BUPRENORPHINE ALKALOID - souhrn údajů a příbalový leták

sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Buprenorphine Alkaloid 2 mg sublingvální tablety
Buprenorphine Alkaloid 8 mg sublingvální tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna sublingvální tableta obsahuje buprenorphinum 2 mg (ve formě buprenorphini hydrochloridum)
Pomocná látka: každá sublingvální tableta obsahuje 33,08 mg monohydrát laktózy

Jedna sublingvální tableta obsahuje buprenorphinum 8 mg (ve formě buprenorphini hydrochloridum)
Pomocná látka: každá sublingvální tableta obsahuje 30,90 mg monohydrát laktózy

Pomocné látky se známým účinkem:
Tento léčivý přípravek obsahuje laktózu

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Subglinvální tableta

mg: bílá kulatá bikonvexní nepotahovaná tableta s vyraženým číslem „2“ na jedné straně a vyraženým
znakem “→” na straně druhé.

mg: bílá kulatá bikonvexní nepotahovaná tableta s vyraženým číslem „8“ na jedné straně a vyraženým
znakem “→” na straně druhé.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1. Terapeutické indikace

Substituční léčba závislosti na opioidech v rámci specializované medicínské, sociální a psychologické
péče.

4.2. Dávkování a způsob podání

Dávkování

Léčba je určena pro užití u dospělých a mladistvých ve věku od 15 let, souhlasících s léčbou své
závislosti.

Při zahájení léčby buprenorfinem si musí být lékař vědom částečného agonistického profilu molekuly na
 opioidní receptory, který může uspíšit abstinenční symptomy u nemocných závislých na opioidech.
Před zahájením léčby je třeba vzít v úvahu typ závislosti na opioidech (např. krátkodobá nebo
dlouhodobá), interval od posledního užití opioidů a stupeň závislosti na opioidech. Léčba buprenorfinem
musí být zahájena při jasných objektivních abstinenčních příznacích, aby nedošlo k jejich uspíšení.

• U pacientů závislých na drogách opioidního typu, kteří neprodělali abstinenční syndrom: při
zahájení léčby by měla být podána dávka buprenorfinu alespoň 6 hodin po požití poslední dávky
opioidu nebo při prvních známkách abstinenčního syndromu.
• U pacientů užívajících methadon: před zahájením léčby buprenorfinem by měla být dávka
methadonu snížena na maximálně 30 mg/den; nicméně buprenorfin může u pacientů užívajících
methadon uspíšit abstinenční syndrom.

Zahájení léčby:
Zahajovací dávka se pohybuje v rozmezí 0,8 - 4 mg a podává se jako jediná denní dávka.

Úprava dávkování a udržovací dávka:
Dávka buprenorfinu se musí progresivně zvyšovat v závislosti na klinickém účinku u každého pacienta a
neměla by překročit 24 mg podaných v jediné denní dávce. Dávka se titruje podle opakovaného
hodnocení klinického a psychologického stavu pacienta.

V první fázi léčby je doporučena denní přidělování buprenorfinu pacientovi. Později, jakmile je pacient
stabilizován, je možné mu předat tablety přípravku na několik dnů léčby (maximálně na 7 dnů, podle
lokálních požadavků).

Redukce dávky a ukončení léčby:
Poté, co se podaří dosáhnout uspokojivě dlouhého období stabilizace, může být dávka buprenorfinu
postupně snížena na nižší udržovací dávku a v některých případech, pokud je to vhodné, může být léčba
přerušena.
Skutečnost, že tablety přípravku jsou k dispozici v silách 2 mg a 8 mg, umožňuje titraci směrem k nižším
dávkám. Po ukončení léčby buprenorfinem je třeba pacienty sledovat vzhledem k potenciálnímu riziku
relapsu.

Zvláštní populace

Pacienti s poruchou funkce jater:
Vliv jaterního poškození na farmakokinetiku buprenorfinu není znám. Jelikož je buprenorfin rozsáhle
metabolizován, očekávají se u pacientů se středně závažným až závažným jaterním poškozením vyšší
plazmatické hladiny.

