PETINIMID - souhrn údajů a příbalový leták

sp.zn. suklsSOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

PETINIMID 250 mg měkké tobolky

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna měkká tobolka obsahuje ethosuximidum 250 mg.

Pomocné látky se známým účinkem:
tobolka obsahuje 0,725 mg sodné soli ethylparabenu a 0,360 mg sodné soli propylparabenu.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Měkká tobolka
Měkká želatinová tobolka béžové barvy, uvnitř čirá lepkavá tekutina.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Epileptické absence (záchvaty petit mal s absencemi).

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování
Léčba se zahajuje nízkou dávkou s následující titrací na vyšší dávku.

Dospělí a starší pacienti (>65 let)
Léčba se zahajuje dávkou 500 mg denně s přírůstky dávky 250 mg každých pět až sedm dnů do
dosažení kontroly onemocnění, obvykle při dávce 1000 až 1500 mg denně. Příležitostně může být u
dospělých nutná dávka 2000 mg denně v rozdělených dávkách. Zvýšená opatrnost je zapotřebí při
užití dávek nad 1500 mg.
Účinné plazmatické hladiny ethosuximidu se normálně pohybují mezi 40 a 100 mikrogramy/ml
(odpovídá 280 až 700 mikromolů/l), ale klinická odpověď by měla být kritériem pro výběr dávky.
Plazmatický biologický poločas ethosuximidu je delší než 24 hodin, ale denní dávku – zvláště pokud
je vyšší – je vhodnější rozdělit do 2 nebo 3 jednotlivých dávek.

Pediatrická populace

Děti ve věku do šesti let
Léčba se zahajuje dávkou 250 mg denně s přírůstky dávky 250 mg každých sedm dnů do dosažení
kontroly onemocnění. Udržovací dávka je určována individuálně. Obecně je okolo 20 – 40 mg/kg
tělesné hmotnosti/den.

Děti ve věku nad 6 let
Léčba se zahajuje dávkou 500 mg denně s přírůstky dávky 250 mg každých pět až sedm dnů do
dosažení kontroly onemocnění, obvykle při dávce 1000 až 1500 mg denně.

U dětí je zapotřebí zvýšené opatrnosti při užití dávek nad 750-1000 mg.



Tato léková forma není vhodná pro děti a pacienty, kteří nejsou schopni polykat tobolky.

V současnosti dostupné klinické údaje týkající se použití ethosuximidu u pediatrické populace jsou
popsány v části 5.1.

Ethosuximid může být kombinován s dalšími antikonvulzivy s cílem dosáhnout úspěšné léčby u
smíšených typů epilepsie (viz bod 4.4).

Těžká porucha funkce ledvin
Snížení dávky je indikováno u pacientů s clearance kreatininu do 10 ml/min.

Ethosuximid je dialyzovatelný. Pacienti podstupující hemodialýzu budou proto potřebovat další dávku
nebo jiné schéma dávkování. V průběhu 4hodinové dialýzy je odstraněno mezi 39 a 52 % podané dávky.

Těžká porucha funkce jater
Zvláštní pozornost je nutná, pokud je tento léčivý přípravek podáván pacientům s těžkou poruchou
funkce jater. Může být indikováno snížení dávky.

Způsob podání
Perorální podání.
Denní dávka je obvykle podávána ve dvou rozdělených dávkách.
Tobolky se musí užívat celé a zapít tekutinou během jídla.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku, další sukcinimidy nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v
bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Zvláštní opatrnost je zapotřebí u pacientů s poruchou jaterních a/nebo renálních funkcí.
U pacientů s porfyrií se ethosuximid používá pouze se zvláštní opatrností.
Opatrnosti je třeba u pacientů s psychiatrickými/duševními poruchami (nebo s anamnézou takových
poruch). Podávání ethosuximidu může indukovat příznaky, jako je podrážděnost, agitovanost, stavy
úzkosti nebo neklidu, agresivita, porucha koncentrace nebo jiné duševní změny (viz bod 4.8).
U smíšených typů epileptických záchvatů ethosuximid působí specificky proti záchvatům typu petit
mal. Může být nutná dodatečná léčba proti záchvatům typu grand mal pomocí dalších antikonvulziv.
Ethosuximid může být kombinován s dalšími antikonvulzivy pro dosažení úspěšné léčby smíšených
typů epilepsie.
Pokud je ethosuximid používán samotný u pacientů se smíšenými záchvaty, může se u některých
pacientů zvýšit frekvence záchvatů typu grand mal.
Je doporučeno pravidelné monitorování moči.
Je třeba věnovat zvláštní pozornost klinickým příznakům poškození kostní dřeně (horečka, angína
(bolest v krku), krvácení) (viz bod 4.8). Ke zjištění možného poškození kostní dřeně se doporučuje


