BISOPROLOL-RATIOPHARM - souhrn údajů a příbalový leták

sp.zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

BISOPROLOL RATIOPHARM 5 mg tablety
BISOPROLOL RATIOPHARM 10 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Bisoprolol ratiopharm 5 mg
Jedna tableta obsahuje bisoprololi fumaras 5 mg.
Bisoprolol ratiopharm 10 mg
Jedna tableta obsahuje bisoprololi fumaras 10 mg.

Pomocná látka se známým účinkem: laktosa 135,2 mg v 1 tabletě Bisoprolol ratiopharm 5 mg nebo
130,2 mg v 1 tabletě Bisoprolol ratiopharm 10 mg.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta.
Popis přípravku
Bisoprolol ratiopharm 5 mg
Světle žluté, kropenaté, bikonvexní tablety s vyraženým číslem „5“ a s půlicí rýhou na jedné straně a
hladké na druhé straně.
Bisoprolol ratiopharm 10 mg
Béžové, kropenaté, bikonvexní tablety s vyraženým číslem „10“ a s půlicí rýhou na jedné straně a
hladké na druhé straně.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

- Léčba hypertenze.
- Léčba ischemické choroby srdeční (angina pectoris).

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Léčba hypertenze nebo anginy pectoris: Pro obě indikace je dávkování 5 mg bisoprolol-fumarátu
denně. V případě potřeby může být dávka zvýšena na 10 mg bisoprolol-fumarátu denně.
Doporučená maximální dávka je 20 mg denně.
V každém případě by měla být dávka upravena individuálně, zvláště podle srdeční frekvence a
terapeutického úspěchu.

Délka léčby
Léčba bisoprololem je obvykle dlouhodobá.
Léčba bisoprololem nesmí být náhle ukončena, protože to může vést k přechodnému zhoršení
onemocnění. Zvláště u pacientů s ischemickou chorobou srdeční nesmí být léčba náhle ukončena. Je
doporučeno pozvolné snižování dávkování.
Zvláštní skupiny pacientů
Pacienti s poruchou funkce ledvin nebo jater
U pacientů s poruchou funkce jater nebo ledvin mírného až středně závažného stupně není normálně
nutná žádná úprava dávkování. U pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu
<20 ml/min) a u pacientů se závažnými poruchami funkce jater je doporučeno, aby nebyla překročena
denní dávka 10 mg bisoprolol-fumarátu.
Zkušenosti s použitím bisoprololu u pacientů podstupujících dialýzu jsou omezené; neexistují však
důkazy svědčící pro potřebu změny dávkování.

Starší pacienti
Není nutná žádná úprava dávkování.

Pediatrická populace

S použitím bisoprololu u dětí nejsou žádné zkušenosti a jeho použití se proto u dětí nedoporučuje.

Způsob podání
Tablety přípravku Bisoprolol ratiopharm se užívají ráno s jídlem nebo nalačno. Tablety se polykají
celé a zapíjejí tekutinou.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1

