Plasmalyte roztok s glukózou Předávkování

Nadměrné podávání roztoku s obsahem glukózy může vést k hyperglykémii, hyperosmolaritě,
osmotické diuréze a dehydrataci.
Předávkování nebo příliš rychlá infuze mohou vést k přetížení oběhu vodou a sodíkem s rizikem
vzniku otoků, zejména v případě poruchy vylučování sodíku ledvinami. V tomto případě může být
nutná extrarenální dialýza.
Nadměrné podávání draslíku může vést k rozvoji hyperkalémie, zejména u pacientů s poruchou funkce
ledvin. Mezi symptomy patří parestézie končetin, svalová slabost, paralýza, srdeční arytmie, srdeční
blokáda, srdeční zástava a zmatenost. Léčba hyperkalémie zahrnuje podání vápníku, inzulínu (s
glukózou), bikarbonátu sodného, iontoměničových pryskyřic nebo dialýzu.
Nadměrné parenterální podávání magneziových solí vede k rozvoji hypermagnezémie; k významným
příznakům hypermagnezémie patří ztráta hlubokých šlachových reflexů a respirační deprese; oba
příznaky jsou způsobeny neuromuskulární blokádou. Mezi další symptomy hypermagnezémie patří:
nevolnost, zvracení, zrudnutí kůže, žízeň, hypotenze způsobená periferní vazodilatací, ospalost,
zmatenost, svalová slabost, bradykardie, kóma a srdeční zástava. Pacient se supraletální
hypermagnezémií byl úspěšně léčen pomocí podpůrného dýchání, chloridu vápenatého podávaného
intravenózně a forsírované diurézy s infuzemi manitolu.
Nadměrné podávání chloridových solí může způsobit ztrátu bikarbonátu s acidifikujícím účinkem.
Nadměrné podání sloučenin typu acetátu sodného a glukonátu sodného, které jsou metabolizovány na
bikarbonát, může způsobit hypokalémii a metabolickou alkalózu, a to zejména u pacientů s poruchou
funkce ledvin. K symptomům patří: změny nálady, únava, dušnost, svalová slabost a nepravidelný
srdeční rytmus. Zejména u hypokalemických pacientů se může rozvinout svalová hypertonicita,
záškuby a tetanie. Léčba metabolické alkalózy související s předávkováním bikarbonátem spočívá
zejména v odpovídající korekci bilance tekutin a rovnováhy elektrolytů.
Prodloužené podávání nebo rychlá infuze velkých objemů roztoků obsahujících glukózu mohou vést k
hyperosmolaritě, dehydrataci, hyperglykémii, hyperglukosurii a osmotické diuréze (vzhledem ke
hypeglykémii)
Pokud předávkování souvisí s léčivými přípravky aplikovanými do roztoku, budou známky a příznaky
předávkování infuzí záviset na povaze přidané látky. V případě náhodného předávkování infuzí má být
léčba přerušena a je třeba sledovat, zda se u pacienta nevyskytnou příznaky spojené s podáním
léčivého přípravku. V případě potřeby je třeba provést odpovídající symptomatická a podpůrná
opatření.