VELAXIN - souhrn údajů a příbalový leták

Strana 1 (celkem 18)
Sp. zn. suklsA sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Velaxin 37,5 mg tvrdé tobolky s prodlouženým uvolňováním
Velaxin 75 mg tvrdé tobolky s prodlouženým uvolňováním
Velaxin 150 mg tvrdé tobolky s prodlouženým uvolňováním

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Velaxin 37,5 mg tvrdé tobolky s prodlouženým uvolňováním
Jedna tvrdá tobolka s prodlouženým uvolňováním obsahuje venlafaxinum 37,5 mg (odpovídá venlafaxini
hydrochloridum 42,42 mg).

Velaxin 75 mg tvrdé tobolky s prodlouženým uvolňováním
Jedna tvrdá tobolka s prodlouženým uvolňováním obsahuje venlafaxinum 75 mg (odpovídá venlafaxini
hydrochloridum 84,84 mg).

Velaxin 150 mg tvrdé tobolky s prodlouženým uvolňováním
Jedna tvrdá tobolka s prodlouženým uvolňováním obsahuje venlafaxinum 150 mg (odpovídá venlafaxini
hydrochloridum 169,68 mg).

Pomocná látka se známým účinkem
Přípravek Velaxin 150 mg tvrdé tobolky s prodlouženým uvolňováním obsahuje 36 mg sodíku v jedné tvrdé
tobolce (viz bod 4.4).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tvrdá tobolka s prodlouženým uvolňováním

Velaxin 37,5 mg tvrdé tobolky s prodlouženým uvolňováním
Tvrdé želatinové tobolky velikosti 3 s neprůhledným oranžovým víčkem a čirým, bezbarvým tělem,
obsahující 109,55 mg okrově žlutých potahovaných a bílých nepotahovaných pelet.

Velaxin 75 mg tvrdé tobolky s prodlouženým uvolňováním
Tvrdé želatinové tobolky velikosti 2 s neprůhledným červeným víčkem a čirým, bezbarvým tělem,
obsahující 219,08 mg okrově žlutých potahovaných a bílých nepotahovaných pelet.

Velaxin 150 mg tvrdé tobolky s prodlouženým uvolňováním
Tvrdé želatinové tobolky velikosti 0EL s neprůhledným červeným víčkem a čirým, bezbarvým tělem,
obsahující 438,15 mg okrově žlutých potahovaných a bílých nepotahovaných pelet




Strana 2 (celkem 18)

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

• léčba depresivních epizod
• prevence recidivy depresivních epizod
• léčba generalizované úzkostné poruchy
• léčba sociální úzkostné poruchy
• léčba panické poruchy s agorafobií nebo bez ní

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Depresivní epizody:
Doporučená zahajovací dávka venlafaxinu s prodlouženým uvolňováním je 75 mg podána jednou denně.
Pacientům, kteří neodpovídají na zahajovací dávku 75 mg/den lze dávku venlafaxinu zvýšit až na maximální
dávku 375 mg/den. Zvyšování dávek má být provedeno v intervalu 2 týdny nebo v intervalech delších.
V klinicky odůvodněných případech, s ohledem na závažnost symptomů, lze dávky zvyšovat v častějších
intervalech, které nemají být kratší než 4 dny.
Kvůli riziku nežádoucích účinků, závislých na dávce, má být dávka navyšována pouze po klinickém
zhodnocení (viz bod 4.4). Jako udržovací dávka má být podávána nejnižší účinná dávka.
Pacienti by měli být léčeni dostatečně dlouhou dobu, obvykle několik měsíců nebo déle. Léčba by měla být
pravidelně přehodnocována případ od případu. Dlouhodobější léčba může být vhodná jako prevence
recidivy depresivních epizod (MDE). Ve většině případů je doporučená dávka pro prevenci recidivy MDE
stejná jako dávka užívaná k léčbě stávající epizody.
Podávání antidepresivních léčivých přípravků má pokračovat po dobu alespoň 6 měsíců po dosažení remise.

Generalizovaná úzkostná porucha:
Doporučená zahajovací dávka venlafaxinu s prodlouženým uvolňováním je 75 mg jednou denně. Pacientům
nereagujícím na zahajovací dávku 75 mg/den, může být dávka zvýšena až na maximální dávku 225 mg/den.
Zvyšování dávek lze provádět v intervalu 2 nebo více týdnů.
Kvůli riziku nežádoucích účinků, závislých na dávce, má být dávka navyšována pouze po klinickém
zhodnocení (viz bod 4.4). Jako udržovací dávka má být podávána nejnižší účinná dávka.
Pacienti by měli být léčeni dostatečně dlouhou dobu, obvykle několik měsíců nebo déle. Léčba by měla být
pravidelně přehodnocována případ od případu.

Sociální úzkostná porucha:
Doporučená dávka venlafaxinu s prodlouženým uvolňováním je 75 mg jednou denně. Není prokázáno, že
by vyšší dávky měly další léčebný přínos.
Nicméně u pacientů nereagujících na zahajovací dávku 75 mg/den, může být dávka zvýšena až na
maximální dávku 225 mg/den. Zvyšování dávky se má provádět v intervalu 2 nebo více týdnů.
Kvůli riziku nežádoucích účinků, závislých na dávce, má být dávka navyšována pouze po klinickém
zhodnocení (viz bod 4.4). Jako udržovací dávka má být podávána nejnižší účinná dávka.
Pacienti by měli být léčeni dostatečně dlouhou dobu, obvykle několik měsíců nebo déle. Léčba by měla být
pravidelně přehodnocována případ od případu.

Panická porucha:
Doporučená dávka venlafaxinu s prodlouženým uvolňováním je 37,5 mg/den, užívána po dobu 7 dnů.
Dávka by měla být poté zvýšena na 75 mg/den. Pacientům, nereagujícím na dávku 75 mg/den může být
dávka venlafaxinu zvýšena až na maximální dávku 225 mg/den. Zvyšování dávek lze provádět v intervalu
týdnů nebo delších.
Kvůli riziku nežádoucích účinků, závislých na dávce, má být dávka navyšována pouze po klinickém
Strana 3 (celkem 18)
zhodnocení (viz bod 4.4). Jako udržovací dávka má být podávána nejnižší účinná dávka.
Pacienti by měli být léčeni dostatečně dlouhou dobu, obvykle několik měsíců nebo déle. Léčba by měla být
pravidelně přehodnocována případ od případu.

Starší pacienti:
Není nutná úprava dávek venlafaxinu v závislosti na věku pacienta. Avšak při léčbě starších pacientů je
třeba postupovat s opatrností (např. kvůli možné poruše renálních funkcí, možným změnám senzitivity a
afinity neurotransmiterů souvisejícím s věkem). Vždy má být užívána nejnižší účinná dávka a v případě, že
je nutné dávku zvýšit, mají být pacienti pečlivě sledováni.

Změna užívání
Pacienti léčení tabletami venlafaxinu s okamžitým uvolňováním mohou být převedeni na tobolky
venlafaxinu s prodlouženým uvolňováním v nejbližší ekvivalentní denní dávce. Např. tablety venlafaxinu
37,5 mg dvakrát denně mohou být nahrazeny tobolkami venlafaxinu s prodlouženým uvolňováním 75 mg
jednou denně. Může být potřebná individuální úprava dávkování.

Pediatrická populace

Použití venlafaxinu u dětí a dospívajících se nedoporučuje.
Kontrolované klinické studie u dětí a dospívajících s depresivní poruchou neprokázaly účinnost a
nepodporují podávání venlafaxinu těmto skupinám pacientů (viz bod 4.4 a bod 4.8).
Účinnost a bezpečnost venlafaxinu u jiných indikací u dětí a dospívajících do 18 let nebyly stanoveny.