Pacienti s poruchou funkce ledvin:
U pacientů s ledvinnou nedostatečností není přizpůsobení dávkování nutné. Opatrnost je doporučena
u pacientů se závažným ledvinným poškozením (CLcr  30 ml/min) (viz bod 5.2.).

Způsob podání

Lék se aplikuje pod jazyk. Lékař musí pacienta důkladně poučit, že podání pod jazyk je jediným účinným
a dobře snášeným způsobem podání léku. Tableta musí být držena pod jazykem, dokud se nerozpustí, což
obvykle trvá 5 až 10 minut.

Před zahájením léčby je doporučeno provedení základních jaterních funkčních testů a test na virovou
hepatitidu. U pacientů s pozitivním výsledkem testu na virovou hepatitidu, současně užívajících další léky
(viz bod 4.5.) a/nebo s již existující jaterní dysfunkcí existuje zvýšené riziko urychleného poškození jater
(viz bod 4.4.).

4.3. Kontraindikace

- Hypersezitivita na léčivou látku buprenorfin nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou
v bodě 6.1.
- Děti a dospívající do 15 let.
- Závažná respirační insuficience.
- Závažná jaterní insuficience.
- Akutní alkoholismus nebo delirium tremens
- Kojení

4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Vzhledem k nedostatku údajů u dospívajících (15 – 18 let) smí být buprenorfin u této věkové skupiny
použit pouze se zvýšenou opatrností.

Varování
Buprenorfin je doporučen pouze pro léčbu závislosti na drogách opioidního typu. Doporučuje se též, aby
léčbu předepsal lékař, který zajistí úplnou kontrolu léčby pacienta závislého na drogách.

Riziko plynoucí ze současného užívání se sedativy, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky
Současné užívání přípravku Buprenorphine Alkaloid a sedativ, jako jsou benzodiazepiny nebo jim
podobné látky, může vést k sedaci, respirační depresi, kómatu a smrti. Vzhledem k těmto rizikům je
současné předepisování těchto sedativ vyhrazeno pro pacienty, u nichž nejsou alternativní možnosti
léčby. V případě rozhodnutí předepsat přípravek Buprenorphine Alkaloid současně se sedativy, je nutné
předepsat nejnižší účinnou dávku na nejkratší možnou dobu léčby.

Pacienty je nutné pečlivě sledovat kvůli možným známkám a příznakům respirační deprese a sedace. V
této souvislosti se důrazně doporučuje informovat pacienty a jejich pečovatele, aby o těchto symptomech
věděli (viz bod 4.5).

Serotoninový syndrom
Souběžné podávání přípravku Buprenorphine Alkaloid a dalších serotonergních látek, např. inhibitorů
MAO, selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), inhibitorů zpětného vychytávání
serotoninu a norepinefrinu (SNRI) nebo tricyklických antidepresiv, může vést k serotoninovému
syndromu, což je potenciálně život ohrožující onemocnění (viz bod 4.5).
Pokud je souběžná léčba dalšími serotonergními látkami klinicky opodstatněná, doporučuje se pacienta
pečlivě sledovat, a to zejména při zahájení léčby a zvýšení dávky.
Symptomy serotoninového syndromu mohou zahrnovat změny duševního stavu, autonomní nestabilitu,
neuromuskulární abnormality a/nebo gastrointestinální symptomy.
V případě podezření na serotoninový syndrom je třeba v závislosti na závažnosti symptomů zvážit snížení
dávky nebo přerušení léčby.