- Bisoprolol je kontraindikovaný u pacientů s následujícími stavy:akutní srdeční selhání nebo v
průběhu dekompenzovaného srdečního selhání, které vyžaduje i.v. inotropní terapii,
- kardiogenní šok,
- AV blok druhého nebo třetího stupně (bez pacemakeru),
- syndrom chorého sinu,
- sino-atriální blokáda,
- symptomatická bradykardie,
- symptomatická hypotenze,
- závažné bronchiální astma nebo těžké chronické obstrukční onemocnění plic,
- těžké formy periferního arteriálního okluzívního onemocnění nebo Raynaudova syndromu,
- neléčený feochromocytom (viz bod 4.4),
- metabolická acidóza.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Zvláště u pacientů s ischemickou chorobou srdeční nesmí být ukončení léčby bisoprololem provedeno
náhle, pokud to není jasně indikováno, protože to může vést k přechodnému zhoršení srdečního
onemocnění (viz bod 4.2).
Bisoprolol musí být používán s opatrností u pacientů s hypertenzí nebo anginou pectoris a
souvisejícím srdečním onemocněním.
Zvláště u pacientů s ischemickou chorobou srdeční nesmí být léčba bisoprololem vysazena náhle,
pokud není určeno jinak, protože by to mohlo vést k přechodnému zhoršení srdečního onemocnění.
Bisoprolol musí být používán s opatrností u
- diabetes mellitus s velkým kolísáním hladiny cukru v krvi, příznaky hypoglykémie (např.
tachykardie, palpitace nebo pocení) mohou být maskované,
- přísné diety,
- probíhající desenzibilizační terapie. Podobně jako jiné beta blokátory, může bisoprolol zvyšovat
citlivost k alergenům, jakož i zvyšovat závažnost anafylaktických reakcí. Podání epinefrinu
nemusí mít vždy očekávaný terapeutický účinek,
- AV blokády prvního stupně,
- Prinzmetalovy angíny,
adrenergních receptorů.
U pacientů podstupujících výkon v celkové anestézii musí být anesteziolog informován o beta-
blokádě. Pokud je vysazení beta blokátoru před chirurgickým zákrokem považováno za nutné, mělo
by být provedeno postupně a mělo by být dokončeno 48 hodin před anestézií.
V případě bronchiálního astmatu nebo obstrukčního onemocnění dýchacích cest, které může způsobit
symptomy, je doporučeno souběžně podávat bronchondilatační terapii. Ojediněle se u pacientů
s astmatem může zvýšit rezistence dýchacích cest, proto může být potřeba zvýšit dávku betastimulancií.
Tento přípravek obsahuje monohydrát laktosy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí
galaktosy, vrozeným deficitem laktasy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy by tento přípravek
neměli užívat.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Nedoporučené kombinace
Antagonisté kalcia typu verapamilu a v menší míře typu diltiazemu. Negativní ovlivnění kontraktility
a atrioventrikulárního převodu. Intravenózní podání verapamilu u pacientů léčených pomocí beta
blokátoru může vést k hluboké hypotenzi a AV bloku.

Centrálně působící antihypertenziva (např. klonidin, methyldopa, moxonidin, rilmenidin): současné
používání centrálně působících antihypertenziv může vést ke snížení srdeční frekvence a srdečního
výdeje a k vasodilataci. Náhlé vysazení může zvýšit riziko „rebound" hypertenze.

Kombinace, u kterých je nutná opatrnost
Antagonisté kalcia dihydropyridinového typu (např. nifedipin): současné užívání může zvýšit riziko
hypotenze a nelze vyloučit zvýšení rizika dalšího zhoršení funkce srdeční komory jako pumpy u
pacientů se srdečním selháním.

Antiarytmika třídy I (např. chinidin, disopyramid, lidokain, fenytoin, flekainid, propafenon): účinek na
dobu atrioventrikulárního převodu může být potencovaný a může se zvýšit negativně inotropní účinek.

Antiarytmika třídy III (např. amiodaron): účinek na dobu atrioventrikulárního převodu může být
potencovaný.

Parasympatomimetika: současné užívání může zvýšit dobu atrioventrikulárního převodu a riziko
bradykardie.

Topické beta blokátory (např. oční kapky pro léčbu glaukomu) mohou mít aditivní systémové účinky.

Inzulin a perorální antidiabetika: zintenzívnění hypoglykemického účinku. Blokáda beta
adrenoreceptorů může maskovat příznaky hypoglykémie.

Anestetika: oslabení reflexní tachykardie a zvýšení rizika hypotenze (pro další informace o celkové
anestézii viz bod 4.4).

Digitalisové glykosidy: prodloužení doby atrioventrikulárního převodu a tím snížení srdeční
frekvence.

Nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID): NSAID mohou snižovat hypotenzívní účinek bisoprololu.

Beta sympatomimetika (např. isoprenalin, dobutamin): kombinace s bisoprololem může snižovat
účinek obou látek.

Sympatomimetika, která aktivují jak beta, tak alfa adrenoreceptory: kombinace s bisoprololem může
vést ke zvýšení krevního tlaku. Tyto interakce jsou pravděpodobnější u neselektivních beta blokátorů.

Současné používání s antihypertenzivy a rovněž s jinými léky snižujícími krevní tlak (např. tricyklická
antidepresiva, barbituráty, fenothiaziny) může zvýšit riziko hypotenze.

Kombinace, které je třeba brát v úvahu
Meflochin: zvýšené riziko bradykardie.