pravidelně kontrolovat krevní obraz (na počátku měsíčně, po jednom roce každých šest měsíců). Pokud
počet leukocytů klesne pod 3 500/mm3 nebo je poměr granulocytů nižší než 25 %, je třeba dávku snížit
nebo léčbu vysadit. Je třeba také pravidelně kontrolovat jaterní enzymy.
Při léčbě ethosuximidem byly hlášeny závažné dermatologické reakce, včetně Stevensova-
Johnsonova syndromu (SJS) a lékové reakce s eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS). SJS a
DRESS mohou být fatální. Zdá se, že u pacientů je nejvyšší riziko těchto reakcí na počátku léčby,
přičemž k nástupu reakce dochází ve většině případů během prvního měsíce léčby. Léčba
ethosuximidem má být ukončena při prvním výskytu známek a příznaků těžkých kožních reakcí, jako
je kožní vyrážka, slizniční léze nebo jakékoli jiné známky hypersenzitivity. V takových případech má
antikonvulzivní léčba pokračovat bez přerušení pomocí přípravku, který nepatří do třídy sukcinimidů.
Stejně jako u jiných antikonvulziv nemají být prováděny změny dávkování náhle, ale postupným
zvyšováním nebo snižováním dávky. To také platí pro přidání nebo vysazení jiného přípravku. Náhlé
ukončení antikonvulzivní léčby může vyvolat stav absence (petit mal).
Obecně může být zváženo snížení dávky a následné vysazení léčby tímto přípravkem nejdříve po 2 až
letech bez záchvatů. Ukončení léčby se provádí postupným snížením dávky v průběhu 4 až 8 týdnů.
Děti mohou "vyrůst" ze své dávky (tj. užívat konstantní dávku se zvyšující se tělesnou hmotností); avšak
v průběhu procesu by nemělo dojít ke zhoršení EEG.
Kontinuální léčba může vést k poruše výkonosti, např. děti a dospívající nemusí dobře prospívat ve
škole. Údaje o tomto účinku jsou pro ethosuximid rozporné a nenaznačují jasně, že by ethosuximid mohl
mít negativní vliv.
Sebevražedné myšlenky
Metaanalýza randomizovaných placebem kontrolovaných studií s 11 různými antiepileptiky ukázala
mírně zvýšené riziko sebevražedných představ a chování u pacientů léčených antiepileptiky v různých
indikacích. Události spojené se sebevraždou se vyskytly ve stejném poměru u všech zkoumaných
přípravků a obvykle se vyskytly mezi 2. a 24. týdnem léčby. Ethosuximid nebyl součástí této
metaanalýzy. Mechanismus těchto rizik není znám a dostupné údaje nevylučují možnost zvýšeného
rizika u Petinimidu.
Proto by u pacientů měly být sledovány příznaky sebevražedných představ či chování a zvážena vhodná
léčba. Pacienti (a osoby poskytující pacientům péči) mají být upozorněni na to, že v případě výskytu
symptomů sebevražedného myšlení či chování, mají vyhledat lékařskou pomoc.
Tento přípravek obsahuje parabeny (sodná sůl etylparabenu, sodná sůl propylparabenu), které
mohou způsobit alergické reakce (pravděpodobně zpožděné).
Tento přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tobolce, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Ethosuximid je rozsáhle metabolizován – hlavně prostřednictvím cytochromu P450 isoenzymu
CYP3A4.
Kombinovaná léčba s antiepileptiky