Porucha funkce jater:
U pacientů s mírnou a středně těžkou poruchou funkce jater je obecně vhodné dávku snížit o 50 %.
Vzhledem k interindividuální variabilitě clearance může být třeba individuálně upravit dávkování.

U pacientů s těžkou poruchou funkce jater jsou k dispozici omezené údaje. Doporučuje se opatrnost a
doporučuje se uvažovat o snížení dávky o více než 50 %. U pacientů s těžkou poruchou funkce jater se má
zvážit potenciální přínos léčby proti jejím rizikům.

Porucha funkce ledvin:
Ačkoliv u pacientů s glomerulární filtrací (GFR) mezi 30 a 70 ml/min není nutné měnit dávkování,
doporučuje se opatrnost. U pacientů, kteří vyžadují hemodialýzu a u pacientů s těžkou poruchou funkce
ledvin (GFR <30 ml/min) má být dávka venlafaxinu snížena o 50 %. Interindividuální variabilita clearance
u těchto pacientů si však může vyžádat individuální dávkování.

Příznaky z vysazení pozorované při ukončení podávání venlafaxinu:
Je třeba předcházet náhlému ukončení podávání. Při ukončení léčby venlafaxinem mají být dávky postupně
snižovány po dobu minimálně jednoho až dvou týdnů, aby se snížilo riziko reakce z vysazení (viz body 4.a 4.8.). Nicméně čas potřebný k postupnému snižování dávky a míra snížení dávky může záviset na dávce,
délce léčby a individuální odpovědi pacienta. U některých pacientů může být zapotřebí přípravek vysazovat
velmi pomalu v průběhu měsíců i déle. Při výskytu nepřijatelných nežádoucích účinků po snížení dávky
nebo po ukončení léčby je třeba zvážit opětovné podávání dosud předepisované dávky. Následně může lékař
pokračovat ve snižování dávky, avšak v pomalejším tempu.

Způsob podání
K perorálnímu podání.
Doporučuje se užívat tvrdé tobolky venlafaxinu s prodlouženým uvolňováním s jídlem, každý den přibližně
ve stejnou dobu. Tobolky se musí polykat celé a zapíjet tekutinou, nesmí se dělit, drtit, žvýkat ani rozpouštět.

Venlafaxin tobolky s prodlouženým uvolňováním obsahují sféroidy, které uvolňují léčivou látku pomalu
v trávicím traktu. Nerozpustná část těchto sféroidů je vyloučena a může být patrna ve stolici.

Strana 4 (celkem 18)

4.3 Kontraindikace

• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
• Současná léčba ireverzibilními inhibitory monoaminooxidázy (MAOI) je kontraindikována kvůli
riziku serotoninového syndromu se symptomy jako agitovanost, tremor a hypertermie.
Podávání venlafaxinu nesmí být zahájeno dříve než 14 dní od ukončení léčby ireverzibilními MAOI.
Podávání venlafaxinu musí být ukončeno minimálně 7 dní před zahájením léčby ireverzibilními
MAOI (viz body 4.4 a 4.5).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Sebevražda/sebevražedné myšlenky a klinické zhoršení
Deprese je spojena se zvýšeným rizikem myšlenek na sebevraždu, sebepoškození a sebevraždy (příhody
související se sebevraždou). Toto riziko přetrvává až do dosažení signifikantní remise. Vzhledem k tomu,
že se zlepšení nemusí projevit během prvních týdnů léčby nebo i delší doby, mají být pacienti pečlivě
sledování až do dosažení klinického zlepšení. Podle obecných klinických zkušeností se riziko sebevraždy
může zvýšit v raných stádiích uzdravování.
Další psychiatrická onemocnění, u nichž se venlafaxin předepisuje, mohou být rovněž spojena se zvýšeným
rizikem příhod souvisejících se sebevraždou. Navíc tato onemocnění mohou být kombinována s depresivní
poruchou. Při léčení ostatních psychiatrických poruch mají být proto dodržována stejná preventivní opatření
jako u pacientů s depresivní poruchou.

Je známo, že u pacientů s anamnézou příhod souvisejících se sebevraždou nebo u pacientů se signifikantním
stupněm sebevražedných představ před zahájením léčení je vyšší riziko sebevražedných myšlenek nebo
sebevražedných pokusů a tito pacienti mají být v průběhu léčení pečlivě sledováni. Souhrnná analýza
placebem kontrolovaných klinických studií antidepresiv podávaných dospělým pacientům
s psychiatrickými poruchami ukázala, že antidepresiva zvyšují riziko sebevražedného chování v porovnání
s placebem u pacientů mladších 25 let.
Terapie má být doprovázena přísným sledováním pacientů, hlavně těch, u kterých je riziko vysoké, a to
zvláště na začátku léčby a při zvyšování dávky. Pacienti (a jejich ošetřovatelé) mají být upozorněni na
nutnost sledovat, zda se neobjevují jakékoliv známky klinického zhoršení, sebevražedné chování nebo
myšlenky a neobvyklé změny v chování, a v případě přítomnosti těchto symptomů vyhledat ihned lékařskou
pomoc.

Pediatrická populace

Velaxin tvrdé tobolky s prodlouženým uvolňováním se nemá podávat dětem a dospívajícím do 18 let.
V klinických studiích s antidepresivy u dětí a dospívajících bylo sebevražedné chování (sebevražedné
pokusy a sebevražedné myšlenky) a hostilita (převážně agresivita, protichůdné chování a zlost) častěji
pozorováno ve skupině pacientů léčených antidepresivy než ve skupině, která dostávala placebo. Pokud je
přesto, na základě klinické potřeby, léčba indikována, má být pacient pečlivě sledován, zda se u něj
neobjevují příznaky sebevražedného chování. U dětí a dospívajících navíc chybí dlouhodobé údaje o
bezpečnosti týkající se růstu, dospívání a kognitivního a behaviorálního vývoje.

Serotoninový syndrom
Podobně jako u jiných serotonergních látek se v průběhu léčby venlafaxinem mohou vyskytnout reakce
podobné potenciálně život ohrožujícímu serotoninovému syndromu nebo neuroleptickému malignímu
syndromu (NMS), zvláště při souběžném podávání jiných serotonergních látek (včetně triptanů, SSRI,
SNRI, amfetaminů, lithia, sibutraminu, třezalky tečkované (Hypericum perforatum), buprenorfinu (nebo
jeho kombinace s naloxonem), fentanylu a jeho analogů, tramadolu, dextrometorfanu, tapentadolu,
pethidinu, methadonu a pentazocinu) s léčivými přípravky, které zhoršují metabolismus serotoninu (jako
jsou inhibitory MAO, např. methylenová modř), s prekurzory serotoninu (jako jsou doplňky tryptofanu)
nebo s antipsychotiky a jinými antagonisty dopaminu (viz body 4.3 a 4.5).

Strana 5 (celkem 18)
Symptomy serotoninového syndromu mohou zahrnovat změny mentálního stavu (např. vzrušení,
halucinace, kóma), vegetativní labilitu (např. tachykardie, labilní krevní tlak, hypertermie),
neuromuskulární změny (např. hyperreflexie, nekoordinace) a/nebo gastrointestinální symptomy (např.
nauzea, zvracení, průjem). Serotoninový syndrom ve své nejzávažnější formě může připomínat NMS, což
zahrnuje hypertermii, svalovou ztuhlost, vegetativní labilitu s možnými rychlými změnami životních znaků
a změny mentálního stavu.