Inhibitory monoaminooxidázy (kromě inhibitorů MAO-B): zesílení hypotenzního účinku beta
blokátorů, ale také riziko hypertenzní krize.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Bisoprolol má farmakologické účinky, které mohou nežádoucím způsobem ovlivnit těhotenství a/nebo
plod/novorozence. Všeobecně beta blokátory snižují placentární perfúzi, což bývá spojené s retardací
plodu, intrauterinní smrtí, potratem nebo předčasným porodem. Nežádoucí reakce (např.
hypoglykémie, bradykardie) se mohou vyskytnout u plodu nebo novorozence. Je-li léčba beta
blokátory nutná, upřednostňuje se léčba selektivními blokátory beta1-adrenoreceptorů.
Bisoprolol ratiopharm se doporučuje během těhotenství, jen pokud je to nezbytně nutné. Je-li léčba
během těhotenství nevyhnutelná, je potřeba pravidelně monitorovat uteroplacentární průtok a růst
plodu. V případě škodlivých účinků na těhotenství nebo plod je doporučena alternativní léčba.
Novorozence je třeba pečlivě sledovat. Příznaky hypoglykéme a bradykardie je obecně možné
očekávat do tří dnů.

Kojení
Nejsou k dispozici žádné údaje o tom, zda se bisoprolol vylučuje do mateřského mléka u lidí nebo o
bezpečnosti expozice bisoprololu u dětí.
Proto se kojení během léčby bisoprololem nedoporučuje.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Ve studii s pacienty s ischemickou chorobou srdeční neovlivnil bisoprolol schopnost řídit motorové
vozidlo. Avšak v individuálních případech může být schopnost řídit motorové vozidlo nebo
obsluhovat stroje porušená. Platí to zvláště na začátku léčby, při změně léku jakož i při souběžném
požití alkoholu.

4.8 Nežádoucí účinky

Podle četnosti výskytu jsou nežádoucí účinky rozděleny následujícím způsobem:
Velmi časté (≥1/10)
Časté (≥1/100 až <1/10)
Méně časté (≥1/1 000 až <1/100)
Vzácné (≥1/10 000 až <1/1000)
Velmi vzácné (<1/10 000)
Není známo (z dostupných údajů nelze určit)


Srdeční poruchy
Méně časté: poruchy atrioventrikulárního převodu, zhoršení stávajícího srdečního selhání,
bradykardie.
Poruchy nervového systému
Časté: závratě*, bolesti hlavy*
Vzácné: synkopa

Poruchy oka
Vzácné: snížená tvorba slz (má být zváženo, pokud pacient používá kontaktní čočky).
Velmi vzácné: zánět spojivek (konjunktivitida).

Poruchy ucha a labyrintu:
Vzácné: poruchy sluchu.

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Méně časté: bronchospasmus u pacientů s bronchiálním astmatem nebo anamnézou obstrukce
dýchacích cest.
Vzácné: alergická rýma.

Gastrointestinální poruchy
Časté: gastrointestinální poruchy, jako je nausea, zvracení, průjem, zácpa.

Poruchy kůže a podkožní tkáně
Vzácné: reakce z přecitlivělosti, jako je svědění, návaly, vyrážka
Velmi vzácné: alopecie, beta blokátory mohou vyvolat nebo zhoršit příznaky lupénky nebo indukovat
vznik psoriáze podobné vyrážky.

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Méně časté: svalová slabost, svalové křeče.

Cévní poruchy
Časté: pocit chladu nebo necitlivosti v končetinách.
Méně časté: hypotenze.

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Časté: únava*.
Méně časté: asténie.

Poruchy jater a žlučových cest
Vzácné: hepatitida.

Poruchy reprodukčního systému a prsu
Vzácné: poruchy potence.

Psychiatrické poruchy
Méně časté: deprese, poruchy spánku.
Vzácné: noční můry, halucinace.
Vyšetření:
Vzácné: zvýšené hladiny triglyceridů, zvýšené hladiny jaterních enzymů (ALT, AST)

