RECOXA - souhrn údajů a příbalový leták

Sp. zn. suklsa k sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Recoxa 15 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje 15 mg meloxikamu.

Pomocné látky se známým účinkem:
Jedna 15 mg tableta obsahuje 119,7 mg monohydrátu laktózy.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta.

Světle žluté kulaté bikonvexní tablety se zkosenými hranami; z jedné strany s půlicí rýhou je nad
půlicí rýhou vyraženo “B“ a pod půlicí rýhou „19“, druhá strana je hladká.

Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

– Krátkodobá symptomatická léčba exacerbací osteoartrózy.
– Dlouhodobá symptomatická léčba revmatoidní artritidy nebo ankylozující spondylitidy.

Přípravek Recoxa je indikován u dospělých a dospívajících od 16 let věku.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Celková denní dávka by měla být podána v jedné denní dávce.

Možné nežádoucí účinky mohou být minimalizovány podáváním nejnižší účinné dávky po nejkratší
dobu nutnou ke zlepšení příznaků (viz bod 4.4).

Potřeba symptomatické úlevy a odpověď na léčbu by měly být u každého pacienta pravidelně
přehodnocovány, zvláště u pacientů s osteoartrózou.

Exacerbace osteoartrózy
7,5 mg denně (tj.1/2 tablety Recoxa 15 mg)



V případě potřeby, pokud nedochází ke zlepšení, může být dávka zvýšena na 15 mg denně (tj. tableta Recoxa 15 mg).


Revmatoidní artritida a ankylozující spondylitida
15 mg denně (tj. 1 tableta Recoxa 15 mg) (viz také bod „Zvláštní skupiny pacientů“ níže). Podle
terapeutické odpovědi může být dávka snížena na 7,5 mg denně (tj. 1/2tablety Recoxa 15 mg).

MAXIMÁLNÍ DENNÍ DÁVKA PŘÍPRAVKU NESMÍ PŘEKROČIT 15 MG.

Zvláštní skupiny pacientů

Starší pacienti (viz bod 5.2)
Doporučená denní dávka pro dlouhodobou léčbu revmatoidní artritidy a ankylozující spondylitidy u
starších pacientů je 7,5 mg (viz také odstavec Pacienti se zvýšeným rizikem nežádoucích účinků a bod
4.4).

Pacienti se zvýšeným rizikem nežádoucích účinků (viz bod 4.4)
Pacienti se zvýšenými rizikovými faktory nežádoucích účinků, např. trpícími gastrointestinálními
poruchami nebo kardiovaskulárními poruchami, by měli zahájit léčbu dávkou 7,5 mg denně.

Porucha funkce ledvin (viz bod 5.2)
Tento léčivý přípravek je kontraindikován u pacientů s těžkým selháním ledvin (nedialyzovaných) (viz
bod 4.3).
U dialyzovaných pacientů s těžkým selháním ledvin nemá denní dávka překročit 7,5 mg. U pacientů
s mírnou až středně těžkou poruchou funkce ledvin (např. pacienti s clearance kreatininu nad ml/min) není třeba dávkování snižovat.

Porucha funkce jater (viz bod 5.2)
U pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater není třeba dávkování snižovat. (Pacienti
s těžkou poruchou funkce jater viz bod 4.3)

Pediatrická populace

Meloxikam je kontraindikován u dětí a dospívajících do 16 let věku (viz bod 4.3).

Způsob podání
Perorální podání.
Tablety se užívají během jídla, zapíjejí se vodou nebo jinou tekutinou.

4.3 Kontraindikace

Tento léčivý přípravek je kontraindikován v následujících případech:
– hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1;
– hypersenzitivita na látky s podobným účinkem, např. nesteroidní protizánětlivé léky (NSA),
kyselina acetylsalicylová;
– meloxikam nesmí být podáván pacientům, u kterých se objevily příznaky astmatu, nosní polypy,
angioneurotický edém nebo kopřivka po podání kyseliny acetylsalicylové nebo jiných NSA;
– gastrointestinální krvácení nebo perforace v anamnéze, v souvislosti s předchozí léčbou NSA;
– aktivní nebo recidivující peptický vřed/krvácení v anamnéze (dvě nebo více samostatných epizod
prokázané ulcerace nebo krvácení);
– gastrointestinální (GI) krvácení, cerebrovaskulární krvácení nebo jiné krvácivé poruchy;
– těžká jaterní insuficience;
– nedialyzovaná (nedialyzovatelná) těžká renální insuficience;
– děti a dospívající do 16 let věku;
– třetí trimestr těhotenství (viz bod 4.6);



– těžké srdeční selhání.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Výskyt nežádoucích účinků může být snížen podáváním nejnižší účinné dávky po nejkratší dobu
nutnou ke zlepšení příznaků (viz bod 4.2 a gastrointestinální (GI) a kardiovaskulární rizika uvedená
níže).

