Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Abirateron Pharmagen 500 mg potahované tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna potahovaná tableta obsahuje 500 mg abirateron-acetátu, což odpovídá 446,3 mg abirateronu.
Pomocné látky se známým účinkem
Jedna potahovaná tableta obsahuje 85,5 mg laktózy (jako monohydrát).
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Potahovaná tableta
Žluté, podlouhlé potahované tablety s vyraženým „A436“ na jedné straně.
Rozměry: přibližně 19 mm x 8,2 mm.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Přípravek Abirateron Pharmagen je indikován spolu s prednisonem nebo prednisolonem:
• k léčbě nově diagnostikovaného, vysoce rizikového metastazujícího hormonálně
senzitivního karcinomu prostaty (metastatic hormone sensitive prostate cancer, mHSPC)
u dospělých mužů v kombinaci s androgen-deprivační léčbou (ADT) (viz bod 5.1)
• k léčbě metastazujícího karcinomu prostaty rezistentního na kastraci (metastatic
castration resistant prostate cancer, mCRPC) u dospělých mužů, kteří jsou
asymptomatičtí nebo mírně symptomatičtí po selhání androgen-deprivační léčby, a u
nichž dosud nebyla chemoterapie klinicky indikována (viz bod 5.1)
• k léčbě mCRPC u dospělých mužů, jejichž onemocnění progredovalo při
chemoterapeutickém režimu založeném na docetaxelu nebo po něm.
4.2 Dávkování a způsob podání
Tento přípravek je předepisován lékařem se specializací v příslušném oboru.
Dávkování
Doporučená dávka je 1 000 mg (dvě 500mg tablety) jako jednorázová denní dávka, která se nesmí
užít s jídlem (viz „Způsob podání“ níže). Užívání tablet s jídlem zvyšuje systémovou expozici
abirateronu (viz body 4.5 a 5.2).
Dávkování prednisonu nebo prednisolonu
Při mHSPC se Abirateron Pharmagen užívá s 5 mg prednisonu nebo prednisolonu denně.
Při mCRPC se Abirateron Pharmagen užívá s 10 mg prednisonu nebo prednisolonu denně.
U pacientů bez chirurgické kastrace musí léková kastrace pomocí analogu hormonu uvolňujícího
luteinizační hormon (LHRH) během léčby pokračovat.
Doporučené sledování
Před zahájením léčby, každé dva týdny během prvních tří měsíců léčby a dále jednou měsíčně je nutno
měřit hodnoty aminotransferáz v séru. Jednou měsíčně je nutno kontrolovat krevní tlak, hladinu
draslíku v séru a retenci tekutin. Pacienty se závažným rizikem městnavého srdečního selhání je však
nutno během prvních 3 měsíců léčby monitorovat každé 2 týdny a dále měsíčně (viz bod 4.4).
U pacientů s preexistující hypokalemií nebo u pacientů, u kterých se během léčby přípravkem
Abirateron Pharmagen vyvine hypokalemie, je nutno zvážit udržování hladin draslíku pacienta na ≥
4,0 mmol/l.
U pacientů, u kterých se vyvinou toxicity stupně ≥ 3, včetně hypertenze, hypokalemie, edému a jiných
nemineralokortikoidních toxicit, je nutno léčbu ukončit a zahájit potřebná léčebná opatření. Léčbu
přípravkem Abirateron Pharmagen nelze obnovit, dokud se příznaky toxicity nezlepší na stupeň nebo k počátečním hodnotám.
V případě vynechání dávky buď přípravku Abirateron Pharmagen nebo prednisonu či prednisolonu se
v léčbě pokračuje další den obvyklou denní dávkou.
Hepatotoxicita
U pacientů, u nichž se během léčby vyvine hepatotoxicita [zvýšení alaninaminotransferázy (ALT)
nebo aspartátaminotransferázy (AST) nad 5násobek horní hranice normálu (ULN)], je nutno okamžitě
přerušit léčbu (viz bod 4.4). Obnovení léčby po návratu funkčních jaterních testů k výchozímu stavu
u pacienta může být provedeno sníženou dávkou 500 mg (jedna tableta) jednou denně. U pacientů,
u nichž byla léčba znovu zahájena, je nutno monitorovat aminotransferázy alespoň jednou za dva
týdny po dobu tří měsíců a dále jednou za měsíc. Objeví-li se hepatotoxicita i u snížené dávky 500 mg
denně, má být léčba ukončena.
Objeví-li se závažná hepatotoxicita (ALT nebo AST 20x ULN) kdykoli během léčby, je
nutno léčbu ukončit a u těchto pacientů nemá být léčba znovu zahájena.
Porucha funkce jater
U pacientů s již existující lehkou poruchou funkce jater, Child-Pugh třídy A, není nutná úprava dávky.
Ukázalo se, že středně těžká porucha funkce jater (Child-Pugh třídy B) zvyšuje systémovou expozici
abirateronu po jednorázovém perorálním podání 1 000 mg abirateron-acetátu přibližně čtyřikrát (viz
bod 5.2). Neexistují údaje o klinické bezpečnosti a účinnosti opakovaných dávek abirateron-acetátu po
podání pacientům se středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce jater (Child-Pugh třídy B nebo C).
Nelze předpokládat žádnou úpravu dávky. U pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater je nutno
užití přípravku Abirateron Pharmagen důkladně posoudit, přínos má jasně převažovat možné riziko
(viz body 4.2 a 5.2). Pacientům s těžkou poruchou funkce jater se přípravek Abirateron Pharmagen
nesmí podávat (viz body 4.3, 4.4 a 5.2).
Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin není nutná úprava dávky (viz bod 5.2). U pacientů s karcinomem
prostaty a těžkou poruchou funkce ledvin však nejsou žádné klinické zkušenosti. U těchto pacientů je
nutná opatrnost (viz bod 4.4).
Pediatrická populace
Neexistuje žádné relevantní použití abirateron-acetátu u pediatrické populace.
Způsob podání
Přípravek Abirateron Pharmagen je určen k perorálnímu podání.
Tablety se musí užívat v jedné dávce jednou denně nalačno. Přípravek Abirateron Pharmagen se musí
užívat nejméně dvě hodiny po jídle a po užití přípravku Abirateron Pharmagen se nesmí jíst alespoň
jednu hodinu. Tablety se musí polykat celé a zapíjejí se vodou.
4.3 Kontraindikace
- Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
- Těhotné ženy nebo ženy, které mohou otěhotnět (viz bod 4.6).
- Těžká porucha funkce jater [Child-Pugh třídy C (viz body 4.2, 4.4 a 5.2)].
- Přípravek Abirateron Pharmagen s prednisonem nebo prednisolonem je kontraindikován v
kombinaci s Ra- 223.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Hypertenze, hypokalemie, retence tekutin a srdeční selhání způsobené vzestupem mineralokortikoidů
Přípravek Abirateron Pharmagen může způsobit hypertenzi, hypokalemii a retenci tekutin (viz bod
4.8) jako důsledek zvýšených hladin mineralokortikoidů, které se objeví na základě inhibice CYP(viz bod 5.1). Při současném podání s kortikoidem dojde ke snížení vylučování adrenokortikotropního
hormonu (ACTH), což má za následek snížení incidence a závažnost těchto nežádoucích účinků.
Opatrnost je nutná při léčbě pacientů, u nichž může zvýšení krevního tlaku, hypokalemie (např. u
pacientů užívajících srdeční glykosidy) nebo retence tekutin (např. u pacientů se srdečním selháním,
závažnou nebo nestabilní anginou pectoris, recentním infarktem myokardu nebo komorovou arytmií a
u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin) negativně ovlivnit jejich základní onemocnění.
Přípravek Abirateron Pharmagen je nutno užívat s opatrností u pacientů s anamnézou
kardiovaskulárního onemocnění. Studie fáze 3 s abirateron-acetátem vyloučila pacienty s
nekontrolovanou hypertenzí, klinicky významným onemocněním srdce, které se manifestovalo jako
infarkt myokardu, nebo s arteriálními trombotickými příhodami v posledních 6 měsících, pacienty se
závažnou nebo nestabilní anginou pectoris nebo selháním srdce třídy III nebo IV (studie 301) podle
New York Heart Association (NYHA) nebo srdečním selháním třídy II až IV (studie 3011 a 302) nebo
se sníženou ejekční frakcí pod 50 %. Ze studií 3011 a 302 byli vyloučeni pacienti s fibrilací síní nebo
dalšími srdečními arytmiemi vyžadujícími podávání léčiv. Bezpečnost u pacientů s ejekční frakcí levé
komory (LVEF) < 50 % nebo třídy III nebo IV NYHA srdečního selhání (ve studii 301) nebo třídy II
až IV srdečního selhání (ve studiích 3011 a 302) nebyla stanovena (viz body 4.8 a 5.1).
Před zahájením léčby pacientů s významným rizikem městnavého srdečního selhání (např.
s anamnézou srdečního selhání, nekontrolované hypertenze nebo srdečních příhod, jako například
ischemická choroba srdeční) je nutno zvážit zhodnocení srdečních funkcí (např. echokardiogram).
Před zahájením léčby přípravkem Abirateron Pharmagen je nutno léčit srdeční selhání a optimalizovat
funkci srdce. Je nutno upravit a kontrolovat hypertenzi, hypokalemii a retenci tekutin. Během léčby je
nutno monitorovat krevní tlak, sérové hladiny draslíku, retenci tekutin (přírůstek tělesné hmotnosti,
periferní otoky) a další známky a příznaky městnavého srdečního selhání každé 2 týdny během měsíců a dále měsíčně, a abnormality korigovat. U pacientů s hypokalemií bylo pozorováno
prodloužení QT intervalu v souvislosti s léčbou abirateron-acetátem. Posouzení funkce srdce se
provede, jak je klinicky indikováno, zahájí se vhodná léčba, a je-li přítomen klinicky významný pokles
funkce srdce (viz bod 4.2), zváží se ukončení léčby tímto přípravkem.
Hepatotoxicita a porucha funkce jater
V kontrolovaných klinických studiích se vyskytla významná zvýšení hodnot jaterních enzymů, což
vedlo k ukončení léčby nebo změnám dávkování (viz bod 4.8). Před zahájením léčby, každé dva týdny
během prvních tří měsíců léčby a dále jednou měsíčně je nutno měřit hodnoty aminotransferáz v séru.
Objeví-li se klinické příznaky, které ukazují na hepatotoxicitu, je nutno okamžitě stanovit
aminotransferázy v séru. Pokud kdykoli dojde ke zvýšení ALT nebo AST nad 5násobek ULN, je
nutno léčbu přerušit a pečlivě sledovat funkci jater. Obnovení léčby lze provést po navrácení jaterních
testů pacienta k výchozím hodnotám a s podáváním nižší dávky (viz bod 4.2).
Vyvine-li se u pacientů kdykoli během léčby závažná hepatotoxicita (ALT nebo AST odpovídající
20násobku ULN), je nutno léčbu ukončit a u těchto pacientů se nemá léčba znovu zahajovat.
Pacienti s aktivní nebo symptomatickou virovou hepatitidou byli z klinických studií vyloučeni;
neexistují tedy údaje, které by použití abirateron-acetátu v této populaci podporovaly.
Nejsou dostupné údaje o klinické bezpečnosti a účinnosti opakovaných dávek abirateron-acetátu při
podání pacientům se středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce jater (Child-Pugh třídy B nebo C).
U pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater je nutno užití přípravku Abirateron Pharmagen
důkladně posoudit, přínos má jasně převažovat možné riziko (viz body 4.2 a 5.2). Pacientům s
těžkou poruchou funkce jater se přípravek Abirateron Pharmagen nesmí podávat (viz body 4.2, 4.3 a
5.2).
Během postmarketingového sledování byly vzácně hlášeny případy akutního selhání jater a
fulminantní hepatitidy, některé s fatálními následky (viz bod 4.8).
Ukončení léčby kortikosteroidy a zvládání stresových situací
Je-li ukončeno podávání prednisonu nebo prednisolonu, je nutná opatrnost a pacienty je nutno
monitorovat, zda se u nich nerozvíjí adrenokortikální insuficience. Pokračuje-li se v léčbě přípravkem
Abirateron Pharmagen po vysazení kortikosteroidů, je nutno pacienty sledovat, zda se u nich neobjeví
příznaky zvýšené hladiny mineralokortikoidů (viz informace výše).
U pacientů, kterým je podáván prednison nebo prednisolon a kteří jsou vystaveni neobvyklému stresu,
může být indikováno zvýšené dávkování kortikosteroidů před stresovou situací, během ní i po ní.
Kostní denzita
U mužů s pokročilým metastazujícím karcinomem prostaty se může vyskytnout snížená kostní
denzita. Podávání přípravku Abirateron Pharmagen v kombinaci s glukokortikoidy může tento účinek
zvýšit.
Pacienti, kterým byl dříve podáván ketokonazol
U pacientů, kterým byl k léčbě karcinomu prostaty dříve podáván ketokonazol, lze očekávat snížený
výskyt odpovědí.
Hyperglykemie
Užívání glukokortikoidů může zvyšovat hyperglykemii, proto je u pacientů s diabetem nutno často
měřit glykemii.
Hypoglykemie
Při podávání abirateron-acetátu v kombinaci s prednisonem/prednisolonem pacientům s
preexistujícím diabetem užívajícím pioglitazon nebo repaglinid (viz bod 4.5) byly hlášeny případy
hypoglykemie; proto je u pacientů s diabetem nutno často měřit glykemii.
Užívání s chemoterapií
Bezpečnost a účinnost současného užívání abirateron-acetátu s cytotoxickou chemoterapií nebyly
stanoveny (viz bod 5.1).
Potenciální rizika
U mužů s metastazujícím karcinomem prostaty, včetně pacientů léčených přípravkem Abirateron
Pharmahgen, se mohou objevit anemie a sexuální dysfunkce.
Účinky na kosterní svalstvo
U pacientů léčených abirateron-acetátem byly hlášeny případy myopatie a rhabdomyolýzy. Většina
případů se vyvinula během prvních 6 měsíců léčby a ustoupila po ukončení podávání abirateron-
acetátu. U pacientů léčených současně léčivými přípravky, o kterých je známo, že jsou spojeny s
myopatií/rhabdomyolýzou, se doporučuje opatrnost.
Interakce s jinými léčivými přípravky
Z důvodu rizika snížené expozice abirateronem (viz bod 4.5) je nutné vyvarovat se během léčby
podávání silných induktorů CYP3A4, ledaže by nebyla dispozici jiná alternativní terapeutická léčba.
Kombinace abirateronu a prednisonu/prednisolonu s Ra-Léčba abirateronem a prednisonem/prednisolonem v kombinaci s Ra-223 je kontraindikována (viz bod
4.3) z důvodu zvýšeného rizika fraktur a sklonu ke zvýšené mortalitě mezi asymptomatickými nebo
mírně symptomatickými pacienty s karcinomem prostaty, což bylo pozorováno v klinických studiích.
Následnou léčbu Ra-223 se doporučuje nezahajovat alespoň 5 dní po poslední dávce přípravku
Abirateron Pharmagen v kombinaci s prednisonem/prednisolonem.
Pomocné látky
Tento léčivý přípravek obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí
galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek
užívat.
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol sodíku (23 mg) v jedné dávce, to znamená, že je v
podstatě „bez sodíku“.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Vliv potravy na abirateron
Podání s jídlem významně zvyšuje absorpci abirateronu. Účinnost a bezpečnost při podávání
s jídlem nebyla stanovena, proto se nesmí tento přípravek užívat s jídlem (viz body 4.2 a 5.2).
Interakce s jinými léčivými přípravky
Potenciál jiných léčivých přípravků ovlivňovat expozice abirateronu
V klinické studii farmakokinetických interakcí u zdravých dobrovolníků, kteří byli předléčeni
rifampicinem, silným induktorem CYP3A4, v dávce 600 mg denně po dobu 6 dní, po které
následovala jednorázová dávka 1 000 mg abirateron-acetátu, se průměrná plazmatická AUC∞
abirateronu snížila o 55 %.
Během léčby je nutno se vyvarovat podávání silných induktorů CYP3A4 (např. fenytoinu,
karbamazepinu, rifampicinu, rifabutinu, rifapentinu, fenobarbitalu, třezalce tečkované [Hypericum
perforatum]), ledaže by nebyla k dispozici jiná alternativní léčba.
V samostatné klinické studii farmakokinetických interakcí u zdravých dobrovolníků nemělo
současné podávání ketokonazolu, silného inhibitoru CYP3A4, klinicky významný účinek na
farmakokinetiku abirateronu.
Potenciál ovlivňovat expozice jiných léčivých přípravků
Abirateron je inhibitorem jaterních enzymů CYP2D6 a CYP2C8 metabolizujících léky. Ve studii, kde
se stanovovaly účinky abirateron-acetátu (podaného spolu s prednisonem) na jednorázovou dávku
dextromethorfanu, který je substrátem CYP2D6, byla systémová expozice (AUC) dextromethorfanu
zvýšena přibližně 2,9násobně. AUC24 dextrorfanu, aktivního metabolitu dextromethorfanu, byla
zvýšena přibližně o 33 %.
Opatrnost je nutná při současném podávání s léčivými přípravky aktivovanými nebo
metabolizovanými CYP2D6, zejména s léčivými přípravky, které mají úzkou terapeutickou šíři. Je
nutno zvážit snížení dávek léčivých přípravků metabolizovaných CYP2D6 s úzkou terapeutickou šíří.
Příkladem léčivých přípravků metabolizovaných CYP2D6 jsou metoprolol, propranolol, desipramin,
venlafaxin, haloperidol, risperidon, propafenon, flekainid, kodein, oxykodon a tramadol (poslední tři
léčivé látky potřebují CYP2D6 k vytvoření svých účinných analgetických metabolitů).