Lékař musí brát v úvahu riziko zneužití a nesprávného použití (např. zvláště intravenózní cestou), zvláště
na začátku léčby.
- Zneužití: Jsou známy případy zneužití sublingválních tablet buprenorfinu na nelegálním trhu, buď
pacienty samými nebo osobami získávajícími přípravek od pacientů nebo lékárníků. Toto zneužití může
způsobit novou závislost na sublingválně užívaném buprenorfinu jako primární droze, s rizikem
předávkování, rozšíření virové infekce do krevního oběhu, respirační deprese a poškození jater.
- Urychlení abstinenčních příznaků: Při zahájení léčby buprenorfinem si musí být lékař vědom částečného
agonistického profilu molekuly na  opioidní receptory, který může uspíšit abstinenční symptomy u
nemocných závislých na opioidech, zvláště pokud je přípravek podán méně než po 6 hodinách od
posledního užití heroinu nebo dalších krátkodobě působících opioidů, nebo pokud je podán méně než po
24 hodinách po užití poslední dávky methadonu. Naopak, abstinenční příznaky mohou být také spjaty se
suboptimálním dávkováním.
Riziko závažných nežádoucích účinků jako je předávkování nebo selhání léčby je vyšší, pokud pacient
užívající sublingvální tablety buprenorfinu pokračuje ve zneužívání opioidů, alkoholu nebo jiných
sedativních- hypnotických léků, zvláště benzodiazepinů.
- Závislost: Buprenorfin je častečným agonistou  opioidních receptorů a jeho chronické užívání
způsobuje závislost opioidního typu. Přerušení léčby může způsobit abstinenční syndrom, který může být
opožděný.
- Respirační deprese: Bylo hlášeno několik případů úmrtí v důsledku respirační deprese, zejména při
podání v kombinaci s benzodiazepiny (viz bod 4.5) nebo pokud nebyl buprenorfin užíván tak, jak je
předepsáno.
- Poruchy dýchání spojené se spánkem: Opioidy mohou způsobovat poruchy dýchání spojené se spánkem
včetně centrální spánkové apnoe (CSA) a hypoxemie spojené se spánkem. Používání opioidů zvyšuje
riziko CSA v závislosti na dávce. Je třeba zvážit snížení celkové dávky opioidů u pacientů, u nichž se
projevuje CSA.
- Hepatitida, poruchy jaterní funkce: Byly hlášeny případy akutního poškození jater u pacientů závislých
na opioidech, a to v klinických studiích i postmarketingových hlášeních nežádoucích účinků. Spektrum
jaterních poškození zahrnovalo škálu od přechodného asymptomatického zvýšení jaterních transamináz
až k případům jaterního selhání. V mnoha případech byly u pacientů přítomné již před zahájením léčby
jaterní enzymové abnormality, infekce hepatitidy B nebo C, pacienti současně užívali potenciálně
hepatotoxické léky (acetylosalicylová kyselina, amiodaron, inhibitory preteázy, isoniazid) a příčinný nebo
přídatný vliv měly i dále injekčně podávané substance. Tyto faktory musejí být brány v úvahu před
předepsáním sublingválních tablet buprenorfinu, i během léčby.
Pokud existuje podezření na jaterní poškození a příčina je neznámá, je nutné další vyšetření. Pokud je
podezření, že buprenorfin způsobil jaterní nekrózu nebo žloutenku, léčba musí být přerušena tak rychle,
jak pacientův stav dovolí. U všech pacientů je nutné provádět v pravidelných intervalech jaterní funkční
testy.
- U všech pacientů užívajících současně inhibitory CYP3A4 musí být titrování dávek prováděno s velikou
opatrností, jelikož inhibitory CYP3A4 mohou zvýšit plazmatickou hladinu buprenorfinu (viz bod 4.5.).
Pacienti užívající inhibitory CYP3A4 mohou být léčeni nižšími dávkami buprenorfinu.
- Podávání buprenorfinu může vyvolat ospalost, kterou mohou dále zhoršit ostatní centrálně účinkující
látky, jako jsou alkohol, trankvilizéry, sedativa a hypnotika (viz bod 4.5).
- Buprenorfin může způsobit ortostatickou hypotenzi.
- Sportovci by měli být upozorněni na to, že tento léčivý přípravek může vyvolat pozitivní reakci na
„antidopingové testy.“

Pediatrická populace

O užití buprenorfinu u dětí do 15 let nejsou žádné údaje, proto se buprenorfin nesmí dětem do 15 let
podávat.