Léčba kombinací několika antiepileptik vyžaduje zvláštní pozornost. U smíšených typů záchvatů se
ethosuximid používá k léčbě petit mal složky záchvatů. Ethosuximid může být kombinován s dalšími
antikonvulzivy pro dosažení úspěšné léčby smíšených typů epilepsie. Protože však ethosuximid může
vzájemně reagovat se současně používanými antiepileptiky, měly by být plazmatické koncentrace těchto
látek pravidelně sledovány.
Bylo hlášeno, že ethosuximid zvyšuje hladiny fenytoinu.
Enzymy indukující antiepileptika – karbamazepin, barbituráty, fenytoin zvyšují plasmatickou clearance
ethosuximidu.
U většiny pacientů je pozorováno zvýšení nebo snížení sérových koncentrací ethosuximidu, pokud je k
léčbě přidán valproát.
Další interakce
Byl hlášen výskyt psychotických příznaků nebo známek předávkování ethosuximidem po současném
podávání isoniazidu.
Je třeba se vyhnout současnému podávání léčivých přípravků s centrálním tlumivým účinkem,
protože to může vést k zesílení sedativních účinků.
Během léčby ethosuximidem je třeba se vyhnout konzumaci alkoholu.
Ačkoli ethosuximid neovlivňuje aktivitu hepatálních enzymů, je třeba opatrnosti při používání
hormonální antikoncepce. Bylo hlášeno, že účinnost hormonální antikoncepce může být snížena, pokud
jsou současně užívána antiepileptika - včetně ethosuximidu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Ženy ve fertilním věku musí být před zahájením léčby informovány o nutnosti plánování a sledování
těhotenství. Pacientky musí být informovány, aby ihned kontaktovaly svého lékaře, pokud otěhotní
během léčby ethosuximidem.
Těhotenství
Ethosuximid přechází přes placentu. U dětí matek léčených ethosuximidem v monoterapii není známá
žádná specifická embryopatie. Byl hlášen vztah mezi použitím antikonvulziv u žen s epilepsií a
zvýšenou incidencí vrozených malformací u jejich dětí. Riziko výskytu vrozených malformací se
zvyšuje 2 až 3násobně u potomků matek užívajících v těhotenství antiepileptickou léčbu ve srovnání s
očekávanou incidencí v normální populaci, která je přibližně 3 %. Mezi nejčastější malformace patří
rozštěpy rtu, kardiovaskulární malformace a defekty neurální trubice. Kombinovaná farmakologická
léčba toto riziko zvyšuje, takže u těhotných pacientek je doporučena monoterapie.
Pacientky mají být informovány o zvýšeném riziku malformací a o dostupnosti antenatálního
screeningu.
Během těhotenství, zvláště během prvních tří měsíců, představuje jakékoli použití léků možné riziko.
Pokud však není použita nezbytná antikonvulzivní léčba, může to představovat ještě větší riziko pro
zdraví matky a plodu. Během těhotenství musí být pečlivě zvážen terapeutický přínos oproti možným
rizikům. Dávkování se udržuje na nejnižší možné hladině, zvláště mezi 20. a 40. dnem těhotenství. Může
být indikováno pravidelné monitorování koncentrací ethosuximidu v séru matky.


Léčba ethosuximidem nesmí být ukončena v průběhu těhotenství bez souhlasu lékaře, protože náhlé
ukončení léčby nebo nekontrolované snížení dávky může vést k epileptickým záchvatům u matky, což
může poškodit ji a/nebo její nenarozené dítě.
Při plánování a během těhotenství je doporučováno monitorování hladin kyseliny listové a v případě
potřeby suplementace kyselinou listovou.

Pro zabránění možnému deficitu vitaminu K1 u novorozenců, které vede ke krvácení, může být během
posledního měsíce těhotenství vhodná suplementace vitaminem K1, i když pravděpodobnost
neonatálního krvácení způsobeného deficitem vitaminu K je z pohledu minimální enzymatické indukční
aktivity ethosuximidu nízká.
Kojení
Ethosuximid se vylučuje do mateřského mléka. Koncentrace ethosuximidu v mateřském mléce jsou
přibližně 90 % koncentrací v plazmě matky. Konečné rozhodnutí, zda by mělo být kojení ukončeno
během léčby ethosuximidem, je na ošetřujícím lékaři.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Přípravek Petinimid má mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. I když je přípravek
Petinimid používán přesně podle doporučení, může být reaktivita ovlivněna v takové míře, že může být
narušena schopnost pacientů účastnit se aktivně dopravy nebo obsluhovat stroje.
Pacienti nemají řídit, obsluhovat stroje nebo provádět jiné potenciálně nebezpečné aktivity vůbec nebo
alespoň během úvodní fáze léčby. V každém případě bude rozhodnutí provedeno ošetřujícím lékařem,
který zváží individuální reakce a specifické použité dávkování.

