BLOXAZOC - souhrn údajů a příbalový leták

Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Bloxazoc 25 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Bloxazoc 50 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Bloxazoc 100 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Bloxazoc 200 mg tablety s prodlouženým uvolňováním

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje metoprololi succinas 23,75 mg, což odpovídá
metoprololi tartras 25 mg.
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje metoprololi succinas 47,5 mg, což odpovídá
metoprololi tartras 50 mg.
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje metoprololi succinas 95 mg, což odpovídá
metoprololi tartras 100 mg.
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje metoprololi succinas 190 mg, což odpovídá
metoprololi tartras 200 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta s prodlouženým uvolňováním

25 mg: bílé až téměř bílé, oválné, bikonvexní, potahované tablety s půlicí rýhou na jedné straně tablety
(s rozměry 8,5 mm x 4,5 mm). Na jedné straně od půlicí rýhy je vyražena značka „C“, na druhé straně
od půlicí rýhy je vyražena značka „1“.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

50 mg: bílé až téměř bílé, oválné, mírně bikonvexní, potahované tablety s půlicí rýhou na jedné straně
tablety (s rozměry 10,5 mm x 5,5 mm). Na jedné straně od půlicí rýhy je vyražena značka „C“, na
druhé straně od půlicí rýhy je vyražena značka „2“.
Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, nikoliv její rozdělení na stejné
dávky.

100 mg: bílé až téměř bílé, oválné, bikonvexní, potahované tablety s půlicí rýhou na jedné straně
tablety (s rozměry 13 mm x 8 mm). Na jedné straně od půlicí rýhy je vyražena značka „C“, na druhé
straně od půlicí rýhy je vyražena značka „3“.
Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, nikoliv její rozdělení na stejné
dávky.

200 mg: bílé až téměř bílé, bikonvexní, potahované tablety ve tvaru tobolky s půlicí rýhou na obou
stranách tablety (s rozměry 19 mm x 8 mm). Na jedné straně tablety je na jedné straně od půlicí rýhy
vyražena značka „C“, na druhé straně od půlicí rýhy je vyražena značka „4“.
Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, nikoliv její rozdělení na stejné
dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Dospělí
- Hypertenze.
- Angina pectoris.
- Srdeční arytmie zahrnující zejména supraventrikulární tachykardii, snížení frekvence komor při
fibrilaci síní a při komorových extrasystolách.
- Funkční srdeční poruchy s palpitacemi.
- Prevence srdeční smrti a opětovného infarktu po akutní fázi infarktu myokardu.
- Profylaxe migrény.
- Stabilizované chronické symptomatické srdeční selhání se sníženou systolickou funkcí levé
komory.

Děti a dospívající ve věku 6–18 let
- Léčba hypertenze.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Přípravek Bloxazoc se užívá jednou denně, nejlépe ráno.
Tabletu přípravku Bloxazoc 25 mg lze rozdělit na stejné dávky. Tableta přípravku Bloxazoc 50 mg,
100 mg, 200 mg může být rozpůlena pro snazší polykání, nikoliv však pro rozdělení na stejné dávky.
Tablety přípravku Bloxazoc (nebo rozdělené poloviny) se nemají žvýkat nebo drtit. Mají se spolknout
a zapít nejméně polovinou sklenice vody.
Souběžný příjem potravy nemá vliv na biologickou dostupnost.

Dávkování je třeba upravit individuálně, aby se zabránilo bradykardii. Jako vodítko slouží následující
doporučení:

Hypertenze:
Jednou denně 47,5 mg až 95 mg metoprolol-sukcinátu (což odpovídá 50 mg až 100 mg metoprolol-
tartarátu).
U pacientů, kteří neodpovídají na 95 mg metoprolol-sukcinátu (100 mg metoprolol-tartarátu), může
být dávka kombinována s jinými antihypertenzivy, přednostně s diuretiky a antagonisty vápníku
dihydropyridinového typu, nebo může být zvýšena na 190 mg metoprolol-sukcinátu (200 mg
metoprolol-tartarátu) jednou denně.

Angina pectoris:
Jednou denně 95 mg až 190 mg metoprolol-sukcinátu (což odpovídá 100 mg až 200 mg metoprolol-
tartarátu).
Pokud je potřeba, je možné dávku kombinovat s nitráty.

Srdeční arytmie:
Jednou denně 95 mg až 190 mg metoprolol-sukcinátu (což odpovídá 100 mg až 200 mg metoprolol-
tartarátu).