V klinické studii lékových interakcí týkajících se CYP2C8 u zdravých jedinců byla systémová
expozice AUC pioglitazonu zvýšena o 46 % a AUC aktivních metabolitů pioglitazonu M-III a M-IV
byla u každého snížena o 10 %, pokud byl pioglitazon podáván společně s jednorázovou dávkou 1 mg abirateron-acetátu. U pacientů mají být sledovány známky toxicity související se substráty
CYP2C8 s úzkým terapeutickým indexem, jsou-li užívány současně. Příklady léčivých přípravků
metabolizovaných pomocí CYP2C8 zahrnují pioglitazon a repaglinid (viz bod 4.4).
Údaje získané in vitro ukázaly, že hlavní metabolity abirateron-sulfát a N-oxid abirateron-sulfát
inhibují jaterní transportér OATP1B1 a v důsledku toho může dojít ke zvýšení koncentrace léčivých
látek vylučovaných OATP1B1. Nejsou k dispozici žádné klinické údaje, které by potvrdily interakce s
tímto transportérem.
Užívání s přípravky, které prodlužují QT interval
Vzhledem k tomu, že androgen-deprivační léčba může prodlužovat QT interval, je doporučena
opatrnost, pokud je přípravek Abirateron Pharmagen užíván spolu s léčivými přípravky, které
prodlužují interval QT nebo s léčivými přípravky, které mohou indukovat torsades de pointes, jako
jsou antiarytmika třídy IA (např.chinidin, disopyramid) nebo třídy III (např. amiodaron, sotalol,
dofetilid, ibutilid), methadon, moxifloxacin, antipsychotika atd.
Užívání se spironolaktonem
Spironolakton se váže na androgenní receptor a může zvyšovat hladiny prostatického specifického
antigenu (PSA). Užívání s přípravkem Abirateron Pharmagen se nedoporučuje (viz bod 5.1).
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Ženy ve fertilním věku
Neexistují údaje o podávání abirateron-acetátu v těhotenství a tento přípravek není určen k podávání
ženám ve fertilním věku.
Antikoncepce u mužů a žen
Není známo, zda jsou abirateron nebo jeho metabolity přítomny ve spermatu. Při sexuální aktivitě s
těhotnou ženou musí pacient použít kondom. Při sexuální aktivitě s ženou ve fertilním věku musí
pacient použít kondom a zároveň další účinnou antikoncepční metodu. Studie na zvířatech prokázaly
reprodukční toxicitu (viz bod 5.3).
Těhotenství
Přípravek Abirateron Pharmagen není určen ženám a je kontraindikována u těhotných žen nebo u žen,
které mohou otěhotnět (viz body 4.3 a 5.3).
Kojení
Přípravek Abirateron Pharmagen není určen k podávání ženám.
Fertilita
Abirateron-acetát ovlivňoval fertilitu u samců i samic potkanů, ale tyto účinky byly plně reverzibilní
(viz bod 5.3).
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Přípravek Abirateron Pharmagen nemá žádný nebo má pouze zanedbatelný vliv na schopnost řídit a
obsluhovat stroje.
4.8 Nežádoucí účinky
Souhrn bezpečnostního profilu
V analýze nežádoucích účinků složených studií fáze 3 s abirateron-acetátem byly nežádoucími
účinky pozorovanými u ≥10 % pacientů periferní otok, hypokalemie, hypertenze, infekce močových
cest a zvýšení alaninaminotransferázy a/nebo zvýšení aspartátaminotransferázy.
Další závažné nežádoucí účinky zahrnují srdeční onemocnění, hepatotoxicitu, fraktury a alergickou
alveolitidou.
Abirateron-acetát může způsobit hypertenzi, hypokalemii a retenci tekutin; jedná se o
farmakodynamický následek jeho mechanismu účinku. Ve studiích fáze 3 byly předpokládané
mineralokortikoidní nežádoucí účinky pozorovány častěji u pacientů léčených abirateron-acetátem než
u pacientů léčených placebem: hypokalemie 18 % vs. 8 %, hypertenze 22 % vs. 16 % a retence tekutin
(periferní otok)23 % vs. 17 %. U pacientů léčených abirateron-acetátem oproti pacientům léčeným
placebem: byla hypokalemie dle CTCAE (Obecná terminologická kritéria nežádoucích účinků verze
4.0) stupňů 3 a 4 pozorována u 6 % vs. 1 %, hypertenze dle CTCAE (verze 4.0) stupňů 3 a 4 se
vyskytla u 7 % vs. 5 % pacientů a retence tekutin (periferní edém) stupňů 3 a 4 byla pozorována u 1 %
vs. 1% pacientů. Mineralokortikoidní účinky byly většinou lékařsky úspěšně zvládnutelné. Současné
podávání kortikosteroidů incidenci a závažnost těchto nežádoucích účinků snižuje (viz bod 4.4).
Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Ve studiích u pacientů s pokročilým metastazujícím karcinomem prostaty, kterým byl podáván analog
LHRH nebo u pacientů dříve léčených orchiektomií, byl abirateron- acetát podáván v dávce 1 000 mg
denně v kombinaci s nízkou dávkou prednisonu nebo prednisolonu (buď 5 nebo 10 mg denně v
závislosti na
indikaci).
Nežádoucí účinky pozorované v klinických studiích a během postmarketingového sledování
jsou uvedeny dále dle kategorií četnosti. Kategorie četnosti jsou definovány jako: velmi časté (≥ 1/10);
časté ( 1/100 až < 1/10); méně časté ( 1/1000 až < 1/100); vzácné ( 1/10 000 až < 1/1000); velmi
vzácné (< 1/10 000) a není známo (z dostupných údajů nelze určit).
V každé skupině četnosti jsou nežádoucí účinky uvedeny s klesající závažností.
Tabulka 1: Nežádoucí účinky zjištěné v klinických studiích a postmarketingovém sledování
Třídy orgánových systémů Nežádoucí účinek a frekvence
Infekce a infestace Velmi časté: infekce močových cest
Časté: sepse
Poruchy imunitního systému Není známo: anafylaktické reakce
Endokrinní poruchy Méně časté: adrenální insuficience
Poruchy metabolismu a výživy Velmi časté: hypokalemie
Časté: hypertriacylglycerolemie
Srdeční poruchy Časté: srdeční selhání*, angina pectoris,
fibrilace síní, tachykardie
Méně časté: jiné arytmie
Není známo: infarkt myokardu, prodloužení QT
intervalu (viz body 4.4 a 4.5)
Cévní poruchy Velmi časté: hypertenze
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy Vzácné: alergická alveolitidaa
Gastrointestinální poruchy Velmi časté: průjem
Časté: dyspepsie
Poruchy jater a žlučových cest Velmi časté: zvýšení ALT a/nebo zvýšení
ASTb
Vzácné: fulminantní hepatitida, akutní selhání
jater
Poruchy kůže a podkožní tkáně Časté: vyrážka
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové
tkáně
Méně časté: myopatie, rhabdomyolýza
Poruchy ledvin a močových cest Časté: hematurie
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace Velmi časté: periferní otok
Poranění, otravy a procedurální komplikace Časté: fraktury**
* Srdeční selhání zahrnuje také městnavé srdeční selhání, dysfunkci levé komory a snížení ejekční frakce
** Fraktury zahrnují osteoporózu a všechny fraktury s výjimkou patologických zlomenin
a Spontánní hlášení z postmarketingového sledování
b Zvýšení alaninaminotransferázy a/nebo aspartátaminotransferázy zahrnuje zvýšení ALT, zvýšení AST a
abnormální jaterní funkce.
U pacientů léčených abirateron-acetátem se vyskytly následující nežádoucí účinky dle CTCAE (verze
4.0) stupně 3 závažnosti: hypokalemie 5 %, infekce močových cest 2 %, zvýšení
alaninaminotransferázy a/nebo aspartátaminotransferázy 4 %, hypertenze 6 %, fraktury 2 %, periferní
otok, srdeční selhání a fibrilace síní, vše s frekvencí 1 %. Hypertriglyceridemie a angina pectoris dle
CTCAE (verze 4.0) stupně 3 se vyskytly u < 1 % pacientů. Infekce močových cest, zvýšení
alaninaminotrasferázy a/nebo aspartátaminotransferázy, hypokalemie, srdeční selhání, fibrilace síní a
fraktury dle CTCAE (verze 4.0) stupně 4 se vyskytly u < 1 % pacientů.
U hormonálně senzitivní populace byla pozorována vyšší incidence hypertenze a hypokalemie
(studie 3011). U hormonálně senzitivní populace (studie 3011) byla hypertenze hlášena u 36,7 %
pacientů v porovnání s 11,8 % a 20,2 % ve studiích 301 a 302. U hormonálně senzitivní populace
(studie 3011) byla hypokalemie pozorována u 20,4 % pacientů v porovnání s 19,2 % a 14,9 % ve
studiích 301 a 302.
Incidence a závažnost nežádoucích účinků byla vyšší v podskupině pacientů s výchozím stupněm
výkonnostního stavu ECOG 2 a rovněž u starších pacientů (≥ 75 let).
Popis vybraných nežádoucích účinků
Kardiovaskulární účinky
Ze všech tří studií fáze 3 byli vyloučeni pacienti s nekontrolovanou hypertenzí, klinicky významným
onemocněním srdce, které se klinicky manifestovalo jako infarkt myokardu, nebo s arteriální
trombotickou příhodou v předchozích 6 měsících, pacienti se závažnou nebo nestabilní anginou
pectoris nebo selháním srdce NYHA třídy III nebo IV (studie 301) nebo třídy II až IV (studie 3011 a
302) nebo s naměřenou ejekční frakcí < 50 %. Všichni zahrnutí pacienti (jak pacienti s aktivní
medikací, tak i pacienti na placebu) byli zároveň léčeni androgen-deprivační léčbou zejména s
použitím analogů LHRH, což bylo spojeno s diabetem, infarktem myokardu, cerebrovaskulární
příhodou a náhlou srdeční smrtí. Výskyt kardiovaskulárních nežádoucích účinků ve studiích fáze 3 u
pacientů užívajících abirateron-acetát byl ve srovnání s placebem následující: fibrilace síní 2,6 % vs.
2,0 %, tachykardie 1,9 % vs. 1,0 %, angina pectoris 1,7 % vs. 0,8 %, srdeční selhání 0,7 % vs. 0,2 % a
arytmie 0,7 % vs. 0,5 %.
Hepatotoxicita
U pacientů léčených abirateron-acetátem byla hlášena hepatotoxicita se zvýšením ALT, AST a
celkového bilirubinu. Napříč klinickými studiemi fáze 3 byly hepatotoxicita stupně 3 a 4 (např.
zvýšení ALT nebo AST > 5× ULN nebo zvýšení bilirubinu > 1,5× ULN) hlášeny u 6 % pacientů
léčených abirateron-acetátem, typicky během prvních 3 měsíců po zahájení léčby. Ve studii 3011 byla
hepatotoxicita stupně 3 nebo 4 pozorována u 8,4 % pacientů léčených abirateron-acetátem. U deseti
pacientů, kteří dostávali abirateron-acetát, bylo jeho podávání kvůli hepatotoxicitě ukončeno; dva měli
hepatotoxicitu stupně 2, šest mělo hepatotoxicitu stupně 3 a dva měli hepatotoxicitu stupně 4. Žádný
pacient ve studii 3011 na hepatotoxicitu nezemřel. Ve studiích fáze 3 bylo zhoršení jaterních testů
pravděpodobnější u pacientů, jejichž jaterní testy byly zvýšeny již na počátku, ve srovnání s pacienty,
jejichž jaterní testy byly na počátku normální. Došlo-li ke zvýšení ALT nebo AST na > 5× ULN nebo
ke zvýšení bilirubinu na > 3× ULN, bylo podávání abirateron-acetátu přerušeno nebo ukončeno. Ve
dvou případech došlo k významnému zvýšení hodnot výsledků jaterních testů (viz bod 4.4). U těchto
dvou pacientů s normální funkcí jater na počátku léčby došlo ke zvýšení ALT nebo AST na 15 – 40×
ULN a ke zvýšení bilirubinu na 2 – 6× ULN. Po ukončení léčby došlo u obou pacientů k normalizaci
jaterních testů a jeden z pacientů byl znovu léčen bez opakovaného zvýšení jejich hodnot. Ve studii
302 byla zvýšení ALT nebo AST stupně 3 nebo 4 pozorována u 35 (6,5 %) pacientů léčených
abirateron-acetátem. Zvýšené hladiny aminotransferáz se vrátily k normálu u všech kromě 3 pacientů
(2 s novými mnohočetnými metastázami v játrech a 1 se zvýšením AST přibližně 3 týdny po poslední
dávce abirateron-acetátu). Ve studiích fáze 3 byla ukončení léčby kvůli zvýšením ALT nebo AST
nebo abnormálním jaterním funkcím hlášena u 1,1 % pacientů léčených abirateron-acetátem a u 0,6 %
pacientů léčených placebem; kvůli hepatotoxicitě nebyla hlášena žádná úmrtí.
V klinických studiích bylo riziko hepatotoxicity omezeno vyloučením pacientů s výchozí hepatitidou
nebo významnými abnormalitami v jaterních testech. Ze studie 3011 byli vyloučeni pacienti
s výchozími hodnotami ALT a AST > 2,5× ULN, bilirubinu > 1,5× ULN a pacienti s aktivní nebo
symptomatickou virovou hepatitidou nebo s chronickým onemocněním jater; ascitem nebo krvácivými
poruchami sekundárními k dysfunkci jater. Ze studie 301 byli vyloučeni pacienti s výchozí hodnotou
ALT a AST ≥ 2,5× ULN bez přítomnosti metastáz v játrech a pacientů s výchozí hodnotou ALT a
AST > 5× ULN, pokud v játrech byly přítomny metastázy. Pro studii 302 nebyli pacienti s
metastázami v játrech vhodní a pacienti s výchozí hodnotou ALT a AST ≥ 2,5× ULN byli ze studie
vyloučeni. Objevující se zvýšení abnormalit v jaterních testech u pacientů v klinických studiích bylo
rázně řešeno požadavkem na přerušení léčby a povolením jejího obnovení po návratu jaterních testů na
výchozí hodnoty (viz bod 4.2). U pacientů s ALT nebo AST > 20× ULN nebyla léčba znovu zahájena.
Bezpečnost znovuzahájení léčby u takovýchto pacientů není známa. Mechanismus hepatotoxicity
nebyl vysvětlen.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Zkušenosti s předávkováním abirateron-acetátem u člověka jsou omezené.
Specifické antidotum neexistuje. V případě předávkování je nutno ukončit podávání a zahájit obecná
podpůrná opatření včetně monitorování arytmií, hypokalemie a známek a příznaků retence tekutin. Je
také nutno vyšetřit funkci jater
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: hormonální léčiva používaná v onkologii, jiní antagonisté hormonů a
příbuzné látky, ATC kód: L02BX
Mechanismus účinku
Abirateron-acetát se in vivo konvertuje na abirateron, inhibitor biosyntézy androgenů.
Abirateron selektivně inhibuje enzym 17α-hydroxylázu/C17, 20-lyázu (CYP17). Tento enzym je
exprimován a je nutný pro biosyntézu androgenů ve tkáních varlat, nadledvin a v nádorové tkáni
prostaty. CYP17 katalyzuje přeměnu pregnenolonu a progesteronu na prekurzory testosteronu, DHEA,
resp. androstendionu 17α-hydroxylací a štěpením vazby C17, 20. Inhibice CYP17 vede též ke zvýšené
produkci mineralokortikoidů nadledvinami (viz bod 4.4).
Androgen-senzitivní karcinom prostaty reaguje na léčbu, která snižuje hladiny androgenů. Androgen-
deprivační léčba, jako léčba analogy LHRH nebo orchiektomie, snižují produkci androgenů ve
varlatech, ale neovlivňují produkci androgenů nadledvinami nebo v tumoru. Léčba abirateron-
acetátem, je-li podána s analogy LHRH (nebo s orchiektomií), snižuje hladinu testosteronu v séru na
nedetekovatelné hodnoty (za použití komerčních metod stanovení).
Farmakodynamické účinky
Abirateron-acetát snižuje testosteron a jiné androgeny v séru na hladiny nižší, než které jsou dosaženy
samotnými analogy LHRH nebo orchiektomií. To je způsobeno selektivní inhibicí enzymu CYPpotřebného k biosyntéze androgenů. U pacientů s karcinomem prostaty slouží jako specifický
biomarker PSA. Ve fázi 3 klinické studie u pacientů, u kterých selhala předchozí léčba taxany, došlo
k poklesu hladin PSA alespoň o 50 % oproti výchozímu stavu u 38 % pacientů léčených abirateron-
acetátem ve srovnání s 10 % pacientů léčených placebem.
Klinická účinnost a bezpečnost
Účinnost byla stanovena ve třech randomizovaných placebem kontrolovaných multicentrických
studiích fáze 3 (studie 3011, 302 a 301) u pacientů s mHSPC a mCRPC. Do studie 3011 byli zařazeni
pacienti, u kterých byl nově diagnostikován (do 3 měsíců od randomizace) mHSPC, kteří měli vysoce
rizikové prognostické faktory. Vysoce riziková prognóza byla definována jako přítomnost alespoň 2 z
následujících 3 rizikových faktorů: (1) Gleasonovo skóre ≥ 8; (2) přítomnost 3 nebo více lézí na
kostním skenu; (3) přítomnost měřitelné viscerální (kromě onemocnění lymfatických uzlin) metastázy.
V aktivním rameni se abirateron-acetát podával v dávce 1 000 mg denně v kombinaci s nízkou dávkou
prednisonu 5 mg jednou denně vedle ADT (agonista LHRH nebo orchiektomie), což byla standardní
léčba. Pacienti v kontrolním rameni dostávali ADT a placebo místo abirateron-acetátu a prednisonu.