Doporučená maximální denní dávka nesmí být zvyšována v případě nedostatečného léčebného účinku,
ani nesmí být přidán další přípravek typu NSA, protože může zvýšit toxicitu, zatímco terapeutický
prospěch nebyl prokázán. Je třeba se vyvarovat současného podání meloxikamu s jinými NSA
přípravky, včetně selektivních inhibitorů cyklooxygenázy-2. Pokud se stav nezlepší po několika
dnech, klinický přínos léčby je třeba přehodnotit.

Meloxikam není vhodný k léčbě pacientů, kteří potřebují zmírnit akutní bolest.

Pokud se stav pacienta nezlepší do několika dnů, klinický přínos léčby se musí přehodnotit.

Pacienti s anamnézou ezofagitidy, gastritidy a/nebo peptického vředu musí být před zahájením léčby
meloxikamem doléčeni. U těchto pacientů musí být při léčbě meloxikamem trvale věnována pozornost
případnému opakovanému výskytu příznaků výše uvedených typů onemocnění.

Gastrointestinální účinky
GI krvácení, ulcerace nebo perforace, které mohou být smrtelné, byly hlášeny u všech přípravků ze
skupiny NSA kdykoliv v průběhu léčby, ať už s nebo bez varovných symptomů či závažných GI
příhod v anamnéze.

Riziko GI krvácení, ulcerace nebo perforace se zvyšuje se vzrůstajícími dávkami NSA, u pacientů
s anamnézou peptického vředu, zvláště pak komplikovaného krvácením nebo perforací (viz bod 4.3) a
také u starších pacientů. Léčba by u těchto pacientů měla být zahájena co nejnižší možnou dávkou.
U těchto pacientů by se mělo také zvážit kombinované podávání s gastroprotektivními přípravky
(např. misoprostolem nebo inhibitory protonové pumpy), což platí také pro pacienty vyžadující
souběžně nízkou dávku kyseliny acetylsalicylové nebo jiné léky zvyšující pravděpodobnost výskytu
gastrointestinálních komplikací (viz níže a bod 4.5).

Pacienti s anamnézou GI toxicity, zvláště ti starší, by měli hlásit jakékoliv nezvyklé abdominální
symptomy (především pak GI krvácení), a to zvláště v počátečních fázích léčení.

U pacientů užívajících současně léčbu, která by mohla zvýšit riziko vzniku ulcerací nebo krvácení,
například heparin podávaný léčebně nebo v rámci použití v geriatrii, antikoagulancia, jako je warfarin,
nebo jiné nesteroidní protizánětlivé léky nebo kyselina acetylsalicylová podávaná v dávkách ≥ 500 mg
v jednorázové dávce nebo ≥ 3 g v celkové denní dávce, se kombinace s meloxikamem nedoporučuje
(viz bod 4.5).
Dojde-li ke GI krvácení nebo ulceraci u pacientů léčených přípravkem Recoxa, je nutno podávání
tohoto přípravku přerušit.

NSA je nutno podávat opatrně pacientům s anamnézou gastrointestinálního onemocnění (ulcerózní
kolitida, Crohnova nemoc), neboť může dojít k exacerbaci stavu (viz bod 4.8).

Kardiovaskulární a cerebrovaskulární účinky
Je třeba poučit a monitorovat pacienty s anamnézou hypertenze a/nebo mírného až středně těžkého
městnavého srdečního selhání, protože v souvislosti s léčbou NSA byly hlášeny případy retence
tekutin a edémů.
Doporučuje se klinické sledování krevního tlaku na počátku léčby u rizikových pacientů, zejména
během zahájení léčby meloxikamem.




Klinické studie a epidemiologické údaje poukazují na to, že podávání některých NSA (obzvláště ve
vysokých dávkách a po dlouhou dobu) může souviset s mírným zvýšením rizika arteriálních
trombotických příhod (např. infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody). Neexistují dostatečné
údaje, které by mohly vyloučit toto riziko pro meloxikam.

Podávání přípravku Recoxa je třeba pečlivě zvážit u pacientů se špatně kompenzovanou hypertenzí,
kongestivním srdečním selháním, ICHS, periferní arteriální chorobou a/nebo cerebrovaskulárním
onemocněním. Obdobně je třeba zvažovat zahájení dlouhodobé léčby u pacientů s rizikovými faktory
pro kardiovaskulární choroby (např. hypertenze, hyperlipidemie, diabetes mellitus, kouření).

Kožní reakce
Byly hlášeny život ohrožující kožní reakce Stevensova-Johnsonova syndromu (SJS) a toxické
epidermální nekrolýzy (TEN) po použití meloxikamu.
Pacienti mají být upozorněni na příznaky těchto závažných kožních reakcí a mají být důkladně
sledováni s ohledem na možný výskyt kožních reakcí. Nejvyšší riziko rozvoje SJS nebo TEN je v
prvních týdnech léčby.
Pokud se vyskytnou příznaky SJS nebo TEN (např. zhoršující se kožní vyrážka, často s puchýři nebo
slizničními lézemi), léčba meloxikamem má být přerušena.
Nejlepší výsledky při zvládání SJS a TEN je možné dosáhnout včasným stanovením diagnózy a
okamžitým vysazením suspektních léčivých přípravků. Časné přerušení léčby je spojeno s lepší
prognózou.
Pokud dojde u pacienta k rozvoji SJS nebo TEN po užití meloxikamu, nesmí být meloxikam u
pacienta nikdy znovu nasazen.

