Rivastigmin actavis Bezpečnost (v těhotenství)

Studie hodnotící toxicitu po opakované dávce u potkanů, myší a psů odhalily pouze účinky souvisící
s nadměrným farmakologickým účinkem. Nebyla pozorována žádná orgánová toxicita. Vzhledem
k citlivosti použitých zvířecích modelů nebylo dosaženo žádné hranice toxicity, která by byla
adekvátní použití tohoto léku u lidí.

Ve standardních in vitro a in vivo testech nepůsobil rivastigmin mutagenně kromě testu
chromozomální aberace na lidských periferních lymfocytech v dávce 104krát vyšší, než je maximální
klinická expozice. Při in vivo podmínkách byl mikronukleární test negativní. Hlavní metabolit
NAP226-90 také neprokázal genotoxický potenciál.

Ve studiích na myších a potkanech nebyly zjištěny žádné známky kancerogenity v maximální
tolerované dávce, ačkoli expozice rivastigminu a jeho metabolitům byla nižší než expozice u člověka.
Při porovnání na plochu tělesného povrchu odpovídá expozice rivastigminu a jeho metabolitům
přibližně maximální doporučené dávce u člověka 12 mg/den, avšak při srovnání s maximální dávkou u
člověka bylo u zvířat dosaženo přibližně 6násobku této dávky.

U zvířat prostupuje rivastigmin placentou a je vylučován do mléka. Po perorálním podání březím
samicím potkanů a králíků nebyl prokázán teratogenní účinek rivastigminu. Ve studiích s perorálním
podáním se samci a samicemi potkanů nebyly pozorovány žádné nežádoucí účinky rivastigminu na
plodnost nebo reprodukční schopnost u rodičovské generace, nebo u potomstva.

Ve studiích zaměřených na králiky byl zjištěn potenciál rivastigminu k mírnému podráždění
očí/sliznice.