Bisoprolol pmcs Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: beta-blokátor, selektivní, ATC kód: C07AB07.
Bisoprolol-fumarát je vysoce selektivní blokátor beta1-adrenergních receptorů bez vnitřní
sympatomimetické aktivity (ISA) a membrány stabilizujícího efektu (MSA). Afinita k betareceptorům hladké svaloviny bronchů a cév a beta2-receptorům ovlivňujícím metabolickou regulaci je
nízká. Proto se obecně neočekává, že by bisoprolol-fumarát ovlivnil rezistenci dýchacích cest anebo
metabolické účinky zprostředkované beta2-receptory. Jeho beta1-selektivita přesahuje terapeutické
rozmezí dávkování.
Bisoprolol-fumarát nemá výrazný negativně inotropní účinek.
Bisoprolol-fumarát dosahuje maximálního účinku za 3 – 4 hodiny po perorálním podání. Eliminační
poločas 10 – 12 hodin poskytuje 24hodinový účinek po dávkování v jedné denní dávce.
Maximálního antihypertenzního účinku bisoprolol-fumarátu je obecně dosaženo po 2 týdnech.
Chronické srdeční selhání
Celkem 2 647 pacientů bylo zařazeno do studie CIBIS II. 83 % (n = 2 202) mělo srdeční selhání třídy
NYHA III a 17 % (n = 445) třídy NYHA IV. Všichni měli stabilizované chronické srdeční selhání
(ejekční frakce ≤ 35 %, na základě echokardiografie). Celková mortalita se snížila ze 17,3 % na
11,8 % (relativní snížení o 34 %). Bylo pozorováno snížení počtu náhlých úmrtí (3,6 % oproti 6,3 %,
relativní snížení o 44 %) a snížení počtu episod srdečního selhání vyžadujících hospitalizaci (12 %
oproti 17,6 %, relativní snížení o 36 %). Bylo též zjištěno významné zlepšení funkčního stavu podle
klasifikace NYHA. V průběhu zahájení léčby a během titrační fáze se vyskytly hospitalizace pro
bradykardii (0,53 %), hypotenzi (0,23 %) a akutní dekompenzaci (4,97 %), nebyly však častější než
v placebové skupině (0 %, 0,3 % a 6,74 %). Počet cévních mozkových příhod fatálních nebo
s trvalými následky během celkové doby studie byl 20 ve skupině léčených bisoprolol-fumarátem a ve skupině s placebem.
Studie CIBIS III sledovala 1 010 pacientů ve věku ≥ 65 let s mírným až středně těžkým chronickým
srdečním selháním (NYHA třídy II nebo III) a s ejekční frakcí levé komory ≤ 35 %, kteří dosud nebyli
léčeni ACE inhibitory, beta-blokátory ani blokátory angiotensinového receptoru. Pacienti byli léčeni
kombinací bisoprolol-fumarátu a enalaprilu po dobu 6–24 měsíců po předchozí úvodní šestiměsíční
léčbě bisoprolol-fumarátem nebo enalaprilem.
Byl zaznamenán trend směrem k vyššímu výskytu zhoršení srdečního selhání, když byl bisoprolol-
fumarát podáván jako úvodní šestiměsíční léčba. V analýze „per protocol“ nebyly prokázány horší
výsledky, když bisoprolol-fumarát byl použit jako první, oproti výsledkům, kdy jako první byl použit
enalapril, obě strategie zahájení léčby chronického srdečního selhávání vykázaly podobnou frekvenci
primárního kombinovaného kritického bodu hodnocení, úmrtí a hospitalizace, ke konci studie (32,4 %
ve skupině s bisoprolol-fumarátem oproti 33,1 % ve skupině s enalaprilem jako prvním léčivem,
v populaci „per protocol“). Studie ukázala, že bisoprolol-fumarát se může použít také u starších
pacientů s mírným až středním stupněm chronického srdečního selhávání.
Hypertenze nebo angina pectoris
Tak jako u ostatních beta1-sympatolytik je mechanismus působení u hypertenze nejasný. Je však
známo, že bisoprolol-fumarát výrazně snižuje aktivitu reninu v plazmě.
Bisoprolol-fumarát snižuje odpověď na sympatoadrenální aktivitu prostřednictvím blokády srdečních
beta-receptorů. To vyvolává snížení srdeční frekvence a kontraktility, čímž se sníží nároky srdečního
svalu na přívod kyslíku, což je požadovaný účinek u anginy pectoris (ischemické choroby srdeční).
Při akutním podání pacientům s ischemickou chorobou srdeční bez chronického srdečního selhání
bisoprolol-fumarát snižuje tepovou frekvenci a tepový objem, a tím i minutový srdeční objem a
spotřebu kyslíku. Při dlouhodobém podávání se snižuje počáteční zvýšená periferní rezistence.