Airflusan sprayhaler Užívání po expiraci, upozornění a varování

Airflusan Sprayhaler není určen k léčbě akutních symptomů astmatu; ty vyžadují použití
inhalačního bronchodilatancia s rychlým a krátkodobým účinkem. Pacientům je třeba doporučit, aby
tento úlevový inhalátor měli stále při sobě.

Podávání přípravku Airflusan Sprayhaler se nemá zahajovat během exacerbací, ani při výrazně nebo
rychle se zhoršujícím astmatu.

V průběhu léčby přípravkem Airflusan Sprayhaler může dojít k výskytu závažných nežádoucích
příhod nebo exacerbací souvisejících s astmatem. Pacienti mají být požádáni, aby pokračovali
v léčbě, ale vyhledali radu lékaře, pokud příznaky astmatu nejsou pod kontrolou nebo se zhorší po
zahájení léčby přípravkem Airflusan Sprayhaler.

Rostoucí potřeba aplikace úlevové léčby nutné k úpravě vzniklých příznaků (krátkodobě působících
bronchodilatačních léčiv), nebo snížené odpovědi na úlevovou léčbu svědčí o zhoršení kontroly
onemocnění a pacienti mají být zkontrolováni lékařem.

Náhlé a progresivní zhoršení kontroly astmatu může ohrožovat život, a pacient má proto neodkladně
absolvovat lékařské vyšetření. Je třeba zvážit zintenzivnění léčby kortikosteroidy.

Postupné snižování dávky Airflusan Sprayhaler může být zváženo, jakmile jsou astmatické příznaky
pod kontrolou. Je důležité, aby tito pacienti byli pravidelně sledováni po dobu snižování dávek. Má
být použita nejnižší účinná dávka přípravku Airflusan Sprayhaler (viz bod 4.2).

Vzhledem k riziku exacerbace příznaků se léčba přípravkem Airflusan Sprayhaler u pacientů s
bronchiálním astmatem nemá náhle přerušit. Titrace k nižším dávkám se má provádět pod dohledem
lékaře.

Airflusan Sprayhaler, podobně jako ostatní inhalační přípravky obsahující kortikosteroidy, se má
podávat se zvýšenou opatrností pacientům s aktivní nebo klidovou formou plicní tuberkulózy a
plísňovou, virovou nebo jinou infekcí dýchacích cest. Je-li indikováno, je nutno ihned zahájit
odpovídající léčbu.

Vzácně může Airflusan Sprayhaler ve vysokých terapeutických dávkách vyvolat srdeční arytmie,
jako např. supraventrikulární tachykardie, extrasystolie a fibrilace síní a mírné přechodné snížení
draslíku v séru. Proto má být Airflusan Sprayhaler podáván s opatrností pacientům se závažnými
kardiovaskulárními poruchami nebo abnormalitami srdečního rytmu a pacientům s diabetes mellitus,
tyreotoxikózou, nekorigovanou hypokalemií nebo pacientům s predispozicí k nízké hladině
plazmatického draslíku.

Velmi vzácně bylo hlášené zvýšení krevní hladiny glukosy (viz bod 4.8) a tuto skutečnost musí
vzít v potaz lékař předepisující tento lék pacientům s anamnézou diabetes mellitus.

Stejně jako při podávání jiných inhalačních přípravků může po inhalaci přípravku Airflusan
Sprayhaler dojít k paradoxnímu bronchospazmu s bezprostředním zhoršením pískotů (hvízdavého
dýchání) a k dušnosti po inhalaci. Paradoxní bronchospasmus reaguje na bronchodilatancia s
rychlým nástupem účinku a má být léčen okamžitě. V takovém případě je nutné aplikaci přípravku
Airflusan Sprayhaler okamžitě ukončit, znovu zhodnotit stav pacienta a podle potřeby zahájit jinou
terapii.

V důsledku léčby β2 agonisty byly pozorovány farmakologické nežádoucí účinky, jako jsou třes,
palpitace a bolesti hlavy, avšak s tendencí k odeznívání a slábnutí při pravidelné terapii.

Při podávání jakéhokoli inhalačního kortikosteroidu se mohou vyskytnout systémové účinky,
zejména při vysokých dávkách podávaných dlouhodobě. Tyto účinky jsou mnohem méně
pravděpodobné než u podávání perorálních kortikosteroidů. K možným systémovým účinkům patří
Cushingův syndrom, cushingoidní rysy, suprese funkce nadledvin, pokles minerální kostní hustoty,
šedý zákal, zelený zákal a velmi vzácně řada psychologických a behaviorálních poruch zahrnujících
psychomotorickou hyperaktivitu, poruchy spánku, úzkost, deprese nebo agresivitu (zejména u dětí).
Proto je důležité, aby byli pacienti pravidelně sledováni a dávka inhalačního kortikosteroidu
byla snížena na nejnižší dávku, při které je zachována účinná kontrola astmatu.

Dlouhodobá léčba pacientů vysokými dávkami inhalačních kortikosteroidů může způsobit útlum
adrenálních funkcí a akutní adrenální krizi. Velmi vzácně byl popsán výskyt adrenální suprese a
akutní adrenální krize při podávání flutikason-propionátu v dávkách mezi 500 a 1000 mikrogramů.
Situace, které mohou vést ke spuštění akutní adrenální krize zahrnují trauma, chirurgický zákrok,
infekci nebo jakoukoliv náhlou redukci dávky. Tento stav se typicky projeví nespecifickými
příznaky a mohou zahrnovat nechutenství, bolest břicha, váhový úbytek, únavu, bolest hlavy,
nevolnost, zvracení, hypotenzi, poruchy vědomí, hypoglykemii a křeče. V obdobích stresové zátěže
nebo elektivních chirurgických výkonů se má zvažovat doplňkové krytí systémovým
kortikosteroidem.