Opatření pro použití
Tento přípravek je nutno užívat se zvýšenou opatrností u pacientů s:
- astmatem nebo respirační insuficiencí (při podávání buprenorfinu byly hlášeny případy respirační
deprese),
- renální insuficiencí (20 % podané dávky se vylučuje prostřednictvím ledvin; při jejich nedostatečnosti
může být proto renální vylučování zpomaleno),
- jaterní insuficiencí (při ní může být změněn metabolismus buprenorfinu v játrech).
- Tak jako u jiných opioidů, je třeba opatrnosti u pacientů užívajících buprenorfin, kteří mají poranění
hlavy, zvýšený kraniální tlak, hypotenzi, hypertrofii prostaty nebo uretrální stenózou.

Pomocné látky:
Tento léčivý přípravek obsahuje laktózu (viz bod 6.1). Pacienti s dědičnými problémy s intolerancí
galaktozy, vrozeným úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukozy a galaktozy by neměli tento
přípravek užívat.
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol sodíku (23 mg) v 1 tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.

4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Buprenorfin nesmí být užíván spolu s alkoholickými nápoji a léky obsahujícími alkohol, jelikož alkohol
zvyšuje sedativní účinek buprenorfinu (viz bod 4.7.).

Buprenorfin musí být podáván s opatrností spolu s:
- sedativy, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky: Současné užívání opioidů spolu se sedativy
jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky zvyšuje riziko sedace, respirační deprese, kómatu a
smrti v důsledku aditivního tlumivého účinku na CNS. Je nutné omezit dávku a délku trvání jejich
současného užívání (viz bod 4.4).
- ostatními léky s tlumícími účinky na centrální nervový systém: Ostatní opioidní deriváty (např.
methadon, analgetika a antitusika); některá antidepresiva, sedativní antagonisté H1-receptorů, barbituráty,
anxiolytika jiná než benzodiazepiny, neuroleptika, klonidin a příbuzné látky. Tyto kombinace zvyšují
útlum centrálního nervového systému. Snížená úroveň vědomí může být při řízení a ovládání strojů
nebezpečná.
- inhibitory monoaminooxidázy (IMAO): Na základě zkušeností s morfinem lze soudit na možnost
potencování účinků opioidů.
- serotonergními léčivými látkami, např. inhibitory MAO, selektivními inhibitory zpětného vychytávání
serotoninu (SSRI), inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a norepinefrinu (SNRI) nebo
tricyklickými antidepresivy, neboť dochází ke zvýšení rizika serotoninového syndromu, což je
potenciálně život ohrožující onemocnění (viz bod 4.4).
- Dosud nebyly zjištěny žádné významnější interakce buprenorfinu s kokainem, což je látka nejčastěji
užívaná osobami závislými na několika drogách současně v kombinaci s opioidy.

Bylo hlášeno podezření na interakci buprenorfinu s fenprokumonem projevující se jako purpura.

Studie interakce buprenorfinu s ketokonazolem (účinným inhibitorem CYP3A4) prokázaly zvýšení Cmax
a AUC buprenorfinu (přibližně o 70 %, respektive 50 %) a v menší míře norbuprenorfinu. Pacienti
užívající buprenorfin by měli být pečlivě monitorováni a dávka buprenorfinu by měla být při zahájení
léčby ketokonazolem snížena na polovinu.

Ačkoli nejsou dostupná data z klinických studií, užívání inhibitorů CYP3A4 (např. gestoden,
troleandomycin, inhibitory HIV proteázy- ritonavir, indinavir a saquinavir) může také zvýšit
expoziční hladiny buprenorfinu a norbuprenorfinu a při zahájení léčbou musí být také uváženo podobné
snížení dávkování.

Interakce buprenorfinu s induktory CYP3A4 nebyla studována, proto je doporučeno pečlivé monitorování
pacientů, kteří užívají současně buprenorfin a induktory (např. fenobarbital, karbamazepin, fenytoin,
rifampicin). Užívání těchto induktorů může urychlit metabolizmus buprenorfinu. Pokud si pacient stěžuje
na snížení účinku přípravku nebo pokud se navrátí touha po zneužití drogy, bude muset být dávka
zvýšena. Zvýšení dávky je nezbytné i při návratu touhy po zneužití drogy.

4.6. Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
U lidí nejsou dosud k dispozici dostatečné údaje k vyhodnocení potenciálního malformačního nebo
fetotoxického účinku buprenorfinu užívaného v těhotenství.