4.8 Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu
V souvislosti s léčbou ethosuximidem byly hlášeny těžké kožní nežádoucí účinky (SCAR), včetně
Stevensova-Johnsonova syndromu (SJS) a lékové reakce s eozinofilií a systémovými příznaky
(DRESS) (viz bod 4.4).
Tabulkový přehled nežádoucích účinků
Nežádoucí účinky jsou shrnuty do tříd orgánových systémů. S ohledem na jejich incidenci jsou k
dispozici pouze nekompletní údaje, proto může být frekvence určena pouze v omezeném rozsahu. Pro
klasifikaci nežádoucích účinků jsou použity následující kategorie:
Velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až <1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 až < 1/1, 000), velmi vzácné (< 1/10 000) a není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Třídy orgánových
systémů Četnost Nežádoucí účinek
Poruchy krve a
lymfatického
systémuNení známo Agranulocytóza a aplastická anémie s nebo bez útlumu
kostní dřeně, pancytopenie, leukopenie2, trombocytopenie,
eozinofilie


Poruchy
imunitního
systému
Velmi vzácné Sklerodermie
Není známo Alergické reakce
Poruchy
metabolismu a
výživyMéně časté Snížená chuť k jídlu, abnormální snížení tělesné hmotnosti
Psychiatrické
poruchy
Velmi vzácné Deprese s možnými sebevražednými sklony, paranoidní
psychóza, zvýšené libido
Není známo Podrážděnost4, agitovanost4, úzkost4, neklid4, agresivita4,
porucha pozornostiPoruchy
nervového systému
Méně časté Ospalost, bolest hlavy, vertigo, psychomotorická
hyperaktivita, euforie, poruchy chůze/ataxie, porucha
spánku
Velmi vzácné DyskinezeNení známo Parkinsonismus, fotofobie
Poruchy oka Není známo Myopie
Gastrointestinální
poruchyMéně časté Dyspepsie7, nauzea7, zvracení7, škytavka7, křeče7, bolest
epigastria7 a břicha7, průjem7. Otok jazyka a patra.
Vrozené familiární
a genetické vady
Není známo Akutní porfyrie
Poruchy kůže a
podkožní tkáně
Velmi vzácné Hirsutismus
Není známo Stevensův-Johnsonův syndrom (SJC), léková reakce s
eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS), kopřivka a
další kožní reakce, včetně svědivé erytematózní vyrážky
Poruchy svalové a
kosterní soustavy a
pojivové tkáně
Není známo Systémový lupus erytematosus
Poruchy ledvin a
močových cest
Není známo AlbuminuriePoruchy
reprodukčního
systému a prsu
Není známo Vaginální krvácení
Vyšetření9 Není známo Zvýšení AST a zvýšený urobilinogen v moči


Tyto abnormality krve mohou souviset s následujícími časnými příznaky: zvýšení tělesné teploty,
příznaky podobné chřipce, změny kůže a sliznice.
Leukopenie může být přechodná, ačkoli byly také hlášeny jednotlivé fatální případy po
poškození kostní dřeně i přes ukončení léčby (viz bod 4.4)
Při vysokých denních dávkách
Zvláště u pacientů s anamnézou psychiatrických změn (viz bod 4.4)
Během prvních 12 hodin léčby a obvykle reverzibilní po ukončení podávání ethosuximidu nebo
po podání difenhydraminu
Tyto nežádoucí účinky jsou obvykle přechodné, vzácně závažné a zřídka vyžadují ukončení
léčby
Při vysokých denních dávkách nebo u pacientů s citlivým žaludkem
Byly hlášeny změny hodnot funkce ledvin, ale o renální toxicitě ethosuximidu žádné zprávy
nejsou
Byly hlášeny změny jaterních hodnot, ale zprávy o jaterní toxicitě ethosuximidu žádné hlášeny
nebyly

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Kdykoli při hodnocení případů intoxikace je třeba zvážit možnost užití více léků (např. sebevražedný
pokus).
Příznaky předávkování jsou zesíleny současným užitím alkoholu nebo jiných látek s centrálním
depresivním účinkem.
Příznaky předávkování
V případě předávkování se výrazněji projevuje únava, letargie, stavy deprese nebo agitovanosti a někdy
také podrážděnost. Kromě toho se může objevit nauzea, zvracení a útlum CNS, včetně kómatu a útlumu
dýchání.


