Lipanthyl supra Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Přípravky snižující sérové lipidy/přípravky snižující cholesterol a
triglyceridy/ fibráty, ATC kód: C10 AB
Fenofibrát je derivát kyseliny fibrové, jehož účinky na úpravu hladiny lipidů u lidí jsou zprostředkovány
aktivací PPAR (Peroxisome Proliferator Activated Receptor type alpha).
Prostřednictvím aktivace PPAR fenofibrát zvyšuje lipolýzu a eliminaci aterogenních částic bohatých
na triglyceridy z plazmy, a to aktivací lipoprotein-lipázy a snížením tvorby apoproteinu CIII. Aktivace
PPAR také vyvolává zvýšení syntézy apoproteinů AI a AII.
Výše zmíněné účinky fenofibrátu na lipoproteiny vedou ke snížení frakcí o velmi nízké a nízké hustotě
(VLDL a LDL) obsahujících apoprotein B a ke zvýšení frakce o vysoké hustotě (HDL) obsahující
apoprotein AI a AII.

Kromě toho prostřednictvím úpravy syntézy a katabolismu VLDL frakce fenofibrát zvyšuje clearance
LDL a snižuje malé denzní LDL, jejichž hladiny jsou zvýšeny u aterogenního fenotypu lipoproteinu,
což je běžná porucha u pacientů s rizikem ischemické choroby srdeční.
Během klinických studií s fenofibrátem se celkový cholesterol snížil o 20 až 25 %, triglyceridy o 40 až
55 % a HDL cholesterol se zvýšil o 10 až 30 %.

U pacientů s hypercholesterolemií, u nichž byly hladiny LDL cholesterolu sníženy o 20 až 35 %, vedl
celkový účinek na cholesterol ke snížení poměru celkového cholesterolu k HDL cholesterolu, LDL
cholesterolu k HDL cholesterolu nebo Apo B k Apo AI. Všechny citované hodnoty jsou ukazateli
aterogenního rizika.

Existují důkazy, že léčba fibráty může snížit výskyt ischemické choroby srdce, ale nebylo prokázáno
snížení mortality z jakékoli příčiny v primární ani sekundární prevenci kardiovaskulárního onemocnění.
Lipidová studie ACCORD (Action to Control Cardiovascular Risk in Diabetes) představovala
randomizovanou, placebem kontrolovanou studii s 5518 pacienty s diabetem mellitus typu 2, léčených
kromě simvastatinu také fenofibrátem. Léčba fenofibrátem společně se simvastatinem nevykázala žádné
výrazné rozdíly ve srovnání s monoterapií simvastatinem v primárním kombinovaném výsledku u
nefatálního infarktu myokardu, nefatální mozkové mrtvice a kardiovaskulárního úmrtí (relativní riziko -
hazard ratio [HR] 0,92, 95% CI 0,79-1,08, p=0,32; absolutní snížení rizika: 0,74 %). V předem
specifikované podskupině dyslipidemických pacientů, kteří byli definováni jako pacienti v nejnižším
tercilu HDL-C (≤34 mg/dl nebo 0,88 mmol/l) a v nejvyšším tercilu TG (≥204 mg/dl nebo 2,3 mmol/l) u
počátečních hodnot, vykázala léčba fenofibrátem společně se simvastatinem relativní snížení o 31 % ve
srovnání s monoterapií simvastatinem v primárním kombinovaném výsledku (relativní riziko - hazard
ratio [HR] 0,69, 95% CI 0,49-0,97, p=0,03; absolutní snížení rizika: 4,95 %). Další analýza předem
specifikované podskupiny identifikovala statisticky významnou interakci u léčby dle pohlaví (p=0,01),
která naznačovala možný léčebný přínos kombinované léčby u mužů (p=0,037), ale také potenciálně
vyšší riziko u primárního výsledku u žen léčených kombinovanou léčbou ve srovnání s monoterapií
simvastatinem (p=0,069). Tato skutečnost nebyla u dříve zmíněné podskupiny pacientů s dyslipidemií
pozorována, ale nebyl zaznamenán ani žádný jasný důkaz přínosu u žen s dyslipidemií léčených
fenofibrátem společně se simvastatinem, a tak nelze možný škodlivý účinek u této podskupiny vyloučit.

Extravaskulární zásoby cholesterolu (tendinózní a tuberózní xanthomy) mohou být výrazně sníženy
nebo dokonce zcela eliminovány během léčby fenofibrátem.

U pacientů se zvýšenými hladinami fibrinogenu léčených fenofibrátem se ukázalo významné snížení
tohoto parametru jako u pacientů se zvýšenými hladinami Lp(a). Při léčbě fenofibrátem se snižují další
zánětlivé markery jako C reaktivní protein.

Urikosurický účinek fenofibrátu vedoucí ke snížení hladiny kyseliny močové přibližně o 25 % by měl
být dalším přínosem u dyslipidemických pacientů s hyperurikemií.
U fenofibrátu se ukázal antiagregační účinek na krevní destičky u zvířat a v klinické studii, kde se
ukázalo snížení agregace destiček vyvolané ADP, kyselinou arachidonovou a epinefrinem.