly zjištěny žádné interakce s warfarinem, avšak
zvýšení protrombinového času nebo INR (International Normalised Ratio), které by mohlo
být vysvětleno jako interakce s roxithromycinem nebo epizodou infekce (samo o sobě), bylo
hlášeno u pacientů léčených roxithromycinem a antagonisty vitamínu K. Je rozumné sledovat
INR během kombinované léčby roxithromycinem s antagonisty vitamínu K.

• Disopyramid
Studie in vitro prokázala, že roxithromycin může odstraňovat proteiny vázající disopyramid.
Tento účinek může in vivo vyvolat zvýšení hladin volného disopyramidu. Proto se u těchto
pacientů má kontrolovat EKG, a pokud je to možné, koncentrace disopyramidu v séru.


Opatření pro podávání
• Digoxin a jiné srdeční glykosidy:
Studie se zdravými dobrovolníky prokázala, že roxithromycin může zvyšovat absorpci
digoxinu. Tento účinek, který je společný i pro jiné makrolidy, může vzácně vyústit v toxicitu
srdečních glykosidů, jež se může projevit příznaky jako nauzea, zvracení, průjem, bolest
hlavy nebo závratě. Toxicita srdečních glykosidů může rovněž vyvolat převodní poruchy
vedení a/nebo poruchy srdečního rytmu. U pacientů užívajících roxithromycin a digoxin nebo
jiný srdeční glykosid mají být monitorovány EKG a sérová hladina srdečních glykosidů.
Pokud se objeví příznaky naznačující možné předávkování srdečními glykosidy, je toto
monitorování povinné.

• Roxithromycin má být stejně jako ostatní makrolidy podáván s opatrností u pacientů
užívajících antiarytmika třídy IA a III.

Interakce, které mají být vzaty v úvahu
• Současné podávání roxithromycinu (300 mg denně) a perorálně podávaného midazolamu (mg; senzitivní CYP3A4 substrát) zvyšuje AUC o 47 %, což by mohlo vést ke zvýšení účinku
midazolamu.
• Bylo zaznamenáno mírné zvýšení hladiny theofylinu, které však obvykle nevyžaduje úpravu
stávajícího dávkování.
• Roxithromycin může zvýšit AUC a plazmatickou koncentraci bromokriptinu, což může vést
ke zvýšení rizika nežádoucích účinků bromokriptinu.
• V klinické studii byly hodnoceny účinky roxithromycinu na expozici cyklosporinu. Osm
pacientů po transplantaci srdce léčených cyklosporinem alespoň 1 měsíc užívalo
roxithromycin 150 mg dvakrát denně během 11 dnů. Roxithromycin způsobil 50% zvýšení
plazmatické koncentrace cyklosporin, která po vysazení roxithromycinu postupně klesla.
• Roxithromycin může zvýšit plazmatickou koncentraci rifabutinu.

Další
S karbamazepinem, ranitidinem, hydroxidem hlinitým nebo hořečnatým neexistují žádné klinicky
významné interakce.

Existují negativní studie klinických interakcí za účelem vyhodnotit účinky roxithromycinu a
perorálních kontraceptiv obsahujících estrogeny a progesterony, ačkoliv pouze u malého počtu
subjektů.


Inhibitory HMG-CoA reduktázy
Pokud je roxithromycin podán v kombinaci s inhibitory HMG-CoA reduktázy (statiny), existuje
zde vzhledem k možnému zvýšení expozice statinů riziko nežádoucích účinků souvisejících
s kosterními svaly, jako je rhabdomyolýza. Při podávání roxithromycinu v kombinaci se statiny je
nutná opatrnost a pacienti mají být monitorováni s ohledem na možnost vzniku známek a
příznaků myopatie.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Studie na několika zvířecích druzích neprokázaly v dávkách dosahujících 200 mg/kg/den nebo
40x přesahujících terapeutickou dávku u lidí žádný teratogenní nebo fetotoxický účinek.
Bezpečnost roxithromycinu na lidský plod během těhotenství nebyla prokázána.