Parametry jaterních a renálních funkcí
Stejně jako u většiny NSA bylo hlášeno příležitostné zvýšení sérových hladin aminotransferáz,
bilirubinu nebo jiných parametrů jaterních funkcí, stejně jako zvýšení hladiny sérového kreatininu,
zvýšení hladiny dusíku močoviny v krvi a další odchylky laboratorních hodnot. Ve většině těchto
případů se jednalo o přechodné a mírné abnormality. Pokud by byla taková abnormalita významná
nebo přetrvávající, má být podávání meloxikamu ukončeno a mají být provedena příslušná vyšetření.

Funkční selhání ledvin
NSA inhibují vazodilatační účinek renálních prostaglandinů a mohou vyvolat funkční selhání ledvin
tím, že snižují glomerulární filtraci. Tento nežádoucí účinek je závislý na dávce. Na počátku léčby
nebo po zvýšení dávky je doporučeno pečlivé monitorování diurézy a renálních funkcí u pacientů s
následujícími rizikovými faktory:
– starší pacienti;
– současná léčba léky jako jsou ACE inhibitory, antagonisté receptorů pro angiotenzin II, sartany,
diuretika (viz bod 4.5);
– hypovolemie (z jakékoli příčiny);
– městnavé srdeční selhání;
– selhání ledvin;
– nefrotický syndrom;
– lupusová nefropatie;
– těžká porucha funkce jater (sérový albumin < 25 g/l nebo Child-Pugh skóre ≥10).

Při užívání NSA se mohou vzácně vyskytnout případy intersticiální nefritidy, glomerulonefritidy,
renální medulární nekrózy nebo nefrotického syndromu.

U pacientů v konečném stadiu selhání ledvin na hemodialýze nemá dávka přípravku Recoxa
přesáhnout 7,5 mg. U pacientů s mírnou nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin (tj. u pacientů s
clearance kreatininu vyšší než 25 ml/min) není nutné snížení dávky.

Retence sodíku, draslíku a vody



V souvislosti s užíváním NSA se může vyskytnout retence sodíku, draslíku a vody a interference s
natriuretickými účinky diuretik. Dále může dojít ke snížení antihypertenzního účinku antihypertenziv
(viz bod 4.5). V důsledku toho může u citlivých pacientů dojít ke vzniku edému, srdečního selhání
nebo hypertenze, nebo k jejich zhoršení. Klinické sledování je proto u rizikových pacientů nezbytné
(viz body 4.2 a 4.3).

Hyperkalemie
Rozvoj hyperkalemie může být usnadněn existencí diabetu nebo při současné léčbě, u níž je známo, že
zvyšuje kalemii (viz bod 4.5). V takových případech musí být prováděno pravidelné sledování hodnot
draslíku.

Kombinace s pemetrexedem
U pacientů s mírnou až středně těžkou renální insuficiencí, kteří užívají pemetrexed, je nutno podávání
meloxikamu přerušit po dobu nejméně 5 dní před podáním pemetrexedu, v den jeho podání, a nejméně
dny následující po podání pemetrexedu (viz bod 4.5).

Další upozornění a opatření
Starší a oslabení pacienti nebo pacienti slabší tělesné konstituce mohou vykazovat horší toleranci
možných nežádoucích účinků, a proto je nutno pečlivě je sledovat. Stejně jako u jiných NSA je nutná
zvláštní opatrnost u starších pacientů, u nichž je vyšší pravděpodobnost poruch funkce ledvin, jater
nebo srdce. Výskyt nežádoucích účinků NSA, zejména gastrointestinálního krvácení a perforací, které
mohou být smrtelné, je častější u starších pacientů (viz bod 4.2).

Meloxikam, stejně jako ostatní léky skupiny NSA, může maskovat symptomy probíhajícího
infekčního onemocnění.

Zhoršení plodnosti u žen
Podávání meloxikamu, stejně jako kteréhokoliv jiného léku, o kterém je známo, že působí jako
inhibitor cyklooxygenázy/syntézy prostaglandinů, může vést k poruchám plodnosti a není
doporučováno ženám, které se snaží otěhotnět. U žen, které mají problémy s početím nebo které jsou
vyšetřovány pro neplodnost, by se mělo zvážit vysazení meloxikamu (viz bod 4.6).

Přípravek Recoxa obsahuje laktosu a sodík
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, úplným nedostatkem laktázy nebo
malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek užívat.
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Rizika spojená s hyperkalemií
Určité léčivé přípravky nebo terapeutické skupiny mohou vyvolat hyperkalemii: draselné soli, draslík
šetřící diuretika, ACE inhibitory, antagonisté receptorů pro angiotenzin II, NSA, (nízkomolekulární
nebo nefrakcionovaný) heparin, cyklosporin, takrolimus a trimethoprim.

