RORENDO ORO TAB - souhrn údajů a příbalový leták

Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Rorendo Oro Tab 0,5 mg tablety dispergovatelné v ústech
Rorendo Oro Tab 1 mg tablety dispergovatelné v ústech
Rorendo Oro Tab 2 mg tablety dispergovatelné v ústech

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta dispergovatelná v ústech obsahuje risperidonum 0,5 mg.
Jedna tableta dispergovatelná v ústech obsahuje risperidonum 1 mg.
Jedna tableta dispergovatelná v ústech obsahuje risperidonum 2 mg.

Pomocná látka se známým účinkem:

0,5mg tablety dispergovatelné v ústech 1mg tablety dispergovatelné v ústech 2mg tablety dispergovatelné v ústech
Aspartam 0,40 mg 0,80 mg 1,60 mg

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta dispergovatelná v ústech.

0,5mg tableta: Kulatá, mírně konvexní, růžová mramorovaná tableta.
1mg tableta: Kulatá, mírně konvexní, růžová mramorovaná tableta.
2mg tableta: Kulatá, mírně konvexní, růžová mramorovaná tableta.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Rorendo Oro Tab je indikován k léčbě schizofrenie.

Přípravek Rorendo Oro Tab je indikován k léčbě středně těžkých až těžkých manických epizod
provázejících bipolární poruchy.

Přípravek Rorendo Oro Tab je indikován ke krátkodobé léčbě (do 6 týdnů) přetrvávající agrese
u pacientů se středně těžkou až těžkou Alzheimerovou demencí, kteří neodpovídají na nefarmakologické
postupy a u kterých hrozí riziko sebepoškození nebo poškození ostatních.

Přípravek Rorendo Oro Tab je indikován ke krátkodobé symptomatické léčbě (až do 6 týdnů)
přetrvávající agrese při poruchách chování u dětí od 5 let věku a dospívajících s podprůměrnými
intelektuálními funkcemi nebo mentální retardací diagnostikovanými na základě DSM-IV kritérií,
u kterých závažnost agresivity nebo jiné formy destruktivního chování vyžadují farmakologickou léčbu.
Farmakologická léčba musí být součástí rozsáhlého léčebného programu, který zahrne i psychosociální
a vzdělávací intervence. Doporučuje se, aby byl risperidon předepsán specialistou v dětské neurologii a
psychiatrii pro děti a dospívající nebo lékařem, který je dobře seznámen s léčbou disruptivních poruch
chování u dětí a dospívajících.

4.2 Dávkování a způsob podání

Vezměte prosím na vědomí, že na trhu nemusí být dostupné všechny síly těchto přípravků nebo že s
těmito přípravky nelze dosáhnout všech doporučených dávek. V takovém případě má být předepsán jiný
léčivý přípravek s vhodnou silou nebo lékovou formou.

Dávkování

Schizofrenie

Dospělí

Přípravek Rorendo Oro Tab je možno užívat jednou nebo dvakrát denně.

Léčba se zahajuje dávkou 2 mg risperidonu denně. Druhý den je možno dávku zvýšit na 4 mg. Tuto
dávku lze ponechat nezměněnou nebo ji v případě potřeby dále individuálně upravovat. Pro většinu
pacientů činí optimální denní dávka 4 až 6 mg. U některých pacientů může být vhodná pomalejší titrační
fáze, nižší úvodní dávka a tomu odpovídající udržovací dávka.

Dávky nad 10 mg denně již nemají vyšší účinnost ve srovnání s nižšími dávkami a mohou vést
ke zvýšenému výskytu extrapyramidových symptomů. Bezpečnost dávek nad 16 mg denně nebyla
ověřena, a proto se tyto dávky nedoporučují.

Starší pacienti

Léčba se zahajuje doporučenou dávkou 0,5 mg dvakrát denně. Toto dávkování lze individuálně
přizpůsobovat zvyšováním o 0,5 mg dvakrát denně na 1 až 2 mg dvakrát denně.

Pediatrická populace

Risperidon se nedoporučuje k používání u dětí do 18 let věku se schizofrenií vzhledem k nedostatku
údajů o účinnosti.

Manické epizody u bipolární poruchy

Dospělí

Přípravek Rorendo Oro Tab má být užíván jednou denně, s počáteční dávkou 2 mg risperidonu. Tuto
dávku lze v případě potřeby individuálně upravovat zvyšováním o 1 mg denně, avšak ne častěji než
ve 24hodinových intervalech. Risperidon může být podáván ve flexibilních dávkách v rozmezí od 1 do
mg tak, aby u každého pacienta byla optimalizována hladina účinnosti a snášenlivosti. Denní dávky
nad 6 mg risperidonu nebyly u pacientů s manickými epizodami zkoušeny.

Jako u každé symptomatické léčby je zapotřebí pokračování léčby přípravkem Rorendo Oro Tab
průběžně hodnotit a posuzovat.

Starší pacienti

Doporučená úvodní dávka je 0,5 mg dvakrát denně. Tuto dávku lze individuálně upravovat o 0,5 mg
dvakrát denně do 1 až 2 mg dvakrát denně. Vzhledem k tomu, že klinické zkušenosti s podáváním
starším osobám jsou omezené, je nutno věnovat jejich léčbě zvýšenou pozornost.

Pediatrická populace

Risperidon se nedoporučuje k používání u dětí do 18 let věku s bipolární mánií vzhledem k nedostatku
klinických údajů.


Přetrvávající agrese u pacientů se středně těžkou až těžkou Alzheimerovou demencí

Úvodní doporučená dávka činí 0,25 mg dvakrát denně. Toto dávkování může být individuálně
upravováno zvyšováním o 0,25 mg dvakrát denně, ale ne častěji než obden. Pro většinu pacientů je
optimální dávka 0,5 mg dvakrát denně. Pro některé pacienty však může být přínosem dávka až do 1 mg
dvakrát denně.

U pacientů s přetrvávající agresí u Alzheimerovy demence se risperidon nemá používat déle než 6 týdnů.
Během léčby je zapotřebí pacienty často a pravidelně hodnotit a posuzovat nutnost další léčby.

Poruchy chování

Děti a dospívající ve věku od 5 do 18 let

U pacientů ≥ 50 kg činí úvodní doporučená dávka 0,5 mg jednou denně. Tato dávka může být v případě
potřeby individuálně upravována zvyšováním o 0,5 mg jednou denně, ne častěji než obden. Pro většinu
pacientů je optimální dávka 1 mg jednou denně. Pro některé pacienty však může být vhodná dávka od
0,5 mg jednou denně, zatímco pro jiné 1,5 mg jednou denně. U pacientů < 50 kg činí úvodní doporučená
dávka 0,25 mg jednou denně. Tato dávka může být v případě potřeby individuálně upravována
zvyšováním o 0,25 mg jednou denně, ne častěji než obden. Pro většinu pacientů je optimální dávka 0,mg jednou denně. Pro některé pacienty však může být vhodná dávka od 0,25 mg jednou denně, zatímco
pro jiné 0,75 mg jednou denně.

Jako u každé symptomatické léčby je zapotřebí pokračování léčby risperidonem průběžně hodnotit
a posuzovat nutnost další léčby.

Risperidon se nedoporučuje u dětí mladších než 5 let, protože u této poruchy není u dětí do 5 let žádná
zkušenost.

Porucha funkce ledvin a jater

Pacienti s poruchou funkce ledvin vykazují nižší schopnost eliminovat účinnou antipsychotickou složku
než dospělí s normální funkcí ledvin. Pacienti s poruchou jaterních funkcí vykazují zvýšené plazmatické
koncentrace volné frakce risperidonu.

Nezávisle na indikaci mají být u pacientů s poruchou funkce ledvin nebo jater sníženy úvodní a následné
dávky na polovinu a zpomalena titrace dávky.

Risperidon má být u těchto skupin pacientů užíván s opatrností.

Způsob podání

Přípravek Rorendo Oro Tab je určen k perorálnímu podání. Potrava neovlivňuje absorpci risperidonu.

Protože jsou dispergovatelné tablety křehké, nemají se protlačovat fólií, neboť může dojít k jejich
poškození. Blistr se otevírá zatažením za okraj fólie a jejím odtržením. Poté může být tableta vyklopena.
Tableta má být užita okamžitě po vyjmutí z blistru. Po vložení na jazyk se během několika sekund
tableta začne rozpadat a není proto nutné ji zapít vodou. Tablety nemají být děleny.

Tabletu je také možné vhodit do sklenice či šálku vody a pak okamžitě vypít.