Kojení
Malé množství roxithromycinu se vylučuje do mateřského mléka. Má být proto přerušeno kojení,
nebo ukončena léčba matky.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Pacienti mají být informováni o riziku závratí, které by mohly ovlivnit řízení nebo obsluhu strojů.
Také porucha zraku a rozmazané vidění mohou mít vliv na pacientovu schopnost řídit nebo
obsluhovat stroje (viz bod 4.8).

4.8 Nežádoucí účinky
Nežádoucí účinky jsou uvedeny níže podle orgánových systémů a frekvence výskytu. Frekvence
jsou definovány jako: velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1000 až
<1/100), vzácné (≥1/10 000 až <1/1000), velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných
údajů nelze určit).

Třída
orgánových
systémů
Velmi časté
(>1/10)

Časté (≥1/100 až
<1/10 )

Méně časté
(≥1/1000 až
<1/100 )

Není známo (Post-
marketingové
zkušenosti)
Infekce a
infestace
Superinfekce
Clostridium difficile při
dlouhodobé léčbě
(pseudomembranózní
kolitida)
Poruchy krve a
lymfatického
systému
Eozinofilie Agranulocytóza
Neutropenie
Trombocytopenie
Poruchy
imunitního
systému
Anafylaktický šok
Psychiatrické
poruchy
Zmatenost
Halucinace
Poruchy
nervového
systému
Bolesti hlavy
Závratě
Parestezie
Dysgeuzie
Ageuzie
Parosmie
Anosmie
Poruchy oka Porucha zraku
Rozmazané vidění
Poruchy ucha a
labyrintu
Přechodná hluchota
Hypakuze
Ttinitus
Vertigo
Srdeční poruchy1 Prodloužení QT
intervalu
Ventrikulární
tachykardie a torsades de
pointes
Respirační,
hrudní a
mediastinální
poruchy
Bronchospasmus
Gastrointestinální
poruchy
Nauzea
Zvracení
Dyspepsie
(bolesti
v epigastriu)
Průjem
Hemoragický průjem
Pankreatitida
Poruchy jater a
žlučových cest


Cholestatická hepatitida
(cholestatická nebo
hepatocelulární akutní
hepatitida)
Poruchy kůže a
podkožní tkáně
Vyrážka Erythema
multiforme
Kopřivka
Angioedém
Purpura
Toxická epidermální
nekrolýza
Stevens-Johnsonův
syndrom
Akutní generalizovaná
exantematózní pustulóza
Poruchy svalové
a kosterní
soustavy a
pojivové tkáně
Zhoršení nebo
exacerbace myastenia
gravis (viz bod 4.4)
Vyšetření Zvýšení ALT
Zvýšení AST
Zvýšení alkalické
fosfatázy

Stejně jako u jiných makrolidů, byly u roxithromycinu velmi vzácně hlášeny případy
prodloužení QT intervalu, ventrikulární tachykardie a torsades de pointes.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické
pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek


4.9 Předávkování
Toxicita
Akutní toxicita roxithromycinu je nízká, ale s předávkováním jsou jen omezené zkušenosti.
Symptomy předávkování
Nauzea, zvracení a průjem. Při předávkování se mohou vyskytnout nežádoucí účinky, jako je
bolest hlavy a závratě, nebo mohou být tyto nežádoucí účinky potencovány.
Léčba
Pokud je to nutné, provede se výplach žaludku, podává se aktivní uhlí; další léčba je
symptomatická. Neexistuje žádné specifické antidotum.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antibakteriální léčiva pro systémovou aplikaci, makrolidy
ATC kód: J01FA06

Mechanizmus účinku
Mechanizmem účinku roxithromycinu je inhibice syntézy proteinů vazbou na podjednotku 50S
bakteriálního ribozomu. Z toho vyplývá antibakteriální účinek.

Vztah farmakokinetiky a farmakodynamiky (PK/PD)
Účinnost závisí především na době, po kterou je sérová hladina nad minimální inhibiční
koncentrací (MIC) pro mikroorganizmy.