Vznik hyperkalemie může záviset na dalších přidružených faktorech.
Toto riziko se zvyšuje, pokud jsou výše uvedené léčivé přípravky podávány společně s meloxikamem.

Farmakodynamické interakce

Další NSA a kyselina acetylsalicylová
Kombinace s dalšími NSA a kyselinou acetylsalicylovou podávanou v dávkách ≥ 500 mg v
jednorázové dávce nebo ≥ 3 g v celkové denní dávce se nedoporučuje (viz bod 4.4).

Kortikosteroidy (např. glukokortikoidy)



Současné podávání s kortikosteroidy vyžaduje opatrnost vzhledem ke zvýšenému riziku krvácení nebo
gastrointestinálních ulcerací (viz bod 4.4).

Antikoagulancia nebo heparin
Výrazně zvýšené riziko krvácení je dáno inhibicí funkce krevních destiček a poškozením
gastroduodenální sliznice. Účinek antikoagulancií, např. warfarinu, může být zvýšen současným
podáváním NSA (viz bod 4.4). Současné podávání léků skupiny NSA a antikoagulancií nebo heparinu
podávaného v geriatrii nebo v léčebných dávkách se nedoporučuje (viz bod 4.4).
V ostatních případech (např. preventivní dávky) vyžaduje užívání heparinu opatrnost vzhledem ke
zvýšenému riziku krvácení.
Pokud se nelze takovéto kombinaci vyhnout, je nutno pečlivě monitorovat INR.

Trombolytika a protidestičkové léky
Zvýšené riziko krvácení je dáno sníženou funkcí destiček a poškozením gastroduodenální sliznice.

Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI)
Zvýšené riziko gastrointestinálního krvácení.

Diuretika, ACE inhibitory a antagonisté receptorů pro angiotenzin II
NSA mohou snižovat účinek diuretik a jiných antihypertenziv. U některých pacientů s poškozenou
funkcí ledvin (např. dehydratovaní pacienti nebo starší pacienti s poškozenou funkcí ledvin) může
současné podání ACE inhibitorů nebo antagonistů receptorů pro angiotenzin II a látek inhibujících
cyklooxygenázu vést k dalšímu zhoršení funkce ledvin včetně možného akutního selhání ledvin, které
je obvykle reverzibilní. Proto by tato kombinace měla být podávána s opatrností, zvláště u starších
pacientů. Pacienti musí být přiměřeně hydratováni, renální funkce musí být pečlivě sledovány po
zahájení souběžné léčby a dále v pravidelných intervalech (viz také bod 4.4).

Jiná antihypertenziva (např. beta-blokátory)
Stejně jako u předchozích léků může dojít ke snížení antihypertenzního účinku beta-blokátorů
(v důsledku inhibice prostaglandinů s vazodilatačním účinkem).

Inhibitory kalcineurinu (např. cyklosporin, takrolimus)
Léky skupiny NSA mohou zvyšovat nefrotoxicitu inhibitorů kalcineurinu působením na renální
prostaglandiny. Při kombinované léčbě je třeba monitorovat renální funkce. Pečlivé sledování
renálních funkcí se doporučuje zvláště u starších pacientů.

Deferasirox
Současné podávání meloxikamu s deferasiroxem může zvýšit riziko vzniku gastrointestinálních
nežádoucích účinků. Při kombinaci těchto léčivých přípravků je nutná opatrnost.

Farmakokinetické interakce (účinky meloxikamu na farmakokinetiku jiných léků)

Lithium
Bylo popsáno, že NSA zvyšují hladiny lithia v krvi (prostřednictvím snížení jeho renálního
vylučování), které pak mohou dosáhnout toxických hodnot. Současné podávání lithia a NSA se
nedoporučuje (viz bod 4.4). Pokud je tato kombinace nezbytná, je nutno plazmatické koncentrace
lithia pečlivě monitorovat během zahájení léčby, při změně dávky a ukončení léčby meloxikamem.

Metotrexát
NSA mohou snižovat tubulární sekreci metotrexátu, čímž vedou ke zvýšení jeho plazmatických
koncentrací. Z tohoto důvodu se současné podávání NSA u pacientů léčených vysokými dávkami
metotrexátu (více než 15 mg/týden) nedoporučuje (viz bod 4.4).

Riziko interakcí mezi NSA a metotrexátem je nutno zvážit též u pacientů s nízkými dávkami
metotrexátu, a to zejména u pacientů s poškozenou funkcí ledvin. V případě, že je kombinovaná léčba



nezbytná, je třeba monitorovat krevní obraz a funkci ledvin. Je nutná opatrnost v případě, že NSA a
metotrexát jsou souběžně podávány po dobu 3 dnů, kdy se plazmatická hladina metotrexátu může
zvýšit a být příčinou zvýšené toxicity.

Ačkoliv farmakokinetika metotrexátu (15 mg/týden) nebyla významně ovlivněna současným
podáváním meloxikamu, je nutno brát v úvahu, že NSA mohou zesilovat hematologickou toxicitu
metotrexátu (viz výše). (Viz bod 4.8).