Pokud je klinicky oprávněná souběžná léčba venlafaxinem a dalšími léky, které mohou ovlivňovat
serotonergní a/nebo dopaminergní neurotransmiterové systémy, pacienti mají být v průběhu léčby pečlivě
sledováni, zvláště na začátku léčby a při zvyšování dávky. V případě podezření na serotoninový syndrom
je třeba v závislosti na závažnosti symptomů zvážit snížení dávky nebo přerušení léčby.

Užívání venlafaxinu souběžně s prekurzory serotoninu (jako například potravinové doplňky s obsahem
tryptofanu) se nedoporučuje.

Glaukom s úzkým úhlem
Při podávání venlafaxinu byla pozorována mydriáza. Doporučuje se pečlivě monitorovat pacienty se
zvýšeným nitroočním tlakem a pacienty s rizikem glaukomu s úzkým úhlem (glaukom s uzavřeným
komorovým úhlem).

Krevní tlak
Po podávání venlafaxinu bylo často pozorováno zvýšení krevního tlaku, závislé na dávce. Po uvedení
přípravku na trh byly hlášeny některé případy těžké hypertenze, které vyžadovaly okamžitou léčbu. Všichni
pacienti mají být pečlivě vyšetřeni na vysoký krevní tlak, preexistující hypertenze má být upravena před
zahájením podávání venlafaxinu. Pacientům má být pravidelně měřen krevní tlak, po zahájení léčby a po
každém zvýšení dávky. Opatrnosti je třeba u pacientů, u kterých by zvýšení krevního tlaku mohlo zhoršit
jejich současný zdravotní stav, např. u pacientů s poruchou srdeční funkce.

Srdeční frekvence
Zvláště po vyšších dávkách se může vyskytnout zvýšená srdeční frekvence. Opatrnosti je třeba u pacientů,
u kterých by zvýšení srdeční frekvence mohlo zhoršit jejich současný zdravotní stav.

Kardiovaskulární choroba a riziko arytmie
Venlafaxin nebyl hodnocen u pacientů s nedávno prodělaným infarktem myokardu ani s nestabilní srdeční
chorobou. Proto při jeho použití u těchto pacientů je třeba opatrnosti.

Po uvedení přípravku na trh byly při podávání venlafaxinu, zvláště při jeho předávkování nebo u pacientů
s jinými rizikovými faktory pro prodloužení QTc nebo TdP, zjištěny případy prodloužení QTc, Torsade de
Pointes (TdP), ventrikulární tachykardie a fatální srdeční arytmie. U pacientů s vysokým rizikem závažné
srdeční arytmie nebo prodloužení QTc je proto třeba před předepsáním venlafaxinu zvážit rizika a přínosy
terapie (viz bod 5.1).

Křeče
V průběhu léčby venlafaxinem se mohou vyskytnout křeče. Podobně jako jiná antidepresiva má být
venlafaxin podáván s opatrností u pacientů s křečemi v anamnéze a tito pacienti mají být pečlivě sledováni.
U každého pacienta, u něhož se vyskytnou křeče, má být léčení ukončeno.

Hyponatrémie
Při podávání venlafaxinu se mohou vyskytnout případy hyponatrémie a/nebo syndromu nepřiměřené
sekrece antidiuretického hormonu (SIADH). Tyto případy byly nejčastěji hlášeny u pacientů trpících
objemovou deplecí, nebo u dehydratovaných pacientů. Vyšší riziko této příhody může být u starších
pacientů, pacientů užívajících diuretika a pacientů s objemovou deplecí.

Strana 6 (celkem 18)
Abnormální krvácení
Léčivé přípravky, které snižují zpětné vychytávání serotoninu, mohou vést ke snížené funkci krevních
destiček. Krvácivé příhody spojené s užitím SSRI a SNRI zahrnovaly stavy od ekchymóz, hematomů,
epistaxe a petechií až po gastrointestinální a život ohrožující krvácení. U pacientů užívajících venlafaxin
může být zvýšené riziko krvácení. Podobně jako jiné inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, má být i
venlafaxin podáván s opatrností pacientům predisponovaným ke krvácení, včetně pacientů léčených
antikoagulancii a inhibitory krevních destiček.

SSRI/SNRI mohou zvýšit riziko poporodního krvácení (viz body 4.6 a 4.8).

Hladina cholesterolu v séru
U 5,3 % pacientů léčených venlafaxinem a u 0,0 % pacientů léčených placebem bylo zaznamenáno klinicky
významné zvýšení hladiny cholesterolu v séru v minimálně 3měsíčních placebem kontrolovaných
klinických studiích. V průběhu dlouhodobé léčby je třeba pamatovat na měření hladin cholesterolu v séru.

Současné podávání s látkami snižujícími tělesnou hmotnost
Bezpečnost a účinnost venlafaxinu v kombinaci s látkami snižujícími tělesnou hmotnost včetně fenterminu
nebyla stanovena. Souběžné podávání venlafaxinu a látek snižujících tělesnou hmotnost se nedoporučuje.
Venlafaxin není určen ke snižování tělesné hmotnosti ani samotný ani v kombinaci s jinými přípravky.

Mánie/hypománie
Mánie/hypománie se může vyskytnout u malé části pacientů s poruchami nálady, léčených antidepresivy
včetně venlafaxinu. Podobně jako ostatní antidepresiva má být venlafaxin používán opatrně u pacientů
s bipolární poruchou v osobní nebo rodinné anamnéze.

Agrese
U malé části pacientů, kteří dostávali antidepresiva, včetně venlafaxinu, se může vyskytnout agrese. Ta byla
zjištěna po zahájení léčby, změnách dávky a po ukončení léčby. Podobně jako ostatní antidepresiva má být
venlafaxin používán opatrně u pacientů s agresí v anamnéze.

Ukončení léčby
Je známo, že se u antidepresiv objevují příznaky z vysazení, které někdy mohou být zdlouhavé a závažné.
Při změnách dávkovacího režimu včetně ukončení léčby byly u pacientů pozorovány případy
sebevraždy/sebevražedných myšlenek a agresivity. Proto je zapotřebí pacienty při snižování dávky nebo
ukončování léčby pečlivě monitorovat (viz výše v bodu 4.4 – Sebevražda/sebevražedné myšlenky a klinické
zhoršení a Agrese). Při ukončení léčby jsou příznaky z vysazení časté, zvláště pokud je ukončení podávání
náhlé (viz bod 4.8). V klinických studiích se nežádoucí účinky pozorované v souvislosti s ukončením léčby
(při postupném snižování dávek a poté) vyskytly u přibližně 31 % pacientů léčených venlafaxinem a u 17 %
pacientů užívajících placebo.

Riziko příznaků z vysazení může záviset na mnoha faktorech, včetně doby trvání léčby, podávané dávky a
rychlosti snižování dávek. Nejčastěji hlášenými příznaky z vysazení jsou závratě, poruchy smyslů (včetně
parestézií), poruchy spánku (včetně insomnie a intenzivních snů), agitovanost nebo úzkost, nauzea a/nebo
zvracení, tremor a bolest hlavy, poruchy vidění a hypertenze. Obecně jsou tyto symptomy mírné až střední
intenzity, u některých pacientů však mohou být závažné.
Obvykle se vyskytují během prvních několika dnů po přerušení léčby, ale existují velmi vzácná hlášení
těchto symptomů u pacientů, kteří neúmyslně vynechali dávku. Obecně tyto symptomy odezní samy, a to
obvykle do 2 týdnů, ačkoli u některých jedinců mohou přetrvávat (2-3 měsíce nebo déle). Proto se při
ukončování léčby doporučuje postupné snižování dávky venlafaxinu po dobu několika týdnů nebo měsíců,
podle potřeb pacienta (viz bod 4.2). U některých pacientů může vysazování trvat měsíce i déle.