Pro ukončení léčby se doporučuje postupné snižování dávky. Po náhlém vysazení vysokých dávek
antipsychotických léčivých přípravků byly velmi vzácně popsány abstinenční příznaky, které
zahrnovaly nauzeu, zvracení, pocení a nespavost (viz bod 4.8). Může se také vyskytnout návrat
psychotických příznaků a bylo hlášeno nebezpečí mimovolních pohybů (jako akatizie, dystonie
a dyskineze).


Převádění z léčby ostatními antipsychotiky.

V lékařsky odůvodněných případech se doporučuje předchozí medikaci postupně snižovat a souběžně
zavádět léčbu risperidonem. Pacienty dosud léčené depotními antipsychotiky lze v lékařsky
odůvodněných případech převádět na risperidon namísto příští plánované injekce. Nutnost pokračování
zavedené medikace antiparkinsoniky je zapotřebí průběžně posuzovat.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Starší pacienti s demencí

Zvýšení mortality u starších osob s demencí

V meta-analýze 17 kontrolovaných klinických studií atypických antipsychotik včetně risperidonu
u starších pacientů s demencí léčených atypickými antipsychotiky byla ve srovnání s placebem zvýšena
mortalita. V klinických studiích kontrolovaných placebem s risperidonem byla v této populaci incidence
mortality 4,0 % u pacientů léčených risperidonem ve srovnání s 3,1 % u skupiny léčené placebem.
Poměr odds ratio (95% interval spolehlivosti) byl 1,21 (0,7, 2,1). Průměrný věk (rozpětí) pacientů, kteří
zemřeli, byl 86 let (rozpětí 67–100). Data ze dvou velkých observačních studií ukázala, že starší pacienti
s demencí léčeni antipsychotiky mají mírně zvýšené riziko úmrtí ve srovnání s těmi, kteří antipsychotika
neužívají. Z dostupných dat však nelze spolehlivě odhadnout přesnou míru rizika a i jeho příčina zůstává
neznámá. Není jasné, do jaké míry lze nálezy zvýšené úmrtnosti v observačních studiích spojit s léčbou
antipsychotiky, ve srovnání s některými charakteristikami pacientů.

Souběžné užívání furosemidu

V placebem kontrolovaných klinických studiích s risperidonem u starších pacientů s demencí byla
mortalita ve skupině s furosemidem a risperidonem vyšší (7,3 %; průměrný věk 89 let, rozpětí 75–97)
než při léčbě risperidonem (3,1 %; průměrný věk 84 let, rozpětí 70–96) nebo samotným furosemidem
(4,1 %; průměrný věk 80 let, rozpětí 67–90). Zvýšená mortalita pacientů léčených furosemidem spolu s
risperidonem byla shledána u dvou ze čtyř klinických studií. Souběžné užívání risperidonu s dalšími
diuretiky (hlavně thiazidovými diuretiky užívanými v nízké dávce) nebylo s podobnými nálezy spojeno.

Patofyziologický mechanismus k vysvětlení tohoto jevu není znám a žádná konzistentní příčina úmrtí
nebyla zjištěna. Přesto však je zapotřebí věnovat této kombinaci nebo souběžnému podávání dalších
vysoce účinných diuretik zvýšenou pozornost a před zahájením léčby touto kombinací posoudit riziko
a prospěch.
Incidence mortality u pacientů užívajících souběžně s risperidonem jiná diuretika nebyla zvýšena.
Nezávisle na léčbě byla obecným rizikovým faktorem mortality dehydratace, a je proto zapotřebí ji
u starších pacientů s demencí zamezit.

Cerebrovaskulární nežádoucí příhody (CVAE)

V randomizovaných placebem kontrolovaných studiích u pacientů s demencí léčených některými
atypickými antipsychotiky bylo pozorováno přibližně trojnásobně zvýšené riziko cerebrovaskulárních
nežádoucích příhod. Sdružená data ze šesti placebem kontrolovaných studií s risperidonem u převážně
starších pacientů (> 65 let) s demencí ukazují, že cerebrovaskulární nežádoucí účinky (závažné
i nezávažné, kombinované) se vyskytly u 3,3 % (33/1 009) pacientů léčených risperidonem a u 1,2 %
(8/712) pacientů, kteří užívali placebo. Poměr odds ratio činil (při 95% intervalu spolehlivosti) 2,(1,34, 7,50). Mechanismus tohoto zvýšeného rizika není znám. Zvýšené riziko nelze vyloučit ani pro
jiná antipsychotika nebo další populace pacientů. U pacientů s rizikovými faktory pro cerebrovaskulární
příhodu je nutno risperidon používat s opatrností.


Riziko CVAE bylo významně zvýšeno u pacientů s demencí smíšeného nebo vaskulárního typu
ve srovnání s Alzheimerovou demencí. Proto pacienti s jinými typy demence než Alzheimerovou nemají
být léčeni risperidonem.

Lékař má posoudit rizika a přínosy použití risperidonu u starších pacientů s demencí a vzít v úvahu
rizikové faktory pro cerebrovaskulární příhodu u konkrétního pacienta. Pacient/osoba poskytující péči
má být upozorněn(a), aby neprodleně hlásili známky a příznaky možných cerebrovaskulárních příhod
jako je náhlá slabost nebo znecitlivění ve tváři, horních nebo dolních končetinách a obtíže s řečí nebo
poruchy vidění. V takovém případě mají být neprodleně posouzeny všechny léčebné možnosti, včetně
vysazení risperidonu.

Risperidon je možno u přetrvávající agrese u pacientů se středně těžkou až těžkou Alzheimerovou
demencí použít pouze krátkodobě jako náhradu nefarmakologických přístupů, které měly pouze
omezenou nebo žádnou účinnost a existuje-li potenciální riziko sebepoškození nebo poškození
ostatních.

Pacienty je nutno opakovaně kontrolovat a nutnost léčby opakovaně přehodnocovat.

Ortostatická hypotenze

Vzhledem k blokádě alfa-aktivity způsobené risperidonem může docházet k (ortostatické) hypotenzi,
zvláště během počáteční titrační fáze. Po uvedení přípravku na trh byla pozorována klinicky významná
hypotenze při souběžném podávání risperidonu a antihypertenziv. Risperidon má být podáván
s opatrností pacientům se známým kardiovaskulárním onemocněním (např. při srdečním selhání,
infarktu myokardu, poruchách vodivosti, dehydrataci, hypovolémii nebo cerebrovaskulárním
onemocnění); zde je zapotřebí dávky postupně titrovat dle doporučení (viz bod 4.2). Pokud se v průběhu
léčby vyskytne hypotenze, je zapotřebí zvážit snížení dávky.

Leukopenie, neutropenie a agranulocytóza

U antipsychotik, včetně risperidonu, byly hlášeny případy leukopenie, neutropenie a agranulocytózy.
Agranulocytóza byla během postmarketingového sledování hlášena velmi vzácně (< 1/10 000 pacientů).
Pacienty s anamnézou klinicky významného nízkého počtu bílých krvinek nebo leukopenie/neutropenie
vyvolané léčivými přípravky je nutno během počátečních měsíců léčby monitorovat a zvážit ukončení
léčby risperidonem při prvních známkách klinicky významného poklesu počtu bílých krvinek při
nepřítomnosti jeho jiných možných příčin.
U pacientů s klinicky významnou neutropenií je nutno důkladně monitorovat horečku nebo jiné příznaky
infekce, a pokud se takové příznaky objeví, okamžitě je léčit. U pacientů se závažnou neutropenií
(absolutní počet neutrofilů < 1 × 109/l) je nutno léčbu risperidonem ukončit a sledovat počet bílých
krvinek do návratu k normálu.

Tardivní dyskineze/Extrapyramidové příznaky (TD/EPS)

Léčba přípravky s antagonistickým účinkem na dopaminové receptory je spojena s rizikem rozvoje
tardivní dyskineze charakterizované rytmickými mimovolními pohyby, především svalů jazyka a/nebo
obličeje. Nástup extrapyramidových příznaků je rizikovým faktorem pro tardivní dyskinezi. Pokud se
objeví příznaky tardivní dyskineze, má být zváženo vysazení všech antipsychotik.

Opatrnost je nutná u pacientů užívajících souběžně psychostimulanty (např. methylfenidát) a risperidon,
jelikož při úpravě dávky jednoho nebo obou léčivých přípravků se mohou objevit extrapyramidové
příznaky. Doporučuje se postupné vysazení léčby stimulantem (viz bod 4.5).

Neuroleptický maligní syndrom (NMS)

Při léčbě antipsychotiky byl rovněž popsán neuroleptický maligní syndrom projevující se hypertermií,
svalovou rigiditou, vegetativní labilitou, poruchami vědomí a zvýšenými plazmatickými hladinami

kreatinfosfokinázy. K dalším příznakům může patřit myoglobinurie (rhabdomyolýza) a akutní ledvinové
selhání. Při výskytu uvedených příznaků je nutné vysadit všechna antipsychotika včetně risperidonu.