Pemetrexed
Při současném podávání meloxikamu s pemetrexedem u pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou
funkce ledvin (clearance kreatininu 45 až 79 ml/min) je nutno podávání meloxikamu přerušit nejméně
dní před podáním pemetrexedu, v den jeho podání, a nejméně po 2 dny následující po podání
pemetrexedu. Pokud je podávání kombinace meloxikamu s pemetrexedem nutné, je třeba pacienty
pečlivě sledovat, zejména s ohledem na myelosupresi a gastrointestinální nežádoucí účinky. U
pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu pod 45 ml/min) se současné podávání
meloxikamu s pemetrexedem nedoporučuje.
U pacientů s normální funkcí ledvin (clearance kreatininu ≥ 80 ml/min) může vést meloxikam v
dávkách 15 mg ke snížení eliminace pemetrexedu a v důsledku toho ke zvýšení výskytu nežádoucích
účinků pemetrexedu. Z tohoto důvodu je nutná opatrnost při podávání meloxikamu v dávce 15 mg
současně s pemetrexedem u pacientů s normální funkcí ledvin (clearance kreatininu ≥ 80 ml/min).

Farmakokinetické interakce: účinky jiných léků na farmakokinetiku meloxikamu

Kolestyramin
Kolestyramin urychluje eliminaci meloxikamu tím, že ruší enterohepatální cirkulaci, takže clearance
meloxikamu vzrůstá o 50 % a poločas se zkracuje na 13±3 hodiny. Tato interakce je klinicky
významná.

Farmakokinetické interakce: účinky současného užívání meloxikamu s jinými léčivými přípravky na
farmakokinetiku
Perorální antidiabetika (deriváty sulfonylmočoviny a nateglinid)
Meloxikam je téměř kompletně eliminován jaterním metabolismem, při kterém jsou přibližně dvě
třetiny eliminovány pomocí enzymů cytochromu (CYP) P450 (převážně CYP 2C9 a částečně CYP
3A4) a jedna třetina jinými mechanismy, jako je oxidace peroxidázou. Pokud je meloxikam podáván
současně s léčivými přípravky, o nichž je známo, že inhibují nebo jsou metabolizovány CYP 2Ca/nebo CYP 3A4, je třeba zvážit potenciální farmakokinetické interakce. Interakce prostřednictvím
CYP 2C9 lze očekávat při kombinaci s léčivými přípravky, jako jsou perorální antidiabetika (deriváty
sulfonylmočoviny a nateglinid), což může vést ke zvýšení plazmatických koncentrací těchto léčivých
přípravků a meloxikamu. U pacientů užívajících meloxikam současně s deriváty sulfonylmočoviny
nebo nateglinidem je třeba pečlivě sledovat riziko hypoglykemie.

Žádné klinicky významné lékové interakce nebyly zjištěny při současném podávání antacid,
cimetidinu a digoxinu.

Pediatrická populace

Studie interakce byly provedeny pouze u dospělých pacientů.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Inhibice syntézy prostaglandinů může negativně ovlivnit těhotenství a/nebo vývoj zárodku a plodu.
Výsledky epidemiologických studií naznačují zvýšené riziko potratů a srdečních malformací po
užívání inhibitoru syntézy prostaglandinů v raném těhotenství. Absolutní riziko kardiovaskulární
malformace se zvýšilo z necelého 1 % na přibližně 1,5 %. Předpokládá se, že se riziko zvyšuje
s dávkou a délkou léčby. U zvířat bylo prokázáno, že podání inhibitorů syntézy prostaglandinů vede



k vyšším ztrátám zárodků v období před implantací i po ní a ke zvýšené embryonální/fetální úmrtnosti.
Kromě toho byl u zvířat ošetřovaných v organogenetickém období inhibitory syntézy prostaglandinů
zjištěn zvýšený výskyt různých malformací, včetně kardiovaskulárních.

Od 20. týdne těhotenství může užívání meloxikamu způsobit oligohydramnion v důsledku poruchy
funkce ledvin u plodu. K tomu může dojít krátce po zahájení léčby a po jejím ukončení tento stav
obvykle odezní. Kromě toho byly po léčbě ve druhém trimestru hlášeny případy konstrikce ductus
arteriosus, z nichž většina po ukončení léčby odezněla. Z těchto důvodů nemá být během prvního a
druhého trimestru těhotenství meloxakampodáván, pokud to není absolutně nutné. Pokud meloxikam
užívá žena v době, kdy se snaží otěhotnět, nebo během prvního a druhého trimestru těhotenství, má
užívat co nejnižší dávku po co nejkratší dobu. Při podávání meloxikamu po dobu několika dnů od 20.
gestačního týdne je třeba zvážit předporodní monitorování z důvodu možného výskytu
oligohydramnia a konstrikce ductus arteriosus. V případě nálezu oligohydramnia nebo konstrikce
ductus arteriosus má být podávání meloxikamu ukončeno.

