Glukóza 5 braun Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Vzhledem k tomu, že je roztok podáván intravenózně, je jeho biologická dostupnost 100 %.

Distribuce
Po infuzi je glukóza nejprve distribuována v intravaskulárním prostoru a poté přechází do
nitrobuněčného prostoru.

Biotransformace
Glukóza je glykolýzou metabolizována na pyruvát. Za aerobních podmínek je pyruvát kompletně
oxidován na oxid uhličitý a vodu. V podmínkách hypoxie se pyruvát mění na laktát. Laktát může
být částečně znovu zapojen do metabolismu glukózy (Coriho cyklus).
U pacientů s patologickými změnami metabolismu se mohou objevit poruchy využití glukózy
(glukózová intolerance). Sem patří především diabetes mellitus a stavy metabolického stresu (např.
během operace a po ní, závažná onemocnění, úrazy), porucha glukózové tolerance způsobená
hormony, která může vést až
k hyperglykémii bez exogenního přívodu substrátu. Hyperglykemie může – v závislosti na
závažnosti – vést k osmoticky podmíněným ztrátám tekutin ledvinami s následnou hypertonickou
dehydratací a hyperosmotickými poruchami včetně hyperosmotického kómatu.

Mezi metabolismem glukózy a elektrolytů existuje úzký vztah. Inzulin zprostředkovává pronikání
draslíku do buněk. Hořčík a fosfát jsou součástí enzymatických reakcí souvisejících s využitím
glukózy. Vzhledem k tomu, že se potřeba draslíku, hořčíku a fosfátu může zvýšit, může být nutné
hladiny těchto elektrolytů monitorovat a zajistit jejich přísun dle individuálních potřeb. Bez
přísunu elektrolytů může dojít především k srdečním a neurologickým poruchám.

Eliminace
Finální produkty kompletní oxidace glukózy jsou eliminovány plícemi (oxid uhličitý) a ledvinami
(voda).

Zdraví jedinci nevylučují ledvinami prakticky žádnou glukózu. U stavů s patologickým
metabolismem spojených s hyperglykemií (např. diabetes mellitus, posttraumatické stavy) je po
překročení maximální tubulární absorpční kapacity (při hladinách glukózy vyšších než 160–mg/dl neboli 8,8 – 9,9 mmol/l) glukóza vylučována i ledvinami (glykosurie).