Parkinsonova choroba a demence s Lewyho tělísky

Při předepisování antipsychotik včetně risperidonu pacientům trpícím Parkinsonovou chorobou nebo
demencí s Lewyho tělísky (DLB) mají lékaři posoudit poměr rizika a prospěchu. Parkinsonova choroba
se s risperidonem může zhoršit. U obou skupin může být zvýšené riziko neuroleptického maligního
syndromu a zvýšená citlivost k antipsychotikům; tito pacienti byli vyloučeni z klinických hodnocení. K
projevům této zvýšené citlivosti může patřit zmatenost, otupělost, posturální nestabilita s častými pády
doprovázející extrapyramidové příznaky.

Hyperglykémie a diabetes mellitus

V průběhu léčby risperidonem byly hlášeny hyperglykémie, diabetes mellitus a zhoršení již existujícího
diabetu. V některých případech byl hlášen předchozí přírůstek tělesné hmotnosti, což mohlo být
spouštěcím faktorem. Spojení s ketoacidózou bylo hlášeno velmi vzácně a spojení s diabetickým
kómatem vzácně. Doporučuje se příslušné klinické monitorování v souladu s užívanými doporučeními
pro antipsychotika. U pacientů léčených jakýmkoli atypickým antipsychotikem, včetně risperidonu, je
nutno monitorovat příznaky hyperglykémie (jako jsou polydipsie, polyurie, polyfagie a slabost) a
pacienty s diabetem je nutno pravidelně monitorovat kvůli zhoršení kontroly hladiny glukózy.

Přírůstek tělesné hmotnosti

Při užívání risperidonu byly hlášeny významné přírůstky tělesné hmotnosti. Tělesnou hmotnost je nutno
pravidelně kontrolovat.

Hyperprolaktinemie

Hyperprolaktinemie je častý nežádoucí účinek během léčby přípravkem Rorendo Oro Tab. Je
doporučeno stanovit hladinu prolaktinu v plazmě u pacientů s prokázanými nežádoucími účinky
spojenými s prolaktinem (např. gynekomastie, menstruační poruchy, anovulace, poruchy fertility,
snížení libida, poruchy erekce a galaktorea).
Studie na tkáňových kulturách ukazují, že buněčný růst v lidských nádorech prsu může být stimulován
prolaktinem. Ačkoli dosud nebyla v klinických a epidemiologických studiích prokázána přímá
souvislost s podáváním antipsychotik, u pacientů s příslušnou anamnézou je nutno postupovat opatrně.
U pacientů s existující hyperprolaktinemií a u pacientů s dokumentovanými tumory závislými na
prolaktinu je nutno risperidon používat s opatrností.

Prodloužení QT

Prodloužení QT intervalu bylo velmi vzácně hlášeno po uvedení přípravku na trh. Jako u jiných
antipsychotik je nutno při předepisování risperidonu postupovat opatrně u pacientů se známým
kardiovaskulárním onemocněním, prodloužením QT intervalu v rodinné anamnéze, při bradykardii nebo
poruchách elektrolytové rovnováhy (hypokalemie, hypomagnesemie), protože risperidon může zvýšit
riziko arytmogenního účinku, a při souběžném užívání přípravků, které prodlužují QT interval.

Křeče

Risperidon je nutno používat opatrně u pacientů s křečemi v anamnéze nebo u jiných stavů, které
potenciálně snižují křečový práh.

Priapismus

Během léčby risperidonem se může objevit priapismus vzhledem k jeho blokádě alfa-adrenergního
účinku.


Regulace tělesné teploty

Antipsychotikům je přisuzována vlastnost rušit schopnost těla snižovat tělesnou teplotu. Pacientům,
u kterých dojde k okolnostem přispívajícím ke zvýšení tělesné teploty, např. intenzivní cvičení,
vystavení extrémním teplotám, souběžné léčbě přípravky s anticholinergní aktivitou nebo dehydrataci,
je při předepisováni risperidonu nutno věnovat příslušnou péči.

Antiemetický účinek

V předklinických studiích s risperidonem byl pozorován antiemetický účinek. Pokud se tento účinek
vyskytne u lidí, může maskovat příznaky a projevy předávkování některými léčivými přípravky nebo
stavy, jako je střevní neprůchodnost, Reyův syndrom a mozkový nádor.

Pacienti s poruchou funkce ledvin a jater

Pacienti s poruchou funkce ledvin mají oproti dospělým s normální funkcí ledvin sníženou schopnost
eliminovat účinnou antipsychotickou frakci. Pacienti s poruchou funkce jater vykazují zvýšené
plazmatické koncentrace volné frakce risperidonu (viz bod 4.2).

Žilní tromboembolismus

V souvislosti s užíváním antipsychotik se vyskytly případy žilního tromboembolismu (VTE). Vzhledem
k tomu, že u pacientů léčených antipsychotiky jsou často přítomny získané rizikové faktory pro VTE,
mají být před i během léčby risperidonem tyto rizikové faktory rozpoznány a následně mají být
uplatněna preventivní opatření.

Peroperační syndrom plovoucí duhovky

U pacientů léčených přípravky s alfa1a-adrenergním antagonistickým účinkem, včetně risperidonu (viz
bod 4.8), byl během operací katarakty pozorován peroperační syndrom plovoucí duhovky
(Intaroperative floppy iris syndrome = IFIS).

IFIS může zvýšit riziko očních komplikací v průběhu a po operaci. Před operací má být oční chirurg
informován o užívání přípravků s alfa1a-adrenergním antagonistickým účinkem v současnosti anebo
v minulosti. Potenciální přínos ukončení léčby alfa1-blokátorem před operací katarakty nebyl stanoven
a musí být porovnán s rizikem ukončení léčby antipsychotiky.

Pediatrická populace

Před předepsáním risperidonu dítěti nebo dospívajícímu s poruchou chování je nutno pečlivě zhodnotit
fyzikální a sociální příčiny agresivního chování jako je bolest nebo nepatřičné požadavky okolí.

Sedativní účinek risperidonu je nutno u této populace důkladně monitorovat vzhledem k možnému vlivu
na schopnost učit se. Změna doby podávání risperidonu může u dětí a dospívajících zlepšit vliv na útlum
pozornosti.

Risperidon byl spojován se středními přírůstky na tělesné hmotnosti a body mass indexu (BMI).
U pacientů se doporučuje před zahájením léčby změřit tělesnou hmotnost a dále ji pravidelně sledovat.
Změny výšky v dlouhodobé otevřené extensní studii byly v rámci očekávaných věku příslušných norem.
Dlouhodobý vliv risperidonu na sexuální zrání a růst nebyl plně vyhodnocen.

Vzhledem k potenciálnímu vlivu hyperprolaktinemie na růst a sexuální zrání u dětí a dospívajících je
nutno uvážit pravidelné klinické posouzení endokrinologického stavu, včetně stanovení výšky,
hmotnosti, sexuální zralosti, monitorování menstruace a jiných účinků potenciálně spojených
s prolaktinem.


Výsledky z malé postmarketingové observační studie ukázaly, že jedinci ve věkovém rozmezí 8-16 let,
kteří užívali risperidon, byli v průměru přibližně o 3,0 až 4,8 cm vyšší než ti, kteří užívali jinou atypickou
antipsychotickou léčbu. Tato studie nebyla dostatečná ke stanovení, zda měla expozice risperidonu
nějaký vliv na konečnou tělesnou výšku v dospělosti, nebo zda byl výsledek způsoben přímým účinkem
risperidonu na růst kostí, nebo účinkem základního onemocnění na růst kostí nebo důsledek efektivnější
kontroly základního onemocnění s následným vzestupem lineárního růstu.
Během léčby risperidonem je nutno provádět pravidelná vyšetření extrapyramidových symptomů
a jiných poruch hybnosti.

Specifická doporučení pro dávkování u dětí a dospívajících jsou uvedena v bodu 4.2.

Tento léčivý přípravek obsahuje aspartam. Aspartam je zdrojem fenylalaninu. Může být škodlivý pro
osoby s fenylketonurií (PKU).

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Interakce související s farmakodynamikou

Přípravky prodlužující QT interval

Stejně jako u jiných antipsychotik je nutná opatrnost při předepisování risperidonu spolu s léčivými
přípravky, o kterých je známo, že prodlužují QT interval, jako jsou antiarytmika (např. chinidin,
disopyramid, prokainamid, propafenon, amiodaron, sotalol), tricyklickými antidepresivy (např.
amitriptylin), tetracyklickými antidepresivy (např. maprotilin), některými antihistaminiky, jinými
antipsychotiky, některými antimalariky (např. chinin a meflochin) a přípravky způsobujícími poruchu
elektrolytové rovnováhy (hypokalemii, hypomagnesemii), bradykardii nebo přípravky, které inhibují
metabolismus risperidonu v játrech. Tento seznam je příkladný, nikoli úplný.