Ve třetím trimestru těhotenství může použití jakéhokoliv inhibitoru syntézy prostaglandinů vyvolat u
plodu:
- kardiopulmonální toxicitu (předčasná konstrikce/uzávěr ductus arteriosus a pulmonální
hypertenze);
- poruchu funkce ledvin, která může vést až k selhání ledvin s oligohydramniózou (viz výše);
u matky a novorozence na konci těhotenství:
- možné prodloužení doby krvácení, antiagregační účinek se může objevit dokonce při velmi
nízkých dávkách;
- inhibici děložních kontrakcí, což vede ke zpoždění nebo prodloužení porodu;
Proto je přípravek Recoxa ve třetím trimestru těhotenství kontraindikován (viz body 4.3 a 5.3).

Kojení
Přestože nejsou k dispozici žádné specifické zkušenosti s meloxikamem, je známo, že NSA přechází
do mateřského mléka. Podání se proto u kojících žen nedoporučuje.

Fertilita
Použití meloxikamu, stejně jako jiných léčivých přípravků, o kterých je známo, že působí jako
inhibitory cyklooxygenázy/syntézy prostaglandinů, může ovlivnit ženskou fertilitu a nedoporučuje se
ženám, které se snaží otěhotnět. U žen, které mají potíže s otěhotněním nebo jsou vyšetřovány pro
neplodnost, je třeba zvážit vysazení meloxikamu.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Studie zabývající se vlivem na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly provedeny. Avšak dle
farmakodynamického profilu a hlášených nežádoucích účinků meloxikam pravděpodobně nemá žádný
nebo má zanedbatelný vliv na uvedené schopnosti. Pokud však dojde k poruchám zraku, včetně
rozmazaného vidění, závrati, ospalosti, vertigu nebo jiným poruchám centrálního nervového systému,
je vhodné zdržet se řízení a obsluhy strojů.

4.8 Nežádoucí účinky

a) Obecný popis

Klinická studie a epidemiologické údaje naznačují, že podávání některých NSA (zejména ve vysokých
dávkách a při dlouhodobé léčbě) může být spojeno s mírným nárůstem rizika arteriálních
trombotických příhod (například infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody) (viz bod 4.4).

V souvislosti s léčbou NSA byly hlášeny otoky, hypertenze a srdeční selhání.




Nejčastěji pozorované nežádoucí účinky jsou gastrointestinální. Mohou se vyskytnout peptické vředy,
perforace nebo GI krvácení, někdy smrtelné, zejména u starších pacientů (viz bod 4.4). Po podání
přípravku byly hlášeny nauzea, zvracení, průjem, flatulence, zácpa, dyspepsie, bolesti břicha, meléna,
hematemeza, ulcerózní stomatitida, exacerbace kolitidy a Crohnovy nemoci (viz bod 4.4). Méně často
byla pozorována gastritida.

Byly hlášeny závažné kožní nežádoucí účinky: Stevensův-Johnsonův syndrom (SJS) a toxická
epidermální nekrolýza (TEN) (viz bod 4.4).

Frekvence výskytu nežádoucích účinků uvedených níže jsou založeny na odpovídajících výskytech
hlášených nežádoucích účinků ve 27 klinických studiích při léčbě trvající nejméně 14 dní. Informace
jsou založeny na klinických studiích zahrnujících 15 197 pacientů léčených denní perorální dávkou
meloxikamu 7,5 nebo 15 mg ve formě tablet nebo tobolek po dobu až 1 roku.
Zahrnuty jsou i nežádoucí účinky, které vyšly najevo po uvedení na trh jako důsledek hlášení
získaných v souvislosti s podáváním přípravku.

Následující tabulka shrnuje nežádoucí účinky meloxikamu podle jejich frekvence výskytu: velmi časté
(≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 až < 000); velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

b) Tabulka nežádoucích účinků

Poruchy krve a lymfatického systému
Méně časté: anemie
Vzácné: abnormální krevní obraz (včetně diferenciálního počtu bílých krvinek), leukopenie,
trombocytopenie
Byly hlášeny velmi vzácné případy agranulocytózy (viz bod c).

Poruchy imunitního systému
Méně časté: alergické reakce jiné než anafylaktické nebo anafylaktoidní
Není známo: anafylaktické/anafylaktoidní reakce

Psychiatrické poruchy
Vzácné: poruchy nálady, noční můry
Není známo: stav zmatenosti, dezorientace

Poruchy nervového systému
Časté: bolest hlavy
Méně časté: závrať, ospalost

Poruchy oka
Vzácné: poruchy zraku včetně rozmazaného vidění, konjunktivitida

Poruchy ucha a labyrintu
Méně časté: vertigo
Vzácné: tinnitus

Srdeční poruchy
Vzácné: palpitace
V souvislosti s léčbou NSA bylo hlášeno selhání srdce.