Funkční srdeční poruchy s palpitacemi:
Jednou denně 95 mg metoprolol-sukcinátu (což odpovídá 100 mg metoprolol-tartarátu). V případě
potřeby je možné zvýšit dávku na 190 mg metoprolol-sukcinátu (což odpovídá 200 mg metoprolol-
tartarátu) jednou denně.

Profylaktická léčba po infarktu myokardu:

Jako udržovací dávka se podává 190 mg metoprolol-sukcinátu (200 mg metoprolol-tartarátu) jednou
denně.

Profylaxe migrény:
Jednou denně 95 mg až 190 mg metoprolol-sukcinátu (což odpovídá 100 mg až 200 mg metoprolol-
tartarátu).

Léčba doplňující inhibitory ACE, diuretika a případně digitalis při stabilním symptomatickém
srdečním selhání:
Pacienti by měli mít během posledních 6 týdnů stabilní chronické srdeční selhání bez akutního selhání,
a v podstatě neměnnou bazální terapii během posledních 2 týdnů.

Léčba srdečního selhání beta-blokátory může někdy způsobit dočasné zhoršení obrazu příznaků.
V některých případech je možné pokračovat v léčbě nebo snížit dávku, v jiných případech může být
nutné léčbu přerušit. Zahájit léčbu přípravkem Bloxazoc u pacientů s těžkým srdečním selháním
(NYHA IV) mají pouze lékaři erudovaní v léčbě srdečního selhání (viz bod 4.4).

Dávkování u pacientů se stabilním srdečním selháním, funkční třída II:
Doporučená počáteční dávka v průběhu prvních dvou týdnů je 23,75 mg metoprolol-sukcinátu (25 mg
metoprolol-tartarátu) jednou denně.
Po prvních dvou týdnech může být dávka zvýšena na 47,5 mg metoprolol-sukcinátu (50 mg
metoprolol-tartarátu) jednou denně a poté může být dávka zdvojnásobena každý druhý týden, a to až
na cílovou dávku pro dlouhodobou léčbu 190 mg metoprolol-sukcinátu (200 mg metoprolol-tartarátu)
jednou denně.

Dávkování u pacientů se stabilním srdečním selháním, funkční třída III-IV:
Doporučená počáteční dávka je 11,88 mg metoprolol-sukcinátu (12,5 mg metoprolol-tartarátu) (půl
tablety s 23,75 mg metoprolol-sukcinátu/25 mg metoprolol-tartarátu) podávaná jednou denně. Dávka
má být individuálně upravena a pacient má být během zvyšování dávky pečlivě sledován, protože
u některých pacientů může dojít ke zhoršení příznaků srdečního selhání. Po 1-2 týdnech může být
dávka zvýšena na 23,75 mg metoprolol-sukcinátu (25 mg metoprolol-tartarátu) podávaného jednou
denně. Po dalších dvou týdnech může být dávka zvýšena na 47,5 mg metoprolol-sukcinátu (50 mg
metoprolol-tartarátu) podávaného jednou denně. U těch pacientů, kteří snášejí vyšší dávku, může být
dávka zdvojnásobena každý druhý týden, až do maximální dávky 190 mg metoprolol-sukcinátu
(200 mg metoprolol-tartarátu) denně.

V případě vývoje hypotenze a/nebo bradykardie může být nezbytné snížit souběžnou medikaci nebo
snížit dávku přípravku Bloxazoc. Počáteční hypotenze nemusí nutně znamenat, že tato dávka
přípravku Bloxazoc nebude při dlouhodobé léčbě tolerována, ale dávka se nesmí zvýšit, dokud se stav
nestabilizuje, a kromě jiného může být nezbytná i zvýšená kontrola funkce ledvin.

Porucha funkce ledvin
Rychlost eliminace je jen nevýznamně ovlivněna funkcí ledvin, a úprava dávky proto není při poruše
funkce ledvin nutná.

Porucha funkce jater
U pacientů trpících jaterní cirhózou se obvykle přípravek Bloxazoc podává ve stejné dávce jako
u pacientů s normální funkcí jater. Pouze pokud se se objeví známky velmi těžké poruchy funkce jater
(např. u pacientů s voperovaným shuntem), je třeba zvážit snížení dávky.