Centrálně účinkující přípravky a alkohol

Risperidon je nutno používat opatrně v kombinaci s dalšími centrálně účinkujícími léčivými přípravky
včetně alkoholu, opiátů, antihistaminik a benzodiazepinů vzhledem ke zvýšenému riziku sedace.

Levodopa a agonisté histaminu

Risperidon může zeslabit účinek levodopy a jiných agonistů dopaminu. Je-li tato kombinace nutná,
zejména v konečném stadiu Parkinsonovy choroby, je nutno předepsat nejnižší účinnou dávku obou
přípravků.

Antihypertenziva

V období po uvedení přípravku na trh byla při souběžném používání risperidonu a antihypertenziv
pozorována klinicky významná hypotenze.

Paliperidon

Souběžné užívání perorálního risperidonu s paliperidonem se nedoporučuje, protože paliperidon je
účinným metabolitem risperidonu a jejich kombinace může vést ke zvýšené expozici antipsychotické
frakce.

Psychostimulanty

Souběžné užívání psychostimulantů (např. methylfenidátu) a risperidonu může vést ke vzniku
extrapyramidových příznaků po změně jedné léčby nebo obou (viz bod 4.4).

Interakce související s farmakokinetikou


Potrava neovlivňuje absorpci risperidonu.

Risperidon je metabolizován převážně prostřednictvím CYP2D6 a v menší míře prostřednictvím
CYP3A4. Jak risperidon, tak i jeho aktivní metabolit 9-hydroxyrisperidon jsou substráty P-
glykoproteinu (P-gp). Látky, které ovlivňují aktivitu CYP2D6 nebo silné inhibitory nebo induktory
aktivity CYP3A4 a/nebo P-gp mohou mít účinek na farmakokinetiku účinné antipsychotické frakce
risperidonu.

Silné inhibitory CYP2D
Souběžné podávání risperidonu se silným inhibitorem CYP2D6 může zvýšit plazmatické koncentrace
risperidonu, ale méně už koncentrace účinné antipsychotické frakce. Vyšší dávky silného inhibitoru
CYP2D6 mohou zvýšit koncentraci účinné antipsychotické frakce risperidonu (např. paroxetin, viz
níže). Předpokládá se, že jiné inhibitory CYP2D6, jako je chinidin, mohou mít vliv na plazmatické
koncentrace risperidonu podobným způsobem. Při zahájení či ukončení léčby a souběžném užívání
paroxetinu, chinidinu nebo jiného silného inhibitoru CYP2D6, zvláště při vyšších dávkách, musí lékař
přehodnotit dávkování risperidonu.

Inhibitory CYP3A4 a/nebo P-glykoproteinu

Souběžné užívání risperidonu spolu se silnými inhibitory CYP3A4 a/nebo inhibitory P-gp může
podstatně zvýšit plazmatické koncentrace účinné antipsychotické frakce risperidonu. Pokud je zahájena
nebo ukončena léčba souběžně užívaným itrakonazolem a/nebo jiným silným inhibitorem CYP3Aa/nebo P-gp, má lékař přehodnotit dávkování risperidonu.

Induktory CYP3A4 a/nebo P-glykoproteinu

Souběžné užívání risperidonu spolu se silnými induktory CYP3A4 a/nebo induktory P-gp může snížit
plazmatické koncentrace účinné antipsychotické frakce risperidonu. Pokud je zahájena nebo ukončena
léčba souběžně užívaným karbamazepinem a/nebo jiným silným induktorem CYP3A4 a/nebo P-gp, má
lékař přehodnotit dávkování risperidonu. Účinky induktorů CYP3A4 se projevují v závislosti na čase a
mohou trvat nejméně 2 týdny od zahájení léčby do dosažení maximálního účinku. Naopak při ukončení
léčby může trvat nejméně 2 týdny, než indukce CYP3A4 poklesne.

Léky s vysokou vazbou na proteiny

Pokud je risperidon užíván spolu s přípravky s vysokou vazbou na proteiny, není klinicky relevantní
vytlačení z vazby na plazmatické bílkoviny ani u jednoho z léků.
Při souběžném podávání těchto přípravků je třeba nahlédnou do informací o přípravku pro informace
o způsobu metabolismu a možné potřebě úpravy dávkování.

Pediatrická populace

Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých. Relevance výsledků z těchto studií u pediatrické
populace není známá.

Souběžné užívání psychostimulantů (např. methylfenidátu) spolu s risperidonem u dětí a dospívajících
neovlivnilo farmakokinetiku a účinnost risperidonu.

Příklady

Příklady přípravků, které se mohou potenciálně ovlivňovat, nebo u kterých nebyly prokázány interakce
s risperidonem jsou uvedeny níže:

Vliv jiných léčivých přípravků na farmakokinetiku risperidonu:

Antibakteriální látky:


- Erythromycin, mírný inhibitor CYP3A4 a inhibitor P-gp nemění farmakokinetiku risperidonu
a účinné antipsychotické frakce.
- Rifampicin, silný induktor CYP3A4 a induktor P-gp snižuje plazmatické koncentrace účinné
antipsychotické frakce.

Anticholinesterázy:

- Donepezil a galantamin, oba substráty CYP2D6 a CYP3A4, nevykazují klinicky významný
účinek na farmakokinetiku risperidonu ani účinné antipsychotické frakce.

Antiepileptika:

- Karbamazepin, silný induktor CYP3A4 a induktor P-gp, prokazatelně snižuje plazmatické
koncentrace účinné antipsychotické frakce risperidonu. Podobné účinky mohou být pozorovány
např. u fenytoinu a fenobarbitalu, které také indukují jaterní enzym CYP3A4, stejně jako P-
glykoprotein.
- Topiramát mírně snižuje biologickou dostupnost risperidonu, nikoli však účinné antipsychotické
frakce. Proto není pravděpodobné, že by tato interakce měla klinický význam.

Antimykotika:

- Itrakonazol, silný inhibitor CYP3A4 a inhibitor P-gp, v dávce 200 mg/den zvyšuje plazmatické
koncentrace účinné psychotické frakce přibližně o 70 % při dávce risperidonu 2 až 8 mg/den.
- Ketokonazol, silný inhibitor CYP3A4 a inhibitor P-gp, v dávce 200 mg/den zvyšuje plazmatické
koncentrace risperidonu a snižuje plazmatické koncentrace 9- hydroxyrisperidonu.

Antipsychotika:

- Fenothiaziny mohou zvyšovat plazmatické koncentrace risperidonu, nikoli však účinné
antipsychotické frakce.

Antivirotika:

- Inhibitory proteázy: nejsou dostupné údaje z oficiálního hodnocení, nicméně vzhledem k tomu,
že ritonavir je silným inhibitorem CYP3A4 a slabým inhibitorem CYP2D6, mohou ritonavir
a ritonavirem zesílené inhibitory proteázy zvýšit koncentrace účinné antipsychotické frakce
risperidonu.

Betablokátory:

- Některé betablokátory mohou zvyšovat plazmatické koncentrace risperidonu, nikoli však účinné
antipsychotické frakce.

Blokátory kalciových kanálů:

- Verapamil, mírný inhibitor CYP3A4 a inhibitor P-gp, zvyšuje plazmatické koncentrace
risperidonu a účinné antipsychotické frakce.

Gastrointestinální přípravky:

- Antagonisté H2-receptorů: cimetidin a ranitidin, oba slabé inhibitory CYP2D6 a CYP3A4, zvyšují
biologickou dostupnost risperidonu, pouze minimálně však zvyšují dostupnost účinné
antipsychotické frakce.

SSRI a tricyklická antidepresiva:


- Fluoxetin, silný inhibitor CYP2D6, zvyšuje plazmatické koncentrace risperidonu, ale méně už
účinné antipsychotické frakce.
- Paroxetin, silný inhibitor CYP2D6, zvyšuje plazmatické koncentrace risperidonu, ale při dávce
do 20 mg/den už méně koncentrace účinné antipsychotické frakce. Vyšší dávky paroxetinu však
mohou zvýšit plazmatickou koncentraci i u účinné antipsychotické frakce.
- Tricyklická antidepresiva mohou zvyšovat plazmatické koncentrace risperidonu, ale nikoli účinné
antipsychotické frakce. Amitriptylin neovlivňuje farmakokinetiku risperidonu ani účinné
antipsychotické frakce.
- Sertralin, slabý inhibitor CYP2D6, a fluvoxamin, slabý inhibitor CYP3A4, v dávce až do
100 mg/den nejsou spojovány s klinicky významnými změnami v koncentracích účinné
antipsychotické frakce risperidonu. Nicméně denní dávky sertralinu nebo fluvoxaminu vyšší než
100 mg mohou zvýšit koncentrace účinné antipsychotické frakce risperidonu.