Cévní poruchy
Méně časté: zvýšení krevního tlaku (viz bod 4.4), zrudnutí

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy



Vzácné: astma u určitých jedinců s alergií na kyselinu acetylsalicylovou nebo jiné NSA

Gastrointestinální poruchy
Velmi časté: gastrointestinální poruchy jako je dyspepsie, nauzea, zvracení, bolesti břicha, zácpa,
plynatost, průjem
Méně časté: okultní nebo makroskopické gastrointestinální krvácení, stomatitida, gastritida, říhání
Vzácné: kolitida, gastroduodenální vředy, ezofagitida
Velmi vzácné: gastrointestinální perforace
Není známo: pankreatitida

Gastrointestinální krvácení, ulcerace nebo perforace mohou být v některých případech závažné a
potenciálně fatální zejména u starších pacientů (viz bod 4.4).

Poruchy jater a žlučových cest
Méně časté: poruchy funkce jater (např. zvýšení hladin aminotransferáz nebo bilirubinu)
Velmi vzácné: hepatitida

Poruchy kůže a podkožní tkáně
Méně časté: angioedém, pruritus, vyrážka
Vzácné: Stevensův-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza, urtikarie
Velmi vzácné: bulózní dermatitida, erythema multiforme
Není známo: fotosenzitivní reakce

Poruchy ledvin a močových cest
Méně časté: retence sodíku a vody, hyperkalemie (viz body 4.4 a 4.5), abnormální výsledky testu
renálních funkcí (zvýšení hladin sérového kreatininu a/nebo sérové urey)
Velmi vzácné: akutní selhání ledvin zejména u pacientů s rizikovými faktory (viz bod 4.4)

Poruchy reprodukčního systému a prsu
Není známo: ženská neplodnost, opožděná ovulace

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Méně časté: edém včetně otoku dolních končetin

c) Informace charakterizující individuální závažné a/nebo často se vyskytující nežádoucí účinky

Byly hlášeny velmi vzácné případy agranulocytózy u pacientů léčených meloxikamem a jinými
potenciálně myelotoxickými přípravky (viz bod 4.5).

d) Nežádoucí účinky, které zatím nebyly pozorovány v souvislosti s podáváním tohoto přípravku, ale
obecně je známo, že je způsobují jiné látky ze skupiny

Organické renální poškození pravděpodobně vedoucí k akutnímu selhání ledvin: byly hlášeny velmi
vzácné případy intersticiální nefritidy, akutní tubulární nekrózy, nefrotického syndromu a papilární
nekrózy (viz bod 4.4).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Příznaky
Příznaky po akutním předávkování NSA se obvykle omezují na letargii, ospalost, nauzeu, zvracení a
bolesti v epigastriu, které jsou při podpůrné léčbě obecně reverzibilní. Může se objevit
gastrointestinální krvácení. Těžká otrava může vyvolat hypertenzi, akutním selhání ledvin, poruchy
funkce jater, dechový útlum, kóma, křeče, kardiovaskulární kolaps a srdeční zástavu. Anafylaktoidní
reakce byly hlášeny při terapeutickém užívání NSA a mohou se objevit po předávkování.

Léčba
Po předávkování NSA je nutno pacienty léčit symptomaticky a podpůrně. V klinické studii bylo
demonstrováno urychlené odstranění meloxikamu perorálním podáváním 4 g kolestyraminu třikrát
denně.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: nesteroidní protizánětlivá a protirevmatická léčiva, oxikamy
ATC kód: M01AC
Meloxikam je nesteroidní protizánětlivý lék (NSA) ze skupiny oxikamů s protizánětlivými,
analgetickými a antipyretickými vlastnostmi. Protizánětlivý účinek meloxikamu byl prokázán v
standardních modelech zánětu. Stejně jako u jiných NSA přesný mechanismus účinku zůstává
neznámý. Nicméně je zde alespoň jeden způsob účinku společný pro všechny NSA (včetně
meloxikamu): inhibice biosyntézy prostaglandinů, což jsou známé mediátory zánětu.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Meloxikam se dobře vstřebává z gastrointestinálního traktu, což se odráží ve vysoké biologické
dostupnosti kolem 90 % po perorálním podání (tobolky). Bylo prokázáno, že tablety, perorální
suspenze a tobolky jsou bioekvivalentní.

Po podání jednotlivé dávky meloxikamu je dosaženo průměrných maximálních plazmatických
koncentrací během 2 hodin u suspenze a během 5-6 hodin u pevných perorálních farmaceutických
forem (tobolky a tablety).

Po opakovaném podávání bylo rovnovážného stavu dosaženo během 3 až 5 dní. Dávkování 1x denně
vede k plazmatickým koncentracím léku s relativně malým kolísáním horních a spodních hodnot
v rozmezí 0,4 - 1 μg/ml pro dávku 7,5 mg a 0,8 - 2,0 μg/ml u dávky 15 mg (Cmin a Cmax v rovnovážném
stavu). Maximálních plazmatických koncentrací v rovnovážném stavu meloxikam dosahuje během
pěti až šesti hodin u tablet, tobolek a perorální suspenze. Souvislá léčba po dobu delší než jeden rok
vede k podobným koncentracím léku, jaké jsou zjišťovány při prvním dosažení rovnovážného stavu.
Rozsah absorpce meloxikamu po perorálním podání není ovlivněn současným příjmem potravy nebo
podáním anorganických antacid.