Starší pacienti
Není nutná úprava dávky.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost přípravku Bloxazoc při léčbě dětí a dospívajících v jiné indikaci, než je

hypertenze, nebyla dosud stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje.
Doporučená počáteční dávka u pacientů s hypertenzí ve věku ≥ 6 let je 0,48 mg/kg metoprolol-
sukcinátu (0,5 mg/kg metoprolol-tartarátu) jednou denně. Finální podávaná dávka v miligramech má
být nejbližší dostupnou dávkou k dávce vypočtené v mg/kg. Pacientům, kteří neodpovídají na dávku
0,48 mg/kg metoprolol-sukcinátu, může být dávka zvýšena na 0,95 mg/kg metoprolol-sukcinátu
(1,0 mg/kg metoprolol-tartarátu), ale ne na více než 47,5 mg metoprolol-sukcinátu (50 mg metoprolol-
tartarátu). Pacientům, kteří neodpovídají na dávku 0,95 mg/kg metoprolol-sukcinátu, může být dávka
zvýšena na maximální denní dávku 1,9 mg metoprolol-sukcinátu (2,0 mg/kg metoprolol-tartarátu).
Dávky vyšší než 190 mg metoprolol-sukcinátu (200 mg metoprolol-tartarátu) jednou denně nebyly
u dětí a dospívajících studovány.
Účinnost a bezpečnost použití u dětí < 6 let nebyla studována. Z tohoto důvodu se použití metoprolol-
sukcinátu v této věkové skupině nedoporučuje.

4.3 Kontraindikace

- Hypersenzitivita na léčivou látku, na jiné beta-blokátory nebo na kteroukoli pomocnou látku
uvedenou v bodě 6.1.
- Pacienti s nestabilním, nekompenzovaný srdečním selháním (plicní edém, hypoperfuze nebo
hypotenze) a pacienti léčení trvale nebo intermitentně pozitivní inotropní terapií působící
prostřednictvím agonismu beta-receptorů.
- Symptomatická bradykardie nebo hypotenze. Metoprolol nesmí být podáván pacientům
s podezřením na akutní infarkt myokardu a se srdeční frekvencí < 45 tepů/min., PQ intervalem
> 0,24 sekundy nebo systolickým krevním tlakem < 100 mmHg.
- V indikaci srdečního selhání má být léčba znovu přehodnocena před jejím zahájením u pacientů
s opakovaně naměřeným krevním tlakem vleže pod 100 mmHg.
- Kardiogenní šok.
- AV blokáda druhého a třetího stupně.
- Sick-sinus syndrom (pokud není voperován trvalý kardiostimulátor).
- Závažné periferní arteriální onemocnění s hrozící gangrénou.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Pacientům, kteří jsou léčeni beta-blokátory, nemá být podáván intravenózně verapamil.

Metoprolol může zhoršit příznaky periferní arteriální poruchy krevního oběhu, např. intermitentní
klaudikace, příznaky těžké poruchy funkce ledvin, závažných akutních stavů s metabolickou acidózou
a souběžnou léčbou digitalisem.

U pacientů s Prinzmetalovou anginou se může zvýšit četnost a rozsah atak anginy pectoris v důsledku
kontrakce koronárních cév zprostředkované alfa-receptorem. Z tohoto důvodu nesmí být u těchto
pacientů neselektivní beta-blokátory použity. Selektivní blokátory beta1-receptoru mají být používány
s opatrností.

Při léčbě pacientů s bronchiálním astmatem nebo jinými chronickými obstrukčními plicními
nemocemi má být souběžně podávána adekvátní bronchodilatační terapie. Může se ukázat jako nutné
zvýšit dávku beta2-sympatomimetik.

V průběhu léčby přípravkem Bloxazoc je riziko ovlivnění metabolismu sacharidů nebo maskování
hypoglykemie nižší než u neselektivních beta-blokátorů.

Velmi vzácně se může zhoršit již existující středně těžká porucha AV vedení (může vést až k AV
blokádě).

Léčba beta-blokátory může ztížit léčbu anafylaktické reakce. Terapie adrenalinem v normálních
dávkách nemusí vždy dosáhnout očekávaného léčebného účinku. Je-li přípravek Bloxazoc podáván

pacientům s feochromocytomem, je třeba zvážit léčbu alfa-blokátorem.

Údaje o účinnosti/bezpečnosti z kontrolovaných klinických studií v případech těžkého stabilního
symptomatického srdečního selhání (NYHA třídy IV) jsou omezené. Léčba srdečního selhání u těchto
pacientů má tedy být zahájena pouze lékaři, kteří mají v této oblasti speciální zkušenosti a odbornou
přípravu (viz bod 4.2).

