Meronem Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antibakteriální léčiva pro systémovou aplikaci, karbapenemy, ATC kód:
J01DH
Mechanismus účinku

Meropenem vykazuje svou baktericidní aktivitu inhibicí syntézy bakteriální stěny vazbou na proteiny
vázající penicilin (PBP) snadno penetruje do Gram pozitivníchnegativních i Gram negativních
bakteriípozitivních bakterií a inhibuje syntézu bakteriální stěny vazbou na proteiny vázající penicilin
(PBP).

Farmakokinetické/farmakodynamické (PK/PD) vztahy

Podobně jako u jiných betalaktamových antibiotik bylo prokázáno, že čas, kdy je překročena MIC
(T > MIC), nejlépe koreluje s účinností. V předklinických modelech prokázal meropenem aktivitu,
pokud plazmatické koncentrace překročily MIC infekčního mikroorganismu po dobu asi 40 %
dávkového intervalu. Tato cílová hodnota nebyla potvrzena v klinických podmínkách.

Mechanismus rezistence

Bakteriální rezistence na meropenem může vzniknout následkem: (1) snížené permeability vnější
membrány Gram negativních bakterií (v důsledku snížené syntézy porinů); (2) snížené afinity
k cílovým PBP; (3) zvýšené exprese komponent efluxních pump a (4) tvorby betalaktamáz, které
mohou hydrolyzovat karbapenemy.

V Evropské unii byla hlášena lokální ohniska infekcí v důsledku bakterií rezistentních na meropenem.

Neexistuje zkřížená rezistence mezi meropenemem a chinolony, aminoglykosidy, makrolidy a
tetracykliny, pokud jde o cílové mikroorganismy. Pokud však rezistence vznikla na podkladě
neprostupnosti a/nebo efluxních pump, mohou bakterie vykazovat rezistenci k více než jedné třídě
antibiotik.

Hraniční hodnoty

Klinické hraniční hodnoty pro testování MIC Evropského výboru pro testování antimikrobiální
citlivosti (EUCAST) jsou uvedeny níže.



Klinické hraniční hodnoty MIC pro meropenem podle EUCAST (2013-02-11, v 3.1)
Organismus citlivé (S)
(mg/l)
rezistentní (R)
(mg/l)
Enterobacteriaceae ≤ 2 > Pseudomonas spp. ≤ 2 > Acetinobacter spp. ≤ 2 > Streptococcus skupiny A, B, C a G Poznámka 6 Poznámka Streptococcus pneumoniae1 ≤ 2 > Skupina viridujících streptokoků2 ≤ 2 > Enterococcus spp. -- --
Staphylococcus spp. Poznámka 3 Poznámka Haemophilus influenzae1,2 a Moraxella catarrhalis2 ≤ 2 > Neisseria meningitidis2,4 ≤ 0,25 > 0,Gram-pozitivní anaerobní mikroorganismy kromě Clostridium
difficile
≤ 2 > Gram-negativní anaerobní mikroorganismy
Listeria monocytogenes
≤ ≤ 0,> > 0,Hraniční hodnoty nezávislé na druhu5 ≤ 2 > 1 Hraniční hodnoty pro meropenem pro Streptococcus pneumoniae a Haemophilus influenzae u meningitidy
jsou 0,25 mg/l (citlivé) a 1 mg/l (rezistentní).
Izoláty s hodnotou MIC nad hraniční hodnotou pro citlivé mikroorganismy jsou velmi vzácné nebo nejsou
dosud hlášeny. Identifikace a testy mikrobiální citlivosti u takových izolátů musí být opakovány a pokud je
výsledek potvrzen, izolát je odeslán do referenční laboratoře. Dokud není důkaz o klinické účinnosti pro
potvrzené izoláty s hodnotou MIC nad hraniční hodnotou pro rezistenci, mají být hlášeny jako rezistentní.
Citlivost stafylokoků na karbapenemy je odvozována od citlivosti k cefoxitinu.
Hraniční hodnoty meropenemu se vztahují pouze k meningitidě.
Hraniční hodnoty byly určeny z hodnot PK/PD a jsou nezávislé na distribuci MIC určitých druhů. Jsou
určeny pouze pro druhy, kterým nebyla přiřazena druhově specifická hraniční hodnota. Druhově
nespecifické hraniční hodnoty jsou odvozeny od následujících dávek: hraniční hodnoty podle EUCAST pro
meropenem 1 g 3x denně jako nejnižší dávka podaná intravenózně po dobu déle než 30 minut. U závažných
infekcí a při určování hraniční hodnoty I/R byla uvažována dávka 2 g 3x denně.
Citlivost rodu Streptococcus skupin A, B, C a G je odvozena od citlivosti k penicilinu.
-- = Nedoporučuje se provádět test citlivosti, neboť druh není vhodným cílem pro léčbu léčivým přípravkem.
Izoláty mohou být hlášeny jako R bez předchozího testování.

Prevalence získané rezistence u vybraných mikroorganismů se může lišit geograficky a v čase a je
žádoucí získat místní informace, zvláště při léčbě závažných infekcí. Pokud je místní prevalence
rezistence taková, že použití léčiva je, přinejmenším u některých typů infekcí, diskutabilní, je třeba si
vyžádat expertní stanovisko.

Následující seznam patogenů je odvozen z klinických zkušeností a léčebných doporučení.

Všeobecně citlivé druhy
Gram pozitivní aerobní mikroorganismy
Enterococcus faecalis$
Staphylococcus aureus (citlivé na methicilin) £
rod Staphylococcus (citlivé na methicilin) včetně Staphylococcus epidermidis
Streptococcus agalactiae (skupina B)
Streptococcus milleri skupina (S. anginosus, S. constellatus a S. intermedius)
Streptococcus pneumoniae
Streptococcus pyogenes (skupina A)

Gram negativní aerobní mikroorganismy
Citrobacter freundii
Citrobacter koseri
Enterobacter aerogenes
Enterobacter cloacae
Escherichia coli


Haemophilus influenzae
Klebsiella oxytoca
Klebsiella pneumoniae
Morganella morganii
Neisseria meningitidis
Proteus mirabilis
Proteus vulgaris
Serratia marcescens

Gram pozitivní anaerobní mikroorganismy

Clostridium perfringens
Peptoniphilus asaccharolyticus
rod Peptostreptococcus (včetně P. micros, P anaerobius, P. magnus)

Gram negativní anaerobní mikroorganismy
Bacteroides caccae
Bacteroides fragilis skupina
Prevotella bivia
Prevotella disiens

Druhy, u kterých může být problémem získaná rezistence
Gram pozitivní aerobní mikroorganismy
Enterococcus faecium$†

Gram negativní aerobní mikroorganismy
rod Acinetobacter†
Burkholderia cepacia
Pseudomonas aeruginosa

Mikroorganismy s vnitřní rezistencí
Gram negativní anaerobní mikroorganismy
Stenotrophomonas maltophilia
rod Legionella

Jiné mikroorganismy
Chlamydophila pneumoniae
Chlamydophila psittaci
Coxiella burnetii
Mycoplasma pneumoniae

$Druhy, které vykazují intermediární citlivost.
£Všechny methicilin rezistentní stafylokoky jsou rezistentní na meropenem.
†Rozsah rezistence  50 % v jedné nebo více zemích EU.
Vozhřivka a melioidóza
Použití meropenemu u lidí je založeno na údajích o citlivosti in vitro u Burkholderia mallei a
Burkholderia pseudomalei a na omezených údajích u lidí. Ošetřující lékař má konzultovat národní
a/nebo mezinárodní doporučení ohledně léčby vozhřivky a melioidózy.