Sexuální dysfunkce
Strana 7 (celkem 18)
Inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (norepinefrinu), (SNRI) mohou způsobit
příznaky sexuální dysfunkce (viz bod 4.8). Byly hlášeny případy dlouhodobé sexuální dysfunkce, kdy
příznaky přetrvávaly i po přerušení léčby SNRI.

Akatizie/psychomotorický neklid
Užívání venlafaxinu bylo spojeno s rozvojem akatizie, charakterizované subjektivně nepříjemným nebo
stresujícím neklidem a potřebou pohybu, která je často doprovázena neschopností sedět či stát v klidu. Tyto
příznaky se nejčastěji objevují během několika prvních týdnů léčby. U pacientů, kteří mají tyto symptomy,
může být zvýšení dávky škodlivé.

Sucho v ústech
U 10 % pacientů léčených venlafaxinem bylo hlášeno sucho v ústech. To může zvýšit riziko zubního kazu
a pacienti mají být upozorněni na důležitost dentální hygieny.

Diabetes
U pacientů s diabetem může léčba SSRI nebo venlafaxinem ovlivnit kontrolu glykémie. Je možné, že bude
potřeba upravit dávky inzulinu a/nebo perorálních antidiabetik.

Ovlivnění výsledků laboratorních testů
U pacientů užívajících venlafaxin byly hlášeny falešně-pozitivní výsledky imunologických močových testů
na přítomnost fencyklidinu (PCP) a amfetaminu. Důvodem je nedostatečná přesnost těchto testů. Falešně-
pozitivní výsledky testů je možné očekávat po dobu několika dnů po ukončení léčby venlafaxinem. Pro
rozlišení venlafaxinu od fencyklidinu a amfetaminu je třeba použít konfirmačních testů, jako je plynová
chromatografie/hmotnostní spektrometrie.

Sodík
Jedna tvrdá tobolka přípravku Velaxin 37,5 mg a 75 mg tvrdé tobolky s prodlouženým uvolňováním
obsahuje méně než 1 mmol sodíku (23 mg), to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.
Jedna tvrdá tobolka přípravku Velaxin 150 mg tvrdé tobolky s prodlouženým uvolňováním obsahuje
36 mg sodíku na tobolku, což odpovídá 1,8 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku
potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Inhibitory monoaminooxidázy (MAOI)
Ireverzibilní neselektivní MAOI
Venlafaxin nesmí být podáván v kombinaci s ireverzibilními neselektivními MAOI. Podávání venlafaxinu
nesmí být zahájeno dříve než 14 dní po ukončení léčby ireverzibilním neselektivním MAOI. Podávání
venlafaxinu musí být ukončeno minimálně 7 dní před zahájením léčby jakýmkoli ireverzibilním
neselektivním MAOI (viz body 4.3 a 4.4).

Reverzibilní selektivní MAO-A inhibitor (moklobemid)
Kombinace venlafaxinu s reverzibilním a selektivním MAOI, jako je moklobemid, se nedoporučuje pro
možné riziko rozvoje serotoninového syndromu. Mezi ukončením léčby reverzibilním MAOI a zahájením
léčby venlafaxinem může následovat ukončovací perioda kratší než 14 dnů. Doporučuje se, aby podávání
venlafaxinu bylo ukončeno minimálně 7 dní před zahájením léčby jakýmkoli reverzibilním MAOI (viz bod
4.4).

Reverzibilní, neselektivní MAOI (linezolid)
Antibiotikum linezolid je slabým reverzibilním a neselektivním MAOI a nemá být podáván pacientům
léčeným venlafaxinem (viz bod 4.4). U pacientů, kteří ukončili užívání MAOI a ihned zahájili užívání
venlafaxinu, nebo u těch, kteří ukončili užívání venlafaxinu krátce před zahájením užívání MAOI, byly
hlášeny závažné nežádoucí účinky. Tyto účinky zahrnovaly tremor, myoklonii, pocení, nauzeu, zvracení,
Strana 8 (celkem 18)
náhlé zrudnutí/návaly horka, závratě a hypertermii s příznaky podobnými neuroleptickému malignímu
syndromu, křeče a smrt.

Serotoninový syndrom
Podobně jako u jiných serotonergních látek se může v průběhu léčby venlafaxinem vyskytnout serotoninový
syndrom, potenciálně život ohrožující stav, zvláště při souběžném podávání jiných látek, které mohou
ovlivňovat serotonergní neurotransmiterový systém (např. triptany, SSRI, další SNRI, amfetaminy, lithium,
sibutramin, rostlina třezalka tečkovaná [Hypericum perforatum], buprenorfin (nebo jeho kombinace
s naloxonem), fentanyl a jeho analogy, tramadol, dextromethorfan, tapentadol, pethidin, methadon a
pentazocin), s léčivými přípravky zhoršujícími metabolismus serotoninu (jako jsou IMAO např.
methylenová modř), nebo s prekurzory serotoninu (např. potravinové doplňky s obsahem tryptofanu) nebo
s antipsychotiky či jinými antagonisty dopaminu (viz body 4.3 a 4.4).

V případě že souběžná léčba venlafaxinem a dalšími léky, které mohou ovlivnit serotonergní a/nebo
dopaminergní neurotransmiterové systémy, je klinicky oprávněná, doporučuje se pečlivě sledovat pacienta
zvláště v úvodu terapie a při zvyšování dávek. Souběžné podávání venlafaxinu s prekurzory serotoninu
(např. potravinové doplňky s obsahem tryptofanu) se nedoporučuje (viz bod 4.4).

Látky ovlivňující CNS
Riziko podávání venlafaxinu v kombinaci s jinými látkami ovlivňujícími CNS nebylo systematicky
hodnoceno. Proto se při podávání venlafaxinu v kombinaci s jinými léky ovlivňujícími CNS doporučuje
opatrnost.

Ethanol
Klinické studie prokázaly, že venlafaxin nezhoršuje změnu psychických ani motorických schopností,
způsobenou ethanolem. Avšak podobně jako u všech látek ovlivňujících CNS mají být pacienti poučeni,
aby po dobu užívání venlafaxinu nepili alkohol.

Léky prodlužující QT interval
Riziko prodloužení QTc a/nebo ventrikulárních arytmií (např. TdP) se zvyšuje při souběžné léčbě s jinými
léčivými přípravky prodlužujícími QTc interval. Je nutné se vyvarovat souběžného podání s těmito léky
(viz bod 4.4).

Relevantní lékové skupiny zahrnují:
• antiarytmika třídy Ia a III (např. chinidin, amiodaron, sotalol, dofetilid)
• některá antipsychotika (např. thioridazin)
• některé makrolidy (např. erythromycin)
• některá antihistaminika
• některá chinolonová antibiotika (např. moxifloxacin)

Výše uvedený seznam není kompletní a je proto nutné se vyhnout i dalším individuálním léčivým
přípravkům, o kterých je známo, že prodlužují QT interval.

Účinek jiných léčivých přípravků na venlafaxin
Ketokonazol (inhibitor CYP3A4)
Farmakokinetická studie s ketokonazolem u rychlých (EM) a pomalých (PM) metabolizátorů CYP2Dvedla k vyšší AUC venlafaxinu (o 70 % u PM CYP2D6 a o 21 % u EM CYP2D6) a O-desmethylvenlafaxinu
(o 33 % u PM CYP2D6 a o 23 % u EM CYP2D6) po podání ketokonazolu. Souběžné podávání inhibitorů
CYP3A4 (např. atazanavir, klarithromycin, indinavir, itrakonazol, vorikonazol, posakonazol, ketokonazol,
nelfinavir, ritonavir, sachinavir, telithromycin) a venlafaxinu může zvýšit hladiny venlafaxinu a O-
desmethylvenlafaxinu. Proto je třeba opatrnosti, pokud pacientova léčba obsahuje inhibitor CYP3Asouběžně s venlafaxinem.