Pacienti se symptomatickým srdečním selháním ve spojení s akutním infarktem myokardu a nestabilní
anginou pectoris byli vyloučeni ze studie, na které je založena indikace srdečního selhání.
Účinnost/bezpečnost při léčbě akutního infarktu myokardu ve spojení s těmito stavy tedy nebyla
prokázána. Použití při nestabilním, nekompenzovaném srdečním selhání je kontraindikováno (viz bod
4.3).

Náhlé ukončení betablokády, zejména u vysoce rizikových pacientů, může být nebezpečné a může
zhoršit chronické srdeční selhání, a stejně tak může zvyšovat riziko infarktu myokardu a náhlé smrti.
Vysazení přípravku Bloxazoc proto má být, je-li to možné, postupné v průběhu nejméně dvou týdnů.
V každém kroku se dávka snižuje na poloviční až do finální dávky, kdy je dávka tablety 23,75 mg
metoprolol-sukcinátu (25 mg metoprolol-tartarátu) snížena na polovinu této tablety. Finální dávka má
být podávána nejméně čtyři dny před úplným vysazením. Objeví-li se příznaky, doporučuje se
pomalejší vysazování.

Před chirurgickým zákrokem má být anesteziolog informován o tom, že pacient užívá přípravek
Bloxazoc. Nedoporučuje se přerušovat léčbu beta-blokátorem po dobu operace. Akutní zahájení léčby
metoprololem ve vysokých dávkách u pacientů, kteří jsou indikováni k nekardiologickému
chirurgickému zákroku, má být vyloučeno, neboť bylo spojeno s bradykardií, hypotenzí a cévní
mozkovou příhodou, včetně fatálních případů, u pacientů s rizikem kardiovaskulárních příhod.

Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Metoprolol je substrátem CYP2D6. Léčivé přípravky, které inhibují CYP2D6, mohou ovlivňovat
plazmatickou koncentraci metoprololu. Příklady léčivých přípravků, které inhibují CYP2D6, jsou
chinidin, terbinafin, paroxetin, fluoxetin, sertralin, celekoxib, propafenon a difenhydramin. Pokud se u
pacientů léčených přípravkem Bloxazoc zahajuje léčba těmito léky, může být nutné snížit dávku
přípravku Bloxazoc.

Je třeba se vyhnout následujícím kombinacím s přípravkem Bloxazoc:

Deriváty kyseliny barbiturové: Barbituráty (zkoumáno u pentobarbitalu) indukují metabolismus
metoprololu indukcí enzymu.

Propafenon: Při podávání propafenonu čtyřem pacientům léčeným metoprololem se plazmatické
koncentrace metoprololu zvýšily 2-5krát a dva pacienti prodělali nežádoucí účinky typické pro
metoprolol. Interakce byla potvrzena u osmi zdravých dobrovolníků. Interakci lze pravděpodobně
vysvětlit tím, že propafenon, podobně jako chinidin, inhibuje metabolismus metoprololu přes
cytochrom P450 2D6. Tuto kombinaci je pravděpodobně obtížné zvládnout, protože propafenon má
také vlastnosti blokující beta-receptory.

Verapamil: V kombinaci s léky blokujícími beta-receptor (popsáno pro atenolol, propranolol
a pindolol) může verapamil způsobit bradykardii a pokles krevního tlaku. Verapamil a beta-blokátory
mají aditivní inhibiční účinky na AV vedení a funkci sinusového uzlu.


Následující kombinace s přípravkem Bloxazoc mohou vyžadovat úpravu dávkování léku:

Amiodaron: Případová zpráva naznačuje, že u pacientů léčených amiodaronem se při souběžné léčbě
metoprololem může vyvinout výrazná sinusová bradykardie. Amiodaron má extrémně dlouhý poločas
(okolo 50 dní), což znamená, že interakce mohou nastat i dlouhou dobu po vysazení léku.

Antiarytmika, třída I: Antiarytmika třídy I a léky blokující beta-receptor mají aditivní negativní
inotropní účinky, které mohou u pacientů s poruchou funkce levé komory vyústit ve vážné nežádoucí
hemodynamické účinky. Této kombinaci je třeba se vyhnout také u „sick-sinus syndromu“
a u patologického AV vedení. Interakce je nejlépe zdokumentována pro disopyramid.