Distribuce
Meloxikam se velmi silně váže na plazmatické proteiny, zejména albumin (99 %). Meloxikam proniká
do synoviální tekutiny, kde dosahuje přibližně polovičních koncentrací proti plazmě.
Distribuční objem je nízký, průměrně 11 litrů po intramuskulárním nebo intravenózním podání a
ukazuje interindividuální variabilitu v řádu 7-20 %. Distribuční objem po opakovaném perorálním
podání meloxikamu (7,5–15 mg) je přibližně 16 litrů s koeficienty variability v řádu 11–32 %.




Biotransformace
Meloxikam podléhá rozsáhlé biotransformaci v játrech. V moči byly identifikovány čtyři různé
metabolity, které jsou všechny farmakodynamicky neaktivní. Hlavní metabolit, 5 ́-karboxymeloxikam
(60 % dávky), vzniká oxidací intermediárního metabolitu 5-hydroxymethylmeloxikamu, který se
vylučuje v menší míře také (9 % dávky). Studie in vitro naznačují, že v této metabolické dráze
meloxikamu hraje důležitou roli CYP 2C9 s menším přispěním izoenzymu CYP 3A4. Za dva další
metabolity je u pacientů pravděpodobně odpovědná peroxidázová aktivita, přičemž tyto metabolity
tvoří 16 % a 4 % z podané dávky.

Eliminace
Meloxikam je vylučován převážně ve formě metabolitů a objevuje se ve stejném rozsahu v moči a ve
stolici. Méně než 5 % denní dávky je vylučováno nezměněno stolicí a pouze stopové množství
mateřské sloučeniny se vylučuje močí.
Průměrný eliminační poločas se pohybuje mezi 13-25 hodinami po perorálním, intramuskulárním a
intravenózním podání. Celková plazmatická clearance dosahuje přibližně 7-12 ml/min po jednorázové
dávce podané perorálně, intravenózně nebo rektálně.

Linearita/nelinearita
Meloxikam vykazuje lineární farmakokinetiku v terapeutickém dávkovém rozmezí 7,5 mg - 15 mg po
perorálním nebo intramuskulárním podání.

Zvláštní skupiny pacientů

Porucha funkce jater/ledvin
Ani porucha funkce jater, ani lehká až středně těžká porucha funkce ledvin nemají podstatný vliv na
farmakokinetiku meloxikamu. Pacienti se středně těžkou poruchou funkce ledvin měli významně vyšší
celkovou clearance. Snížená vazba na proteiny byla pozorována u pacientů se selháním ledvin v
terminální fázi. Při terminálním selhání ledvin může zvýšení distribučního objemu vést k vyšším
koncentracím volného meloxikamu (viz body 4.2 a 4.3).

Starší pacienti
U starších pacientů mužů byly průměrné farmakokinetické parametry srovnatelné s mladšími pacienty
muži. Starší pacientky vykazovaly vyšší hodnoty AUC a delší poločas eliminace ve srovnání s
mladšími pacienty obou pohlaví. U starších pacientů byla průměrná plazmatická clearance
v rovnovážném stavu mírně nižší než clearance zjištěná u mladších jedinců (viz bod 4.2).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Preklinické studie potvrdily, že meloxikam má stejný toxikologický profil jako ostatní NSA:
gastrointestinální ulcerace a eroze, nekróza renálních papil při dlouhodobém podávání vyšších dávek u
dvou zvířecích druhů.

Perorální reprodukční studie u potkanů prokázaly snížení ovulace, inhibici nidace a embryotoxické
účinky (zvýšení resorpce) u březích samic v dávkách 1 mg/kg a vyšších. Studie reprodukční toxicity u
potkanů a králíků neodhalily teratogenitu až do perorální dávky 4 mg/kg u potkanů a 80 mg/kg u
králíků.

Tyto dávky převýšily klinické dávky (7,5 -15 mg) 10x až 5x v přepočtu na mg/kg tělesné hmotnosti
(člověk o tělesné hmotnosti 75 kg). Fetotoxické účinky na konci gestace byly popsány jako průvodní
jev společný všem inhibitorům prostaglandinů.

Nebyla prokázána žádná mutagenní aktivita in vitro ani in vivo. Riziko kancerogenity u potkanů a
myší nebylo prokázáno ani při podávání dávek mnohem vyšších než těch užívaných v klinické praxi.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Monohydrát laktosy, mikrokrystalická celulosa, koloidní bezvodý oxid křemičitý, magnesium-stearát,
dihydrát natrium-citrátu, krospovidon

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Bílý neprůhledný blistr z PVC/PVDC/Alu, příbalová informace, krabička.

Velikost balení: 10, 20, 30, 60 a 100 tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Zentiva, k. s., U Kabelovny 130, 102 37 Praha 10, Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

29/161/04-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 6. 10. 2004
Datum posledního prodloužení registrace: 4. 11.

10. DATUM REVIZE TEXTU

27. 12.