Atenobene Farmakodynamické vlastnosti

Strana 6 (celkem 8)
Farmakoterapeutická skupina: Beta-blokátory selektivní.
ATC kód: C07AB
Atenolol patří do skupiny betablokátorů. Snižuje sympatoadrenergní stimulaci srdce kompeticí s
katecholaminy převážně na beta1 receptorech. Následkem toho dochází ke zpomalení přenosu
vzruchu v AV uzlu, snižuje se srdeční frekvence a minutový výdej, což vede ke snížení srdeční
práce. Dále dochází ke snížení systolického a diastolického tlaku, a to jak v klidu, tak i při zátěži, k
inhibici tachykardie indukované isoprenalinem a k redukci ortostatické tachykardie.
Kardioselektivita byla prokázána na zdravých dobrovolnících, kde atenolol nevedl k redukci
vazodilatace vyvolané isoprenalinem ve srovnání s propranololem v ekvivalentní dávce. U astmatiků
dávka atenololu vedla k menšímu vzestupu rezistence dýchacích cest ve srovnání s propranololem a
byla provázena vyšším účinkem na klidovou tepovou frekvenci. V placebem kontrolované
srovnávací studii ekvipotentních orálních dávek různých betablokátorů vykazoval atenolol
signifikantně nižší pokles FEV1 nežli neselektivní betablokátory a na rozdíl od nich neinhiboval
bronchodilataci vyvolanou isoprenalinem. Negativně chronotropní účinek atenololu, způsobený
betablokádou SA uzlu, prodlužuje délku sinusového cyklu a repolarizaci sinusového uzlu. Vodivost
v AV uzlu je rovněž zpomalená.
V kontrolovaných klinických studiích bylo prokázáno snížení tlaku krve přetrvávající po dobu
24 hodin po podání atenololu. Rovněž byl v této indikaci prokázán aditivní účinek s thiazidovými
diuretiky. Atenolol lze kombinovat i s methyldopou, hydralaziny a prazosinem, přičemž výsledné
snížení krevního tlaku bylo výraznější nežli při použití samotného atenololu. Zvyšování jeho dávky
nad 100 mg/den nevede ke zvýraznění antihypertenzního účinku. Mechanizmus antihypertenzního
působení betablokátorů není zcela objasněn. Možné mechanismy zahrnují: 1) kompetitivní
antagonismus vůči katecholaminům na periférních adrenergních receptorech, vedoucí ke snížení
srdečního výdeje; 2) centrální účinek vedoucí ke snížení sympatické aktivity na periferii; 3) snížení
aktivity reninu. Studie neprokázaly snížení antihypertenzního účinku při dlouhodobém podávání
atenololu.
Blokádou pozitivně ino- a chronotropního účinku katecholaminů a snížením tlaku krve snižuje
atenolol spotřebu kyslíku v myokardu, což je výhodné pro dlouhodobou léčbu nemocných se
syndromem anginy pectoris. Na druhé straně však může atenolol spotřebu kyslíku zvýšit a to tak, že
prodlužuje délku svalových vláken v oblasti levé komory a zvyšuje enddiastolický tlak. Toto platí
zejména u nemocných se srdečním selháním.
V multicentrické studii ISIS-1, zahrnující více než 16 000 pacientů se suspektním infarktem
myokardu, byli pacienti randomizováni do dvou skupin. Jedna skupina (více než 8 000 nemocných)
byla léčena klasickou terapií a atenololem, druhá skupina pouze klasickou terapií. Pro podávání
atenololu byli vyloučeni nemocní se srdeční frekvencí < 50 tepů/min. a nebo systolickým tlakem
< 100 mm Hg nebo pacienti s jinými kontraindikacemi pro podávání betablokátorů. Léčba byla
zahájena v průměru 5,0 ± 2,7 hodin po nástupu stenokardií, u 38 % pacientů do 4 hodin. Skupina
léčených atenololem zahajovala i.v. aplikací, p.o. podávání následovalo 15 minut po i.v. aplikaci
dávkou 50 mg atenololu, za 12 hodin následovalo podání dalších 50 mg. Druhý až sedmý den užívali
pacienti 1krát 100 mg nebo 2krát 50 mg denně. Počet úmrtí v období 0.-7. den byl ve skupině léčené
atenololem signifikantně nižší (3,89 %) oproti skupině kontrolní (4,5 %). Nejvýraznější byl tento
rozdíl 0.-1. den.
Mechanismus, kterým atenolol snižuje mortalitu těchto pacientů, není objasněn. Dalším pozitivním
efektem podávání atenololu je např. snížení počtu komorových extrasystol, snížení frekvence a
intenzity stenokardií a menší elevace srdečních enzymů.