Nesteroidní protizánětlivé/antirevmatické léky: Bylo prokázáno, že NSAID-antiflogistika působí proti
antihypertenznímu účinku léků blokujících beta-receptor. Primárně byl studován indometacin. Tato
interakce se pravděpodobně nevyskytuje se sulindakem. Negativní studie interakcí byla provedena
s diklofenakem.

Digitalisové glykosidy: Digitalisové glykosidy ve spojení s beta-blokátory mohou zvýšit dobu
atrioventrikulárního vedení a mohou vyvolat bradykardii.

Difenhydramin: Difenhydramin snižuje (2,5krát) clearance metoprololu na alfa-hydroxymetoprolol
prostřednictvím CYP 2D6 u rychle hydroxylujících osob. Účinky metoprololu jsou zesíleny.

Diltiazem: Diltiazem a blokátory beta-receptoru mají aditivní inhibiční účinky na AV vedení a funkci
sinusového uzlu. V průběhu kombinované léčby s diltiazemem byla pozorována (kazuistiky) výrazná
bradykardie.

Epinefrin: Existuje asi deset hlášení o pacientech léčených neselektivními blokátory beta-receptorů
(včetně pindololu a propranololu), u kterých se po podání epinefrinu (adrenalinu) vyvinula výrazná
hypertenze a bradykardie. Tato klinická pozorování byla potvrzena ve studiích u zdravých
dobrovolníků. To také naznačuje, že epinefrin (adrenalin) v lokálních anesteticích může vyvolat tyto
reakce po intravazálním podání. Riziko je pravděpodobně menší u kardioselektivních blokátorů beta-
receptoru.

Fenylpropanolamin: Fenylpropanolamin (norefedrin) v jednotlivých dávkách 50 mg může u zdravých
dobrovolníků zvýšit diastolický krevní tlak až na patologické hodnoty. Propranolol obecně působí
proti zvýšení krevního tlaku vyvolaného fenylpropanolaminem. Nicméně blokátory beta-receptoru
mohou u pacientů, kteří užívají vysoké dávky fenylpropanolaminu, vyvolat paradoxní hypertenzní
reakce. V několika případech byly popsány hypertenzní krize i v průběhu léčby pouze samotným
fenylpropanolaminem.

Chinidin: Chinidin inhibuje metabolismus metoprololu u takzvaných rychle hydroxylujících osob (ve
Švédsku více než 90 %), což vede k výrazně zvýšeným plazmatickým hladinám a posílené beta-
blokádě. Odpovídající interakce se může objevit i u jiných beta-blokátorů, které jsou metabolizovány
stejným enzymem (cytochrom P450 2D6).

Klonidin: Hypertenzní reakce při náhlém vysazení klonidinu může být beta-blokátory zesílena. Pokud
je třeba souběžnou léčbu klonidinem přerušit, je třeba vysadit beta-blokátor několik dní před
klonidinem.

Rifampicin: Rifampicin může indukovat metabolismus metoprololu, což vede ke snížení
plazmatických hladin.

Zvýšený lékařský dohled vyžadují pacienti, kteří užívají souběžně jiné beta-blokátory (např. oční
kapky) nebo inhibitory MAO. U pacientů léčených blokátory beta-receptoru mohou inhalační
anestetika zvýšit kardiodepresivní účinek. Dávkování perorálních antidiabetik může být u pacientů

užívajících beta-blokátory nutné upravit. Plazmatická koncentrace metoprololu se může zvýšit, pokud
jsou souběžně podávány cimetidin nebo hydralazin.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Přípravek Bloxazoc má být během těhotenství a kojení podáván pouze tehdy, je-li jeho použití
považováno za nezbytné. Beta-blokátory obecně snižují placentární perfúzi, což bylo spojeno se
zpomalením intrauterinního růstu, nitroděložním úmrtím, potratem a předčasným porodem. V případě,
že těhotná žena užívá metoprolol, se doporučuje provádět vhodné monitorování matky/plodu. Beta-
blokátory mohou u plodu a novorozeného dítěte způsobit bradykardii. To je třeba zvážit, pokud jsou
tyto léky předepsány v posledním trimestru a v souvislosti s porodem.
Léčba přípravkem Bloxazoc má být postupně ukončena 48-72 hodin před předpokládaným termínem
porodu. Pokud toto opatření není možné, je nutno pečlivě sledovat novorozence 48-72 hodin po
porodu pro známky a příznaky betablokády (např. srdeční a plicní komplikace).

