Medorisper Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Jiná antipsychotika, ATC kód: N05AXMechanismus účinku
Risperidon je selektivní monoaminergní antagonista s jedinečnými vlastnostmi. Vyznačuje se vysokou
afinitou k serotoninergnímu 5-HT2 a dopaminergnímu D2 receptoru. Risperidon se rovněž váže na alfaadrenergní receptory a s nižší afinitou na H1-histaminové a alfa2-adrenergní receptory. Risperidon nemá
afinitu k cholinergním receptorům. Ačkoliv je risperidon velmi silným D2 antagonistou, s čímž souvisí
jeho terapeutický účinek na pozitivní příznaky schizofrenie, ve srovnání s klasickými antipsychotiky
způsobuje nižší útlum psychomotorické aktivity a méně často navozuje katalepsii. Vyvážený centrální
serotoninový a dopaminový antagonismus může snižovat pohotovost k nežádoucím extrapyramidovým
účinkům a současně rozšiřovat terapeutickou účinnost na negativní a afektivní symptomy schizofrenie.
Farmakodynamické účinky
Klinická účinnost a bezpečnost
Schizofrenie
Účinnost risperidonu v krátkodobé léčbě schizofrenie byla stanovena ve čtyřech studiích s trváním 4 až
týdnů, do kterých bylo zahrnuto více než 2 500 pacientů, kteří splňovali DSM-IV kritéria pro
schizofrenii. V šestitýdenní placebem kontrolované studii, která zahrnovala titraci risperidonu
v dávkách až do 10 mg/den podávaných dvakrát denně, byl risperidon účinnější než placebo v celkovém
hodnocení na Brief Psychiatric Rating Scale (BPRS). V osmitýdenní placebem kontrolované klinické
studii zahrnující 4 fixní dávky risperidonu (2, 6, 10 a 16 mg/den podávaných dvakrát denně), převýšily
všechny čtyři skupiny s risperidonem placebo v celkovém hodnocení na Positive and Negative
Syndrome Scale (PANSS). V osmitýdenní studii porovnávající dávky, která zahrnovala pět fixních
dávek risperidonu (1, 4, 8, 12 a 16 mg/den podávaných dvakrát denně), převýšily skupiny se 4, a 16 mg risperidonu za den skupinu s 1 mg risperidonu v celkovém hodnocení na PANSS. Ve
čtyřtýdenní placebem kontrolované studii porovnávající dávky, která zahrnovala dvě fixní dávky
risperidonu (4 a 8 mg/den podávaných jednou denně), převýšily skupiny s oběma dávkami risperidonu
placebo v několika PANSS kritériích, včetně celkového PANSS a hodnocení odpovědi (> 20% snížení
celkového PANSS skóre). V dlouhodobém hodnocení byli dospělí ambulantní pacienti splňující DSM-
IV kritéria pro schizofrenii a klinicky stabilizovaní po nejméně 4 týdny na antipsychotické léčbě
randomizováni do skupiny s risperidonem 2 až 8 mg/den nebo haloperidolem na pozorování relapsu po
dobu 1 až 2 let. Během srovnávaného období byla doba do relapsu u pacientů léčených risperidonem
signifikantně delší než u pacientů s haloperidolem.