Ve studii 302 byli zahrnuti pacienti bez předchozí léčby docetaxelem; zatímco ve studii 301 byli
zahrnuti pacienti, kteří dostávali dříve docetaxel. Pacienti užívali analog LHRH nebo podstoupili
orchiektomii. V rameni s aktivní léčbou byl abirateron-acetát podáván v dávce 1 000 mg denně v
kombinaci s nízkou dávkou prednisonu nebo prednisolonu 5 mg dvakrát denně. Kontrolní skupinu
tvořili pacienti, kteří dostávali placebo a nízkou dávkou prednisonu nebo prednisolonu 5 mg dvakrát
denně.
Změny v sérových koncentracích PSA samy o sobě ne vždy předpovídají klinický přínos. Ve všech
studiích bylo tedy doporučeno, aby pacienti dostávali léčbu až do dosažení kritérií pro ukončení, jak
jsou specifikována pro každou studii dále.
V žádné studii nebylo povoleno užívání spironolaktonu, protože spironolakton se váže na
androgenní receptor a může zvyšovat hladiny PSA.
Studie 3011 (pacienti s nově diagnostikovaným, vysoce rizikovým mHSPC)
Ve studii 3011 (n = 1 199) byl medián věku zařazených pacientů 67 let. Rozdělení počtu pacientů
léčených abirateronem podle příslušnosti k rasové skupině byl následující: kavkazská (69,4 %), asijská 246 (20,5 %), černošská nebo afroamerická 25 (2,1 %), jiná 80 (6,7 %),
neznámá/nehlášená 13 (1,1 %) a Američané indiánského původu nebo původní obyvatelé Aljašky (0,3 %). U 97 % pacientů byl výkonnostní stav dle ECOG 0 nebo 1. Pacienti se známými mozkovými
metastázami, s nekontrolovanou hypertenzí, klinicky významným srdečním onemocněním nebo
srdečním selháním třídy II – IV dle NYHA nebyli zařazováni. Pacienti, kteří byli dříve léčeni
farmakoterapeuticky, radiační terapií nebo chirurgicky z důvodu metastazujícího karcinomu prostaty
nebyli zařazeni s výjimkou ADT po dobu až 3 měsíců nebo 1 cyklu paliativní radiace nebo chirurgické
terapie z důvodu léčby příznaků vyplývajících z metastazujícího onemocnění. Primárními cílovými
parametry studie byly celkové přežití (OS) a přežití bez radiografické progrese nemoci (rPFS). Medián
výchozího skóre bolesti, měřeno pomocí Brief Pain Inventory Short Form (BPI-SF), byl 2,0 v obou
skupinách (v aktivní léčebné skupině a ve skupině s placebem). Vedle primárních cílových parametrů
studie byl léčebný přínos také hodnocen na základě doby do skeletální příhody (skeletal-related event.,
SRE), doby do následné léčby karcinomu prostaty, doby do zahájení chemoterapie, doby do progrese
bolesti a doby do progrese PSA. V léčbě se pokračovalo do progrese nemoci, odvolání souhlasu,
výskytu nepřijatelné toxicity nebo úmrtí.
Přežití bez radiografické progrese bylo definováno jako doba od randomizace do výskytu
radiografické progrese nebo úmrtí z jakékoli příčiny. Radiografická progrese zahrnovala progresi
podle skenu kostí (podle modifikovaného PCWG2) nebo progresi lézí měkkých tkání podle CT nebo
MRI (podle RECIST 1.1).
Mezi léčebnými skupinami byl pozorován významný rozdíl v rPFS (viz tabulka 2 a obrázek 1).
Tabulka 2: Přežití bez radiografické progrese – stratifikovaná analýza; populace všech pacientů
se záměrem léčit (studie PCR3011)
AA-P Placebo
Randomizované subjekty 597 Příhoda 239 (40,0%) 354 (58,8%)
Cenzorováno 358 (60,0%) 248 (41,2%)
Doba do příhody (měsíce)
Medián (95% interval
spolehlivosti)
33,02 (29,57; NE) 14,78 (14,69; 18,27)
Rozmezí (0,0+; 41,0+) (0,0+; 40,6+)
Hodnota pa < 0,0001
Poměr rizik
(95%interval
spolehlivosti)b
0,466 (0,394; 0,550)
Poznámka: += cenzorované pozorování, NE=neodhadnutelné. Radiografická progrese a úmrtí jsou v definici
příhody rPFS zahrnuty. AA-P= subjekty, které dostávaly abirateron-acetát a prednisone.
a Hodnota p pochází z log-rank testu stratifikovaného podle skóre stavu výkonnosti dle ECOG (0/1 nebo 2) a
viscerální léze (nepřítomné nebo přítomné).
b Poměr rizik pochází ze stratifikovaného proporčního modelu rizik. Poměr rizik <1 je ve prospěch AA-P.
Obrázek 1: Kaplan-Meierova křivka přežití bez radiografické progrese; populace všech pacientů
se záměrem léčit (studie PCR3011)
Měsíce od randomizace
Ohrožené subjekty
Abirateron - acetát
Placebo
Abirateron - acetát Placebo
Bylo pozorováno statisticky významné zlepšení OS ve prospěch AA-P plus ADT při 34% snížení
rizika úmrtí v porovnání s placebem plus ADT (poměr rizik = 0,66; 95% interval spolehlivosti: 0,56,
0,78; p < 0,0001), (viz tabulka 3 a obrázek 2).
Tabulka 3: Celkové přežití pacientů léčených abirateron-acetátem nebo placebem ve studii
PCR3011 (analýza pacientů se záměrem léčit)
Celkové přežití Abirateron-acetát v
kombinaci
s prednisonem
(n=597)
Placebo
(n=602)
Úmrtí (%) 275 (46%) 343 (57%)
Medián přežití (měsíce) 53,3 36,(95% interval spolehlivosti) (48,2; NE) (33,05; 40.0)
Poměr rizik (95% interval
spolehlivosti)0,66 (0,56; 0,78)
NE = nebylo stanoveno
Poměr rizik pochází ze stratifikovaného proporčního modelu rizik. Poměr rizik < 1 je ve prospěch
abirateron-acetátu v kombinaci s prednisonem.
Obrázek 2: Kaplan-Meierova křivka celkového přežití; populace se záměrem léčit (analýza ve
studii PCR3011)
Analýzy podskupin konzistentně upřednostňují léčbu abirateron-acetátem. Léčebné účinky AA-P na
rPFS a OS u všech předem definovaných podskupin byly příznivé a konzistentní v celé hodnocené
populaci, s výjimkou podskupiny se skóre 2 dle ECOG, kde nebyl pozorován žádný trend k přínosu,
nicméně malá velikost vzorku (n=40) omezuje jakékoli smysluplné závěry.
Vedle pozorovaných zlepšení celkového přežití a rPFS byly u léčby abirateron-acetátem vs. placebo
prokázány přínosy ve všech prospektivně definovaných sekundárních cílových parametrech studie.
Studie 302 (pacienti bez předchozí chemoterapie)
Tato studie zahrnovala pacienty, kteří dříve nedostávali chemoterapii a kteří byli asymptomatičtí nebo
mírně symptomatičtí a u nichž chemoterapie dosud nebyla klinicky indikována. Skóre 0 – 1 na Brief
Pain Inventory-Short Form (BPI-SF) nejhorší bolesti během posledních 24 hodin bylo považováno za
asymptomatické a skóre 2 – 3 za mírně symptomatické.
Ve studii 302 (n = 1 088) byl u pacientů léčených abirateron-acetátem a prednisonem nebo
prednisolonem medián věku 71 let a u pacientů léčených placebem a prednisonem nebo
prednisolonem byl medián věku 70 let. Počet pacientů léčených abirateron-acetátem byl podle rasy
520 bělochů (95,4 %), 15 černochů (2,8 %), 4 Asiaté (0,7 %) a 6 ostatních (1,1 %). Skóre Východní
pracovní onkologické skupiny (Eastern Cooperative Oncology Group, ECOG) bylo 0 u 76 % pacientů
a 1 u 24 % pacientů v obou ramenech. Padesát procent pacientů mělo pouze metastázy v kostech,
dalších 31 % pacientů mělo metastázy v kostech a měkkých tkáních nebo lymfatických uzlinách a % pacientů mělo metastázy pouze v měkkých tkáních nebo lymfatických uzlinách. Pacienti s
viscerálními metastázami byli vyloučeni. Společnými primárními cílovými parametry bylo celkové
přežití a přežití bez radiografické progrese (rPFS). Navíc k hodnocení společných primárních cílových
parametrů byl přínos hodnocen také za použití doby do použití opioidu kvůli nádorové bolesti, doby
do zahájení cytotoxické chemoterapie, doby do zhoršení ECOG skóre o ≥ 1 stupeň a doby do progrese
PSA založené na kritériích Prostate Cancer Working Group-2 (PCWG2). Podání léčby ve studii bylo
ukončeno v době jednoznačné klinické progrese. Léčbu bylo také možno ukončit v době potvrzené
radiografické progrese, podle uvážení zkoušejícího.
Přežití bez radiografické progrese (rPFS) bylo hodnoceno s použitím sekvenčního zobrazovacího
sledování tak, jak jsou definována kritérii PCWG2 (pro kostní léze) a modifikovanými kritérii
Response Evaluation Criteria In Solid Tumours (RECIST) (pro léze měkkých tkání). Analýza rPFS
používala centrální vyhodnocování radiografické progrese.
V plánované rPFS analýze bylo 401 příhod, 150 (28 %) pacientů léčených abirateron-acetátem
a 251 (46 %) pacientů léčených placebem mělo radiografický průkaz progrese nebo zemřeli. Byl
pozorován významný rozdíl mezi rPFS mezi skupinami léčby (viz tabulka 4 a obrázek 3).
Tabulka 4: Studie 302: Přežití bez radiografické progrese u pacientů léčených buď
abirateron-acetátem nebo placebem v kombinaci s prednisonem nebo
prednisolonem a analogem LHRH nebo předchozí orchiektomií
Abirateron-acetát
(n = 546)
Placebo
(n = 542)
Přežití bez radiografické
progrese (rPFS)
Progrese nebo úmrtí
150 (28%)
251 (46%)
Medián rPFS v měsících
(95% interval spolehlivosti)
Nedosaženo
(11,66; NE)
8,(8,12; 8,54)
hodnota-p* < 0,Poměr rizik** (95% interval
spolehlivosti)
0,425 (0,347; 0,522)
NE = Nebylo stanoveno
* p-hodnota je odvozena z log-rank testu stratifikovaného podle výchozího ECOG skóre (0 nebo 1)
** Poměr rizik < 1 je ve prospěch abirateron- acetátu
Obrázek 3: Kaplan-Meierovy křivky přežití bez radiografické progrese u pacientů léčených
buď abirateron-acetátem nebo placebem v kombinaci s prednisonem nebo
prednisolonem a analogem LHRH nebo předchozí orchiektomií
AA 546 489 340 164 46 12 0 Placebo 542 400 204 90 30 3 0
AA = abiateron-acetát
Avšak údaje pacientů byly sbírány až do druhé průběžné analýzy celkového přežití (overall
survival, OS). Radiografické hodnocení rPFS provedené zkoušejícím následně po analýze senzitivity
je uvedeno v tabulce 5 a na obrázku 4.
Šest set sedm (607) pacientů mělo radiografickou progresi nebo zemřelo: 271 (50 %) ve skupině
s abirateron-acetátem a 336 (62 %) ve skupině s placebem. Léčba abirateron-acetátem snižovala riziko
radiografické progrese nebo úmrtí o 47 % ve srovnání s placebem (poměr rizik = 0,530; 95% CI:
[0,451 - 0,623]; p < 0,0001). Medián rPFS byl 16,5 měsíce ve skupině s abirateron-acetátem a
8,3 měsíce ve skupině s placebem.
Tabulka 5: Studie 302: Přežití bez radiografické progrese u pacientů léčených buď abirateron-
acetátem nebo placebem v kombinaci s prednisonem nebo prednisolonem a
analogem LHRH nebo předchozí orchiektomií (při druhé průběžné analýze
hodnocení OS zkoušejícím)
Abirateron-acetát
(n = 546)
Placebo
(n = 542)
Přežití bez radiografické
progrese (rPFS)
Progrese nebo úmrtí
271 (50%)
336 (62%)
Medián rPFS v měsících
(95% CI)
16,(13,80; 16,79)
8,(8,05; 9,43)
hodnota-p* < 0,0001
poměr rizik** (95% CI) 0,530 (0,451; 0,623)
* p-hodnota je odvozena z log-rank testu stratifikovaného podle výchozího ECOG skóre (0 nebo 1)
** Poměr rizik < 1je ve prospěch abirateron-acetátu
Obrázek 4: Kaplan-Meierovy křivky přežití bez radiografické progrese u pacientů léčených
buď abirateron-acetátem nebo placebem v kombinaci s prednisonem nebo prednisolonem a
analogem LHRH nebo předchozí orchiektomií (při druhé průběžné analýze hodnocení OS
zkoušejícím)
AA = abirateron-acetát
Plánovaná předběžná analýza (interim analysis, IA) OS byla provedena po 333 pozorovaných
úmrtích. Studie byla na základě pozorovaného významného klinického přínosu odslepena a pacientům
ve skupině s placebem byla nabídnuta léčba abirateron-acetátem. Celkové přežití bylo delší u
abirateron-acetátu než u placeba s 25% snížením rizika úmrtí (poměr rizik = 0,752; 95% CI:
[0,606; 0,934], p=0,0097), ale data k celkovému přežití nebyla dostatečně zralá a průběžné výsledky
nedosáhly předem specifikovanou hodnotu statistické významnosti (viz tabulka 4). Přežití bylo po této
předběžné analýze dále sledováno.
Po zaznamenání 741 úmrtí byla provedena plánovaná konečná analýza celkového přežití (medián
sledování byl 49 měsíců). Zemřelo šedesát pět procent (354 z 546) pacientů léčených abirateron-
acetátem ve srovnání se 71% (387 z 542) pacientů léčených placebem. Byl prokázán statisticky
významný přínos v celkovém přežití ve prospěch skupiny léčené abirateron-acetátem se snížením
rizika úmrtí o 19,4 % (HR=0,806; 95% CI: [0,697; 0,931], p=0,0033) a zlepšením mediánu celkového
přežití o 4,4 měsíce (abirateron-acetát 34,7 měsíce, placebo 30,3 měsíců) (viz tabulka 6 a obrázek 5).
Toto zlepšení bylo prokázáno navzdory tomu, že 44 % pacientů v rameni s placebem užívalo
abirateron-acetát jako následnou léčbu.
Tabulka 6: Studie 302: Celkové přežití pacientů léčených buď abirateron-acetátem nebo
placebem v kombinaci s prednisonem nebo prednisolonem a analogem LHRH
nebo předchozí orchiektomií
Abirateron-acetát
(n = 546)
Placebo
(n = 542)
Předběžná analýza celkového
přežití
Úmrtí (%) 147 (27%) 186 (34%)
Medián přežití (měsíce) Nedosaženo 27,(95% CI) (NE; NE) (25,95; NE)
hodnota p* 0,Poměr rizik** (95% CI) 0,752 (0,606; 0,934)
Závěrečná analýza celkového
přežití
Úmrtí 354 (65%) 387 (71%)
Medián přežití (měsíce) (95%
CI) 34,7 (32,7; 36,8) 387 (28,7; 33,3)
hodnota p * 0,Poměr rizik ** (95% CI) 0,806 (0,697; 0,931)
NE = nebylo stanoveno
* p-hodnota je odvozena z log-rank testu stratifikovaného podle výchozího ECOG skóre (0 nebo 1)
** Poměr rizik < 1je ve prospěch abirateron-acetátu
Obrázek 5: Kaplan-Meierovy křivky přežití u pacientů léčených buď abirateron-acetátem
nebo placebem v kombinaci s prednisonem nebo prednisolonem a analogem LHRH
nebo předchozí orchiektomií, závěrečná analýza
AA = abirateron-acetát
Navíc k pozorovaným zlepšením celkového přežití a rPFS byl u léčby abirateron-acetátem oproti
placebu prokázán přínos ve všech měřených sekundárních cílových parametrech, jak je uvedeno dále:
Doba do progrese založená na kritériích PCWG2: Medián doby do progrese PSA byl 11,1 měsíce
u pacientů dostávajících abirateron-acetát a 5,6 měsíce u pacientů dostávajících placebo [poměr
rizik = 0,488; 95% CI: (0,420; 0,568), p < 0,0001]. Doba do PSA progrese byla při léčbě abirateron-
acetátem přibližně dvojnásobná (poměr rizik = 0,488). Podíl pacientů s potvrzenou PSA odpovědí byl
vyšší ve skupině s abirateron-acetátem než ve skupině s placebem (62 % vs. 24 %; p < 0,0001).
U pacientů s měřitelným onemocněním měkkých tkání byly při léčbě abirateron-acetátem
pozorovány významně vyšší počty kompletních nebo parciálních odpovědí nádoru.
Doba do použití opiodu kvůli nádorové bolesti: Medián doby do použití opioidu kvůli bolesti spojené
s nádorem prostaty byl v době konečné analýzy 33,4 měsíce u pacientů dostávajících abirateron-acetát
a 23,4 měsíce u pacientů dostávajících placebo [poměr rizik = 0,721 95%CI: [0,614; 0,846],
p = 0,0001).
Doba do zahájení cytotoxické léčby: Medián doby do zahájení cytotoxické léčby byl u pacientů
dostávajících abirateron-acetát 25,2 měsíce a 16,8 měsíce u pacientů dostávajících placebo [poměr
rizik = 0,580; 95%CI: (0,487; 0,691), p < 0,0001].