Účinky risperidonu na farmakokinetiku ostatních přípravků:

Antiepileptika:

- Risperidon neprokázal klinicky významný účinek na farmakokinetiku valproátu nebo topiramátu.

Antipsychotika:

- Aripiprazol, substrát CYP2D6 a CYP3A4: risperidon v tabletách nebo injekcích neovlivňuje
farmakokinetiku aripiprazolu a jeho aktivního metabolitu dehydroaripiprazolu.

Digitalisové glykosidy:

- Risperidon neprokázal klinicky významný účinek na farmakokinetiku digoxinu.

Lithium:

- Risperidon neprokázal klinicky významný účinek na farmakokinetiku lithia.

Souběžné užívání risperidonu s furosemidem

- Viz informace v bodě 4.4 týkající se zvýšené úmrtnosti starších pacientů s demencí, užívajících
souběžně furosemid.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Adekvátní údaje o podávání risperidonu těhotným ženám nejsou k dispozici. Risperidon nebyl ve
studiích na zvířatech teratogenní, ale byly pozorovány jiné typy reprodukční toxicity (viz bod 5.3).
Potenciální riziko pro člověka není známo.
U novorozenců, kteří byli během třetího trimestru těhotenství vystaveni vlivu antipsychotik (včetně
risperidonu), existuje riziko nežádoucích účinků včetně extrapyramidových příznaků a/nebo příznaků z
vysazení. Tyto příznaky se mohou lišit v délce trvání i v závažnosti. Byly hlášeny případy agitovanosti,
hypertonie, hypotonie, tremoru, somnolence, respirační tísně nebo poruch příjmu potravy. Proto mají
být novorozenci pečlivě monitorováni.
Přípravek Rorendo Oro Tab nemá být během těhotenství podáván, pokud to není nezbytně nutné. Je-li
nutné přerušení léčby během těhotenství, nesmí se léčba ukončit náhle.

Kojení

Ve studiích na zvířatech byl risperidon i 9-hydroxy-risperidon vylučován do mléka. Bylo prokázáno, že
se risperidon a 9-hydroxy-risperidon vylučují v malém množství také do lidského mateřského mléka. O

nežádoucích účincích na kojené děti nejsou dostupné údaje. Výhody kojení proto mají být posouzeny
oproti potenciálnímu riziku pro dítě.

Fertilita

Podobně jako další léčivé přípravky, které antagonizují dopaminové D2 receptory, zvyšuje risperidon
hladinu prolaktinu. Hyperprolaktinemie může potlačovat hypothalamický GnRH, což vede ke snížení
sekrece gonadotropinu hypofýzou. To může dále inhibovat reprodukční funkce u ženských i mužských
pacientů narušením gonadální steroidogeneze.

V předklinických studiích nebyly pozorovány relevantní účinky.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Přípravek Rorendo Oro Tab má malý nebo mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje
vzhledem k jeho účinku na nervový systém a účinku na zrak (viz bod 4.8). Proto pacienti mají být
upozorněni, aby neřídili nebo neobsluhovali stroje, dokud nebude známa jejich individuální vnímavost.

4.8 Nežádoucí účinky

Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky (výskyt ≥ 10 %) jsou: Parkinsonismus, útlum/ospalost, bolest
hlavy a nespavost.
Nežádoucí účinky, jevící se jako závislé na dávce, zahrnují parkinsonismus a akatizii.

Dále jsou uvedeny nežádoucí účinky hlášené z klinických hodnocení a post-marketingové zkušenosti
s risperidonem podle kategorie četností z klinických hodnocení s risperidonem. Používána je následující
terminologie a frekvence: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až
< 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000) a velmi vzácné (< 1/10 000).

V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.
Třídy
orgánových
systémů
Nežádoucí účinky

Četnost

Velmi
časté
Časté Méně časté Vzácné Velmi
vzácné
Není
známo
Infekce a
infestace
pneumonie,
bronchitida,
infekce
horních cest
dýchacích,
sinusitida,
infekce
močových
cest, infekce
ucha, chřipka
infekce
dýchacích
cest,
cystitida,
infekce oka,
tonsilitida,
onychomykó
za, celulitida,
lokalizovaná
infekce,
virová
infekce,
akarodermati
ti-da
infekce
Poruchy
krve a
lymfatickéh
o systému
neutropenie,
snížení počtu
bílých
krvinek,
trombocytop
e-nie,
anemie,
agranulocyt
ó-zac


Třídy
orgánových
systémů
Nežádoucí účinky

Četnost

Velmi
časté
Časté Méně časté Vzácné Velmi
vzácné
Není
známo
snížení
hematokritu,
zvýšení
počtu
eozinofilů
Poruchy
imunitního
systému
hypersensiti
vita
anafylaktick
á reakcec

Endokrinní
poruchy
hyperprolakti
nemie a
nepřiměřená
sekrece
antidiuretick
é-ho
hormonu,
přítomnost
glukosy v
moči

Poruchy
metabolism
u a výživy
zvýšení
tělesné
hmotnosti,
zvýšení chuti
k jídlu,
snížení chuti
k jídlu
diabetes
mellitusb,
hyperglykem
ie,
polydipsie,
snížení
tělesné
hmotnosti,
anorexie,
zvýšení
hladiny
cholesterolu
v krvi
otrava
vodouc,
hypoglykem
ie
hyperinsulin
e-miec,
zvýšení
hladin
triglyceridů
v krvi
diabetic
ká
ketoaci-
dóza

Psychiatrick
é poruchy
nespavost d porucha
spánku,
agitovanost,
deprese,
úzkost
mánie, stav
zmatenosti,
snížení
libida,
nervozita,
noční můry
katatonie,
somnambuli
smus,
porucha
příjmu
potravy
spojená se
spánkem,
otupělost,
anorgasmie

Poruchy
nervového
systému
útlum/
ospalost,
parkinsonis
musd, bolest
hlavy
akatizied,
dystonied,
závrať,
dyskinezed,
tremor
tardivní
dyskineze,
cerebrální
ischemie,
neodpovídán
í na podněty,
ztráta
vědomí,
snížená
úroveň
vědomí,
konvulzed,
neuroleptick
ý maligní
syndrom,
cerebrovask
u-lární
porucha,
diabetické
kóma,
titubace
hlavy


Třídy
orgánových
systémů
Nežádoucí účinky

Četnost

Velmi
časté
Časté Méně časté Vzácné Velmi
vzácné
Není
známo
synkopa,
psychomotor
ic-ká
hyperaktivita
, porucha
rovnováhy,
abnormální
koordinace,
posturální
závrať,
porucha
pozornosti,
dysartrie,
dysgeuzie,
hypestezie,
parestezie
Poruchy oka rozmazané
vidění, zánět
spojivek
fotofobie,
suché oko,
zvýšená
tvorba slz,
oční
hyperemie
glaukom,
porucha
hybnosti očí,
protáčení
očí, tvorba
ospalků,
syndrom
plovoucí
duhovky
(peroperační
)c

Poruchy
ucha a
labyrintu
vertigo,
tinitus,
bolest ucha

Srdeční
poruchy
tachykardie fibrilace síní,
atrioventriku
lá-rní
blokáda,
poruchy
vedení
vzruchu,
prodloužení
QT na EKG,
bradykardie,
abnormální
EKG,
palpitace
sinusová
arytmie

Cévní
poruchy
hypertenze hypotenze,
ortostatická
hypotenze,
návaly
plicní
embolie,
žilní
trombóza

Respirační,
hrudní a
mediastinál
ní poruchy
dyspnoe,
faryngo-
laryngeální
bolest, kašel,
aspirační
pneumonie,
plicní
kongesce,
syndrom
spánkové
apnoe,