*Tyto příznaky se vyskytují zvláště na začátku léčby. Jsou obvykle mírné a obvykle odezní během 1-týdnů.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Příznaky
Mezi velmi časté příznaky, které je možné očekávat po předávkování beta blokátory, patří
bradykardie, hypotenze, bronchospasmus, akutní srdeční nedostatečnost a hypoglykémie.
Existuje široká interindividuální variabilita v citlivosti na jednorázovou vysokou dávku bisoprololu a
pacienti se srdečním selháním jsou pravděpodobně velmi citliví.
Léčba
V případě předávkování je obecně potřeba léčbu bisoprololem přerušit a zahájit symptomatickou a
podpůrnou léčbu.
Omezené údaje naznačují, že bisoprolol je obtížně dialyzovatelný.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Betablokátory selektivní, ATC kód: C07AB
Bisoprolol je beta1-selektivní blokátor adrenoreceptorů bez vnitřní sympatomimetické a membrány
stabilizující aktivity. Vykazuje pouze velmi malou afinitu k beta2-receptoru hladkého svalstva
průdušek a cév a rovněž beta2-receptorům účastnících se metabolické regulace. U bisoprololu se tudíž
obecně neočekává vliv na odpor dýchacích cest a beta2-receptory zprostředkované metabolické
účinky. Jeho beta1-selektivita přesahuje terapeutické rozmezí dávkování.
Bisoprolol nemá výrazný negativně inotropní účinek.
Bisoprolol dosahuje svého maximálního účinku za 3-4 hodiny po perorálním podání. Eliminační
poločas 10 – 12 hodin poskytuje 24hodinový účinek po dávkování v jedné denní dávce.
Maximálního antihypertenzního účinku bisoprololu je obecně dosaženo po 2 týdnech.
U akutního podání u pacientů s ischemickou chorobou srdeční bez chronického srdečního selhání
snižuje bisoprolol srdeční frekvenci a tepový objem, čímž snižuje srdeční výdej a spotřebu kyslíku. U
chronického podávání se úvodní zvýšená periferní rezistence snižuje. Mimo jiné je diskutováno
snížení plasmatické aktivity reninu jako mechanismus antihypertenzívního účinku beta blokátorů.
Bisoprolol snižuje odpověď na sympatoadrenální aktivitu prostřednictvím blokády srdečních beta
receptorů. To vyvolává snížení srdeční frekvence a kontraktility a tím snížení spotřeby kyslíku
v myokardu, což je požadovaný účinek u anginy pectoris s ischemickou chorobou srdeční.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Bisoprolol se téměř úplně (>90 %) absorbuje z gastrointestinálního traktu a s velmi malým first-pass
efektem v játrech (asi 10 %) má po perorálním podání absolutní biologickou dostupnost přibližně %.

Distribuce
Distribuční objem je 3,5 l/kg. Vazba na plazmatické bílkoviny je přibližně 30 %.

Biotransformace a eliminace
Bisoprolol se vylučuje z organismu dvěma stejně účinnými cestami. 50 % se metabolizuje játry na
inaktivní metabolity, které se potom vylučují ledvinami. Zbývajících 50 % se vylučuje ledvinami
v nezměněné formě. Proto není u pacientů s poruchou renální nebo hepatální funkce obvykle úprava
dávkování potřebná.
Celková clearance léku je asi 15 l/hod. Eliminační poločas je 10-12 hodin.

Bisoprolol má lineární, na věku nezávislou kinetiku.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Předklinické údaje nepoukazují na žádné zvláštní riziko pro člověka na základě konvenčních studií
bezpečnosti, toxicity při opakovaném podání, genotoxicity nebo mutagenicity a kancerogenity.

Reprodukční toxicita
Ve studiích reprodukční toxicity neměl bisoprolol žádný vliv na fertilitu nebo reprodukci.
Podobně jako ostatní beta blokátory způsobuje bisoprolol maternální (snížení příjmu jídla a snížení
tělesné hmotnosti) a embryo/fetální toxicitu (zvýšený výskyt resorpcí, snížená porodní hmotnost
novorozenců, zpomalený fyzický vývoj) při vysokých dávkách. Není však teratogenní.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Bisoprolol ratiopharm 5 mg
Monohydrát laktosy, mikrokrystalická celulosa, magnesium-stearát, krospovidon, žlutý pigment PB
22812.
Bisoprolol ratiopharm 10 mg
Monohydrát laktosy, mikrokrystalická celulosa, magnesium-stearát, krospovidon, béžový pigment PB
27215.

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před
vlhkostí.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Blistr PVC/PVDC krytý hliníkovou folií, krabička.
Velikost balení:
Bisoprolol ratiopharm 5 mg i Bisoprolol ratiopharm 10 mg
20, 28, 30, 50, 56, 60 a 100 tablet.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

ratiopharm GmbH,
Graf-Arco-Strasse 3
89079 Ulm, Německo

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Bisoprolol ratiopharm 5 mg 77/303/02-C
Bisoprolol ratiopharm 10 mg 77/304/02-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

20.11.2002 / 8.4.
10. DATUM REVIZE TEXTU

17. 6.