Pregabalin vivanta Bezpečnost (v těhotenství)

V běžných bezpečnostních farmakologických studiích na zvířatech byl pregabalin v klinicky
odpovídajících dávkách dobře tolerován. Ve studiích toxicity po opakovaném podání dávek potkanům
a opicím byly pozorovány účinky na CNS, zahrnující sníženou aktivitu, zvýšenou aktivitu a ataxii. Při
dlouhodobé expozici pregabalinu při hladinách 5x vyšších, než jsou průměrné hladiny u lidí při
podávání maximální doporučené klinické dávky, byl pozorován vyšší výskyt atrofie sítnice, kterou je
často možné vidět u starších potkanů albínů.

Pregabalin nebyl teratogenní u myší, potkanů a králíků. Pregabalin přivodil fetální toxicitu u potkanů a
králíků při jejich vystavení dávkám dostatečně vyšším, než je expozice u lidí. Ve studiích prenatální a
postnatální toxicity způsobil pregabalin vývojovou toxicitu u potomků potkanů vystavených dávkám >
2x vyšším, než je maximální doporučená expozice u lidí.

Pouze při expozicích dostatečně vyšších, než terapeutických byly pozorovány nežádoucí účinky na
fertilitu samců i samic potkanů. Nežádoucí účinky na samčí reprodukční orgány a parametry spermií
byly reverzibilní a objevovaly se pouze při expozicích dostatečně vyšších než terapeutických, nebo
souvisely se spontánním degenerativním procesem samčích reprodukčních orgánů u potkanů. Proto jsou
tyto účinky považovány za klinicky málo nebo vůbec relevantní.

Na základě výsledků baterie testů in vitro a in vivo nebyla zjištěna genotoxicita pregabalinu.

Proběhly dvouleté studie kancerogenity na potkanech a myších. U potkanů nebyly pozorovány tumory
při expozici až 24x vyšší, než je průměrná expozice u člověka při maximální doporučené klinické dávce
600 mg za den. U myší nebyla zaznamenána zvýšená incidence tumorů při expozicích obdobných
průměrné expozici člověka, ale při vyšších expozicích byla pozorována zvýšená incidence
hemangiosarkomu. Non-genotoxický mechanismus vytváření tumorů vyvolaných pregabalinem u myší
zahrnuje změny krevních destiček a s tím související proliferaci endoteliálních buněk. Tyto změny
krevních destiček se podle krátkodobých nebo limitovaných dlouhodobých klinických údajů u potkanů
nebo člověka nevyskytovaly. Není důkaz, který by nasvědčoval možnému riziku pro člověka.



U mláďat potkanů se typ toxicity kvalitativně neliší od toxicity pozorované u dospělých zvířat. Mláďata
potkanů jsou však citlivější. Při terapeutických hladinách pregabalinu byly přítomny klinické známky
hyperaktivity CNS a bruxismus a určité změny růstu (přechodné zpomalení přibývání na váze). Účinky
na cyklus říje byly pozorovány při 5x vyšších dávkách, než jsou terapeutické dávky u lidí. U mláďat
potkanů byla pozorována 1-2 týdny po expozici vyšší než dvojnásobné terapeutické dávky pro člověka
snížená akustická úleková odpověď. Devět týdnů po expozici nebyl tento účinek dále pozorován.