Kojení
Koncentrace metoprololu v lidském mateřském mléku je přibližně třikrát vyšší než koncentrace v
plazmě matky. Třebaže riziko škodlivých účinků u kojených dětí po podání terapeutických dávek
léčivého přípravku se zdá být malé, mají být kojené děti sledovány z hlediska známek betablokády.

Fertilita
Nejsou dostupné žádné údaje týkající se fertility.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Vzhledem k tomu, že se při léčbě přípravkem Bloxazoc mohou vyskytnout závratě a únava, je toto
třeba brát v úvahu v situacích, kdy je nutné udržení zvýšené pozornosti, např. při řízení nebo obsluze
strojů.

4.8 Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky se vyskytují u přibližně 10 % pacientů a obvykle jsou závislé na dávce. Nežádoucí
účinky související s metoprololem jsou uvedeny níže podle tříd orgánových systémů a frekvence.
Frekvence nežádoucích účinků byla hodnocena podle vyjadřování frekvence podle MedDRA.

- Velmi časté (≥ 1/10)
- Časté (≥ 1/100 až < 1/10)
- Méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100)
- Vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000)
- Velmi vzácné (< 1/10 000)
- Není známo (z dostupných údajů nelze určit)

Velmi
časté
Časté Méně časté Vzácné Velm
i
vzác
né
Není známo
Poruchy krve
a lymfatického
systému
trombocytopenie
Psychiatrické
poruchy
deprese, noční
můry, poruchy
spánku
poruchy paměti,
zmatenost,
halucinace,
nervozita, úzkost
zhoršená
schopnost
koncentrace
Poruchy únava závrať, parestezie poruchy chuti svalové

nervového
systému
bolest
hlavy
křeče
Poruchy oka poruchy zraku,
suché a/nebo
podrážděné oči
příznaky
podobné
konjunktiviti
dě
Poruchy ucha
a labyrintu
tinitus
Srdeční poruchy chladná
akra
končetin,
bradykardi
e,
palpitace
přechodné
zhoršení
srdečního
selhání,
kardiogenní šok
u pacientů
s akutním
infarktem
myokardu
prodloužené AV
vedení, srdeční
arytmie
gangréna
u pacientů se
závažnými
poruchami
periferních
cév
Respirační,
hrudní
a mediastinální
poruchy
dušnost při
fyzické
aktivitě
bronchospasmu
s u pacientů
s bronchiálním
astmatem nebo
astmatické
obtíže
rinitida
Gastrointestinál
ní poruchy
nauzea,
bolest
břicha,
zvracení,
průjem,
zácpa
sucho
v ústech
Poruchy jater
a žlučových cest
zvýšení hladin
aminotransferáz
hepatitida
Poruchy kůže
a podkožní
tkáně
hypersenzitivní
kožní reakce
zhoršení psoriázy,
fotosenzitivní
reakce,
hyperhidróza,
vypadávání vlasů

Poruchy svalové
a kosterní
soustavy
a pojivové tkáně
artralgie
Poruchy
reprodukčního
systému a prsu
reverzibilní
porucha libida

Celkové
poruchy
a reakce v místě
aplikace
bolest na hrudi,
edém, nárůst
tělesné
hmotnosti


Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova
100 41 Praha Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Toxicita
U dospělých způsobilo 7,5 g letální intoxikaci. U 5letého dítěte nezpůsobilo 100 mg po výplachu
žaludku žádné příznaky. Čtyři sta padesát mg u 12letého dítěte a 1,4 g u dospělého způsobilo středně
silnou intoxikaci, 2,5 g u dospělého způsobilo těžkou intoxikaci a 7,5 g u dospělého způsobilo velmi
těžkou intoxikaci.

Příznaky
Kardiovaskulární příznaky jsou nejdůležitější, ale v některých případech, zejména u dětí
a dospívajících, mohou dominovat příznaky CNS a respirační deprese: bradykardie, AV blokáda I-III,
prodloužení QT intervalu (výjimečné případy), asystolie, hypotenze, špatná periferní perfúze, srdeční
insuficience, kardiogenní šok, respirační deprese, apnoe. Další: únava, zmatenost, bezvědomí, lehký
třes, křeče, pocení, parestezie, bronchospasmus, nauzea, zvracení, možný jícnový spasmus,
hypoglykemie (zejména u dětí) nebo hyperglykemie, hyperkalemie, vliv na ledviny a přechodný
myastenický syndrom. Souběžné požití alkoholu, antihypertenziv, chinidinu nebo barbiturátů může
zhoršit stav pacienta. První známky předávkování mohou být pozorovány za 20 minut až 2 hodiny po
požití.