Třídy
orgánových
systémů
Nežádoucí účinky

Četnost

Velmi
časté
Časté Méně časté Vzácné Velmi
vzácné
Není
známo
epistaxe,
kongesce
nosní sliznice
kongesce
sliznic
dýchacích
cest, šelest,
sípání,
dysfonie,
respirační
onemocnění
hyperventila
ce
Gastrointest
inální
poruchy
bolest břicha,
břišní
diskomfort,
zvracení,
nauzea,
zácpa,
průjem,
dyspepsie,
sucho v
ústech, bolest
zubů
inkontinence
stolice,
fekalom,
gastroenteriti
da, dysfagie,
flatulence
pankreatitid
a, obstrukce
střev, otok
jazyka,
cheilitida
ileus
Poruchy
kůže a
podkožní
tkáně
vyrážka,
erytém
kopřivka,
svědění,
alopecie,
hyperkeratóz
a, ekzém,
suchá kůže,
změna
zbarvení
kůže, akné,
seboroická
dermatitida,
poruchy
kůže, kožní
léze
poléková
vyrážka,
lupy
angioe-
dém
Stevensův-
Johnsonův
syndrom/to
xická
epidermáln
í
nekrolýzac
Poruchy
svalové a
kosterní
soustavy a
pojivové
tkáně
svalové
spasmy,
muskuloskele
tální bolest,
bolest zad,
artralgie
zvýšení
hladiny
kreatinfosfo
kinázy v
krvi,
abnormální
držení těla,
ztuhlost
kloubů, otok
kloubů,
svalová
slabost,
bolest krční
páteře
rhabdomyol
ýza

Poruchy
ledvin a
močových
cest
inkontinence
moči
polakisurie,
retence
moči,
dysurie


Třídy
orgánových
systémů
Nežádoucí účinky

Četnost

Velmi
časté
Časté Méně časté Vzácné Velmi
vzácné
Není
známo
Stavy
spojené s
těhotenství
m,
šestinedělím
a
perinatální
m obdobím
syndrom z
vysazení
léku u
novorozenc
ůc

Poruchy
reprodukční
ho systému
a prsu
erektilní
dysfunkce,
porucha
ejakulace,
amenorea,
porucha
menstruaced,
gynekomasti
e, galaktorea,
sexuální
dysfunkce,
bolest prsů,
nepříjemný
pocit v
prsou,
vaginální
výtok
priapismusc,
opoždění
menstruace,
pocit plnosti
prsů,
zvětšení
prsů,
sekrece z
prsů

Celkové
poruchy a
reakce v
místě
aplikace
otokd,
pyrexie,
bolest na
hrudi,
astenie,
únava, bolest
otok
obličeje,
zimnice,
zvýšení
tělesné
teploty,
abnormální
chůze, žízeň,
nepříjemný
pocit na
hrudi,
malátnost,
abnormální
pocit,
diskomfort
hypotermie,
snížení
tělesné
teploty,
chlad
končetin,
syndrom z
vysazení
léku,
induracec

Poruchy
jater a
žlučových
cest
zvýšení
hladin
jaterních
transamináz,
zvýšení
hladiny
gamaglutam
yl-
transferázy,
zvýšení
hodnot
žloutenka

Třídy
orgánových
systémů
Nežádoucí účinky

Četnost

Velmi
časté
Časté Méně časté Vzácné Velmi
vzácné
Není
známo
jaterních
enzymů
Poranění,
otravy a
proceduráln
í
komplikace
pád procedurální
bolest

a Hyperprolaktinemie může v některých případech vést ke gynekomastii, menstruačním potížím,
amenoree, anovulaci, galaktoree, poruše fertility, sníženému libidu, či erektilní dysfunkci.
b V placebem kontrolovaných hodnoceních byl diabetes mellitus hlášen u 0,18 % risperidonem léčených
pacientů ve srovnání s 0,11 % ve skupině s placebem. Celkový výskyt ze všech klinických hodnocení
byl u pacientů léčených risperidonem 0,43 %.
c Nebylo pozorováno v klinických hodnoceních s risperidonem, ale při post-marketingovém používání
risperidonu.
d Může se vyskytnout extrapyramidová porucha: Parkinsonismus (hypersekrece slin,
muskuloskeletální ztuhlost, parkinsonismus, slinění, fenomén „ozubeného kola“, bradykineze,
hypokineze, ztuhlost obličeje, svalové napětí, akineze, ztuhlost šíje, svalová ztuhlost, parkinsonská
chůze a abnormální glabelární reflex, parkinsonský klidový třes), akatizie (akatizie, neklid, hyperkineze
a syndrom neklidných nohou), třes, dyskineze (dyskineze, svalové záškuby, choreoatetóza, atetóza a
myoklonus), dystonie. Dystonie zahrnuje dystonii, hypertonii, tortikolis, mimovolní svalové stahy,
svalové stahy, blefarospasmus, okulogyraci, paralýzu jazyka, spasmus tváře, laryngospasmus, myotonii,
opistotonus, orofaryngeální spasmus, pleurototonus, spasmus jazyka a trismus. Je nutno si uvědomit, že
bylo zahrnuto širší spektrum příznaků, které nemusejí mít nutně extrapyramidový původ. Insomnie
zahrnuje iniciální insomnii, střední insomnii; Konvulze zahrnují konvulze typu Grand mal;
Menstruační poruchy zahrnují nepravidelnou menstruaci, oligomenoreu; Otok zahrnuje celkový otok,
periferní otok, důlkový edém.

Nežádoucí účinky pozorované u lékových forem obsahujících paliperidon
Paliperidon je účinným metabolitem risperidonu, proto se profily nežádoucích účinků obou látek (včetně
jak perorálních, tak injekčních lékových forem) prolínají. K výše uvedeným nežádoucím účinkům byly
při užívání přípravků s paliperidonem navíc pozorovány následující nežádoucí účinky, které lze
očekávat také u risperidonu.

Srdeční poruchy: Syndrom posturální ortostatické tachykardie

Účinky třídy

Podobně jako u jiných antipsychotik byly po uvedení na trh hlášeny velmi vzácné případy prodloužení
QT intervalu. Další účinky na srdce spojené s touto skupinou přípravků hlášené u antipsychotik, které
prodlužují QT interval, zahrnují ventrikulární arytmii, ventrikulární fibrilaci, ventrikulární tachykardii,
náhlé úmrtí, zástavu srdce a torsades de pointes.

Žilní tromboembolismus

V souvislosti s antipsychotiky byly hlášeny případy žilního tromboembolismu, včetně případů plicní
embolie a hluboké žilní trombózy (četnost není známa).

Přírůstek na tělesné hmotnosti

Podíl pacientů se schizofrenií léčených risperidonem a placebem, kteří dosáhli přírůstku na tělesné
hmotnosti ≥ 7 %, byl porovnán v souhrnné analýze 6 – 8týdenních placebem kontrolovaných klinických

hodnocení; závěrem byl statisticky významně větší přírůstek na tělesné hmotnosti u pacientů léčených
risperidonem (18 %) oproti placebu (9 %). V souhrnné analýze 3týdenních studií u dospělých pacientů
s akutní mánií byl výskyt přírůstku na tělesné hmotnosti ≥ 7 % v závěru studie srovnatelný u skupiny s
risperidonem (2,5 %) a u skupiny s placebem (2,4 %) a byl mírně vyšší u skupiny s aktivní kontrolou
(3,5 %).

V populaci dětí a dospívajících s poruchami chování a jinými disruptivními poruchami chování byl
v dlouhodobých klinických studiích střední nárůst tělesné hmotnosti 7,3 kg po 12 měsících léčby.
Očekávaný přírůstek na tělesné hmotnosti normálních dětí mezi 5–12 lety je 3 až 5 kg za rok. Mezi 12.–
16. rokem věku je přírůstek na tělesné hmotnosti 3 až 5 kg za rok zachován u dívek, zatímco u chlapců
je přírůstek přibližně 5 kg za rok.

Další informace u zvláštních populací

Nežádoucí účinky, které byly hlášeny s vyšším výskytem u starších pacientů s demencí nebo
pediatrických pacientů než u dospělé populace, jsou uvedeny níže:

Starší pacienti s demencí

Frekvence transientních ischemických příhod a cerebrovaskulárních příhod hlášených jako nežádoucí
účinky v klinických hodnoceních u starších pacientů s demencí byly 1,4 %, resp. 1,5 %. Dále byly
s frekvencí ≥ 5 % a s nejméně dvojnásobnou frekvencí než u dospělé populace hlášeny u starších
pacientů s demencí tyto nežádoucí účinky: infekce močových cest, periferní otok, letargie a kašel.

Pediatrická populace

Obecně se předpokládá, že nežádoucí účinky u dětí budou podobné, jako byly pozorovány u dospělých.
U pediatrických pacientů (5 až 17 let) byly s frekvencí ≥ 5 % a s nejméně dvojnásobnou frekvencí než
v klinických studiích u dospělé populace hlášeny tyto nežádoucí účinky: somnolence/sedace, únava,
bolest hlavy, zvýšení chuti k jídlu, zvracení, infekce horních cest dýchacích, kongesce nosní sliznice,
bolest břicha, závrať, kašel, pyrexie, tremor, průjem a enuréza.
Vliv dlouhodobé léčby risperidonu na pohlavní dospívání a výšku nebyl dostatečně studován (viz bod
4.4 odstavec „

Pediatrická populace“).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Příznaky

Všeobecně se jedná o příznaky vyplývající z vystupňování známých farmakologických účinků
risperidonu. Patří k nim ospalost a sedace, tachykardie a hypotenze a extrapyramidové symptomy. Při
předávkování byly hlášeny případy prolongace QT intervalu a křečí. Torsades de pointes byly hlášeny
v souvislosti s kombinovaným předávkováním risperidonem a paroxetinem.