Mechanizmus rezistence
Rezistence na roxithromycin může být způsobena následujícími mechanizmy:
- Eflux: rezistenci může způsobit zvýšení počtu efluxních pump v cytoplazmatické
membráně. Tímto je ovlivněn pouze 14- a 15- článek laktonového kruhu (M-fenotyp).
- Alterace cílových struktur: metylace 23Sr RNS snižuje afinitu k ribozomálním vazebným
místům. Z toho plyne rezistence proti makrolidům, likosamidům a streptograminu B
(MLSB-fenotyp).
- Enzymatická deaktivace makrolidů má pouze sekundární klinický význam.

U fenotypu M je úplná zkřížená rezistence mezi roxithromycinem, azithromycinem,
klarithromycinem a erythromycinem. U fenotypu MLSB je navíc zkřížená rezistence mezi
klindamycinem a streptograminem B.

Hraniční hodnoty
Hraniční minimální inhibiční koncentrace (MIC) stanovené European Committee on
Antimicrobial Susceptibility Testing (EUCAST)

Staphylococcus spp. S ≤ 1,0 mg/L a R > 2,0 mg/l
Streptococcus spp., group A, B, C and G S ≤ 0,5 mg/l a R > 1,0 mg/l
Streptococcus pneumoniae S ≤ 0,5 mg/l a R > 1,0 mg/l
Haemophilus influenzae* S ≤ 1,0 mg/l a R > 16 mg/l
Moraxella catarrhalis S ≤ 0,5 mg/l a R > 1,0 mg/l
* Korelace mezi MIC makrolidů u H. infuenzae a klinickým významem je slabá. Proto byla
hraniční koncentrace pro makrolidy a příbuzná antibiotika stanovena tak, aby byl divoký typ H.
influenzae zařazen do průměru.

Citlivost
Prevalence získané rezistence může pro vybrané druhy kolísat geograficky a s časem. Proto je
žádoucí získat lokální informace o rezistenci, zejména při léčbě vážných infekcí. Pokud je
nezbytné, je třeba poradit se s odborníkem, pokud je lokální prevalence rezistence taková, že
použití roxithromycinu je alespoň u některých druhů sporná.

Běžně citlivé druhy
Aerobní grampozitivní mikroorganizmy
Streptococcus pyogenes Aerobní gramnegativní mikroorganizmy
Moraxella catarrhalis
Další mikroorganizmy
Chlamydia trachomatis
Chlamydophila pneumoniae
Chlamydophila psittaci
Legionella pneumophila
Mycoplasma pneumoniae
Druhy, u kterých může být problémem získaná rezistence
Aerobní grampozitivní mikroorganizmy
Staphylococcus aureus (citlivý na methicilin)
Staphylococcus aureus (methicilin-rezistentní)+
Streptococcus pneumoniae
Aerobní gramnegativní mikroorganizmy
Haemophilus influenzae$
Přirozeně rezistentní mikroorganizmy
Aerobní gramnegativní mikroorganizmy
Escherichia coli
Klebsiella spp.
Pseudomonas aeruginosa
Další mikroorganizmy
Mycoplasma hominis
$ Přirozená průměrná citlivost.
+ Vysoká míra rezistence (> 50%) byla pozorována v jednom nebo více regionech v EU.
Míra rezistence v některých studiích  10%

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Aby byla absorpce maximální, užívají se tablety minimálně 15 minut před jídlem. Roxithromycin
vykazuje nelineární kinetiku a AUC a Cmax se nezvyšuje v závislosti na dávce. Po podání
jednotlivé dávky 150 mg a 300 mg zdravým dobrovolníkům byla průměrná hodnota Cmax
přibližně 5,8-10,1 μg/ml, resp. 7,2-12,0 μg/ml. Po opakovaném podání po dobu 15 dnů docházelo
k periferní akumulaci a průměrné hodnoty Cmax byly 6,57-9,3 μg/ml (150 mg) a 10,4-10,9 μg/ml
(300 mg). Maximální plazmatické koncentrace bylo dosaženo po přibližně 1-2 hodinách.