Vztah mezi toxicitou ethosuximidu a plazmatickými koncentracemi ethosuximidu nebyl stanoven.
Terapeutické rozmezí je 40 až 100 mikrogramů/ml, ačkoli byly hlášeny koncentrace až mikrogramů/ml bez jakýchkoli známek toxicity. Obecně se očekávají příznaky a známky předávkování
pouze při překročení plazmatických koncentrací 150 mikrogramů/ml.
V případech intoxikace musí být zvážen dlouhý biologický poločas ethosuximidu (až 60 hodin u
dospělých, přibližně 30 hodin u dětí).

Léčba předávkování
Není známo specifické antidotum. Indukované zvracení (kromě případů, kdy hrozí riziko ztráty vědomí,
kómatu nebo rozvoje křečí) nebo výplach žaludku, podání aktivního uhlí, náhrada tekutin infuzí a
symptomatická léčba. Je nutné monitorování oběhových a respiračních funkcí na jednotce intenzivní
péče.
Protože ethosuximid se neváže na plazmatické bílkoviny, může být užitečná hemodialýza nebo
peritoneální dialýza. Forsírovaná diuréza a výměnná transfúze nejsou účinné.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antiepileptika, sukcinimidy
ATC kód: N03AD01
Mechanismus účinku
Antikonvulzivní účinek ethosuximidu je pravděpodobně důsledkem kombinace přímých a nepřímých
účinků (aktivita Ca++, Na+ a K+ kanálu v talamických a kortikálních regionech, ovlivnění hladin GABA
a glutamátu), což ovlivňuje různé oblasti mozku.
Na EEG ethosuximid potlačuje paroxyzmální aktivitu 3Hz hrotů vln, která obvykle souvisí se ztrátou
vědomí a typickými záchvaty typu petit mal.
Terapeutické plazmatické hladiny jsou v rozmezí 40 až 100 mikrogramů/ml; jednotlivé případy
koncentrací až 150 mikrogramů/ml jsou nutné pro dosažení odpovídajícího terapeutického účinku.
Plazmatické hladiny přesahující 150 mikrogramů/ml mohou vést k toxickým účinkům.
Ethosuximid zřejmě působí selektivně tím, že ovlivňuje motorické kortikální regiony, čímž zvyšuje
reakční práh CNS na konvulzivní podněty. Snižuje náchylnost k záchvatům a frekvenci záchvatů.

Pediatrická populace

Ve dvojitě zaslepené, randomizované studii trvající 20 týdnů u 453 dětí ve věku 2,5 až 13 let s nově
diagnostikovanou dětskou epilepsií typu absencí byla hodnocena účinnost, tolerance a
neuropsychologické účinky ethosuximidu, kyseliny valproové a lamotriginu v monoterapii. Pacienti
léčení buď ethosuximidem nebo kyselinou valproovou měli vyšší četnost doby bez záchvatů (53 % a %, v uvedeném pořadí) než pacienti na lamotriginu (29 %; poměr šancí u ethosuximidu vs lamotrigin,


2,66; 95% interval spolehlivosti [IS], 1,65 až 4,28; poměr šancí u kyseliny valproové vs. lamotrigin,
3,34; 95% IS, 2,06 až 5,42; p < 0,001 pro obě srovnání). Jak v předem specifikované, tak v post hoc
analýze vedl ethosuximid k menším účinkům na pozornost v porovnání s kyselinou valproovou (v 16. a
20. týdnu, procento subjektů se skóre indexu spolehlivosti 0,60 nebo vyšším v Connerově testu
kontinuální výkonnosti bylo vyšší ve skupině kyseliny valproové než ve skupině etosukcimidu (49 %
vs. 33 %; poměr šancí, 1,95; 95% IS, 1,12 až 3,41; p = 0,03) a ve skupině lamotriginu (49 % vs. 24 %;
poměr šancí, 3,04; 95% IS, 1,69 až 5,49; p < 0,001).

