Buprenorphine alkaloid Bezpečnost (v těhotenství)

Akutní toxicita buprenorfinu byla stanovena u myší a potkanů po perorálním a parenterálním podání.
Střední letální dávka (LD50) u myší byly 26, 94 a 261 mg/kg při intravenózním, intraperitoneálním a
perorálním podáním. Hodnoty LD50 u potkanů byly 35, 243 a 600 mg/kg při intravenózním,
intraperitoneálním a perorálním podáním.

Při chronickém podkožním podávání bíglům po dobu 1 měsíce, perorálním 1-měsíčním podáváním
opicím rhesus a potkanům a při intramuskulárním podávání paviánům po dobu 6 měsíců prokázal
buprenorfin významný úbytek tkáně a biochemickou toxicitu.

Studie teratogenních účinků u potkanů a králíků umožňují udělat závěr, že buprenorfin není
embryotoxický ani teratogenní a nemá významný účinek na dobu odstavení. U potkanů nebyl
zaznamenán žádný vliv na plodnost a obecně na reprodukční funkce, nicméně vysoké intramuskulární
dávky (5 mg/kg/den) matce způsobily potíže při porodu a vysokou neonatální úmrtnost.
Studie u potkanů a králíků prokázaly fetotoxicitu včetně postimplantační ztráty. Navíc, perorální
podávání vysokých dávek potkanům během gestace a laktace způsobilo lehké opoždění vývoje některých
neurologických funkcí u potomků (vzpřimovací reflex a reakce na vylekání).

U psů se po 52 týdenním podávání perorálních dávek 75 mg/kg/den vyskytly lehké až středně závažné
hyperplazie žlučovodu spolu s peribiliární cirhózou.