Manické epizody u bipolární poruchy
Účinnost monoterapie risperidonem u akutní léčby manických epizod spojených s bipolárními
poruchami i byla prokázána ve třech dvojitě slepých placebem kontrolovaných studiích s monoterapií
u přibližně 820 pacientů, kteří trpěli bipolární poruchou I, založeno na DSM-IV kritériích. Ve třech
studiích byl risperidon v dávce 1 až 6 mg/den (počáteční dávka 3 mg ve dvou studiích a 2 mg v jedné
studii) významně účinnější než placebo podle předem stanoveného výstupu, tj. změny od původního
stavu v celkovém skóre Young Mania Rating Scale (YMRS) ve 3. týdnu. Sekundární výstupy
prokazující účinnost byly konzistentní s primárním výstupem. Procento pacientů s poklesem ≥ 50 %
celkového YMRS skóre od počátečního stavu do hodnocení po 3. týdnu bylo signifikantně vyšší
u risperidonu než u placeba. Jedna z těchto studií zahrnovala i větev s haloperidolem a devítitýdenní
dvojitě slepou udržovací fázi. Účinnost byla zachována po celé devítitýdenní sledované období. Změna
celkového YMRS od výchozího stavu se stále zlepšovala a ve 12. týdnu byla srovnatelná pro risperidon
a haloperidol. Účinnost risperidonu jako přídatné léčby k stabilizátorům nálady při léčbě akutní mánie
byla doložena v jedné ze dvou třítýdenních dvojitě slepých studií u přibližně 300 pacientů, kteří
splňovali DSM-IV kritéria pro bipolární poruchu I. V jedné třítýdenní studii byl risperidon podáván
v dávce 1 až 6 mg/den (počáteční dávka 2 mg/den) spolu s lithiem nebo valproátem; kombinace
s risperidonem byla účinnější než samotné lithium nebo valproát v předem stanoveném výstupu, tj.
změně od výchozího stavu v celkovém YMRS skóre ve 3. týdnu. Ve druhé třítýdenní studii nebyl
risperidon v dávce 1 až 6 mg/den (počáteční dávka 2 mg/den) kombinovaný s lithiem, valproátem nebo
karbamazepinem lepší v redukci celkového YMRS skóre než lithium, valproát nebo karbamazepin jako
monoterapie. Možným zdůvodněním selhání této studie byla indukce clearance risperidonu a hydroxy-risperidonu karbamazepinem, která vedla k subterapeutickým hladinám risperidonu a hydroxy-risperidonu. Po vyloučení skupiny s karbamazepinem v dodatečné analýze, byl risperidon
podaný spolu s lithiem nebo valproátem účinnější ve snížení celkového YMRS skóre než samotné
lithium nebo valproát.
Přetrvávající agrese při demenci
Účinnost risperidonu při léčbě behaviorálních a psychologických symptomů deprese (Behavioural and
Psychological Symptoms of Dementia = BPSD), které zahrnují poruchy chování jako je agresivita,
vzrušení, psychóza, poruchy aktivity a afektivity, byla prokázána ve třech dvojitě slepých placebem
kontrolovaných studiích u 1 150 starších pacientů se střední nebo těžkou demencí. Jedna studie byla
s fixními dávkami risperidonu 0,5, 1 a 2 mg/den. Dvě studie byly s proměnlivými dávkami, kde byly
skupiny s dávkou risperidonu v rozmezí 0,5 až 4 mg/den, resp. 0,5 až 2 mg/den. U risperidonu se
prokázala statisticky významná a klinicky důležitá účinnost při léčbě agrese a méně konsistentní
účinnost při léčbě vzrušení a psychózy u starších pacientů s demencí (měřeno pomocí Behavioural
Pathology in Alzheimer’s Disease Rating Scale [BEHAVE-AD] a Cohen Mansfield Agitation Inventory
[CMAI]). Léčebný účinek risperidonu nebyl závislý na skóre Mini-Mental State Examination (MMSE)
(a tím na závažnosti demence), na sedativních vlastnostech risperidonu, na přítomnosti nebo absenci
psychózy a na typu demence, Alzheimerova typu, vaskulární nebo smíšené (viz také bod 4.4).
Pediatrická populace
Porucha chování
Účinnost risperidonu v krátkodobé léčbě disruptivního chování (DBD) byla prokázána ve dvou dvojitě
slepých placebem kontrolovaných studiích u přibližně 240 pacientů ve věku 5 až 12 let s DSM-IV
diagnózou DBD a hraničními intelektuálními funkcemi nebo slabou až střední mentální
retardací/poruchou učení. Ve dvou studiích byl risperidon v dávce 0,02 až 0,06 mg/kg/den významně
účinnější než placebo v předem stanoveném parametru, tj. změně oproti výchozímu stavu u podstupnice
problematického chování v Nisonger-Child Behaviour Rating Form (N-CBRF) v 6. týdnu.