Doba do zhoršení skóre ECOG o ≥ 1 bod: Medián doby do zhoršení skóre ECOG o ≥ 1 bod byl
u pacientů dostávajících abirateron-acetát 12,3 měsíce a 10,9 měsíce u pacientů dostávajících
placebo [poměr rizik = 0,821; 95%CI: (0,714; 0,943), p = 0,0053].
Následující cílové parametry studie prokázaly statisticky významnou výhodu ve prospěch léčby
abirateron-acetátem:
Objektivní odpověď: Objektivní odpověď byla definována jako podíl pacientů s měřitelným
onemocněním, kteří dosáhli kompletní nebo parciální odpovědi podle RECIST kritérií (pro hodnocení
lymfatických uzlin jako cílových lézí byla vyžadována počáteční velikost ≥ 2 cm). Podíl pacientů
s měřitelným onemocněním na počátku, kteří měli objektivní odpověď, byl ve skupině s abirateron-
acetátem 36 % a ve skupině s placebem 16 % (p < 0,0001).
Bolest: Léčba abirateron-acetátem významně snižovala riziko progrese průměrné intenzity bolesti
o 18 % ve srovnání s placebem (p = 0,0490). Medián doby do progrese byl 26,7 měsíce ve skupině
s abirateron-acetátem a 18,4 měsíce ve skupině s placebem.
Doba do snížení FACT-P (celkové skóre): Léčba abirateron-acetátem snižovala ve srovnání
s placebem riziko snížení FACT-P (celkové skóre) o 22 % (p = 0,0028). Medián doby do snížení
FACT-P (celkové skóre) byl 12,7 měsíce ve skupině s abirateron-acetátem a 8,3 měsíce ve skupině
s placebem.
Studie 301 (pacienti, kteří dříve dostávali chemoterapii)
Studie 301 zahrnovalo pacienty, kteří byli dříve léčeni docetaxelem. Nebylo požadováno, aby pacienti
dosáhli progrese během léčby docetaxelem, protože toxicita této chemoterapie může vést k vysazení.
Pacienti dostávali ve studii léčbu až do doby, než byla pozorována progrese PSA (potvrzený 25%
vzestup nad pacientův výchozí stav/nadir) zároveň s protokolem definovanou radiologickou progresí a
symptomatickou nebo klinickou progresí. Z této studie byli vyloučeni pacienti s předchozí léčbou
karcinomu prostaty ketokonazolem. Primárním cílovým parametrem účinnosti bylo celkové přežití.
Medián věku pacientů zahrnutých do studie byl 69 let (rozpětí 39 – 95). Počet pacientů léčených
abirateron-acetátem podle rasy byl následující: 737 bělochů (93,2 %), 28 černochů (3,5 %), 11 Asiatů
(1,4 %) a 14 ostatních (1,8 %). Jedenáct procent zahrnutých pacientů mělo ECOG skóre 2; u 70 %
existoval radiologický průkaz progrese onemocnění buď se zvýšením PSA, nebo bez něj; 70 %
dostávalo v minulosti cytotoxickou chemoterapii a 30 % podstoupilo dvě chemoterapie. Metastázy
v játrech byly přítomny u 11 % pacientů léčených abirateron-acetátem.
Podle plánované analýzy provedené po 552 pozorovaných úmrtích zemřelo ve skupině léčené
abirateron-acetátem 42 % (333 z 797) pacientů ve srovnání s placebem, kde zemřelo 55 % (z 398). U pacientů léčených abirateron-acetátem bylo pozorováno statisticky významné zlepšení
mediánu celkového přežití (viz tabulka 7).
Tabulka 7: Celkové přežití pacientů léčených buď abirateron-acetátem nebo placebem
v kombinaci s prednisonem nebo prednisolonem a zároveň analogem LHRH nebo
předchozí orchiektomií
Abirateron-acetát
(n = 797)
Placebo
(n = 398)
Primární analýza přežití
Úmrtí (%) 333 (42%) 219 (55%)
Medián přežití (měsíce) 14,8 (14,1; 15,4) 10,9 (10,2; 12,0)
(95% CI)
p-hodnotaa < 0,Poměr rizik (95% CI)b 0,646 (0,543; 0,768)
Aktualizovaná analýza přežití
Úmrtí (%) 501 (63%) 274 (69%)
Medián přežití (měsíce) 15,8 (14,8; 17,0) 11,2 (10,4; 13,1)
(95% CI)
Poměr rizik (95% CI)b 0,740 (0,638; 0,859)
a p-hodnota je odvozena z log-rank testu stratifikovaného podle ECOG skóre účinnosti (0 - 1 vs. 2), skóre bolesti
(chybějící vs. přítomna), počtu předchozích chemoterapeutických režimů (1 vs. 2), a typu progrese onemocnění (pouze
PSA vs. radiografická).
b Poměr rizik je odvozen ze stratifikovaného proporcionálního modelu rizika. Poměr rizik< 1 je ve prospěch abirateron-
acetátu.
Ve všech časových bodech vyhodnocení po několika úvodních měsících léčby přežívalo více pacientů
léčených abirateron-acetátem ve srovnání s pacienty léčenými placebem (viz obrázek 6).
Obrázek 6: Kaplan-Meierovy křivky přežití pro pacienty léčené buď abirateron-acetátem nebo
placebem v kombinaci s prednisonem nebo prednisolonem a zároveň analogem
LHRH nebo předchozí orchiektomií
AA = abirateron-acetát
Analýza přežití u podskupin ukázala přínos léčby abirateron-acetátem pro přežití (viz obrázek 7).
Obrázek 7: Celkové přežití podle podskupin: poměr rizik a 95% interval spolehlivosti
AA = abiratron-acetát; BPI = Brief Pain Inventory (dotazník bolesti); CI = interval spolehlivosti;
ECOG = skóre účinnosti Východní pracovní onkologické skupiny; HR = poměr rizik; NE = nelze
vyhodnotit
Navíc k pozorovanému zlepšení celkového přežití byly všechny sekundární cílové parametry studie
lepší pro abirateron-acetát a zlepšení bylo po úpravě pro opakované testování statisticky signifikantní:
U pacientů dostávajících abirateron-acetát se objevil významně vyšší celkový počet odpovědí
týkající se PSA (definováno jako 50% snížení oproti výchozímu stavu), a to 38 % oproti placebu, kde
byl podíl odpovědi 10 %, p < 0,0001.
Medián doby do progrese PSA byl 10,2 měsíce u pacientů léčených abirateron-acetátem a 6,6 měsíce
u pacientů léčených placebem [HR = 0,580; 95% CI: (0,462; 0,728), p < 0,0001].
Medián přežití bez radiologické progrese byl 5,6 měsíce u pacientů léčených abirateron-acetátem a
3,6 měsíce u pacientů, kteří dostávali placebo [HR = 0,673; 95% CI: (0,585; 0,776), p < 0,0001].
Bolest
Podíl pacientů se zmírněním bolesti byl statisticky významně vyšší ve skupině s abirateron-acetátem
oproti skupině s placebem (44 % vs. 27 %, p = 0,0002). Pacient se zmírněním bolesti byl definován
jako ten, u kterého došlo během 24 hodin alespoň ke 30% zmírnění od výchozího stavu dle BPI-SF
skóre intenzity nejhorší bolesti, aniž by tomuto pacientovi byla podávána další analgetika, při čemž
toto zlepšení bylo pozorováno ve dvou po sobě jdoucích vyhodnoceních s odstupem čtyř týdnů. Úleva
od bolesti byla hodnocena pouze u pacientů s výchozím skóre bolesti ≥ 4 a nejméně jedním skóre
bolesti po zahájení léčby (n = 512).
Ke zhoršení bolesti po 6 měsících (22 % vs. 28 %), po 12 měsících (30 % vs. 38 %) a po 18 měsících
(35 % vs. 46 %) došlo u menšího podílu pacientů léčených abirateron-acetátem oproti placebu.
Zhoršení bolesti bylo definováno jako zvýšení BPI-SF skóre intenzity nejhorší bolesti oproti
výchozímu stavu o ≥ 30 % během předchozích 24 hodin, aniž došlo ke snížení podávání analgetik a
které bylo pozorováno ve dvou po sobě jdoucích návštěvách. Doba do progrese bolesti u 25. percentilu
byla 7,4 měsíce ve skupině s abirateron-acetátem oproti 4,7 měsíce ve skupině s placebem.
Skeletální účinky
Nižší podíl skeletálních účinků se projevil po 6 měsících u skupiny pacientů léčených abirateron-
acetátem oproti skupině s placebem (18 % vs. 28 %), po 12 měsících (30 % vs. 40 %) a po měsících (35 % vs. 40 %). Doba do prvního skeletálního účinku na 25. percentilu u skupiny s
abirateron-acetátem (9,9 měsíce) byla dvojnásobná oproti kontrolní skupině (4,9 měsíce). Skeletální
účinek byl definován jako patologická fraktura, komprese páteře, paliativní radiace kostí, chirurgie
kostí.
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií
s referenčním přípravkem obsahujícím abirateron-acetát u všech podskupin pediatrické populace u
pokročilého karcinomu prostaty. Informace o pediatrickém použití viz bod 4.2.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Po podání abirateron-acetátu byla farmakokinetika abirateronu studována u zdravých subjektů,
pacientů s metastazujícím pokročilým karcinomem prostaty a u subjektů bez zhoubného nádoru s
poruchou funkce jater nebo ledvin. Abirateron-acetát je in vivo rychle metabolizován na abirateron,
inhibitor biosyntézy androgenů (viz bod 5.1).
Absorpce
Po perorálním podání abirateron-acetátu nalačno je doba do dosažení maximální koncentrace
abirateronu v plazmě přibližně 2 hodiny.
Podání abirateron-acetátu s potravou vede ve srovnání s podáním nalačno až k 10násobnému (AUC) a
až 17násobnému (Cmax) vzestupu průměrných hodnot systémové expozice abirateronu v závislosti na
obsahu tuku v potravě. Při obvyklém složení potravy může podání abirateron-acetátu s jídlem vést
k velmi variabilním expozicím. Proto se abirateron-acetát nesmí užívat spolu s jídlem. Tablety
přípravku Abirateron Pharmagen se musí užívat v jedné dávce jednou denně nalačno. Přípravek
Abirateron Pharmagen se musí užívat alespoň dvě hodiny po jídle a nejméně jednu hodinu po požití
přípravku Abirateron Pharmagen se nesmí jíst. Tablety se musí polykat celé a zapíjejí se vodou (viz
bod 4.2).
Distribuce
Vazba 14C-abirateronu na plazmatické bílkoviny je 99,8 %. Zdánlivý distribuční objem je přibližně
5,630 l, což ukazuje, že abirateron je extenzivně distribuován do periferních tkání.
Biotransformace
Po perorálním podání 14C-abirateron-acetátu v tobolkách se abirateron-acetát hydrolyzuje na
abirateron; ten je potom dále metabolizován, včetně sulfatace, hydroxylace a oxidace, převážně v
játrech. Většina cirkulující radioaktivity (přibližně 92 %) je nalezena ve formě metabolitů abirateronu.
Z 15 detekovatelných metabolitů jsou 2 metabolity hlavní, abirateron-sulfát a N-oxid abirateron-
sulfátu, z nichž každý vykazuje přibližně 43 % celkové radioaktivity.
Eliminace
Průměrný plazmatický poločas abirateronu na základě stanovení u zdravých subjektů je přibližně
15 hodin. Po perorálním podání 1 000 mg 14C-abirateron-acetátu se přibližně 88 % radioaktivity objeví
ve stolici a přibližně 5 % v moči. Hlavní sloučeniny přítomné ve stolici jsou nezměněný
abirateron-acetát a abirateron (přibližně 55 %, resp. 22 % podané dávky).
Porucha funkce jater
Farmakokinetika abirateron-acetátu byla zkoumána u subjektů s lehkou nebo středně těžkou poruchou
funkce jater (Child-Pugh tříd A a B) a u zdravých kontrolních subjektů. Systémová expozice
abirateronu po jednorázovém perorálním podání dávky 1 000 mg se u pacientů s lehkou poruchou
funkce jater zvýšila přibližně o 11 % a u pacientů se středně těžkou preexistující poruchou funkce jater
přibližně o 260 %. Průměrný poločas abirateronu je prodloužen přibližně na 18 hodin u pacientů
s lehkou poruchou funkce jater a na 19 hodin u pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater.
V další studii byla zkoumána farmakokinetika abirateronu u subjektů s preexistující těžkou (n = 8)
poruchou funkce jater (Child- Pugh třída C) a v kontrolní skupině u 8 zdravých subjektů s normální
funkcí jater. AUC abirateronu se zvýšilo přibližně o 600 % a podíl volného léčiva se zvýšil o 80 % u
subjektů s těžkou poruchou funkce jater ve srovnání s jedinci s normální funkcí jater.
U pacientů s preexistující lehkou poruchou funkce jater není nutná úprava dávkování.
U pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater je nutno užití abirateron-acetátu důkladně
posoudit, přínos má jasně převažovat možné riziko (viz body 4.2 a 4.4). Pacientům s těžkou
poruchou funkce jater se abirateron-acetát nesmí podávat (viz body 4.2, 4.3 a 4.4).
U pacientů, u kterých vznikne hepatotoxicita během léčby, může být nutné léčbu přerušit nebo dávku
upravit (viz body 4.2 a 4.4).
Porucha funkce ledvin
Farmakokinetika abirateron-acetátu byla srovnávána u pacientů s onemocněním ledvin v terminálním
stadiu stabilizovaných na hemodialýze proti kontrolním subjektům s normální funkcí ledvin.
Systémová expozice abirateronu po jednorázovém perorálním podání dávky 1 000 mg se u pacientů
s onemocněním ledvin v terminálním stadiu na hemodialýze nezvýšila. Podání u pacientů s poruchou
funkce ledvin, včetně těžké poruchy funkce ledvin, nevyžaduje snížení dávky (viz bod 4.2).
U pacientů s karcinomem prostaty a s těžkou poruchou funkce ledvin však není klinická zkušenost.
U těchto pacientů se doporučuje opatrnost.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Ve všech studiích toxicity na zvířatech byly hladiny cirkulujícího testosteronu výrazně sníženy.
V důsledku toho byly pozorovány snížené hmotnosti orgánů, morfologické a/nebo histopatologické
změny reprodukčních orgánů, nadledvin, hypofýzy a mléčných žláz. Všechny změny byly úplně nebo
částečně reverzibilní. Změny na reprodukčních orgánech a na orgánech citlivých na androgeny jsou
konzistentní s farmakologií abirateronu. Všechny hormonální změny související s léčbou se
znormalizovaly nebo se ukázalo, že se normalizují po 4týdenním rekonvalescenčním období.
Ve studiích fertility jak u samců tak i samic potkanů snižoval abirateron-acetát fertilitu, což bylo
kompletně reverzibilní mezi 4. až 16. týdnem po ukončení jeho podávání.
Ve studiích vývojové toxicity u potkanů ovlivňoval abirateron-acetát březost, včetně snížení hmotnosti
plodu a přežití. Byly pozorovány účinky na zevní pohlavní orgány, ačkoli abirateron-acetát nebyl
teratogenní.
V těchto studiích fertility a vývojové toxicity provedených u potkanů byly všechny účinky spojené
s farmakologickou aktivitou abirateronu.
Kromě změn na reprodukčních orgánech pozorovaných ve studiích toxicity na zvířatech neukazují
předklinické údaje založené na konvenčních studiích bezpečnosti, toxicity po opakovaném podání,
genotoxicity a kancerogenního potenciálu na zvláštní riziko pro člověka. Abirateron-acetát nebyl
kancerogenní v 6měsíční studii u transgenních myší (Tg.rasH2). Ve 24měsíční studii kancerogenity u
potkanů zvýšil abirateron-acetát incidenci nádorů z intersticiálních buněk varlat. Tento nález je dáván
do souvislosti s farmakologickým působením abirateronu a je považován za specifický pro potkany.
Abirateron-acetát nebyl kancerogenní u samic potkanů.
Léčivá látka abirateron představuje riziko pro životní prostředí zejména pro vodní toky a ryby.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Jádro tablety:
Monohydrát laktózy
Natrium-lauryl-sulfát
Sodná sůl kroskarmelózy
Mikrokrystalická celulóza
Povidon
Magnesium-stearát
Koloidní bezvodý oxid křemičitý
Potahová vrstva tablety:
Polyvinylalkohol (E 1203)
Oxid titaničitý (E 171)
Makrogol (E 1521)
Mastek (E 553b)
Žlutý oxid železitý (E 172)
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
roky
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
6.5 Druh obalu a obsah balení
PVC/PCTFE/PVC-Al blistr obsahuje 14, 56, 60 a 120 potahovaných tablet.
PVC/PCTFE/PVC-Al perforovaný jednodávkový blistr obsahuje 14x1, 56x1, 60x1 a 120xpotahovanou tabletu.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Tento léčivý přípravek může vzhledem k mechanismu svého účinku poškodit vyvíjející se plod; proto
ženy, které jsou těhotné nebo mohou být těhotné, nesmí s tímto léčivým přípravkem manipulovat bez
ochrany, např. rukavic.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky. Tento léčivý přípravek může představovat riziko pro vodní prostředí (viz bod 5.3)
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
PHARMAGEN CZ s.r.o., Reinerova 1712/9, 163 00 Praha 6 - Řepy, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA
44/479/20-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 21. 3.
10. DATUM REVIZE TEXTU
21. 3.
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Abirateron Pharmagen 500 mg potahované tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna potahovaná tableta obsahuje 500 mg abirateron-acetátu, což odpovídá 446,3 mg abirateronu.
Pomocné látky se známým účinkem
Jedna potahovaná tableta obsahuje 85,5 mg laktózy (jako monohydrát).