Strana 9 (celkem 18)
Účinek venlafaxinu na jiné léčivé přípravky

Lithium
Při souběžném podávání venlafaxinu a lithia se může objevit serotoninový syndrom (viz Serotoninový
syndrom).

Diazepam
Venlafaxin nemá vliv na farmakokinetiku ani farmakodynamiku diazepamu ani jeho aktivního metabolitu
desmethydiazepamu. Zdá se, že diazepam neovlivňuje farmakokinetiku venlafaxinu ani
O-desmethylvenlafaxinu. Není známo, zda existuje farmakokinetická a/nebo farmakodynamická interakce
venlafaxinu s jinými benzodiazepiny.

Imipramin
Venlafaxin neovlivnil farmakokinetiku imipraminu ani 2-hydroxyimipraminu. V závislosti na dávce došlo
ke 2,5 až 4,5násobnému zvětšení AUC u 2-hydroxydesipraminu po podávání denních dávek venlafaxinu
75 mg až 150 mg. Imipramin neovlivnil farmakokinetiku venlafaxinu ani O-desmethylvenlafaxinu.
Klinický význam těchto interakcí není znám. Při současném podávání venlafaxinu a imipraminu je třeba
dbát opatrnosti.

Haloperidol
Farmakokinetická studie s haloperidolem prokázala pro haloperidol: snížení celkové perorální clearance o
42 %, zvětšení AUC o 70 % a zvýšení Cmax o 88 %, ale žádnou změnu jeho poločasu vylučování. Toto je
třeba brát v úvahu u pacientů léčených haloperidolem a současně venlafaxinem. Klinický význam této
interakce není znám.

Risperidon
Venlafaxin zvyšoval AUC risperidonu o 50 %, ale neovlivnil signifikantně farmakokinetický profil
souhrnné léčivé složky (risperidon plus 9-hydroxyrisperidon). Klinický význam této interakce není znám.

Metoprolol
Současné podávání venlafaxinu a metoprololu zdravým dobrovolníkům ve studii farmakokinetické
interakce obou léčiv vedlo ke zvýšení plazmatických koncentrací metoprololu přibližně o 30-40 % beze
změny plazmatické koncentrace jeho účinného metabolitu alfa-hydroxymetoprololu. Klinický význam
tohoto zjištění u hypertenzních pacientů není znám. Metoprolol neměnil farmakokinetický profil
venlafaxinu ani jeho aktivního metabolitu O-desmethylvenlafaxinu. Při současném podávání venlafaxinu a
metoprololu je třeba opatrnosti.

Indinavir
Farmakokinetická studie s indinavirem prokázala snížení AUC indinaviru o 28 % a snížení Cmax indinaviru
o 36 %. Indinavir neovlivnil farmakokinetiku venlafaxinu a O-desmethylvenlafaxinu. Klinický význam této
interakce není znám.

Léky metabolizované izoenzymy cytochromu PIn vivo studie ukazují, že venlafaxin je relativně slabý inhibitor CYP2D6. Venlafaxin neinhibuje CYP3A(alprazolam a karbamazepin), CYP1A2 (kofein) a CYP2C9 (tolbutamid) nebo CYP2C19 (diazepam)
in vivo.

Perorální antikoncepce
Po uvedení přípravku na trh byly u žen užívajících venlafaxin a perorální antikoncepci hlášeny případy
nechtěných těhotenství. Neexistuje žádný jasný důkaz, že tato těhotenství jsou následkem lékové interakce
s venlafaxinem. Nebyla provedena žádná studie interakce s hormonální antikoncepcí

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Strana 10 (celkem 18)

Těhotenství
Nejsou dostatečné údaje o podávání venlafaxinu těhotným ženám.
Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Potenciální riziko pro člověka není známo.
Venlafaxin může být podáván těhotným ženám pouze v případě, kdy očekávané přínosy převažují nad
možným rizikem.
Podobně jako u jiných inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI/SNRI) se mohou u novorozenců
vyskytnout příznaky z náhlého vysazení, pokud byl venlafaxin podáván až do porodu nebo vysazen krátce
před ním. Někteří novorozenci vystavení účinkům venlafaxinu koncem třetího trimestru měli komplikace
vyžadující výživu sondou, podporu dýchání nebo prodlouženou hospitalizaci. Takové komplikace mohou
vzniknout ihned při porodu.

Epidemiologické údaje naznačují, že užívání SSRI v těhotenství, zejména v pozdní fázi těhotenství, může
zvýšit riziko perzistující plicní hypertenze u novorozenců (PPHN). Přestože žádné studie nezkoumaly
spojení mezi PPHN a léčbou SNRI, toto potenciální riziko nelze, s přihlédnutím k podobnému mechanismu
účinku (inhibice zpětného vychytávání serotoninu), u venlafaxinu vyloučit.

Pokud matka užívala SSRI/SNRI v pozdním stadiu těhotenství, byly u novorozenců pozorovány následující
symptomy: podrážděnost, tremor, hypotonie, přetrvávající pláč a problémy při sání nebo při spaní.
Mohou to být symptomy v důsledku serotonergního účinku nebo symptomy po expozici. Ve většině případů
byly tyto komplikace pozorovány ihned nebo do 24 hodin po porodu.

Observační údaje naznačují zvýšené riziko (méně než dvojnásobné) poporodního krvácení po expozici
SSRI/SNRI během posledního měsíce před porodem (viz body 4.4 a 4.8).

Kojení
Venlafaxin a jeho účinný metabolit O-desmethylvenlafaxin se vylučují do mateřského mléka. Po uvedení
přípravku na trh byla u kojených dětí zaznamenána hlášení zahrnující: pláč, podrážděnost a abnormální
spánkové vzorce. Po ukončení kojení byly rovněž hlášeny symptomy shodné s těmi po vysazení
venlafaxinu. Nelze vyloučit riziko nežádoucích účinků u kojených dětí. Proto je třeba rozhodnout, zda
pokračovat/ukončit kojení nebo užívání přípravku Velaxin tvrdé tobolky s prodlouženým uvolňováním,
přičemž se bere v úvahu přínos kojení pro dítě a přínos terapie přípravkem Velaxin tvrdé tobolky
s prodlouženým uvolňováním pro matku.

Fertilita
Ve studii, ve které byly samci a samice potkanů vystaveni O-desmethylvenlafaxinu, byla pozorována
snížená fertilita. Význam tohoto zjištění pro člověka není znám (viz bod 5.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Jakýkoli psychoaktivní lék může snížit schopnost úsudku, myšlení a ovlivnit motorické schopnosti. Každý
pacient léčený venlafaxinem má být proto poučen ohledně ovlivnění schopnosti řídit nebo obsluhovat
nebezpečné stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu
Nežádoucími účinky hlášenými při klinických studiích jako velmi časté (>1/10) byly nauzea, sucho
v ústech, bolest hlavy a pocení (včetně nočního pocení).

Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Nežádoucí účinky uvedené níže jsou v každé kategorii četností rozděleny podle třídy orgánových systémů,
četnosti výskytu a klesající závažnosti.
Strana 11 (celkem 18)

Četnosti výskytu jsou definovány jako: velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥až <1/100), vzácné (≥1/10000 až <1/1000), velmi vzácné (<1/10000), není známo (z dostupných údajů
nelze určit).