Vysoké dávky buprenorfinu na konci těhotenství, i krátkodobě užívané, mohou u novorozenců vyvolat
respirační depresi. Chronické užívání buprenorfinu matkou během posledních tří měsíců těhotenství může
způsobit abstinenční syndrom u novorozence.
Buprenorfin nesmí být v těhotenství užíván, s výjimkou situace, kdy klinický stav matky vyžaduje léčbu
buprenorfinem a potenciální přínos léčby převáží potenciální riziko pro plod.

Kojení
U potkanů buprenorfin inhibuje laktaci a produkci mléka. Navíc buprenorfin přechází do mateřského
mléka a proto je kojení kontraindikací pro užívání buprenorfinu.

4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Buprenorfin může způsobit ospalost, zvláště když se užívá spolu s alkoholem nebo s látkami tlumícími
centrální nervový systém. Proto se doporučuje opatrnost při řízení a obsluze strojů (viz bod 4.5).

4.8. Nežádoucí účinky

Nástup nežádoucích účinků je závislý na výši prahu tolerance konkrétního pacienta; tento práh je u osob
závislých na drogách vyšší než u běžné populace.

Je užita následují konvence hodnocení výskytu nežádoucích účinků:

Velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥1/1 000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10 000,
< 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Poruchy imunitního systému Velmi vzácné Anafylaktický šok, angioneurotický edém
(Quinckeho), bronchospasmus
Psychiatrické poruchy Časté Úzkost, nervozita
Méně časté Halucinace
Poruchy nervového systému Velmi časté Insomnie
Časté Závrať, ospalost, bolest hlavy
Poruchy oka Časté Porucha slzení
Srdeční poruchy Časté Změny EKG (QT prodloužení)
Cévní poruchy Časté Synkopa, ortostatická hypotenze
Respirační, hrudní a
mediastinální poruchy
Časté: Výtok z nosu
Méně časté Respirační deprese
Gastrointestinální poruchy Časté Zácpa, průjem, nevolnost, zvracení, bolest
břicha
Poruchy jater a žlučových
cest
Méně časté Nekróza jater, hepatitida
Poruchy kůže a podkožní
tkáně
Časté Pocení
Celkové poruchy a reakce v
místě aplikace
Velmi časté Astenie, abstinenční příznaky
Časté Bolest zad, zimnice

V případě intravenózního zneužití, byly hlášeny lokální, někdy septické, reakce a potenciálně závažná
akutní hepatitida (viz bod 4.4.).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích
účinků:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9. Předávkování

Příznaky:
V případě náhodného předávkování je nezbytné zahájit podpůrná opatření včetně pečlivého monitorování
respirační a srdeční funkce pacienta. Hlavním symptomem vyžadujícím zákrok je respirační deprese,
která může vést k respirační zástavě a smrti. Jestliže pacient zvrací, je nutné se preventivně postarat, aby
neaspiroval zvratky.

Léčba:
Je třeba provádět symptomatickou terapii respirační deprese s následnou standardní intenzivní péčí. Musí
být zajištěna průchodnost dýchacích cest pacienta a asistované nebo kontrolované dýchání. Pacient by
měl být přemístěn tam, kde je k dispozici kompletní vybavení pro resuscitaci. Doporučuje se použít
antagonistu opioidů (např. naloxon), i když může mít, ve srovnání s plnými opoidními atomisty,
částečný vliv na navrácení respiračních symptomů buprenorfinu.

Při léčbě předávkování je nutno vzít v úvahu dlouhé trvání účinku přípravku.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1. Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Jiná léčiva nervového systému: Léčiva k terapii závislosti na opioidech
ATC kód: N07BC01

Mechanismus účinku
Buprenorfin je opioidní částečný agonista/antagonista, který se váže na  a  receptory mozku. Jeho
aktivita v opioidní odvykací léčbě je dána pomalým reverzibilním uvolňováním jeho vazby na 
receptory, která u závislého pacienta po relativně dlouhou dobu minimalizuje potřebu další dávky drogy.

Klinická účinnost a bezpečnost
V klinických farmakologických studiích u pacientů závislých na opioidech buprenorfin prokázal
svůj maximální účinek na několik parametrů, včetně pozitivní nálady, pozitivního působení a respirační
deprese.

