Moxostad Užívání po expiraci, upozornění a varování

Je-li moxonidin užíván u pacientů s AV blokem 1. stupně, má být věnována zvláštní péče tomu, aby
nenastala bradykardie.

Je-li moxonidin užíván u pacientů se závažnou ischemickou chorobou srdeční nebo nestabilní anginou
pectoris, má být pacientům věnována zvláštní péče, protože s touto skupinou pacientů jsou jen omezené
zkušenosti.

Je-li moxonidin užíván u pacientů se středně závažnou srdeční nedostatečností, má být pacientům
věnována zvláštní péče, protože s touto skupinou pacientů jsou jen omezené klinické zkušenosti týkající se
bezpečnosti použití.

Při podávání moxonidinu pacientům se zhoršením renálních funkcí je třeba opatrnosti, protože moxonidin
se vylučuje především ledvinami. U těchto pacientů se doporučuje opatrné titrování dávky, a to zvláště na
počátku léčby. Dávkování má začít 0,2 mg denně a pokud je to klinicky indikováno a léčba je dobře
snášena, může být zvýšeno maximálně na 0,4 mg denně.

Je-li moxonidin užíván současně s betablokátory a léčba oběma léky má být ukončena, vysazuje se
betablokátor jako první a pak po několika dnech moxonidin.
Dosud nebyl po přerušení léčby moxonidinem pozorován rebound fenomén na krevní tlak. Avšak náhlé
přerušení léčby moxonidinem se nedoporučuje; dávka by měla být snižována postupně v průběhu dvou
týdnů.

Přípravek Moxostad obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnou dědičnou nesnášenlivostí galaktózy, vrozeným
nedostatkem laktázy (Lapp lactase deficiency) nebo glukózo-galaktózovou malabsorpcí by neměli užívat
tento lék.