Losmina Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Všeobecná charakteristika
Farmakokinetické parametry sodné soli enoxaparinu byly studovány především ve vztahu k
časovému průběhu plazmatické anti-Xa a anti-IIa aktivity, a to v doporučených dávkách po
jednorázovém nebo opakovaném subkutánním a po jednorázovém intravenózním podání.
Kvantitativní stanovení anti-Xa a anti-IIa farmakokinetických účinků bylo provedeno
validovanými amidolytickými metodami.

Absorpce
Absolutní biologická dostupnost sodné soli enoxaparinu po jeho subkutánní aplikaci je na
základě anti-Xa aktivity blízká 100%.

Mohou se použít různé dávky, formy a dávkovací režimy.
Průměrné maximální plazmatické anti-Xa aktivity je dosaženo za 3 až 5 hodin po subkutánní
aplikaci a dosahuje přibližně 0,2; 0,4 a 1,0 a 1,3 IU/ml po jednorázové subkutánní aplikaci
dávky 2000 IU, 4000 IU, 100 IU/kg a 150 IU/kg (20 mg, 40 mg, 1 mg/kg and 1,5 mg/kg) v
uvedeném pořadí.

Intravenózní bolusová dávka 3 000 IU (30 mg), po které bezprostředně následuje dávka
100 IU/kg (1 mg/kg) podaná subkutánně každých 12 hodin, poskytuje počáteční vrchol hladiny
faktoru anti-Xa 1,16 IU/ml (n=16) a průměrná expozice odpovídá 88 % hladiny ve
stabilizovaném stavu. Stabilizovaného stavu se dosahuje druhý den léčby.

Po opakovaném subkutánním podání 4 000 IU (40 mg) jednou denně a 150 IU/kg (1,5 mg/kg)
jednou denně u zdravých dobrovolníků je dosaženo ustáleného stavu 2. den při průměrné
expozici asi o 15 % vyšší než po jednotlivé dávce. Po opakovaném subkutánním podání anti-Xa IU/kg (1 mg/kg) dvakrát denně je ustáleného stavu dosaženo 3.- 4. den při průměrné
expozici o 65 % vyšší než po jednotlivé dávce a je dosaženo maximální plazmatické hladiny asi
1,2 IU/ml a minimální plazmatické hladiny 0,52 IU/ml. Injekční objem a koncentrace dávky v
rozmezí 100-200 mg/ml nemá vliv na farmakokinetické parametry u zdravých dobrovolníků.
21

Farmakokinetika sodné soli enoxaparinu je po podání dávek vyšších než jsou doporučené
dávky lineární. Proměnlivost v rámci organismu nebo mezi více pacienty je nízká. Po
opakovaném s.c. podávání se akumulace nezjistila.

Plazmatická anti-IIa aktivita po subkutánním podání je přibližně 10krát nižší než anti- Xa
aktivita. Průměrná maximální anti-IIa aktivita je pozorována přibližně 3 až 4 hodiny po
subkutánní injekci a dosahuje 0,13 IU/ml po podání 100 IU/kg (1 mg/kg) dvakrát denně resp.
0,19 IU/ml při podání 150 IU/kg (1,5 mg/kg) jednou denně.

Distribuce
Distribuční objem anti-Xa aktivity sodné soli enoxaparinu je asi 4,3 litrů a blíží se celkovému
objemu krve.

Biotransformace
Sodná sůl enoxaparinu se primárně metabolizuje v játrech desulfatizací a/nebo depolymerizací na
složky s nižší molekulovou hmotností a výrazně nižší účinností.

Eliminace
Sodná sůl enoxaparinu se vyznačuje nízkou clearance, průměrná anti-Xa plazmatická clearance
činí 0,74 l/h po podání 150 anti Xa-IU/kg (1,5 mg/kg) ve formě 6hodinové intravenózní infúze.
Eliminace je jednofázová s eliminačním poločasem anti-Xa aktivity asi 5 hodin po jednorázovém
subkutánním podání až asi 7 hodin po opakovaném podání sodné soli enoxaparinu.
Renální clearance aktivních fragmentů představuje přibližně 10 % podané dávky a celková
renální exkrece aktivních a neaktivních fragmentů je 40 % dávky.

Zvláštní skupiny pacientů
Starší pacienti
Výsledky analýzy farmakokinetických dat ukazují, že kinetický profil sodné soli enoxaparinu se
při normálních renálních funkcích neliší u starších a mladších pacientů. Vzhledem ke
skutečnosti, že se renální funkce s věkem zhoršují, může dojít u starších pacientů ke snížení
eliminace sodné soli enoxaparinu (viz body 4.4, 4.2 a 5.2).

Porucha funkce jater
Ve studii, která proběhla u pacientů s pokročilou cirhózou léčených sodnou solí enoxaparinu
000 IU (40 mg) jednou denně byl pokles v maximu anti-Xa aktivity spojený se vzestupem
závažnosti poškození jater (hodnocené dle Child-Pugh kategorií). Tento pokles byl připisován
hlavně poklesu hladiny ATIII, sekundárně snížené syntéze ATIII u pacientů s poruchou jater.

Porucha funkce ledvin
Lineární vztah mezi plazmatickou clearance anti-Xa a clearance kreatininu v rovnovážném stavu
ukazuje, že zhoršení renálních funkcí vede ke snížení clearance sodné soli enoxaparinu. Po
opakovaném s.c. podání 4 000 IU jednou denně je anti-Xa expozice hodnocená podle AUC v
rovnovážném stavu mírně zvýšená u lehké (clearance kreatininu 50-80 ml/min) a při středně
závažné až závažné (clearance kreatininu 30-50 ml/min) poruše funkce ledvin krajně zvýšená.
U pacientů trpících těžkou renální insuficiencí (clearance kreatininu <30 ml/min) je AUC v
ustáleném stavu po opakovaném podání 4 000 anti-Xa IU (40 mg) jednou denně s.c.
signifikantně zvýšena (v průměru o 65 %) (viz body 4.4 a 4.2).

Hemodialýza
Po jednorázovém i.v. podání sodné soli enoxaparinu v dávce 25 IU, 50 IU nebo 100 IU/kg
(0,25; 0,5 nebo 1 mg/kg) byla jeho farmakokinetika podobná jako u kontrolované populace,
22
avšak AUC byla dvakrát vyšší než u kontrolované populace.

Tělesná hmotnost
V důsledku nižší, váze přizpůsobené clearance u obézních pacientů při subkutánní aplikaci,
dochází u obézních zdravých dobrovolníků (BMI 30-48 kg/m2) po opakovaném subkutánním
podání 150 anti-Xa IU/kg (1,5 mg/kg) jednou denně k mírnému zvýšení průměrné AUC aktivity
anti-Xa oproti kontrolní skupině neobézních pacientů, přestože maximální plasmatická hladina
anti-Xa aktivity není zvýšena. U obézních pacientů je po subkutánním podání nižší hmotností
ovlivněná clearance.

Při podání jednotlivé dávky 4 000 anti-Xa IU (40 mg) s.c. bez přizpůsobení dávky tělesné
hmotnosti pacienta bylo pozorováno, že expozice anti-Xa je o 52 % vyšší u žen o hmotnosti bod 4.4).

Farmakokinetické/farmakodynamické vztahy
Mezi sodnou solí enoxaparinu a trombolytiky nebyly při současném podání pozorovány žádné
farmakokinetické interakce.