Nebilet plus h Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Betablokátory, selektivní a thiazidy
ATC kód: C07BB Nebilet Plus H je kombinací nebivololu, selektivního beta-blokátoru, a hydrochlorothiazidu, thiazidového
diuretika. Kombinace těchto látek má aditivní antihypertenzní účinek, snižuje krevní tlak ve větší míře než
každá z látek samostatně.
Nebivolol je racemát dvou enantiomerů, SRRR-nebivololu (nebo D-nebivololu) a RSSS-nebivololu (nebo L-
nebivololu). Kombinuje dva farmakologické účinky:


• Je kompetitivním a selektivním beta-blokátorem: tento účinek je přičítán SRRR-enantiomeru (D-
enantiomeru).
• Má mírné vazodilatační vlastnosti v důsledku interakce s metabolickou cestou L-arginin/oxid
dusnatý.
Jednorázové a opakované podání nebivololu snižuje u normotenzních jedinců i hypertenzních pacientů srdeční
frekvenci a krevní tlak v klidu i během námahy. Antihypertenzní účinek během chronické léčby přetrvává.
V terapeutických dávkách postrádá nebivolol alfa-adrenergní antagonismus.



Během akutní a chronické léčby nebivololem je u pacientů s hypertenzí systémová cévní rezistence snížená.
Navzdory snížení srdeční frekvence může být snížení srdečního výdeje v klidu a při námaze omezeno
v důsledku zvýšení tepového objemu. Klinický význam těchto hemodynamických rozdílů ve srovnání
s dalšími beta1-blokátory nebyl plně objasněn.
U pacientů s hypertenzí zvyšuje nebivolol vaskulární odpověď na acetylcholin (Ach) zprostředkovanou NO,
která je u pacientů s endoteliální dysfunkcí snížená.
Experimenty in vitro a in vivo u zvířat ukázaly, že nebivolol nemá žádnou vnitřní sympatomimetickou aktivitu.
Experimenty in vitro a in vivo u zvířat ukázaly, že farmakologické dávky nebivololu nemají žádný membrány
stabilizující účinek.
U zdravých dobrovolníků nemá nebivolol žádný významný vliv na maximální výkonnost při námaze nebo na
vytrvalost.
Hydrochlorothiazid je thiazidové diuretikum. Thiazidy ovlivňují renální tubulární mechanismy reabsorpce
elektrolytů, čímž přímo zvyšují vylučování sodíku a chloridů v přibližně ekvivalentních množstvích.
Diuretický účinek hydrochlorothiazidu snižuje objem plazmy, zvyšuje aktivitu reninu v plazmě a zvyšuje
sekreci aldosteronu s následným zvýšením ztrát draslíku a uhličitanů močí a snižuje hladinu draslíku v séru. U
hydrochlorothiazidu dochází k zahájení diurézy asi po 2 hodinách a maximální účinek je pozorován asi za hodiny po podání, zatímco účinek přetrvává přibližně 6–12 hodin.

Nemelanomový kožní nádor: Z dostupných údajů uvedených v epidemiologických studiích vyplývá, že byla
pozorována spojitost mezi HCTZ a výskytem NMSC v závislosti na kumulativní dávce. V jedné studii byla
zahrnuta populace složená ze 71 533 případů BCC a z 8 629 případů SCC, odpovídajících 1 430 833, resp.
172 462 kontrolám v populaci. Užívání vysokých dávek HCTZ (≥50 000 mg kumulativních) bylo spojeno s
korigovanou mírou pravděpodobnosti (OR) 1,29 (95% interval spolehlivosti (CI): 1,23–1,35) u BCC a 3,(95% CI: 3,68–4,31) u SCC. Jednoznačný vztah mezi kumulativní dávkou a odezvou byl pozorován jak v
případě BCC, tak SCC. Jiná studie naznačuje možné spojení mezi karcinomem rtu (SCC) a expozicí HCTZ:
633 případů karcinomu rtu odpovídalo 63 067 kontrolám v populaci, přičemž byla použita strategie výběru z
rizikových skupin. Vztah mezi kumulativní dávkou a odezvou byl předveden s OR 2,1 (95% CI: 1,7–2,6),
která vzrostla na 3,9 (3,0- 4,9) při vysokých dávkách (~25 000 mg) a na 7,7 (5,7–10,5) v případě nejvyšší
kumulované dávky (~100 000 mg) (viz též bod 4.4).