Vazba na plazmatické bílkoviny činí při terapeutických koncentracích 80-96 %. Roxithromycin
má vysokou afinitu především ke kyselým alfa1 - glykoproteinům (nasycení vazby) a nízkou
afinitu k albuminu (nedochází k nasycení): při koncentracích nad 4 mg/ml závisí vazba na
plazmatické bílkoviny na koncentraci.

Distribuce
Roxithromycin dobře prostupuje do různých tkání a tělních tekutin. Ve studiích opakovaného
podání byly vysoké koncentrace pozorovány v plicích, tonzilách, mukóze maxilárního sinu,
prostatě a uteru, a to v 6. a 12. hodině po podání. Roxithromycin se akumuluje v makrofázích a
polymorfonukleárních neutrofilech; intracelulární/extracelulární poměr koncentrací se pohybuje
mezi 14 až 190. Průchod hematoencefalickou bariérou je omezený.

Poločas po podání jednotlivé dávky je přibližně 6,3-16 hodin při dávkách 150-450 mg. Po
opakovaném podání je poločas 12-13 hodin, což znamená, že doporučené dávky navozují
terapeutické koncentrace v plazmě.

Biotransformace a eliminace
Více než polovina podané dávky se vylučuje v nezměněné podobě. Roxithromycin se
metabolizuje hlavně v játrech. V moči a stolici byly identifikovány tři metabolity: roxithromycin
deskladinosa, N-monodemethylroxithromycin, N-dimethylroxithromycin.

Po perorálním podání se roxithromycin vylučuje hlavně stolicí a částečně plícemi. Jen malá část
dávky se vylučuje močí. Proto není nutné u pacientů s renální insuficiencí dávky upravovat.

U pacientů s poruchou funkce jater se může poločas roxithromycinu prodloužit na 25 hodin a po
perorálním podání dávky 150 mg (viz bod 4.2) se zvyšuje Cmax. V terminálních stádiích renálních
onemocnění nebyla Cmax ve srovnání se zdravými subjekty změněna.

U kojenců a dětí, kterým bylo podáváno 2,5 mg/kg roxithromycinu po dobu 6 dní, byla průměrná
Cmax 10,1 μg/ml (5-13 měsíců věku), 8,7 μg/ml (2-4 roky) a 8,8 μg/ml (5-12 let).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Bylo prokázáno, že roxithromycin, stejně jako erythromycin, způsobuje in vitro na koncentraci
závislé prodloužení QRS intervalu. Tyto účinky nebyly pozorovány u lidí, ale je třeba k nim
přihlížet při klinickém použití.

Nejsou k dispozici další údaje týkající se celkové toxicity, reprodukční toxicity a genotoxicity,
významné pro předepisujícího lékaře, s výjimkou těch, které jsou uvedeny v jiných bodech tohoto
souhrnu údajů o přípravku.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek
Kukuřičný škrob, hyprolóza, koloidní bezvodý oxid křemičitý, sodná sůl karboxymethylškrobu
typ A a B, poloxamer 188, povidon 30, magnesium-stearát, mastek, propylenglykol, glukóza,
oxid titaničitý, hypromelóza a částečně substituovaná hyprolóza.

6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti
roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 30 °C.

6.5 Druh obalu a velikost balení
Druh obalu: bílý neprůhledný perforovaný jednodávkový PVC/Al blistr, krabička.
Velikost balení:
Roxithromycin ratiopharm 150 mg
10x1, 12x1, 14x1, 16x1, 20x1, 100x1 potahovaná tableta

Roxithromycin ratiopharm 300 mg
5x1, 7x1, 10x1 potahovaná tableta

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
ratiopharm GmbH, Graf-Arco-Strasse 3, 89079 Ulm, Německo

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLA
Roxithromycin ratiopharm 150 mg potahované tablety: 15/112/03-C
Roxithromycin ratiopharm 300 mg potahované tablety: 15/113/03-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 5. 3. Datum posledního prodloužení registrace: 26. 2.
10. DATUM REVIZE TEXTU
14. 5.