Léčebná opatření
Léčbu předávkování je nutné vést na pracovišti adekvátně vybaveném pro poskytnutí podpůrných
opatření, monitorování a dohled nad pacientem.
Pokud je to vhodné, provede se výplach žaludku a/nebo se podá aktivní uhlí.
K léčbě bradykardie a poruch srdečního vedení by měl být k dispozici atropin, stimulancia
adrenergního systému nebo kardiostimulátor.
Hypotenzi, akutní srdeční selhání a šok je nutné léčit podáním vhodných objemových expandérů,
podáním glukagonu (pokud je to nezbytné, dalším podáváním glukagonu v infuzi), intravenózním
podáním stimulancií adrenergního systému jako je dobutamin, a pokud je přítomna vazodilatace,
podáním alfa1-agonistů. Zváženo může být i intravenózní podání Ca2+.
Intubace a umělá ventilace může být provedena u velmi širokého spektra indikací. Je možné použití
kardiostimulátoru. U oběhové zástavy související s předávkováním mohou být zapotřebí resuscitační
opatření trvající několik hodin.
Bronchospasmus lze obvykle korigovat podáním bronchodilatancií.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: beta-blokátory selektivní, ATC kód: C07AB02.

Metoprolol je selektivní blokátor beta1-receptorů, tj. ovlivňuje beta1-receptory v myokardu při řádově
nižších dávkách, než jsou potřebné k ovlivnění beta2-receptorů v periferních cévách a průduškách.
Selektivita metoprololu je závislá na dávce, ale jelikož maximální koncentrace v plazmě pro tuto
lékovou formu je podstatně nižší ve srovnání se stejnou dávkou podanou ve formě běžných tablet, je
vyšší stupeň beta1-selektivity dosažen u lékové formy s prodlouženým uvolňováním.

Metoprolol nemá beta-stimulační účinek a má nevýznamný membrány stimulující účinek. Blokátory
beta-receptoru mají negativně inotropní a chronotropní účinek.

Léčba metoprololem snižuje účinek katecholaminů související s fyzickou a psychickou zátěží a snižuje
tepovou frekvenci, srdeční výkon a krevní tlak. Ve stresových situacích se zvýšeným uvolňováním

epinefrinu z nadledvinek metoprolol nebrání normální fyziologické cévní dilataci. V terapeutických
dávkách má metoprolol menší vliv na kontrakci bronchiálních svalů než neselektivní beta-blokátory.
Tato vlastnost umožňuje léčbu metoprololem u pacientů s bronchiálním astmatem nebo jinými
výraznými obstrukčními plicními onemocněními v kombinaci se stimulanty beta2-receptorů.
Metoprolol ovlivňuje uvolňování inzulínu a metabolismus sacharidů v menší míře než neselektivní
beta-blokátory, a proto může být rovněž podáván pacientům s diabetem mellitem. Kardiovaskulární
odpověď na hypoglykemii, např. tachykardie, je metoprololem ovlivněna méně a návrat hladiny cukru
v krvi na normální množství je rychlejší než v případě neselektivních blokátorů beta-receptoru.

Při hypertenzi metoprolol snižuje krevní tlak významně déle než 24 hodin, a to v poloze vleže i vstoje,
a rovněž i v průběhu cvičení. Při zahájení léčby metoprololem je pozorován vzestup periferní cévní
rezistence. U dlouhodobé léčby však může být snížení krevního tlaku důsledkem snížení periferní
vaskulární rezistence a nezměněného srdečního výdeje.

Pediatrická populace

Podávání metoprololu bylo sledováno ve studii u 144 pediatrických pacientů (6 až 16 let) primárně
s esenciální hypertenzí po dobu 4 týdnů. Systolický krevní tlak se snížil o 5,2 mmHg při dávce
0,2 mg/kg (p=0,145), o 7,7 mmHg při dávce 1,0 mg/kg (p=0,027) a o 6,3 mmHg při dávce 2,0 mg/kg
(p=0,049), s maximálně 200 mg/den ve srovnání s 1,9 mmHg při placebu. Diastolický krevní tlak se
snížil o 3,1 mmHg (p=0,655), 4,9 mmHg (p=0,280), 7,5 (p=0,017) a 2,1 mmHg. Snížení krevního
tlaku nebylo závislé na věku, stadiu podle Tannera nebo rase.