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Potahovaná tableta
Žluté, podlouhlé potahované tablety s vyraženým „A436“ na jedné straně.
Rozměry: přibližně 19 mm x 8,2 mm.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Přípravek Abirateron Pharmagen je indikován spolu s prednisonem nebo prednisolonem:
• k léčbě nově diagnostikovaného, vysoce rizikového metastazujícího hormonálně
senzitivního karcinomu prostaty (metastatic hormone sensitive prostate cancer, mHSPC)
u dospělých mužů v kombinaci s androgen-deprivační léčbou (ADT) (viz bod 5.1)
• k léčbě metastazujícího karcinomu prostaty rezistentního na kastraci (metastatic
castration resistant prostate cancer, mCRPC) u dospělých mužů, kteří jsou
asymptomatičtí nebo mírně symptomatičtí po selhání androgen-deprivační léčby, a u
nichž dosud nebyla chemoterapie klinicky indikována (viz bod 5.1)
• k léčbě mCRPC u dospělých mužů, jejichž onemocnění progredovalo při
chemoterapeutickém režimu založeném na docetaxelu nebo po něm.
4.2 Dávkování a způsob podání
Tento přípravek je předepisován lékařem se specializací v příslušném oboru.
Dávkování
Doporučená dávka je 1 000 mg (dvě 500mg tablety) jako jednorázová denní dávka, která se nesmí
užít s jídlem (viz „Způsob podání“ níže). Užívání tablet s jídlem zvyšuje systémovou expozici
abirateronu (viz body 4.5 a 5.2).
Dávkování prednisonu nebo prednisolonu
Při mHSPC se Abirateron Pharmagen užívá s 5 mg prednisonu nebo prednisolonu denně.
Při mCRPC se Abirateron Pharmagen užívá s 10 mg prednisonu nebo prednisolonu denně.
U pacientů bez chirurgické kastrace musí léková kastrace pomocí analogu hormonu uvolňujícího
luteinizační hormon (LHRH) během léčby pokračovat.
Doporučené sledování
Před zahájením léčby, každé dva týdny během prvních tří měsíců léčby a dále jednou měsíčně je nutno
měřit hodnoty aminotransferáz v séru. Jednou měsíčně je nutno kontrolovat krevní tlak, hladinu
draslíku v séru a retenci tekutin. Pacienty se závažným rizikem městnavého srdečního selhání je však
nutno během prvních 3 měsíců léčby monitorovat každé 2 týdny a dále měsíčně (viz bod 4.4).
U pacientů s preexistující hypokalemií nebo u pacientů, u kterých se během léčby přípravkem
Abirateron Pharmagen vyvine hypokalemie, je nutno zvážit udržování hladin draslíku pacienta na ≥
4,0 mmol/l.
U pacientů, u kterých se vyvinou toxicity stupně ≥ 3, včetně hypertenze, hypokalemie, edému a jiných
nemineralokortikoidních toxicit, je nutno léčbu ukončit a zahájit potřebná léčebná opatření. Léčbu
přípravkem Abirateron Pharmagen nelze obnovit, dokud se příznaky toxicity nezlepší na stupeň nebo k počátečním hodnotám.
V případě vynechání dávky buď přípravku Abirateron Pharmagen nebo prednisonu či prednisolonu se
v léčbě pokračuje další den obvyklou denní dávkou.
Hepatotoxicita
U pacientů, u nichž se během léčby vyvine hepatotoxicita [zvýšení alaninaminotransferázy (ALT)
nebo aspartátaminotransferázy (AST) nad 5násobek horní hranice normálu (ULN)], je nutno okamžitě
přerušit léčbu (viz bod 4.4). Obnovení léčby po návratu funkčních jaterních testů k výchozímu stavu
u pacienta může být provedeno sníženou dávkou 500 mg (jedna tableta) jednou denně. U pacientů,
u nichž byla léčba znovu zahájena, je nutno monitorovat aminotransferázy alespoň jednou za dva
týdny po dobu tří měsíců a dále jednou za měsíc. Objeví-li se hepatotoxicita i u snížené dávky 500 mg
denně, má být léčba ukončena.
Objeví-li se závažná hepatotoxicita (ALT nebo AST 20x ULN) kdykoli během léčby, je
nutno léčbu ukončit a u těchto pacientů nemá být léčba znovu zahájena.
Porucha funkce jater
U pacientů s již existující lehkou poruchou funkce jater, Child-Pugh třídy A, není nutná úprava dávky.
Ukázalo se, že středně těžká porucha funkce jater (Child-Pugh třídy B) zvyšuje systémovou expozici
abirateronu po jednorázovém perorálním podání 1 000 mg abirateron-acetátu přibližně čtyřikrát (viz
bod 5.2). Neexistují údaje o klinické bezpečnosti a účinnosti opakovaných dávek abirateron-acetátu po
podání pacientům se středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce jater (Child-Pugh třídy B nebo C).
Nelze předpokládat žádnou úpravu dávky. U pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater je nutno
užití přípravku Abirateron Pharmagen důkladně posoudit, přínos má jasně převažovat možné riziko
(viz body 4.2 a 5.2). Pacientům s těžkou poruchou funkce jater se přípravek Abirateron Pharmagen
nesmí podávat (viz body 4.3, 4.4 a 5.2).
Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin není nutná úprava dávky (viz bod 5.2). U pacientů s karcinomem
prostaty a těžkou poruchou funkce ledvin však nejsou žádné klinické zkušenosti. U těchto pacientů je
nutná opatrnost (viz bod 4.4).
Pediatrická populace
Neexistuje žádné relevantní použití abirateron-acetátu u pediatrické populace.
Způsob podání
Přípravek Abirateron Pharmagen je určen k perorálnímu podání.
Tablety se musí užívat v jedné dávce jednou denně nalačno. Přípravek Abirateron Pharmagen se musí
užívat nejméně dvě hodiny po jídle a po užití přípravku Abirateron Pharmagen se nesmí jíst alespoň
jednu hodinu. Tablety se musí polykat celé a zapíjejí se vodou.
4.3 Kontraindikace
- Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
- Těhotné ženy nebo ženy, které mohou otěhotnět (viz bod 4.6).
- Těžká porucha funkce jater [Child-Pugh třídy C (viz body 4.2, 4.4 a 5.2)].
- Přípravek Abirateron Pharmagen s prednisonem nebo prednisolonem je kontraindikován v
kombinaci s Ra- 223.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Hypertenze, hypokalemie, retence tekutin a srdeční selhání způsobené vzestupem mineralokortikoidů
Přípravek Abirateron Pharmagen může způsobit hypertenzi, hypokalemii a retenci tekutin (viz bod
4.8) jako důsledek zvýšených hladin mineralokortikoidů, které se objeví na základě inhibice CYP(viz bod 5.1). Při současném podání s kortikoidem dojde ke snížení vylučování adrenokortikotropního
hormonu (ACTH), což má za následek snížení incidence a závažnost těchto nežádoucích účinků.
Opatrnost je nutná při léčbě pacientů, u nichž může zvýšení krevního tlaku, hypokalemie (např. u
pacientů užívajících srdeční glykosidy) nebo retence tekutin (např. u pacientů se srdečním selháním,
závažnou nebo nestabilní anginou pectoris, recentním infarktem myokardu nebo komorovou arytmií a
u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin) negativně ovlivnit jejich základní onemocnění.
Přípravek Abirateron Pharmagen je nutno užívat s opatrností u pacientů s anamnézou
kardiovaskulárního onemocnění. Studie fáze 3 s abirateron-acetátem vyloučila pacienty s
nekontrolovanou hypertenzí, klinicky významným onemocněním srdce, které se manifestovalo jako
infarkt myokardu, nebo s arteriálními trombotickými příhodami v posledních 6 měsících, pacienty se
závažnou nebo nestabilní anginou pectoris nebo selháním srdce třídy III nebo IV (studie 301) podle
New York Heart Association (NYHA) nebo srdečním selháním třídy II až IV (studie 3011 a 302) nebo
se sníženou ejekční frakcí pod 50 %. Ze studií 3011 a 302 byli vyloučeni pacienti s fibrilací síní nebo
dalšími srdečními arytmiemi vyžadujícími podávání léčiv. Bezpečnost u pacientů s ejekční frakcí levé
komory (LVEF) < 50 % nebo třídy III nebo IV NYHA srdečního selhání (ve studii 301) nebo třídy II
až IV srdečního selhání (ve studiích 3011 a 302) nebyla stanovena (viz body 4.8 a 5.1).
Před zahájením léčby pacientů s významným rizikem městnavého srdečního selhání (např.
s anamnézou srdečního selhání, nekontrolované hypertenze nebo srdečních příhod, jako například
ischemická choroba srdeční) je nutno zvážit zhodnocení srdečních funkcí (např. echokardiogram).
Před zahájením léčby přípravkem Abirateron Pharmagen je nutno léčit srdeční selhání a optimalizovat
funkci srdce. Je nutno upravit a kontrolovat hypertenzi, hypokalemii a retenci tekutin. Během léčby je
nutno monitorovat krevní tlak, sérové hladiny draslíku, retenci tekutin (přírůstek tělesné hmotnosti,
periferní otoky) a další známky a příznaky městnavého srdečního selhání každé 2 týdny během měsíců a dále měsíčně, a abnormality korigovat. U pacientů s hypokalemií bylo pozorováno
prodloužení QT intervalu v souvislosti s léčbou abirateron-acetátem. Posouzení funkce srdce se
provede, jak je klinicky indikováno, zahájí se vhodná léčba, a je-li přítomen klinicky významný pokles
funkce srdce (viz bod 4.2), zváží se ukončení léčby tímto přípravkem.
Hepatotoxicita a porucha funkce jater
V kontrolovaných klinických studiích se vyskytla významná zvýšení hodnot jaterních enzymů, což
vedlo k ukončení léčby nebo změnám dávkování (viz bod 4.8). Před zahájením léčby, každé dva týdny
během prvních tří měsíců léčby a dále jednou měsíčně je nutno měřit hodnoty aminotransferáz v séru.
Objeví-li se klinické příznaky, které ukazují na hepatotoxicitu, je nutno okamžitě stanovit
aminotransferázy v séru. Pokud kdykoli dojde ke zvýšení ALT nebo AST nad 5násobek ULN, je
nutno léčbu přerušit a pečlivě sledovat funkci jater. Obnovení léčby lze provést po navrácení jaterních
testů pacienta k výchozím hodnotám a s podáváním nižší dávky (viz bod 4.2).
Vyvine-li se u pacientů kdykoli během léčby závažná hepatotoxicita (ALT nebo AST odpovídající
20násobku ULN), je nutno léčbu ukončit a u těchto pacientů se nemá léčba znovu zahajovat.
Pacienti s aktivní nebo symptomatickou virovou hepatitidou byli z klinických studií vyloučeni;
neexistují tedy údaje, které by použití abirateron-acetátu v této populaci podporovaly.
Nejsou dostupné údaje o klinické bezpečnosti a účinnosti opakovaných dávek abirateron-acetátu při
podání pacientům se středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce jater (Child-Pugh třídy B nebo C).
U pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater je nutno užití přípravku Abirateron Pharmagen
důkladně posoudit, přínos má jasně převažovat možné riziko (viz body 4.2 a 5.2). Pacientům s
těžkou poruchou funkce jater se přípravek Abirateron Pharmagen nesmí podávat (viz body 4.2, 4.3 a
5.2).
Během postmarketingového sledování byly vzácně hlášeny případy akutního selhání jater a
fulminantní hepatitidy, některé s fatálními následky (viz bod 4.8).
Ukončení léčby kortikosteroidy a zvládání stresových situací
Je-li ukončeno podávání prednisonu nebo prednisolonu, je nutná opatrnost a pacienty je nutno
monitorovat, zda se u nich nerozvíjí adrenokortikální insuficience. Pokračuje-li se v léčbě přípravkem
Abirateron Pharmagen po vysazení kortikosteroidů, je nutno pacienty sledovat, zda se u nich neobjeví
příznaky zvýšené hladiny mineralokortikoidů (viz informace výše).
U pacientů, kterým je podáván prednison nebo prednisolon a kteří jsou vystaveni neobvyklému stresu,
může být indikováno zvýšené dávkování kortikosteroidů před stresovou situací, během ní i po ní.
Kostní denzita
U mužů s pokročilým metastazujícím karcinomem prostaty se může vyskytnout snížená kostní
denzita. Podávání přípravku Abirateron Pharmagen v kombinaci s glukokortikoidy může tento účinek
zvýšit.
Pacienti, kterým byl dříve podáván ketokonazol
U pacientů, kterým byl k léčbě karcinomu prostaty dříve podáván ketokonazol, lze očekávat snížený
výskyt odpovědí.
Hyperglykemie
Užívání glukokortikoidů může zvyšovat hyperglykemii, proto je u pacientů s diabetem nutno často
měřit glykemii.
Hypoglykemie
Při podávání abirateron-acetátu v kombinaci s prednisonem/prednisolonem pacientům s
preexistujícím diabetem užívajícím pioglitazon nebo repaglinid (viz bod 4.5) byly hlášeny případy
hypoglykemie; proto je u pacientů s diabetem nutno často měřit glykemii.
Užívání s chemoterapií
Bezpečnost a účinnost současného užívání abirateron-acetátu s cytotoxickou chemoterapií nebyly
stanoveny (viz bod 5.1).
Potenciální rizika
U mužů s metastazujícím karcinomem prostaty, včetně pacientů léčených přípravkem Abirateron
Pharmahgen, se mohou objevit anemie a sexuální dysfunkce.
Účinky na kosterní svalstvo
U pacientů léčených abirateron-acetátem byly hlášeny případy myopatie a rhabdomyolýzy. Většina
případů se vyvinula během prvních 6 měsíců léčby a ustoupila po ukončení podávání abirateron-
acetátu. U pacientů léčených současně léčivými přípravky, o kterých je známo, že jsou spojeny s
myopatií/rhabdomyolýzou, se doporučuje opatrnost.
Interakce s jinými léčivými přípravky
Z důvodu rizika snížené expozice abirateronem (viz bod 4.5) je nutné vyvarovat se během léčby
podávání silných induktorů CYP3A4, ledaže by nebyla dispozici jiná alternativní terapeutická léčba.
Kombinace abirateronu a prednisonu/prednisolonu s Ra-Léčba abirateronem a prednisonem/prednisolonem v kombinaci s Ra-223 je kontraindikována (viz bod
4.3) z důvodu zvýšeného rizika fraktur a sklonu ke zvýšené mortalitě mezi asymptomatickými nebo
mírně symptomatickými pacienty s karcinomem prostaty, což bylo pozorováno v klinických studiích.
Následnou léčbu Ra-223 se doporučuje nezahajovat alespoň 5 dní po poslední dávce přípravku
Abirateron Pharmagen v kombinaci s prednisonem/prednisolonem.
Pomocné látky
Tento léčivý přípravek obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí
galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek
užívat.
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol sodíku (23 mg) v jedné dávce, to znamená, že je v
podstatě „bez sodíku“.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Vliv potravy na abirateron
Podání s jídlem významně zvyšuje absorpci abirateronu. Účinnost a bezpečnost při podávání
s jídlem nebyla stanovena, proto se nesmí tento přípravek užívat s jídlem (viz body 4.2 a 5.2).
Interakce s jinými léčivými přípravky
Potenciál jiných léčivých přípravků ovlivňovat expozice abirateronu
V klinické studii farmakokinetických interakcí u zdravých dobrovolníků, kteří byli předléčeni
rifampicinem, silným induktorem CYP3A4, v dávce 600 mg denně po dobu 6 dní, po které
následovala jednorázová dávka 1 000 mg abirateron-acetátu, se průměrná plazmatická AUC∞
abirateronu snížila o 55 %.
Během léčby je nutno se vyvarovat podávání silných induktorů CYP3A4 (např. fenytoinu,
karbamazepinu, rifampicinu, rifabutinu, rifapentinu, fenobarbitalu, třezalce tečkované [Hypericum
perforatum]), ledaže by nebyla k dispozici jiná alternativní léčba.
V samostatné klinické studii farmakokinetických interakcí u zdravých dobrovolníků nemělo
současné podávání ketokonazolu, silného inhibitoru CYP3A4, klinicky významný účinek na
farmakokinetiku abirateronu.
Potenciál ovlivňovat expozice jiných léčivých přípravků
Abirateron je inhibitorem jaterních enzymů CYP2D6 a CYP2C8 metabolizujících léky. Ve studii, kde
se stanovovaly účinky abirateron-acetátu (podaného spolu s prednisonem) na jednorázovou dávku
dextromethorfanu, který je substrátem CYP2D6, byla systémová expozice (AUC) dextromethorfanu
zvýšena přibližně 2,9násobně. AUC24 dextrorfanu, aktivního metabolitu dextromethorfanu, byla
zvýšena přibližně o 33 %.
Opatrnost je nutná při současném podávání s léčivými přípravky aktivovanými nebo
metabolizovanými CYP2D6, zejména s léčivými přípravky, které mají úzkou terapeutickou šíři. Je
nutno zvážit snížení dávek léčivých přípravků metabolizovaných CYP2D6 s úzkou terapeutickou šíří.
Příkladem léčivých přípravků metabolizovaných CYP2D6 jsou metoprolol, propranolol, desipramin,
venlafaxin, haloperidol, risperidon, propafenon, flekainid, kodein, oxykodon a tramadol (poslední tři
léčivé látky potřebují CYP2D6 k vytvoření svých účinných analgetických metabolitů).