V případě akutního předávkování je zapotřebí zjistit, zda se nejedná o současné předávkování více
přípravky.

Léčba


Je nutné udržovat průchodnost dýchacích cest a zajistit adekvátní okysličení a ventilaci. Je možno zvážit
podání živočišného uhlí společně s laxativem, pokud byl příjem léčivého přípravku méně než před
jednou hodinou. Okamžitě je nutno zahájit monitorování kardiovaskulárních funkcí a udržovat je
kontinuálně s cílem detekce možných arytmií.

Specifické antidotum risperidonu není známo, proto je zapotřebí zahájit podpůrnou léčbu. Hypotenzi
a cirkulační kolaps je nutno léčit adekvátním způsobem - intravenózním podáním tekutin a/nebo
sympatomimetiky. Při závažných extrapyramidových příznacích mají být podávána anticholinergika.
Pacient má být podroben pečlivému lékařskému dohledu a monitorován až do normalizace stavu.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Jiná antipsychotika, ATC kód: N05AX
Mechanismus účinku

Risperidon je selektivní monoaminergní antagonista s jedinečnými vlastnostmi. Vyznačuje se vysokou
afinitou k serotoninergnímu 5-HT2 a dopaminergnímu D2 receptoru. Risperidon se rovněž váže na alfaadrenergní receptory a s nižší afinitou na H1-histaminové a alfa2-adrenergní receptory. Risperidon nemá
afinitu k cholinergním receptorům. Ačkoliv je risperidon velmi silným D2 antagonistou, s čímž souvisí
jeho terapeutický účinek na pozitivní příznaky schizofrenie, ve srovnání s klasickými antipsychotiky
způsobuje nižší útlum psychomotorické aktivity a méně často navozuje katalepsii. Vyvážený centrální
serotoninový a dopaminový antagonismus může snižovat pohotovost k nežádoucím extrapyramidovým
účinkům a souběžně rozšiřovat terapeutickou účinnost na negativní a afektivní symptomy schizofrenie.

Farmakodynamické účinky

Klinická účinnost

Schizofrenie

Účinnost risperidonu v krátkodobé léčbě schizofrenie byla stanovena ve čtyřech studiích s trváním 4 až
týdnů, do kterých bylo zahrnuto více než 2 500 pacientů, kteří splňovali DSM-IV kritéria pro
schizofrenii. V 6týdenní placebem kontrolované studii, která zahrnovala titraci risperidonu v dávkách
až do 10 mg/den podávaných dvakrát denně, byl risperidon účinnější než placebo v celkovém hodnocení
na Brief Psychiatric Rating Scale (BPRS). V 8týdenní placebem kontrolované klinické studii zahrnující
fixní dávky risperidonu (2, 6, 10 a 16 mg/den podávaných dvakrát denně), převýšily všechny čtyři
skupiny s risperidonem placebo v celkovém hodnocení na Positive and Negative Syndrome Scale
(PANSS). V 8týdenní studii porovnávající dávky, která zahrnovala pět fixních dávek risperidonu (1, 4,
8, 12 a 16 mg/den podávaných dvakrát denně), převýšily skupiny se 4, 8 a 16 mg risperidonu za den
skupinu s 1 mg risperidonu v celkovém hodnocení na PANSS. Ve 4týdenní placebem kontrolované
studii porovnávající dávky, která zahrnovala dvě fixní dávky risperidonu (4 a 8 mg/den podávaných
jednou denně), převýšily skupiny s oběma dávkami risperidonu placebo v několika PANSS kritériích,
včetně celkového PANSS a hodnocení odpovědi (> 20% snížení celkového PANSS skóre). V
dlouhodobém hodnocení byli dospělí ambulantní pacienti splňující DSM-IV kritéria pro schizofrenii a
klinicky stabilizovaní po nejméně 4 týdny na antipsychotické léčbě randomizováni do skupiny s
risperidonem 2 až 8 mg/den nebo haloperidolem na pozorování relapsu po dobu 1 až 2 let. Během
srovnávaného období byla doba do relapsu u pacientů léčených risperidonem signifikantně delší než u
pacientů s haloperidolem.

Manické epizody u bipolární poruchy

Účinnost monoterapie risperidonem u akutní léčby manických epizod spojených s bipolárními
poruchami I byla prokázána ve třech dvojitě slepých placebem kontrolovaných studiích s monoterapií u

přibližně 820 pacientů, kteří trpěli bipolární poruchou I, založeno na DSM-IV kritériích. Ve třech
studiích byl risperidon v dávce 1 až 6 mg/den (počáteční dávka 3 mg ve dvou studiích a 2 mg v jedné
studii) významně účinnější než placebo podle předem stanoveného výstupu, tj. změny od původního
stavu v celkovém skóre Young Mania Rating Scale (YMRS) ve 3. týdnu. Sekundární výstupy
prokazující účinnost byly konzistentní s primárním výstupem. Procento pacientů s poklesem ≥ 50 %
celkového YMRS skóre od počátečního stavu do hodnocení po 3. týdnu bylo signifikantně vyšší
u risperidonu než u placeba. Jedna z těchto studií zahrnovala i větev s haloperidolem a 9týdenní dvojitě
slepou udržovací fázi. Účinnost byla zachována po celé 9týdenní sledované období. Změna celkového
YMRS od výchozího stavu se stále zlepšovala a ve 12. týdnu byla srovnatelná pro risperidon a
haloperidol.

Účinnost risperidonu jako přídatné léčby k stabilizátorům nálady při léčbě akutní mánie byla doložena
v jedné ze dvou 3týdenních dvojitě slepých studií u přibližně 300 pacientů, kteří splňovali DSM-IV
kritéria pro bipolární poruchu I. V jedné 3týdenní studii byl risperidon podáván v dávce 1 až 6 mg/den
(počáteční dávka 2 mg/den) spolu s lithiem nebo valproátem; kombinace s risperidonem byla účinnější
než samotné lithium nebo valproát v předem stanoveném výstupu, tj. změně od výchozího stavu
v celkovém YMRS skóre ve 3. týdnu. Ve druhé 3týdenní studii nebyl risperidon v dávce 1 až 6 mg/den
(počáteční dávka 2 mg/den) kombinovaný s lithiem, valproátem nebo karbamazepinem lepší v redukci
celkového YMRS skóre než lithium, valproát nebo karbamazepin jako monoterapie. Možným
zdůvodněním selhání této studie byla indukce clearance risperidonu a 9-hydroxy-risperidonu
karbamazepinem, která vedla k subterapeutickým hladinám risperidonu a 9-hydroxy-risperidonu. Po
vyloučení skupiny s karbamazepinem v dodatečné analýze, byl risperidon podaný spolu s lithiem nebo
valproátem účinnější ve snížení celkového YMRS skóre než samotné lithium nebo valproát.

Přetrvávající agrese při demenci

Účinnost risperidonu při léčbě behaviorálních a psychologických symptomů demence (Behavioural and
Psychological Symptoms of Dementia = BPSD), které zahrnují poruchy chování jako je agresivita,
agitovanost, psychóza, poruchy aktivity a afektivity, byla prokázána ve třech dvojitě slepých placebem
kontrolovaných studiích u 1 150 starších pacientů se střední nebo těžkou demencí. Jedna studie byla s
fixními dávkami risperidonu 0,5, 1 a 2 mg/den. Dvě studie byly s proměnlivými dávkami, kde byly
skupiny s dávkou risperidonu v rozmezí 0,5 až 4 mg/den, resp. 0,5 až 2 mg/den. U risperidonu se
prokázala statisticky významná a klinicky důležitá účinnost při léčbě agrese a méně konsistentní
účinnost při léčbě agitovanosti a psychózy u starších pacientů s demencí (měřeno pomocí Behavioural
Pathology in Alzheimer’s Disease Rating Scale [BEHAVE-AD] a Cohen Mansfield Agitation Inventory
[CMAI]). Léčebný účinek risperidonu nebyl závislý na skóre Mini-Mental State Examination (MMSE)
(a tím na závažnosti demence), na sedativních vlastnostech risperidonu, na přítomnosti nebo absenci
psychózy a na typu demence, Alzheimerova typu, vaskulární nebo smíšené (viz také bod 4.4).

