Oltar Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antidiabetika, kromě inzulínů: deriváty sulfonylmočoviny.
ATC kód: A10BB
Glimepirid je perorální antidiabetikum ze skupiny derivátů sulfonylmočoviny. Může být užíván při
diabetes mellitus nezávislém na inzulínu.

Mechanismus účinku
Glimepirid působí zejména prostřednictvím stimulace uvolňování inzulínu z beta-buněk pankreatu.
Jako u jiných derivátů sulfonylmočoviny je účinek založen na zlepšení odpovědi beta-buněk pankreatu
na fyziologickou stimulaci glukózou. Navíc glimepirid pravděpodobně vykazuje i extrapankreatické
účinky tak, jak se předpokládá u jiných derivátů sulfonylmočoviny.

Uvolňování inzulínu
Deriváty sulfonylmočoviny regulují sekreci inzulínu uzavřením ATP-senzitivních kaliových kanálů v
membráně beta-buněk. Uzavření kaliového kanálu indukuje depolarizaci beta-buněk a výsledkem –
pomocí otevření kalciových kanálů – je zvýšený přítok kalcia do buněk.
To vede k uvolňování inzulínu exocytózou.

Glimepirid se váže ve velké míře na protein na membráně beta-buněk, který je spojen s ATP-senzitivním
kaliovým kanálem, ale vazebné místo je jiné než obvyklé vazebné místo sulfonylmočoviny.

Extrapankreatická aktivita
Mezi extrapankreatické účinky glimepiridu patří například zlepšení citlivosti periferní tkáně na inzulín
a snížení vychytávání inzulínu játry.
Vychytávání glukózy z krve do periferní svalové a tukové tkáně probíhá pomocí zvláštních
transportních proteinů lokalizovaných v buněčné membráně. Transport glukózy v těchto tkáních je
limitujícím krokem ve využití glukózy. Glimepirid zvyšuje velmi rychle počet molekul aktivně
transportujících glukózu v plazmatických membránách svalových a tukových buněk, výsledkem je
stimulace vychytávání glukózy.

Glimepirid zvyšuje aktivitu glykosylfosfatidylinositol specifické fosfolipázy C, což může být spojeno s
indukcí lipogeneze a tvorby glykogenu vyvolaných léčivem v izolovaných tukových a svalových
buňkách.
Glimepirid blokuje tvorbu glukózy v játrech zvýšením intracelulární koncentrace fruktóza-2,bisfosfátu, který ihned poté inhibuje glukoneogenezi.

Farmakodynamické účinky
U zdravých lidí je minimální účinná perorální dávka cca 0,6 mg glimepiridu. Jeho účinek je závislý na
dávce a reprodukovatelný. Fyziologická odpověď na akutní fyzickou zátěž, tj. snížení sekrece inzulínu,
je přítomna i při léčbě glimepiridem.

Není významný rozdíl v účinku léku podaného 30 minut před jídlem nebo bezprostředně před jídlem.
U diabetiků se dosahuje dobré metabolické kontroly po dobu 24 hodin podáváním jediné denní dávky.

Ačkoli hydroxymetabolity glimepiridu vykazují malý, ale významný účinek na pokles glukózy v séru
zdravých dobrovolníků, jedná se pouze o nepatrnou část celkového účinku léku.

Klinická účinnost a bezpečnost

Kombinovaná léčba s metforminem
V jedné studii bylo prokázáno zlepšení metabolické kontroly při současné léčbě glimepiridem ve
srovnání s podáváním samotného metforminu pacientům nedostatečně kompenzovaným při maximální
denní dávce metforminu.

Kombinovaná léčba s inzulínem
Údaje o kombinované terapii inzulínem a glimepiridem jsou omezené. U pacientů, u kterých ani při
maximální dávce glimepiridu není dosaženo adekvátní kontroly, se může zahájit současně léčba
inzulínem. Ve dvou studiích bylo kombinovanou terapií dosaženo stejného zlepšení metabolické
kontroly jako při podávání samotného inzulínu. Při kombinované terapii však byly vyžadovány nižší
průměrné dávky inzulínu.

Pediatrická populace
Aktivní kontrolovaná klinická studie (glimepirid až 8 mg denně nebo metformin až 2000 mg denně)
trvající 24 týdnů byla provedena u 285 dětí (8-17 let) s diabetes mellitus typu 2. Glimepirid i metformin
vykazovaly významné snížení HbA1c (glimepirid -0,95 (se 0,41), metformin -1,39 (se 0,40)). Avšak
glimepirid nedosáhl kritérií pro non-inferioritu vzhledem k metforminu v průměrné změně HbA1c.
Rozdíl mezi léčbou byl 0,44 % ve prospěch metforminu. Horní limit (1,05) odchylky 95% intervalu
spolehlivosti nebyl pod 0,3 % rozpětí non-inferiority. Po léčbě glimepiridem nebyla u dětí zaznamenána
žádná nová bezpečnostní rizika ve srovnání s dospělými pacienty s diabetes mellitus typu 2. U
pediatrických pacientů nejsou k dispozici dlouhodobá data týkající se účinnosti a bezpečnosti.