Třídy
orgánových
systémů
9HOPLþDVWp Méně časté Vzácné Velmi vzácné Není známo
Poruchy krve a
lymfatického
systému

Agranulocytóz
a*, aplastická
anémie*,
pancytopénie*,
neutropénie*
Trombocytopé
nie*

Poruchy
imunitního
systému

$QDI\ODNWLFNi
reakce*


Endokrinní
poruchy

Syndrom
nepřiměřené
sekrece
antidiuretickéh
o hormonu*
(SIADH)
=YêãHQt
prolaktinu
v krvi*

Poruchy
浥瑡戀漀汩猀浵⁡ 
výživy  
 
Snížení chuti
欀 jídlu
Hyponatrémie*
Psychiatrické
poruchy
Insomnie Zmatenost*,
depersonalizac
e*, abnormální
sny, nervozita,
snížení libida,
agitovanost*,
anorgasmie,
Mánie,
hypománie,
halucinace,
derealizace,
abnormální
orgasmus,
bruxismus*,
apatie
Delirium* Sebevražedné
myšlenky a
chovánía,
agreseb
Poruchy
nervového
systému
Bolest hlavy
挀⨀Ⱐzávrať,
sedace**
Akatizie⨀, třes,
parestézie,
dysgeuzie
Synkopa,
myoklonus,
porucha
rovnováhy*,
abnormální
koordinace
pohybů,
dyskineze*
1HXUROHSWLFNê
PDOLJQt
syndrom
(NMS)*,
serotoninový
syndrom*,
křeče,
dystonie*
7DUGLYQt
G\VNLQH]H


Poruchy oka 
 
Poruchy
vidění, porucha
慫漀洀漀搀慣攠
včetně
rozmazaného
vidění,
mydriáza,
Glaukom s
X]DY
HQêP
~KOHP



Poruchy ucha a
氀愀批爀椀湴甀 
 吀椀湮椀琀畳⨀    嘀攀爀瑩最漀 
Srdeční
poruchy

Tachykardie,
瀀慬瀀椀琀慣攪 
 吀漀爀猀慤攠搀攠
灯椀湴攀猀⨬ 
komorová
tachykardie*,
fibrilace
6WUHVRYi
kardiomyopatie
(Takotsubo
kardiomyopatie)*
Strana 12 (celkem 18)
komor,
prodloužený
interval QT na
elektrokardiogr
amu*
Cévní poruchy  
 
Hypertenze,
návaly horka
Ortostatická
hypotenze,
hypotenze*


5HVSLUDþQt
KUXGQtD
PHGLDVWLQiOQt
SRUXFK\
Dyspnoe*,
]tYiQt
Intersticiální
plicní nemoc*,
plicní
eozinofilie*

*DVWURLQWHVWLQi
OQtSRUXFK\
Nevolnost,
sucho v ústech,
zácpa 
Průjem*,
zvracení
Gastrointestiná
lní krvácení*
Pankreatitida*

Poruchy jater a
žlučových cest

$EQRUPiOQt
WHVW\MDWHUQtFK
IXQNFt

Hepatitida*

3RUXFK\N
$åHD
SRGNRåQtWNiQ

+\SHUKLGUy]D

YþHWQ

QRþQtKR
SRFHQt*
Vyrážka,
svědění*
Kopřivka*,
慬漀瀀散椀攪Ⰰ 
ekchymóza,
angioedém*,
fotosenzitivní
reakce
Stevens-
Johnsonův
syndrom*,
toxická
epidermální
nekrolýza*,
erythema
multiforme,*


3RUXFK\
svalové a
kosterní
soustavy a
pojivové tkáně 
 䠀祰攀爀琀潮椀攀  Rhabdomyolýz
愪 
  
Poruchy ledvin
a močových
cest

Opožděný
začátek
močení,
retence moči,
polakisurie*
Inkontinence
PRþL



Poruchy
reprodukčního
systému a prsu

Menoragie*,
洀整爀漀爀慧椀攪Ⰰ 
erektilní
dysfunkceb,
poruchy
ejakulaceb
Poporodní
krváceníd
Celkové
poruchy a
reakce v místě
aplikace

Únava, astenie,
]LPQLFH

Krvácení ze
sliznic* 
 
Vyšetření  Snížení tělesné
hmotnosti,
zvýšení tělesné
hmotnosti,
zvýšená
hladina
cholesterolu
, 3URGORXåHQt
þDVXNUYiFHQt



* Nežádoucí účinky zjištěné po uvedení přípravku na trh
Strana 13 (celkem 18)
a Během užívání venlafaxinu nebo krátce po ukončení léčby byly hlášeny případy sebevražedných myšlenek a
sebevražedného chování (viz bod 4.4).
b Viz bod 4.c Vezmou-li se v úvahu všechny klinické studie dohromady, byla incidence bolesti hlavy obdobná při podávání
venlafaxinu jako při podávání placeba.
d Tento nežádoucí účinek byl hlášen u terapeutické skupiny SSRI/SNRI (viz body 4.4 a 4.6).

Ukončení léčby
Ukončení podávání venlafaxinu (zvláště bylo-li náhlé) často vede k příznakům z vysazení. Nejčastěji
hlášenými příznaky z vysazení jsou závratě, smyslové poruchy (včetně parestézií), poruchy spánku (včetně
nespavosti a intenzivních snů), vzrušení nebo úzkost, nauzea a/nebo zvracení, tremor, vertigo, bolest hlavy
a příznaky chřipky, poruchy vidění a hypertenze. Obecně jsou tyto symptomy mírné až středního závažné
intenzity a odezní spontánně, u některých pacientů však mohou být závažné a/nebo mohou trvat déle. Proto
se doporučuje, pokud již není léčba venlafaxinem potřebná, provést vysazení postupným snižováním dávky.
Nicméně u některých pacientů docházelo při snižování dávky nebo ukončování léčby k závažné agresivitě
a sebevražedným myšlenkám (viz body 4.2 a 4.4).

Pediatrická populace

Všeobecně byl profil nežádoucích účinků venlafaxinu (v placebem kontrolovaných klinických studiích) u
dětí a dospívajících (ve věku 6 až 17 let) podobný tomu, který byl pozorován u dospělých. Podobně jako u
dospělých byla pozorována snížená chuť k jídlu, ztráta tělesné hmotnosti, zvýšený krevní tlak a zvýšená
hladina cholesterolu v séru (viz bod 4.4).
V pediatrických klinických studiích byl pozorován zvýšený počet nežádoucích účinků – sebevražedných
myšlenek. Byl také zvýšený počet hlášení hostility a, zvláště u depresivní poruchy, sebepoškození. Navíc
byly u dětí pozorovány následující nežádoucí účinky: bolest břicha, vzrušení, dyspepsie, ekchymóza,
epistaxe a myalgie.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat
ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili
podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Po uvedení přípravku na trh bylo hlášeno předávkování venlafaxinem převážně v kombinaci s alkoholem
a/nebo s jinými léčivými přípravky. Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky při předávkování byly:
tachykardie, poruchy vědomí (v rozmezí od somnolence až po kóma), mydriáza, křeče a zvracení. Dalšími
hlášenými nežádoucími účinky byly: změny EKG (např. prodloužení intervalu QT, blok Tawarova raménka,
prodloužení komplexu QRS [viz bod 5.1]), ventrikulární tachykardie, bradykardie, hypotenze, vertigo a
smrt.
Publikované retrospektivní studie uvádějí, že předávkování venlafaxinem může být spojeno s vyšším
rizikem úmrtí v porovnání s antidepresivy SSRI, ale s nižším rizikem než je u tricyklických antidepresiv.
Epidemiologické studie prokázaly, že pacienti léčení venlafaxinem mají vyšší riziko sebevraždy než
pacienti léčení SSRI. Není jasné, do jaké míry může být toto zjištění vyššího rizika úmrtí přisuzováno
toxicitě venlafaxinu při předávkování a do jaké míry toto naopak souvisí s některými charakteristikami
pacientů užívajících venlafaxin. Venlafaxin má být předepisován v co nejmenších množstvích v souladu se
správným léčebným postupem, aby se snížilo riziko předávkování.