Pediatrická populace

Porucha chování

Účinnost risperidonu v krátkodobé léčbě disruptivního chování (DBD) byla prokázána ve dvou dvojitě
slepých placebem kontrolovaných studiích u přibližně 240 pacientů ve věku 5 až 12 let s DSM-IV
diagnózou DBD a hraničními intelektuálními funkcemi nebo slabou až střední mentální
retardací/poruchou učení. Ve dvou studiích byl risperidon v dávce 0,02 až 0,06 mg/kg/den významně
účinnější než placebo v předem stanoveném parametru, tj. změně oproti výchozímu stavu u podstupnice
problematického chování v Nisonger-Child Behaviour Rating Form (N-CBRF) v 6. týdnu.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Risperidon je metabolizován na 9-hydroxy-risperidon, který má podobnou farmakologickou účinnost
jako risperidon (viz Biotransformace a eliminace).

Absorpce


Risperidon je po perorálním podání úplně vstřebán, vrcholových plazmatických koncentrací dosahuje
během 1 až 2 hodin. Absolutní biologická dostupnost risperidonu po perorálním podání je 70 % (CV =
25 %). Relativní biologická dostupnost risperidonu z tablet je 94 % (CV = 10 %) ve srovnání s roztokem.
Absorpce není ovlivněna potravou a risperidon tak lze užívat s jídlem nebo bez jídla. Rovnovážného
stavu risperidonu je u většiny pacientů dosaženo během 1 dne. Rovnovážného stavu 9-hydroxy-
risperidonu je dosaženo během 4–5 dní po podání.

Distribuce

Risperidon je rychle distribuován. Distribuční objem činí 1–2 l/kg. V plazmě se risperidon váže na
albumin a kyselý alfa1- glykoprotein. Podíl risperidonu vázaného na plazmatické proteiny představuje
90 %, u 9-hydroxy-risperidonu 77 %.

Biotransformace a eliminace

Risperidon je metabolizován cytochromem CYP2D6 na 9-hydroxy-risperidon, jehož farmakologický
účinek je podobný risperidonu. Risperidon a 9-hydroxy-risperidon tvoří účinnou antipsychotickou
frakci. CYP2D6 je předmětem genetického polymorfismu. Rychlí CYP2D metabolizátoři přeměňují
risperidon na 9-hydroxy-risperidon rychle, zatímco pomalí CYP2D metabolizátoři jej přeměňují
mnohem pomaleji. Ačkoli rychlí metabolizátoři mají nižší hladinu risperidonu a vyšší hladinu 9-
hydroxy-risperidonu než pomalí metabolizátoři, farmakokinetika kombinace risperidonu a 9-hydroxy-
risperidonu (tj. aktivní antipsychotické frakce) po jednorázovém a opakovaném podání je obdobná jak
u rychlých tak i pomalých metabolizátorů CYP2D6.

Další cestou metabolizace risperidonu je N-dealkylace. In vitro studie na lidských jaterních
mikrozomech ukázaly, že risperidon v klinicky významných koncentracích neinhibuje podstatně
metabolismus látek metabolizovaných izoenzymy cytochromu P450 včetně CYP1A2, CYP2A6,
CYP2C8/9/10, CYP2D6, CYP2E1, CYP3A4 a CYP3A5. Jeden týden po podání je 70 % dávky
vyloučeno močí a 14 % stolicí. V moči představují risperidon a 9-hydroxy-risperidon 35–45 % dávky.
Zbývající podíl tvoří neaktivní metabolity. Po perorálním podání psychotickým pacientům je risperidon
eliminován s poločasem přibližně 3 hodiny. Eliminační poločas 9-hydroxy-risperidonu a aktivní
antipsychotické frakce činí 24 hodin.

Linearita/nelinearita

Koncentrace risperidonu v plazmě jsou v rámci terapeutického rozmezí odpovídající dávce.

Starší pacienti, pacienti s poruchou funkce jater a ledvin

Studie farmakokinetiky s jednorázovým podáním perorálního risperidonu prokázala u starších pacientů
v průměru o 43 % vyšší plazmatické koncentrace účinné antipsychotické frakce, o 38 % delší poločas a
snížení clearance účinné antipsychotické frakce o 30 %. U dospělých se středně těžkou poruchou funkce
ledvin byla clearance aktivní složky ~48 % hodnoty clearance u mladých zdravých dospělých. U
dospělých s těžkou poruchou funkce ledvin byla clearance aktivní složky ~31 % hodnoty clearance u
mladých zdravých dospělých. Poločas aktivní složky byl 16,7 hod. u mladých dospělých; 24,9 hod. u
dospělých se středně těžkou poruchou funkce ledvin (nebo ~1,5krát delší než u mladých dospělých) a
28,8 hod. u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (nebo ~1,7krát delší než u mladých dospělých).
U pacientů s jaterní insuficiencí byly plazmatické koncentrace risperidonu normální, ale průměrná volná
plazmatická frakce risperidonu byla zvýšena přibližně o 37,1 %. Clearance po perorálním podání a
eliminační poločas risperidonu a jeho aktivní složky u dospělých se středně těžkou a těžkou poruchou
funkce jater nebyly významně odlišné od těchto parametrů u mladých zdravých dospělých osob.

Pediatrická populace

Farmakokinetika risperidonu, 9-hydroxy-risperidonu a účinné antipsychotické frakce je u dětí obdobná
jako u dospělých.


Pohlaví, rasa a kouření

Analýza farmakokinetiky u populace neprokázala žádný významný vliv pohlaví, rasy nebo kouření na
farmakokinetiku risperidonu nebo účinné antipsychotické frakce.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Ve studiích (sub)chronické toxicity, kdy bylo dávkování zahájeno u pohlavně nezralých laboratorních
potkanů a psů, byly v závislosti na dávce shledány účinky na samčí a samičí pohlavní ústrojí a mléčné
žlázy. Tyto účinky souvisely se zvýšenou hladinou prolaktinu způsobenou blokádou dopaminového Dreceptoru risperidonem. Studie na tkáňových kulturách dále naznačují, že by buněčný růst v lidských
tumorech prsu mohl být stimulován prolaktinem. Risperidon nebyl teratogenní u potkanů a králíků.
V reprodukčních studiích s risperidonem u potkanů byly pozorovány nežádoucí účinky na páření a na
porodní hmotnost a přežití mláďat. U potkanů byla intrauterinní expozice risperidonu spojena
s kognitivním deficitem v dospělosti. Další antagonisté dopaminu měli při podání březím zvířatům
negativní vliv na učení a motorický vývoj mláďat. Ve studiích toxicity u mláďat potkanů byly
pozorovány vyšší mortalita mláďat a zpožďování fyzického vývoje. Ve 40týdenní studii u štěňat bylo
zpožděno pohlavní zrání. Růst dlouhých kostí nebyl dotčen u psů při 3,6násobku maximální humánní
expozice pro dospívající (1,5 mg/den) na základě posouzení AUC; účinek na dlouhé kosti a pohlavní
zrání byly pozorovány při 15násobku maximální humánní expozice pro dospívající.

Risperidon nebyl genotoxický podle celé řady testů. Ve studiích kancerogenity u perorálního podání
risperidonu potkanům a myším byl pozorován nárůst adenomu hypofýzy (myši), endokrinního adenomu
slinivky (potkani) a adenomu mléčné žlázy (oba druhy). Tyto nádory mohou být spojeny
s prodlouženým antagonismem dopamin D2 a hyperprolaktinemií. Význam nálezů těchto nádorů
u hlodavců pro člověka není znám. In vitro a in vivo modely na zvířatech ukazují, že vysoké dávky
risperidonu mohou způsobit prodloužení QT intervalu, což bylo u pacientů spojováno s teoreticky
zvýšeným rizikem torsades de pointes.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Mannitol (E 421)
Bazický butylovaný methakrylátový kopolyme
Povidon Mikrokrystalická celulosa
Částečně substituovaná hyprolosa
Aspartam (E 951)
Krospovidon
Červený oxid železitý (E 172)
Aroma máty kadeřavé
Aroma máty peprné
Křemičitan vápenatý
Magnesium-stearát

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání


Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

OPA/Al/PVC/Al blistr
Velikost balení: 20, 28, 30, 50, 56, 60, 98 a 100 tablet dispergovatelných v ústech v krabičce.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky na likvidaci.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

KRKA, d.d., Novo mesto, Šmarješka cesta 6, 8501 Novo mesto, Slovinsko


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Rorendo Oro Tab 0,5 mg: 68/425/06-C
Rorendo Oro Tab 1 mg: 68/426/06-C
Rorendo Oro Tab 2 mg: 68/427/06-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 25. 10. Datum posledního prodloužení registrace: 24. 8.
10. DATUM REVIZE TEXTU

27. 3.
Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Státního ústavu
pro kontrolu léčiv (www.sukl.cz).