V klinické studii lékových interakcí týkajících se CYP2C8 u zdravých jedinců byla systémová
expozice AUC pioglitazonu zvýšena o 46 % a AUC aktivních metabolitů pioglitazonu M-III a M-IV
byla u každého snížena o 10 %, pokud byl pioglitazon podáván společně s jednorázovou dávkou 1 mg abirateron-acetátu. U pacientů mají být sledovány známky toxicity související se substráty
CYP2C8 s úzkým terapeutickým indexem, jsou-li užívány současně. Příklady léčivých přípravků
metabolizovaných pomocí CYP2C8 zahrnují pioglitazon a repaglinid (viz bod 4.4).
Údaje získané in vitro ukázaly, že hlavní metabolity abirateron-sulfát a N-oxid abirateron-sulfát
inhibují jaterní transportér OATP1B1 a v důsledku toho může dojít ke zvýšení koncentrace léčivých
látek vylučovaných OATP1B1. Nejsou k dispozici žádné klinické údaje, které by potvrdily interakce s
tímto transportérem.
Užívání s přípravky, které prodlužují QT interval
Vzhledem k tomu, že androgen-deprivační léčba může prodlužovat QT interval, je doporučena
opatrnost, pokud je přípravek Abirateron Pharmagen užíván spolu s léčivými přípravky, které
prodlužují interval QT nebo s léčivými přípravky, které mohou indukovat torsades de pointes, jako
jsou antiarytmika třídy IA (např.chinidin, disopyramid) nebo třídy III (např. amiodaron, sotalol,
dofetilid, ibutilid), methadon, moxifloxacin, antipsychotika atd.
Užívání se spironolaktonem
Spironolakton se váže na androgenní receptor a může zvyšovat hladiny prostatického specifického
antigenu (PSA). Užívání s přípravkem Abirateron Pharmagen se nedoporučuje (viz bod 5.1).
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Ženy ve fertilním věku
Neexistují údaje o podávání abirateron-acetátu v těhotenství a tento přípravek není určen k podávání
ženám ve fertilním věku.
Antikoncepce u mužů a žen
Není známo, zda jsou abirateron nebo jeho metabolity přítomny ve spermatu. Při sexuální aktivitě s
těhotnou ženou musí pacient použít kondom. Při sexuální aktivitě s ženou ve fertilním věku musí
pacient použít kondom a zároveň další účinnou antikoncepční metodu. Studie na zvířatech prokázaly
reprodukční toxicitu (viz bod 5.3).
Těhotenství
Přípravek Abirateron Pharmagen není určen ženám a je kontraindikována u těhotných žen nebo u žen,
které mohou otěhotnět (viz body 4.3 a 5.3).
Kojení
Přípravek Abirateron Pharmagen není určen k podávání ženám.
Fertilita
Abirateron-acetát ovlivňoval fertilitu u samců i samic potkanů, ale tyto účinky byly plně reverzibilní
(viz bod 5.3).
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Přípravek Abirateron Pharmagen nemá žádný nebo má pouze zanedbatelný vliv na schopnost řídit a
obsluhovat stroje.
4.8 Nežádoucí účinky
Souhrn bezpečnostního profilu
V analýze nežádoucích účinků složených studií fáze 3 s abirateron-acetátem byly nežádoucími
účinky pozorovanými u ≥10 % pacientů periferní otok, hypokalemie, hypertenze, infekce močových
cest a zvýšení alaninaminotransferázy a/nebo zvýšení aspartátaminotransferázy.
Další závažné nežádoucí účinky zahrnují srdeční onemocnění, hepatotoxicitu, fraktury a alergickou
alveolitidou.
Abirateron-acetát může způsobit hypertenzi, hypokalemii a retenci tekutin; jedná se o
farmakodynamický následek jeho mechanismu účinku. Ve studiích fáze 3 byly předpokládané
mineralokortikoidní nežádoucí účinky pozorovány častěji u pacientů léčených abirateron-acetátem než
u pacientů léčených placebem: hypokalemie 18 % vs. 8 %, hypertenze 22 % vs. 16 % a retence tekutin
(periferní otok)23 % vs. 17 %. U pacientů léčených abirateron-acetátem oproti pacientům léčeným
placebem: byla hypokalemie dle CTCAE (Obecná terminologická kritéria nežádoucích účinků verze
4.0) stupňů 3 a 4 pozorována u 6 % vs. 1 %, hypertenze dle CTCAE (verze 4.0) stupňů 3 a 4 se
vyskytla u 7 % vs. 5 % pacientů a retence tekutin (periferní edém) stupňů 3 a 4 byla pozorována u 1 %
vs. 1% pacientů. Mineralokortikoidní účinky byly většinou lékařsky úspěšně zvládnutelné. Současné
podávání kortikosteroidů incidenci a závažnost těchto nežádoucích účinků snižuje (viz bod 4.4).
Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Ve studiích u pacientů s pokročilým metastazujícím karcinomem prostaty, kterým byl podáván analog
LHRH nebo u pacientů dříve léčených orchiektomií, byl abirateron- acetát podáván v dávce 1 000 mg
denně v kombinaci s nízkou dávkou prednisonu nebo prednisolonu (buď 5 nebo 10 mg denně v
závislosti na
indikaci).
Nežádoucí účinky pozorované v klinických studiích a během postmarketingového sledování
jsou uvedeny dále dle kategorií četnosti. Kategorie četnosti jsou definovány jako: velmi časté (≥ 1/10);
časté ( 1/100 až < 1/10); méně časté ( 1/1000 až < 1/100); vzácné ( 1/10 000 až < 1/1000); velmi
vzácné (< 1/10 000) a není známo (z dostupných údajů nelze určit).
V každé skupině četnosti jsou nežádoucí účinky uvedeny s klesající závažností.
Tabulka 1: Nežádoucí účinky zjištěné v klinických studiích a postmarketingovém sledování
Třídy orgánových systémů Nežádoucí účinek a frekvence
Infekce a infestace Velmi časté: infekce močových cest
Časté: sepse
Poruchy imunitního systému Není známo: anafylaktické reakce
Endokrinní poruchy Méně časté: adrenální insuficience
Poruchy metabolismu a výživy Velmi časté: hypokalemie
Časté: hypertriacylglycerolemie
Srdeční poruchy Časté: srdeční selhání*, angina pectoris,
fibrilace síní, tachykardie
Méně časté: jiné arytmie
Není známo: infarkt myokardu, prodloužení QT
intervalu (viz body 4.4 a 4.5)
Cévní poruchy Velmi časté: hypertenze
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy Vzácné: alergická alveolitidaa
Gastrointestinální poruchy Velmi časté: průjem
Časté: dyspepsie
Poruchy jater a žlučových cest Velmi časté: zvýšení ALT a/nebo zvýšení
ASTb
Vzácné: fulminantní hepatitida, akutní selhání
jater
Poruchy kůže a podkožní tkáně Časté: vyrážka
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové
tkáně
Méně časté: myopatie, rhabdomyolýza
Poruchy ledvin a močových cest Časté: hematurie
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace Velmi časté: periferní otok
Poranění, otravy a procedurální komplikace Časté: fraktury**
* Srdeční selhání zahrnuje také městnavé srdeční selhání, dysfunkci levé komory a snížení ejekční frakce
** Fraktury zahrnují osteoporózu a všechny fraktury s výjimkou patologických zlomenin
a Spontánní hlášení z postmarketingového sledování
b Zvýšení alaninaminotransferázy a/nebo aspartátaminotransferázy zahrnuje zvýšení ALT, zvýšení AST a
abnormální jaterní funkce.
U pacientů léčených abirateron-acetátem se vyskytly následující nežádoucí účinky dle CTCAE (verze
4.0) stupně 3 závažnosti: hypokalemie 5 %, infekce močových cest 2 %, zvýšení
alaninaminotransferázy a/nebo aspartátaminotransferázy 4 %, hypertenze 6 %, fraktury 2 %, periferní
otok, srdeční selhání a fibrilace síní, vše s frekvencí 1 %. Hypertriglyceridemie a angina pectoris dle
CTCAE (verze 4.0) stupně 3 se vyskytly u < 1 % pacientů. Infekce močových cest, zvýšení
alaninaminotrasferázy a/nebo aspartátaminotransferázy, hypokalemie, srdeční selhání, fibrilace síní a
fraktury dle CTCAE (verze 4.0) stupně 4 se vyskytly u < 1 % pacientů.
U hormonálně senzitivní populace byla pozorována vyšší incidence hypertenze a hypokalemie
(studie 3011). U hormonálně senzitivní populace (studie 3011) byla hypertenze hlášena u 36,7 %
pacientů v porovnání s 11,8 % a 20,2 % ve studiích 301 a 302. U hormonálně senzitivní populace
(studie 3011) byla hypokalemie pozorována u 20,4 % pacientů v porovnání s 19,2 % a 14,9 % ve
studiích 301 a 302.
Incidence a závažnost nežádoucích účinků byla vyšší v podskupině pacientů s výchozím stupněm
výkonnostního stavu ECOG 2 a rovněž u starších pacientů (≥ 75 let).
Popis vybraných nežádoucích účinků
Kardiovaskulární účinky
Ze všech tří studií fáze 3 byli vyloučeni pacienti s nekontrolovanou hypertenzí, klinicky významným
onemocněním srdce, které se klinicky manifestovalo jako infarkt myokardu, nebo s arteriální
trombotickou příhodou v předchozích 6 měsících, pacienti se závažnou nebo nestabilní anginou
pectoris nebo selháním srdce NYHA třídy III nebo IV (studie 301) nebo třídy II až IV (studie 3011 a
302) nebo s naměřenou ejekční frakcí < 50 %. Všichni zahrnutí pacienti (jak pacienti s aktivní
medikací, tak i pacienti na placebu) byli zároveň léčeni androgen-deprivační léčbou zejména s
použitím analogů LHRH, což bylo spojeno s diabetem, infarktem myokardu, cerebrovaskulární
příhodou a náhlou srdeční smrtí. Výskyt kardiovaskulárních nežádoucích účinků ve studiích fáze 3 u
pacientů užívajících abirateron-acetát byl ve srovnání s placebem následující: fibrilace síní 2,6 % vs.
2,0 %, tachykardie 1,9 % vs. 1,0 %, angina pectoris 1,7 % vs. 0,8 %, srdeční selhání 0,7 % vs. 0,2 % a
arytmie 0,7 % vs. 0,5 %.
Hepatotoxicita
U pacientů léčených abirateron-acetátem byla hlášena hepatotoxicita se zvýšením ALT, AST a
celkového bilirubinu. Napříč klinickými studiemi fáze 3 byly hepatotoxicita stupně 3 a 4 (např.
zvýšení ALT nebo AST > 5× ULN nebo zvýšení bilirubinu > 1,5× ULN) hlášeny u 6 % pacientů
léčených abirateron-acetátem, typicky během prvních 3 měsíců po zahájení léčby. Ve studii 3011 byla
hepatotoxicita stupně 3 nebo 4 pozorována u 8,4 % pacientů léčených abirateron-acetátem. U deseti
pacientů, kteří dostávali abirateron-acetát, bylo jeho podávání kvůli hepatotoxicitě ukončeno; dva měli
hepatotoxicitu stupně 2, šest mělo hepatotoxicitu stupně 3 a dva měli hepatotoxicitu stupně 4. Žádný
pacient ve studii 3011 na hepatotoxicitu nezemřel. Ve studiích fáze 3 bylo zhoršení jaterních testů
pravděpodobnější u pacientů, jejichž jaterní testy byly zvýšeny již na počátku, ve srovnání s pacienty,
jejichž jaterní testy byly na počátku normální. Došlo-li ke zvýšení ALT nebo AST na > 5× ULN nebo
ke zvýšení bilirubinu na > 3× ULN, bylo podávání abirateron-acetátu přerušeno nebo ukončeno. Ve
dvou případech došlo k významnému zvýšení hodnot výsledků jaterních testů (viz bod 4.4). U těchto
dvou pacientů s normální funkcí jater na počátku léčby došlo ke zvýšení ALT nebo AST na 15 – 40×
ULN a ke zvýšení bilirubinu na 2 – 6× ULN. Po ukončení léčby došlo u obou pacientů k normalizaci
jaterních testů a jeden z pacientů byl znovu léčen bez opakovaného zvýšení jejich hodnot. Ve studii
302 byla zvýšení ALT nebo AST stupně 3 nebo 4 pozorována u 35 (6,5 %) pacientů léčených
abirateron-acetátem. Zvýšené hladiny aminotransferáz se vrátily k normálu u všech kromě 3 pacientů
(2 s novými mnohočetnými metastázami v játrech a 1 se zvýšením AST přibližně 3 týdny po poslední
dávce abirateron-acetátu). Ve studiích fáze 3 byla ukončení léčby kvůli zvýšením ALT nebo AST
nebo abnormálním jaterním funkcím hlášena u 1,1 % pacientů léčených abirateron-acetátem a u 0,6 %
pacientů léčených placebem; kvůli hepatotoxicitě nebyla hlášena žádná úmrtí.
V klinických studiích bylo riziko hepatotoxicity omezeno vyloučením pacientů s výchozí hepatitidou
nebo významnými abnormalitami v jaterních testech. Ze studie 3011 byli vyloučeni pacienti
s výchozími hodnotami ALT a AST > 2,5× ULN, bilirubinu > 1,5× ULN a pacienti s aktivní nebo
symptomatickou virovou hepatitidou nebo s chronickým onemocněním jater; ascitem nebo krvácivými
poruchami sekundárními k dysfunkci jater. Ze studie 301 byli vyloučeni pacienti s výchozí hodnotou
ALT a AST ≥ 2,5× ULN bez přítomnosti metastáz v játrech a pacientů s výchozí hodnotou ALT a
AST > 5× ULN, pokud v játrech byly přítomny metastázy. Pro studii 302 nebyli pacienti s
metastázami v játrech vhodní a pacienti s výchozí hodnotou ALT a AST ≥ 2,5× ULN byli ze studie
vyloučeni. Objevující se zvýšení abnormalit v jaterních testech u pacientů v klinických studiích bylo
rázně řešeno požadavkem na přerušení léčby a povolením jejího obnovení po návratu jaterních testů na
výchozí hodnoty (viz bod 4.2). U pacientů s ALT nebo AST > 20× ULN nebyla léčba znovu zahájena.
Bezpečnost znovuzahájení léčby u takovýchto pacientů není známa. Mechanismus hepatotoxicity
nebyl vysvětlen.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Zkušenosti s předávkováním abirateron-acetátem u člověka jsou omezené.
Specifické antidotum neexistuje. V případě předávkování je nutno ukončit podávání a zahájit obecná
podpůrná opatření včetně monitorování arytmií, hypokalemie a známek a příznaků retence tekutin. Je
také nutno vyšetřit funkci jater
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: hormonální léčiva používaná v onkologii, jiní antagonisté hormonů a
příbuzné látky, ATC kód: L02BX
Mechanismus účinku
Abirateron-acetát se in vivo konvertuje na abirateron, inhibitor biosyntézy androgenů.
Abirateron selektivně inhibuje enzym 17α-hydroxylázu/C17, 20-lyázu (CYP17). Tento enzym je
exprimován a je nutný pro biosyntézu androgenů ve tkáních varlat, nadledvin a v nádorové tkáni
prostaty. CYP17 katalyzuje přeměnu pregnenolonu a progesteronu na prekurzory testosteronu, DHEA,
resp. androstendionu 17α-hydroxylací a štěpením vazby C17, 20. Inhibice CYP17 vede též ke zvýšené
produkci mineralokortikoidů nadledvinami (viz bod 4.4).
Androgen-senzitivní karcinom prostaty reaguje na léčbu, která snižuje hladiny androgenů. Androgen-
deprivační léčba, jako léčba analogy LHRH nebo orchiektomie, snižují produkci androgenů ve
varlatech, ale neovlivňují produkci androgenů nadledvinami nebo v tumoru. Léčba abirateron-
acetátem, je-li podána s analogy LHRH (nebo s orchiektomií), snižuje hladinu testosteronu v séru na
nedetekovatelné hodnoty (za použití komerčních metod stanovení).
Farmakodynamické účinky
Abirateron-acetát snižuje testosteron a jiné androgeny v séru na hladiny nižší, než které jsou dosaženy
samotnými analogy LHRH nebo orchiektomií. To je způsobeno selektivní inhibicí enzymu CYPpotřebného k biosyntéze androgenů. U pacientů s karcinomem prostaty slouží jako specifický
biomarker PSA. Ve fázi 3 klinické studie u pacientů, u kterých selhala předchozí léčba taxany, došlo
k poklesu hladin PSA alespoň o 50 % oproti výchozímu stavu u 38 % pacientů léčených abirateron-
acetátem ve srovnání s 10 % pacientů léčených placebem.
Klinická účinnost a bezpečnost
Účinnost byla stanovena ve třech randomizovaných placebem kontrolovaných multicentrických
studiích fáze 3 (studie 3011, 302 a 301) u pacientů s mHSPC a mCRPC. Do studie 3011 byli zařazeni
pacienti, u kterých byl nově diagnostikován (do 3 měsíců od randomizace) mHSPC, kteří měli vysoce
rizikové prognostické faktory. Vysoce riziková prognóza byla definována jako přítomnost alespoň 2 z
následujících 3 rizikových faktorů: (1) Gleasonovo skóre ≥ 8; (2) přítomnost 3 nebo více lézí na
kostním skenu; (3) přítomnost měřitelné viscerální (kromě onemocnění lymfatických uzlin) metastázy.
V aktivním rameni se abirateron-acetát podával v dávce 1 000 mg denně v kombinaci s nízkou dávkou
prednisonu 5 mg jednou denně vedle ADT (agonista LHRH nebo orchiektomie), což byla standardní
léčba. Pacienti v kontrolním rameni dostávali ADT a placebo místo abirateron-acetátu a prednisonu.