Doporučená léčba
Strana 14 (celkem 18)
Doporučují se obecná podpůrná a symptomatická opatření; monitorování srdeční akce a vitálních funkcí.
Hrozí-li riziko aspirace, nedoporučuje se vyvolávat zvracení. Výplach žaludku může být indikován, pokud
je proveden brzy po užití nebo u symptomatických pacientů. Podání aktivního uhlí může také omezit
absorpci léčivé látky. Forsírovaná diuréza, dialýza, hemoperfuze ani výměnná transfuze nebudou
pravděpodobně prospěšné. Žádná specifická antidota venlafaxinu nejsou známa.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Psychoanaleptika, antidepresiva, jiná antidepresiva
ATC kód: N06AX16.

Mechanismus účinku
Mechanismus antidepresivního účinku venlafaxinu u lidí je spojen s potenciací aktivity neurotransmiterů
v centrální nervové soustavě. Předklinické studie ukázaly, že venlafaxin a jeho nejvýznamnější metabolit
O-desmetylvenlafaxin (ODV) jsou inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu. Venlafaxin
také slabě inhibuje vychytávání dopaminu. Venlafaxin a jeho aktivní metabolit po akutním podání
(jednotlivá dávka) i po chronickém podávání redukují ß-adrenergní odpověď. Venlafaxin a ODV jsou si
velmi podobné v celkovém účinku na zpětné vychytávání neurotransmiterů a ve vazbě na receptory.
Venlafaxin nemá prakticky žádnou afinitu k muskarinovým, cholinergním, H1-histaminergním ani k αadrenergním receptorům mozku potkanů in vitro. Farmakologické účinky na tyto receptory se mohou
vztahovat k různým nežádoucím účinkům, pozorovaným u léčivých přípravků s obsahem jiných
antidepresiv, např. jako anticholinergní, sedativní a kardiovaskulární nežádoucí účinky.
Venlafaxin nemá žádný inhibiční účinek na monoaminooxidázu (MAO).
V in vitro studiích bylo zjištěno, že venlafaxin nemá prakticky žádnou afinitu k opiátovým ani
benzodiazepinovým receptorům.

Klinická účinnost a bezpečnost

Velká depresivní porucha
Účinnost venlafaxinu s okamžitým uvolňováním při léčbě depresivních epizod byla prokázána v pěti
randomizovaných, dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných krátkodobých studiích, trvajících od 4 do
týdnů s dávkami až 375 mg/den. Účinnost venlafaxinu s prodlouženým uvolňováním při léčbě
depresivních epizod byla stanovena ve dvou placebem kontrolovaných krátkodobých studiích, trvajících a 12 týdnů, s dávkami v rozmezí od 75 do 225 mg/den.
V jedné dlouhodobé studii byli dospělí ambulantní pacienti, kteří reagovali v průběhu 8týdenní otevřené
studie na podávání venlafaxinu s prodlouženým uvolňováním (75, 150 nebo 225 mg), randomizováni, aby
pokračovali se stejným dávkováním venlafaxinu s prodlouženým uvolňováním nebo placeba po dobu až
26 týdnů a byl u nich sledován relaps.
Účinnost venlafaxinu v prevenci rekurentních depresivních epizod byla hodnocena po dobu 12 měsíců ve
druhé dlouhodobé, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii u dospělých ambulantních pacientů
s rekurentními depresivními epizodami, kteří v poslední epizodě deprese odpovídali na léčbu venlafaxinem
(100 až 200 mg/den podle schématu 2x denně).

Generalizovaná úzkostná porucha
Účinnost tobolek venlafaxinu s prodlouženým uvolňováním v léčbě generalizované úzkostné poruchy
(GAD) byla stanovena ve dvou 8týdenních placebem kontrolovaných studiích s fixní dávkou (75 až
225 mg/den) a v jedné 6měsíční placebem kontrolované studii s fixní dávkou (37,5, 75 a 150 mg/den) u
dospělých ambulantních pacientů.
Zatímco zde byly důkazy o vyšší účinnosti nad placebem u dávky 37,5 mg/den, tato dávka nebyla stejně
účinná jako vyšší dávky.
Strana 15 (celkem 18)

Sociální úzkostná porucha
Účinnost tobolek venlafaxinu s prodlouženým uvolňováním v léčbě sociální úzkostné poruchy byla
stanovena ve čtyřech dvojitě zaslepených, multicentrických, placebem kontrolovaných 12týdenních studiích
s paralelními skupinami s flexibilními dávkami a v jedné dvojitě zaslepené, placebem kontrolované
6měsíční studii s paralelními skupinami a s fixními/flexibilními dávkami u dospělých ambulantních
pacientů. Pacienti dostávali dávky v rozmezí od 75 do 225 mg/den. V 6měsíční studii nebyla prokázána
vyšší účinnost ve skupině léčené dávkami 150 až 225 mg/den v porovnání se skupinou léčenou dávkou
75 mg/den.

Panická porucha
Účinnost tobolek venlafaxinu s prodlouženým uvolňováním v léčbě panické poruchy byla stanovena ve
dvou dvojitě zaslepených 12týdenních, multicentrických, placebem kontrolovaných studiích u dospělých
ambulantních pacientů s panickou poruchou s agorafobií nebo bez agorafobie. Iniciální dávka ve studii
s panickou poruchou byla 37,5 mg/den po dobu 7 dnů. Pacienti poté dostávali fixní dávku 75 až 150 mg/den
v jedné studii a 75 až 225 mg/den ve druhé studii.
Účinnost byla také stanovena v jedné dlouhodobé, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii
s paralelní skupinou, sledující dlouhodobou bezpečnost, účinnost a prevenci relapsů u dospělých
ambulantních pacientů, kteří reagovali na otevřenou terapii. Pacienti pokračovali v užívání stejné dávky
venlafaxinu, jakou užívali na konci otevřené fáze studie (75, 150 nebo 225 mg).

Elektrofyziologie srdce
Ve specializované detailní studii QTc intervalu prováděné u zdravých dobrovolníků se supraterapeutickými
dávkami 450 mg venlafaxinu denně (dávkované jako 225 mg, dvakrát denně) nebylo pozorováno klinicky
významné prodloužení QT intervalu. Nicméně, v postmarketingovém sledování byly nahlášeny případy
prodloužení QTc/TdP a ventrikulární arytmie, a to zejména při předávkování nebo u pacientů s jinými
rizikovými faktory pro prodloužení QTc/TdP (viz body 4.4, 4.8, a 4.9).

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Venlafaxin je rozsáhle metabolizován, převážně na aktivní metabolit O-desmethylvenlafaxin (ODV).
Střední zdánlivý poločas vylučování ±SD z plazmy je pro venlafaxin 5±2 hodiny a pro ODV 11±2 hodiny.
Při perorálním podávání denní dávky rozdělené do několika jednotlivých dávek se dosáhne rovnovážného
stavu hladiny venlafaxinu a ODV do 3 dnů. V rozmezí dávek od 75 do 450 mg/den má venlafaxin a ODV
lineární kinetiku.