Porucha zraku
U systémového i lokálního použití kortikosteroidů může být hlášena porucha zraku. Pokud se u

pacienta objeví symptomy, jako je rozmazané vidění nebo jiné poruchy zraku, má být zváženo
odeslání pacienta k očnímu lékaři za účelem vyšetření možných příčin, mezi které patří katarakta,
glaukom nebo vzácná onemocnění, např. centrální serózní chorioretinopatie (CSCR), která byla
hlášena po systémovém i lokálním použití kortikosteroidů.

Jelikož systémová absorpce salmeterolu a flutikason-propionátu se velkou měrou uskutečňuje přes
plíce, použití spaceru s odměřovacím dávkovacím inhalátorem může zvýšit dostupnost přípravku v
plicích. Je třeba připomenout, že by to mohlo vést ke zvýšení rizika systémových nežádoucích
účinků. Farmakokinetické údaje jednotlivých dávek (spacery umyté v roztoku saponátu a ponechané
odkapat dosucha před použitím) prokázaly, že systémová expozice salmeterolu a flutikason-
propionátu se může až dvakrát zvýšit v případě použití Volumatic spaceru s přípravkem Airflusan
Sprayhaler v porovnání se spacerem AeroChamber Plus (viz bod 5.2).

Přínosem terapie inhalačním flutikason-propionátem má být minimalizace potřeby perorálních
kortikosteroidů, ovšem pacienti převádění z perorálních kortikosteroidů mohou být z hlediska
narušené adrenální rezervy rizikoví značně dlouhou dobu. Proto tito pacienti mají být léčeni se
zvláštní opatrností a pravidelně má být monitorována adrenokortikální funkce. Rizikovými mohou být
také pacienti, kteří v minulosti absolvovali akutní terapii vysokými dávkami kortikosteroidů.
Možnost této reziduální dysfunkce je nutné mít na paměti v každé akutní nebo elektivní situaci,
která pravděpodobně je nebo bude situací stresovou a v těchto případech je třeba zvážit náležitou
léčbu kortikosteroidy. Před elektivními výkony je možné konzultovat rozsah adrenální dysfunkce se
specialistou.

Ritonavir může značně zvýšit koncentraci flutikason-propionátu v plazmě. Současnému podávání
je proto třeba se vyhnout, pokud možný přínos pro pacienta nepřeváží riziko vzniku systémových
nežádoucích účinků léčby kortikosteroidy. V takovém případě je třeba pacienty sledovat z
hlediska systémových nežádoucích účinků kortikosteroidů. Při kombinaci flutikason-propionátu s
jinými silnými inhibitory izoenzymu CYP3A, včetně léčivých přípravků obsahujících kobicistat,
je také zvýšené riziko vzniku systémových nežádoucích účinků (viz bod 4.5).

V 3leté studii u pacientů s chronickou obstrukční plicní nemoci (CHOPN) používajících
salmeterol a flutikason - propionát ve fixní kombinaci ve srovnání s placebem byl hlášen zvýšený
výskyt infekcí dolních cest dýchacích (zvláště pneumonie a bronchitidy (viz bod 4.8). V 3leté
studii CHOPN byli starší pacienti, pacienti s nižším body mass indexem (< 25 kg/m2) a pacienti s
velmi závažnou formou onemocnění (FEV1 < 30% náležité hodnoty) nejvíce ohrožení rizikem
vzniku pneumonie bez ohledu na léčbu. U pacientů s CHOPN mají lékaři zůstat ostražitými pro
možnost vývoje pneumonie a dalších infekcí dolních cest dýchacích, jelikož klinické rysy těchto
infekcí a exacerbací se často překrývají. Jestliže pacient se závažnou formou CHOPN prodělal
pneumonii, léčba salmeterolem a flutikason-propionátem má být přehodnocená. U pacientů s
CHOPN nebyla bezpečnost a účinnost přípravku Airflusan Sprayhaler hodnocena, proto tento
přípravek není indikován k léčbě CHOPN.

Údaje z velké klinické studie (the Salmeterol Multi-Centre Astma Research Trial, SMART)
naznačily, že afro-američtí pacienti měli zvýšené riziko výskytu závažných respiračních
nežádoucích příhod nebo úmrtí během užívání salmeterolu ve srovnání s placebem (viz bod 5.1).
Není známo, zda k tomu došlo na základě farmakogenetiky, nebo jiných faktorů. Pacienti
černošského afrického nebo afro-karibského původu proto mají pokračovat v léčbě, ale zároveň
by měli vyhledat radu lékaře, pokud nejsou příznaky astmatu pod kontrolou nebo se zhorší v
době užívání přípravku Airflusan Sprayhaler.

Současné užití systémově podávaného ketokonazolu významně zvyšuje systémovou expozici
salmeterolu. To může vést ke zvýšení incidence systémových účinků (např. prodloužení QTc
intervalu a palpitacím). Pokud prospěch z léčby salmeterolem nepřeváží možné zvýšení rizika jeho
systémových nežádoucích účinků, je třeba se společné léčbě s ketokonazolem nebo s dalšími silnými
inhibitory CYP3A4 vyvarovat (viz bod 4.5).