5.2. Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Při perorálním podání prochází buprenorfin významnou přeměnou při prvním průchodu játry, spolu s N-
dealkylací a glukurokonjugací v tenkém střevu. Perorální podávání tohoto léku není proto vhodné.

Maximálních plazmatických koncentrací se dosahuje během 90 minut po podání pod jazyk a vztah mezi
maximální dávkou a koncentrací je lineární, v rozmezí 2 mg – 16 mg.

Distribuce
Po absorpci prochází buprenorfin rychlou distribuční fází. Jeho poločas eliminace činí 2 - 5 hodin.

Biotransformace a eliminace
Buprenorfin je oxidativně metabolizován v procesu 14-N-dealkylace na N-dealkylbuprenorfin (také
označovaný norbuprenorfin) pomocí cytochrómu P450 CYP3A4 a konjugace originální molekuly a
dealkylovaného metabolitu s kyselinou glukuronovou. N-dealkybuprenorfin je  agonista s jen slabou
vlastní aktivitou.

Eliminace buprenorfinu má bi- nebo tri-exponenciální charakter, s dlouhým terminálním eliminačním
poločasem v trvání 20 - 25 hodin, a to zčásti v důsledku jeho reabsorpce po intestinální hydrolýze
konjugovaného derivátu, a zčásti v důsledku vysoce lipofilního charakteru jeho molekuly.

Buprenorfin se vylučuje převážně ve stolici prostřednictvím žlučové exkrece metabolitů konjugovaných s
kyselinou glukuronovou (80 %); zbytek se vylučuje močí.

5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Akutní toxicita buprenorfinu byla stanovena u myší a potkanů po perorálním a parenterálním podání.
Střední letální dávka (LD50) u myší byly 26, 94 a 261 mg/kg při intravenózním, intraperitoneálním a
perorálním podáním. Hodnoty LD50 u potkanů byly 35, 243 a 600 mg/kg při intravenózním,
intraperitoneálním a perorálním podáním.

Při chronickém podkožním podávání bíglům po dobu 1 měsíce, perorálním 1-měsíčním podáváním
opicím rhesus a potkanům a při intramuskulárním podávání paviánům po dobu 6 měsíců prokázal
buprenorfin významný úbytek tkáně a biochemickou toxicitu.

Studie teratogenních účinků u potkanů a králíků umožňují udělat závěr, že buprenorfin není
embryotoxický ani teratogenní a nemá významný účinek na dobu odstavení. U potkanů nebyl
zaznamenán žádný vliv na plodnost a obecně na reprodukční funkce, nicméně vysoké intramuskulární
dávky (5 mg/kg/den) matce způsobily potíže při porodu a vysokou neonatální úmrtnost.
Studie u potkanů a králíků prokázaly fetotoxicitu včetně postimplantační ztráty. Navíc, perorální
podávání vysokých dávek potkanům během gestace a laktace způsobilo lehké opoždění vývoje některých
neurologických funkcí u potomků (vzpřimovací reflex a reakce na vylekání).

U psů se po 52 týdenním podávání perorálních dávek 75 mg/kg/den vyskytly lehké až středně závažné
hyperplazie žlučovodu spolu s peribiliární cirhózou.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1. Seznam pomocných látek

Monohydrát laktózy
Mannitol
Kukuřičný škrob
Kyselina citrónová
Dihydrát citronanu sodného
Povidon KStearylfumarát sodný

6.2. Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3. Doba použitelnosti

roky

6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní teplotní podmínky uchovávání. Uchovávejte v
původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem a vzdušnou vlhkostí.

6.5. Druh obalu a velikost balení

PVC/AL blistry

Velikost balení: 7, 28, 70 sublingválních tablet

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6. Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

ALKALOID-INT d.o.o.
Šlandrova ulica 4
1231 Ljubljana - Črnuče
Slovinsko


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

mg: 19/735/09-C
mg: 19/736/09-C




9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 29. 10. Datum posledního prodloužení registrace: 23. 3.
10. DATUM REVIZE TEXTU

5. 7.