Absorpce
Po jednotlivé perorální dávce je nejméně 92 % venlafaxinu s okamžitým uvolňováním absorbováno.
Vzhledem k metabolismu venlafaxinu v předsystémové oblasti je absolutní biologická dostupnost
venlafaxinu 40 % až 45 %. Po podání venlafaxinu s okamžitým uvolňováním se dosáhne maximální
plazmatické koncentrace venlafaxinu do 2 hodin a ODV do 3 hodin. Po podání tobolek venlafaxinu
s prodlouženým uvolňováním se dosáhne maximální plazmatické koncentrace venlafaxinu do 5,5 hodin a
ODV do 9 hodin. Pokud se podají stejné denní dávky venlafaxinu ve formě tablet s okamžitým uvolňováním
nebo jako tobolky s prodlouženým uvolňováním, tobolky s prodlouženým uvolňováním mají pomalejší
absorpci, ale stejný rozsah absorpce jako tablety s okamžitým uvolňováním. Potrava neovlivňuje
biologickou dostupnost venlafaxinu ani ODV.

Distribuce
V terapeutických koncentracích jsou venlafaxin a ODV minimálně vázány na plazmatické bílkoviny (27 %
a 30 %). Po intravenózním podání je distribuční objem venlafaxinu v ustáleném stavu 4,4±1,6 l/kg.

Biotransformace
Venlafaxin prochází rozsáhlou metabolickou přeměnu v játrech. Studie in vitro a in vivo prokázaly, že
Strana 16 (celkem 18)
venlafaxin je biotransformován na svůj hlavní metabolit ODV prostřednictvím CYP2D6. Studie in vitro a
in vivo prokázaly, že venlafaxin je metabolizován na svůj vedlejší, méně účinný metabolit N-
desmethylvenlafaxin prostřednictvím CYP3A4. Studie in vitro ukazují, že venlafaxin je slabým inhibitorem
CYP2D6. Venlafaxin neinhibuje CYP1A2, CYP2C9 ani CYP3A4.

Eliminace
Venlafaxin a jeho metabolity jsou vylučovány převážně ledvinami. Přibližně 87 % dávky venlafaxinu se
vyloučí močí do 48hodin, a to jako nezměněný venlafaxin (5 %), nekonjugovaný ODV (29 %), konjugovaný
ODV (26 %) nebo jako další vedlejší neúčinné metabolity (27 %). Střední plazmatická clearance ± SD
venlafaxinu je 1,3±0,6 l/hod/kg a ODV je 0,4±0,2 l/hod/kg.

Zvláštní skupiny pacientů
Věk a pohlaví
Věk ani pohlaví pacienta nemají podstatný vliv na farmakokinetiku venlafaxinu ani ODV.

Silní/slabí metabolizátoři CYP2DSlabí metabolizátoři CYP2D6 mají vyšší plazmatické koncentrace venlafaxinu, než silní metabolizátoři.
Protože však celková expozice (AUC) venlafaxinu a ODV je u pomalých a rychlých metabolizátorů
podobná, není třeba dvou rozdílných dávkovacích režimů pro tyto dvě skupiny.

Porucha funkce jater
Pacienti s klasifikací Child-Pugh A (lehká jaterní porucha funkce jater) a Child-Pugh B (středně těžká
porucha funkce jater) měli prodloužený poločas vylučování venlafaxinu a ODV v porovnání se zdravými
osobami. Po perorálním podání byla clearance venlafaxinu a ODV snížena. Byl pozorován vysoký stupeň
individuální variability. U pacientů s těžkou poruchou funkce jater jsou k dispozici pouze omezené údaje
(viz bod 4.2).

Porucha funkce ledvin
U dialyzovaných pacientů měl venlafaxin v porovnání se zdravými osobami asi o 180 % prodloužený
poločas vylučování a asi o 57 % sníženou clearance, zatímco poločas vylučování ODV byl prodloužený asi
o 142 % a clearance byla snížena asi o 56 %. U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin a u pacientů
vyžadujících hemodialýzu je nutné dávku upravit (viz bod 4.2).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Studie s venlafaxinem na myších a potkanech neprokázaly jeho karcinogenitu. Venlafaxin nebyl mutagenní
v rozsáhlé řadě in vitro a in vivo testů.

Studie reprodukční toxicity na zvířatech zjistily u potkanů snížení hmotnosti mláďat, zvýšení počtu mrtvě
narozených mláďat a zvýšení počtu úmrtí mláďat v průběhu prvních 5 dnů kojení. Příčina těchto úmrtí není
známa. Tyto účinky byly pozorovány pouze po dávkách 30 mg/kg/den, které 4x převyšují (v mg/kg) denní
dávku pro člověka 375 mg. Dávka, při které se tento účinek neprojevil, odpovídala 1,3násobku dávky pro
člověka. Potenciální riziko pro člověka není známo.

Ve studii, v níž byli samci a samičky potkanů vystaveni ODV, byla pozorována snížená fertilita. Tato
expozice odpovídala přibližně 1-2násobku expozice, které je dosaženo při podávání humánní denní dávky
venlafaxinu 375 mg/den. Význam tohoto zjištění pro člověka není známý.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Strana 17 (celkem 18)
Velaxin 37,5 mg tvrdé tobolky s prodlouženým uvolňováním
mikrokrystalická celulosa
chlorid sodný
ethylcelulosa
mikronizovaný mastek
dimetikon
chlorid draselný
kopovidon
koloidní bezvodý oxid křemičitý
xanthanová klovatina
žlutý oxid železitý (E172)
Obal tobolky: tvrdá želatinová tobolka CONI-SNAP-želatina, žlutý oxid železitý (E172), indigokarmín (E132), sodná sůl erythrosinu (E127), oxid titaničitý
(E171).

Velaxin 75 mg tvrdé tobolky s prodlouženým uvolňováním
mikrokrystalická celulosa
chlorid sodný
ethylcelulosa
mikronizovaný mastek
dimetikon
chlorid draselný
kopovidon
koloidní bezvodý oxid křemičitý
xanthanová klovatina
žlutý oxid železitý (E172)
Obal tobolky: tvrdá želatinová tobolka CONI-SNAP-želatina, žlutý oxid železitý (E172), červený oxid železitý (E172), oxid titaničitý (E171).

Velaxin 150 mg tvrdé tobolky s prodlouženým uvolňováním
mikrokrystalická celulosa
chlorid sodný
ethylcelulosa
mikronizovaný mastek
dimetikon
chlorid draselný
kopovidon
koloidní bezvodý oxid křemičitý
xanthanová klovatina
žlutý oxid železitý (E172)
Obal tobolky: tvrdá želatinová tobolka CONI-SNAP-0EL
želatina, žlutý oxid železitý (E172), červený oxid železitý (E172), oxid titaničitý (E171).

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

let

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Strana 18 (celkem 18)
Uchovávejte při teplotě do 30 °C v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Velaxin 37,5 mg tvrdé tobolky s prodlouženým uvolňováním
28, 30 nebo 56 tobolek v PVC/PVdC//Al blistru a krabičce.

Velaxin 75 mg tvrdé tobolky s prodlouženým uvolňováním
28, 30 nebo 56 tobolek v PVC/PVdC//Al blistru a krabičce.

Velaxin 150 mg tvrdé tobolky s prodlouženým uvolňováním
28, 30 nebo 56 tobolek v PVC/PVdC//Al blistru a krabičce.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Egis Pharmaceuticals PLC
1106 Budapešť, Keresztúri út 30-38.
Maďarsko


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Velaxin 37,5 mg tvrdé tobolky s prodlouženým uvolňováním: 30/514/07-C
Velaxin 75 mg tvrdé tobolky s prodlouženým uvolňováním: 30/515/07-C
Velaxin 150 mg tvrdé tobolky s prodlouženým uvolňováním: 30/516/07-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 15.08.Datum posledního prodloužení registrace: 15. 4.

10. DATUM REVIZE TEXTU

20. 1.