Ve studii 302 byli zahrnuti pacienti bez předchozí léčby docetaxelem; zatímco ve studii 301 byli
zahrnuti pacienti, kteří dostávali dříve docetaxel. Pacienti užívali analog LHRH nebo podstoupili
orchiektomii. V rameni s aktivní léčbou byl abirateron-acetát podáván v dávce 1 000 mg denně v
kombinaci s nízkou dávkou prednisonu nebo prednisolonu 5 mg dvakrát denně. Kontrolní skupinu
tvořili pacienti, kteří dostávali placebo a nízkou dávkou prednisonu nebo prednisolonu 5 mg dvakrát
denně.
Změny v sérových koncentracích PSA samy o sobě ne vždy předpovídají klinický přínos. Ve všech
studiích bylo tedy doporučeno, aby pacienti dostávali léčbu až do dosažení kritérií pro ukončení, jak
jsou specifikována pro každou studii dále.
V žádné studii nebylo povoleno užívání spironolaktonu, protože spironolakton se váže na
androgenní receptor a může zvyšovat hladiny PSA.
Studie 3011 (pacienti s nově diagnostikovaným, vysoce rizikovým mHSPC)
Ve studii 3011 (n = 1 199) byl medián věku zařazených pacientů 67 let. Rozdělení počtu pacientů
léčených abirateronem podle příslušnosti k rasové skupině byl následující: kavkazská (69,4 %), asijská 246 (20,5 %), černošská nebo afroamerická 25 (2,1 %), jiná 80 (6,7 %),
neznámá/nehlášená 13 (1,1 %) a Američané indiánského původu nebo původní obyvatelé Aljašky (0,3 %). U 97 % pacientů byl výkonnostní stav dle ECOG 0 nebo 1. Pacienti se známými mozkovými
metastázami, s nekontrolovanou hypertenzí, klinicky významným srdečním onemocněním nebo
srdečním selháním třídy II – IV dle NYHA nebyli zařazováni. Pacienti, kteří byli dříve léčeni
farmakoterapeuticky, radiační terapií nebo chirurgicky z důvodu metastazujícího karcinomu prostaty
nebyli zařazeni s výjimkou ADT po dobu až 3 měsíců nebo 1 cyklu paliativní radiace nebo chirurgické
terapie z důvodu léčby příznaků vyplývajících z metastazujícího onemocnění. Primárními cílovými
parametry studie byly celkové přežití (OS) a přežití bez radiografické progrese nemoci (rPFS). Medián
výchozího skóre bolesti, měřeno pomocí Brief Pain Inventory Short Form (BPI-SF), byl 2,0 v obou
skupinách (v aktivní léčebné skupině a ve skupině s placebem). Vedle primárních cílových parametrů
studie byl léčebný přínos také hodnocen na základě doby do skeletální příhody (skeletal-related event.,
SRE), doby do následné léčby karcinomu prostaty, doby do zahájení chemoterapie, doby do progrese
bolesti a doby do progrese PSA. V léčbě se pokračovalo do progrese nemoci, odvolání souhlasu,
výskytu nepřijatelné toxicity nebo úmrtí.
Přežití bez radiografické progrese bylo definováno jako doba od randomizace do výskytu
radiografické progrese nebo úmrtí z jakékoli příčiny. Radiografická progrese zahrnovala progresi
podle skenu kostí (podle modifikovaného PCWG2) nebo progresi lézí měkkých tkání podle CT nebo
MRI (podle RECIST 1.1).
Mezi léčebnými skupinami byl pozorován významný rozdíl v rPFS (viz tabulka 2 a obrázek 1).
Tabulka 2: Přežití bez radiografické progrese – stratifikovaná analýza; populace všech pacientů
se záměrem léčit (studie PCR3011)
AA-P Placebo
Randomizované subjekty 597 Příhoda 239 (40,0%) 354 (58,8%)
Cenzorováno 358 (60,0%) 248 (41,2%)
Doba do příhody (měsíce)
Medián (95% interval
spolehlivosti)
33,02 (29,57; NE) 14,78 (14,69; 18,27)
Rozmezí (0,0+; 41,0+) (0,0+; 40,6+)
Hodnota pa < 0,0001
Poměr rizik
(95%interval
spolehlivosti)b
0,466 (0,394; 0,550)
Poznámka: += cenzorované pozorování, NE=neodhadnutelné. Radiografická progrese a úmrtí jsou v definici
příhody rPFS zahrnuty. AA-P= subjekty, které dostávaly abirateron-acetát a prednisone.
a Hodnota p pochází z log-rank testu stratifikovaného podle skóre stavu výkonnosti dle ECOG (0/1 nebo 2) a
viscerální léze (nepřítomné nebo přítomné).
b Poměr rizik pochází ze stratifikovaného proporčního modelu rizik. Poměr rizik <1 je ve prospěch AA-P.
Obrázek 1: Kaplan-Meierova křivka přežití bez radiografické progrese; populace všech pacientů
se záměrem léčit (studie PCR3011)
Měsíce od randomizace
Ohrožené subjekty
Abirateron - acetát
Placebo
Abirateron - acetát Placebo
Bylo pozorováno statisticky významné zlepšení OS ve prospěch AA-P plus ADT při 34% snížení
rizika úmrtí v porovnání s placebem plus ADT (poměr rizik = 0,66; 95% interval spolehlivosti: 0,56,
0,78; p < 0,0001), (viz tabulka 3 a obrázek 2).
Tabulka 3: Celkové přežití pacientů léčených abirateron-acetátem nebo placebem ve studii
PCR3011 (analýza pacientů se záměrem léčit)
Celkové přežití Abirateron-acetát v
kombinaci
s prednisonem
(n=597)
Placebo
(n=602)
Úmrtí (%) 275 (46%) 343 (57%)
Medián přežití (měsíce) 53,3 36,(95% interval spolehlivosti) (48,2; NE) (33,05; 40.0)
Poměr rizik (95% interval
spolehlivosti)0,66 (0,56; 0,78)
NE = nebylo stanoveno
Poměr rizik pochází ze stratifikovaného proporčního modelu rizik. Poměr rizik < 1 je ve prospěch
abirateron-acetátu v kombinaci s prednisonem.
Obrázek 2: Kaplan-Meierova křivka celkového přežití; populace se záměrem léčit (analýza ve
studii PCR3011)
Analýzy podskupin konzistentně upřednostňují léčbu abirateron-acetátem. Léčebné účinky AA-P na
rPFS a OS u všech předem definovaných podskupin byly příznivé a konzistentní v celé hodnocené
populaci, s výjimkou podskupiny se skóre 2 dle ECOG, kde nebyl pozorován žádný trend k přínosu,
nicméně malá velikost vzorku (n=40) omezuje jakékoli smysluplné závěry.
Vedle pozorovaných zlepšení celkového přežití a rPFS byly u léčby abirateron-acetátem vs. placebo
prokázány přínosy ve všech prospektivně definovaných sekundárních cílových parametrech studie.
Studie 302 (pacienti bez předchozí chemoterapie)
Tato studie zahrnovala pacienty, kteří dříve nedostávali chemoterapii a kteří byli asymptomatičtí nebo
mírně symptomatičtí a u nichž chemoterapie dosud nebyla klinicky indikována. Skóre 0 – 1 na Brief
Pain Inventory-Short Form (BPI-SF) nejhorší bolesti během posledních 24 hodin bylo považováno za
asymptomatické a skóre 2 – 3 za mírně symptomatické.
Ve studii 302 (n = 1 088) byl u pacientů léčených abirateron-acetátem a prednisonem nebo
prednisolonem medián věku 71 let a u pacientů léčených placebem a prednisonem nebo
prednisolonem byl medián věku 70 let. Počet pacientů léčených abirateron-acetátem byl podle rasy
520 bělochů (95,4 %), 15 černochů (2,8 %), 4 Asiaté (0,7 %) a 6 ostatních (1,1 %). Skóre Východní
pracovní onkologické skupiny (Eastern Cooperative Oncology Group, ECOG) bylo 0 u 76 % pacientů
a 1 u 24 % pacientů v obou ramenech. Padesát procent pacientů mělo pouze metastázy v kostech,
dalších 31 % pacientů mělo metastázy v kostech a měkkých tkáních nebo lymfatických uzlinách a % pacientů mělo metastázy pouze v měkkých tkáních nebo lymfatických uzlinách. Pacienti s
viscerálními metastázami byli vyloučeni. Společnými primárními cílovými parametry bylo celkové
přežití a přežití bez radiografické progrese (rPFS). Navíc k hodnocení společných primárních cílových
parametrů byl přínos hodnocen také za použití doby do použití opioidu kvůli nádorové bolesti, doby
do zahájení cytotoxické chemoterapie, doby do zhoršení ECOG skóre o ≥ 1 stupeň a doby do progrese
PSA založené na kritériích Prostate Cancer Working Group-2 (PCWG2). Podání léčby ve studii bylo
ukončeno v době jednoznačné klinické progrese. Léčbu bylo také možno ukončit v době potvrzené
radiografické progrese, podle uvážení zkoušejícího.
Přežití bez radiografické progrese (rPFS) bylo hodnoceno s použitím sekvenčního zobrazovacího
sledování tak, jak jsou definována kritérii PCWG2 (pro kostní léze) a modifikovanými kritérii
Response Evaluation Criteria In Solid Tumours (RECIST) (pro léze měkkých tkání). Analýza rPFS
používala centrální vyhodnocování radiografické progrese.
V plánované rPFS analýze bylo 401 příhod, 150 (28 %) pacientů léčených abirateron-acetátem
a 251 (46 %) pacientů léčených placebem mělo radiografický průkaz progrese nebo zemřeli. Byl
pozorován významný rozdíl mezi rPFS mezi skupinami léčby (viz tabulka 4 a obrázek 3).
Tabulka 4: Studie 302: Přežití bez radiografické progrese u pacientů léčených buď
abirateron-acetátem nebo placebem v kombinaci s prednisonem nebo
prednisolonem a analogem LHRH nebo předchozí orchiektomií
Abirateron-acetát
(n = 546)
Placebo
(n = 542)
Přežití bez radiografické
progrese (rPFS)
Progrese nebo úmrtí
150 (28%)
251 (46%)
Medián rPFS v měsících
(95% interval spolehlivosti)
Nedosaženo
(11,66; NE)
8,(8,12; 8,54)
hodnota-p* < 0,Poměr rizik** (95% interval
spolehlivosti)
0,425 (0,347; 0,522)
NE = Nebylo stanoveno
* p-hodnota je odvozena z log-rank testu stratifikovaného podle výchozího ECOG skóre (0 nebo 1)
** Poměr rizik < 1 je ve prospěch abirateron- acetátu
Obrázek 3: Kaplan-Meierovy křivky přežití bez radiografické progrese u pacientů léčených
buď abirateron-acetátem nebo placebem v kombinaci s prednisonem nebo
prednisolonem a analogem LHRH nebo předchozí orchiektomií
AA 546 489 340 164 46 12 0 Placebo 542 400 204 90 30 3 0
AA = abiateron-acetát
Avšak údaje pacientů byly sbírány až do druhé průběžné analýzy celkového přežití (overall
survival, OS). Radiografické hodnocení rPFS provedené zkoušejícím následně po analýze senzitivity
je uvedeno v tabulce 5 a na obrázku 4.
Šest set sedm (607) pacientů mělo radiografickou progresi nebo zemřelo: 271 (50 %) ve skupině
s abirateron-acetátem a 336 (62 %) ve skupině s placebem. Léčba abirateron-acetátem snižovala riziko
radiografické progrese nebo úmrtí o 47 % ve srovnání s placebem (poměr rizik = 0,530; 95% CI:
[0,451 - 0,623]; p < 0,0001). Medián rPFS byl 16,5 měsíce ve skupině s abirateron-acetátem a
8,3 měsíce ve skupině s placebem.
Tabulka 5: Studie 302: Přežití bez radiografické progrese u pacientů léčených buď abirateron-
acetátem nebo placebem v kombinaci s prednisonem nebo prednisolonem a
analogem LHRH nebo předchozí orchiektomií (při druhé průběžné analýze
hodnocení OS zkoušejícím)
Abirateron-acetát
(n = 546)
Placebo
(n = 542)
Přežití bez radiografické
progrese (rPFS)
Progrese nebo úmrtí
271 (50%)
336 (62%)
Medián rPFS v měsících
(95% CI)
16,(13,80; 16,79)
8,(8,05; 9,43)
hodnota-p* < 0,0001
poměr rizik** (95% CI) 0,530 (0,451; 0,623)
* p-hodnota je odvozena z log-rank testu stratifikovaného podle výchozího ECOG skóre (0 nebo 1)
** Poměr rizik < 1je ve prospěch abirateron-acetátu
Obrázek 4: Kaplan-Meierovy křivky přežití bez radiografické progrese u pacientů léčených
buď abirateron-acetátem nebo placebem v kombinaci s prednisonem nebo prednisolonem a
analogem LHRH nebo předchozí orchiektomií (při druhé průběžné analýze hodnocení OS
zkoušejícím)
AA = abirateron-acetát
Plánovaná předběžná analýza (interim analysis, IA) OS byla provedena po 333 pozorovaných
úmrtích. Studie byla na základě pozorovaného významného klinického přínosu odslepena a pacientům
ve skupině s placebem byla nabídnuta léčba abirateron-acetátem. Celkové přežití bylo delší u
abirateron-acetátu než u placeba s 25% snížením rizika úmrtí (poměr rizik = 0,752; 95% CI:
[0,606; 0,934], p=0,0097), ale data k celkovému přežití nebyla dostatečně zralá a průběžné výsledky
nedosáhly předem specifikovanou hodnotu statistické významnosti (viz tabulka 4). Přežití bylo po této
předběžné analýze dále sledováno.
Po zaznamenání 741 úmrtí byla provedena plánovaná konečná analýza celkového přežití (medián
sledování byl 49 měsíců). Zemřelo šedesát pět procent (354 z 546) pacientů léčených abirateron-
acetátem ve srovnání se 71% (387 z 542) pacientů léčených placebem. Byl prokázán statisticky
významný přínos v celkovém přežití ve prospěch skupiny léčené abirateron-acetátem se snížením
rizika úmrtí o 19,4 % (HR=0,806; 95% CI: [0,697; 0,931], p=0,0033) a zlepšením mediánu celkového
přežití o 4,4 měsíce (abirateron-acetát 34,7 měsíce, placebo 30,3 měsíců) (viz tabulka 6 a obrázek 5).
Toto zlepšení bylo prokázáno navzdory tomu, že 44 % pacientů v rameni s placebem užívalo
abirateron-acetát jako následnou léčbu.
Tabulka 6: Studie 302: Celkové přežití pacientů léčených buď abirateron-acetátem nebo
placebem v kombinaci s prednisonem nebo prednisolonem a analogem LHRH
nebo předchozí orchiektomií
Abirateron-acetát
(n = 546)
Placebo
(n = 542)
Předběžná analýza celkového
přežití
Úmrtí (%) 147 (27%) 186 (34%)
Medián přežití (měsíce) Nedosaženo 27,(95% CI) (NE; NE) (25,95; NE)
hodnota p* 0,Poměr rizik** (95% CI) 0,752 (0,606; 0,934)
Závěrečná analýza celkového
přežití
Úmrtí 354 (65%) 387 (71%)
Medián přežití (měsíce) (95%
CI) 34,7 (32,7; 36,8) 387 (28,7; 33,3)
hodnota p * 0,Poměr rizik ** (95% CI) 0,806 (0,697; 0,931)
NE = nebylo stanoveno
* p-hodnota je odvozena z log-rank testu stratifikovaného podle výchozího ECOG skóre (0 nebo 1)
** Poměr rizik < 1je ve prospěch abirateron-acetátu
Obrázek 5: Kaplan-Meierovy křivky přežití u pacientů léčených buď abirateron-acetátem
nebo placebem v kombinaci s prednisonem nebo prednisolonem a analogem LHRH
nebo předchozí orchiektomií, závěrečná analýza
AA = abirateron-acetát
Navíc k pozorovaným zlepšením celkového přežití a rPFS byl u léčby abirateron-acetátem oproti
placebu prokázán přínos ve všech měřených sekundárních cílových parametrech, jak je uvedeno dále:
Doba do progrese založená na kritériích PCWG2: Medián doby do progrese PSA byl 11,1 měsíce
u pacientů dostávajících abirateron-acetát a 5,6 měsíce u pacientů dostávajících placebo [poměr
rizik = 0,488; 95% CI: (0,420; 0,568), p < 0,0001]. Doba do PSA progrese byla při léčbě abirateron-
acetátem přibližně dvojnásobná (poměr rizik = 0,488). Podíl pacientů s potvrzenou PSA odpovědí byl
vyšší ve skupině s abirateron-acetátem než ve skupině s placebem (62 % vs. 24 %; p < 0,0001).
U pacientů s měřitelným onemocněním měkkých tkání byly při léčbě abirateron-acetátem
pozorovány významně vyšší počty kompletních nebo parciálních odpovědí nádoru.
Doba do použití opiodu kvůli nádorové bolesti: Medián doby do použití opioidu kvůli bolesti spojené
s nádorem prostaty byl v době konečné analýzy 33,4 měsíce u pacientů dostávajících abirateron-acetát
a 23,4 měsíce u pacientů dostávajících placebo [poměr rizik = 0,721 95%CI: [0,614; 0,846],
p = 0,0001).
Doba do zahájení cytotoxické léčby: Medián doby do zahájení cytotoxické léčby byl u pacientů
dostávajících abirateron-acetát 25,2 měsíce a 16,8 měsíce u pacientů dostávajících placebo [poměr
rizik = 0,580; 95%CI: (0,487; 0,691), p < 0,0001].
Doba do zhoršení skóre ECOG o ≥ 1 bod: Medián doby do zhoršení skóre ECOG o ≥ 1 bod byl
u pacientů dostávajících abirateron-acetát 12,3 měsíce a 10,9 měsíce u pacientů dostávajících
placebo [poměr rizik = 0,821; 95%CI: (0,714; 0,943), p = 0,0053].