U mužů se středně těžkou až těžkou hypertenzí snižuje metoprolol riziko úmrtí na kardiovaskulární
onemocnění. Nevyskytují se žádné poruchy v rovnováze elektrolytů.

Účinek na chronické srdeční selhání
V MERIT-HF, studii přežití zahrnující 3 991 pacientů se srdečním selháním (NYHA II-IV) a sníženou
ejekční frakcí (≤ 0,40), bylo prokázáno, že metoprolol zvyšuje přežití a snižuje počet hospitalizací. Při
dlouhodobé léčbě u pacientů dochází k celkovému zlepšení příznaků (New York Heart Association
class and Overall Treatment Evaluation score).

Kromě toho bylo prokázáno, že terapie metoprololem zvyšuje ejekční frakci a snižuje objem levé
srdeční komory na konci systoly i diastoly.

U tachyarytmií je vliv zvýšené sympatolytické aktivity blokován, což vede k nižší tepové frekvenci
primárně sníženou automatizací kardiostimulačních buněk, ale také prodlouženou dobou
supraventrikulárního vedení. Metoprolol snižuje riziko reinfarktů a srdeční smrti, zejména náhlé smrti
po infarktu myokardu.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Tableta s prodlouženým uvolňováním přípravku Bloxazoc obsahuje mikropelety s metoprolol-
sukcinátem, a každá z pelet je samostatnou depotní jednotkou. Každá peleta je potažena vrstvou
polymeru, která řídí rychlost uvolňování léku. Tableta se při kontaktu s tekutinou rychle rozpadá,
přičemž se mikropelety dispergují na velkou plochu v gastrointestinálním traktu. Uvolňování je
nezávislé na hodnotě pH okolní tekutiny a pokračuje téměř konstantní rychlostí po dobu přibližně
20 hodin. Léková forma poskytuje rovnoměrnou plazmatickou koncentraci a trvání účinku po více než
24 hodin.

Metoprolol se úplně absorbuje po perorálním podání a látka je absorbována v celém
gastrointestinálním traktu, i v tlustém střevě. Biologická dostupnost přípravku Bloxazoc je 30-40 %.
Metoprolol se metabolizuje v játrech převážně CYP2D6. Byly identifikovány tři hlavní metabolity,
ačkoli žádný z nich nemá klinicky významný beta-blokující účinek. Metoprolol se přibližně do 5 %
vylučuje v nezměněné formě ledvinami, zbytek dávky se pak vylučuje ve formě metabolitů.

Pediatrická populace

Farmakokinetický profil metoprololu u pediatrických pacientů s hypertenzí ve věku 6–17 let je
podobný farmakokinetice popsané výše u dospělých. Zdánlivá perorální clearance metoprololu (CL/F)
stoupá lineárně s tělesnou hmotností.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Nejsou k dispozici žádné další relevantní předklinické údaje, než již zmiňované údaje uvedené
v jiných bodech tohoto souhrnu údajů o přípravku.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety
Koloidní bezvodý oxid křemičitý
Mikrokrystalická celulosa
Hypromelosa
Natrium-lauryl-sulfát
Polysorbát Glycerol
Hyprolosa
Ethylcelulosa
Natrium-stearyl-fumarát

Potahová vrstva
Hypromelosa
Oxid titaničitý (E171)
Mastek
Propylenglykol

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 30 °C.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Blistr (PVC/PE/PVDC fólie - Al fólie): 10, 14, 28, 30, 50, 56, 60, 84, 90, 98 a 100 tablet, v krabičce.

Polyethylenový (HDPE) obal na tablety s uzávěrem z polypropylenu (PP) garantujícím neporušenost
obalu, v krabičce:

- 250 tablet (25 mg, 50 mg a 100 mg).
- 100 tablet (200 mg).

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.


6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

KRKA, d.d., Novo mesto, Šmarješka cesta 6, 8501 Novo mesto, Slovinsko


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Bloxazoc 25 mg: 58/567/15-C
Bloxazoc 50 mg: 58/568/15-C
Bloxazoc 100 mg: 58/569/15-C
Bloxazoc 200 mg: 58/570/15-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 25. 11. Datum posledního prodloužení registrace: 17. 7.
10. DATUM REVIZE TEXTU

9. 10.

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Státního
ústavu pro kontrolu léčiv (www.sukl.cz).