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Ethosuximid se rychle a úplně vstřebává. Jeho biologická dostupnost je 95 až 100 %.
Maximální plazmatické koncentrace jsou dosaženy přibližně 1 až 4 hodiny po užití 1g ethosuximidu (až 24 mikrogramů/ml). U dětí (7 až 8,5 roku nebo 12,9 až 24,4 kg tělesné hmotnosti) byly dosaženy
maximální plazmatické koncentrace 28,0 až 50,9 mikrogramů/ml 3 až 7 hodin po jednorázovém podání
500 mg ethosuximidu.
Během dlouhodobého podávání dávky 20 mg na kg tělesné hmotnosti u dětí byly dosaženy plazmatické
koncentrace přibližně 50 mikrogramů/ml. U dospělých jsou podobné koncentrace dosaženy při dávce
15 mg na kg tělesné hmotnosti.
Distribuce
Distribuční objem ethosuximidu je 0,7 l/kg nezávisle na věku. Vazba na plazmatické proteiny je nižší
než 10 %; koncentrace v mozkomíšním moku a slinách odpovídají koncentracím v séru.
Ethosuximid přechází přes placentární bariéru a vylučuje se také do mateřského mléka. Fetální
koncentrace ethosuximidu a koncentrace u novorozence jsou podobné jako u matky. Koncentrace
ethosuximidu v mateřském mléce jsou přibližně 90 % koncentrací v plazmě matky.
Biotransformace
Ethosuximid je rozsáhle metabolizován – hlavně prostřednictvím cytochromu P450 isoenzymu CYP3A
a v malém rozsahu prostřednictvím CYP2E a CYP2C/B – oxidací v játrech. Tvoří se několik
(pravděpodobně farmakologicky neúčinných) metabolitů, které jsou vylučovány ledvinami částečně ve
formě glukuronidových konjugátů. Hlavní metabolity jsou dva diastereomery 2-(hydroxyetyl)-metylsukcinimid a 2-etyl-2-metyl-3-hydroxysukcinimid.
Eliminace
Plazmatický biologický poločas ethosuximidu je 40 až 60 hodin u dospělých a přibližně 30 hodin u dětí.
Eliminace probíhá v ledvinách a přibližně 20 % podané dávky se vyloučí v nezměněné podobě a
metabolity jsou vyloučeny buď ve formě glukuronidů nebo v nevázané formě.
Linearita, ustálený stav,

pediatrická populace

Ethosuximid má lineární kinetiku.
Koncentrace v ustáleném stavu jsou dosaženy 8 až 10 dnů po zahájení léčby. Při stejných perorálních
dávkách byla pozorována široká interindividuální variabilita plazmatických koncentrací. Zvýšení


plazmatických koncentrací vykazuje linearitu dávky; při denní perorální dávce 1 mg na kg tělesné
hmotnosti může být očekáváno zvýšení plazmatické koncentrace o 2 až 3 mikrogramy/ml (1 až mikrogramy/ml u dětí). Mladší děti proto vyžadují větší dávky než starší děti.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Účinky v neklinických studiích způsobujících akutní a chronickou toxicitu byly pozorovány pouze při
expozicích, které byly považovány za dostatečně vyšší než maximální expozice u člověka, což ukazuje
na malý význam pro klinické použití.
Nejsou publikována žádná data o mutagenitě nebo kancerogenitě ethosuximidu. Mutagenita
ethosuximidu byla hodnocena in vitro (Amesův test, test chromozomové aberace) s metabolickou
aktivací a bez ní. Žádný z použitých systémů neprokázal mutagenní potenciál. Nejsou k dispozici žádné
údaje o tumorigenním potenciálu z dlouhodobých studií u zvířat.
Studie teratogenity u potkanů a myší prokázaly vyšší incidenci malformací a změn chování u juvenilních
potkanů.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek
Sodná sůl ethylparabenu (E 214)
Sodná sůl propylparabenu (E 217)
Makrogol 400
Želatina
Glycerol 85%
Ethylvanilin
Oxid titaničitý (E 171)
Žlutý oxid železitý (E 172)
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
let
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25 °C.
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.
6.5 Druh obalu a obsah balení
PVC/PVDC/Al blistr obsahující 50 nebo 100 měkkých tobolek,


Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Žádné zvláštní požadavky.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

G.L. Pharma GmbH, Schlossplatz 1, 8502, Lannach, Rakousko
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)
21/634/70-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 9. 2. Datum posledního prodloužení registrace: 25. 11. 2009
10. DATUM REVIZE TEXTU
7. 10.