Následující cílové parametry studie prokázaly statisticky významnou výhodu ve prospěch léčby
abirateron-acetátem:
Objektivní odpověď: Objektivní odpověď byla definována jako podíl pacientů s měřitelným
onemocněním, kteří dosáhli kompletní nebo parciální odpovědi podle RECIST kritérií (pro hodnocení
lymfatických uzlin jako cílových lézí byla vyžadována počáteční velikost ≥ 2 cm). Podíl pacientů
s měřitelným onemocněním na počátku, kteří měli objektivní odpověď, byl ve skupině s abirateron-
acetátem 36 % a ve skupině s placebem 16 % (p < 0,0001).
Bolest: Léčba abirateron-acetátem významně snižovala riziko progrese průměrné intenzity bolesti
o 18 % ve srovnání s placebem (p = 0,0490). Medián doby do progrese byl 26,7 měsíce ve skupině
s abirateron-acetátem a 18,4 měsíce ve skupině s placebem.
Doba do snížení FACT-P (celkové skóre): Léčba abirateron-acetátem snižovala ve srovnání
s placebem riziko snížení FACT-P (celkové skóre) o 22 % (p = 0,0028). Medián doby do snížení
FACT-P (celkové skóre) byl 12,7 měsíce ve skupině s abirateron-acetátem a 8,3 měsíce ve skupině
s placebem.
Studie 301 (pacienti, kteří dříve dostávali chemoterapii)
Studie 301 zahrnovalo pacienty, kteří byli dříve léčeni docetaxelem. Nebylo požadováno, aby pacienti
dosáhli progrese během léčby docetaxelem, protože toxicita této chemoterapie může vést k vysazení.
Pacienti dostávali ve studii léčbu až do doby, než byla pozorována progrese PSA (potvrzený 25%
vzestup nad pacientův výchozí stav/nadir) zároveň s protokolem definovanou radiologickou progresí a
symptomatickou nebo klinickou progresí. Z této studie byli vyloučeni pacienti s předchozí léčbou
karcinomu prostaty ketokonazolem. Primárním cílovým parametrem účinnosti bylo celkové přežití.
Medián věku pacientů zahrnutých do studie byl 69 let (rozpětí 39 – 95). Počet pacientů léčených
abirateron-acetátem podle rasy byl následující: 737 bělochů (93,2 %), 28 černochů (3,5 %), 11 Asiatů
(1,4 %) a 14 ostatních (1,8 %). Jedenáct procent zahrnutých pacientů mělo ECOG skóre 2; u 70 %
existoval radiologický průkaz progrese onemocnění buď se zvýšením PSA, nebo bez něj; 70 %
dostávalo v minulosti cytotoxickou chemoterapii a 30 % podstoupilo dvě chemoterapie. Metastázy
v játrech byly přítomny u 11 % pacientů léčených abirateron-acetátem.
Podle plánované analýzy provedené po 552 pozorovaných úmrtích zemřelo ve skupině léčené
abirateron-acetátem 42 % (333 z 797) pacientů ve srovnání s placebem, kde zemřelo 55 % (z 398). U pacientů léčených abirateron-acetátem bylo pozorováno statisticky významné zlepšení
mediánu celkového přežití (viz tabulka 7).
Tabulka 7: Celkové přežití pacientů léčených buď abirateron-acetátem nebo placebem
v kombinaci s prednisonem nebo prednisolonem a zároveň analogem LHRH nebo
předchozí orchiektomií
Abirateron-acetát
(n = 797)
Placebo
(n = 398)
Primární analýza přežití
Úmrtí (%) 333 (42%) 219 (55%)
Medián přežití (měsíce) 14,8 (14,1; 15,4) 10,9 (10,2; 12,0)
(95% CI)
p-hodnotaa < 0,Poměr rizik (95% CI)b 0,646 (0,543; 0,768)
Aktualizovaná analýza přežití
Úmrtí (%) 501 (63%) 274 (69%)
Medián přežití (měsíce) 15,8 (14,8; 17,0) 11,2 (10,4; 13,1)
(95% CI)
Poměr rizik (95% CI)b 0,740 (0,638; 0,859)
a p-hodnota je odvozena z log-rank testu stratifikovaného podle ECOG skóre účinnosti (0 - 1 vs. 2), skóre bolesti
(chybějící vs. přítomna), počtu předchozích chemoterapeutických režimů (1 vs. 2), a typu progrese onemocnění (pouze
PSA vs. radiografická).
b Poměr rizik je odvozen ze stratifikovaného proporcionálního modelu rizika. Poměr rizik< 1 je ve prospěch abirateron-
acetátu.
Ve všech časových bodech vyhodnocení po několika úvodních měsících léčby přežívalo více pacientů
léčených abirateron-acetátem ve srovnání s pacienty léčenými placebem (viz obrázek 6).
Obrázek 6: Kaplan-Meierovy křivky přežití pro pacienty léčené buď abirateron-acetátem nebo
placebem v kombinaci s prednisonem nebo prednisolonem a zároveň analogem
LHRH nebo předchozí orchiektomií
AA = abirateron-acetát
Analýza přežití u podskupin ukázala přínos léčby abirateron-acetátem pro přežití (viz obrázek 7).
Obrázek 7: Celkové přežití podle podskupin: poměr rizik a 95% interval spolehlivosti
AA = abiratron-acetát; BPI = Brief Pain Inventory (dotazník bolesti); CI = interval spolehlivosti;
ECOG = skóre účinnosti Východní pracovní onkologické skupiny; HR = poměr rizik; NE = nelze
vyhodnotit
Navíc k pozorovanému zlepšení celkového přežití byly všechny sekundární cílové parametry studie
lepší pro abirateron-acetát a zlepšení bylo po úpravě pro opakované testování statisticky signifikantní:
U pacientů dostávajících abirateron-acetát se objevil významně vyšší celkový počet odpovědí
týkající se PSA (definováno jako 50% snížení oproti výchozímu stavu), a to 38 % oproti placebu, kde
byl podíl odpovědi 10 %, p < 0,0001.
Medián doby do progrese PSA byl 10,2 měsíce u pacientů léčených abirateron-acetátem a 6,6 měsíce
u pacientů léčených placebem [HR = 0,580; 95% CI: (0,462; 0,728), p < 0,0001].
Medián přežití bez radiologické progrese byl 5,6 měsíce u pacientů léčených abirateron-acetátem a
3,6 měsíce u pacientů, kteří dostávali placebo [HR = 0,673; 95% CI: (0,585; 0,776), p < 0,0001].
Bolest
Podíl pacientů se zmírněním bolesti byl statisticky významně vyšší ve skupině s abirateron-acetátem
oproti skupině s placebem (44 % vs. 27 %, p = 0,0002). Pacient se zmírněním bolesti byl definován
jako ten, u kterého došlo během 24 hodin alespoň ke 30% zmírnění od výchozího stavu dle BPI-SF
skóre intenzity nejhorší bolesti, aniž by tomuto pacientovi byla podávána další analgetika, při čemž
toto zlepšení bylo pozorováno ve dvou po sobě jdoucích vyhodnoceních s odstupem čtyř týdnů. Úleva
od bolesti byla hodnocena pouze u pacientů s výchozím skóre bolesti ≥ 4 a nejméně jedním skóre
bolesti po zahájení léčby (n = 512).
Ke zhoršení bolesti po 6 měsících (22 % vs. 28 %), po 12 měsících (30 % vs. 38 %) a po 18 měsících
(35 % vs. 46 %) došlo u menšího podílu pacientů léčených abirateron-acetátem oproti placebu.
Zhoršení bolesti bylo definováno jako zvýšení BPI-SF skóre intenzity nejhorší bolesti oproti
výchozímu stavu o ≥ 30 % během předchozích 24 hodin, aniž došlo ke snížení podávání analgetik a
které bylo pozorováno ve dvou po sobě jdoucích návštěvách. Doba do progrese bolesti u 25. percentilu
byla 7,4 měsíce ve skupině s abirateron-acetátem oproti 4,7 měsíce ve skupině s placebem.
Skeletální účinky
Nižší podíl skeletálních účinků se projevil po 6 měsících u skupiny pacientů léčených abirateron-
acetátem oproti skupině s placebem (18 % vs. 28 %), po 12 měsících (30 % vs. 40 %) a po měsících (35 % vs. 40 %). Doba do prvního skeletálního účinku na 25. percentilu u skupiny s
abirateron-acetátem (9,9 měsíce) byla dvojnásobná oproti kontrolní skupině (4,9 měsíce). Skeletální
účinek byl definován jako patologická fraktura, komprese páteře, paliativní radiace kostí, chirurgie
kostí.
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií
s referenčním přípravkem obsahujícím abirateron-acetát u všech podskupin pediatrické populace u
pokročilého karcinomu prostaty. Informace o pediatrickém použití viz bod 4.2.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Po podání abirateron-acetátu byla farmakokinetika abirateronu studována u zdravých subjektů,
pacientů s metastazujícím pokročilým karcinomem prostaty a u subjektů bez zhoubného nádoru s
poruchou funkce jater nebo ledvin. Abirateron-acetát je in vivo rychle metabolizován na abirateron,
inhibitor biosyntézy androgenů (viz bod 5.1).
Absorpce
Po perorálním podání abirateron-acetátu nalačno je doba do dosažení maximální koncentrace
abirateronu v plazmě přibližně 2 hodiny.
Podání abirateron-acetátu s potravou vede ve srovnání s podáním nalačno až k 10násobnému (AUC) a
až 17násobnému (Cmax) vzestupu průměrných hodnot systémové expozice abirateronu v závislosti na
obsahu tuku v potravě. Při obvyklém složení potravy může podání abirateron-acetátu s jídlem vést
k velmi variabilním expozicím. Proto se abirateron-acetát nesmí užívat spolu s jídlem. Tablety
přípravku Abirateron Pharmagen se musí užívat v jedné dávce jednou denně nalačno. Přípravek
Abirateron Pharmagen se musí užívat alespoň dvě hodiny po jídle a nejméně jednu hodinu po požití
přípravku Abirateron Pharmagen se nesmí jíst. Tablety se musí polykat celé a zapíjejí se vodou (viz
bod 4.2).
Distribuce
Vazba 14C-abirateronu na plazmatické bílkoviny je 99,8 %. Zdánlivý distribuční objem je přibližně
5,630 l, což ukazuje, že abirateron je extenzivně distribuován do periferních tkání.
Biotransformace
Po perorálním podání 14C-abirateron-acetátu v tobolkách se abirateron-acetát hydrolyzuje na
abirateron; ten je potom dále metabolizován, včetně sulfatace, hydroxylace a oxidace, převážně v
játrech. Většina cirkulující radioaktivity (přibližně 92 %) je nalezena ve formě metabolitů abirateronu.
Z 15 detekovatelných metabolitů jsou 2 metabolity hlavní, abirateron-sulfát a N-oxid abirateron-
sulfátu, z nichž každý vykazuje přibližně 43 % celkové radioaktivity.
Eliminace
Průměrný plazmatický poločas abirateronu na základě stanovení u zdravých subjektů je přibližně
15 hodin. Po perorálním podání 1 000 mg 14C-abirateron-acetátu se přibližně 88 % radioaktivity objeví
ve stolici a přibližně 5 % v moči. Hlavní sloučeniny přítomné ve stolici jsou nezměněný
abirateron-acetát a abirateron (přibližně 55 %, resp. 22 % podané dávky).
Porucha funkce jater
Farmakokinetika abirateron-acetátu byla zkoumána u subjektů s lehkou nebo středně těžkou poruchou
funkce jater (Child-Pugh tříd A a B) a u zdravých kontrolních subjektů. Systémová expozice
abirateronu po jednorázovém perorálním podání dávky 1 000 mg se u pacientů s lehkou poruchou
funkce jater zvýšila přibližně o 11 % a u pacientů se středně těžkou preexistující poruchou funkce jater
přibližně o 260 %. Průměrný poločas abirateronu je prodloužen přibližně na 18 hodin u pacientů
s lehkou poruchou funkce jater a na 19 hodin u pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater.
V další studii byla zkoumána farmakokinetika abirateronu u subjektů s preexistující těžkou (n = 8)
poruchou funkce jater (Child- Pugh třída C) a v kontrolní skupině u 8 zdravých subjektů s normální
funkcí jater. AUC abirateronu se zvýšilo přibližně o 600 % a podíl volného léčiva se zvýšil o 80 % u
subjektů s těžkou poruchou funkce jater ve srovnání s jedinci s normální funkcí jater.
U pacientů s preexistující lehkou poruchou funkce jater není nutná úprava dávkování.
U pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater je nutno užití abirateron-acetátu důkladně
posoudit, přínos má jasně převažovat možné riziko (viz body 4.2 a 4.4). Pacientům s těžkou
poruchou funkce jater se abirateron-acetát nesmí podávat (viz body 4.2, 4.3 a 4.4).
U pacientů, u kterých vznikne hepatotoxicita během léčby, může být nutné léčbu přerušit nebo dávku
upravit (viz body 4.2 a 4.4).
Porucha funkce ledvin
Farmakokinetika abirateron-acetátu byla srovnávána u pacientů s onemocněním ledvin v terminálním
stadiu stabilizovaných na hemodialýze proti kontrolním subjektům s normální funkcí ledvin.
Systémová expozice abirateronu po jednorázovém perorálním podání dávky 1 000 mg se u pacientů
s onemocněním ledvin v terminálním stadiu na hemodialýze nezvýšila. Podání u pacientů s poruchou
funkce ledvin, včetně těžké poruchy funkce ledvin, nevyžaduje snížení dávky (viz bod 4.2).
U pacientů s karcinomem prostaty a s těžkou poruchou funkce ledvin však není klinická zkušenost.
U těchto pacientů se doporučuje opatrnost.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Ve všech studiích toxicity na zvířatech byly hladiny cirkulujícího testosteronu výrazně sníženy.
V důsledku toho byly pozorovány snížené hmotnosti orgánů, morfologické a/nebo histopatologické
změny reprodukčních orgánů, nadledvin, hypofýzy a mléčných žláz. Všechny změny byly úplně nebo
částečně reverzibilní. Změny na reprodukčních orgánech a na orgánech citlivých na androgeny jsou
konzistentní s farmakologií abirateronu. Všechny hormonální změny související s léčbou se
znormalizovaly nebo se ukázalo, že se normalizují po 4týdenním rekonvalescenčním období.
Ve studiích fertility jak u samců tak i samic potkanů snižoval abirateron-acetát fertilitu, což bylo
kompletně reverzibilní mezi 4. až 16. týdnem po ukončení jeho podávání.
Ve studiích vývojové toxicity u potkanů ovlivňoval abirateron-acetát březost, včetně snížení hmotnosti
plodu a přežití. Byly pozorovány účinky na zevní pohlavní orgány, ačkoli abirateron-acetát nebyl
teratogenní.
V těchto studiích fertility a vývojové toxicity provedených u potkanů byly všechny účinky spojené
s farmakologickou aktivitou abirateronu.
Kromě změn na reprodukčních orgánech pozorovaných ve studiích toxicity na zvířatech neukazují
předklinické údaje založené na konvenčních studiích bezpečnosti, toxicity po opakovaném podání,
genotoxicity a kancerogenního potenciálu na zvláštní riziko pro člověka. Abirateron-acetát nebyl
kancerogenní v 6měsíční studii u transgenních myší (Tg.rasH2). Ve 24měsíční studii kancerogenity u
potkanů zvýšil abirateron-acetát incidenci nádorů z intersticiálních buněk varlat. Tento nález je dáván
do souvislosti s farmakologickým působením abirateronu a je považován za specifický pro potkany.
Abirateron-acetát nebyl kancerogenní u samic potkanů.
Léčivá látka abirateron představuje riziko pro životní prostředí zejména pro vodní toky a ryby.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Jádro tablety:
Monohydrát laktózy
Natrium-lauryl-sulfát
Sodná sůl kroskarmelózy
Mikrokrystalická celulóza
Povidon
Magnesium-stearát
Koloidní bezvodý oxid křemičitý
Potahová vrstva tablety:
Polyvinylalkohol (E 1203)
Oxid titaničitý (E 171)
Makrogol (E 1521)
Mastek (E 553b)
Žlutý oxid železitý (E 172)
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
roky
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
6.5 Druh obalu a obsah balení
PVC/PCTFE/PVC-Al blistr obsahuje 14, 56, 60 a 120 potahovaných tablet.
PVC/PCTFE/PVC-Al perforovaný jednodávkový blistr obsahuje 14x1, 56x1, 60x1 a 120xpotahovanou tabletu.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Tento léčivý přípravek může vzhledem k mechanismu svého účinku poškodit vyvíjející se plod; proto
ženy, které jsou těhotné nebo mohou být těhotné, nesmí s tímto léčivým přípravkem manipulovat bez
ochrany, např. rukavic.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky. Tento léčivý přípravek může představovat riziko pro vodní prostředí (viz bod 5.3)
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
PHARMAGEN CZ s.r.o., Reinerova 1712/9, 163 00 Praha 6 - Řepy, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA
44/479/20-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 21. 3.
10. DATUM REVIZE TEXTU
21. 3.
Více o léku Abirateron pharmagen
Abirateron pharmagen souhrn údajů
- Dávkování a způsob podání
- Kontraindikace
- Interakce
- Pro děti, pediatrická populace
- Fertilita, těhotenství a kojení
- Užívání po expiraci, upozornění a varování
- Schopnost řízení vozidel
- Předávkování
- Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti
- Bezpečnost (v těhotenství)
- Vedlejší a nežádoucí účinky
- Obalová informace + Abirateron pharmagen
Ostatní nejvíce nakupují
|
Skladem | Doprava od 79 Kč 19 Kč |
